Planescape: Torment pro mě představuje jeden z nejemotivnějších a nejlepších herních zážitků vůbec. Skutečnost, že vaším cílem je zemřít (čili pravý opak 99,9% RPGček) činí z této hry naprostý unikát, navíc umocněný poutavým příběhem, který nepostrádá hloubku a témata k zamyšlení. Tím ale kvality Tormentu nekončí - velikým kladem jsou do detailu propracované charaktery vašich spolubojovníků. Každý z nich má svoji minulost, jedinečnou osobnost, styl vyjadřování, zkrátka vše potřebné k tomu, aby vám doopravdy přirostly k srdci. I postava vašeho Bezejmenného je velice zajímavá a čím více se o ní budete v průbehu hry dozvídat, tím více budete fascinováni a tím více se vás dotkne závěr hry, který ani nelze popsat slovy (určitě ale doporučuju si vzít ke kompu hromadu kapesníků :D).

Po grafické stránce není hra vůbec špatná, zvlášť, když vezmeme v potaz izometrický pohled a dnes již archaické rozlišení 640x480, které, jako jediné, tato hra podporuje. Dále bych vyzdvihl zvukovou stránku hry a zejména hudbu, která dokonale reaguje na dění či na herní prostředí. Dočkáme se tu jak jímavých melancholických sladeb, tak slušně temného ambientu, v bojových sekvencích se můžeme těšit na rychlé skladbičky, které rozproudí krev v žilách.

Celou hrou vás provází neskutečně morbidní atmosféra, kterou tvoří složky vyjmenované v předchozích odstavcích. Velký podíl na tom má i neuvěřitelné množství textu, které tato hra obsahuje. Ať už se jedná o dialogy, komentáře Bezejmenného či jiných postav, různé popisy a popisky - vše je vytvořeno do takového detailu, že jsem si připadal jak v herní nirváně.

Když nad tím tak přemýšlím, tak mě nenapadá nějaká větší výtka, kterou bych k Tormentu měl. Souhlasím s tím, že RPG prvky nejsou až tak promakané, vše ale vynahrazuje zmíněné dokonalé vykreslení charakterů, takže tato skutečnost mě opravdu netrápí. Jedna věc je ale jistá - kdybych měl vybrat jen jednu jedinou hru, kterou považuju za úplně nejlepší, Planescape: Torment by byl hodně horkým kandidátem.