Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Hearts of Iron IV

  • PC 70
Paradoxe, Paradoxe… Ty potvoro jedna nenažraná.
Na disku počítače snad nemám hru s kterou mám tak rozpolcený vztah. Proč? No snad tento komentář aspoň zčásti zodpoví.

Jsou tomu již tři roky od vydání hry, takže je myslím nejvyšší čas zhodnotit kam se za tu dobu posunula a kolik věcí se „opravilo“. A jak je již z úvodu zřejmé, žádná sláva to není.

Začněme ale hezky od začátku. Hearts of Iron IV je druhoválečná real-time grand strategie. Grand, protože hráč má pod palcem celý stát. Od politiky, výzkumu, výroby až po samotné jednotky. Hráč si tedy zvolí startovní rok, stát a vše další záleží na něm. Hra nemá žádné předem dané cíle, a tak vše záleží na hráči.

Novinkou oproti předchozím dílům je systém výroby, kdy nyní jsou továrny rozděleny na civilní, sloužící pro výstavbu a obchod, a vojenské pro výrobu válečného vybavení. Nestačí tedy dát pouze stavět divizi, ale musí se i něčím vybavit. Hráč tedy přiřazuje jednotlivé továrny k výrobě určitého vybavení jako například pušek, tanků, letadel nebo i třeba proviantu. Systém jako takový funguje a dává hře nový strategický rozměr. Vyrábět starší, ale levnější a zavedený nebo přejít na nový vylepšený model tanku, jehož zavedením do výroby však klesne produktivita? Podobné a další úskalí budu muset hráč řešit neustále.

Další novinkou, jenž razantně ovlivňuje hru, je tzv. strom národního zaměření. Jedná se o způsob, jak stát směřovat určitým směrem. Hráč tedy může volit například fokusy na rozšíření průmyslu, modernizaci armády, anebo politické ovlivňující, jak stát, tak i zahraniční politiku. Například v případě Německa provedení Anšlusu. Tyto fokusy má bohužel ušité na míru pouze sedm hlavních velmocí. Všechny ostatní státy světa sdílejí jediný generický strom. A jak hádáte správně již nyní jsou venku tři DLC, jenž přidávají právě tyto na míru ušité stromy dalším zemím. Bohužel i tyto speciální fokusy postrádají rozmanitost směřování země tudíž po pár seancích hra upadá do jisté schematičnosti, kdy se provede v podstatě jeden ze několika scénářů.
Diplomacie je ve hře zastoupena poněkud komorně. Ačkoliv zde figuruje jistý systém vztahů je v zásadě nefunkční protože takřka nic neovlivňuje. Jelikož není napojený na obchod, tudíž potřebné suroviny můžete vesele nakupovat i od svého zapřisáhlého nepřítele, a těch pár dalších jako je například vstup do frakce nejsou nikterak důležité.

Může se toho zdát hodně, nicméně možnosti nejsou ve finále tak rozmanité. Vše se dá vcelku snadno naučit a následně již vše provádět v podstatě automaticky. Hra doznala výrazného zjednodušení a to nejen oproti pro některé až přesložitělém třetím dílu, avšak i vůči druhém dílu série. Bohužel toto zjednodušení jde v ruku v ruce i s osekáním důležitých prvků hry u kterého se prostě nedá zbavit dojmu, že ve hře nejsou jenom proto, aby přišly až v podobě DLC za tučnou částku.
Neodpustím si menší rýpnutí a musím říct, co ve hře chybí, bylo v minulých dílech a bylo nebo ještě stále nebylo dodáno v DLC.
Za prvé špionáž. Ano řekli byste si vcelku kritická věc. Není. Je zde jenom jakýsi náhled kde máte plus mínus údaje o síle nepřítele, ale to je asi tak všechno. Žádné sabotáže, krádeže, nic.
Licenční výroba (dodána v DLC Death or Dishonor). Úprava vybavení lodí (opět DLC tentokrát Man the Guns ). Výběr cílů (myšleno jestli letiště, jaké továrny apod.) pro bombardéry (opět DLC). A tak dále a tak dále.
Mimochodem donedávna ve hře ještě zcela absentovalo palivo! Takže Vám klidně mohli létat miliony letadel po obloze a žádný problém. I ty tanky asi jezdili na vzduch. Jedna z mála věcí přidaných zadarmo.

Dalším prvkem hry, do jehož užívání je hráč víceméně nucen, jsou frontové linie. To si hráč takhle dá dohromady armádu, přiřadí jí velitele a může začít kreslit linie, plány útoku apod. Pak už jenom vydá povel a jednotky začnou konat. Krásné na papíře, že? Jen kdyby se to celé neopíralo o umělou inteligenci.
Umělá inteligence… Je prostě úplně vypatlaná. To ani jinak říct nejde. Jak ta vaše tak i nepřátel. Úplně v klidu je Vám schopna odvelet půlku vašich divizí z kritického úseku fronty, kde se vedou těžké boje a sotva se držíte jenom proto, že o pár stovek kilometrů níže se Vám podařil průlom a prodloužili jste frontu sice trochu více, ale s tamními jednotkami byste ji stále uhájil. Proč je to tak strašně nefunkční je i to, že UI nevyužívá pro přesuny železnice. Tudíž všude pochodují pěšky, což trvá dlouho a než dojdou na místo svého určení, může se situace i několikrát razantně změnit a tak často když dorazí na místo určení, začnou hned mašírovat zpátky, protože bylo UI vyhodnoceno jako tam zrovna nejpotřebnější. Výsledek? Neustálé díry v liniích, které naštěstí nepřátelské UI neumí moc dobře využít ale multiplayer… Tam Vás to nehorázně vytrestá.
Zmínil sem nucení do využívání této funkce. Ano můžete vše řídit ručně, každičké jednotce vydávat rozkaz zvlášť. Jenže kromě chvílemi neúnosné mikrosprávy Vám hra v podstatě vůbec nepřidává zkušennosti velitelům. A to už je pak citelně znát.
Dalším mým oblíbeným neduhem UI jsou sebevražedné útoky. A ano není to jen specialita sovětů, ale i takoví Francouzi mají tuhle kratochvíli ve zvyku. Nemá problém vrhat svou jedinou divizi do útoku proti dobře opevněným devíti. A nelze to považovat ani za průzkum bojem, protože tuhle jednu divizičku nechá vždy bojovat až do hořkého konce, kdy je totálně dezorganizovaná a není nic jednoduššího pro nepřítele vytáhnout do protiútoku. A máme další průlom. Tohle se děje i když už má divizička posily na cestě, přesto bezhlavě vrhá do prohrané bitvy. Tolik asi k záhadně vysokým ztrátám mužů.
Jakýkoliv spojenci ve hře jsou pak absolutně neschopní a mnohdy i přítěží. Nemají sice vůbec problém vrhnout veškeré své síly na frontu, nicméně to že místní logistika to absolutně neuzásobuje a všichni chcípnou už je vůbec netíží. Anebo opačný extrém kdy například americké UI nemá problém poslat padesát divizí do Sýrie, kde se absolutně nebojuje. A tak tam v klidu sedí čekají, však v Evropě se vůbec nehroutí fronta.
A už vůbec nemá cenu zmiňovat roztodivná složení divizí, jejich spamování které citelně zhoršuje výkon hry.

Výkon hry když už jej zmiňuji je bídný. Kolem roku 1942 už hra citelně zpomaluje, nedej bože takový rok 1945. To i nejvyšší rychlost odpovídá tomu, co bylo při spuštění hry dvojka. Zkrátka jde znát, že engine má své roky a i vývojáři přiznali, že některé kusy kódu se datují do roku 2003. A současný přechod na 64 bit tomu moc nepomůže.

Grafika hry je OK. Neurazí, nenadchne, ale špatně se na to nedívá.

Ozvučení hry také vpořádku. Jen skladeb je ve hře tuze málo a brzy začnou být dosti ohrané.

Co říct závěrem… Ve hře mám nahráno 322 hodin. Ptáte se proč po tomhle výlevu síry a žluči? Inu obdobně jako třeba i her od Bethesdy drží Paradoxí hry nad vodou modifikace. Tři čtvrtiny odehraného času jsem strávil v modifikacích. Jmenovitě Kaiserreich (alternativní historie po vítězství Německa v 1. s.v. s neuvěřitelně skvěle promakanými fokusy a lorem), Old World Blues (zasazení do Falloutevské pustiny) a Endsieg (přiblížení hry starším dílům prohloubením mechanismů).
Tyto mody přidávají obsah hry, který ve vanille zoufale chybí. Mechanicky se budete stále potýkat se stejnými problémy. A jedno DLC za 15 éček za skoro rok tom moc nepomůže.
A navíc ona síla co by kdyby, jenž tyto hry nabízí mě nutí k návratům. Paradox nemá příliš velkou konkurenci na poli Grand strategií. A to co existuje je spíše na úrovni budgetovek. Proto je i jednooký mezi slepými král.

Kdybych to měl shrnout tak Hearts of Iron 4 je taková osekaná arkádová verze Grand strategie. Ostřílené harcovníky příliš nenadchne. Nicméně hra jako taková je i přes svá zjednodušení a osekanost ve výsledku dobrý vstup pro nováčky do vod Grand strategií.
Za plnou cenu do toho rozhodně nejděte. Počkejte na slevu. Ale ani ta nebude bohužel moc velká protože… No inu Paradox.
+15

Mass Effect 2: Lair of the Shadow Broker

  • PC 90
Lair of the Shadow Broker jsem si s radostí dal po dokončení hlavní hry a rozhodně jsem nebyl zklamán.

Toto DLC rozkrývá jednu z linek nastíněných již v základní hře a to ohledně Liary, bývalou členku týmu z prvního dílu. Pokud jste navíc četli komiks Redemption, budete okamžitě vědět která bije.
Atmosféra tedy tomuto přídavku rozhodně nechybí. Příběh se brzy velmi rychle rozjede a po celou dobu hraní příjemně odsýpá. Co potěší, nejvíce však hráče jedničky s naimporotvanou postavou obzvláště pokud jste navázali romanci a zůstali věrní, jsou dialogy mezi Sheppardem a Liarou. Bravurně napsané, vtipné a často pomrkávající na předchozí události. Dva příklady za všechny. Taxametr a Omni-gel.
Na druhou stranu zamrzí, že druhý parťák v týmu nežbreptne po celou dobu DLC takřka nic. Což v mém případě bylo o to tristnější, jelikož sem si sebou vzal Garra, kde se nějaká interakce vyloženě nabízí.

Boje si zde člověk užije požehnaně a jsou uspokojující výzvou. Dobře zpracované byly i souboje s bossy, jenž byli zase trochu něco jiného a působili jako skvělé zpestření. Design úrovní je taktéž podařený, originální a navíc obohacený o zajímavé bojové prvky. Vypíchnout lze například honičku ve vznášedlech.

Mezi největší slabiny patří jednoznačně délka, jenž mně na střední obtížnost zabrala, pravda s vymaxovanou postavou, něco kolem dvou hodin, což za cenu v přepočtu 10 eur je vážně málo.
I když po dokončení získáte přístup k jistým datům, jejímž pročítáním jsem se taktéž velmi pobavil (pařan Legion nebo čtenář Grunt), plus další aktivity u kterých sem strávil taky dobrou hodinku.

Pokud bych měl jmenovat jedno ze všech DLC pro Mass Effect 2 doporučil bych jednoznačně toto. Jedná se o kvalitní kousek, jenž by fanda série rozhodně neměl minout. Doporučil bych však počkat na nějakou slevovou akci.

Pro: příběh, dialogy, atmosféra, design úrovní

Proti: cena, délka, mlčící parťáci

+19

Gone Home

  • PC 80
Gone Home. Hra, která, podle mnohých, odstartovala ten mor zvaný simulátory chození. Hned na úvod bych rád řekl, že k těmto lidem nepatřím a taky udělám hned pro začátek jasno. Toto není hra v pravém slova smyslu. Neodpovídá definici hry. Samotného hraní zde fakt moc nenajdete. Berte to jako interaktivní film či novelu. Pokud ne tak běžte o dům dále. Tohle není hra pro Vás.

Tak o čem tedy ta hra je? Inu hra stojí na třech pilířích. Prvním z nich a na který těžce sází je příběh. Příběh začíná úvodním telefonátem a vzkazem na dveřích. Pak už je jen na hráči a jeho šmejdění, kolik se z celkového příběhu dozví. Nebudu tady nic vyzrazovat, proto jenom obecně zhodnotím. Není to žádný třeskutě originální příběh, ale je skvěle vystavěný. Žádná hluchá místa, gradace výborně zvládnutá a tak bych mohl pokračovat dále. A popravdě nad některými tématy a motivy jsem přemýšlel ještě pěkných pár hodin po dohrání.

Druhým pilířem je prostředí, potažmo jeho prozkoumávání společně s třetím pilířem atmosférou. Opuštěná vila uprostřed půlnoci. Atmosféra vskutku hutná. Dlouhou chvíli jsem měl nepříjemné nutkání, za kterým rohem na mě něco vyskočí a podobně. A neosvětlené místnosti s blikajícími světly tomu zrovna nepřidávaly. Většinu informací se hráč dozvídá z různých listin potažmo dopisů a zápisků z deníku Vaší sestry. Nicméně mnoho souvislostí jde vyčíst i ze samotných lokací. Pracovna, bar tam všude jde vyčíst, v jakém rozpoložení obyvatelé domu byly. Co bych rád vypíchnul je právě detailnost prostředí. Ať už se jedná o obyvák, knihovnu nebo pokoj puberťačky na všech jde vidět cit, s jakou je autoři vytvářeli. Hlavně u VHS s filmy jsem vytvrdl na dlouho ve snaze zjistit, co všechno natáčeli. Dýchla na mě nostalgie to bezesporu.

Ozvučení hry je víceméně čistý ambient. Dabing Sam na vysoké úrovni. Zaručuji, že pocítíte emoce. Co mě potěšilo, byly kazety s muzikou, které hráč může nalézt, jež se mi přesně trefily do vkusu. Něco na pomezí punku a alternativního rocku. Jo je to strašná magořina, ale v rámci kontextu tam seděla jak prdel na hrnec.
Grafika je čistý průměr. Ničím neokouzlí, ničím nezklame.

Jediná věc, kterou bych hře vytkl, je její technický stav. Ačkoliv splňuji doporučené požadavky, hra se přesto nevyhla náhodným poklesům FPS. Taktéž mě trápil jeden bug kdy se přestali zobrazovat texty u dopisů a jiných. Stačilo sice hru hodit pouze do menu a znovu načíst i tak je to však třeba zmínit.

Hru jsem prošel za necelé tři hodiny a to jsem prozkoumával vážně každičký kousek. Řekl bych, že délka tak akorát když uvážíme, že je to spíše interaktivní novela.
Finální ortel… Za uvážení výše uvedených podmínek musím hru pochválit. Svůj námět zpracovala na výbornou a nemám jí v zásadě co vytknout. Pravda za plnou palbu v podobě dvaceti eur nestojí, ale v nějaké té slevě proč ne. Berte ji jako lístek do kina na film, jehož plynutí děje ovládáte Vy.

Pro: příběh, atmosféra, kazety

Proti: technické nedodělky

+13

Europa Universalis IV

  • PC 90
!!!UPOZORNĚNÍ můj komentář se vztahuje k starší verzi 1.6.2. Aktuální verze hry mi přijde již značně překombinovaná.!!!

Inu jelikož jsou paradoxí grand strategie tady na databázi celkem opomíjené a neznámé rozhodl jsem trochu vám je přiblížit.

Europa Universalis IV je grand strategií z období zámořských objevů a kolonizace. Hra za začíná v pozdním středověku, konkrétně roku 1444 a končí v době Napoleonské roku 1821. Co je dobré říct již na začátku je, že hráč může začít v kterémkoliv datu v tomto rozmezí za jakýkoliv státní celek, který tehdy existoval. Není problém tedy hrát za mocnosti jako Kastilie, Anglie ale třeba také za Čechy nebo i kterýkoliv sebemenší národ indiánů. Obtížnost hry je dána především výběrem země. Např. jako Moskevské knížectví se můžete cítit relativně neohroženě, ale jako malá zemička uprostřed Svaté Říše Římské se musíte hodně ohánět, aby Vás vaši sousedé nepohltili. A to nemluvě o obyvatelích Nového světa, jimž neúprosně odtikává čas příjezdu conquistadorů. Cíl hry v podstatě není určen. Je tu sice systém bodů, ale ten je spíš symbolický. Cíle si hráč určuje sám. Co takhle za Čechy zvrátit osud a nepadnout do područí Rakouska? Nebo co takhle obnovit slávu Byzancie v tváří v tvář blízké porážce Tureckem? Nebo ubránění černého kontinentu před Evropany? Možností je dost, aby si hráč realizoval svou verzi alternativní historie, tak jak chce.
Základ hry tvoří několik herních mechanismů a to vláda vaší země, ekonomika a s ní související obchod, armáda a válčení a v neposlední řadě taky kolonizace. Začněme vládou.

Vláda
Vláda zahrnuje mnoho prvků. Tak zaprvé Vaše státní zřízení. Jestli jste monarchií nebo republikou a ještě jakého druhu. To vše hraje svou roli a poskytuje Vám různé bonusy. Hra operuje s prvkem tzv. monarchy power. To znamená, že Váš vladař na základě jeho kvalit produkuje jisté množství administrativní, diplomatické a vojenské síly. Kolem těhle tří veličin se pak točí celý chod státu, jelikož těmihle body se platí za vše. Nový výzkum, diplomatická jednání, najímání generálů, integrace dobytých území atd. Poslední věc, co stojí za zmínku, jsou poradci, kteří za značný obnos peněz přidávají dodatečné monarchy points a k tomu nějaký ten bonus ať už v podobě důkladnějšího výběru daní nebo lepší morálky armády. Jedním z prvků je taky sytém idejí. V určitých bodech technologického vývoje má hráč možnost osvojit si jednu z idejí. Ideje jsou rozděleny na administrativní, diplomatické a vojenský. Neboli tak jak se za ně bude platit. Ideje jsou např. obchodní, útočné atd. Idea má poté sedm bonusů, které si může hráč odemknout a získat různé bonusy např. více diplomatů rychlejší obývání kolonií atd.

Ekonomika
Příjem státní pokladny je ve hře je součtem daní, výdělků z produkce a ve finále z obchodu. Všechny tři veličiny jde ovlivňovat. Produkci a daně jdou ovlivnit za nemalý peníz stavbou budov k tomu určených. Obchod je svou menší kapitolou. Celý svět je propojen obchodem. Dominantními prvky jsou tzv. obchodní uzly, kde se střetávají jednotlivé obchodní cesty. Netřeba říkat že vlastník uzlu má obrovskou výhodu vzhledem k ostatním, ale i oni můžou obrátit štěstěnu ve svůj prospěch. Vhodnou machinací Vašich obchodníků můžete z ostatních uzlů „odlévát“ jejich sílu do Vámi potřebných lokalit a navýšit tím svůj benefit. Avšak hlavní síla obchodu leží v Novém světě, kde hlavní housle bude hrát Vaše námořnictvo. Obchod totiž potřebuje ochranu ať už před piráty nebo korzáry Vašich oponentů.

Armáda a válka
Armáda je pilířem Vašeho státu a také největším žroutem vašich peněz. Svou armádu můžete složit z pěchoty, jízdy a dělostřelectva. Jejich verbování stojí peníze, čas a lidskou sílu. Je tedy vhodné dobře zvážit verbování, zda můžete armádu dlouhodobě financovat. Zda při svých vojenských výpadech nevyplýtváte veškerou verbovatelnou populaci a v případném útoku na Vás se nebudete mít kým bránit. No je tu ještě možnost v podobě žoldáků, ale jejich žold je vskutku velký a dovolit si je financovat může málokdo. Boj ovlivňuje samozřejmě vybavení armády, její morálka a její velitel, ale také prostředí, kde se bojuje, roční období apod.

Kolonizace
I když je hlavním tématem hry období kolonizace ne každý si na něj dosáhne. Zaprvé hráč potřebuje výzkumnou ideu a v ní otevřít Hledání Nového světa a odemknout kolonizátora. Poté už stačí jenom objevit nový svět a vyslat kolonizátora. Avšak tím to nekončí. Je záhodno poslat do kolonie armádu, která bude případné nepokoje domorodců krotit. Kolonie potřebuje získat tisíc obyvatel, než se stane soběstačnou do té doby je velmi zranitelná. Když získáte pět zámořských sousedících soběstačných kolonií, vytvoří se koloniální stát, který sice má již vlastní samosprávu ale stále podléhá Vaší zemi. Vaše akce např. výše cla ovlivňuje vztah mezi kolonií a Vámi. Netřeba říkat že špatné zacházení zvýší touhu kolonie vymanit se a může dojít i k válce o nezávislost.

K hudbě se vyjádřím krátce. Je příjemná, není rušivá a pěkně podtrhuje atmosféru hry.

Jedinou věcí co bych hře vytknul je občasné rozpačité chování AI a lehký pokles plynulosti hry v její finální fázi.

Co říct závěrem? Mnohým z Vás nejspíš vytanulo na mysl porovnání se sérií Total War pravděpodobně s dílem Empire. Inu kdežto Total War je hodně o akčním válčení a troše politiky a globálna, u Europy Universalis je to přesný opak. Hra je veskrze tabulková a v podstatě o všech akcích je hráč informován pouze textově. Komu tento „problém“ nevadí ten si užije zábavu na stovky hodin a s výbornou znovu hratelností. Kdo ví, třeba i ty Čechy jednou budou koloniální velmocí.

Pro: znovuhratelnost, možnost realizovat libovalný scénář, hudba,

Proti: občasné rozpačité chování AI, pokles plynulosti hry v její finální fázi.

+13

Fallout: New Vegas

  • PC 85
Po úžasných zkušenostech s prvním a druhým Falloutem, avšak po neblahých zkušenostech s Bethesdí trojkou, jsem byl k New Vegas trochu nedůvěřivý. Na jednu stranu byl zárukou kvality samotný Obsidian, jenž má na palubě velkou část původních Black Isle s takovými matadory jako třeba Chris Avellone nebo Josh Sawyer. Na druhou stranu mě děsilo, že má hra základ na FO3. Jak to nakonec dopadlo, se zde pokusím shrnout.

Nejdřív se sluší začít s mou postavou. SPECIAL 5,6,5,7,7,5. Dovednosti zaměření na řečnictví, lehké zbraně, vědu a otevírání zámků. Žádné traity. Ještě by se slušelo dodat že jsem v Mohavské pustině strávil okolo 102 hodin. A teď již hurá do pustiny.

Příběh začíná celkem pozvolna a ze začátku to na žádné epické dobrodružství nevypadá, ale brzy se přimotáte do mnohem větší hry, kde vítěz bere vše. Když hře odpustím, že hlavní postava na začátku hry přežije kulku v hlavě, není v příběhu moc nelogických míst. Jediné co bych hlavní příběhové lince vytknul je její krátkost.
Atmosféru hry bych nejlépe charakterizoval jako takový post-apo western. Na hlavě máte klobouk za opaskem šesti raňák a putujete nekonečnou pouští.
Hlavní questy zaberou zhruba čtvrtinu hrací doby, což není moc, ale nijak zásadně to nevadí. Celkem jsem jich splnil 15, protože jsem balancoval na hraně mezi NCR a Yes Manem.
Tím se dostávám k vedlejším questům. Těch jsem ve hře splnil 54 s tím, že to jsou pouze ty uvedené v quest logu, protože ve hře jsou desítky dalších neoznačených. Vedlejší questy jsou rozhodně pestré a najdete zde úkoly od úplných prkotin typu zjistit, kdo farmáři v noci zabíjí brahmíny přes likvidování různé zmutované havěti, konkurenčních bojů mezi firmami, lovení hlav, po zjišťování tajemství vaultů až po prosazování zájmů jednotlivých frakcí. Nudit se tedy rozhodně nebudete. Opět se nabízí řešení úkolů mnoha styly a to nejen díky vašim dovednostem ale i reputaci.
Reputace slaví svůj návrat a velmi brzy zjistíte, jak je jednoduché si proti sobě někoho poštvat, ale získat něčí důvěru mnohonásobně je těžší. Dobrá reputace vám samozřejmě zajistí různé výhody jako třeba slevy na nákupy, výbava zdarma apod. U špatné reputace se s vámi v lepší případě nebudou lidé vůbec bavit, v horším na vás na potkání začnou střílet a v tom nejhorším na vás bude frakce posílat nájemné zabijáky. Dobře si vyberte, na čí stranu se přidáte.
Zbraně a bojový systém jsou další nedílnou součástí hry. Můžu jenom děkovat bohu, že jsou ve hře na rozdíl od trojky mířidla. Další novinkou je možnost úpravy zbraní. Můžete na zbraně montovat optiky, tlumiče lepší vratné pružiny atd. Celkově povedený systém, jehož jedinou nevýhodou je nemožnost vrátit změny na zbrani. Další novinkou jsou unikátní zbraně, jež jsou variací na nějakou zbraň už vyskytující se ve hře avšak s lepšíma statistikami. Jinak je bojový systém téměř totožný s trojkou. Boj není úplně nejhladší, ale jde to překousnout.
A teď už k negativům. Co bohužel zůstalo a iritovalo mě celou hru je fakt nerealistické odlétávání končetin. Nevím jak vám, ale mně nepřijde moc reálné, že po střele devítkou do hlavy uletí ona hlava deset metrů od těla. A to se děje i bez Bloody Mess!!!
Dalším zklamáním byl VATS. Celkově vzato nepoužitelná věc, jelikož na takových 20 metrů už nemáte žádnou přesnost, a aby se postava vůbec trefila, musíte být skoro vždy až v bezprostřední blízkosti nepřítele. Mnohem jednodušší je si zacílit sám a vždy se trefíte.
K výčtu negativ můžu připočíst i omezení na pouze jednoho lidského společníka a jednoho psa nebo robota u sebe. Samotní společníci nemají nijak valnou UI. Naštěstí UI protivníků je stejně pitomá, takže se to vzájemně vyrovná. Výhodou však je, že vám tito společníci vždy propůjčí nějaký perk.
Další otravnou záležitostí byly neviditelné bariéry u různých kopců a svahů na které by šly v pohodě vylézt, ale hra vám to zkrátka nedovolí a vy musíte kolikrát celý kopec obcházet.
Rozhraní zůstalo stejné, takže vše řešíte skrz Pip Boye. Ze začátku budete jeho neprakričnost proklínat, avšak nakonec si zvyknete a budete se bez problému orientovat.
Hudbu ve hře tvoří pár originálních skladeb, avšak mnoho z nich je přejatých z FO1 a 2. Huba není nijak špatná a pěkně dokresluje atmosféru. Alternativou je zapnout jedno ze tří rádií, avšak na všech hrají ty samé dobové písničky, které se velmi rychle oposlouchají.

Co říct závěrem? Lidem z Obsidianu se povedlo na základech FO3 udělat hru důstojnou jména Fallout. Ano hra má své mouchy, ale většinu z nich jí buď odpustíte, nebo napravíte mody. I tak se ale jedná o velmi nadprůměrný počin, který můžu fanouškům původních her doporučit

Pro: Příběh, atmosféra, mířidla, upravitelnost zbraní, reputace

Proti: UI, VATS, rozhraní Pip Boye, kolovrátkovost rádia

+24

Fallout

  • PC 90
Fallout. TA Legenda. Toto častokrát slýchávám ze svého okolí, když se baví o RPG. Skvělý svět, dialogy, příběh atd. Dostál však těchto přídomků i v roce 2015 pro hráče který tuto éru nezažil?

Prvně chci říct, že mám za sebou pouze jeden průchod hrou. Má hra byla na normální obtížnost, SPECIAL byl 5, 5, 5, 8, 7, 6, 4, rysy rychlostřelec, dobrák. Schopnosti byly zaměřené hlavně na lehké zbraně, doktora a řečnictví. A těď už k hodnocení.

První, co se vás zmocní po intru a brífingu je bezradnost. Úkol je jasný. Najít vodní čip. Nevíte kde ho sehnat a obecně co vás venku čeká. I přes to máte drobné nasměrování k dalšímu vaultu a pak už je to jen na vašem srdci dobrodruha. Volnost ve hře je opravdu hmatatelná. Skoro všechny úkoly jdou řešit více způsoby a můžete naplno projevit svou osobnost. Klaďas, neutrál i záporák. Vše je povoleno. Druhá věc, co na vás silně zapůsobí je atmosféra. Všude se rozprostírá nekonečná pustina a vy si říkáte, že je to tady fakt v háji. Na každém kroku vás může sundat nějaká zmutovaná kreatura nebo zákeřní nájezdníci. Jediná spravedlnost v tomhle světě je to, jak dobře se umíte ohánět bouchačkou.

Uvedu příklad:
Vejdete do hospody. Přejdete k baru a jeden chlápek se vás začne vyptávat na různé vám zrovna nepříjemné otázky. Vy služně odmítenete odpovídat na jakékoliv otázky. To dotyčného namíchne a vytáhne zbraň. Já vytahuji taky zbraň. Vystřelí se několik ran a nebožák leží na podlaze v kaluži své krve. A nikdo se nepozastavuje nad tím že jsem odpráskl člověka.
Tohle je jeden z mnoha případů které mohou nastat. Atmosféra je zkrátka nezaměnitelná. Ničím si nemůžete být jisti.

Vedlejších úkolů je ve hře dostatek. Svým jednáním si některé můžete odemykat ale i zavírat. Budiš příklad boje spravedlnosti a podsvětí v Hubu. Většina úkolů je skvěle vystavěna, ale narazíte v nich na prvek starého návrhářství. A to, že ne na všchny úkoly můžete vlítnout hned na začátku a čekat, že je v pohodě dáte. Zkrátka můžete narazit na nepřátele kteří jsou absolutně mimo vaše schopnosti. Já osobně to nevidím ani jako klad ani jako zápor, avšak jsou lidé kteří to vnímají jako zápor.

Cestou pustinou můžete narazit na lidi [spoiler]a v jednom případě na psa[spoiler] kteří se mohou k váší pouti přidat. Fajn věc, ale její provedení je vážně tragické. Umělá inteligence vašich parťáků je na bodu mrazu. Vůbec jim nevadí stát v řadě za sebou a střílet přes sebe na nepřítele a když už zasáhnou parťáka, ne aby se třeba přesunuli nebo něco jiného dál pokračují ve střelbě. Často se také stává, že se v budovách zastaví uprostřed dveří a nechcou uhnout. Pak musíte složitě běhat po místnosti a doufat, že se rozběhně za vámi a uvolní dveře. Dalším problémem je, že sice mohou příjmat nové zbraně ale brnění ne. Toto souvisí také s tím že tito společníci se nijak nevyvíjejí takže v takovém stavu v jakém najdete zůstanou do konce hry, takže žádné levelování.

Grafika po těch letech už trochu zestárla, avšak pořád je koukatelná. Bohužel se občas nevyhnete lovení pixelů.

Hudba je dalším kladem hry. Skvěle podtrhuje atmosféru zničeného světa a chvílemi vám až běhá mráz po zádech.

Poslední výtku, kterou bych měl je k dnes už hodně zastaralému rozhraní. Člověku zvyklému na modernější hry bude chvíli trvat než zcela pochopí ovládání. Avšak s trochou vůle to jde.

S klidným svědomím mohu prohlásit, že Fallout dostál své legendárnosti. Kde výborným světem, atmosférou a úkoly exeluje, hřeší nevydařenou umělou inteligencí a dnes již zastaralým rozhraním. Za mě 90%.

Pro: post-apo svět, atmosféra, hudba, možnost řešení úkolů více způsoby

Proti: špatná UI, zastaralé rozhraní

+37 +38 −1

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 70
Polda je mezi českými hrami pojem. Ve své době byl něco nevýslovně úžasného. Ale jak je na tom dnes po 16ti letech z pohledu hráče který s tuto hru nehrál v době její největší slávy? Na to bych se vám pokusil odpověď.

Příběh hry je prostoučký takže žádný extra zážitek z něj mít nedudete.
V čem však polda vyniká jsou všemožné situace, na které ve hře narazíze. Humor ve hře je situační a jednoduchý, takže zde rozhodně nečekejte cimrmanovký humor. Absurdnost některých situací je tak velká, až se tomu začnete i smát. Např. sebevrah který se chce upálit (po tom co jste ho přemluvili, že se má raději než utopit upálit) má benzín který potřebujete do auta. Nakonec s ním vyměníte líh za benzín. Nebo pasáž u Ištoků, kdy se snažíte získat přízeň paní domu a v tom nejlepším se probudí její manžel. Avšak někdy jsou fórky trapné až ubohé. Zkrátka kvalita humoru ve hře se dá nejlíp popsat sinusoidou. Výborný vtip, celkem ujde, hrozný, celkem ujde a výborný a tak dále.
Obtížnost hry je také značně kolísavá. Od značně primitivních po absolutně mozekdrtící. No posuďte sami.Přijde vám logické, že k tomu abyste vyšplhali k svědkovi do prvního patra, musíte sehnat krabici, dlažební kostky, celé to svázat dohromady a to nejlepší nakonec. Připevnit k tomu všemu orla, který to do požadovaného okna vynese. Přiznám se musel jsem použít návod. A to hned několikrát, protože na řešení některých úkolů jde přijít snad jenom náhodou. Někdo může říct, že takové ty hry zkrátka byly, ale já si myslím že tento design už je dávno přežitý něčím daleko funkčnějším.
Dabing je nepochybně kladem hry. Zamrzí sice, že pan Lábus a Nárožný namluvili opravdu hodně postav, ale není to nic by nějak moc kazilo zážitek.
Grafika je i na dnešní dobu pěkná, jen toho pixelhuntingu se mohla vyvarovat.
Co říct závěrem. Polda je dobrá hra. Ale jen dobrá, protože za ty roky značně zestárl. Nemůžu vám ho přímo doporučit, ale za zkoušku stojí. Přeci jen trocha toho českého herního dějepisu občas neuškodí.

Pro: Komické situace, dabing

Proti: Nelogické hádanky, kolísavá kvalita humoru

+21 +22 −1

The Saboteur

  • PC 80
Sabotér. Hra na kterou jsem se svého času velmi těšil. Z prvního průchodu hrou jsem byl nadšen a čekal jsem na pokračování. Očekávání padlo, poté co bylo oznámeno zavření studia Pandemic. Po dlouhé době jsem si řekl, že bych si mohl sabotéra projít ještě jednou a se svými dojmy z druhého průchodu hrou bych se s vámi rád podělil.

Příběh hry je jedna z těch slabších částí hry. Typický příběh o pomstě, přátelství, boji za svodobu a v neposlední řadě také zradě. V čem ale ztrácí celkový příběh hra hravě dohání skvělými dialogy. Ať už jde o rozhovory s Lucem, Santosem nebo se Skylar každý má v sobě jiskru a nechybí ani občasný humor. Jak už jsem naznačil také postavy se povedly a každý je svým způsobem osobnost, takže si je jednoduše zapamatujete.

Mise ve hře jsou až na pár výjimek kvalitní a nebudete se u nich nudit. Rozhodně musím vyzdvihnout možnost řešit situace mnoha způsoby. Je libo zlikvidovat nacistického generála pěkně z dálky ze střechy domu odstřelovačkou nebo co třeba si sehnat nepřátelskou uniformu a hezky se k němu potichu proplížit a zlomit vaz a nebo jako prase tam naběhnout se samopalem a postřilet všechno co se pohne. Zkrátka možností je dost a dost. Já sám jsem hrál většinu misí v přestrojení a světe div se fungovalo to. Častokrát mise stejně končila velkým útěkem před němci, ale klíčová část mise šla udělat v přestrojení. Samotný stealth funguje, ale slušelo by mu, aby šel trochu víc do hloubky. Třeba ohledně získaným uniform, nesených zbraní apod. Např. když jste uprostřed němci obsazeného paláce (čili v interiéru) přestrojený za odstřelovače a máte v ruce thompson a okolním vojákům je to jedno působí tato situace celkem komicky. Rambo styl je také plně funkční. Systém krytí je bezproblémový, zbraní je také dostatek a nepřátel rovněž. UI je no... Prostě panáci s kvérama, takže žádné zázraky od nich nečekejte. Takže je jen na vás, jak budete herní situace řešit.

Ve hře je také systém perků, které vám po splnění nabídnou určitou výhodu, jako např. novou zbraň, možnost využívat úkryty i při maximálním stupni poplachu nebo třeba oprava aut zadarmo. Jízdní model je arkádový a nejsou s ním žádné problémy. Celé město je ponořené do černobílé podle toho kdo má v které části navrch. Černá němci a barevná odboj. Velmi dobrý prvek který umocňuje atmosféru. Honičky s němci v plné rychlosti v úzkých a klikatých uličkách Paříže mají co do sebe. Možnost vylézt na jakýkoliv dům je také velmi vítaná. V Paříži je velká spousta věcí na zničení, takže i ve volné hře máte co dělat. A když vás všechno to ničení omrzí, můžete si stále zajít do Belle na menší šou nebo si zahrát jednu z několika miniher. Hudba ve hře je líbivá, bohužel počet skladeb v rádiu je příliš malý, a proto se brzy začnou opakovat.

Co řící závěrem? Sabotér je bezpochyby nadprůměrnou hrou, která exceluje hlavně v možnostech kteativity při řešení úkolů a dialozích naopak ji sráží dolů slabší příběh a UI a v některých místech trochu nedomyšlený stealth. Hru jsem si náramně užil a za mě jí dávám zasložených 80%.

Kdybych mohl mět přání co zlepšit v dalším dílu tak by podle mňa Sabotérovi neuškodila větší realističnost ve stealhtu, přestřelkách ale i v řízení aut. Ale je to jen můj osobní názor

Pro: Možnosti řešení misí, dialogy, atmosféra

Proti: Příběh, slabší UI, občas nedomyšlený stealth

+16

Welcome to Ataria

  • PC 80
Welcome to Ataria je zajímavá hra. Na jednu stranu neoslní grafikou, ovládáním ani hratelností. Na druhou stranu má zase hlubokou myšlenku. Nic není tak jak na první pohled vypadá a hodnota strategických surovin je věc, kvůli které se chodí přes mrtvoly.
Samotná hratelnost hry je vskutku triviální. Přiď tady, promluv s tímhle, obejdi něco atd.
Akční pasáže za vojáka Fareeda taky nejsou nic extra. Vpodstatě si vystačíte s hraním ve stylu Dooma. Pobíhat a střílet. Dialogy taky nejsou nic světoborného a jsou plné klišé, ale mají v sobě kus pravdy. S dialogy souvisí také dabing. No, Fenix předvedl už i lepší výkony, ale na poměry freeware je to dostačující. Hudba je příjemná s dobře podtrhuje atmosféru. Hra je velmi krátká a za zhruba hodinku ji máte dohranou.
Nejspíš si říkáte, proč jsem dal hře 80%, když ji moc dobře nehodnotím. Inu Welcome to Ataria bych přirovnal k Valiant Hearts: The Great War. Jde o tu samotnou myšlenku na které hra stojí, než o co nejlepší herní provedení. A myšlenka je pro mě osobně u freeware her to důležitější.
+10

Chameleon

  • PC 80
Můj první komentář tak se mnou prosím mějte slitování.
Poprvé jsem se o této hře dozvěděl, při čtení série článků Český skvost a hra mi po zkušenostech se serií Spliner Cell celkem padla do oka. Po úmorném prohledávání internetu se mi konečně podařilo najít poslední zbytky originálek. A teď už se mi hra krásně vyjímá na mé poličce česko-slovenských her. Tak jaká tedy je?

První čím začnu je příběh a ten je podle mně největší slabina hry. Příběh se točí okolo pomsty bezejmenného hrdiny. Už jen ta bezejmennost brání si k němu utvořit jakýkoliv vztah. Hlavní hrdina je zkrátka akorát panák, kterého ovládáte a příběh postrádá jakýkoliv spád.

Grafika je obstojná. LS3D engine se snaží ze sebe dostat to nejlepší. Celkově se na hru pěkně dívá, jen je škoda těch občasných rozmaných textur předmětů.

Mise se děliní na dva typy. Buď stealth nebo akční. Stealth funguje přesně tak jak má, zkrátka hra světla a stínů. Umělá inteligence je vcelku obstojná. Nepřátelé reagují na bezvládná těla svých vojáků, hlasité výstřely apod. ale to že někdo-sice ve stínu-pár metrů od něj tahá mrtvolu toho si nikdy nevšimne, stejně tak toho, že se někdo plíží tentokrát ve stínu vrhaném jeřábem, ale na horizontu by šel jasně vidět. Druhý typ misí je akční, kdy se hráč musí prostřilet na druhou stranu. Oceňuji systém tasení zbraně, kdy je zbraň buď schovaná, tasená ale nezamířená a zamířená. Vše závisí na tom, jak rychle se chcete pohybovat. Hlavní hrdina moc nevydrží proto je dobré postupovat obezřetně. Dává to přestřelkám trochu toho taktizování. Úrovně jsou pestré a podíváte se v nich do různých koutů světa. Samotný design sice občas trochu pokulhává, ale jako celek si drží svou nadprůmernou úroveň.

Výběr arzenálu zbraní při bríkinku je také výborně proveden. Hráč se dozví základní parametry zbraní a taky něco z jejich historie. Své oblíbence si jistě najde každý, za mě to byl Sig P228 s tlumičem a MP-5 taktéž s tlumičem. Taky různé přídavné vybavení našlo své uplatnění, jmenovitě hlavně paralyzér, kuše a paklíč.

Co říci závěrem. Chameleon je poctivá stealth hra, které k dokonalosti chybí jen propracovanější příběh a hlavní hrdina. Ale i tak se jedná o nadprůměrnou hru kterou můžu vřele doporučit.

Pro: stealth, akční pasáže, level desing, výběr zbraní

Proti: slabý příběh, občasné nelogické chování UI

+26