Ze začátku to vypadalo docela slibně. Post-apo Londýn byl zmáknutej celkem dobře, stejně tak podzemní stanice metra a zabíjet slabý zombíky byla zábava. Postupem času začalo přituhovat, postava se zlpešovala, našel jsem lepší předměty... ale bylo to furt o tom stejným. Lokace se v postatě neměnily, až na pár výzamných bodů v Londýně jako Picadilly Square (chtěl jsem jich napsat víc, ale zrovna si nic nevybavuju) a občas peklo. Tady bych viděl silnou podobnost s Diablem. To pořád dlouhá chodba, schody, dlouhá chodba, velký depo s odstavenýma vlakama, dlouhá chodba schody, dvě chodby atd. atd. jé hurá, boss - následuje krátká bitva a honem do nejbližší lidma obývané stanice metra. A v tomto duchu se více méně nese celá hra, i když, pravda, se přiznávám, že jsem to nedohrál, ale tahle stereotypnost byl právě onen důvod.

Co víc, hra je otřesně optimalizovaná, takže pokud se (a to i na silnějších strojích) dostanete do chumlu démonů a zombií, tak FPS klesne zhruba na 4 a pak vám nezbývá než klikat a klikat a mačkat tlačítka na kterých máte comba a zase klikat a doufat, že až FPS zase stoupne, tak budete pořád živí. Přitom i na mojí postarší mašině jede i Crysis celkem přijatelně a to je na tom graficky podstatně líp.

Jinak atmosféra dost slušná. Bohužel, na kvalitní hru to nestačí, ale myslím, že zarytí Diablisti, kteří jsou schopní dohrát Diablo 40x jenom kvůli předmětům a XP, přestože se vůbec nic nemění, to skousnou a dohrajou to.

Jo a abych nezapoměl. Další podobnost s Diablem - videa. Jsou na velmi dobré úrovni, stejně jako ve všech Blizzard hrách, takže... nic, prostě jsou hezký.

Toš asi tak, nebýt toho stereotypu a špatné optimalizace, tak dám klidně aji 65%.

---
Alternativa:
Fallout 3

Ve své podstatě je to blbost. Nicméně to má pěknou grafiku a celkem příjemně se to hraje. Po hratelnostní stránce je to ale zábava tak na hodinu a půl, dokud všechny stroje v továrně nevylepšíte na maximum, pak už není co dělat. Na rozdíl od třeba Rollercoaster Tycoonu, tady si svoji továrnu nemůžete vypiplat k dokonalosti, protože všechny věcy už mají svoje předem dané místo a tak jenom klikáte na konkrétní objekty a vylepšujete je. Sice je pěkný, že si ze staré rozpadlé post-apokalyptické továrny uděláte futuristické techno centrum, ale nějak závratou dávku zábavy to do vás nepere.

Ona ta hra nemusela být zas až tak špatná, ale podle mě se v ní celkem nic nedělo. Atmosféra tam prakticky nebyla, hudbu už si pořádně nevybavuju, každopádně celkově to na mě působilo dost stroze. Přinesla sice pár originálních prvků, ale holt podání nic moc, souboje byly pekelná nuda, neakční a pomalé a celkově mě to netáhlo dál. Proto je to pro mě mírně podprůměrná hra.

Tak jsem tuhle hru koupil bratrovi k narozeninám v nějaké sběratelské edici či co (překvapivě levně, spolu s UFO Aftermath a Afterlight mě to stálo jenom 250 Kč) a jaké bylo moje zklamání, když jsem uslyšel český dabing. Nééé! - chtělo se mi zařvat. UFO na tomhle bylo vždycky špatně, ale toto byl vrchol (nebo spíš dno). Intro jsem ještě jakž takž zkousl, semtam se i nějaká postava celkem povedla (pár jich bylo i lepších než v angličtině), ale stejně jako u Aftermathu jsem musel bouchat hlavou do stolu, když jsem slyšel od mých jednotek hlášky jako "Znovu?!" nebo "Cože?!", "Jó jó vidím ho!". WTF?! Ona celkově ta česká verze na tom není nijak valně, uvidíme jak se jim povedl například hlavní Cultista, bud umřu smíchy nebo v depresi.

Anyway, abych se dostal k samotným kvalitám hry. Ty jsou, narozdíl od kvality "lokalizace" (i když to vlastně není lokalizace, neboť je to česká hra) imho celkem vysoká. Oceňuju oproti minulému dílu zahrnutí obrovskou spoustou nových možnosti - od možnosti střílet mířeně nebo krycí palbou a lehat si přes upgrady zbraní a propracovanější spravování základny a vojáků až po blbůstky jako droni, které můžete vybavit kde čím nebo dvě nové rasy. V tomhle ohledu tedy není hře co vytknout. Bohužel už mě zklamala atmosféra, která v minulém díle byla vcelku hutní. Hudba už taky nedosahuje oproti svému předchůdci takových kvalit a koneckonců příběh taky není zrovna nejoriginálnější. Avšak pozor! Znovuobsazování země a začátek od píky považuju osobně za velké plus. Osobně nemám rád, když už někdo hru rozehraje za mě a já se v tom pak špatně orientuju a dlouho to trvá než si všechno přepiplám k obrazu svému a Aftershock mě tímhle naštěstí netrápí.

Samozřejmě UFO nikdy nevynikalo svou grafikou a naopak mu byla vždycky vyčítána stereotypnost po nějaké době. Ta nezmizela ani tady, nicméně pořád si s tím člověk může dost vyhrát a dohrát to až do zdárného konce.

Takže teda - hratelnost sama o sobě vcelku dost slušná, nicméně po nějaké době omrzí. Hudba atmosféře bohužel tentokrát moc nepřidává a hlášky postav jakbysmet, obvzlášt v CZ verzi. Příběh je klasické béčko, ale mě osobně vyhovuje, protože mě do ničeho netlačí a dává mi volnost v mém konání. Hra není nikterak zabugovaná a s vypíchnutýma oběma očima a useknutýma ušima dávám silně nadprůměrnou známku - 75%.

Vemte něco málo z GTAčka, přidejte k tomu efektní komba a pohyby, stylovou hudbu a dejte to do dost slabé grafiky a máte Total Overdose. Je sice sranda se rozjet autem (který se dost divně ovládá) do davu nepřátel, vyskočit a nechat ho vybouchnout, jo, poprvé, podruhé, i popáté, ale ne po stočtyřicáté. A to platí pro všechny "cool akce" v téhle hře. Prostředí se sice obměňuje, nicméně nápln je pořád stejná a po celkem krátké době začne dost nudit.

Ačkoliv hra měla být humorně pojata, i přesto mě neuvěřitelně iritovaly španělský názvy všeho možnýho "po americku" (např. město Los Toros - býci - wtf? co to jako má bejt?) a přiblblá a ošklivá grafika. No, co říct závěrem? Snad jen, že tuhle hru nestojí za to dohrát, tak se o to ani nepokoušejte, ale jestli hledáte zábavu tak na hoďku, pak prosím, přijemnou zábavu.

Update 15.08.08:
No tyjo, to si snad sám ze sebe dělám prdel, já sem fakt napsal býci s měkkým? :D:D:D

Alternativa:
Grand Theft Auto III

V celku nezajímavá strategie, která nepředvádí nic nového pod sluncem, jenom je předělaná do světa plastových vojáčků, což uvítají menší děti (stejně jako já tehdy). Pokud hledáte nějakou kvalitní hardcore strategii, tak od tohodle ruce pryč.

Tahle hra není akční RPG, tohle je masivní vyvraždování nepřátel, kde si v podstatě zvolíte jen to, jak to budete dělat. Procházet zdlouhavé dungeony způsobem - buch buch buch, lečení, buch buch, léčení, boss, power up, smrt, sakra - mě fakt nebere. Krom toho je to největší destruktor myší v herní historii.

Co se mi na hře líbí, tak temná atmosféra a grafika, byt v té době pěkně zastaralá. Hudební doprovod tuším taky nebyl nejhorší, ale hlavním vizuálním esem byly videíčka, což byla vlastně jediná motivace abych onen akt dohrál. Hra má údajně velkou replayibilitu, píšou v manuálu, nicméně jediná věc co se při další hře změní je nesmyslný pokroucení levelů a předměty co vám vypadaj, a to pro mě spolu s levelování na 99. level není žádná výzva, díky nechci. Prostě: po hratelností stránce propadák co tak maximálně dobře vypadá, tot vše.

---
Alternativa:
Divine Divinity

Graficky v té době celkem pěkná hra, souboje měly něco do sebe, když jste se naučili používat akrobacii a kouzla, občas jste se objevili v pěkné lokaci, ale většinou to byly stejně jenom tunely s texturou oblohy a trávy. Hudba byla tuším z velké části stejná jako v HoMaM III a sem tam byla atmosféra docela slušná, ale nikterak často.

Celkově dost hru kazí to, že se vlastně odehrává pořád v asi deseti lokacích, které jsou sice rozlehlé, to ale nepotěší, protože je za celou hru musíte projít celé tam a zpátky několikrát a to je přece jenom docela nuda. Nepřátel pokud vím nebylo nějak moc druhů (kostlivci různých velikostí, trollové, dasheři a nějaký zombie, možná ještě něco), zbraně na tom byly trochu líp. Jinak to bylo ale celý takový divný, i když mě to jako malýho celkem bavilo. Ted už bych ale asi jenom kroutil hlavou.

---
Alternativa
Rune

Hra celkem o ničem, nijak nezajímavá, nudná a nezaslouží si pochopit, protože z ní nakonec stejně nic moc nemáte. Vlastně nevidím důvod proč to hrát ani co o tom psát... :/

Pokud se nepletu, CS je primárně koncipován jako taktická 1st person akce. Bohužel, pokud zrovna nehrajete s lidma co znáte třeba na LAN party nebo nejste členem klanu, potenciál celé hry mizí a celá hra se zvrhává do total killing spree madness, at už v SP s botama nebo v MP. Takže těžko tuhle hru hodnotit. Pokud hrajete s kvalitníma hráčema čistou týmovou řežbu, tak chápu hodnocení okolo 80%. Pokud jde jen o připojení k náhodné hře, kde je to pomalu všichni na všechny, tak se hodnocení propadá někam na třicítku, ne-li dvacítku.

Po technické stránce je hra imo celkem vyhovující, hudba žádná (ale to se u takové hry dá celkem předpokládat... i když by neškodila) a HW je to nenáročný (i na dobu vydání). Podle mě taková šedivá, celkem nezajímavá hra, která spadá do průměru a ode mě má teda 50%, další procenta si přičtěte / odečtěte podle lidi, s kterýma hrajete.

Dal jsem hře 10%, 5% za to, že se to jakž takž dá spustit a má to pěknej obal a 5% za to, jak jsem se u hry nasmál :). Vážně uplně pitomá hra, u které se budete bavit cca 15 minut, když budete objevovat chyby a pak vás hra omrzí a zas ji smažete. Pro hru dokonce vyšel patch, nicméně nevšiml jsem si, že by něco opravil...

Už je to tak dva, tři roky, co se mi do ruky dostalo DVDčko z Levelu s Darkstar One. Tahle hra pro mě byla překvapením onoho roku, a přestože mě vesmírné akce nikdy moc nepřitahovaly, Darkstar One mě okamžitě pohltila.

Má počáteční skepse byla rozptýlena hned ze začátku, kdy mě uvítalo docela pěkné intro, kde se dozvídáme, kterak naivní mladík jménem Kayron Jarvis, hlavní to hrdina hry, od svého strýce dostává svou první loď - Darkstar One - jakožto dárek při příležitosti dokončení vesmírné pilotovací školy (či něčeho takového). Během chvilky se ve třech srozumitelných misích naučíte s lodí zacházet, a následuje první "šok" - váš otec, který je už nějakou dobu zesnulý, ve skutečnosti nehavaroval jen tak - někdo sabotoval jeho loď! :-O

Hra vás tedy vyšle za nepříliš zajímavou dějovou linkou, kdy se proplétá dosti béčková honba za pomstou s ještě béčkovější záchranou galaxie před útoky jakési "záhadné" rasy Thul. Zároveň jste vyplivnuti do nekonečného vesmíru, který vám nabízí dosti širokou paletu činností, kterými si můžete vydělat, zařádit, trochu se pobavit, či vylepšit svou loď. Když teď ponechám stranou hlavní příběhovou linii, veškeré činnosti se dělí na šest odvětví, a vy si za ně ponesete patřičné následky, ať už jsou dobré či špatné. Jsou to:

1) Mercenary - to když se na nějaké z vesmírných obchodních stanic necháte najmout na nějakou rutinní bojovou misi - ochránit obchodní loď před piráty, někoho odkrouhnout, vyzvídat na tajné schůzi těžebních společností apod.

2) Bounty Hunter - na mnoha místech v galaxii se skrývají všelijaké gangy a bandy pirátů, obvykle v nějaké staré ruině lodi, či své skrýši. Na jejich likvidaci je možno si celkem solidně vydělat.

3) Merchant - levný nákup zboží v jednom systému, drahý prodej v jiném. Myslím si, že tahle složka je ve hře jen tak pro formu, protože je to a) nuda, b) ani s 600t místa na zboží na tom moc netrhnete.

4) Pirate - obchodníky můžete jak chránit, tak okrádat, nicméně počítejte s tím, že si to pak budete muset vyříkat s místní policií.

5) Killer - pokud máte choutky tu a tam jen tak vyhodit do vzduchu něčí loď.

6) Smuggler - totéž co Merchant, jen s tím rozdílem, že do systémů pašujete zakázané zboží, hrozí vám odhalení policií, a vyděláte daleko víc.

Tohle všechno je MOC pěkné, a když na začátku vidíte, jak to kolem vás lítá, policie skenuje prolétávající lodě, občas někoho přepadnou piráti, obří koráby po sobě pálí ze svých děl, zatímco se kolem honí menší lodě, cestující čekající na odbavení všelijak klejí, vy zkoumáte artefakty, díky nimž vylepšujete loď atd. atd., musí vás zahřát u srdce. Zdálo se mi, že vesmír pěkně žije, že vedlejší mise nejsou zase až tak hrozně stereotypní a že mít pořád co dělat v tak velkém vesmíru bude paráda.

JENŽE - co se zdá, je sen. Hra totiž JE strašlivě stereotypní, byť zpočátku docela návyková, příběh je tady spíš jen tak mimochodem, protože osobně mě vůbec nezajímalo, co se stane s vrahy mého otce, a nekonečné protislužbování s ostatními postavami ve vesmíru mi už po chvíli lezlo na nervy. Systém jako systém, všechno to tam vypadá stejně, mise se neustále opakují, kde koho rozstřílím pár ranami, cut-scény jsou snad ty nejnudnější, co jsem kdy viděl, a jediné, čím se to autoři snažili oživit, jsou mise na některých planetách. Poprvé to bylo pěkné, po druhé se to zvrhlo v neuvěřitelně otravné bloudění a postrkování se v úzkých, nelíbivých prostorech.

Jistě, grafika je moc pěkná a hudba povětšinou maluje docela pěknou atmosféru, nicméně i přes všechen ten balast a zakrytí brzy vyjde najevo, že Darkstar One prostě nemá drive. Save jsem si schoval, snad to někdy budu schopen dohrát.

Hra zabaví sice tak nanejvýš na půl hodiny, ale zato se vyřádíte. Je to prostě jenom jednoduchá blbost kde dáte panáka na nějaký místo v prostoru a pustíte do něj náklaďák. Dost jsem se nasmál :). Popravdě, zrovna jsem dostal chuť si tuhle hříčku zahrát...

Když jsem psal svůj komentář k Mafii poprvé, ohodnotil jsem hru, sám nevím proč, dobře devadesáti procenty, přičemž jsem v komentáři de facto jen zopakoval to, co všichni.

Teď, když jsem Mafii dohrál podruhé, mám ustavičné nutkání celý svůj postoj ke hře změnit. Začnu třeba zde tak extrémně přechvalovaným příběhem. Ten totiž sám o sobě nijak úchvatný není. Celý se toči kolem cesty Tommyho Angela z prachobyčejného taxikáře až k vysoké pozici v místní mafii, tu je pár dobrých nápadů, tu nějaký zvrat nebo zajímavé překvapení, nicméně nejedná se vůbec o nic světoborného. To, co je na něm docela zajímavé, je jeho vyprávění. Tommy celý svůj příběh, od začátku až do konce, vypráví v jedné malé kavárně detektivu Normanovi, přičemž každá hratelná mise je v podstatě flashback. Osobně se mi líbila část, kdy Tommy vytáhne starou fotku, na které stojí Salieri a Morello bok po boku, a popisuje, jak se dva staří přátelé navzájem stali úhlavními nepřáteli. Navíc je podán o něco dospěleji a míň rádoby cool macho stylem, na jakém si zakládají spíše američtí tvůrci her.

Co se ale týče atmosféry, té v některých místech opravdu vůbec nic nechybí. Hudební podkres sám o sobě už staví laťku dost vysoko, a když jsem jednoho večera vyšel ze Salieriho kanceláře do baru, kde partička námořníků hrála kulečník, kouř se vznášel nad stoly, za oknem jezdily auta a celý lokál byl plný bavících se lidí, tak mi srdce zaplesalo. Vypíchnul bych též úžasnou atmosféru mise "Trip To The Country", "Happy Birthday" či noční část "Fairplay". Vývojaři totiž mají něco, co na hrách dokážu hrozně moc ocenit, a tím je smysl pro detail. Předpokládali totiž, kudy se hráč asi vydá, a tak se právě v oněch místech pořád něco děje. V zapadlé uličce jakýsi chlapík telefonuje, dělníci na silnici vám zatarasí cestu vykládajícím náklaďákem a Ralphy neustále opravuje nějaká auta. Nádhera.

Konec konců celé to Lost Heaven je zatraceně uvěřitelně živoucí město. Lidé se prochází a řidiči na silnicích se chovají více méně také uvěřitelně. Nestává se, jako v GTA, že vám do cesty z ničeho nic vlítne nějaký idiot, který se nerozhlídl na křižovatce. Čas od času vám dá někdo přednost, občas nějaké auto zastaví, řidič vystoupí a odejde (ovšem když mu před nosem začnete auto krást, nehne brvou), a všeobecně debilních situací, kdy někdo jen tak bezdůvodně vystartuje a nabourá do vás, zatímco čekáte na semaforu, je naprosté minimum. Navíc když se neřídíte dopravními předpisy, budete si to muset vyříkat s policií - tudíž pokud je poblíž policista, tak vám průjezd na červenou jen tak neprojde, totéž platí o překročení povolené rychlosti či bouračkách.

Nicméně nasrávacím situacím se nevyhnete, a to nejen při jízdě po ulici, ale především během misí. Za vyloženě stupidní nápad považuju mise, kdy musíte jít se svými nepřáteli na pěsti, obvzlášť když jich na vás běží osm, s boxery, noži a baseballovými pálkami, zatímco vy nemáte vůbec nic. Kdyby tu byl aspoň nějaký systém krytí, ale to ne. Musíte prostě utíkat, občas se otočit a uhodit pěstí do davu. Neuvěřitelné. Podobně strašné je v mnoha případech střílení. Uznávám, že jít a zkropit Tommy Gunem skupinku nepřátel kolem auta je skvělý pocit, ale většinou je střelba úplně na prd. Jistě, zbraně mají zatraceně dobrý feeling, zvuk i zpětnou vazbu, ale k čemu to, když musíte do nepřítele vystřílet pět ran, než padne, přičemž občas se do vás při svých tanečních krecích dokonale přesně trefí pumpovačkou. O to víc ale "potěší", když vidíte jak se vaši nepřátelé svíjí na zemi v agonii a snaží se odplazit z kaluže své vlastní krve. Ke všemu je systém střílení tak blbě udělaný, že první stisknutí tlačítka pro střelbu pouze zvedne Tommyho ruku na zamíří, místo aby okamžitě vystřelilo, což dost vadí při překvapivých setkáních. Tohle mě fakt štvalo a chtělo by to nějak zásadně ošéfovat.

A poslední věc, o které se chci zmínit, je řízení vozidel. To podle mě naprosto nemá chybu. Tu si někdo stěžoval, že jsou všechna auta příliš těžkopádná, tu že zas není dost znatelný vývoj v rychlosti vozidel za celou hru, bla bla bla. Podívejte, za prvé si vážím toho, že v Mafii, narozdíl od ostatních městských akcí, ona auta skutečně něco váží, a člověk má pocit, že vážně řídí několikatunový stroj, a druhak, což se mi líbilo obvzlášť, JE TU MOŽNOST POUŽÍVAT MANUÁLNÍ PŘEVODOVKU!!! Nikdy jsem neměl rád automat, a vždycky mě chytá za srdce, když slyším jak ty auta naříkají. S ruční převodovkou se, pro ty, co to umí, celé řízení stává daleko příjemnějším zážitkem, a všechny ty muka, kdy vám ta stará herka neakceleruje, jak byste chtěli, popřípadě si ten automat ne a ne podřadit, když šplháte do Chinatownu, jsou ta tam. A hlavně my tu pořád někdo nebrzdí motorem. Auta se jednoduše řečeno chovají (v rámci možností) uvěřitelně a jako skutečná auta, tudíž tady není co vytknout.

Jo, ještě jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl rychle zmínit o grafice. Nic proti ní - obličeje hlavních hrdinů vypadají dobře, většina interiérů je skvělá a autoři si výborně pohráli s osvětlením, ale ty rozplizlé fototextury vedle těch propracovaných ksichtů vypadají naprosto hrozně - ten kontrast se mi prostě hrozně nelíbil.

Tak, konečně se pomalu dostávám ke konci. Mafie jistě JE velmi dobrá hra, je tu plno skvělých nápadů (závod, kdy mě po tuhém boji o první místo pár set metrů před cílem jeden soupeř vystřelil z trati :-/), atmosféra je často dokonalá, model řízení parádní, zbraně vám dávají opravdu pocit převahy a město nádherně žije, jenže je tu strašně moc nedodělků a nasrávacích blbostí, které vám to ve výsledku celé tak znechutí, že nemůžu dát více než 70% - silně nadprůměrná akce.

Původně jsem se o hru vůbec nezajímal, nějak nemám rád hraní mainstreamovek, který se hrajou jenom proto, že to hrajou všichni ostatní. Nicméně kamoš tuhle hru měl doma nainstalovanou a tak jsem si říkal jak to asi vypadá. Zhruba po dvou misích jsem běžel domů s vypálenou hrou na DVD a věnoval jí část víkendu :).

Akce je opravdu dokonale svižná, skripty dokonale pomáhají atmosféře a leveldesign v kombinaci s filmovostí pomáhají vás u PC držet až dokonce. Hra prakticky nemá hluchá místa. Mile mě taky překvapila nízká HW náročnost, přičemž grafika je pořád dost dobrá. Za úplný vrchol hry považuju osobně část v Černobylu, kde operujete spolu s kapitánem McMillanem (myslím, že se tak jmenoval). Hra ve mě zanechala spoustu nezapomenutelných momentů.

Problém téhle hry tkví v tom, že je znova prakticky nehratelná, protože už přesně víte co se stane a skripty, které ze hry dělají skvělou atmosferickou řežbu, ji dokážou někdy i shodit, například v části kde hrajete za Soapa a váš vrtulník je sestřelen: na jedné z farem kde se ukrýváte dojdete do bodu, kde na vás pokaždé vyběhne spolu s vojáky taky smečka psů (které mimochodem považuju za nepřátel horší než lidi (ale jenom ve hře) :), tedy stačí jenom vyběhnout, "dotknout" se onoho bodu a zase se schovat do krytu a na psy si počkat xD. Taky mě naštvala obtížnost hry. Hru jsem dohrál na obtížnost Regular (tedy Medium) a hra mi přišla, že by potřebovala ještě trošku přidat na obtížnosti. Tak jsem hru znova hrál na Hardened a očekával jsem od toho, že budu muset líp mířit, rychleji střílet, vybírat důležité cíle atp. Místo toho vás hra prostě a jednoduše zahrne více nepřáteli a rychlejším respawnem, takže hra se zachvilku stane dost frustrující.

Toť asi jediné co bych tomu vytknul, grafika, atmosféra, hudba, ovládání a optimalizace je špičková, takže 90%.

Když jsem asi ve 3. třídě dostal svůj první počítač (Intel Pentium III, 128 MB RAM a nějaká integrovaná 16 MB grafika), tohle byla jedna z prvních her co jsem na něm hrál... a že mi vydržela setsakramentsky dlouho. Každej rok jsem si ji nainstaloval znova a znova ji celou hrál a ne a ne mě omrzet.

Hru jsem nikdy nedohrál, protože byla neskutečně dlouhá, ale soudě dle komentářů, to asi není špatně. Hře nemůžu vážně vůbec nic vytknout, snad jen to, že mě občas iritovaly obličeje postav (animované fotky), ale často jsem se u nich i nasmál a nepovažuju to za významný zápor, naopak, tuhle hru považuju asi za nejlepší 1st person RPG, co jsem kdy hrál. Grafika byla (a pořád je) nádherná, hudba geniální, atmosféra hutná a RPG systém i svět měli všechno co by mít měli. Bohužel se mi nedaří na mým prastarým notebooku co jsem doma vykopal, originálka rozjet, hru bych si jinak zase jednou zopakoval...

Tahle hra byla od začátku navrhována jako tupá střílečka na odreagování. Abych pravdu řekl, povedla se výborně. Přestože v podstatě na herní scénu nic moc nového nepřináší, bavil jsem se u ní skvěle (byť jsem ji nedohrál a radši se vrhl na multiplayer) a proto i moje hodnocení.

Vývojaři udělali graficky (na dnešní dobu) dokonalou hru... a to je na hře asi tak všechno zajímavé. Hra mě vůbec nechytla. O čem to jen bylo? Vůbec nevím, pořád jsem chodil po džungli a 90% času strávil neviditelnej, aby mě nepřátelé neodhalili (těžko se schovává rojnici korejců v úzkém kaňonu se semtam nějakou dírou a stromem). Hra mě dost rychle omrzela, ale kdybych to nehrál, o nic bych nepřišel.

Prostě hra na kterou ještě dneska hodně lidí nemá dost silnej HW a nic jinýho, kvůli čemu bych si to někdo měl určitě zahrát, hra nenabízí. Vůbec se nízké prodejnosti nedivím, rozhdoně za to nemůžou piráti, prostě hru, která vám pojede s pekelně nízkým FPS a má stupidní příběh, nikdo nechce...

Hned po Falloutech je to moje nejoblíbenější hra.

O hře jsem se dozvěděl víceméně od kamaráda náhodou, tak jsem si hru sehnal, zkusila a... vida, ona je to jedna z nejlepších her všech dob.

Hned jak vás hra vykopne na ulici, už na vás dýchá naprosto neopakovatelná atmosféra, která na vás nepřestane dýchat až do konce hry (které dost napomáhá goth rock / metalová, industrialová a dark ambientní hudba). Okamžitě mě dostal Smiling Jack, který vás ve hře uvítá, jehož nadaboval sám John DiMaggio (Bender z Futuramy), dostane vás svým humorem a přístupem k věci. Rychle zjistítě, že cokoliv jste ve hře udělali, dalo se udělat ještě jinak. Způsobů je většinou hodně, i když dojde i na situace, kdy na výběr moc nemáte. Uvedu příklad, je to hned první hlavní quest ve hře: Máte získat Astrolite (podomácku vyrobená výbušnina několikrát silnější než TNT) od gangu surfařů, žijících na útesu nad Santa Monickou pláží. Můžete je samozřejmě všechny pobít, ani nemrknou. Můžete jim taky vypnout proud a Astrolite tajně ukrást. Nebo jim odpojit proud a pobít je ve tmě. Nebo prostě a jednoduše přesvědčit namakance u vchodu aby vás pustil dovnitř. Nebo mu tu myšlenku vnutit...

Za každou postavu budete mít pravděpodobně uplně jiný průběh hry a pak taky konec. Každá lokace vás neopakovatelně poznamená (obvzlášť často opěvovaný opuštěný hotel Ocean House (často označovaný za nejstrašidelnější herní moment všech dob), ale takových míst je po celé hře víc :) a každý quest se vám zaryje do paměti. Ano, questy jsou často skutečně originální a díky nim hra slušně odsípá. Nakonec hru dohrajete ani nevíte jak.

Hodně lidí často hře vytýká slabší grafiku. Ano, grafika není zrovna na špičce tehdejší doby, ale mám zato, že byla schválně vykreslena v takovém komiksovém pojetí, nicméně si nemyslím, že nemohla být udělaná líp (sklamání zažijou obvzlášt ti, kteří hrajou za klan Gangrel, jejichž poslední forma přeměny (Protean) vypadá jako kombinace opelichané myši a netopýra :).

A ano, bugy. Často můžou zkazit hru a jejich tam hodně. Naštěstí existuje neoficiální patch (nejvyšší ofic. patch: 1.2; nejvyšší neofic. patch: 5.2 :), který toto řeší a přidává do hry původně plánované, ale nepoužité věci. Použit tenhle patch je prakticky nutnost.

Ve hře snad není jediné hluché místo a budete se bavit od začátku do konce, obvzlášt pokud jste fandové horrorů.

Tahle hra mě přivedla k Vampire The Masquerade a World Of Darkness jako takovému. Byla to moje první hra na DVD a celkem mile mě překvapila.

Nebyl to sice kdoví jak úžasný dungeon-crawler, ale měl slušnou atmosféru, byl zasazen do výborného světa World Of Darkness, příběh taky nebyl špatný a měl svoje silné chvilky. Přestože to byla víc bitkařská hra, takové Diablo ve 3D, pořád zaručovala docela slušnou zábavu. Nicméně většina dungeonů byla přehnaně dlouhá a ke konci dost nudná, takže jste si nakonci pořádně vydechli.

Bohužel jsem nikdy neměl tu čest vyzkoušet multiplayer, což je škoda, ale singleplayer mě uspokojil.

No, nebýt příběhu a atmosféry, asi by to byla dost průměrná hra, ale naštěstí ta hra tyhle věci má, takže dávám 80%...