Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hellgate: London

31.10.2007
63
105 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Jde o post-apokalyptické akční RPG od několika z tvůrců Diabla, které se odehrává v roce 2038 v Londýně po nájezdu démonů. Hráč se stane členem odboje, který se snaží porazit démony.

Můžete si vybrat z tří povolání a každé má dvě varianty, například templář se rozděluje na Blademastera (útočný) a Guardiana (obranný typ). Hellgate nabízí možnost upravovat si zbraně k obrazu svému, například přidat ke zbrani druhý typ požkození.

Hra se snažila být pokračovatalem Diabla, ale místo izometrie zvolili tvůrci 1st/3rd person pohled. Tvůrci pokračovali i v tradici náhodně generovaných lokací.


Poslední diskuzní příspěvek

Hellgate je znovu na steamu, ale nedoporučuji to kupovat. Je to poměrně osekaná verze - hrajete na MP serveru singleplayer, samotnej multák tam neni a čistej single taky ne. Je to prakticky jen novej port podporující fullHD bez příběhu a bez multaku, který vydala nějaká korejská společnost (nikoliv původní tvůrci). Docela zklamání.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 55
Konečně poslední sténající klik myšky (asi jí už budu muset připravit na zahradě hrobeček), konečně závěrečný boss padl a konečně konečná. Přes slušné očekávání, u mě Hellgate bohužel moc nezaválel. Navíc jsem nedávno dohrál špičkové a velmi podobné Borderlands, takže vím, že to mohlo fungovat. A co že přesně nefunguje? Hlavní problém vidím v nesmírné rozvláčnosti, která pobryndala co se dalo. Na hratelnosti ubírají především zdlouhavé boje v nekonečných tunelech a taky bych uvítal rychlejší vývoj postavy.

Prostředí se moc často nemění, ty čtyři druhy se rychle okoukaj a ani náhodné (de)generování lokací různorodosti dvakrát nepomáhá, něco holt ve 3D tak nefunguje. Grafika se mi líbila a občas zašimral na zádech i závan atmosféry (například v příběhové lokaci Knihovna, kde vás pruděj ty zničehoseobjevující pekelníci).

Dále mě nebavilo pendlovat mezi stanicemi metra kvůli vedlejším úkolům, nějak jsem nepřišel na systém jakým se odemykají, člověk splní vše co může, náhodou se vrátí a zas ho čeká nová várka úkolů v již prošlých úrovních. Lokace se sice opět náhodně vygenerujou, ale level monster zůstává původní = skoro žádné expy. Prostě utrpení pro člověka co musí splnit vše. Hlavní příběh mě moc nevtáhl a z těch několika desítek postav jsem si oblíbil pouze dvojici Lucius Aldin a Montér 314, u jejich rozhovorů jsem se fakt zasmál, velká škoda, že je to jen malá oáza v jinak vyprahlé poušti stereotypu.
+23
  • PC 75
Poté co Blizzard stvořil své nejdokonalejší monstrum na testování herních myší, se jeho vývojáři rozutekli, každý jiným směrem, ale všichni se stejným snem, vyšperkovat ještě lepší, nudnější a uklikanější clickquest. Bill Roper byl jednim z nich sebral své nejlepší kamarády z blizzardu a šel vstříc svému osudu s úkolem udělat lepší a klikavější diablo.

Ačkoliv cíl to byl šlechetný, realita může být mnohdy značně složitější. 4 roky po založení Flaghship Studios byla spuštěna na vodu jeho... Vlajková loď, chlouba celé flotily. Ovšem náhle se ukázalo, že loď byla složena z několika kusů naprosto jiných lodí a do trupu tekla voda proudem... tohle nemohlo dopadnout dobře.

Vývoj Hellgate London (dále jen HGL) je učebnicový příklad jak by vývoj hry neměl vypadat. Lidé z Flagship dostali úžasný nápad udělat singleplayer i MMO dohromady (pouze o 5 let později se to povedlo Star Wars the Old Republic!), ale taky střílečku zkombinovat s bojovkou. RPG s FPS a RTS (ultrakrátka mise s ovládáním čtyř rangerů). Problémem je, že tohle prostě nikdy nebude fungovat, pokud nebudete mít stabilní základ, na který můžete všechny tyhle brutálnosti naházet aby to hráči vydrželi.

Přitom celý Hellgate začíná tak slibně, epický příběh o tom jak se otevřely brány pekelné nad Londýnem a démoni zmasakrovali celý svět až na pár přeživších schovávající se v jednom z největších síti metra na světě. Na Cinematic intro/trailer si jistě mnozí z vás vzpomenou, mě osobně naháněl husí kůži a nemohla jsem se dočkat až se do těch démonů pustím. Byly taky uvedeny 3 herní frakce, každá po dvou povoláních. Fanatičtí Templáři, kteří měli reprezentovat zákonné dobro a měli neskutečně trapné kecy. Nic nezajímající žoldáci a úchylní kabalisti, kteří si naprosto libovali v pekelných silách. Prostředí, příběh, nápad, všechno to mělo neuvěřitelný potenciál a téměř okamžitě se už utvořily čety fansite, které baštily jakoukoliv novinku.

Samotné zpracování má bohužel spoustu ale, je to střílečka, ale většina zbraní je nepoužitelná na vzdálenost deseti metrů, všechny zbraně kromě energetických mají nekonečno nábojů a ty energetické se jenom automaticky dobíjí což působí neskutečně otravně.

Lokace se náhodně generují, ale mají tak málo variant, že působí neuvěřitelně chudě, vždy to jsou koridory, existuje několik typů servisní chodby, metro tunely, skladiště, ulice města, katakomby, občas nějaké unikátní jako big ben, muzeum ad., ale všechny jsou tak chudě zpracované, generují se v nich pouze několik křižovatek, občas se něčím liší např. na Piccadilly Circus najdete třípatrovou knihovnu. Problém je, že lokací je tak hodně a těch pár unikátních landmarku je tak málo, že si je budete užívat, protože to je chvilka něčeho jiného co jste neviděli 500x.

Na výběr je 6 povolání, ale jsou neuvěřitelně nevyvážené, tam kde se voják prostřílí bez větších problémů, nebo kabalistka použije tři kouzla, může inženýr strávit hodinu.

HGL není MMO, ale přitom chce být MMO. A těch pár MMO prvků, které si vypůjčilo je na zabití. Online všechny lokace procházíte stejně o samotě, pokud je nepřizvete do party, cizí lidi potkáte jenom ve stanicích. Questů je jak ve WoWku... zadávání Questů je stejné jak ve WoWku, Dialogy jsou stejné jak ve WoWku... přitom to jsou ty nejhorší věci co WoWko může nabídnout. Vaše postava si samozřejmě hraje na Gordona Freemena a umí jenom střílet, ale Half Life aspoň tolik nekecá, HGL moc... všechny postavy vám toho mají tolik co říct... pomocí textu, Jediný Voice Acting se skládá z několika hlášek, které NPC automaticky pronese jakmile vstoupíte do dialogu (kdo si vzpomíná na asiatského obchodníka z Oxford Circus Station? :D).

HGL má v sobě fyzikální engine, ale naprosto ignoruje jeho přítomnost. Později potkáváte třeba funkční turrety do kterých můžete nasednout a začít kosit, ale jejich ovládání je tak příšerné, že většinou zemřete dřív než něco zabijete. V některých misích potkáte NPC templáře, lovce i kabalisty, jejihž AI je taktika Stand & Die, jsou vlastně jakási dekorace, živé sochy, střílejí, máchají meči, ale nikdy neuberou ani jediné HP! Jednou máte k dispozici dokonce velkého bojového robota, do kterého můžete nasednout... ale už nevysednete, zároveň má většinou menší DPS než vaše současné zbraně. Takhle můžu pokračovat ještě pár hodin, jsou to detaily, na které by měl srát pes, ale je jich tolik, že vám prostě bijí do očí. Musím ale pochválit rozebíraní předmětů, upgrade předmětů i minihru (které jsem si všimla až v 60% hry)

Jednoduše, HGL nebyla dobrá hra a Flagship pro jistotu zkrachoval, ovšem nemůžete udělat takový dobrý Cinematic trailer a očekávat, že se vůbec nic nestane. Už příliš mnoho lidí mělo na zdi plakát Jessicy. Skalní fanoušci na provazech tahali HGL z propasti, bez jakéhokoliv SDK nástroje se hrabali ve vnitřnostech ve snáze spravit nespravitelné. Vznikl Hellgate London Revival na kterém se dodneška pracuje, zaměřuje se hlavně na vyladění hratelnosti.

Jenže tady příběh HGL nekončí, po krachu Flagshipu majetek připadl investorům, tedy mimojiné společnosti HanbitSoft... HanbitSoft pracoval jako vydavatel Blizzardových her pro koreji a okolí, vydali několik příšerných Casual MMORPG a rozhodli se z HGL vytřískat co ještě šlo. Vzniklo rozšíření Hellgate Tokyo, které dlouhé roky nebylo přístupné na Evropském/Americkém trhu. Až v roce 2011 vyšel Hellgate Global, F2P MMO přístupné i zde. Jestli někdo čekáte, že se k vývoji dostali konečně kvalifikovaní lidé a hru překopali tak vás musím zklamat. Hellgate Global obsahuje nově jen rozšíření Hellgate Tokyo, které obsahuje nové lokace, nepřátele, zbraně. Lokace jsou naprosto příšerné, Asijský styl naprosto znásilnil Londýnské prostředí, zbraně a vybavení je klasické asijským představám a nepřátele mi připomínali Dinosaury. Hellgate Global je zahlcen tolika nesmysly, že ani ten F2P model za to nestojí.

Kdybych měla hodnotit, tak původní HGL 70%, Revival 75% a Global 60%. Čísla mi, ale stejně nic neříkaj, stejně pravidelně jednou do roka chytám tik v pravé ruce a reinstaluju, protože tohle je sakra jediná hra, kde můžu vraždit stovky démonů v ulicích Londýna za sexy kabalistku whůůůůů!

Pro: Kabalistky!, Démoni, Londýn v plamenech!

Proti: Hellgate Global

+21
  • PC 60
Na Hellgate: London jsem byl zvědav už od prvního ohlášení, ale především od chvíle, kdy jsem uslyšel, že je to hra od tvůrců Diabla. No, a o to větší bylo zklamání, když jsem se do hry ještě pln nadšení pustil. Krátce po úvodu, kdy ještě hra vypadala k světu, se mi otevřelo hnusné prostředí Londýna a první dialogové okýnko říkalo, že tahle hra nebude úplně dodělaná, nebude GOLD. První souboje - moje plasmopistol vs démoni - dopadla ještě dobře, pořád jsem si říkal, že v té hře něco bude. Až potom, co jsem plnil pátý subquest - něco posbírat, někoho pozabíjet a vrátit se pro odměnu do metra - mi cosi říkalo, že Hellgate nebude můj šálek kávy a sci-fi pokračování Diabla už vůbec ne. Po dvou hodinách je to už natolik repetitivní, ale hlavně a především pořád stejné, že moje nadšení klesá a já na sobě pozoruju, že se musím nutit, abych se u téhle hry bavil. Grafika je celkově slabá, ale na tu já si nikdy nepotrpěl. Hratelnost průměr, questy nezajímavé, příběh nic moc a motivace hrát dál ubítá na tamtom chodníku zákeřným impem, který mě překvapil, zrovna když jsem to nejméně čekal.
+14 +15 −1
  • PC 65
Prvá hodina hrania celkom zábava, potom prudko nasleduje konštantná nuda, ktorá je svojim poňatím podobná tak Diablu, ako je to najviac možné. Jediný rozdiel je v 3D zobrazení. Dokonca ani filmečky medzi kapitolami nie sú natoľko zaujímavé, aby hráča držali pri hraní (tak ako to bolo v prípade druhého Diabla). Veľká škoda, že hrateľnosť tejto hry je postavená na rokmi prekonanom koncepte vybíjania stoviek monštier, opakujúcich sa úlohách a neschopnosti vymyslieť čokoľvek nové. Obávam sa, že lepšie to už v tejto hre nebude - skrátka cesta od jednej stanice k druhej, stále s rovnakými úlohami. Dokonca ani to prostredie nie je nijak pestré a zaujímavé.

Pro: aspoň chvíľu zaujímavý setting postapokalyptického Londýna

Proti: klon Diabla, repetitívna hrateľnosť, opakovanie sa úloh, po veľmi krátkom čase hrania zakrádajúca sa nuda

+11
  • PC 55
Co může být úžasnějšího? Octnout se na Trafalgar Square s kamarádem, který se snaží svým štítem a palicí odhazovat desítky dotírajících zombie a nižších démonů, zatímco já se snažím jako střelec zaujmout pozici. Kolem něj se vrství těla a kusy masa na obrovské hromady, ale nekonečná vlna se zastavit nedá. Jeho health bar nezadržitelně klesá, až je donucen o několik kroků ustoupit. A pak o pár dalších. V poslední chvíli se mi podaří skočit za pytle s pískem, které tu zůstaly po posledním výsadku templářů, to už je nemrtvý dav tak blízko, že bych po nich mohl plivat. Aktivuji schopnost, která zkrátí intervaly mezi střelami a s věrnou puškou ozářenou aurami démonických relikvií nacpaných do jejích vnitřností se pouštím do díla. Nemusím mířit a přesto pokaždé zasáhnu. Po pěti minutách zuřícího boje jsme vyčerpaní, ale zdá se, že jsme to zvládli. Přežili jsme. Pak se ozve ohlušující řev, stojíme uprostřed náměstí jako přimražení. Z nebe se snáší obrovský démon s netopýřími křídly - narozdíl od pop-pohádek, tenhle ani zdaleka nemá lidské rysy, dokonce ani nechodí po dvou, nýbrž stojí na šesti kovových hmyzích nohách nějakým způsobem přidělaných k tělu, které připomíná housenku. Kreatura mávne mečem a ze střechy se po zdech rojí stovky nebo možná tisíce jakoby pavouků. Ve sluchátkách mi zapraská a ozve se: "Problémy, pánové?"
Poslední člen týmu, který se někde zapomněl, konečně dorazil. A má raketomet. Vytahuji dva příruční samopaly, paladin přezbrojuje na dvouruční kladivo. UUUUUUUUUaaaaaaaaaaaaaaa! A běžíme na zteč!

Hm, tak přesně tohle jsem od hry očekával, když jsem si přečetl ZOOM ve Score. A je to přesně to, co jsem nedostal.
Hra vybízela k působivým arénám v exteriérech a vlnám tupých a nepříliš silných, přesto působivě vyvedených nepřátel ve stylu Serious Sama, kteří by byli občas vedeni nějakým unikátní subbossem - vojevůdcem. Místo toho se nám dostalo naprosto nezajímavých nepřátel tvořených bez špetky nadšení, drtivá většina z nich ani nepůsobí děsivě. Malá sestřenka, která se na mě dívala, jak hraju, prohlásila, že "ty ďáblíci jsou roztomilí" a já si konečně uvědomil, co mě v uplynulých hodinách tak žralo.
RPG systém je vůbec špatně vymyšlený, ani po vyzkoušení všech tříd jsem nedokázal najít sympatie byť k jediné z nich. Absolutně mě nezajímalo, kam cpu bodík dovednosti, protože mi to prostě bylo ukradené. Necítil jsem potřebu používat aktivní skilly a i po nakrmení pasivních jsem nezpozoroval žádnou závratnou změnu stavu mojí postavy. A vlastně totéž platí i o atributech. Bez nějakého tušení jsem si prostě řekl, že moje kabalistka-vyvolávačka (sexy mulatka s piercingem a krátkými vlasy, která nápadně připomínala Rihannu) asi teda potřebuje manu (pozor, nepotřebuje!), tak jsem cpal do many; nevydržela moc zásahů, tak jsem poctivě krmil i odolnost (měl jsem několikanásobně víc HP než many, což je u kouzlícího charakteru trochu nezvyk) a protože jsem snad nepotkal jediný požadavek na sílu, který bych nesplnil, síla měla svůj bodík jednou za dva tři levely, zatímco přesnost jsem ládoval, abych mohl používat alespoň nějaké zbraně (kabalisté mají většinou zbraně nadálku, které mají tak strašně podivnou střelbu a účinek, že jsem si prostě pořídil plamenomet a bleskomet a další možnosti zkrátka neřešil). Hádám ale, že kdybych se rozhodl pro jiné rozvržení statistik, nemělo by to prakticky žádný vliv na hru jako takovou alespoň do chvíle, kdy nepřestanu krmit odolnost.
Zbraně a výzbroj jsou zpravidla opravdu hezky a zajímavě vymodelované, jen je věčná škoda, že se chtěli autoři nutně lišit od všech ostatních na světě. Mnohdy tedy nevěřícně zíráte na podivné žluté jakoby klepeto nebo žihadlo, kterému trvá tři vteřiny držení výstřelu, než vyprdne jakýsi roj hmyzu, který je asi polointeligentní - nevím, nepochopil jsem, co dělám, ale viděl jsem, že občas nepřítel zemře. Vylepšování zbraní a crafting je naopak to nejúžasnější a nejstylovější, co jsem viděl a celé Diablo se může jít zapíchnout rohem z krávy. Celou dobu hraní jsem neměl neustále peníze, protože jsem pořád něco zkoušel a vymýšlel a vůbec mi nebylo líto času, který jsem tím strávil.
Nevím, jestli má smysl se zmiňovat v Diablovce (byť z pohledu první osoby) o rozhovorech nebo questech, nicméně díky super kampani předcházející vydání, která obsahovala různé dramaticky sestříhané filmečky (nakonec jsem se tedy dozvěděl, že šlo vlastně hlavně o rozstříhané intro) a hlavně sbírku knih, čekal jsem tedy logicky snahu vyčerpat z toho maximum. Abych to dál neprotahoval - jakýkoli psaný text se na obrazovce objeví, je debilní, což teď nemyslím jako vulgarismus nebo urážku, ale skutečně jako medicínský termín. Je sice zajímavé, že snad každá postava má nějakou psychickou poruchu, ale časem se to opravdu okouká a později to už ryze obtěžuje. Questy jsou variací zabij/přínes, občas malinko ozvláštněné nějakým logickým důvodem, ale vždycky (což je u diablovky očekávatelné).
Lokace jsou naprosto příšerně navržené (obzvlášť cokoli v podzemí) a to dokonce i ty, které vychází z reálných předloh. Vůbec mě nezajímá, že třeba takhle vypadá Londýn, jsou jednou krucinál designéři, tak mají nadesignovat pořádné lokace a v nějakém rozumném objemu. Takhle mám pocit, že snad i výkumná centra a základny na planetách v Mass Effectu byly pestřejší než tohle. Strašné.
Hlavní tahák - multiplayer - jsem už vyzkoušet nestihl, protože EA ukončila servery a jak to rozchodit s přáteli jsme nevyluštili.

Takže závěrem - dostává se nám příšerně nudná hra, kde vás absolutně, absolutněji a nejabsolutněji nic nežene do hraní. Je vám úplně jedno co děláte. Děj nemá gradaci, ale OK, to se tak nějak od tohoto typu hry čeká (ačkoli Diablo II ukazuje, že to jde - aneb čtvrtý akt), nicméně očekával bych zběsilou honbu za předměty nebo zkušenostmi, úžasné výzvy v zajímavých a správně OP bossech, ale ani to se tu neděje. Takže prakticky jediné, čím může Hellgate: London zaujmout, je narace. Narace, kterou vůbec nevyužívá. Narace, kvůli které (společně s pohledem první osoby) jsem toužil si hru zahrát. Takže si raději někde pořiďte knihy Mela Odoma, které jsou velmi příjemně odpočinkové a než vysokoškolákům začne škola, poskytnou ještě poslední intelektuální oddechnutí
A taky docela ujde grafika, kterou si v těch několika exteriérech vychutnáte, ale pak jste znovu nemilosrdně uvrženi do nudných, koridorových a zkopírovaných tunelů.

Pro: Narace, snaha o něco jiného, systém vylepšování předmětů, příjemně detailní customizace postavy, některé exteriéry, docela hezká grafika.

Proti: Nuda, nuda, NUDA! Nevyužití narace a vůbec všech možností, které se z Londýna dají vycucat, nudní nepřátelé, většina zbraní, úkoly, interiéry/tunely, chybějící motivace ke hraní, hudba, podivně fungující systém atributů, nudné skilly, nevyužití potenciálu

+11