Na Hellgate: London jsem byl zvědav už od prvního ohlášení, ale především od chvíle, kdy jsem uslyšel, že je to hra od tvůrců Diabla. No, a o to větší bylo zklamání, když jsem se do hry ještě pln nadšení pustil. Krátce po úvodu, kdy ještě hra vypadala k světu, se mi otevřelo hnusné prostředí Londýna a první dialogové okýnko říkalo, že tahle hra nebude úplně dodělaná, nebude GOLD. První souboje - moje plasmopistol vs démoni - dopadla ještě dobře, pořád jsem si říkal, že v té hře něco bude. Až potom, co jsem plnil pátý subquest - něco posbírat, někoho pozabíjet a vrátit se pro odměnu do metra - mi cosi říkalo, že Hellgate nebude můj šálek kávy a sci-fi pokračování Diabla už vůbec ne. Po dvou hodinách je to už natolik repetitivní, ale hlavně a především pořád stejné, že moje nadšení klesá a já na sobě pozoruju, že se musím nutit, abych se u téhle hry bavil. Grafika je celkově slabá, ale na tu já si nikdy nepotrpěl. Hratelnost průměr, questy nezajímavé, příběh nic moc a motivace hrát dál ubítá na tamtom chodníku zákeřným impem, který mě překvapil, zrovna když jsem to nejméně čekal.