Poté co Blizzard stvořil své nejdokonalejší monstrum na testování herních myší, se jeho vývojáři rozutekli, každý jiným směrem, ale všichni se stejným snem, vyšperkovat ještě lepší, nudnější a uklikanější clickquest. Bill Roper byl jednim z nich sebral své nejlepší kamarády z blizzardu a šel vstříc svému osudu s úkolem udělat lepší a klikavější diablo.
Ačkoliv cíl to byl šlechetný, realita může být mnohdy značně složitější. 4 roky po založení Flaghship Studios byla spuštěna na vodu jeho... Vlajková loď, chlouba celé flotily. Ovšem náhle se ukázalo, že loď byla složena z několika kusů naprosto jiných lodí a do trupu tekla voda proudem... tohle nemohlo dopadnout dobře.
Vývoj Hellgate London (dále jen HGL) je učebnicový příklad jak by vývoj hry neměl vypadat. Lidé z Flagship dostali úžasný nápad udělat singleplayer i MMO dohromady (pouze o 5 let později se to povedlo Star Wars the Old Republic!), ale taky střílečku zkombinovat s bojovkou. RPG s FPS a RTS (ultrakrátka mise s ovládáním čtyř rangerů). Problémem je, že tohle prostě nikdy nebude fungovat, pokud nebudete mít stabilní základ, na který můžete všechny tyhle brutálnosti naházet aby to hráči vydrželi.
Přitom celý Hellgate začíná tak slibně, epický příběh o tom jak se otevřely brány pekelné nad Londýnem a démoni zmasakrovali celý svět až na pár přeživších schovávající se v jednom z největších síti metra na světě. Na Cinematic intro/trailer si jistě mnozí z vás vzpomenou, mě osobně naháněl husí kůži a nemohla jsem se dočkat až se do těch démonů pustím. Byly taky uvedeny 3 herní frakce, každá po dvou povoláních. Fanatičtí Templáři, kteří měli reprezentovat zákonné dobro a měli neskutečně trapné kecy. Nic nezajímající žoldáci a úchylní kabalisti, kteří si naprosto libovali v pekelných silách. Prostředí, příběh, nápad, všechno to mělo neuvěřitelný potenciál a téměř okamžitě se už utvořily čety fansite, které baštily jakoukoliv novinku.
Samotné zpracování má bohužel spoustu ale, je to střílečka, ale většina zbraní je nepoužitelná na vzdálenost deseti metrů, všechny zbraně kromě energetických mají nekonečno nábojů a ty energetické se jenom automaticky dobíjí což působí neskutečně otravně.
Lokace se náhodně generují, ale mají tak málo variant, že působí neuvěřitelně chudě, vždy to jsou koridory, existuje několik typů servisní chodby, metro tunely, skladiště, ulice města, katakomby, občas nějaké unikátní jako big ben, muzeum ad., ale všechny jsou tak chudě zpracované, generují se v nich pouze několik křižovatek, občas se něčím liší např. na Piccadilly Circus najdete třípatrovou knihovnu. Problém je, že lokací je tak hodně a těch pár unikátních landmarku je tak málo, že si je budete užívat, protože to je chvilka něčeho jiného co jste neviděli 500x.
Na výběr je 6 povolání, ale jsou neuvěřitelně nevyvážené, tam kde se voják prostřílí bez větších problémů, nebo kabalistka použije tři kouzla, může inženýr strávit hodinu.
HGL není MMO, ale přitom chce být MMO. A těch pár MMO prvků, které si vypůjčilo je na zabití. Online všechny lokace procházíte stejně o samotě, pokud je nepřizvete do party, cizí lidi potkáte jenom ve stanicích. Questů je jak ve WoWku... zadávání Questů je stejné jak ve WoWku, Dialogy jsou stejné jak ve WoWku... přitom to jsou ty nejhorší věci co WoWko může nabídnout. Vaše postava si samozřejmě hraje na Gordona Freemena a umí jenom střílet, ale Half Life aspoň tolik nekecá, HGL moc... všechny postavy vám toho mají tolik co říct... pomocí textu, Jediný Voice Acting se skládá z několika hlášek, které NPC automaticky pronese jakmile vstoupíte do dialogu (kdo si vzpomíná na asiatského obchodníka z Oxford Circus Station? :D).
HGL má v sobě fyzikální engine, ale naprosto ignoruje jeho přítomnost. Později potkáváte třeba funkční turrety do kterých můžete nasednout a začít kosit, ale jejich ovládání je tak příšerné, že většinou zemřete dřív než něco zabijete. V některých misích potkáte NPC templáře, lovce i kabalisty, jejihž AI je taktika Stand & Die, jsou vlastně jakási dekorace, živé sochy, střílejí, máchají meči, ale nikdy neuberou ani jediné HP! Jednou máte k dispozici dokonce velkého bojového robota, do kterého můžete nasednout... ale už nevysednete, zároveň má většinou menší DPS než vaše současné zbraně. Takhle můžu pokračovat ještě pár hodin, jsou to detaily, na které by měl srát pes, ale je jich tolik, že vám prostě bijí do očí. Musím ale pochválit rozebíraní předmětů, upgrade předmětů i minihru (které jsem si všimla až v 60% hry)
Jednoduše, HGL nebyla dobrá hra a Flagship pro jistotu zkrachoval, ovšem nemůžete udělat takový dobrý Cinematic trailer a očekávat, že se vůbec nic nestane. Už příliš mnoho lidí mělo na zdi plakát Jessicy. Skalní fanoušci na provazech tahali HGL z propasti, bez jakéhokoliv SDK nástroje se hrabali ve vnitřnostech ve snáze spravit nespravitelné. Vznikl Hellgate London Revival na kterém se dodneška pracuje, zaměřuje se hlavně na vyladění hratelnosti.
Jenže tady příběh HGL nekončí, po krachu Flagshipu majetek připadl investorům, tedy mimojiné společnosti HanbitSoft... HanbitSoft pracoval jako vydavatel Blizzardových her pro koreji a okolí, vydali několik příšerných Casual MMORPG a rozhodli se z HGL vytřískat co ještě šlo. Vzniklo rozšíření Hellgate Tokyo, které dlouhé roky nebylo přístupné na Evropském/Americkém trhu. Až v roce 2011 vyšel Hellgate Global, F2P MMO přístupné i zde. Jestli někdo čekáte, že se k vývoji dostali konečně kvalifikovaní lidé a hru překopali tak vás musím zklamat. Hellgate Global obsahuje nově jen rozšíření Hellgate Tokyo, které obsahuje nové lokace, nepřátele, zbraně. Lokace jsou naprosto příšerné, Asijský styl naprosto znásilnil Londýnské prostředí, zbraně a vybavení je klasické asijským představám a nepřátele mi připomínali Dinosaury. Hellgate Global je zahlcen tolika nesmysly, že ani ten F2P model za to nestojí.
Kdybych měla hodnotit, tak původní HGL 70%, Revival 75% a Global 60%. Čísla mi, ale stejně nic neříkaj, stejně pravidelně jednou do roka chytám tik v pravé ruce a reinstaluju, protože tohle je sakra jediná hra, kde můžu vraždit stovky démonů v ulicích Londýna za sexy kabalistku whůůůůů!
Ačkoliv cíl to byl šlechetný, realita může být mnohdy značně složitější. 4 roky po založení Flaghship Studios byla spuštěna na vodu jeho... Vlajková loď, chlouba celé flotily. Ovšem náhle se ukázalo, že loď byla složena z několika kusů naprosto jiných lodí a do trupu tekla voda proudem... tohle nemohlo dopadnout dobře.
Vývoj Hellgate London (dále jen HGL) je učebnicový příklad jak by vývoj hry neměl vypadat. Lidé z Flagship dostali úžasný nápad udělat singleplayer i MMO dohromady (pouze o 5 let později se to povedlo Star Wars the Old Republic!), ale taky střílečku zkombinovat s bojovkou. RPG s FPS a RTS (ultrakrátka mise s ovládáním čtyř rangerů). Problémem je, že tohle prostě nikdy nebude fungovat, pokud nebudete mít stabilní základ, na který můžete všechny tyhle brutálnosti naházet aby to hráči vydrželi.
Přitom celý Hellgate začíná tak slibně, epický příběh o tom jak se otevřely brány pekelné nad Londýnem a démoni zmasakrovali celý svět až na pár přeživších schovávající se v jednom z největších síti metra na světě. Na Cinematic intro/trailer si jistě mnozí z vás vzpomenou, mě osobně naháněl husí kůži a nemohla jsem se dočkat až se do těch démonů pustím. Byly taky uvedeny 3 herní frakce, každá po dvou povoláních. Fanatičtí Templáři, kteří měli reprezentovat zákonné dobro a měli neskutečně trapné kecy. Nic nezajímající žoldáci a úchylní kabalisti, kteří si naprosto libovali v pekelných silách. Prostředí, příběh, nápad, všechno to mělo neuvěřitelný potenciál a téměř okamžitě se už utvořily čety fansite, které baštily jakoukoliv novinku.
Samotné zpracování má bohužel spoustu ale, je to střílečka, ale většina zbraní je nepoužitelná na vzdálenost deseti metrů, všechny zbraně kromě energetických mají nekonečno nábojů a ty energetické se jenom automaticky dobíjí což působí neskutečně otravně.
Lokace se náhodně generují, ale mají tak málo variant, že působí neuvěřitelně chudě, vždy to jsou koridory, existuje několik typů servisní chodby, metro tunely, skladiště, ulice města, katakomby, občas nějaké unikátní jako big ben, muzeum ad., ale všechny jsou tak chudě zpracované, generují se v nich pouze několik křižovatek, občas se něčím liší např. na Piccadilly Circus najdete třípatrovou knihovnu. Problém je, že lokací je tak hodně a těch pár unikátních landmarku je tak málo, že si je budete užívat, protože to je chvilka něčeho jiného co jste neviděli 500x.
Na výběr je 6 povolání, ale jsou neuvěřitelně nevyvážené, tam kde se voják prostřílí bez větších problémů, nebo kabalistka použije tři kouzla, může inženýr strávit hodinu.
HGL není MMO, ale přitom chce být MMO. A těch pár MMO prvků, které si vypůjčilo je na zabití. Online všechny lokace procházíte stejně o samotě, pokud je nepřizvete do party, cizí lidi potkáte jenom ve stanicích. Questů je jak ve WoWku... zadávání Questů je stejné jak ve WoWku, Dialogy jsou stejné jak ve WoWku... přitom to jsou ty nejhorší věci co WoWko může nabídnout. Vaše postava si samozřejmě hraje na Gordona Freemena a umí jenom střílet, ale Half Life aspoň tolik nekecá, HGL moc... všechny postavy vám toho mají tolik co říct... pomocí textu, Jediný Voice Acting se skládá z několika hlášek, které NPC automaticky pronese jakmile vstoupíte do dialogu (kdo si vzpomíná na asiatského obchodníka z Oxford Circus Station? :D).
HGL má v sobě fyzikální engine, ale naprosto ignoruje jeho přítomnost. Později potkáváte třeba funkční turrety do kterých můžete nasednout a začít kosit, ale jejich ovládání je tak příšerné, že většinou zemřete dřív než něco zabijete. V některých misích potkáte NPC templáře, lovce i kabalisty, jejihž AI je taktika Stand & Die, jsou vlastně jakási dekorace, živé sochy, střílejí, máchají meči, ale nikdy neuberou ani jediné HP! Jednou máte k dispozici dokonce velkého bojového robota, do kterého můžete nasednout... ale už nevysednete, zároveň má většinou menší DPS než vaše současné zbraně. Takhle můžu pokračovat ještě pár hodin, jsou to detaily, na které by měl srát pes, ale je jich tolik, že vám prostě bijí do očí. Musím ale pochválit rozebíraní předmětů, upgrade předmětů i minihru (které jsem si všimla až v 60% hry)
Jednoduše, HGL nebyla dobrá hra a Flagship pro jistotu zkrachoval, ovšem nemůžete udělat takový dobrý Cinematic trailer a očekávat, že se vůbec nic nestane. Už příliš mnoho lidí mělo na zdi plakát Jessicy. Skalní fanoušci na provazech tahali HGL z propasti, bez jakéhokoliv SDK nástroje se hrabali ve vnitřnostech ve snáze spravit nespravitelné. Vznikl Hellgate London Revival na kterém se dodneška pracuje, zaměřuje se hlavně na vyladění hratelnosti.
Jenže tady příběh HGL nekončí, po krachu Flagshipu majetek připadl investorům, tedy mimojiné společnosti HanbitSoft... HanbitSoft pracoval jako vydavatel Blizzardových her pro koreji a okolí, vydali několik příšerných Casual MMORPG a rozhodli se z HGL vytřískat co ještě šlo. Vzniklo rozšíření Hellgate Tokyo, které dlouhé roky nebylo přístupné na Evropském/Americkém trhu. Až v roce 2011 vyšel Hellgate Global, F2P MMO přístupné i zde. Jestli někdo čekáte, že se k vývoji dostali konečně kvalifikovaní lidé a hru překopali tak vás musím zklamat. Hellgate Global obsahuje nově jen rozšíření Hellgate Tokyo, které obsahuje nové lokace, nepřátele, zbraně. Lokace jsou naprosto příšerné, Asijský styl naprosto znásilnil Londýnské prostředí, zbraně a vybavení je klasické asijským představám a nepřátele mi připomínali Dinosaury. Hellgate Global je zahlcen tolika nesmysly, že ani ten F2P model za to nestojí.
Kdybych měla hodnotit, tak původní HGL 70%, Revival 75% a Global 60%. Čísla mi, ale stejně nic neříkaj, stejně pravidelně jednou do roka chytám tik v pravé ruce a reinstaluju, protože tohle je sakra jediná hra, kde můžu vraždit stovky démonů v ulicích Londýna za sexy kabalistku whůůůůů!
Quake Champions
Pro: Kabalistky!, Démoni, Londýn v plamenech!
Proti: Hellgate Global