Eidos a Core Design začali pracovat na hypu a budování kultu kolem mladé archeoložky Lary Croft dlouho před vydáním prvního dílu. Jenže na naší škole to šlo úplně mimo nás. Kult Tomb Raidera jsem poprvé zaznamenal až ve svém prvním SCORE 60, kde Lachtan Kalivoda zrecenzoval třetí díl jako hru čísla, což bylo obzvlášť překvapivé v nabitém čísle obsahujícím pecky v čele s Half-Life, Blood II: The Chosen, SiN či Populous: The Beginning. Hype okolo Lary se pak ještě vystupňoval a vyvrcholil hledáním české modelky podobné Laře (tuším opět Score) v době mezi vydáním třetího a čtvrtého dílu. Člověk by škodolibě očekával narychlo uplácanou rychlokvašku, přesto je Tomb Raider dobrá hra.
Já sám jsem byl donedávna Larou takřka netknut. Viděl jsem sice oba filmy, ale nikdy jsem nezkoušel ani demo hry, a tak jsem vlastně před třemi týdny vůbec nevěděl, do čeho jdu. A to ani o jaký žánr se jedná. Z tombraiderovek jsem kdysi zkoušel pouze Shadow Man a Croc: Legend of the Gobbos, nijak daleko jsem se v nich tehdy nedostal. Po odehrání prvních několika levelů z celkových 15 jsem konstatoval, že se jedná o plošinovku. Sice byla převedena do 3D, ale stále to byla plošinovka. Z filmů hra nezapře inspiraci Indiana Jonesem, co do ovládání, pastí a hratelnosti celkově vykazuje příbuzenství s Prince of Persia, což v dobových rozhovorech autoři přiznávají.
Graficky hra v Papíkově recenzi vypadá hnusně, nicméně byvše opatřena 3Dfx patchem, zestárla celkem se ctí. Dojem kazí pouze doplňkové filmy, které jsou z důvodu šetření místem pouštěné v malém okně, video je prokládané a měl jsem velké problémy s porozuměním mluvenému slovu. Ty problémy byly dokonce tak velké, že jsem si rozhovory musel přečíst na internetu.
Britská šlechtická dcerka, známý vydavatel cestopisů a dobrodruh v jednom, Lara Croft, je najata ženou jménem Jacqueline Natla, aby našla starodávný gadget jménem scion. V úvodním intru nalezne Lara se svým domorodým průvodcem v peruánských horách vstup do starého chrámu. Poté, co zmáčkne tajné tlačítko, se otevřou dlouho zavřená vrata a... A tehdy jsem se poprvé zarazil. Ze staletí uzavřeného chrámu vyběhnou čtyři vlci a zakousnou jejího průvodce. Lara jeho smrt pomstí, projde vraty, buch, a je sama a uzavřena v temné jeskyni.
Nikdy jsem nepřemýšlel nad logikou herních mechanismů v ostatních hrách. Akceptoval jsem střílení mutantů, chodících kytek, robotů, vetřelců a podobného bordelu a nikdy mě nenapadlo přemýšlet, zda hra dává smysl. Jelikož Tomb Raider působí na první pohled uvěřitelně, o to víc zarazí značné nelogičnosti vyplývající z level designu. Velmi jsem se divil, jak ve starých ruinách dokázalo přežít tolik vlků a medvědů a nedovedl jsem si představit, že by přežili na netopejří dietě. Stejně tak mne zaráželo množství povalující se munice a lékárniček v místech, kam údajně lidská noha staletí nevkročila. V nějaké sci-fi by mě takto uvažovat vůbec nenapadlo, ale v jinak reálném prostředí to bije do očí. Stejně tak páky a jimi otvírané dveře v jiné části levelu jsou nelogické a je vidět, že cílem byl design překážek kladených hráči, nikoliv uvěřitelnost budov. Podobně jsem užasl nad Lařinou silou, se kterou dokázala táhnout či tlačit žulový monolit o velikosti 2x2x2 metry. Zřejmě silná osobnost.
Lara je mrštná, pohyblivá, pro mne zcela nové ovládání mi za dva dny proniklo do krve a musím uznat, že ovládání je opravdu povedené a citlivé. Když se člověk naučí základní pohyby, dokáže odhadnout, kdy skočit a Lara zareaguje přesně dle požadavku. To perskému Princovi moc nešlo. Tím neříkám, že nebudete umírat. Zařvat se dá stokrát na stech různých míst a pasti od lávových polí, bodáků, nedostatečně kooperujících plošinek po sklapovací železa si také vyberou svou daň.
Kapitolou sama pro sebe jsou nepřátelé. Všemožná zvířata se sešla, aby si pochutnala na dobrém britském masíčku. To se ale nenechá jen tak lehce sežrat a k obraně postupně může nasbírat čtyři různé zbraně. Výhodou Lary je také mrštnost a rychlost pohybu. Kromě zvířat se párkrát setkáme i s nepřítelem nejkrvelačnějším - s člověkem - a od posledního levelu v Egyptě už žádná zvířata potkávat nebudeme.
Prostředí působí stále dobře. Chrámy jsou majestátní, krásné, vrcholem architektury i hratelnosti jsou pro mne tři egyptské levely a šplhat po sfinze velikosti paneláku je nezapomenutelným zážitkem. Oproti tomu jeskyně a doly zestárly opravdu nepěkně a dvakrát jsem musel nahlédnout do návodu kvůli hledání neviditelné plošinky. Další dvě nahlédnutí do návodu byly z důvodu, že jsem si zatopil klíč v jednom řeckém levelu a v dolech jsem beznadějně zabloudil. Jinak jsem vše odehrál bez návodu, což kvituji s povděkem.
Tomb Raider je povedeným pokusem o převedení hopsačky do 3D prostředí. Snad nešlo o první pokus, ale zřejmě poprvé se podobná hra dala dobře ovládat a vykrádání starých chrámů má něco do sebe. Když nás navíc na slovo poslouchá vnadná žena (i když vnady jsou v prvním díle špičaté), je o hit postaráno. Tomb Raider je povedená hra, ale od dokonalosti ji vzdalují některé nelogické postupy. A nebojte se o Laru, ta se zanedlouho vrátila v pokračování Tomb Raider II.
Já sám jsem byl donedávna Larou takřka netknut. Viděl jsem sice oba filmy, ale nikdy jsem nezkoušel ani demo hry, a tak jsem vlastně před třemi týdny vůbec nevěděl, do čeho jdu. A to ani o jaký žánr se jedná. Z tombraiderovek jsem kdysi zkoušel pouze Shadow Man a Croc: Legend of the Gobbos, nijak daleko jsem se v nich tehdy nedostal. Po odehrání prvních několika levelů z celkových 15 jsem konstatoval, že se jedná o plošinovku. Sice byla převedena do 3D, ale stále to byla plošinovka. Z filmů hra nezapře inspiraci Indiana Jonesem, co do ovládání, pastí a hratelnosti celkově vykazuje příbuzenství s Prince of Persia, což v dobových rozhovorech autoři přiznávají.
Graficky hra v Papíkově recenzi vypadá hnusně, nicméně byvše opatřena 3Dfx patchem, zestárla celkem se ctí. Dojem kazí pouze doplňkové filmy, které jsou z důvodu šetření místem pouštěné v malém okně, video je prokládané a měl jsem velké problémy s porozuměním mluvenému slovu. Ty problémy byly dokonce tak velké, že jsem si rozhovory musel přečíst na internetu.
Britská šlechtická dcerka, známý vydavatel cestopisů a dobrodruh v jednom, Lara Croft, je najata ženou jménem Jacqueline Natla, aby našla starodávný gadget jménem scion. V úvodním intru nalezne Lara se svým domorodým průvodcem v peruánských horách vstup do starého chrámu. Poté, co zmáčkne tajné tlačítko, se otevřou dlouho zavřená vrata a... A tehdy jsem se poprvé zarazil. Ze staletí uzavřeného chrámu vyběhnou čtyři vlci a zakousnou jejího průvodce. Lara jeho smrt pomstí, projde vraty, buch, a je sama a uzavřena v temné jeskyni.
Nikdy jsem nepřemýšlel nad logikou herních mechanismů v ostatních hrách. Akceptoval jsem střílení mutantů, chodících kytek, robotů, vetřelců a podobného bordelu a nikdy mě nenapadlo přemýšlet, zda hra dává smysl. Jelikož Tomb Raider působí na první pohled uvěřitelně, o to víc zarazí značné nelogičnosti vyplývající z level designu. Velmi jsem se divil, jak ve starých ruinách dokázalo přežít tolik vlků a medvědů a nedovedl jsem si představit, že by přežili na netopejří dietě. Stejně tak mne zaráželo množství povalující se munice a lékárniček v místech, kam údajně lidská noha staletí nevkročila. V nějaké sci-fi by mě takto uvažovat vůbec nenapadlo, ale v jinak reálném prostředí to bije do očí. Stejně tak páky a jimi otvírané dveře v jiné části levelu jsou nelogické a je vidět, že cílem byl design překážek kladených hráči, nikoliv uvěřitelnost budov. Podobně jsem užasl nad Lařinou silou, se kterou dokázala táhnout či tlačit žulový monolit o velikosti 2x2x2 metry. Zřejmě silná osobnost.
Lara je mrštná, pohyblivá, pro mne zcela nové ovládání mi za dva dny proniklo do krve a musím uznat, že ovládání je opravdu povedené a citlivé. Když se člověk naučí základní pohyby, dokáže odhadnout, kdy skočit a Lara zareaguje přesně dle požadavku. To perskému Princovi moc nešlo. Tím neříkám, že nebudete umírat. Zařvat se dá stokrát na stech různých míst a pasti od lávových polí, bodáků, nedostatečně kooperujících plošinek po sklapovací železa si také vyberou svou daň.
Kapitolou sama pro sebe jsou nepřátelé. Všemožná zvířata se sešla, aby si pochutnala na dobrém britském masíčku. To se ale nenechá jen tak lehce sežrat a k obraně postupně může nasbírat čtyři různé zbraně. Výhodou Lary je také mrštnost a rychlost pohybu. Kromě zvířat se párkrát setkáme i s nepřítelem nejkrvelačnějším - s člověkem - a od posledního levelu v Egyptě už žádná zvířata potkávat nebudeme.
Prostředí působí stále dobře. Chrámy jsou majestátní, krásné, vrcholem architektury i hratelnosti jsou pro mne tři egyptské levely a šplhat po sfinze velikosti paneláku je nezapomenutelným zážitkem. Oproti tomu jeskyně a doly zestárly opravdu nepěkně a dvakrát jsem musel nahlédnout do návodu kvůli hledání neviditelné plošinky. Další dvě nahlédnutí do návodu byly z důvodu, že jsem si zatopil klíč v jednom řeckém levelu a v dolech jsem beznadějně zabloudil. Jinak jsem vše odehrál bez návodu, což kvituji s povděkem.
Tomb Raider je povedeným pokusem o převedení hopsačky do 3D prostředí. Snad nešlo o první pokus, ale zřejmě poprvé se podobná hra dala dobře ovládat a vykrádání starých chrámů má něco do sebe. Když nás navíc na slovo poslouchá vnadná žena (i když vnady jsou v prvním díle špičaté), je o hit postaráno. Tomb Raider je povedená hra, ale od dokonalosti ji vzdalují některé nelogické postupy. A nebojte se o Laru, ta se zanedlouho vrátila v pokračování Tomb Raider II.
Pro: Monumentální architektura, 15 obřích levelů, dobře reagující ovládání, stylové zvuky prostředí.
Proti: Zvířata by v ruinách chcípla hlady, lékárničky a náboje v opuštěných městech, kamera občas v rohu reaguje divně, grafické glitche (Lara leze do skály).