Nikdy jsem úplně nebyl fanouškem her zaměřující se na stavění mostů. Mé největší výtky byly většinou ohledně odbyté fyziky a nezajímavého vizuálu. Pak jsem ale na YouTube narazil na Poly Bridge a řekl jsem si, že tahle hra nevypadá vůbec zle, a tak jsem se rozhodl dát jí šanci.

Hra nabízí několik lokací a v každé z nich sbírku úrovní. V rámci jednotlivých levelů vám jsou postupně představovány nové mechaniky a nové materiály na stavění. Hra se navíc nebere úplně vážně a to je její největší sílou. Díky tomu se dostanete ke stavění šílených mostů, které například musíte zakončit skokánkem, protože máte zkrátka omezený počet bloků cesty. Na papíře to takhle vypadá skvěle, problém nastává, pokud se hru opravdu pokusíte dohrát.

Poly Bridge má totiž jednu dost specifickou vlastnost. Čím kratší dobu ve hře strávíte, tím lepší vám přijde. Všechna ta pozitiva totiž s postupem času začínají mizet. Kupříkladu všechny zmiňované mechaniky jsou vám vlastně představeny už v první lokaci. Podobně je na tom také materiál. Složitost úrovní navíc začne neskutečně haprovat a měnit se skokově z úrovně na úroveň. Jednou stavíte jednouchý most přes řeku, který byste zvládli na začátku hry, zatímco hned v následujícím levelu vás čeká peklo, které vám sežere alespoň hodinu času.

Poly Bridge je v základu velmi fajn. Vizuálem rozhodně v tomto žánru vyniká. Poměrně rychle ale začne být spíše frustrující nebo omrzí. Pár hodin zábavy ale rozhodně nabídne.