Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
WolfenDoom - Blade of Agony je dílem autorského týmu sdruženého kolem serveru Realm 667. Daniel “Tormentor 667” Gimmer, hlavní designér a šéf vývoje, známý autor modifikací pro Doom, zpravidla v modernizovaném kabátku pro moderní porty, se při vývoji inspiroval již klasickým projektem Wolfendoom od Laz Rojase. Rojas převedl epizody z původního Wolfensteinu do podoby WADů pro Doom engine a navíc vydal i několik dalších scénářů v podobě nových epizod, některé v částečně modernějším provedení.

Tvůrci Blade of Agony šli ale ještě dál. Převzali bohatou kolekci spritových nepřátel z Wolfensteina, ať již původních nebo upravených, ale i nových. A to vše zasadili do perfektně vytvořeného světa druhé světové války na GZ Doom enginu. Technické možnosti tohoto portu jsou dovedeny na maximum, a tak vizuální provedení odpovídá hrám vyšší třídy - 3D modely, textury i grafické efekty podobného typu jsme měli možnost vidět v komerčních válečných titulech vydaných kolem roku 2000. WolfenDoom se tak může směle rovnat takovým peckám, jako byl Medal of Honor: Allied Assault, první díl Call of Duty nebo také Return to Castle Wolfenstein.

Zdánlivý nesoulad pestré sestavy spritových enemies a dekorací v kombinaci s moderně zpracovaným prostředím vytváří překvapivě dobře fungující celek a dodává hře ten správný retro feeling. WolfenDoom - Blade of Agony, ačkoliv nejde o oficiální titul, dokonale zapadá do mozaiky Wolfenstein universa a tvoří technologický přechod mezi originálním Wolfensteinem 3D a pozdější modernizovanou reinkarnací Return to Castle Wolfenstein.

William “B.J.” Blazkowicz, tajný agent a nejlepší voják, jakého kdy spojenci měli, se po četných dobrodružstvích a bojích, které zažil v původním Wolfensteinu 3D, stáhl z aktivní služby a podílí se na plánování spojeneckých operací jako systémový analytik. Roku 1942 se karta na válečných bojištích obrací ve prospěch spojenců a ti získávají převahu. Nacisté však odmítají definitivně kapitulovat a vidí svou záchranu v experimentech na lidech a zkoumání okultních artefaktů. Velení ale odmítá tyto informace jako mylné a nedůležité, ale přesto existují určité pochybnosti a indicie. Blazkowicz cítí napětí a v něm jej podpoří šifrovaná zpráva od starého přítele z bojů - Douglase Blakea. Zdá se, že návrat do služby je nevyhnutelný…

Po stylové introdukci, přehledu obsáhlého seznamu zúčastněných tvůrců a spolupracovníků a spuštění nové hry se neocitáme přímo v bitevní vřavě. Oproti Doomu, kde jsme vhozeni do víru bojů v jednotlivých mapách, ve WolfenDoomu nejdříve vstoupíme do propracovaného komplexu klidné spojenecké základny. Zde můžeme volně procházet, kochat se prostředím, konverzovat s postávajícími vojáky, nebo si třeba poslechnout koncert barové zpěvačky. V jukeboxu si navolíme volitelný hudební podkres, doplníme si munici či potřebné bojové vybavení v obchůdku, zdravotník nám vyléčí utržené šrámy z bojů. Velení nám zadá v animovaném briefingu strategické úkoly a až pak můžeme vyrazit na misi.

Regulérních úrovní je celkem šest. Každá z nich je unikátní, přináší pečlivě propracovaná prostředí i zcela odlišné krajinné typy podle zeměpisné polohy - od pouští s vířícími oblaky písku, hustý déšť až po severskou zimu. Podle charakteru mise se mění i požadavky velení, jež se na naše bedra kladou. V Tunisu získáváme tajné dokumenty, ve Francii zachraňujeme uvězněného kapitána z vězeňského komplexu. Nesmí chybět Operace Overlord - vylodění v Normandii, tentokrát ale ve formě záškodnické operace s nutností vyřadit z provozu flak kanóny, které by mohly činit problémy spojeneckému vylodění. Narušit produkci německých zbraní pomůže likvidace přehrady, pod Eiffelovkou pomáháme francouzskému odboji. A ve finále přímo ve stylu Indiana Jonese získáme mytické Kopí osudu, mocný artefakt, v jehož sílu nacisté věří.

Hra výborně motivuje ke hledání secretů. Bez pečlivého bádání vám bohužel totiž hrozí, že vám unikne tajná sedmá úroveň. Na skrytých místech nacházíme munici či lékárničky, potřebné v boji, nebo též občasné easter eggy. Ale jsou zde také ukryté dokumenty - tzv. Eisenmann files, které nám v laboratoři spřízněného německého vědce zpřístupní přístupová data k tajné základně, kde se konají experimenty na lidech s cílem získat armádu nemrtvých branců. Likvidace základny je hlavní náplní sedmé tajné mise. Bez sebrání všech dokumentů se bohužel do tajného levelu nedostanete. Mně musel pomoci Garret, který mi poskytl svůj save, za což mu patří můj dík.

Levely jsou rozsáhlé, plné detailů a designované se smyslem pro věrné zobrazení válečné vřavy a díky moderním enginovým možnostem vypadají velice lákavě. Akce je náročná, staví se proti vám četné skupiny protivníků, ale dlužno dodat, že obtížnost je vyvážená a adekvátní. Je třeba být stále ve střehu, protože protivníci disponují různými typy zbraní, otravná je zejména obsluha stacionárních kulometných střílen a vojáci s plamenomety. Záplavy řadových vojáků, ale i zombíků zpestřují souboje s minibossy a bossy. A občas taky těžká technika v podobě tanků, které likvidujeme bazookou.

Akce plynule odsýpá, stále se něco děje, střídají se přestřelky na dálku v exteriérech i téměř kontaktní souboje při čištění interiérů. A i když splníme poslední úkol v misi, hra nám obvykle naservíruje novou porci nepřátel, která doprovází náš únik k evakuačnímu bodu. Prostě minimum hluchých míst. Atmosféře dodává i pompézní orchestrální soundtrack, který skvěle graficky zpracovaným lokacím dodává lesk AAA titulu. Stejně tak jako Němci, i B. J. Blazkowitz disponuje rozsáhlým arzenálem vymodelovaným na základě skutečných zbraní. Zejména Sten Gun se stal mým oblíbeným a na rozdíl od Return to Castle Wolfenstein i před rychlou kadenci střel se nikdy nepřehřívá.

Velice solidní je level design. Lokace jsou mnohdy velice rozsáhlé, čekal bych bloudění, ale orientace je ve většině případů jasná, čemuž napomáhá reálné provedení prostředí. Až na jeden zákysový úsek zmíněný níže. Najdeme zde mnohé reference na skutečné osobnosti Doom scény, třeba na Ty Haldermanna či Laze Rojase v podobě charakterů ve hře. Nechybí různé easter eggy a zábavné detaily, třeba skutečné komiksy s Indiana Jonesem. Je vidět, že autoři herní svět tvořili s láskou a zaujetím.

A teď trochu negativních poznámek, jelikož ani dokonalý projekt se neobejde bez chybiček. Jediné zákysové místo představovala pasáž v Paříži, kde jsem nemohl najít využití pro skull klíč a až walkthrough na YouTube mi pomohlo. Zde by se nějaký náznak řešení či nápověda k použití klíče hodily. Připomínku bych měl také k bonusovému levelu. Zde je nám prezentována adrenalinová pasáž, kdy musíme během 20 minut zlikvidovat tajnou laboratoř, než je spuštěn toxický plyn. Problémem je to, že se nám nikde nezobrazuje odpočítávání času, které by se zde velice hodilo. Tudíž nezbývá než spěchat a hra se změnila spíše ve speed run. Nezbylo času zkoumat a kochat se designem komplexní vícepatrové základny, limit je velice šibeniční. Někteří by ještě mohli prskat v posledním levelu ve stylu Indiana Jonese s plošinkovými skákacími pasážemi.

Propracovanost a špičková grafika i efekty a také velikost map s sebou nesou ještě jedno mínus - tím je hardwarová náročnost. Neplatí zde již postulát, že Doom spustíme téměř na všem včetně kalkulačky. WolfenDoom vyžaduje moderní stroj a platí zde zákon přímé úměrnosti - čím lepší grafická karta, tím lepší bude i váš zážitek. Naštěstí je zde možnost optimalizace, a tak si hru užijí i majitelé o něco slabších strojů.

WoldenDoom: Blade of Agony je třeba hodnotit i před zmíněná negativa více než pozitivně. Na Doom scéně jde o převratný projekt a já osobně jej považuji za mod roku, s čímž se shodneme i s porotou ankety Cacowards, která jej umístila také mezi nejlepší projekty roku 2016. Špičková a nadčasová prezentace, zábavná akce a radost z poznávání vynikajícího level designu plného secretů a tajných zákoutí je tím pravým potěšením pro každého správného fanouška 3D akcí. Navíc je hra k dispozici i jako stand alone verze, což umožňuje, že si hru může zahrát opravdu každý bez nutnosti vlastnit originální Doom 2.

Plná verze recenze na Leebigh´s Doom Blog

Pro: Grafika, level design, originální mise, zábavné úkoly

Proti: Hardwarová náročnost, bloudění v Paříži, speed run v tajné laboratoři

+30
  • PC 90
Už dlouho jsem nebyl z žádné modifikace takhle nadšen. Jsem velký fanoušek Dooma i Wolfensteina a projekt WolfenDoom od Laz Rojase je povedený, A to jak předělávka původních levelů, tak jeho nové projekty. Ovšem to co předvedl autor tohoto projektu je úplně jiný level. Hra je obohacena o v Doomu neznámé prvky, jako rozhovory s postavami, vracení se na základnu a nakupování vybavení. Levely jsou dost velké a je potřeba využít více než tři základní klíče. Design je naprosto skvělý díky čemuž je hratelnost plynulá a velice příjemná. Není nouze ani o skryté oblasti a samozřejmě nechybí ani tajný level. Vylepšena byla i grafika, která využívá engine GZDoom. Jediná nevýhoda jsou větší hardwarové nároky, ale na běžném herním PC s tím není problém.

Ve hře je také dost nových nepřátel a zbraní. Tato první epizoda obsahuje šest levelů, mise jsou různorodé a nový nepřátelé se objevují dost často, takže není možnost aby se člověk nudil. Délka levelů je při průměrném průzkumu necelá hodina, což vedlo k celkové hrací době necelých 7 hodin. Spojenecká základna, ze které po briefingu vyrážíte na každou misi stojí sama o sobě za průzkum. Nejvíce mě potěšil jukebox. Žádný zásek jsem při hraní neměl a obtížnost je také dobře vyvážená = počet úmrtí odpovídá zvolené obtížnosti. Příběh o Kopí osudu (Spear of Destiny) také potěší a krásně zapadá do tohoto univerza.

Nejsem moc pečlivý průzkumník, takže jsem se nedostal do tajného levelu. Ale upravil jsem si hru tak, aby mě tam poslala po dokončení hry. Mise to je zajímavá a zase originální. Časový limit se odpočítával nahoře na obrazovce, tudíž tato chyba byla asi opravena.

Rozhodně doporučuji WolfenDooma k zahrání. Jde o jeden z nejlepších modů pro Doom a směle by se mohl rovnat oficiálním pokračováním Wolfenstein 3D. Já se jdu rovnou nadšeně vrhnout na druhou epizodu Wolfenstein - Blade of Agony: Chapter 2 - Shadows of the Reich.
+26
  • PC 90
WolfenDoom je modifikace, ze které od úvodního intra, až po posledního zabitého nácka čiší profesionalismus. Velké detailní mapy se skvělým nasvícením, rozmanitými texturami a chytrým designem vytváří uvěřitelnost a atmosféru, s jakou jsem se doposud v žádné jiné modifikaci pro dooma nesetkal.

Tvůrci jsou očividně srdcaři, jenž milují FPS hry z WW2. Jednoduše vzali doom technologii, koncept woflensteina 3D a elegantně do něj zakomponovali styl, vzhled, zvuk, nepřátele z Medal of Honor, RtCW a call od duty. Autorům se povedlo vytvořit dokonalý slepenec zábavy, napětí a akce, který sklání poklonu těmto legendám.

Všechny ty efekty, textury a velikost si však vzali nemalou dan. V případě Wolfdooma je síla vašeho PC děla irelevantní. Engine sice dělá co může, ale na mnoha místech sotva dýchá, skomírá a framerate jde do kytek. To je ale asi jediná kanka na pravděpodobně jedné z nechvályhodnějších modifikací dneška. To již ale zdejší zasvěcení dávno vědí :)
+16
  • PC 95
Už je to dávno co jsem hrál tak vynikající "neziskovou" hru, pamatuji že naposledy to byla Black Mesa, která mě naprosto uchvátila svým zpracováním. WolfenDoom mi opět připomněl jaké je to hrát hru dělanou od srdce.

Hra je fůzí grafiky dooma a hratelností/příběhem Wolfensteina a ačkoli si hra dost vypůjčuje z jiných her Textury z HL, Hudba z Medal of Honor a Wolfensteinu. tak přesto překvapí svým smyslem pro detail. Jedná se skutečně o čistokrevnou střílečku s pěkným leč jednoduchým příběhem a hutnou atmosférou podkreslenou nádhernou hudbou. Ačkoli grafika již není pro dnešní teenagery tak sice neosloví tolik lidí, ale o to víc ohromý ty kterým to nevadí, protože grafika je přesně taková jaká být má. Mě se líbila moc, obzvláště pěkně zpracované modely mě ohromily.

Jedinou výtku bych měl k optimalizaci, trvalo mi dlouho než jsem vše nastavil tak abych neměl propady FPS. Proto doporučuji před hraním se podívat na oficiální fórum kde jsou rady jak hru odladit. Toto je v podstatě jediné negativum celé hry. Nepochybuji ale o tom že toto by se v budoucnu nevyřešilo. Rozhodně všema deseti doporučuji, nemůžu se dočkat až bude venku další epizoda!

Oblíbené části:
Podzemní základny nacistů
Poslední mapa je jedna z nejlepších map v historii fps.

Oblíbené zbraně:
MP40
Luger
Lopata

Pro: Hratelnost, hudba, prolog, atmosfera, pocit ze střelby, akce, obtížnost, délka, secrety, easter eggy a příběh.

Proti: Optimilizace, propady FPS, složité nastavování.

+14
  • PC --
Hratelnost MoH, říznutá s RTCW v enginu ZDoom. 2D spritové modely panáků, assety z klasik jako Doom, Wolf, Duke a spol, do toho napasované 3D modely a orchestrální hudba. Členité a neskutečně rozsáhlé levely. 6 misí + 1 tajná, vracení se na základnu po každé splněné misi, prokecávání NPC, nákup vybavení, secrety... Tak nějak by se dal shrnout Blade of Agony, jeden z nejlepších mod počinů za poslední léta. Ačkoli je venku zatím pouze první epizoda, svou velikostí a velkolepostí dokáže vyrazit dech.

Problém můžou představovat HW nároky (resp. špatná optimalizace), imho nepříliš záživný poslední level ve stylu překonávání pastí ala Indiana Jones a pak taky docela šibeniční časový limit bonusového levelu. Obtížnost je vysoká, místy člověk může bloudit a pátý level v Paříži zřejmě bude pro spoustu hráču nasírací, kvůli jednomu nepříjemnému zákysu.

I přesto BoA představuje unikátní mod, který mohu doporučit každému. Herní doba přes šest hodin na střední obtížnost. Autorům se podařilo vytvořit opravdu slušný masterpiece a teď nezbývá než čekat na další epizody...

Herní doba: 6hod 20min
+12
  • PC 85
Od chvíle, kdy jsem se k nim poprvé dostal, jsem velikým příznivcem univerza Dooma, Wolfensteina a Duke Nukema. A to přesně v tomto pořadí. Modifikace Brutal Doom a Project Brutality považuji za nejlepší FPS zážitek ze všech puristických stříleček, jaké jsem kdy hrál. „Brutální“ úspěch těchto modifikací se odrazil i ve Wolfensteinovi. Přičemž i pro něho vznikla povedená a velmi tuhá brutální verze. Moderská skupina Realm667 na to šla však po svém. Ve velmi opulentním a rozmáchlém stylu, kdy vznikla téměř nová hra. Tak velký a ambiciózní projekt nemohl uniknout mé pozornosti, protože poslední dobrý Wolfenstein, kterého jsem hrál, byl The old Blood. Před nedávnem vydala skupina Realm667 zatím poslední (prý definitivní) verzi 3.1. Neodolal jsem a šel na Mod DB.

 
Jako první mně mile překvapila přítomnost kompletní češtiny a přehledně udělaný launcher, kde si můžete nastavit poměrně dost vychytávek. Přesně podle toho, co vám vyhovuje a to včetně addonů, mírně upravujících hratelnost. Z nichž některé jsou opravdu ujeté. Nastavení v samotné hře, je potom skoro hra sama o sobě, protože takový hora možností, co můžete se stařičkým id Tech enginem provést, se nedá ani vyjmenovat. Pro nedoomaře to může být zpočátku matoucí, ale to je spíše jen technická připomínka, než jakákoliv výtka.

Po krátkém (nyní již cenzurovaném) intru, se objevíte přímo na velitelství spojenců, kam se po každé misi, kterých je celkově sedm, budete vracet. Zde si můžete pokecat a seznámit se tak s vedlejšími postavami. Možností interakce není tolik, ale dostatečně na to, abyste pochopili povahy, motivace a účel všech zdejších postaviček. U překupníka lze kupovat za těžké prachy výbavu na další misi, u zdravotníka se můžete nechat vyléčit z utrpěných zranění, nebo jen tak kecat s ostatními. Dokonce si můžete pustit i jukebox s výběrem retro fláků, z nichž valnou většinu tvoří výběr od Bobbyho Prince. Ale je zde i odvážně ponechaná Horst-Wessel-Leid, která je s Wolfensteinem úzce spjata už od roku 1992. Po krátkém tutoriálu se už můžete přesunout do briefingové místnosti, která vás poutavou formou vždy připraví na následující misi. Tou vůbec první je Tunis a je to skvělé uvedení do první kapitoly. V této misi se začal rodit můj respekt k práci skupiny Realm667. Mise je totiž zábavná a dobře se hraje. Žasnul jsem nad množstvím detailů, což mi vydrželo až do konce první kapitoly.

Jak již bylo zmíněno: misí je celkem sedm. Z nichž jedna je bonusová, pokud naleznete všechny dokumenty, týkající se projektu Eisenmann a doručíte je profesoru Gutenbergovi na velitelství. Každá mise je unikátní, prostředí se neopakuje, tudíž z každé jedné mise si odneste specifický zážitek. Jistě, stále jde o střílení a ničení, ale variabilitu prostředí nelze než pochválit. Zbraní není tolik, ale to moc nevadí, protože stejně budete nejčastěji používat tak dvě až tři. Já nejvíce používal Sten, poloautomatickou brokovnici (pokud byla k dispozici) a odstřelovací Kar98. Velmi funkční využití zde mají i granáty, což je určitě veliké plus. Ostatní zbraně jsou zde spíše na vyblbnutí. Ač plamenomet, nebo rotačák, mají své kouzlo, jsou velmi vzácné a munice do nich je málo. Klasická MP-40ka však také odvede mnoho špinavé práce. Variabilita nepřítel je taktéž vynikající – od obyčejných příslušníků Wehrmachtu, odstřelovačů, nebo plamenometčíků, po tužší esesáky, gestapáky a minibosse, kteří na vás číhají v nějaké důležitější části levelu. Na Tebe se dívám Dr. Schabbsi juniore XVI.! Otravovat vás budou i strážní pejsci a jiná, ohavnější zvířátka.

Když už jsem nakousl zbraně, musím zdůraznit ještě jedno veliké pozitivum a tím je ozvučení. Sice jde slyšet, že nejvíce je zde zastoupený zvukový asset z Medal of Honor a Call of Duty ( především hlášky nácků), ale to nic nemění na tom, že ozvučení je na jedničku. Až moc často se totiž stává, že autoři modifikací si se zvuky moc hlavu nelámou. Zde je ozvučení udělané s maximální pečlivostí a hned je to na atmosféře znát. Například v Operaci Overlord.

Rovněž příběh neurazí, byť pochopitelně nemá ambice být něčím více, než se na Wolfensteina sluší. Vše se tradičně točí kolem okultismu a s ním spojených wunderwaffe na ty nejšílenější a nejzvrácenější způsoby. Náckové a okultismus k sobě totiž sedí stejně přesně, jako Indy a bič. A Indyho nezmiňuji jen tak pro nic…

Protože ANO, hra obsahuje velké množství easter eggů a všemožných narážek a zároveň všude kde to jde, skládá poctu klasickým herním titulům. Naprosto mně dostal „3D“ level, kde se vžijete do kůže Commandera Keena! Překvapilo mně, jak dobře byl udělaný a dokázal bych si představit, že bych si zahrál celou hru jen v tomto prostředí. Takže pokud jste někdy polemizovali na tím, jak by asi vypadal Keen z vašeho pohledu, odpověď se skrývá v této hře. A musím říct, že to vůbec nebyl špatný zážitek. Naopak.

Na závěr k tomu méně veselému. První kapitola mi utekla velmi rychle a opravdu jsem se u ní bavil. Dal jsem si práci a nalezl téměř všechny skrýše až na jednu. Proč ne tu jednu? Protože jsem neměl čas! Bonusová mise „Eisenmann“ má totiž poměrně nekompromisní časový limit dvaceti pěti minut. Za tu dobu musíte stihnout projít tři(!) patra podzemního komplexu, položit nálože a ještě porazit bosse i jeho neméně otravné nohsledy. Ptám se PROČ??? Proč časový limit v tak veliké misi? Rád se kochám designem každého místa, rád se šťourám v každičkém rohu, prostě si průchod užívám. Časový limit mně ale nutil zběsile nabíhat před hlavně nepřátelských zbraní, abych měl nepřátelé sejmuté co nejdříve a tím pádem šla nějaká taktika úplně stranou. Zde jsem i naplno začal nenávidět další zhovadilost – parakotouly nácků. Kdo vymyslel tak nebetyčnou ptákovinu??? Nebudu říkat, že to je naprosto mimo mísu, protože jsme ve Wolfensteinovi, kde je záměrně přestřelené úplně vše, ale koho napadlo, že to bude „cool“? Jakmile totiž nácek provádí kotoul, jak ten nejlepší cirkusák, NELZE ho zranit… NIJAK. Přesně jako v Brutal Doom, ale s tím rozdílem, že tam to provádí samotný Doomguy. Ani v Brutal Doomovi tuto funkci nevyužívám, protože mi přijde hloupá. Zde jí ale dostali do dispozic náckové a je to příšerně otravné. Ne vážně… proč? Nicméně, když jsem porazil „primárního“ Eisenmanna, na ukazateli času mi zbývalo přesně třicet vteřin. A to jsem se opravdu neflákal. Takže level jsem udělal (v což jsem ani nedoufal) na poprvé, ale jen taktak. Ještě k tomu se připravte no obrovské poklesy framů, když se budete nacházet na nějakém větším prostranství, což je v podstatě v každé misi, neboť levely jsou obrovské. Stařičkému enginu to ale moc nevyhovuje. S tím je spojené i to, že dík technickým limitům, občas nejste schopni zastřelit nepřítele přes neviditelnou překážku, protože se zde nachází mnoho objektů. Vás nepřítel trefí vždy, neboť má celkem ostrostřelecký aimbot a reflexy jako ninja, ale vy budete více než občas potrápení. Je třeba to zkrátka přijmout, ale rýpnout jsem si musel.

Rád bych mé shrnutí uzavřel prohlášením, že v druhé kapitole výše zmíněné mínusy budou určitě vyřešené, ale už nyní vím, že to není pravda, protože druhou kapitolu budu za nedlouho dohrávat a mé pocity jsou z ní rozporuplné. Kdybych měl však hodnotit čistě první kapitolu, bez výčitek o ní prohlásím, že je to jeden z nejpovedenějších a nejprofesionálnějších „amatérských“ herních počinů posledních let. A takové šikovnosti se prostě musí vyjádřit hluboké uznání.

Děkuji uživateli jvempire za technickou připomínku.

Pro: Variabilita prostředí, zbávné, výborně ozvučené, úroveň s Commanderem Keenem

Proti: Parakotouly, časový limit u Eisenmanna, často přestřelené reflexy nepřátel

+12