Watch Dogs 2

Nečekal bych, že to budu zrovná já, kdo tohle řekne, ale: Ubisoft to dokázal! Tvůrci se konečně pohnuli dál, vykašlali se na tu svou ohranou generickou vizi openworld světa a konečně stvořili hru, která stojí za řeč. Vzali všechno dobré, co bylo na prvních Watch Dogs a jejich hrách obecně a udělali novou hru, typově trochu podobnou, ale ve výsledku úplně jinou. Vezmeme to ale popořadě.

Pryč je pochmurné Chicago. Tentokrát příběh hry hráče zavede do prosluněného San Francisca. Ubisoft opět dokazuje, že umí nadesignovat velmi atraktivní město. San Francisco je rozmanité, neskutečně živé místo, které svádí k toulkám po přírodě a po známých památkách. Všude se pohybují lidé, kteří si dělají své věci, mluví spolu, chodí spolu a reagují na hráče i na sebe zároveň. Pokud se řadíte mezi nadšené virtuální turisty, budete WD2 milovat. Dopomáhá tomu i velmi příjemný pocit z pohybu. Hlavní hrdina je mladý hacker a kupodivu i zručný parkourista. Rozpohybovaný je parádně, ovládání je přesné a rozhodně se nekonají podivné kreace a nechtěné pády známé z assassinské série. Pocit z prozkoumávání světa bych zařadil kvalitou hned za GTA V a prvních několik hodin je velmi těžké hru vůbec vypnout.

Po hratelnostní stránce se jedná především o stealth akci spojenou s řízením vozidel. Ježdění došlo vylepšení jen mírně, auta jsou tentokrát alespoň ovladatelná, ale pořád je to dost daleko od mé představy o kvalitním jízdním modelu. Osobně jsem nejradši využíval pomalejších aut, na kterých je znát alespoň jakási hmotnost. Hře se mj. nevyhnulo ani jejich tradiční absurdní mizení. Stealth je naopak skvělý a vzhledem k příběhu a postavám dává smysl. Akční nadstavba je vlastně tak nějak navíc - je skvělá, to bezpochyby - ale k hlavní postavě nesedí. Hráč totiž hraje za skupinku mladých veselých hipsta hackerů, resp. za černošského floutka Marcuse a ten je opravdu všechno, jen ne mašina na zabíjení. Stylizace celé hry míří spíše na mladší publikum, ale to mně jakožto zastydlému puberťákovi nikterak nevadilo. Je to vtipné, má to styl, kupu filmových odkazů (hned jedna z prvních misí například paroduje seriál Knight Rider) a Marcus není tak suchej, jako ten věčně zachmuřenej coatlover z prvního dílu. Atmosférou je dvojka tedy diametriálně odlišná a nemusí sednout každému. Hlavním prvkem je ale pořád hackování, tentokrát značně vylepšené. Hacknout už lze opravdu všechno, což si ale vybírá daň na obtížnějším ovládání. Tentokrát už to není pouze jednotlačítková záležitost a efektivní hackování vyžaduje trochu cviku. Vrací se i ty otravné puzzly z jedničky, ale tentokrát aplikované přímo do prostředí ve hře, což je supr nápad a ze záporu je najednou klad. Navíc opět (už se možná opakuju) jich není tolik, takže nezačnou prudit a fungují jako dobré oživení.

Příběh sám o sobě mě trochu zklamal. Ze začátku vypadá velice nadějně, ale ke konci už tvůrcům evidentně docházely nápady a závěr je vyloženě slabý. Celý děj je spíše sledem několika epizodických zápletek, které rámcuje jeden hlavní cíl - boj proti zlovolné korporaci Blume, což je pro hlavní hrdiny tak trochu boj s větrnými mlýny. Naštěstí tu ale máme hromadu dalších aktivit, které jsou KONEČNĚ zábavné. Krom nějakých těch závodů (motorky, drony, motokáry, plachetnice), se hráč dočká i slušné řádky vedlejších úkolů, které překvapivě nejsou jen klasickou copypaste vatou, kterou hráče Ubisoft vesele obšťastňuje několik posledních let, ale každá mise má svůj příběh a originální cíl. Po stránce writingu to pořád není kdovíjaká pecka a mise jsou to většinou celkem jednoduché, ale jsou rozmanité a není jich zas tolik, aby mě začaly nudit.

Kdo si rád obléká své virtuální panenky (já ano! :), dostane na výběr z velkého množství hadříků - od hnusných motorkářských bund, přes klasické výprodejové oblečení, skejťácké hadry až po opravdu extravagantní kousky pro opravdové hipstery. Nechybí ani nějaké ty reklamní či památkářské stánky, které nabízí další extra kousky. A aby toho nebylo málo, po světě je poschovávaná další hromada oblečení, skrytých peněz a speciálních laků na všechno, co může Marcus postříkat (bez dvojsmyslu).

Dalším prvkem je aplikace Driver SF, která funguje jako taxi služba. Je to další forma vedlejších misí, kde hráč vozí různé zákazníky, kteří mají rozdílné požadavky (nudné ježdění z místa na místo se tedy nekoná). Těchto misí opět není moc a oživení je to parádní. Vrací se i chození po waypointech známé z prvního dílu. Těch je méně, jsou zajímavější a aby se zaznamenaly, musí se u nich hráč zvěčnit. Selfíčka prostě vedou.

Město je opravdu skutečně krásné. Grafika jako taková je sice trochu rozporuplná. Interiéry jsou super, míra detailů je někdy až neskutečná, animace postav a mimika je rozhodně hodna označení AAA. Ovšem exteriéry mi přišly i na vyšší nastavení někdy trochu kostrbaté a tak podivně mázlé. Hra mi sice neběžela na úplné maximum, ale nějakou formu AA jsem zaplou měl. Optimalizace je oproti jedničce lepší, ale pořád žádná sláva. Hra se mi při rychlé jízdě (a při různých grafických nastaveních) městem neustále pocukávala, stejně tak při nahrávání různých ikonek v HUDu ačkoli jinak běžela okolo 50 fps. Není to nic, co by vyloženě kazilo zábavu, ale příjemné to rozhodně není. Nicméně grafika oplývá mnoha doposud neviděnými detaily. Co mě dostalo nejvíce je asi mlha, která sice možná trochu žere FPS, ale rozhodně se vyplatí ji mít zapnutou. Chová se totiž opravdu jako mlha. Valí se přes kopce, zakrývá jen určité části města či lesů a postupně se pohybuje různými směry. Poslední věc, co musím zmínit, je taková drobnost, ale ještě jsem ve hře neviděl, že pokud zastavím pod stromem, auto mi zapadá listím, které po rozpohybování vozidla začne poletovat ve vzduchu. Detail, ale boží.

Hra obsahuje i nějaké ty multiplayerové prvky, které se tentokrát naštěstí již nespouští samovolné a tak neotravují. Osobně jsem zkusil jednu coop misi a dále se mulťáku nevěnoval...

Na závěr bych rád zmínil hudbu, která je složená spíše z indie kapel a je zprvu velmi příjemná, ale tracků není na tak velkou hru moc. Po čase se tedy začne velmi opakovat a v poslední třetině jsem už rádio vypínal.

Abych to shrnul, Watch Dogs 2 je skvělá hra, která zabaví na opravdu dlouhou dobu. Ani po 40 hodinách jsem se nenudil a stereotyp se dostavil až úplně na konci hlavní kampaně, kde už bylo znát, že tvůrci tak trochu vaří z vody. Doporučuju tedy hlavní a vedlejší mise mixovat, nepostupovat zbytečně systematicky a udržovat si gameplay co nejvíce rozmanitý.

Jestli tohle značí opravdu novou éru ubisofťáckých her, máme se na co těšit. K úplné spokojenosti mi něco chybělo, ale faktem je, že tohle je jedna z her, kterou by bylo škoda minout. Znalost jedničky vůbec netřeba.

A abych nezapomněl: "Barbare Conane, sbohem a díky za všechny ryby!"