Komentáře

Jen málo her disponuje natolik výstižným názvem, jako právě ta, kterou se vám zde pokusím představit. Nápad přetvořit legendární singleplayerovou hru Unreal na multiplayerové zápolení se ukázal jako více než životaschopný, protože i dnes, celých devatenáct let po jejím vzniku, je Unreal Tournament synonymem pro prvotřídní multiplayerovou střílečku, která se stala skutečnou legendou.

Důvodů, proč tato hra tak neohroženě vystoupala na piedestal multiplayerových akcí, je hned několik. Tím asi na první pohled nejzřetelnějším byla grafická stránka hry, které se v době svého vzniku řadila k tomu nejlepšímu, co jste mohli na herních monitorech spatřit. Ovšem tohle pozlátko by pozornost hráčů udrželo jen pár hodin či dní a nikoli desítky let, jak je tomu zde. Důležité je, že Unreal Tournament disponuje všemi důležitými pilíři hratelnosti, které u podobně laděné hry očekáváte. Má skutečně fantastickou paletu zbraní, plno excelentní map (a taky plno průměrných), mnoho do té doby nepoznaných a zábavných herních módů a nemalé množství zajímavých vychytávek a drobností, které jsou jako ona pověstná třešnička na dortu, do kterého rádi zaboříte svůj ksicht a nepříčetně ho budete hltat nejsen ústy, ale také šňupat nosem a možná i ušima.

Výše zmíněná paleta zbraní je v Unreal Tournament stejně tak vynikající, jako klasická. V jádru celé série Unrealů se stále dokola točí ty samé zbraně a rozhodně není veliký důvod to považovat za zkostnatělost či archaismus, protože jsou skutečně skvěle vybalancované. Sám se považuji za velikého příznivce shock rifle, jenž má ve své podstatě tři módy střelby a právě ten třetí, tedy kombo, je možná tím nejorinálnějším, s čím se u stříleček můžete setkat. O nic méně propracovaný není ani legendární raketomet, kterým lze nejen vystřelit jednu až šest raket, a to jak v řadě tak ji do jednoho místa, ale může rovněž házet stejný počet granátů a má tepelné zaměřování. Mnoho hráčů naopak nedá dopustit na flack kanon. Ten v prvním módu připomíná brokovnici a ve druhém granátomet, jen s tím rozdílem, že nestřílí broky a granáty, ale rozžhavené šrapnely. Popisovat zbraně bych zde mohl hodně dlouho. Je zde sniperka i rotační kulomet. Plasmatická zbraň i podivný ripper. Překvapivě užitečná pistole i silná a těžko ovladatelná bio rifle, kterou by Greenpeace jistě rádi zakázali.

Pokud jste zapřísáhlí pacifisté, ale naopak milujete architekturu, ani vy byste neměli tuto hru minout. Některé mapy jsou totiž značně inspirativní. Osobně mám slabost pro mapu Turbine, která se hraje výborně jak v duelech, tak i třeba v osmi lidech. Je zde i zprofanovaný Deck 16, lechtivá Agony, Malevolence, Codex, Sesmar, November a plno dalších map (byť některé se do hry dostaly až pozdějí díky volně stažitelným bonusovým balíčkům), které nejen skvěle vypadají, ale jak v praxi zjistíte, také se skvěle hrají. Je evidentní, že si na nich dal někdo hodně záležet a dobře jejich design promyslel. Jsou spletité, mnohovrstvé a můžete v nich používat různé taktiky, které se odvíjí od vašeho stylu a nesených zbraní. Na většinu míst se dá dostat z různých stran, nikde si nejste moc jistí svou kůží a vybavení je rozmístěno v rámci hratelnosti promyšleně. Zkrátka Unreal Tournament je hra, která je na druhý pohled hratelnější než na ten první a mapy zde voní ocelí industriálních továren, drolícím se zdivem i zaschlou pryskyřicí ušpalaného dřeva. A nezřídka i tichem vesmírné prázdnoty.

Ani umělá inteligence není belhavá stařena, která by za ostatními aspekty hry jakkoli zaostávala a vy v ní spíše spatříte vypracovaného atleta, jenž probíhá po mapách s jasnou myslí stratéga. Boti si chodí pro výbavu i na tajná místa a zdánlivě nedostupné plošiny, v týmové hře váš kryjí, pokud nesete soupeřovu vlajku a neváhají obětovat svůj život v prospěch týmu. Každý z nich má dokonce mnoho vlastních statistk, jako je přesnost, agresivita, oblíbená zbraň či tendence ke kempování a společně s jejich jménem a vzhledem si je můžete precizně nakonfigurovat i vytvářet zcela nové jedince. Jako šílený Frankenstein si budete připadat zvláště když svou sebranku umístíte do mapy středověkého hradu a každému ze svých dítek přiřadíte přesně ty rozkazy, jaké nejvíce korespondují s jeho povahou. A možná i v žáru nejprudší bitvy, kdy s rozšířenými panenkami budete kličkovat mezi raketami nepřátel a probíhat mezi zbytky těl těch méně šťastných, vám v mozku zbyde ještě dost kapacity, aby vám z hlášek a nadávek vašich spolobojovníků došlo, jak špatně si vedete na druhém konci mapy.

A co je onou třešničkou na dortu, o které jsem se zmiňoval? Můžete za ni považovat rozličné hlášky, které při hře uslyšíte, když se vám podaří něco výjimečného. Například double kill, multi kill, rampage, head shot a pochopitelně také Godlike či Mmmmonster killll. Až se tahle hláška dostane k vašim ušním bubínkům, jistě vám přeběhne po těle příjemně elektrizující mrazení a vy se nebudete moci zbavit přesvědčení, že démon masakru opustil hlubiny své krvavé říše a prostoupil vaším tělem.

Této hře se dá jen málo co vytknout. Snad jen některé mapy mi příliš nesedly, ale i tak je jich zde dost na to, aby těch skvělých zbývalo více než dost. Pokud jste mechem obrostlý pařan, kterému se tato hra na přelomu tisíciletí dostala na disk počítače, snad jste si ji užili tak jako já. Možná i vy jste nesčetněkrát spadli do kyseliny v mapě Deck 16. I vy jste se mnohokrát chtěli dostat na vyvýšenou plošinku v Turbině, kde je brnění, rotačák i těžce dosažitelná neviditelnost, ale nějaký parchant to tam opanoval pro sebe a vy jste mu tam házeli komba a granáty, ve snaze ho odsud vyštípat. I vy jste nejednou přišli o hlavu na pláních Face, potápěli se v mapě Frigate, spadli z mrakodrapu v nízké gravitaci či spatřili ten úsměv na šrapnelu flack kanonu, který vám zvěstoval jistý konec. Možná jste také panicky ustupovali před poloměrem destrukce jaderné hlavice, jen abyste za chvíli byli rozhozeni po širokém okolí jako zrní slepicím. Snad jste i hájili kontrolní body v módu domination do roztrhání těla, utíkali s nepřátelskou vlajkou jako o život a tetelili se obavami, že vás jedna z těch kulek, které kolem vás sviští, trefí do hlavy. Možná i vy jste se u Unreal Tournament úžasně bavili, ať již při zápolení s boty nebo s kamarády na internetu.