Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Uncharted 4: A Thief's End

89

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PS4 95
"Nathan Drake: that two-bit thief. Risking it all for some piece of treasure. I guess that's how they now me, how they'll remember me. But that's not who I am."

Nathan vlastně tímto citátem z jednoho z trailerů na čtvrtý Uncharted, v podstatě shrnul samotnou esenci jeho postavy. A je to vlastně jeden z důvodů, proč je postava tak jedinečná. Ale těch důvodů je hodně.

V prvé řadě, nemám pocit z toho, že by nás herní průmysl zrovna zasypával lidskými tvorečky, prostými lidmi, na jejichž 10 stylových dovedností, připadá 20 zlozvyků, nebo nelichotivých vlastností. Nathan Drake je zkrátka zářivým článkem mezi herními protagonisty. Tady nejde o žádné hlavní hrdiny/hrdinky typu "vytvoř si sám", kdy se jejich povaha ve fiktivním herním světě odráží od hráčovy volby. Ano, dává to jakousi svobodu, ale odebírá to jedinečnost postavy. Tvůrci nejsou schopni napsat protagonistu do puntíku tak, aby si v každé větě, nebo rozhodnutí, které hlavní postava udělá vytvořila povahu, která bude věrně korespondovat s chováním ostatních postav k ní a ještě aby se to odráželo ve všem co ona hlavní postava třeba jen tak mimovděk prohodí v libovolné situaci. Protagonista se tak stává jaksi neutrální, nebo neforemný. Nijaký. A pak je tu případ takového Nathana Drakea. Ten dostal od tvůrců u Naughty Dog jasnou náturu. Nolan North je tady jako doma a hráčům se tady před očima formuje postava jako celek. Ne nikdo, kdo řekne nebo udělá jednu věc a později řekne nebo udělá něco, co tak nějak nesedí do jeho vzorce chování. Nathan Drake je někdo, kdo se před očima hráče vyvinul jako skutečný člověk a dal nahlédnout pod pokličku jeho "frajírka libového". Každé slovo vypuštěné z jeho pusy dává smysl z hlediska k jeho povaze, ať už je to důležitá cutscéna, nebo jen něco, co si prohodí nezávazně se společníkem během gameplaye. Tohle všechno tu postavu oživuje. Naughty Dog asi miluju. Záleží jim totiž na detailech. Tak jak je kvalitní film postavený na detailech, je i tvorba lidí z tohohle studia. Pak už zas nejde o to, kolik příběhových kliček má příběh, nebo jak je epický, nebo osudový, jak nádhernou grafiku tam vidíme, nebo jestli je to prostě cool žánr, který nikdy ještě v hrách nikdo neviděl, nebo co já vím. Ano na těchhle věcech záleží, ne že ne, ale řekl bych, že jádro pudla je v DETAILECH - grafických, příběhových, postavových, hratelnostních, atd.

Rád bych sdělil, že 4. díl této slavné playstationové série je mým prvním hraným. Na Uncharted jsem se těšil hodně dlouho, a hodně dlouho jsem ho žral jen z videí na youtube. První tři díly z Natem znám hodně dobře, a znal jsem dobře i tento, měl jsem to prospoilerované skrz na skrz, ale přesto jsem si to zahrál. Konečně jsem si to zahrál. Teď ještě teda ty první tři a Lost Legacy, a budu spokojený.

Ke konečně hranému zážitku z hlediska gameplaye napíšu, že se to hrálo velmi plynule, občas jsem se vztekl, občas jsem se nepohodnul s ovládáním, neboť jsem se zkrátka na playstationu ještě učil, ale ve výsledku se mi to hrálo, vlastně i s ohledem na mou nezkušenost, hodně pěkně, pohodlně. Jen jedinou věc, kterou bych možná trochu vytknul, která mě trochu někdy praštila do očí, je to, že mi přijde, že se Naughty Dog snažili vyhovět jednak dlouhými a hektickými akčními pasážemi, kdy si hráč přijde trochu jako terminátor, a druhak dospělým, osobitým, upřímným, realistickým příběhem a postojem k postavám. Tyhle dva směry se někdy srážely trochu víc, než bych si přál.

Ale jinak... ufff. Mistři a mistryně z Naughty Dog se ukázali. Oproti předchozím Nateovým epizodám jsme se někam posunuli. Více vnitřních konfliktů, vztahových dramat, a vůbec všeho možného, na co nejsem u her tak nějak zvyklý. A to všechno zaobaleno stále do toho "Indiana Jonesovského" dobrodružství, hravosti, pomrkáváním na celou sérii, někdy opravdu hodně epickými scenériemi a mnohým dalším.

Je to jedna cesta v příběhu, je lineární... a je unikátní a nádherná. Vztah k postavám je blízký a celá ta Nathanova cesta je prožitkem. Je až na hlavu, jak mě celá ta série bavila a jak jsem věděl, že je čtyřka geniální ještě před tím, než jsem to stihl hrát. Je toho tolik, co bych ještě o té genialitě napsal, ale nejlepší bude prostě doporučit vám, co to ještě neznají, zjistit si to na vlastní kůži.

Těším se na The Last of Us: Part II. :)
+20+20 / 0
  • PS4 90
Než jsem se vůbec stal vlastníkem svého prvního PSka – PS4 Pro, měl jsem sérii Uncharted za takové hloupé akční béčko s lepší grafikou a odsýpající hratelností. Něco ve stylu Michaela Baye. První minuty prvního dílu mě však překvapily i na současnou dobu sympatickými dobře napsanými postavami a skvělými a cut-scénami s poměrně inteligentním humorem. Rovněž i dávkování akce a exploračních části jsem nečekal. Příběh po všechny tři díly byl béčkový a akce přehnaná, ale hrálo se to skvěle, postavy přirostly k srdci a každým dílem se to dostávalo kvalitativně nahoru po všech stránkách.

Nový Uncharted 4 se z této rovnice lehce vymyká.

Pořád se v něm děje pár nesmyslných věcí od těch drobných (hořící svíce na místech opuštěných stovky let) až po ty nepochopitelné (opravdu v dnešní době satelitů další neobjevené město?). Ale jsou stlačeny na lehce odpustitelné minimum.

Pořád jde o akční řež, ale díky mnohem funkčnějšímu stealthu to místy začne připomínat The Last of Us. Sám jsem měl více nepřátel zabitých tiše, než zbraní, až mi ta akce někdy skoro chyběla. Ale když už se člověk pustí do přestřelky, kterých může být ve výsledku méně, při troše šikovnosti je pak výsledná scéna vražedným baletem. Kvalita tu v tomto vysoce převyšuje kvantitu. Výstřely ze spousty zbraní během přebíhání mezi kryty střídají bitky nablízko, na které může elegantně navázat adrenalinové prosvištění vzduchem nad hlubokým útesem na laně, jen aby Nathan celý krvavý kolotoč zakončit přitlučením nepřítele ze vzduchu do země.

Toto upozadění dvou složek je pro mě osobně ku prospěchu. Hra se i díky následujícím aspektům stává mnohem více vážnější a dospělejší. Spolu s větším důrazem na explorační část se pak přesouvá z šuplíku „akční řež“ spíše do boxíku „intenzivní příběhově/akční adventura“. Herní rozmanitost rozšiřuje především hák s lanem nebo jeep v kombinaci s většími otevřenějšími oblastmi.

Za tuto transformaci se ovšem zasloužil především mnohem větší důraz na postavy, příběh a prozkoumávání. Díky místy nepopsatelné grafice, která se k mému překvapení objevuje na konzoli místo PC (jen technologie nestačí, hlavně um s němi pracovat), jsou hráči rozhovory v cut-scénách i in-game servírovány v oči přecházejících audiovizuálních kvalitách. Ponoření do světa je tak pohlcující, že už hráč vnímá jen obsah.

Stejná nepopsatelnost se dá použít i o detailech světa. Jsou naprosto všude. Kamkoliv se podíváte, vidíte stovky různých unikátních objektů. Téměř každá podlaha je složena z různě poškozených prken, stěny neopakovatelně probourány, půda složena z hlíny, bahna, vody, větví… Všude je prostě něco. Poprvé mám pocit, že si nepřipadám jako ve hře stvořené v editoru z předpřipravených opakujících se assetů, ale jako v reálném světě. Určité scenérie jsou pak v tomto ohledu doslova šílené, jak negenericky vypadají.
Pokud si toto dopřáváte na 4K TV s HDR a PS4 Pro, připravte se na neustálé postávání a kochání se. Jedná se o zatím nejlépe udělanou HDR, se kterou jsem se setkal.

Grafika je tu ale pouze nástroj k realizaci příběhu a vykreslení postav. A že tento aspekt od posledně ušel značnou vzdálenost. Nebavíme se tu sice o až filozofickém The Las of Us, ale už jsme na hony vzdáleni pouhé honbě za pokladem. Jako by měli Naughty Dog talent na příběhy, kde dobré charaktery dělají špatná rozhodnutí. Téměř žádná postava tu není zcela plochá, každý má své motivace a rozhodnutí nejsou vždy černobílá. I v samotném objevování historie při pátrání po pokladu je dost věcí k zamyšlení.

A právě takové momenty, kdy se hráč zastaví a přemýšlí, zda má tahle a tamta situace vlastně vůbec nějaké dobré východisko, zda on sám by to zvládl lépe nebo by zvolil jiné menší zlo, člověka rozvíjí a obohacuje o vlastní poznání. To je aspekt, který posunuje obyčejnou zábavu výrazně výše. Hráči by si takových her měli vážit, protože jich je poskvrnu.

Že jde o skvělou hru, jsem si začal uvědomovat mimo jiné u situací, kdy hra nabourá vlastní gameplay pravidla. Drobné odchylky od stereotypního hraní. Po rozhovoru s Elenou, jehož závěr je znepokojivě otevřený, vás hra nechá nasednout do auta a jet. Vy máte ale hlavu plnou myšlenek na předchozí konverzaci a co znamená pro budoucnost vztahu. Jakoby to hra věděla, ztlumí veškeré zvuky a nechá vás ujíždět liduprázdnou krajinou jen za zvuků poklidně znepokojivé hudby. Nebo když hra Nathanovu nepozornost při rozhovoru hodí na vás tím, že musíte sami zvolit (špatnou) odpověď.

Že jde však o zcela výjimečnou hru, jsem si uvědomil především na konci. Prozření, že nejsilnější pocity ve vás nevyvolá skvělá akční pasáž, ale otevření fotoalba s momentkami důležitých milníků následujících let. Otevření skříně vypouštějící vzpomínky sahajícím až do prvního dílu. Společně s celým originálním závěrem střídají příjemné mrazení emoční výkyvy ze vzpomínek, které se svou intenzitou téměř vyrovnají těm vlastním reálným. Mix pocitů z událostí, které jste virtuálně prožili a všechny ty špatná i dobrá rozhodnutí, kterými jste byli svědky a vedli přesně do tohoto bodu, na který jste tak pyšní.

Děkuji Naughty Dog za možnost prožít příběh Nathana a všech okolo.

Pro: překvapivě příběh; postavy a vztahy mezi nimi; dechberoucí grafika a animace

Proti: stále občasné nelogičnosti; občas se věci dějí jen, aby se příběh posunul; extrémní zjednodušení soubojů na blízko (ve trojce skvělé)

+19+19 / 0
  • PS4 80
Moje první hra na PS4 odehrána. Nutno zmínit, že na konzoli jsem na naposledy hrála jako dítě na SegaMD a na PS to byla moje premiéra. Nejsem si tedy jistá, jestli některé moje výtky vůči hře způsobilo ovládání hry samotné, nebo to, že ovladač ještě úplně neovládám (aka moje neschopnost).

Už z předchozího komentáře vyplývá, že to nebyla jen moje seznámení s playstationem ale taky s Nathanem Drakem. Normálně se snažím všechny hry sjet pěkně od začátku série, tentokrát jsem ale začala posledním dílem. I když jsem k postavám ve hře neměla žádný vztah, tak celkový příběh, který mi byl ve hře poskytnut mi stačil. Největší sympaťák je tam asi Sully, který mi přišel jako jediný, který měl všech pět pohromadě. Ostatní... no ne vždycky.

Kombinace lezení a akce mi připomněla Laru, která má v mém srdci speciální místečko už pěknou řádku let. Takže herní náplň mi opravdu vyhovovala, i když je pravda, že přestřelky byly na můj vkus trochu přitažené za vlasy. Sice jsem to nepočítala ale přišlo mi, že protivníků bylo v každé přestřelce hordy. Pochybuju, že by takové šílené množství vojáků poslali na dva nebo tři lidi. Připomnělo mi to citát barda Marigolda, že válka mu připomíná hořící bordel. To mi připomínali snad všechny akční scény v Uncharted. A to, že v jednu chvíli Nathan vypadá jako dobrák od kosti a za chvíli má v ruce granátomet, ani nebudu pitvat.

Můžu říct, že u všech her preferuji ty klidnější části. S Uncharted to snad platí dvojnásob. Užívala jsem si lezení po stěnách, obzvlášť když jsem měla už k dispozici kolík. Navíc všechna místa, které jsem v kůži Nathana navštívila mi přišla nádherná, kdyby to šlo, klidně bych si hru zahrála bez střílení a jen prozkoumávala okolí.

Možná se jednou pustím o do předchozích dílů, protože mě Uncharted opravdu bavilo. Snad ale už budu mít ovládání trochu víc zažité a nebudu dvakrát přemýšlet, na které straně je ten čudlík s kolečkem a na kterém je čtverec.
+18+18 / 0
  • PS4 90
Herní výzva 2019 - Hra roku

Jestli něco série Uncharted definuje, tak je to konzolovost. Tahle hra je exkluzivka pro PS4 a je to na ní sakra vidět (ať už v dobrém slova smyslu, či ve zlém). Sérii jsem poctivě projel od prvního dílu a s čistým svědomím mohu říct, že se jedná o výbornou akční jízdu, kde si místy přijdete jako součást nějakého velkofilmu, který řídíte. Pro někoho se může jednat až moc cinematický zážitek, jiného to přiková k obrazovce (já patřím k druhé skupině).

Co mohu říct je to, že se jedná o hru, která baví i pouze sledovat (přítelkyně by mohla potvrdit, kdy mi několikrát prosila, jestli místo filmu můžeme hrát Uncharted). Je to hrozně návykově silné hraní, ač bych našel několik výtek. Nicméně bych rád začal, klady, které suverénně převažují.

Je to hrozně krásná hra na pohled. Opravdu, možná se dokonce neviděl ani nic hezčího, než je mise na Madagaskaru, to bylo nádhera. Vím, že graficky to je překonané, že na PC vytáhne ještě lepší grafiku, ale ty scenérie? To byla naprostá bomba, krása střídala nádheru. Prostě se na to strašně pěkně divá.

Vítám daleko větší otevřenost, ač se pořád jedná o koridorovku. Nicméně pár misí si můžete prodloužit vlastní zvídavostí a explorací, najít nějaké ty poznámky či pokládky, vyšplhat si na různé věžičky či se jen kochat mnoha detaily, které nám tvůrci naservírovali.

Pak je tu skvělé herecké obsazení. Postavy působí skutečně, jsou zábavné, v podstatě všechny (i záporáky) si oblíbíte. Je zde plno vtipných hlášek, smysluplné dialogy, nějaká ta hra na city se také najde. Tentokrát se navíc jednalo o nejsilnější scénář, co tahle série nabídla. Z toho filmového hlediska se jedná o parádní dobrodružnou jízdu, ač je to místy lehce přitažené za vlasy a přehnaně neuvěřitelné, tak vlastně proč ne? Tohle přece od tohohle žánru chceme!

Samotný gameplay je také zábavný. Ano, ta konzolovost z toho srší. Ale i tak se pro mě jednalo o ideální kombinaci boje, stealthu, lezení a řešení puzzlů. Jo, pravda, boje jsou místy až přehnané a někdy vás budou otravovat, nepřátel je tu asi až moc a vy si po dohrání můžete odepsat jednu celou armádu, ale nemohu říct, že by mě přestřelky nebavily. Zajímavé to dělají způsoby, jak nepřátele likvidovat (boj zblízka, stealth, stahování přes útes, skákání z výšky nebo odstřelování z krytu či otevřený rambo style).

Navíc tu stealth dosáhl nejlepšího vylepšení oproti předchozím dílům a skutečně si jím můžete ulehčit situaci (ač časově prodloužit). Puzzly jsou povětšinou dost jednoduché, ale často zábavné a doplněné vtipný dialogy.
Autoři dále bravurně propojil závěrečný díl s těmi předchozími, kdy v roli hratelných postav vzpomínáme na zážitky minulé, ať už pomocí různých artefaktů, deníku či fotek, tím se nám kruh krásně uzavírá a epilog to v tomhle směru jen vyšperkuje.

Nerad bych zapomněl na vynikající zvukový podkres, kdy vše působí nesmírně živě, ať už se jedná o kvákání žab, řev ptáků, hluk ulice či dešťové kapky. Tohle doplňuje krásný soundtrack, který se přesně trefuje do dané atmosféry. V tomhle směru bych především vyzdvihl scénu, kdy jedete s Elenou v autě... nebudu tu zbytečně spoilovat v jakém kontextu, ale určitě to sami poznáte.

Samozřejmě, že si můžete stěžovat na přehnanost či občasné klišé, ale komu to u tohohle žánru tak moc vadí? O tom jsou dobrodružné hry/filmy ve alá Indiana Jones. Ano, pro nekonzolové hráče se asi bude jednat po hratelností stránce o šok, ale zase se jedná o poměrně ideální hru, jak si přivyknout na změnu ovládání oproti klávesnice+myš.

Za sebe tvrdím, že se společně s druhým dílem (tam mi ještě víc sedly postavy) jedná o nejlepší díl série. Po vizuální stránce se jedná o jednu z nejhezčích her, co jsem hrál. Bavil mě i kýčovitější příběh. Nathana jsem si dost oblíbil a vlastně i všechny kolem. Byla to epická jízda a já hru (vlastně celou sérii) mohu jen doporučit.
+17+17 / 0
  • PS4 90
Nejlepší díl a parádní závěr příběhu Nathana Drakea. Přechod na konzoli nové generace je znát, vylepšeno bylo úplně všechno a je to opět sakra zábavná jízda, která mě několikrát překvapila i ve věcech, ze kterých jsem byl u minulých dílů rozpačitý.

A největším překvapením je příběh, který je odvyprávěný s takovou lehkostí, že si ani člověk na rozdíl od předešlých dílů neuvědomí občasnou přepálenost. Je rozhodně nejuvěřitelnější, umí překvapit, hodně ho táhnou skvěle napsané charaktery a právě vztahy mezi nimi dodávají příběhu reálnější rozměr. A nutno dodat, že charaktery umí Naughty Dog na jedničku z hvězdičkou dvakrát podtrženou. Příběh je také rozlučkou s Nathanem Drakem, takže je v příběhu několik nostalgických pasáží, které vyvrcholí nádherným epilogem, u kterého jsem byl naměkko :)

Co do hratelnosti, Uncharted 4 šlape jako hodinky. Akce je skvělá, přestřelky zábavné a vylepšil se i tak dost primitivní stealth, který ale hru trochu obohacuje, takže proč ne. Série Uncharted má jeden nešvar, a to jsou nepovedené závěrečné boss fighty. Ten ve čtyřce je asi nejlepší, ale také to není vyloženě hitparáda. Na jednu stranu je šavlovačka zábavná, ale klidně by nemusela obsahovat takový počet QTA.

Co zamrzí, je návrat svítících teček coby pokladů. Ve trojce člověk viděl co se na zemi válí, tady je to opět svítící tečka, ach jo. Ale aspoň nejsou na stropech. Ale i tak mě to baví sbírat :)

UI rozhodně není dokonalé, což jde hlavně vidět ve stealth pasážích, kdy si společníci běhají nepřátelům pod nosem a pomalu jim prolézají mezi nohama a ti si ničeho nevšimnou. Věc, která hodně zamrzí.

Famózní je grafika a stylizace hry. Všechny lokace jsou nádherně detailní a byla radost je prozkoumávat.

Celkově vzato jsem si čtyřku užil ze všech dílů nejvíc a překonala i suprovou dvojku. Je to takové krásně nostalgické loučení s Nathanem Drakem, ale naštěstí ne se sérií, která doufám bude pokračovat v podobné kvalitě i po Lost Legacy.

Ale sakra, stejně mi bude Sully chybět :)

A Elena.

A ostatní.

Pro: Hratelnost, skvělé charaktery, nejlépe podaný příběh v sérii, akce, grafika, zábava a je to neskutečná jízda

Proti: UI by mohlo být lepší, poklady jsou opět svítící tečky, rozporuplný závěrečný souboj

+17+17 / 0
  • PS4 75
Nevím jak jinak začít, než krátkým výblitkem k původní trilogii, takže…

UC1 – Přestože svého času to byla jedna z těch her, kterou jsem konzolistům nestoudně záviděl a celá léta jsem naivně vyhlížel PC port, nyní se musím připojit k těm jedincům, kterým hlavy neberou, jak se z toho mohl stát takovej hit. Popkornovej appeal chápu, ale jistě muselo více lidem vadit to překouřený množství podprůměrných soubojů? Ty plinkové hádanky? Ta nevyvážená obtížnost? Ty nucené anální úhly kamery a nudný level design? Ne?

V retrospektu ale každopádně musím ocenit určitou ucelenost a ‘malost’ hry, díky čemuž se vyhla některým z těch absolutních nesmyslů, kterými následující dva díly již byly obohaceny. Apropos…

UC2 – Po dohrání celé původní trilogie chápu, proč si celej glób tak nenasytně vychvaloval zdejší tempo. Dvojka z původní trilogie zcela bez debat má ten nejlepší balanc mezi souboji, puzzlíky, a nerušeným prozkoumáváním. Taky je s přehledem nejlépe napsaná a má nejzajímavější děj. V neposlední řadě ještě můžu jakž takž pochválit i set pieces, které většinově byly uspokojivé, aniž by byly tak přestřeleně absurdní, jako ty ve trojce. Ale když…dobrý balanc je hovno platný, když ty jednotlivé elementy jsou samy o sobě pořád tak nudné. Exploraci si člověk zas tak moc neužije, když jde o levely takto uzavřené a lineární. S hádankami moc psiny taky není, když i ty jsou většinově striktně lineární a takřka zcela automatizované, a souboje, byť citelně vylepšené, jsou pořád při nejlepším šeredně průměrné.

UC3 – Budu chcát proti proudu a řeknu, že trojka je z původní trilogie nejlepší. Jo, tempo a vyváženost opět prohodili tojtojkou, a z hlediska scénáře je to zašprajcnuto v hlubinách odpadní roury zapadlé krčmy – za vrchol průzračné demence/prvotřídního trollingu (pořád jsem se nerozhodl, čemu věřit spíš) považuju Nejtovu procházku pouští. Tvůrci si dali tu práci nám ukázat, jak s člověkem celé dva dny a dvě noci bez kapky vody a čehokoliv k snědku v takové poušti zamávají. Tu fata morgána, tam hned tři kolapsy. Pak Nate konečně narazí na jakési trosky, a hned v sobě probouzí svého vnitřního Tarzana a skáče a šplhá jak zamlada, ale okej, dejme tomu, suspension of disbelief touhle dobou dostal tak do těla, že teď už do něj hra v podstatě kope v kómatu, ale okej, budiž. Pak se ale ukážou enemáci, a hned prvního hra ukáže s bandaskou vody. Nate bere kvér a vyvražďuje malou armádu. V tu chvíli jsem si byl na 16541% jistý, že se pak prostě MUSÍ spustit cutscéna, v níž si Nate bandasku půjčí a hezky se nabumbá. A vona cutscéna nikde, Nate prostě jede jak drak, přestože ho hra před minutou vyobrazila jako plazící se, z posledních sil dýchající, mrtvolu.

Mno ale sere pes, kvůli příběhům a logickým dějům jsem to nehrál, že. Hrál jsem to, protože jsem čekal dobrej level design, zajímavé hádanky, a zábavné přestřelky. A toho jsem se ve trojce konečně dočkal! Opět to neplatí pro celou hru, ale většinově jsou levely konečně kapku otevřenější a tím pádem zábavnější; u mnohých hádanek jsem konečně musel zapojit alespoň pár mozkových buněk, tím pádem jsem se u nich bavil; AI výrazně nabyla na agresivitě, což mě nutilo být neustále ve střehu a pohybu, tím pádem jsem se víc bavil i u střílení! Nechápejte mě špatně, s množstvím nepřátel a jejich pozicemi šli tvůrci kolikrát mrtě přes čáru, z čehož plynula příležitostná lacinost, ale z větší části jsem se při soubojích vskutku upřímně bavil. Tím pádem suverénně nejzábavnější díl celkově. Tím pádem.

---

Tak, hurá, úvod mám za sebou. Pro čtyřku jsem měl velmi prostý wishlist – dávkování a kvalitu writingu ze dvojky, a vesměs všechno ostatní ze trojky. Přání se mi splnila tak nějak napůl. Tempo trefili líp, než kdy předtím, a scenáristicky vykouzlili dokonalé béčko. Individuálně některé elementy ale zase hodily zpátečku. Přestože gunplay notně dochutili, souboje jsou celkově opět poměrně nudné. Sice mnoha potyčkám přidali vítanou vrstvu vertikality, ale zase taky výrazně uklidnili AI. Lacinost zcela vyhubili, ale z toho jen těžko můžu být na větvi, když je těch soubojů vlastně tak málo. Nehledě na to, že ND za celou sérii nebyli schopni vymyslet zajímavého lidského nepřítele, a tak místo toho každým dílem jen recyklovali ty stejné Jožky, přičemž vzorec v každém díle zpestřili buď zombíky, zombíky převlečených za vlkodlaky, nebo teleportujícími se fantomy. A jelikož se čtyřka komplet odprostila jakéhokoliv nadpřirozena, tak je to celou hru jeden prachobyčejnej Jožka za druhým.

Ale mluvme chvíli o hezkých věcech. Naprosto a absolutně jsem zbožňoval sekvence s džípem, a nikdo mi nevymluví, že pro inspiraci šli dyzajnéři primárně za TRIV, vzhledem k tomu, že se véhikl použije hlavně ku vyjíždění všelijakých bahnatých svahů. A ano, zešikmená půda! Vždycky potěší, když je šikovně integrována do hratelnosti a má povedenou fyziku, což zde platí. Neméně hezkou věcí je i otevřenost mnoha zdejších úrovní. Konečně jsem měl jakýs ten stimul razit a prozkoumávat! Škoda, že člověk nemůže najít víc, než nějaký ten bezvýznamný poklad, ale s takto atmosférickým eye candy je dostatečná radost prozkoumávat už jen ku objevování dodatečných zákoutí, přestože jsou prázdná. A vůbec, produkční hodnoty jsou mimo naší stratosféru. Vedle úžasného vizuálu hra naprosto září hlavně na poli animací a VA. S takovouto kvalitou mi ty postavy museli aspoň troche přirůst k srdénku, i kdybych nechtěl.

Tak, a teď vůbec nevím, jak to uzavřít. Hype train mě svého času neminul, ale jak jsem si to zahrál sám, tak jeho existenci zpětně nechápu. A všechna ta absolutní hodnocení udělena čtyřce, a její věčné oslavování jako jedné z da best her všech dob, definující celou generaci a nastavující novej metr, podle kterého se mají měřit díla budoucí…eh, to jsem z toho jaksi nevyčmuchal.
+15+15 / 0
  • PS4 80
Série Uncharted byla vždy tím, co jsem konzolistům záviděl. Když jsem si tedy nakonec PlayStation pořídil, s rozehráním Uncharted jsem nezahálel. To, že se nakonec spíše dostalo mírné zklamání (holt vysoká očekávání provázená skvělými ohlasy) je na jiný příběh. Nic to neměnilo ale na tom, že jsem se na zakončení příběhu Nathana Draeka těšil.
Prvně, Uncharted je třeba vnímat jako blockbuster se vším tím spojený, a ve čtvrtém dílu se na tom nic nemění. To ale není urážka. Ne každá hra musi hráče nutit přemýšlet po nocích nad smyslem života.
Druhak, Uncharted 4: Thief's End je nejlepší díl série.

Od třetího dílu ušly technologie pořádný kus cesty a čtvrtý díl nám tohle ukazuje ve vší parádě. Na herní svět je radost pohledět, ať už prozkoumávate starou katedrálu ve Skotsku nebo provozujete rekreační lezení po skalách někde v tropech. K tomu si přičtěte i skvěle vypadající efekty při adrenalinových pasážích, kdy vše vybuchuje a padá (i když se většinou jedná o naskriptované sekvence) a máte před sebou titul, který se vizuálně řadí mezi dnešní špičku.

Velkým kladem pro mě byl Samuel Drake, postava z Nathanovi minulosti. Konečně zajímavý sidekick na cesty (ano, přiznávám se, Elenu jsem si nikdy moc neoblíbil), a jedna z nejlepších postav v Uncharted universu (dle mého skromného názoru).

Příběh rychle odsýpá, pozadí ohledně pirátské kolonie je dostatečně zajímavé k tomu, abyste chtěli vědět co se kdysi ve skutečnosti stalo, během všech těch přestřelek a lezení po všem možném není čas na oddych, překvapení se taktéž dočkáme... ve zkratce řečeno, Naughty Dogs určitě neodvedli špatnou práci.
Ve čtvrtém díle se kruh uzavřel. Nathan a Sam dokončili to, co jejich matka začala, vypořádali se s jejich bývalým parťákem... Škoda jen, že to nepůsobí až tak osudově jak by si tvůrci přáli. Problém vidím v tom, že o ničem z tohohle ale během tří předešlých dílů nebyla ani zmínka.

Nathan je nadále super člověk, pro kterého by bylo zdolání nějaké osmitisícovky jen malé rozcvičení.
A vyvraždění malé armády pro něj taky nebude žádný problém. Totálně to nabourává reálnost světa, ale člověk se to naučí přecházet.

Hratelnost se od minule nijak zvlášť nezměnila. Příjemným zpestřením je jízda džípem v iluzi otevřeného světa, a lano, díky němuž se někdy budete cítit jak Tarzan. Nakonec je tu ještě stealth, který je nyní mnohem více v popředí.

Uncharted 4 mě chytlo a neopustilo. A byť se hra nezařadí do mého žebříčku nejlepších her, nebudu popírat, že jsem se skvěle bavil. Člověk si někdy tu akční přímočarou jízdu velmi rád užije.



+15+15 / 0
  • PS4 --
Čtvrtý díl se svou hratelností nijak zvlášť neliší od těch předchozích, přihazuje navíc ale krátké komorní scény v civilním prostředí, které jsou opravdu tím nejlepším, co si z U4 odnáším. Bohužel je takových částí ve hře jen pomálu a to je škoda. Vždyť Nathan hrající Crash Bandicoot, "přestřelka" na půdě nebo epilog... geniální.

Hlavní částí hry je stále dobrodružná výprava za pokladem, tentokrát za tím pirátským. Tématika mi je blízká hlavně díky seriálu Black Sails, který jsem nedávno dokoukal. Řekl bych, že příběh čtverky je zatím nejlepší a nejuvěřitelnější z Uncharted série, i když má své idiotské momenty, u kterých mi gamepad padal z ruky úžasem nad demencí situace. Každopádně už žádní nemrtví! Ty nadčasové puzzle mechanismy ještě snesu, ale další zombíky už bych nestrávil.

Naughty Dog neumí souboje. Buď to jsou generické macho přestřelky s po zuby ozbrojeným komandem, které proti Nathanovi nemá šanci nebo nás tlačí do nudného QTE. Navíc přidávají ještě stealth, ve kterém dochází k takovému množství komických situací, že se dobrý pocit z kradmého postupu vytrácí. Sidekickové jsou nesmrtelní a zároveň neviditelní, můžou si klidně proběhnout před nosem nepřítele a ten je nezaregistruje. Můžu stáhnout nepřítele do propasti před zraky jeho kompadre, ten ale utrousí jen hlášku "asi se mi něco zdálo" a svého druha ve zbraní se neobtěžuje postrádat. Na zvuky nikdo taky nereaguje, takže NPC skáčou na dřevěné podlahy s ladností nosorožce a zatímco se já se v křesle málem posral leknutím, nepřítel metr ode mě nezareagoval. Všeobecně jsou nepřátelé slepí, hluší a ještě k tomu idioti. Hlídkují na nelogických místech, v nereálných počtech. Je tam z toho cítit ta snaha mít tam prostě nějaké souboje za každou cenu, ačkoli bez nich by to taky šlo. A možná ještě lépe. Během hraní jsem zlikvidoval 611 kusů nepřátel, což je na jednoho dobrodruha s bouchačkou docela solidní číslo.

Uncharted 4 vypadá úchvatně a dokáže vykouzlit krásné momentky. Technicky je hra na velmi vysoké úrovni, ale to je pro U sérii standardem. Offroad s džípem a částečně otevřený open-space byl svěžím zpestřením, naopak naháněčky a hektické momenty všeobecně i nadále patří k tomu slabšímu. Překvapila mě i úctyhodná herní doba, která je rozhodně tou nejdelší celé série. Krásně se na to kouká, relativně dobře se to hraje a v celkovém zhodnocení musím U4 označit za nejlepší díl série.

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 21hod 25min
+11+12 / -1