Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Po pátém dílu série Splinter Cell s názvem Conviction nebyl díl šestý nikterak horlivě očekáván. Odchýlení od původních herních principů této věhlasné stealth legendy, které pátý díl předvedl, nebylo většinou hráčů přijato zrovna s ovacemi. Příměs akčního stylu, který se do této série příliš nehodil a zneškodňování nepřátel poněkud drsnějším stylem, to vše dělalo z Conviction naprosto jiný titul, který tak trochu sérii zneuctíval. Pro ty, kteří takovéto názory sdíleli, byl příchod šestého dílu Blacklist naprosto nepodstatnou informací. Ne však pro mě.

Sam Fisher tentokrát bojuje proti vážné teroristické hrozbě a jeho úkolem je rozprášit organizaci Blacklist a sabotovat technická zařízení s ní spojené. Pokud jde o samotný příběh, myslím, že ten se autorům podařil zpracovat velmi dobře a i poměrně přehledně. Navíc hrozba terorismu je volba jednoho z nejlepších a realitě se přibližujících témat, které nepůsobí nijak fantasmagoricky a její hlavní aktéry je pak poměrně velká slast likvidovat.

Kromě vylepšení optimalizace a vymazlenější grafické stránky mohu sám za sebe potvrdit, že pakliže pesimisté ohrnovali nos nad informací, že šestý díl bude ve znamení návratu ke kořenům série, tj. k prvním čtyř dílům, pak je mohu naopak optimisticky ubezpečit, že se tak skutečně stalo. Pravda je, že hra sice přece jen o něco více připomíná Conviction, a to např. kvůli zachování likvidace "mark and execute", likvidace z výšky, popř. vyhození protivníka oknem, ale jedna zásadní rozdílnost tu přece jen je. Hráč si totiž v eliminaci nepřítele může zvolit mezi smrtícími a nesmrtícími prostředky, a to kdykoliv v průběhu mise. Sam Fisher proto na rozdíl od Conviction není oním vražedným likvidátorem, v jehož roli spoustě hráčům ležel v žaludku, ale místo jeho pistole s tlumičem, tichého samopalu či nového nože Karambit mu je možné ponechat ruce prázdné a připravené nepřátele likvidovat svými hmaty a chvaty, aniž by je tím připravil o život.

Upgrade zbraní a tentokrát i Samova obleku je nyní nově možné pořizovat za finanční kredit. Ten hráč získává v průběhu každé mise a jeho výše závisí na stylu, jakým ji prochází. Je sice teoreticky možné se misí takřka prostřílet, ale kromě nezáživnosti by mě samotného zajímalo, zda-li dokončení takové mise je vůbec reálné. A možná to je jeden z hlavních důvodů, proč je i vzhledem k primárnímu žánru nejvíce finančně oceňován tichý postup a nejlépe pak obejití nepřátel bez použití jakékoliv eliminace, které není právě nejjednodušší a vyžaduje nemálo trpělivosti a nějakou tu chvíli taktického vyčkávání. Dalším rozdílem oproti Conviction je také návrát ukrývání těl, které je důležité jak pro odvíjející se průběh hry, tak i částečně pro její bodové ohodnocení.

Nakonec musím zmínit samotnou hratelnost, která pro mě byla jednoznačně parádní a to doslova! Kromě minimálně dvou cest k cíli, které mi její záživnost výrazně zvyšovaly, mě bavila možnost taktizování, jakým způsobem a kterého nepřítele zlikviduji či obejdu a kam ukryji jeho tělo, jak se na správnou stealth akci sluší a patří.

Co dodat? Půlroční odklad vydání hry byl pro mě poněkud krutý, ale na jeho konci jsem dostal hru, o jejíž kvalitách jsem někdy možná až moc básnil, ale věřte nebo ne, realita byla ještě lepší. Nerad bych přeháněl, ale já jsem od Blacklistu dostal všechno, co jsem chtěl a kolikrát jsem si po dokončení hry říkal, že toho bylo možná ještě více.

Pro: grafika, celková hratelnost, příběh

Proti: občas kolísavá účinnost zbraní

+28
  • PC 60
Tak tady po nějaký době máme další díl slavný série Splinter Cell. A co já na to? Že už ten předchozí dával znát, jak moc to tvůrce nebaví.

Kam se sakra poděla atmosféra prvních tří dílů? Pomalý plížení, používání nejrůznějších vychytávek, odemykání zámků šperhákem, odemykání bezpečnostních dveří podle zanechaných otisků na číselníku, hledání kódů, regulace rychlosti postavy kolečkem u myši, používání nejrůznějších pohybů a skoků, možnost zandat zbraň či snaha udělat každičkou jednotlivou věc sám! To vše ze hry více méně vymizelo (spíš více než méně).

Všechno je odporně zjednodušený, aby to mohly hrát i děti dnešní generace lidí, kteří vinou degenerace odmítají hrát něco, co by pro ně mohlo bejt příliš náročný. Prvky zjednodušující hraní se sice dneska rvou do každý hry, ale do série Splinter Cell to fakt nepatří. Gameplay si sice můžete uzpůsobit dle svýmu vkusu (to jest buď půjdete potichu, nebo nahlas), ale co je to platný, když všechny ty automatický prvky ničí veškerej zážitek (ve starejch Splinterech jste si úkryty museli hledat sami a taktéž do nich sami běhat. To tady ale neplatí, prostě si jenom ukážete na kryt a Sam do něj zaběhne, přičemž vás během tohoto úkonu ani nemohou nepřátelé vidět. Můžete u toho klidně pít kafe. Taky možnost označení nepřátel a jejich automatická likvidace je naprosto k nasrání. Jakoby nestačilo, že UI nepřátel je už tak dost mizerná). A protože spolu se zbytečnostmi vymizel ten stealth pocit, nemáte ani motivaci stealth hrát (ačkoliv to jinak nejde, protože jinak vás zběsilá akce nutí k rychlým činům, který vlivem kamery mnohdy dostanou konce po první dávce).

A co dál se mi nelíbí? Nechápu proč si tvůrci dovolili jeden ze svých nejslavnějších charakterů změnit k nepoznání. Nevím sice proč Michael Ironside ustoupil od dabingu, není to ale důvod dělat hlavní postavě plastickou operaci. Tohle byl velikej risk, kterej v očích mnoha hráčů bude probouzet hněv, protože už zkrátka nebude mít pocit, že hraje za stejnou postavu, jako v předešlých dílech... jen se stejně jmenuje.

Graficky a technicky se sice opět jedná o první ligu, má to skvělej zvuk, výbornou souhru světla a stínů a i celou řadu skvělých příběhových momentů a taky soundtrack nezní vůbec špatně, ale člověk série znalý tohle zákonitě musí strhnout. Já čekal návrat ke kořenům a dostal jsem pouze nablejskanou skákačku pro MTV generaci. Půjde-li to takhle dál, ocitne se tahle značka na Blacklistu her, který nechci hrát.

PS: Po zkušenosti s tímhle: Max Payne 3 je nejdůstojnější pokračování od dob druhý Mafie a přesně tak by mělo vypadat pokračování již zarytý série... Ne jako Blacklist!

Pro: grafika, soundtrack, vcelku velká rozmáchlost (mimoběžný mise, úprava vybavení, udržovaní vztahu s dcerou skrze telefon atd-)

Proti: četná zjednodušení, zazdění charakteru hlavní postavy, snaha upoutat co možná největší masu, při rychlejší akci hratelnost (kamera a zjednodušovátka pak nefungují vůbec)

+20 +24 −4
  • PC 90
Jsem velikým milovníkem série Splinter Cell. První díl byla totiž hra, kterou jsem dostal ke svému tehdejšímu novému počítači a okamžitě jsem si ji zamiloval. Další díly v tomto trendu pokračovali a svou atmosférou mě chytil i často haněný Tom Clancy's Splinter Cell: Double Agent. Tuto tetralogii jsem hrál proto nespočetněkrát, ale pak přišel Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction], který, ačkoliv je celkem zábavný, do celé série zapadal tak, jako adoptovaný černoch do vietnamské rodiny... ne moc dobře. Proto jsem se bál, že Blacklist dopadne podobně, a možná právě proto mě hra bavila o to víc.

Blacklist se dá považovat za regulerní patý díl série (Conviction sem opravdu nepatří), kde má stealth konečně zase hlavní slovo. Zpět je možnost projít celou misí bez jediného výstřelu, či zabití a díky bohu za to, že je zpátky i odtahování omráčených nepřátel, pokud se vám ale toto nelíbí nezoufejte, protože hru můžete také hrát mnohem akčněji a líbí se mi fakt, že vám hra nabízí podporu pro všechny styly hraní, co se vybavení, ale hlavně map týče. Pokud jste jako já, tak vás jako tichošlápka potěší, že se na mapě vyskytuje dostatek potrubí, šacht a ramp, po kterých se dá nepozorovaně šplhat (ale nejsou často vůbec tyto cesty vidět na první pohled, což beru jako plus). Naopak, pokud z Blaclist chcete udělat další díl Gears of Wars, najdete všude dostatek krytí v podobě příhodně povalených kamenů či betonových bloků. No a Predátor je taková kombinace obou předchozích stylů.

Co se týče hratelnosti, tak ano, vše je oproti minulým dílům opravdu zjednodušené, ale hra je tak dle mého mnohem intuitivnější, rychlejší a lépe se hraje. UI... no UI je dosti nevypočitatelná. Byly chvíle, kdy mě opravdu překvapovali svými reakcemi, jako když si všimli, že jim někdo chybí v místnosti, kterého jsem před chvílí omráčil a odtáhl pryč, a oni ho šli hledat nebo když jsem se schovával na místě, kde jsem věděl, že se nepodívají a oni se ejhle podívali. Zase ale byly chvíle kdy jsem visel na potrubí půl metru nad nimi a oni si mě vesele přehlíželi. Ale kolísající UI je problém asi celé série. Za co ale vývojáře opravdu chválím je reakční doba u nepřátel. U všech stealth akcí jsem se vždy rozčiloval, že když mě zahlédnou, je automaticky vyvolán poplach a často konec mise, ale tady, když vás uvidí, tak se nejdříve leknou, jako by to udělal každý normální člověk, a až potom volají o pomoc. Vy tak máte vteřinu na to, aby jste se dané osoby co nejrychleji zbavili. Bravo. Po tomhle jsem toužil už od prvního dílu.

Byl jsem spokojený i s obtížností. Hrál jsem na perfekcionistu, kde nemáte ty moderní blbosti jako Mark & Execute, nebo že vidíte se sonarovým viděním skrz zdi. A nevím jak u jiných obtížností, ale tady vás vidí, i když se přesouváte z úkrytu do úkrytu, jak si stěžoval AppleCore. Nebo to možná také spravil patch. Zkrátka, obtížnost je celkem solidní.

Příběh je přesně takový, jako i v minulých dílech. Zajímavý, ale nepřekvapivý. Postavy jsou OK, ale kdy bude konečně konec s tím stereotypním ztvárnění Ajťáků, jako sociálních idiotů, kteří jsou sice skoro géniové, ale mají problémy s komunikací alá Sheldon Cooper? Opravdu si nepamatuji, že by byl jakýkoliv ajťák ztvárněn jinak. Překvapivě je ale nejhorší postava Sam Fisher. Je naprosto plochý, bez emocí a hrozně zádumčivý. Hlas třicetiletého Erica Johnsona se k padesátileté postavě Sama Fishera vůbec nehodí. Myslím tedy, že právě proto ho nenechali moc mluvit, aby si toho hráči tolik nevšímali, ale tím naprosto zazdili jeho postavu a povahu. Proto jsem celou dobu neviděl Sama Fishera, ale úplně jiného agenta, který se jmenuje náhodou stejně. Osobně si myslím, že kdyby jsme hráli za úplně jinou postavu, třeba i toho Briggse a Sam Fisher by se stal něco jako poradce a byl by jako Lambert v minulých dílech jen jako hlas v rádiu v podání Ironsida, bylo by to mnohem lepší

Co se mě na hře nelíbilo, je to, že měl Sam zbraň neustále v paprči a nešla schovat. Je to blbost, ale ze začátku mě to neskutečně iritovalo. Přišlo mi jako blbost i ono vylepšování svého letadla za vydělané peníze. Respektivě mi vadila spíše ta forma vylepšování. Americe hrozí bezprostřední nebezpečí a já, jakožto jediný kdo to může zastavit si na všechno musím vydělat sám. Co?

Shrnut: Důstojný nástupce série po né moc vydařeném Convictionu, který se řadí k nejlepším v sérii. Bavil mě stejně jako Chaos Theory, ale zazděná hlavní postava, která je pro celou hru klíčovou, hru sráží k zemi.

PS: Dohráno na 98,4% jako Duch a 1,6% jako Predátor

PPS: Jo, a nenávidím psy a doufám, že všichni psi skončí v gyrosu, protože vás ti svině vyčmuchaj úplně všude.

Pro: stealth, výběr jak hru hrát, vedlejší mise, reakční doba u UI, obtížnost

Proti: SAM FISHER, Charlie, nemožnost schovat zbraň, kolísavá UI

+20
  • PC --
Nejsem přímo ortodoxní fanda série, ale Splinter Cell mám rád. První díl, Pandora Tomorow, Chaos Theory a Conviction jsou prostě výborné hry, každá trochu jinak. Pak je tam nějaký Double Agent, který nikoho nezajímá. A teď i Blacklist.

Čekal jsem akční jízdu se stealth prvky, místo toho jsem dostal rádoby stealth hru s akčními prvky. Největším problémem nového dílu je nevyhraněnost - hra se snaží zaujmout možností jet si po svém - buď jako tajný agent nebo jako střelec alá Jack Bauer. Buď stealth nebo akčňák. Bohužel ani jedno nemá tak dotaženou hratelnost, aby se dalo mluvit o plnohodnotném provedení jednoho či druhého. A kombinace obého rovněž selhává.

Nedotažená hratelnost je jen jedním z bodů, který mě na hře opakovaně zarážel. Tou další je nejen vzhled a hlas Sama Fishera, který prošel kompletní změnou, ale také jeho osobností. Dříve sympaticky sarkastický hrdina je pěknou osinou v zadku a neustále svůj tým peskuje se zaťatými zuby. Mimika jeho tváře je paradoxně nejvíce odfláknutá a jeho výraz při "přemítání před misí" připomíná Davida Hasselhoffa.
Chválím však obličej toho počítačového geeka, který nejenže mi připomíná mého kamaráda, ale také má nejlepší mimiku a jedná se o člena týmu, který je nejméně na pěst.

Jako zajímavé mi přišlo rozhodnutí Ubisoftu udělat z lineárního Splinter Cellu hru ve stylu "zahraj si misi jakou chceš, světové události na tebe počkají". Tentokrát tu nemám jen hlavní linku, ale také úkoly vedlejší, díky kterým vyděláváme penízky, za které si kupujeme lepší vybavení, jehož potřeba je tradičně nulová a jedině snižuje obtížnost. Musím přiznat, že vše si chystám vylepšit až po dohrání, protože jinak bych si připadal spíše jako predátor než jako tajný agent. Zajímavé na vedlejších misích je, že některé MUSÍTE dohrát ve dvojici - výhodu mají samotáři u PS, kteří prostě zapnou split screen a za jednoho paňáka to dohrají, ale abych byl nucen na PC s někým hrát online, to mě teda ani nehne - já rád hraju sám, proč to tvůrci her nechápou?

AI je místy fajn, nepřátelé reagují na otevřené dveře i zhaslá světa a dokonce si všimnou, když některý jejich parťák chybí na svém stanovišti. Bohužel jsou také ale dost hloupí na to, aby se nechali hvízdáním či šeptáním nalákat do očividné pasti.

Děj si neodvážím hodnotit, páč jsem hru nedohrál a asi hned tak nedohraju, ale zatím to vypadá na tradiční neosobní nudu ve stylu prvních třech dílů doplněnou rádoby vnitřním chvěním v týmu.

Závěrem musím napsat, že to není zdaleka takový průser jako Hitman: Absolution, ale po vynikajícím Conviction je to výrazný krok... ani ne zpět, ale spíše jinam. Jedná se o kočkopsa bez zajímavého gameplaye, což je prostě velká škoda. Tak snad zase příště ;)

Pro: já nevim... dá se na to koukat; sem tam dobrá pasáž; sem tam hezké prostředí

Proti: gameplay je nudnej, po Conviction Sam přišel o koule a zapomněl zase střílet; děj nuda...

+19 +22 −3
  • PC --
Blacklist mě bavil. A to hodně. Svou kvalitou se vyrovná prvnímu i třetímu dílu a má dost ambicí na to být nejlepší. Vedle klasických splintrseřích misí tady jsou i bonbónky a např. taková Filadelfie s Briggsovým FPS intermezzem byla výtečná. Já chci více Briggse! Příběh je poutavý, i když jsou jednotlivé vsuvky na Paladinovi sestříhané jak z nějaké kriminálky. Nicméně postavy jsou napsány uvěřitelně a svým chováním a chybováním dostaly lidský rozměr. Na nového Sama jsem si rychle zvykl, ale samozřejmě kvalit toho původního nedosahuje ani zdaleka a to nejen dabingem, ale především humorem.

Bohužel rukopis Ubisoftu se nezapře a tak tady máme skvěle vystavěnou hru, do které se nějaký gamedesigner rozhodl nacpat pár nápadů, které tak úplně nevyšly. Člověk by řekl, že organizace jako 4E má k dipozici neomezené zdroje a s výjimkou černého trhu bych tak mohl mít přístup ke všemu, co potřebuju. Ale to né, oni tam museli vepchat ekonomickou složku, aby se ty vedlejšáky vůbec někdo ráčil hrát.

Takže nakupuju vybavení - jednotlivé položky je potřeba kupovat postupně, když chci např. konkrétní pistol, musím si koupit všechny ostatní v řadě. A vzhledem k tomu, že jsem neplnil vedlejší mise, mohl jsem si o ní nechat zdát. Další samostatnou kapitolou je oblek. Nejen že je, vedle typového rozdělení (stealth, kevlar...), rozdělený na samostatné části, které je potřeba kupovat zvlášť (trup, hlava, nohy, boty...), ale ještě tady mám kamufláž, a to ke každému typu a části obleku! A všechno za hard ca$h, samozřejmě. U prvního obleku jsem nad tím mávl rukou, po koupi druhého jsem cosi procedil mezi zuby a u třetího obleku jsem se otočil na patě a vrátil se zpět ke druhému, se kterým už jsem celou hru doklepal.

Další blbost je účinnost zbraní - nepřátelé se často jen oklepou po zásahu do obličeje a vrchol je, když vypálím zásobník do nepřítele z .50 kalibru a panáček si akorát tak trochu zabrejkuje.

Naprosto geniální nápad s ovládáním rychlosti pohybu na kolečku myši je pryč a vůbec celé ovládání Blacklistu mi vůbec nesedlo. Většina mých smrtí byla způsobena tím, že jsem se někde kryl nalepený na zdi a v rychlosti jsem se nestihl odlepit. Groteskní a nasírací zároveň.

Každopádně, s jubilejní 400. dohranou hrou jsem spokojen. A to jsem Blacklistu od prvního videa vůbec nevěřil...

✰✰✰✰ / 5
+17
  • PC 100
Jednoznačně nejlepší díl, pro mne osobně a rozhodně strop toho, co Splinter Cell nabízí. Zároveň se u mě jedná o nejlepší akční hru, kterou jsem doposud hrál. Takhle - Grand Theft Auto samozřejmě miluju co to jen jde, ale to je žánr sám pro sebe, nemá cenu GTA akci porovnávat s jinými hrami. Nyní vám ale vypíšu důvody, proč jsem si Blacklist tak zamiloval:

Pojetí akce, mix stealth a dynamiky;
- Už jsou pryč výchovné facky Rusákům v ulicích, které jakoby vypadly z předlohy starého Londýna. Vymizely i jejich trapné kecy. Pryč je nestabilita zbraní. Můžete si plno zbraní kupovat a tunit, ať už se jedná o old school pistole, které jsou nejlepší do ruky, samopaly, brokovnice, odstřelovačky, pak nějaké ty hračky jako několik druhů granátů, mini-droun, miny, anebo celej oblek, trup, googly i jejich pestré zbarvení, skin obleku a tak dále. Když zbraně kupujete, parametry palebné síly vypadaj mizerně pouze do doby, než zbraň vylepšíte podle svého. Na kulomety tlumiče, špičkové spouště, optiky, pořádné náboje, pistol bez tlumiče taky bejt nemůže, a co takovej laser pro přesnější míření a zpestření už tak fešné výbavičky?! Trošku zvětšíme hlaveň a jako speciální zbraň si vybereme moc pohlednou kuš. Vyrážime do akce: už z fleku mě zaujala pohyblivost mé postavy, šplhy po trubkách, římsách, žebřikách. Sprint díky kameře mi zvyšoval tep, protože kamera je autentická a měl jsem z akčních výplní nepopsatelnej zážitek. Sam Fisher vypadá v akci opravdu profesionálně, ať už to je těma zbraněma, oblekem, tak způsobem jakým zbraně drží a působí neomylně. Jelikož však tvůrci mysleli i na kontaktní boj, tak proč nevyužít asi mojí nejoblíbenější zbraň ze hry Karambit?! A aby toho nebylo málo: tolik chvatů, mnohdy improvizovanejch mě dostávalo do úžasu. Krav Maga v plné kráse. Záporáky jsem prostě musel eliminovat, lámat kosti, podřezávat hrdla/tepny, přehazovat je, odzbrojovat - akce je precizní, minimalistická co se týče osobních soubojů, jedná se o okamžité a logické eliminace. Častokrát Fisher protivníka seznámí se stěnou, nebo o nejbližší překážku mu zmaluje obličej a podřízne hrdlo. Nejvíc jsem si však oblíbil lámaní vazů, to byl slast. Pochybuju, že mě nějaká akční hra svojí akční stránkou někdy vůbec nadchne víc. Možná tak příští Splinter Cell. Většinou jsem i nepřítele eliminoval, aniž by se stihl nějak připravit. Stačilo, aby nakouknul, nebo udělal krok navíc a skončil mi v prackách. Pojetí akce mi svym způsobem připomínalo mnohé, mé oblíbené akční filmy. Třeba 96 Hodin, kdy Albánci byli koseni do hlav bez nějakého varování a hrdina využíval moment překvapení. A nejen kvůli tomu je akce tak fantastická, můžou za to aj jiné vsuvky, kterými hra oplývá. A skvělá je i struktura akčních/vyhrocených momentů, kdy jakmile dojde na zběsilou akci, je to odůvodněné, takové zpestření. Nechytal jsem se za hlavu, žádné pitomé scripty, žádnej neomezenej počet nepřátel.

Design misí;
- Po prvních dvou misí jsem se obával, že se to celé bude odehrávat v nějakým pouštním-nistánu. Ale po fantastickym Chicagu (Die Hard?!), kdy jsem likvidoval jednotku za doprovodu vánočních písniček, se to celé přehouplo a užíval jsem si pestrost/rozmanitost úkolů. Po celé mapě jsou navíc rozmístěné notebooky, či mrtvé schránky, je zde plno trubek, na které se dá zavěsit, úkrytů, šacht do kterejch jsem se často cpal, většinou lze i nepřátele obcházet bez zabití, za což bejvá i největší odměna, lze se hrou prostřílet, anebo eliminovat okamžitým způsobem. Mrtvoly je možnost ukrývat, jsou za to i malé odměny, pro mě bylo i motivací zkoumat celé mapy, poněvadž za průzkum jsem byl odměněn po konci mise. Ono aj prostřelování světel přinese časem penízky do kapes, okolí lze taky slušně ničit, jen tak pro parádu, anebo k nalákání nepřítele. Obtížnost není taky nějak extra snadná, i na easy jsem měl při pár momentů v žilách napětí a pociťoval jsem brutální adrenalin. AI nepřátel fakt výborná. Reagují na otevřené/zavřené dveře, na chybějící parťáky, a i ten pískot Fishera je kolikrát limitován. Pokud to zkusíte 3x během některé mise, záporáci už vědí, že tam jste a hledaj skrýš. Taky když vás objeví, máte sekundu na to, popravit nepřítele, jak někdo psal pode mnou. Pokud to nestihnete, záporák se stáhne, začne zběsile střílet, volat parťáky a z úkrytu pojede krycí palbu, zatímco kámošům osvětlí situaci. Časem vlítne na scénu aj nějaká spešl jednotka, s googly na palici, dělající kotouly a maj i mnohem větší výdrž. Anebo juggernauti se štítem a brokovnicí. Stejně však největší neplechu způsobí pejskové. Záporáci navíc vědí, jakej pojem znamená taktika a taktizovat musí aj sám hráč, hra nutí přemýšlet, uvažovat a zkoušet, riskovat. Prostě paráda. Jinak jsem si ani nevšiml, že je ve hře ta automatická trapnost z Conviction "označ a střel". Až na konci hry jsem si toho všiml.

Příběh/Postavy;
- Sam Fisher "omládl", přišel o svého původního dabéra a stal se arogantnějším. To mi asi vadilo nejvíc. Hlas má v pohodě, vzhled mi nevadil, rychle jsem se přizpůsobil, pač v akci je to pořád pořádná mašina a neztratil ani cynismus, či sarkasmus. Já jsem spokojenej, když to tak člověk vezme, v Chaos Theory je těch hlášek a pokusů o ně tolik, že to začne trošku prudit. V Blacklistu dělá chybná rozhodnutí, omlouvá se, má svědomí, přesto mě mrzí, že si třeba neudobřil některé vztahy, například s Kobinem. Vtipálek, bavil mě pokaždý když byl na scéně. Bylo mi líto, že se nakonec nestal součástí týmu, protože prošel velkým vývojem. Grim je nádherná, prcatelná a přísná zrzka, nosí podpatky, zbraň a její hlas ve sluchátku mi moc hezky hladil sluch. Charlie je v pohodě, snaží se, nepůsobí nevýrazně na rozdíl od Briggse, kterej mi přišel dost nesympatickej. Já nevim, jako mít Jacka Bauera a toho novýho černocha, co bude hrát v 24: Legacy na jedné palubě. Pak tam je nějakej Ollie, kterej však za chvíli upadne do zapomnění a trapná prezidentka. Naopak hlavní záporák, Morris z 24ky mě bavil hrozně moc, ale nějak jsem nepochopil o co mu šlo. Příběh je slušnej, jen ten konec je dost otevřenej, neúplnej a nedodělanej. Poslední mise nic moc, hlavně konečná eliminace záporáka. Dvě prořízlé tepny, jedno prostřelené rameno - tim končíme. Žádnej pořádnej hand-to-hand fight. Kvůli tomu jsem strhnul hodnocení, čekal jsem něco víc na tom konci. Potěší i procházení v letadle, rozhovory s kymkoliv a hlavně hovory se Sárou, kde fungují emoce. Blacklist má však konečně příběh o něčem a nutil mě hrát hru dál. Nyní to není o tom, že nějakej příběh tam JENOM je, jako v předchozích dílech. Ten příběh tam prostě JE a má svojí váhu. Jen mi chybí prostě.. nějaké "to potom", pozdní události, jak to celé teda skončí a jakej to má dopad na životy všech zúčastěných?! Nabízí se opravdu dost prostoru pro sequel.

Vizuál/Technická stránka a pojetí hry;
- Špičková mimika postav, i na nejmenší detaily hra krom toho, když si kupujete trup, nebo celkově oblek, vypadá famozně, spoustu hezkejch foteček jsem si pořídil napříč celou hrou. Grafika fakt masakr, tohle hrát na ultra, tak hodim bobek. Zvuk extra třída, ozvučení pistolí, celkově zbraní, přebíjení, lámání kostí, nebo švihnutí Karambitem, zní to tak syrově, autenticky a do toho ten nabušenej soundtrack! Dynamika doprovází hru po celou dobu a hra vás do ničeho nenutí. Jste svobodný během misí. Krom nejhlavnějšího cíle nemusíte plnit odbočky, které se vyskutují, např. zajmout někoho, hacknout notebook a tak. Je to na vás, jak hru budete hrát. Conviction byl v tomhle jiný, Blacklist je mix špičkové akce a hlavně dost čerpá ze základů starejch Splinterů. Někdo má rád pomalé stealth, kde mise trvá hodiny, někdo rád střílí a pije u toho kafe, no já rád taktizuju, podřezávám hrdla a užívám si i první díl, kterej považuju za absolutní herní revoluci ve svém žánru. Na Blacklistu je však vidět ta vyspělost, pestrost a je tam znatelný vývoj/progres. Hra je nesmírně bohatá a já jí budu hrát ještě hodně dlouho. Jinak zde neexistuje téměř žádné menu, žádné dlouhé loadingy a optimalizace hry krom cut-scének skutečně vynikající. Dialogy jsou krátké, ale úderné a dokážou vyvolat emoce, díky intonaci hlasu, všech herců. Nechybí ani vedlejší úkoly, které jsou na několik hodin a ještě je všechny nemám dohraný.

Chyby/Mínusy ve hře;
- Mno a co mi vyloženě vadilo?! Pár bugů, kdy se mi zdálo, že jsem tělo dobře schoval a někdo ho stejně našel. Několik dialogů a divnejch rozhodnutí Fishera a jeho bez-emocionální charakter. Vymizela ambientní atmoška :-(, nelze schovat zbraň. Slabé finále. Malá vyhrocenost příběhu. Ale to jsou detaily, subjektivní pocity. Jo a ještě jsem skoro vůbec nepoužíval googly, velká tma byla málokdy a zbytek misí neposkytoval příležitost/prostor pro noční vidění. Dále systém kupování, že si nejdřív musim nakoupit vše, abych si mohl koupit vysněnej kanón.

SHRNUTÍ;
- Splinter Cell: Blacklist pařil k mejm nejočekávanějším hrám a předčil mé očekávání. Precizní akce, namixovaná s dobrým příběhem, uvěřitelnosti postav, solidní hudbou a špičkovou technickou stránkou. Bavil jsem se a to byl určitě účel hry. ALE!! Pořád mě hra nutila často přemýšlet, uvažovat a taktizovat a dokázala ve mě vyvolat nespočet emocí. Kdyby takhle vypadal film s Tomem Hardym, postaví se mi ;-)

Pro: Eliminace nepřátel, monumentální technická stránka, optimalizace, fajn příběh, postavy, hovory se Sárou, plno zbraní a jejich úprava, taktéž výbava, design misí, hudba, Karambit, vedlejší mise

Proti: Neuspokojivé vyústění, nemožnost schovat zbraň, nulové využití Googlů, systém nakupování

+8
  • PC 60
HRÁNO NA XBOX360

Klasické ráno..vlastně ráno jako každé jiné. Probudím se, jdu se umýt, počistit zuby, nasnídat se a pouštím televizi, tam nic zajímavého, jdu na počítač, který mě však po hodině začne nudit, proto se rozhodnu, že pustím svůj Xbox a něco si zahraju.
Šátrám mezi mým "albem" her, které mám v šuplíku v obývacím pokoji a hledám si hru k zahrání, vše mám už více jak 2x dohráno, říkám si "MUSÍM SI KOUPIT NĚCO NOVÉHO". Najednou ale uvidím novou hru mezi mými oblíbenci(ACIII,COD) Splinter Cell: Blacklist. Neuvažoval jsem, jak se to tam dostalo, hlavní bylo, že jsem se nenudil a chtěl jsem si okamžitě něco zahrát. Na nic nečekám a hru spustím! Česká lokalizace, nádhera, vše šlape dokonale, dám novou hru, přinesu si kofolu, nějaké zákusky ke stolu a jedém!
(zajímavost: DODNES JSEM NEZJISTIL, JAK SE TAM TA ORIGINÁLNÍ HRA OBJEVILA.)

Zpočátku excelentní intro a úvod do hry, věděl jsem, že to bude akční hra plná dojetí a velkého příběhu, který mi nenechá spát(zmýlil jsem se, je to ******á sr***a!). Po řekněme dvouhodinách hraní jsem byl celou tou eufórii, že se nenudím a mám novou hru byl otráven, znuděn a zklamán. Vadili mi velké viditelné chyby. Katastrofální až extrémní, do nebe volající a zbytečné chyby!

Náhodilá mise: "Zajmi Abžuldhadžabžarába", cíl vysoké hodnoty. Zde jsme u první netaktní chyby a tou jsou peníze ve hře!(Abžuldhadžabžarád je fiktivní jméno!)
Nemám čas ani náladu si kupovat nové vylepšení. Správný tajný agent má vše zadarmo, protože svým šarmem může donutit prodejce o bezplatnou poukázku na jakékoliv zboží. Musel jsem ještě na ostudu kupovat co jsem nechtěl, abych se dostal k věci, kterou jsem nutně potřeboval, proto asi Ubisoft vymyslel ty vedlejší mise.

Další vadivá věc(něco co mi vadí) byla/je, že po zajmutí vedlejší postavy, již mám doručit do Paladina(to letadlo) musel Fischer stále držet onu postavu za hlavu a střílel jsem jenom z 9mm s tlumičem. Kolikrát jsem onu misi opakoval i 30x, protože jsem nemohl využívat naplno svůj dvojruký potenciál -nikoho zmlátit, na nikoho s relaxem zaměřit, nic! Jen ubohá 9mm zbraň. Možná jsem ocas já a nepřišel jsem na lepší způsob, ale pro mě jako pro náročného hráče je tohle doslova k nesnesení.

Taktéž chybou byly i různé typy nepřátel - po psy až po ozbrojence s nočním vizualizérem. Kvůli těmto překážkám, jsem nějaké mise opakoval i 20x a strávil většinu času jen u logického myšlení, jak přejít přes ony takřka inteligentní nepřátelé, avšak největším šokem byly pro mě mise typu "VYHRAJ MISI A NIKOHO NEZABIJ".
Naprosto chápu, že je to stealth hra, ale proč nemůžu nikoho zabít, když mi stojí v cestě?

Jedinné plus vidím snad v příběhu a ztvárnění lokací nebo rozhodovaní někoho zabít nebo ne.
Lokace jsou prvním pluskem. Nevím, zda jsou opravdu dle skutečné předlohy, ale některé části měst se mi líbily.
O příběhu nemluvě, na první pohled klišé, na druhý pohled však má své kouzlo.

I přes veškeré chyby nebo věci, z kterých jsem byl "angry Thundeus!" se dali přečkat, nikdy si tuto hru nezahraju a pochybuju, že vynechám i tutéž herní sérii.
Vůbec mě nenapadá, jak se k tomu více vyjádřit, protože můj psací um po dlouhém odpočinku už není to, co bylo na podzim. Nejen zvířata se probouzejí ze zimního spánku. Musím dohnat nejen velké množství her, ale taktéž i komentářů.

60% s odřenýma ušima.



Pro: úvod hry, konec hry.

Proti: plno výrazných chyb, žádné sympatické blondýny.

-2 +3 −5