Po pátém dílu série Splinter Cell s názvem Conviction nebyl díl šestý nikterak horlivě očekáván. Odchýlení od původních herních principů této věhlasné stealth legendy, které pátý díl předvedl, nebylo většinou hráčů přijato zrovna s ovacemi. Příměs akčního stylu, který se do této série příliš nehodil a zneškodňování nepřátel poněkud drsnějším stylem, to vše dělalo z Conviction naprosto jiný titul, který tak trochu sérii zneuctíval. Pro ty, kteří takovéto názory sdíleli, byl příchod šestého dílu Blacklist naprosto nepodstatnou informací. Ne však pro mě.

Sam Fisher tentokrát bojuje proti vážné teroristické hrozbě a jeho úkolem je rozprášit organizaci Blacklist a sabotovat technická zařízení s ní spojené. Pokud jde o samotný příběh, myslím, že ten se autorům podařil zpracovat velmi dobře a i poměrně přehledně. Navíc hrozba terorismu je volba jednoho z nejlepších a realitě se přibližujících témat, které nepůsobí nijak fantasmagoricky a její hlavní aktéry je pak poměrně velká slast likvidovat.

Kromě vylepšení optimalizace a vymazlenější grafické stránky mohu sám za sebe potvrdit, že pakliže pesimisté ohrnovali nos nad informací, že šestý díl bude ve znamení návratu ke kořenům série, tj. k prvním čtyř dílům, pak je mohu naopak optimisticky ubezpečit, že se tak skutečně stalo. Pravda je, že hra sice přece jen o něco více připomíná Conviction, a to např. kvůli zachování likvidace "mark and execute", likvidace z výšky, popř. vyhození protivníka oknem, ale jedna zásadní rozdílnost tu přece jen je. Hráč si totiž v eliminaci nepřítele může zvolit mezi smrtícími a nesmrtícími prostředky, a to kdykoliv v průběhu mise. Sam Fisher proto na rozdíl od Conviction není oním vražedným likvidátorem, v jehož roli spoustě hráčům ležel v žaludku, ale místo jeho pistole s tlumičem, tichého samopalu či nového nože Karambit mu je možné ponechat ruce prázdné a připravené nepřátele likvidovat svými hmaty a chvaty, aniž by je tím připravil o život.

Upgrade zbraní a tentokrát i Samova obleku je nyní nově možné pořizovat za finanční kredit. Ten hráč získává v průběhu každé mise a jeho výše závisí na stylu, jakým ji prochází. Je sice teoreticky možné se misí takřka prostřílet, ale kromě nezáživnosti by mě samotného zajímalo, zda-li dokončení takové mise je vůbec reálné. A možná to je jeden z hlavních důvodů, proč je i vzhledem k primárnímu žánru nejvíce finančně oceňován tichý postup a nejlépe pak obejití nepřátel bez použití jakékoliv eliminace, které není právě nejjednodušší a vyžaduje nemálo trpělivosti a nějakou tu chvíli taktického vyčkávání. Dalším rozdílem oproti Conviction je také návrát ukrývání těl, které je důležité jak pro odvíjející se průběh hry, tak i částečně pro její bodové ohodnocení.

Nakonec musím zmínit samotnou hratelnost, která pro mě byla jednoznačně parádní a to doslova! Kromě minimálně dvou cest k cíli, které mi její záživnost výrazně zvyšovaly, mě bavila možnost taktizování, jakým způsobem a kterého nepřítele zlikviduji či obejdu a kam ukryji jeho tělo, jak se na správnou stealth akci sluší a patří.

Co dodat? Půlroční odklad vydání hry byl pro mě poněkud krutý, ale na jeho konci jsem dostal hru, o jejíž kvalitách jsem někdy možná až moc básnil, ale věřte nebo ne, realita byla ještě lepší. Nerad bych přeháněl, ale já jsem od Blacklistu dostal všechno, co jsem chtěl a kolikrát jsem si po dokončení hry říkal, že toho bylo možná ještě více.