Nejsem přímo ortodoxní fanda série, ale Splinter Cell mám rád. První díl, Pandora Tomorow, Chaos Theory a Conviction jsou prostě výborné hry, každá trochu jinak. Pak je tam nějaký Double Agent, který nikoho nezajímá. A teď i Blacklist.
Čekal jsem akční jízdu se stealth prvky, místo toho jsem dostal rádoby stealth hru s akčními prvky. Největším problémem nového dílu je nevyhraněnost - hra se snaží zaujmout možností jet si po svém - buď jako tajný agent nebo jako střelec alá Jack Bauer. Buď stealth nebo akčňák. Bohužel ani jedno nemá tak dotaženou hratelnost, aby se dalo mluvit o plnohodnotném provedení jednoho či druhého. A kombinace obého rovněž selhává.
Nedotažená hratelnost je jen jedním z bodů, který mě na hře opakovaně zarážel. Tou další je nejen vzhled a hlas Sama Fishera, který prošel kompletní změnou, ale také jeho osobností. Dříve sympaticky sarkastický hrdina je pěknou osinou v zadku a neustále svůj tým peskuje se zaťatými zuby. Mimika jeho tváře je paradoxně nejvíce odfláknutá a jeho výraz při "přemítání před misí" připomíná Davida Hasselhoffa.
Chválím však obličej toho počítačového geeka, který nejenže mi připomíná mého kamaráda, ale také má nejlepší mimiku a jedná se o člena týmu, který je nejméně na pěst.
Jako zajímavé mi přišlo rozhodnutí Ubisoftu udělat z lineárního Splinter Cellu hru ve stylu "zahraj si misi jakou chceš, světové události na tebe počkají". Tentokrát tu nemám jen hlavní linku, ale také úkoly vedlejší, díky kterým vyděláváme penízky, za které si kupujeme lepší vybavení, jehož potřeba je tradičně nulová a jedině snižuje obtížnost. Musím přiznat, že vše si chystám vylepšit až po dohrání, protože jinak bych si připadal spíše jako predátor než jako tajný agent. Zajímavé na vedlejších misích je, že některé MUSÍTE dohrát ve dvojici - výhodu mají samotáři u PS, kteří prostě zapnou split screen a za jednoho paňáka to dohrají, ale abych byl nucen na PC s někým hrát online, to mě teda ani nehne - já rád hraju sám, proč to tvůrci her nechápou?
AI je místy fajn, nepřátelé reagují na otevřené dveře i zhaslá světa a dokonce si všimnou, když některý jejich parťák chybí na svém stanovišti. Bohužel jsou také ale dost hloupí na to, aby se nechali hvízdáním či šeptáním nalákat do očividné pasti.
Děj si neodvážím hodnotit, páč jsem hru nedohrál a asi hned tak nedohraju, ale zatím to vypadá na tradiční neosobní nudu ve stylu prvních třech dílů doplněnou rádoby vnitřním chvěním v týmu.
Závěrem musím napsat, že to není zdaleka takový průser jako Hitman: Absolution, ale po vynikajícím Conviction je to výrazný krok... ani ne zpět, ale spíše jinam. Jedná se o kočkopsa bez zajímavého gameplaye, což je prostě velká škoda. Tak snad zase příště ;)
Čekal jsem akční jízdu se stealth prvky, místo toho jsem dostal rádoby stealth hru s akčními prvky. Největším problémem nového dílu je nevyhraněnost - hra se snaží zaujmout možností jet si po svém - buď jako tajný agent nebo jako střelec alá Jack Bauer. Buď stealth nebo akčňák. Bohužel ani jedno nemá tak dotaženou hratelnost, aby se dalo mluvit o plnohodnotném provedení jednoho či druhého. A kombinace obého rovněž selhává.
Nedotažená hratelnost je jen jedním z bodů, který mě na hře opakovaně zarážel. Tou další je nejen vzhled a hlas Sama Fishera, který prošel kompletní změnou, ale také jeho osobností. Dříve sympaticky sarkastický hrdina je pěknou osinou v zadku a neustále svůj tým peskuje se zaťatými zuby. Mimika jeho tváře je paradoxně nejvíce odfláknutá a jeho výraz při "přemítání před misí" připomíná Davida Hasselhoffa.
Chválím však obličej toho počítačového geeka, který nejenže mi připomíná mého kamaráda, ale také má nejlepší mimiku a jedná se o člena týmu, který je nejméně na pěst.
Jako zajímavé mi přišlo rozhodnutí Ubisoftu udělat z lineárního Splinter Cellu hru ve stylu "zahraj si misi jakou chceš, světové události na tebe počkají". Tentokrát tu nemám jen hlavní linku, ale také úkoly vedlejší, díky kterým vyděláváme penízky, za které si kupujeme lepší vybavení, jehož potřeba je tradičně nulová a jedině snižuje obtížnost. Musím přiznat, že vše si chystám vylepšit až po dohrání, protože jinak bych si připadal spíše jako predátor než jako tajný agent. Zajímavé na vedlejších misích je, že některé MUSÍTE dohrát ve dvojici - výhodu mají samotáři u PS, kteří prostě zapnou split screen a za jednoho paňáka to dohrají, ale abych byl nucen na PC s někým hrát online, to mě teda ani nehne - já rád hraju sám, proč to tvůrci her nechápou?
AI je místy fajn, nepřátelé reagují na otevřené dveře i zhaslá světa a dokonce si všimnou, když některý jejich parťák chybí na svém stanovišti. Bohužel jsou také ale dost hloupí na to, aby se nechali hvízdáním či šeptáním nalákat do očividné pasti.
Děj si neodvážím hodnotit, páč jsem hru nedohrál a asi hned tak nedohraju, ale zatím to vypadá na tradiční neosobní nudu ve stylu prvních třech dílů doplněnou rádoby vnitřním chvěním v týmu.
Závěrem musím napsat, že to není zdaleka takový průser jako Hitman: Absolution, ale po vynikajícím Conviction je to výrazný krok... ani ne zpět, ale spíše jinam. Jedná se o kočkopsa bez zajímavého gameplaye, což je prostě velká škoda. Tak snad zase příště ;)
Pro: já nevim... dá se na to koukat; sem tam dobrá pasáž; sem tam hezké prostředí
Proti: gameplay je nudnej, po Conviction Sam přišel o koule a zapomněl zase střílet; děj nuda...