Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Je neskutečný, co nám někteří vývojáři za těžké prachy dokáží naservírovat za šlichtu tvářící se jako exkluzivní obsah. No a pak je tu CD Projekt RED, který všem vytře zrak...

Po dohrání hlavního příběhu jsem se u datadisku (ano, budu tomu říkat datadisk) obával jednoho a to že jsme "to hlavní" defacto dohráli a Srdce z kamene budou jen sbírkou několika questů, které budou ve stínu ústřední dějové linky. Obával jsem se zbytečně, protože Srdce z kamene jsou zbrusu novou questovou linií (dalo by se říct, že skoro jako další Zaklínačská povídka) s novými postavami a příběhem, který se kvalitou nejenže vyrovnává původní hře, ale některými questy a nápady ji dokonce předčí. Vše začíná jako obyčejný hon na potvoru, ale už velmi brzy se věci pořádně zkomplikují a na světlo se dostávají nejen staří známí (resp. jedna stará známá), ale také nové a hodně zajímavé postavy. Po rozjařilé epizodce z vesnické veselky děj velice rapidně potemní, atmosféra začne houstnout (velký podíl na tom má geniální hudba) a trochu jsem měl pocit, že se tvůrci žánrově vydali až za hranice klasického fantasy. Takhle napínavý tragický příběh jsem ve fantasy hře doposud nezažil.

Kromě hlavní dějové linky se hráč dostane do několika nových lokací zasazených na východ od Novigradu, prakticky až do severovýchodního cípu mapy. Jedná se sice jen o nových pár vesniček, ale vymodelovány jsou tak fantasticky, že jsem se dlouhé minuty jen tak procházel po okolí a típal screenshoty - atmosféra slovanského středověku je z toho cítit snad ještě více. Do těchto vesnic je zasazeno i několik vedlejších úkolů, které jsou opět kvalitní, ale s ohledem na skvělou dějovou linku mi z paměti vyklouzly velice rychle. Nechybí ani nějaké to osvobozování zamořených osad a hledání pokladů, které je tentokrát podpořeno trošku rozsáhlejším příběhem, než tomu bylo v základní hře - nejspíš proto, že toho není tolik a tvůrci si dali ještě více záležet. Pak tu máme nějaké ty nové možnosti craftění díky obchodníkovi, který si říká "slovotepec" a mluví jako mistr Yoda, ale toho jsem po splnění jeho questů ignoroval a navštívil ho poté všehovšudy možná tak jednou.

Z předchozích řádků asi každému dojde, že u mě vládne nadšení. Komu vadily neduhy původní hry, nebude spokojen ani tady, ale kdo si Divoký hon užil, bude nadšený i tentokrát. Za dvě stovky je to bezpodmínečná koupě a osobně nelituju ani těch 6 stovek za krabicovou verzi. Kluci si to zaslouží.

Pro: atmosféra, silný příběh, hudba, solidní délka, tužší obtížnost, méně akční/více adventuření

Proti: drobnosti - v závěrečné pasáži nelze ukládat a málo qwintu

+46
  • PC 100
Za prvé bych měl zmínit, že cena datadisku je vzhledem k délce, propracovanosti a kvalitě naprosto neadekvátní a proto jsem si jej koupil dvakrát - nejdřív Season Pass a pak krabicovou verzi s krásně zpracovanou karetní hrou Gwint. Teď po dohrání se ukázalo, že to byl spravedlivý tah - za poslední roky si nevybavuji poctivější DLC/datadisk, který obohacuje tak povedeným způsobem základní hru. A sám jsem nečekal, že přídavek ohodnotím maximálním hodnocením, datadisky přece takové nebývají, že ne?

Jenže ono je to zase naprosto skvělé. V původní hře byl Oxenfurt lehce nevyužitý, je tedy dobře že tvůrci zasadili příběh datadisku právě do něj a jeho okolí. A kvalita hlavního příběhu minimálně vyrovnává to nejlepší co bylo k nalezení v původní hře. Srdci z kamene vévodí hlavně dva charaktery, oba zajímavé a tajuplné - Olgierd von Everec a Gaunter O'Dimm. A když se k nim přimotá Geralt, začne příběh, ve kterém přes svoji vážnost a osudovost nechybí ani humor (ano, všichni víme o kterém questu mluvím:)), strach a možná i nějaká ta aukce :)

A pak je tu samozřejmě Shani, která má asi nejvtipnější a nejroztomilejší romanci snad ze všech Geraltových objevů z celé trilogie. Další novinkou je nový obchodník - slovotepec, který je pekelně drahý a kterého jsem vlastně ani pořádně nevyužil - jeho smysl bude zřetelnější nejspíš na vyšších obtížnostech. Povedly se i vedlejší úkoly, ve kterých opět nechybí i nějaké to morální rozhodnutí, máme tu i nové vybavení, nové karty Gwint (kráva rulez) a mnoho nových otazníků na mapě :)

Po dohrání na mne dolehnul opět onen pocit jakési prázdnoty, smutek z toho, že nemůžu pokračovat dál, že jsem splnil všechno na co jsem narazil. A tak nějak doufám, že Blood and Wine nebude poslední přídavek do světa Zaklínače 3, i když mám takový nepříjemný pocit, že pak už se opravdu budou v CD Projektu věnovat jen a pouze Cyberpunku 2077. I na ten se těším, ale...chtěl bych vidět ještě Dol Blathanna, Brokilon, Kovir, Cintru...
+38
  • PC 100
Obsahuje mírné spoilery obsahu questů, nikoliv příběhu či závěru.

Bude trvat kolem deseti hodin, říkali. Bude se odehrávat na staré mapě kolem Oxenfurtu, říkali. Prý že to bude takový menší datadisk před hlavním chodem v Krvi a Víně.
Realita: hraní mi zabralo 20 hodin, téměř celý datadisk se odehrává v nových lokacích (ikdyž ano, na rozšířené původní mapě kolem Novigradu a Oxenfurtu) a obsahu a kvality to má víc než většina plnocenových AAA her. A to vše za dvě kila.
Začíná to nevinně. "Jdi do oxenfurtských stok, najdi tam monstrum co zabíjí ubohé panny a zneškodni jej." Ta nejklasičtější zaklínačská zakázka.
Jenže nic není tak jednoduché. Monstrum není tak úplně monstrum a po jeho zneškodnění se roztáčí vír událostí které Geralta zavedou na vesnickou veselku (spolu s chlastačkou na Kaer Morhen nejvtipnější část hry), vloupačku jak z klasického heist filmu (je možné si i zvolit pomocníky, navíc obsahuje pár luxusních referencí událostí z prvního dílu i Wild Huntu - a reflektuje i to, kde se zrovna hráč nachází) a završuje to questem u něhož si nešlo nevzpomenout na Silent Hill 2 a Jamesův příběh. Celé se to točí kolem dvou velmi zajímavých, dost nejednoznačných postav, Olgierda von Everec a Gauntera O'Dimm. Oba patří mezi jedny z nejzajímavějších postav co se v zaklínačském univerzu zatím vyskytly a moc rád bych je potkal někdy znovu (ikdyž, Geralt asi ne..).
Shani samozřejmě také nezůstává pozadu, a Olgierdův bratr Vladimír..ne, nebudu spoilovat.
Kromě příběhu jsou zde samozřejmě i nové klasicky kvalitní vedlejší questy, nová herní mechanika se slovotepcem, ale tu jsem prakticky vůbec neřešil (Zaklínače nehraju kvůli lootu a statům). Ale musím pochválit souboje, které mě zde bavily hodně, noví bossové se povedli. Hlavně ten poslední byl solidní výzvou, ale nakonec padl také.
Po technické stránce jsem kromě vtipného duckwalku na žádný bug nenarazil, hra ani jednou nespadla. Duckwalk vyřešil reload pozice.

Zkrátka, doporučení zní: koupit a dohrát.
Jo a dejte si tam tenhle mod:
http://www.nexusmods.com/witcher3/mods/755/?
Malinká věc která mi silně zlepšuje zážitek.
+37
  • PC 80
Musím říct, že toto Geraltovo dobrodružství mě ze všech dosavadních Witcherů bavilo asi nejvíc, na čemž má dozajista velký podíl i fakt, že bylo tak krátké. Já a Witcher série totiž nejsme zrovna největší kamarádi. Ano, přesně tak. Jsem jeden z těch pěti lidí ve vesmíru, který nejen, že neuctívá tuto ságu jako modlu, ale navíc ani nemám ráda Geralta. Čím to? Je to velmi jednoduché - nejsem cílová skupina. Tudíž Witcher pro mě bude vždycky jen další z řady RPG, které má sice úchvatný audiovizuál, ale prázdný příběh o bourákovy, který klátí příšery a ženské a srdceryvně miluje svou životní lásku, aby jí zahnul na každém rohu, protože s ním přece žádná neotěhotní. No řekněte, nezní to jako prostá pánská fanfiction či snad dokonce pánský ekvivalent Twilightu? Což mi připomíná, jak mě vždycky dostává do kolen když dorazím do nějaké zapadlé, zapomenuté vesnice, abych tam našla 20 supermodelek s perfektní postavou, make-upem a účesem. :D Ale neberte mě špatně, netvrdím, že je to špatná série, protože kdyby se mi to fakt nelíbilo, tak nedohraju ani jedničku. Jen do toho prostě nejsem tak zažraná jako ostatní a celkově ten hype okolo mi mé dojmy ještě víc kazí.

Ale zpět k DLC. Co se mi líbilo, byl konečně hlavní příběh, který za něco stál, protože v předchozích dílech mě vždycky bavily hlavně side questy a ten hlavní, roztahaný a občas i nesmyslný, jsem musela nějak přetrpět. Dál bych určitě pochválila postavy, protože jen inteligentní krasavice Shani sama shrábne do kapsy celé ženské osazenstvo původních dílu a to mě přitom v jedničce paradoxně vůbec nezaujala. Stejně tak se mi líbili i oba "záporáci" a takový Vlodimir je kapitola sama pro sebe. Co se mi naopak nelíbilo je, že to občas celé zase působilo jako interaktivní film, kdy člověk půl hodiny sleduje cut scene, aby pak nějak odklikal rozhovor, který celou situaci stejně vůbec nezmění. Stejně tak jsem za ty dva roky od dohrání původní hry už úplně zapomněla ovládání, takže to byl na začátku trochu boj.

Pro: audiovizuál, příběh, postavy

Proti: občas to působí jako interaktivní film

+31 +32 −1
  • PC 100
Když jsem si toto rozšíření koupila před lety, kdy vyšlo, tak to bylo po dlouhé době, co jsem si do nějaké hry koupila DLC/datadisk. Na ty jsem totiž spíše zanevřela, protože málokdy pro mě nabízela obsah, který by mi za koupi stál. Ovšem zde na mě čekal samostatný příběh, který by klidně obstál jako celovečerní film.

Hned bych chtěla vyzdvihnout, proč mám toto rozšíření tak vysoko mezi jinými, a to díky postavám. Gaunter O'Dimm jako by úplně vypadl z knihy Nezbytné věci od Stephena Kinga, která tvůrce i částečně inspirovala. Při čtení jsem věděla, že ta postava v knize sice splní přání, ale zároveň mi bylo jasné, že to nebude jen tak a že cena za toto přání bude hodně vysoká. A stejně tak tomu bylo i tady. Ganuter byl správně tajemný a celou dobu působil, že má vše perfektně neplánované a že ho nemůže nic překvapit. Svoji moc až tak nedával najevo, ale když už to udělal, tak mě z toho mrazilo.

Druhou skvělou postavou byl Olgierd von Everec, jehož osud mi připomínal moji návštěvu divadelní hry Věc Makropulos před mnoha lety. A stejně jako v základní hře, tak i zde jsem pociťovala nevyhraněné pocity, kdy jsem nevěděla, jestli ho mám litovat nebo jím mám opovrhovat. S lítostí byl však spojen jeden z (pro mě) nejlepších úkolů ve hře, a to Scenes From a Marriage (Výjevy ze života manželského, hráč prochází panství von Everec a zkoumá, co se na něm odehrálo mezi Olgierdem a jeho ženou). Sice jsem v tomto úkolu většinou "jen" chodila a poslouchala, ale takovou koncentraci emocí jsem už dlouho v úkolu nezažila (a to nejen mezi postavami, ale i mého pohledu). Při loučení s Iris mi bylo těžko a říkala jsem si, jak hlubokou lásku ke svému muži cítila.

Datadisku nechyběla ani humorná pasáž, kdy jsem se účastnila svatby a ačkoliv byl místy humor na hranici toho, co mi přišlo vtipné a co už bylo spíše na sílu, tak jsem se bavila a bylo to příjemné odlehčení. Nechyběla ani známá sada úkolů ze základní hry, ale byly pro mě spíše do počtu (výjimkou je úkol, ve kterém je kanibalský pár, ty jsem nakonec po krátkém dilematu rozsekala). Podobně je na tom i slovotepectví, kde mě slovotepec oškubal o pár desítek tisíc, ale zatím mi to nepřišlo jako něco, bez čeho by se Geralt neobešel. Tak snad na to ještě přijde řada.

Pro: příběh a úkoly s ním spojené, postavy, dialogy

+30
  • PC 95
Stmívalo se. Krví zalité slunce právě zapadalo pod majestátní novigradskou katedrálu Věčného ohně. Farmáři se vraceli z polí, ženy sundavaly prádlo ze šňůr, v lesích se probouzely šelmy...
Bělovlasý zaklínač, který si dal pauzu od hledání své ztracené dcery v Novigradu, tou dobou zrovna zběsile ujížděl na svém vyděšeném oři, protože kam oko dohlédlo, všude samé bestie se symbolem rudé lebky a dvou otazníčků. Podařilo se mu dojet do menší vesnice, kde konečně mohl trochu popadnout dech. A právě tam upoutal jeho pozornost hlouček čtyř dětí, které si v kroužku společně zpívaly jistou píseň. Zaklínač přesně nevěděl, o čem vlastně děti zpívaly. Ale pamatoval si onen pocit, který při jejím poslechu pocítil. Pocit nepopsatelného strachu. Běhal mu při ní mráz po zádech, naskakovala husí kůže, vyvolávala v něm pocit nejistoty… vzpomínal na ní ještě nějakou dobu poté, co se v Novigradu opět pustil do práce. Z nějakého důvodu mu jedno bylo jasné – určitě ji neslyšel naposledy…


Hearts of Stone možná nijak zvlášť velkolepě nerozšiřuje open world šmejdění v nové lokaci (side-questování v oblasti mezi Oxenfurtem a Novigradem máte hotové během chvíle), ale naprosto výborně si to vynahrazuje parádní hlavní příběhovou linkou, jejíž plnění je vyložená slast. Dává si totiž velice pečlivě záležet na tom, aby hráč neupadl do nějakého nudného stereotypu, přičemž ve stejný okamžik mu servíruje napínavý a tajemný příběh, jehož součásti se Geralt stal vcelku nešťastnou náhodou. Jednu chvíli je to vtipná a milá odreagovačka na svatbě (koncept s Geraltem a duchem von Evereca si zasluhuje nějaký vlastní spin off), následně je to plánovačka a uskutečnění parádní vykrádačky v Oxenfurtu, plus nechybí ani creepy děsivé a smutné procházení zakletým panstvím, ve kterém se dozvíme něco více o minulosti jedno z hlavních představitelů celého přídavku – fantasy verzi Davida Beckhama jmeném Olgierd von Everec, který Geraltovi dopřál jeden z nejlepších šermířských duelů ever. Nutno dodat, že během toho taktéž hrál jeden z nejlepších hudebních tracků celého třetího Zaklínače, ze kterýho mám dones husinu.

Pravou třešničkou přídavku je ale ďábelský Gaunter O´Dimm, o kterém na rovinu říkám, že to je jedna z nejpůsobivějších a nejcharismatičtějších herních postav, co jsem kdy viděl. Z jeho hudebního motivu navíc fakt tuhne krev v žilách. Plus v porovnání s ním působí nějaký Eredin a jeho Hon jen jako partička nezkušených skautíků, kterým ještě kape mlíko z huby. Jestli se nějaké hře opravdu podařilo vytvořit ztělesnění mocného a hrůzostrašného zákonného Zla, je to tutově Hearts of Stone. Především pak sekvence, ve které Geralt řeší jeho hádanku, byl jeden z nejlepších momentů celé série, až jsem si ji na youtubu musel pustit ještě několikrát.

Hearts of Stone určitě dává přednost kvalitě před kvantitou, což je naprosto oukej, protože to dobrodružství za to tutově stálo.
P.S. Scéna v hospodě s O´Dimmem geniální!

Pro: Příběh, atmosféra, postavy, hudba

Proti: Málo pěkných side-questů

+29
  • PC 95
K perfektní hře perfektní DLC. Srdce z kamene má všechno, co má mít správná povídka se zaklínačem - rekonstrukci známé pohádky, charakterní, ne-černobílé postavy, vtipné postavičky, jednu z Geraltových přítelkyň (tentokrát perfektně zpracovanou Shani) a trochu temnější zápletku nakonec.

V podstatě nemám nic, co bych tomuhle rozšíření vytkla, líbilo se mi všechno od žabího prince, přes Oghrenova nemožného bratra až po krásně pohádkovou hádanku na konci. Opravdu velmi se mi líbilo, jak to bylo ze začátku hned pěkně zamotané (kdo že chce co za jakých podmínek po Geraltovi?), žádné "jdi tam, přines to, získej body." Kdysi dávno jsem bezmyšlenkovitě podepsala smlouvu s UPC, takže mi téma příběhu bylo velmi blízké. Dokonce i moje jmění nahrabané v hlavní hře našlo uplatnění, takže jsem ze všeho nejdřív hodnou chvíli řešila upgrade vybavení.

Pro: povedené DLC

+25 +26 −1
  • PC 95
Předem mého komentáře bych rád pochválil digitální cestu tohoto rozšíření. Velmi pohodlně jsem ho koupil přes muve.cz a to za slušný peníz, což mě motivuje k další koupi.

K samotné hře... Jen málokdy mám motivaci po dohrání hlavní příběhové linie včetně vedlejších misí, hrát a hlavně kupovat rozšíření (dlc, datadisk, říkejme tomu jak chceme). Zaklínač od prvního dílu v tomto ohledu funguje skvěle. Srdce z kamene je ucelený příběh, který těží z mechanismů dohrané hry, rozšiřuje jí, doplňuje a přitom nijak nezasahuje do hlavního příběhového motivu. Nerecykluje, neopakuje, nenudí. Všechno je příběhově nové, odkloněné a s velkou péčí zpracované. U jiných her se takto kvalitně zpracovaný děj nevidí ani u hlavního příběhového základu, natož u datadisku. Zaklínač 3 pro mne byl něco jako áčkový seriál. Vzhledem k délce a kvalitě ho nemůžu přirovnat k filmu, ale spíše k poctivému seriálu, kde hltám každou novou sérii a datadisk je jako příjemná odbočka od dějové line seriálu, kterou jako fanoušek hltám stejnými doušky. Myslím, že série Zaklínače v čele s třetím dílem, nastolila laťku herních příběhů hodně vysoko a velmi se těším na "O víně a krvi".
Hráč 0
http://hrac0.webnode.cz/
+23
  • PC 85
Takhle s odstupem už nemůžu dost dobře sbírat čelist z podlahy z toho jak to vypadá a jak je to obrovské a plné obsahu a o to víc teď bije do očí, jak jsou všechny ty questy nalinkované. To mi nevadilo u předchozích dílů, ale to zas nebyly rádoby open-world rpg... ale budiž.

Příběhová linie Hearts of Stone není zlá, ale proti hlavním questům z původní hry se autoři chytli přístupu "style over substance": Dáme si heist, dáme si svět v obraze, dáme si venkovskou veselku with a twist a plácneme tam Shani. A chrchlající arabáče s velkjema frňákama, ať máme tu diverzitu. Většina toho není nijak výjimečně zpracovaná - v lepších případech obsah kvalitou odpovídá tomu generičtějšímu z původní hry.

I když se najde nemálo zajímavých detailů a světlých momentů - namátkou aukci jsem si docela užil a bral bych delší / víc aukcí - tak na druhou stranu třeba heist jako takový byl v zásadě extrémně promrhaným potenciálem, kde autoři v průběhu nadhodí hrst zajímavých nápadů a pak je všechny obratem zahodí až ignorují a protáhnou hráče tou jednou předpřipravenou nic moc lajnou, ale na konec se dá nějaký twist, tak je to jako ok. Celý heist byl vlastně mnohem kratší a nudnější, než se na začátku zdálo, že bude.

Zaklínač měl nejlepší soubojový systém v prvním díle, to je prostě fakt. Bossfighty jsou tady vyloženě o exploitování patternů (pokud vůbec o něčem), na což se imo celková rychlost a nedomrvenost soubojového systému nehodí. Vesměs jsou bossfighty dost meh - prostě se objeví panák/monstrum s velkou HP lištou. Ty nápaditější jsou spíš o to otravnější, než naopak - snad s jednou výjimkou.

Bratři Everecové jsou dobře napsané postavy a platí to i pro řadu těch vedlejších - v tom bych patrně viděl největší přednost tohoto datadisku. Zbytek... dejme tomu naplnil očekávání - v něčem víc, v něčem míň. Rozhodoval jsem se mezi 80 a 85 - neurazilo, ale nebylo tam nic, bez čeho bych se neobešel.
+21
  • PC 90
První přídavek přináší hlavně novou kvalitní příběhovou linku. Velmi jsem si oblíbil zpracování hlavní záporné postavy Zrcadelníka. Až mi bylo na konci líto, že nebylo přesně odhaleno, co přesně je ve skutečnosti zač. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o džina, ale to bylo později vyvráceno.

Co se jednotlivých úkolů hlavní linky týče, bavily mě snad všechny části. Zakázka na Žabího prince byla "dobře nechutná", následné zajetí a útěk byly asi nejslabší částí DLC (hlavně když Geraltovy zůstala kompletní výbava včetně zbraní, které není problém během následného souboje ihned použít). Aukce a plánování loupeže, jako vystřižené z GTA V. Vladimírovo chování a hlášky na svatbě mi nejednou vykouzlilo úsměv. Shani na mě zapůsobila mnohem lépe než v jedničce. Malovaný svět mi zase tak trošku připomněl Dark Souls. Tohle všechno mi ale značně zastínilo ty úkoly vedlejší, ze kterých mi utkvělo v paměti jen minimum (konkrétně Runotepectví, které mi ve výsledku nebylo vůbec k užitku a úkol s lidojedy), zbytek byla buď velká rutina, takže se mi to vykouřilo z hlavy, nebo tam toho opravdu víc už nebylo.

Hra se odehrává v méně využité části Novigradu a hlavně v Oxenfurtu. Je otázkou, jestli s tím vývojáři od začátku počítali nebo jen takto zaplnili prázdná místa. Výsledek je takový, že je prakticky všude co dělat a to je fajn. Jen jsem si při prvním procházení musel ty otazníčky přeci jen nechat na později.

Co mě trošku zamrzelo, je málo "obecných" nových nepřátel (prakticky jen pavouci a divočáci). O zbytek se postaraly stávající nestvůry, kterým vývojáři přidali značně na levelech, takže jsou ve výsledku na můj vkus tak trochu OP. Každopádně tady vidím klasický logický problém, kdy na jednu stranu opět beru, že jsem to hrál na nejtěžší obtížnost, takže to prostě musí být nějak těžší. Ale porazil jsem Divoký hon, jak je možné, že mě dokáže bez větších problémů zabít pár divočáků? Ve Velenu žijí normální vlci a pár kilometrů na severovýchod asi desetkrát silnější smečky stejně vypadajících vlků? Pokud by je trošku přeskinovali a dali nějaké jiné jméno, asi bych nic neříkal. Takhle mi to ale přijde divné.

Závěrem můžu opět říct, že jsem si tento přídavek užil. Hlavní linka rozhodně stojí za to (závěrečný "boss fight" se Zrcadelníkem se hodně povedl) a každý, kdo se bavil u základní hry, se bude podle mě určitě bavit i hraním tohoto DLC.
+18
  • PC 100
Srdce z Kamene začíná docela nezajímavě v porovnání s datadiskem "O víně a krvi", působí spíš jako pár questů a kosmetických úprav navíc. Ale, jakmile se rozjede hlavní dějová linka, hra nabídne nepopsatelný zážitek a hlavně originální zvraty.

Rozšíření nabízí nové vedlejší úkoly, npc a nepřátele. Hlavně však potěší množstvím nové výzbroje Ofirerského typu. Největším kladem je hutná atmosféra, často velice depresivní. Bývalé sídlo Everec a jeho správce, stoky se zakletým princem...atd. Vedle toho ale i spousta zábavných a vtipných momentů, setkat se starou známou Shani, byla opravdová odměna. Moje oblíbenkyně z jedničky, možnost románku a Vladimírovi eskapády na svatbě, prostě úžásná záležitost.

Samotný Olgierd von Everec byl pro mně velice antipatickou postavou. Geralt se kvůli němu dostane do problému se samotným O´Dimmem a co teprve když jsem zjstil, že ho nemohu porazit V průběhu děje, jsem ale i této postavě přišel na chuť, s tak propracovaným charakterem jsem se dlouho nesetkal ...odhalování jeho proměny, celkový rozsah tragédie, kterou se jeho život stal.

A pak přišlo to strhující finále, s neopakovatelnou cutscenou, až jsem lapal po dechu. Odhalení toho, co je O´Dimm vlastně zač, volba jestli zachránit Evereca, či zdali si záchranu vůbec zaslouží a otázka co se stane s Geraltem. O´Dimmův svět a jeho pravidla, a ten děsivý souboj s časem. Rozšíření jsem tak ukončil s obrovskou spokojeností.

100% -datadisk mohl přinést nový kraj, třeba Ofier, protože v porovnání s "O víně a krvi", je velice ochuzený. I tak má ode mně stovku.
+17
  • PC 85
V případě tak výjimečné hry, jakou je třetí díl Zaklínače, jsem překonal svou averzi k modernímu (vý)dobytku jménem DLC a podruhé rozbil prasátko ve prospěch vývojářů z CD Projektu.

Začít ale můžu s čistým svědomím tvrzením, že po drobném přimhouření oka by se dílko Hearts of Stone dalo považovat za datadisk, byť už jde dneska o značně nemoderní, ba snad až archaický výraz, odstrčený do zapomnění zaklínadly typu DLC, Season Pass, F2P, Early Access, MMORPG, MOBA, Zombie Survival, (nic proti žánrům jako takovým, ale mám pocit, že s těmito hrami nějak roztrhl pytel o rozměrech vzducholodě) a tak podobně.

O rozsáhlosti a promakanosti herního světa, stejně tak jako o skvostné grafice a o perfektním ozvučení, už jsem se až nelidsky rozepsal v recenzi na původní hru, takže přejdu rovnou k tomu, co nám naši sousedé ze severu nadělili nového.

Předně jde tedy o novou příběhovou linii, odehrávající se dílem v Oxenfurtu a okolí, dílem v nové lokaci na severovýchodě velenské části herního kosmu. Ve srovnání s původní hrou bych řekl, že děj je tentokrát zajímavější v tom, že nemáte jasně stanoveného úhlavního nepřítele (vlastně až do samého konce kloudně nevíte, s kým nebo čím máte tu čest), což je prvek, který u hry s podtitulem "Wild Hunt" celkem logicky chybí, a leckterý fanda tak došel k názoru, že mysteriózní babizny z The Crookback Bog považuje za daleko povedenější antagonisty než přízračné jezdce. (Mimochodem, při poslechu Ghost Riders in the Sky od Johnnyho Cashe jsem si nemohl nevybavit třetího Zaklínače.) Musím uznat, že na tom něco je, i když na moje gusto bylo toho záhadna, nevysvětlitelna a podivna v Hearts of Stone kapánek moc.

Na druhou stranu i v rámci tohoto minipříběhu (ve srovnání s původním) autoři pro hráče připravili nezapomenutelné momenty, kterým byla pro mě osobně svatba, jež mi atmosférou a humorem připomněla zaklínačskou pitku na Kaer Morhen, a že to byl quest jako řemen! Jediné, co mě zamrzelo, bylo to, že po zmiňované slavnosti se příběh dostane do tak hektického tempa, že končí na můj vkus přece jenom dost brzo, i když hodinově určitě nejde o nějaký štěk, jaký bychom jednou mohli zažít třeba u singleplayerové kampaně Call of Duty: Modern Warfare 85. Co herní dobu navíc trošku protahuje, jsou souboje s bossy, a právě ty jsou mým hlavním trnem v oku tohoto datadisku, přestože zase nejde o cizí těleso, které by člověka zcela oslepilo a nemohl ho sám odstranit.

Při soubojích s bossáky jsem se totiž nemohl zbavit dojmu, že jde většinou jen o to najít nějakou "glitch strategii" a opakovat ji do zblbnutí, nejlépe za pomoci těch nejnestydatějších lektvarů, jaké máte k dispozici a jaké, přiznávám, posloužily i mně například při závěrečném fightu se záporákem původní hry v módu NG+; konkrétně šlo o "Archgriffin Decoction", díky kterému se z boje nepříliš epického, ba naopak spíš táhlého jak zápis ze schůze Poslanecké sněmovny, stane záležitost na pár minut. Možná je to jen můj dojem, ale když si vybavím, jak jsem zápolil s bossy třeba v Arkham Asylum, Zaklínač by se co do zábavnosti mohl učit - bossfighty bych tady neznačil za náročné, což by nemuselo být nutně ke škodě, ale spíš zdlouhavé, což už žádná výhra není.

Kromě příběhové lajny přibyla i úhledná porce známých vedlejších kratochvil a naservírovány byly také jednohubky jako třeba runová slova, která jsou ovšem podle mého názoru celkem k ničemu, nebo nové vybavení, kde už se dají nalézt docela zajímavé kousky. Objevilo se i pár nových skillů, jež ale myslím nestojí nijak zvlášť za řeč.

Ve výsledku bych ale lhal, kdybych prohlašoval, že mě rozšíření Hearts of Stone zklamalo - byl to příjemný návrat do světa Zaklínače 3 a navnadil mě na další kousek - Blood and Wine - který by měl začátkem jara zase zkomplikovat studium nejednomu školákovi a snad i ukrást nějaký ten den dovolené nejednomu pracujícímu.

Pro: Chutný nášup v podobě povedené příběhové linky, skvělý quest - svatba

Proti: Bossfighty, runewright stojí majlant, ale je užitečný asi jako solární panel na dně Macochy

+16
  • PC --
Mám nějakou tu goty edici, takže DLC jsem měl ve hře od samého začátku, vnímám tedy jen nová dobrodružství s modrým vykřičníkem. A tím myslím primárně hlavní úkolem s tím hipsterem a jeho bandou a tím Arabem co umí lítat, zastavovat čas a podobné kejkle.

Přišlo mi to hrozně na sílu, prapodivná Geraltova motivace, no ale budiž. Je tam Shani, která ještě teď musí mít otlačená záda ze sexu na loďce,díky které pamětníci vzpomenou na první díl, je tam zajímavá příšerka ve stokách, je tam vele-ultra-megavtipná kapitola a je tam snad konečně nějaká normální ženská. Po všech těch blbkách z hlavní hry příjemná změna, i když krátký vlasy nejsou nic pro mě.

Hlavní příběh je fajn, hlavně postava toho hipstera mě bavila, na rozdíl od Araba, který mi byl protivný od prvního setkání (a vůbec si na něj nepamatuju z hlavní hry). Zklamalo mě, když to vypadalo, že mě čeká nová lokace, ale bohužel, nic takového. Asi se tedy mohu úplně rozloučit s pouští, kterou jsem, nevím proč, čekal už od hlavní hry.

Ten runo-tepec nebojaksemenuje mi přijde k ničemu, spíš způsobem jak utratit nesmyslné množství peněz nahromaděné za celou hru, ale tak je to sranda, cpát do něj desetitisíce a pak se s vesničanama hádat o pár korun.

Jo a ještě tam je jeden skvělý duchařský level.

Pro: hned několik supr levelů; u jednoho questu jsem se smál nahlas; pořád zábavné

Proti: spíše věci hodně subjektivního vnímání

+16 +17 −1
  • PC 95
Neubudu znovu hodnotit všechny základní atributy hry, které se nezměnili. Podstatná je nová hlavní příběhová linie, která sice celkově nedosahuje úrovně té z hlavní hry, ale příjde mi kompaktnější a po jejím dohrání mi jaksi nic nechybělo. A byla úžasné, prostě fantasy se vším všudy. Zmínil bych ještě vyváženější obtížnost. Jo a perfektní svatbu v roli ducha Vladimira :)
+10
  • PC 95
Jen krátce: zpočátku jsem nemohl Hearts of Stone přijít na chuť asi proto, že jsem si hlavní příběhovou linku odehrál napřed a nechtělo se mi myšlenkově vracet zpět. Ale potom se všechno začalo zamotávat. Za pár chvil se rozvine další příběh, který je sice komornější, ale opět dokáže těžit z toho, že je více osobní.

Laťka je nastavená vysoko, ale první DLC ji bez problému dosahuje během první hodiny hraní. A to těch hodin dostaneme požehnaně. Ani v DLC nechybí plné spektrum zážitků: humor, horor, drama... Pasáž v Olgierdově domě je potom jako recept na televizní doják.

Parádní práce, opět nemám co vytknout.

Pro: Vše při starém, jen přibyl další skvostný příběh

+10
  • PC --
Byl jsem příjemně překvapen, jakým způsobem autoři zapracovali DLC do původní hry. Nenásilně ho proplést do existujícího světa... taxe to má dělat! A ty lesy! Holy shit, ty lesy vypadají lesovitěji, než opravďácké lesy. Já to vím, protože už jsem pár lesů viděl.

Novinky mě zase tolik nenadchly, protože Runotepectví stojí majlant a jeho výhody jsou nicotné. Nové vybavení se mému stávajícími buildu nehodí do krámu a pozitivní tak zůstává těch několik málo questů, které prostě excelují nade všechny. Aukce, Svatba, Heist a... Shani. Nedopadlo to jaxem čekal, ale její romance patří k vyvrcholení celého DLC. Noví bossové mají větší koule, než většina v původní hře, ale epickým soubojům s over-powered nepřáteli se to stále nevyrovná.

Hearts of Stone je slušný nášup, který mě ale zklamal po stránce příběhu od chvíle, kdy Geralt vstoupí do sídla von Everec. Začnou se dít věci, které rozhodně nesedí do universa Zaklínače. Chvíli jsem měl pocit, že autoři trochu moc ujíždějí na Silent Hillu a chtějí mít za každou cenu něco podobného i ve své hře. No, nepovedlo se.

Navíc nedokážu pochopit, jak může Good ending znamenat, že toho hajzla Olgierda nechám žít. Nadutý sebestředný zmrd, co ublížil své ženě, jejímu otci a hlavně svému bratrovi. Ať si ten Iris meč strčí do prdele, moje přesvědčení by mi nedovolilo zvolit "dobrý" konec dobrovolně. To bylo snad poprvé, co jsem záměrně sáhl ke "špatnému" konci, přičemž O'Dimma jsem poslal do prdele taky. Celé DLC tak vyznělo dost naprázdno. Pevně doufám, že si podobné excesy v dalším rozšíření autoři odpustí, protože to bych neodpustil já jim.
+8 +14 −6