Byl jsem příjemně překvapen, jakým způsobem autoři zapracovali DLC do původní hry. Nenásilně ho proplést do existujícího světa... taxe to má dělat! A ty lesy! Holy shit, ty lesy vypadají lesovitěji, než opravďácké lesy. Já to vím, protože už jsem pár lesů viděl.

Novinky mě zase tolik nenadchly, protože Runotepectví stojí majlant a jeho výhody jsou nicotné. Nové vybavení se mému stávajícími buildu nehodí do krámu a pozitivní tak zůstává těch několik málo questů, které prostě excelují nade všechny. Aukce, Svatba, Heist a... Shani. Nedopadlo to jaxem čekal, ale její romance patří k vyvrcholení celého DLC. Noví bossové mají větší koule, než většina v původní hře, ale epickým soubojům s over-powered nepřáteli se to stále nevyrovná.

Hearts of Stone je slušný nášup, který mě ale zklamal po stránce příběhu od chvíle, kdy Geralt vstoupí do sídla von Everec. Začnou se dít věci, které rozhodně nesedí do universa Zaklínače. Chvíli jsem měl pocit, že autoři trochu moc ujíždějí na Silent Hillu a chtějí mít za každou cenu něco podobného i ve své hře. No, nepovedlo se.

Navíc nedokážu pochopit, jak může Good ending znamenat, že toho hajzla Olgierda nechám žít. Nadutý sebestředný zmrd, co ublížil své ženě, jejímu otci a hlavně svému bratrovi. Ať si ten Iris meč strčí do prdele, moje přesvědčení by mi nedovolilo zvolit "dobrý" konec dobrovolně. To bylo snad poprvé, co jsem záměrně sáhl ke "špatnému" konci, přičemž O'Dimma jsem poslal do prdele taky. Celé DLC tak vyznělo dost naprázdno. Pevně doufám, že si podobné excesy v dalším rozšíření autoři odpustí, protože to bych neodpustil já jim.