Jen krátce: zpočátku jsem nemohl Hearts of Stone přijít na chuť asi proto, že jsem si hlavní příběhovou linku odehrál napřed a nechtělo se mi myšlenkově vracet zpět. Ale potom se všechno začalo zamotávat. Za pár chvil se rozvine další příběh, který je sice komornější, ale opět dokáže těžit z toho, že je více osobní.

Laťka je nastavená vysoko, ale první DLC ji bez problému dosahuje během první hodiny hraní. A to těch hodin dostaneme požehnaně. Ani v DLC nechybí plné spektrum zážitků: humor, horor, drama... Pasáž v Olgierdově domě je potom jako recept na televizní doják.

Parádní práce, opět nemám co vytknout.