Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Bureau: XCOM Declassified

The Bureau

72
79 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > taktická akce
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.08.2013 PCPS3X360
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.thebureau-game.com/
Píše se rok 1962, Kennedy je prezidentem Spojených států, studená válka vrcholí a Amerika musí čelit hrozbě mnohem větší, než za jakou považuje šíření komunismu ve světě. Přísně tajný úřad "Bureau of Strategic Emergency Command", zvaný pouze "The Bureau" odhaluje, odvrací a skrývá před veřejností záhadné útoky zákeřného nepřítele mimozemského původu. The Bureau: XCOM Declassified je tedy prequelem ke hrám série ze X-COM a popisuje vůbec první zdokumentovanou mimozemskou invazi. Cíl mise agentů úřadu je jasný - přežít, přizpůsobit se a potlačit nepřátelskou hrozbu. Nehraje se o nic menšího, než přežití celého lidstva.

Hratelnostně se jedná se o 3rd person akci, založenou na real-time boji v koordinaci s vaší jednotkou, ve které můžete ovládat každého jednotlivce během taktických pauz, a získávat tak kontrolu nad bojištěm. Hlavním hrdinou příběhu je zvláštní agent Carter, který je vždy doprovázen dalšími dvěma členy týmu. Všechny lze dále trénovat a vylepšovat tak jejich schopnosti, nebo je nechat používat nové technologie, čímž se stanou v boji mnohem efektivnějšími likvidátory mimozemšťanů. Možnost výběru členů týmu a jeho schopností umožňuje přizpůsobit si herní styl podle sebe. V duchu série X-COM je každá chyba tvrdě trestána a jakmile nějaký z agentů padne, je mrtvý nadobro.

Pro hru vyšla DLC Codebreakers a Hangar 6 R&D.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Úvodní poznámka: Zprvu hráno na druhou nejtěžší obtížnost, obtížnost časem snížena, protože jsem měl občas chuť hru položit.

1: Agente Cartere, údajně jste během mise na své podřízené sprostě křičel.
2: Pffft.
1: Mohu vám pustit záznam

*klik* "DO PRDELE! PROČ ZA MNOU LEZEŠ? MĚLS ZŮSTAT V ZADU TY DEBILE! KURVA, PODÍVEJ SE KOLIK JICH TAM TEĎ JE! JÁ SE NA TO MŮŽU VYSRAT!" *zzzzzz* *klik* "JĚŽÍŠI! CO TAM JEŠTĚ DĚLÁŠ? A PROČ TAM JENOM TAK STOJÍŠ A NEJSI SCHOVANÝ ZA TOU BEDNOU? TEĎ JSTE MRTVÍ OBA DVA A JÁ SE TADY MŮŽU NA DRUHÉ STRANĚ MÍSTNOSTI POSRAT! *klik*

2: A co má být?
1: Vysvětlíte nám aspoň co se během mise stalo?
2: Vešli jsme do místnosti a vrhla se na nás první tlupa MZ. Explicitně jsem svému týmu poručil, aby se ukryl za vysokou stěnou. Měl jsem v plánu obejít nepřátele a rozdrtit je křížovou střelbou.
1: A váš tým neuposlechl.
2: Nejprve se za tu zeď oba postavili, ale když jsem byl na druhé straně místnosti, otočím se a vidím, že oba dva šli za mnou.
1: Co následovalo?
2: Zasraní MZ obsadili naše původní pozice, takže jsme se museli vydat do druhého rohu místnosti. Bohužel, tam nás čekal skript, který do místnosti přivolal mutona a tři drony. Mezitím se tam odněkud vzali sectoidi. Dodám jenom, že v tu chvíli jsme ještě nestihli zabít jediného MZ, takže jsme v jednu chvíli bojovali proti více než deseti MZ a stříleli na nás ze všech stran.
1: Takže jste tam umřeli?
2: Ne, tak daleko to nezašlo. Rovnou jsem se na to vysral a restartoval checkpoint.
1: Aha. A co se stalo v tom druhém případě?
2: Řekl jsem si, že to zkusím trochu konvenčněji a budu si celou dobu držet svůj tým hezky blízko. Tak jsem je oba přivolal a společně jsme nikterak koordinovanou střelbou zabili prvních pár MZ. Nicméně v tu chvíli se nám skupina nepřátel dostala do boku. Ihned jsem týmu přikázal, aby se odebral na druhou stranu místnosti. Bohužel, v tu chvíli už do místnosti přišel muton. Pustil jsem se tedy ještě dál do místnosti do protějšího rohu, odkud jsem se chystal rychle zneškodnit drony, načež shledávám, že oba členové mého týmu nejenom že zůstali na opačné straně, ale dokonce že ani nejsou v zákrytu a jen tak tam postávají.
1: A co následovalo pak?
2: Alt+F4

***

Tento komentář jsem měl více méně jasný ještě před dokončením hry. Věděl jsem totiž už v první třetině, co bude mou absolutně největší výtkou.
Nemá cenu mluvit o tom, že se jedná o akční střílečku a ne tahovou taktiku. Pokud někomu dělá problém, že se v jednom universu nachází více žánrů, jeho smůla. Mě osobně rozmanitost žánrů v jednom universu přijde jako dobrá věc, samozřejmě pokud se skutečně jedná o rozmanitost žánrů a ne "měníme směr série kvůli casuálům".

XCOM declassified mě zprvu velice nadchlo. Samotné herní mechaniky jsou zvládnuté velice dobře. Krycí systém je trošičku neohrabaný (resp. je těžké ho přesvědčit, aby fungoval 100% tak jak byste chtěli), ale jinak funguje velmi dobře. Grafika sice není technicky nikterak závratná, ale rozhodně není špatná a je na co koukat, plus efekty jsou parádní.

Prožít si počátky vesmírné invaze hezky v první linii je docela nový zážitek. Většina her vás obvykle posadí do doby po začátku invaze, nebo vás během invaze pošle do nějaké odlehlé lokace, ve které o invazi pouze slyšíte. Hra pak ještě více upevňuje svůj první dojem, když vás seznamuje se zajímavými, i když trochu klišoidními postavami a začíná kolem toho všeho omotávat příběh.

Dokonce i v prvních pár misích jsem měl ze hry jen báječný pocit. Pak se ale člověk rozkouká a začne hru vnímat více do hloubky. A jako úplně první ho do čela praští debilita AI spoluhráčů. Doposud mi není jasné, podle čeho se AI rozhoduje, jestli váš rozkaz poslechne do puntíku a nehne se z místa, dokud neřeknete něco jiného, nebo jestli vaše rozkazy splní (jednou) a pak daný rozkaz začne ihned ignorovat a přesune se jinam. A pokud musím AI explicitně říkat, aby zalezla do krytu, tak je to prostě v prdeli. Ze zajímavých přestřelek se pak stává sheep management, aneb "střílej a udržuj tady ty vidláky naživu".

Ono díky tomuto vaši členové týmu nejsou nijak zvlášť efektivní, pokud jim neustále aktivně neporoučíte na který cíl střílet, kam se ukrýt. Nemůžete jim však říct, aby nevystrkovali hlavu když na jejich pozici míří palba nepřítele. Obvykle jim nestihnete říct, aby se rychle ukryli jinam, pokud jim někdo vpadne do boku. Nebýt jejich špatné AI, celá hra by byla mnohem příjemnější zážitek. Během bitev totiž budete mnohdy mít větší starost o to, aby váš tým neudělal nějakou blbost, než o samotné nepřátele, jejichž AI taky není nijak oslňující, ale nebije tolik do očí.

Pro mě je toto jeden z mnoha případů zabitého potenciálu. Všechno je více méně super. Mise jsou zábavné a pominu-li značnou "vlnovost" boje, v rámci možností nápadité. Příběh má do určité míry svou hnací sílu a střílet do nepřátel je dosti zábavné. Všechno to kazí právě ta AI. Na vině podle mě budou caviky kolem vývoje.
Závěrečné mise a samotný konec pak není nic, na co byste vzpomínali déle než pár hodin. Popravdě se mi ani moc nelíbilo, kam se hra ke konci odebrala. Kdybych měl tipovat, řekl bych, že tam přesně nastal zlom kdy na hru našroubovali nový směr příběhu. Všechno to totiž začne odsýpat příliš rychle na standardy, které nasadil zbytek hry.

U mě tři hvězdičky. Kdybych chtěl být moc kritický, klidně to shodím níž, ale z velké většiny to je dobrá hra, které uškodil proces vývoje. Osobně bych si dal to FPS než taktické TPS.

Pro: Až na samotný konec slušně zvládnutý příběh, dobrá akce, zajímavé postavy, grafika

Proti: AI spolubojovníků, polopečený konec, některé na koleni vyrobené cutscény, chabé animace postav během dialogů

+32+33 / -1
  • PC 60
Koho by napadlo, že prožít si život Senior Agenta XCOMU na vlastní kůži je tak kuul věc. Osobně se účastnit přestřelek, velet agentům v boji, kořistit vetřelecké technologie, zkoumat je a používat proti nim. Posílat agenty na vedlejší mise, aby získali nové kolegy či vybavení a zkušenosti. A nakonec srazit emzáky na kolena a vypálit jim mozky z hlav plasmovým projektilem!

Jenže...

to by to muselo být celé dotáhnuté a ne jako by si někdo v půlce řekl, že to stačí, hráči jsou stejně dementi a neocení to a není nutné to nijak leštit. AI vlastních agentů je místy naprosto otřesná, když se i přes zákaz pohybu rozběhnou za vámi, klidně i skrze řady nepřítele. Kořistění je jen co se zbraní a batohů týče, což jsou jediné věci, kterými jde agenty vybavit.
Kvalita nalezených zbraní má sice vzestupnou tendenci, ovšem batohy ne. Jeden z druhů, nalezených hned na začátku zvětšuje range, damage a defense svého nositele. Ostatní se specializují na nějakou věc a jsou tak zbytečné.
Všechny další věci, které by se daly vynalézat - věže, drony, silacoidi, plasmová pole a štíty - nejsou výdobytkem vědy, stačí je vylevelovat. Takový RPG systém si strčte někam.

Hlavní hrdina je naprosto nesympatický, příběh je ze začátku zajímavý, aby v průběhu povoloval a ztrácel se a konec je jedno velké WTF, které nedává téměř smysl. Jako by někdo prostřihal mise/cutscény, aby hra mohla jít ven co nejdříve.
Level design je místy dost slabý, koridor ústící do připravené arény (která jen výjímečně vypadá jako přirozené bojiště a ne uměle vytvořené designéry) s minimem možností explorace a dostatkem zásob munice na každém rohu i na těch nejnesmysluplnějších místech.

Proč mám pocit, že 2K pokazila další dobrý nápad na hru?

Pro: Nápad, atmosféra

Proti: Celkové zpracování

+21+21 / 0
  • PC 75
Na LIUWILŮV koment mít určitě nebudu, protože to je jeden z nejlepších na DH všeobecně. Nestává se moc často, že by mě hra donutila napsat komentář, stejně většinou lidi kouknou na hodnocení, a buďto s ním souhlasí, nebo ne. Můj jubilejní desátý komentář tedy věnuji hře, o které jsem byl léta přesvědčen, že za to nestojí. Jsem rád, že jsem pod tíhou zoufalství nakonec klíč aktivoval, a The Bureau mě mohl přesvědčit, že na tom zase tak špatně není. Naopak. Je to sice v mnoha ohledech vyčórovaný jak sklepy na Chánově, ale když se krade dobře, proč ne. Mass Effect, Crysis, Half Life. Tyhle všechny jsem v Bureau viděl. A určitě by se našly i další hry.

Z Mass Effectu si to vypůjčilo jak systém rozhovorů, tak ten soubojový, přičemž ten ještě rozvinuli o pár dalších vychytávek, které má váš tým k dispozici. To, jak k vám promlouvá Access (idiotsky přeložen jako Führer) nebo později Origin (umíral jsem u vět: Origin, iam comming for you.), vyloženě jsem v tom viděl přímo Mass Effect 2. Bohužel narozdíl od ME je prostředí repetitivní, leč snaha grafiků se nedá popřít. Ano, ME se hra podobá až moc, prvků z Crysis nebo Half Life zase už tolik nebylo.

Co se týče postav, tak hlavní klaďas je tu ejdžent Kráter, čili agent Carter, který je nó... jak to říci kulantně.... nesympatický debil, který je tak předrsnělý, že by vedle něj struhadlo vypadalo jako růžový, čtyřvrstvý hajzlpapír a který se stále tváří, jako by se snažil vypočítat druhou odmocninu z 15 746 469. Samozřejmě nesmí chybět pohnutá a pochybná minulost, xenofobní kecy a někdy opravdu až komické dialogy viz rozhovory se Špehem: "Jak ti mám říkat? My nemáme jména. Když nám pomůžeš porazit Mozaiku, můžete si vybrat, jaká jména chcete." To jako fakt tohle?? Co mě vyloženě točilo, tak když Carter běhá, tak to vypadá, jako by skákal na místě, někdo ho přitom kopal do prdele, a tím ho posouval dál. Když jde do sprintu, už to tak hrozné nebylo. Prostě agent Carter toho nemá moc co nabídnout, aby jste se s ním ztotožnili nebo mu dokonce začali fandit, a na konci se ještě k tomu dozvíte, že mu to vlastně ani moc nemyslí. Z ostatních stojí za zmínku leda tak agentka Weaverová, které to myslí o poznání víc. O poznání víc je taky sexy a radši bych hrál celou dobu za ní.

Příběh není nejhorší a při troše soustředění se v něm dá celkem orientovat. Osobně bych sice měl pár otázek, které by možná zodpověděly další díly, ale bohužel tahovky nehraju, takže mám holt smůlu a budu vás otravovat v diskuzích, jak to celé pokračovalo. Jako klad musím ještě zmínit hudbu, zvláště tu v menu, která je prostě skvělá a navozuje temnou atmosféru. Celkově vzato to rozhodně není špatná hra, trpí však několika neduhy, jako je zmatený systém krytí či nesympatický hrdina, ale jako celek působí dobře a hodnocení, které zde dostala je zcela oprávněné.

Pro: skvělá hudba, místy nádherná grafika, přiměřená délka

Proti: příliš připomíná Mass Effect, nesympatický hrdina, strašný systém krytí

+10+10 / 0
  • PC 95
Úvod:
Moji druhou recenzi bych věnoval asi jedné z mých nejočekávanější a nejlepší hry, která tento rok vyšla. Na TPS Xcom jsem čekal od prvního traileru z roku 2010, kdy měla být hra ještě obyčejnou FPS střílečkou. V dalším traileru tvůrci změnili koncept a hra měla být "taktickou" FPS střílečkou. No a nakonec to obrátili celé naruby a máme taktickou TPS střílečku. Hra mě hlavně zaujala dobou ve které se odehrává. Šedesátá léta 20. století už byla v Mafii II a moc se mi tato doba líbí. Možná se nechali tvůrci právě zmiňovanou Mafií II inspirovat protože 2K Marin má určitě k 2K Czech blízko.

Příběh:
Jak už jsem říkal, hra se odehrává v 60. letech 20. století, kdy jako Agent William Carter chráníte kufřík, ve kterém nevíte co je. Po chvilce zaklepe na dveře nějaká sličná dáma, která chce ten kufřík. Vy řeknete ne, to se ale nelíbí slečně a tak vás střelí do ramena. Otevře kufřík a začíná mimozemská invaze. Vy se s ní pustíte do bitky, ale uškrtí vás. Pak jak se vzbudíte zjistíte, že shořela na popel. Proč shořela a co bylo v tom tajemném kufříku se dozvíte ke konci hry. Za celou hru se setkáte kromě svých dvou kumpánů, které si sami pojmenujete třeba s DaSilvou, ředitelem Faulkem, agentkou Weavrovou nebo s doktorem Weirem. Příběh je dost spletitý a až před koncem se dozvíte co se vlastně stalo.

Gameplay:
Hra se hraje strašně dobře a hlavně intuitivně a hned víte, co máte dělat. Hra se hraje jak normální TPS akce obohacenou o taktické prvky. Hru si můžete stisknutím Shiftu (defaultně mezerníkem) zpomalit (ne zastavit) a v tomto módu můžete dávat rozkazy svým kumpánům. Jsou to jednoduché rozkazy jako přemístit se nebo soustředit na někoho palbu a samozdřejmě superschopnosti, jako je třeba střelecká věž nebo sniperská střela. Schopnosti jsou závislé na tom, jaké si zvolíte povolání. Jsou to medik, sniper, inženýr a voják. Já jsem používal vojáka a snipera a hru jsem dohrál bez větších obtíží. Rozkazy také můžete udělovat realtime dvěma klávesami. Jedna na útok/přemístit se a druhá na následovat. Vy samozdřejmě hrajete za Cartera, takže máte větší výběr spellů, ale bohužel musíte je také používat přes zpomalený čas. Levelů pro kumpány je 5 a pro hlavní postavu 10. Každým levelem si buď vylepšujete nebo dostáváte novou schopnost.

Grafika a zvuk:
Grafika je jedním slovem úžasná. Připomínala mi hodně grafický styl Mafie II. Ve hře je široká paleta grafických nastavení jako je třeba pokročilý PhysX nebo globální odrazy. Hra mi jela s maximálním nastavením před patchem se zapnutým Physx 18 fps a po patchi tvůrci zlepšili optimalizaci a hned mi hra jede krásných 32 fps. Musím tvůrce pochválit, že i po vydání zlepšují optimalizaci. Zvuky zbraní a hudba je myslím na skvělé úrovní a ani jsem si ve hře neřekl, že bych snad hudbu vypnul. Myslím si, že se do 60. let perfektně hudba ze hry hodí.

Ostatní:
Nepřátel je asi 7 - 8 druhů a je to např. silacoid, muton, elite muton, sheield commander atd. Zbraní je asi 10 druhů a jsou rozděleny na střelné, laserové a plazmové. V takovém pořadí je také budete nacházet, takže platí že plazmové jsou nejlepší (např. plazmový rotačák). Zbraně, které získáte, můžete dát svým kumpánům, takže nejsou vázáni na určitou zbraň. Herní doba je celkem na dnešní dobu dlouhá. Já jsem hru dojel za přibližně 9 - 10 h. Umělá inteligence nepřátel a kámošů bych řekl, že je v pohodě. Nepřátelé i kámoši se kryjí a podle obtížnosti vám mohou i pěkně zavařit. Co mě ale štvalo, je že bez rozkazů kámoši neví občas co dělat a dávají asi o 75% menší DMG než vy, což znamená, že ve výsledku vy zabijete 50 nepřátel a vaši oba kámoši 15 nepřátel. Kámoši mají účinné pouze spelly, které mohou dát na jednu ránu více nepřátel.

Závěr:
Nakonec bych řekl, že tato hra mě uchvátila a počkat si na ni 4 roky než výjde stálo za to. Určitě bych jí doporučil všem lidem kteří mají rádi 60. léta, mimozemšťany, a TPS hry ve stylu Mass Effect. Jen škoda že do hry tvůrci nezakomponovali multiplayer nebo alespoň cooperativní mód. Celou hru jsem dohrál jednou a to při točení Lets Playe:
LP - The Bureau: Xcom Declassified

Pro: grafika, hudba, zasazení do doby, příběh, hratelnost, délka

Proti: malé poškození kámošů

+8+10 / -2
  • PC 70
Chtělo by se mi říci, že už jsem ani nedoufal, že se kdy tato hra podívá na světlo světa. Nejdříve se ohlásila jako čistá FPS, ukázala pár trailerů a pak zase na dlouho zmizela. Celý koncept se překopal a nyní ovládáte postavu ze třetí osoby. Na hře je to znát, místama vypadá, že se to prostě rychle uplácalo a hurá s kůží na trh, nicméně i přesto je velmi dobře hratelná a pobaví, ač se nejedná o žádnou velkou parádu. Titul vyšel v srpnu 2013 a zatím příliš prodejní tabulky netrhá. Je to škoda, protože vývojáři z 2K by si to jistě zasloužili. Na vývoji se podíleli studia 2K Marine, Australia a China o vydání se pak postaral 2K Games.

Hra se odehrává v Americe roku 1962 a vy se vžíváte do role jménem William Carter (hodně moc klišé jméno). William je vládní agent, který má sklony k alkoholismu, protože jeho život nebyl peříčko. A tak sedíte v křesle kouříc cigaretu, se sklenkou v ruce a kufříkem na stole, čekáte, až se objeví někdo, kdo si ho vyzvedne. Zaklepe na vás slečna v armádní uniformě a požádá vás o vydání kufříku, když se ohradíte, že do jejich rukou nepřijde, dostanete kulku do ramene. Následně zjistíte, že žena je ovládána jinou bytostí, ale než se nadějete, už je pryč i s vámi hlídaným zbožím. Oklepete se a vyjdete z budovy ven, načež zjistíte, že venku se odehrává apokalypsa. Na zemi totiž útočí mimozemšťané a jediná možnost jak s nimi vyjít dobře, je pokleknout. Což se vám nechce a proto si prostřílíte cestu až do vrtulníku, který vás odveze na tajnou bázi XCOM. Chtěl se někdo po odehrání strategií projít po základně? Má tady možnost, sice omezenou, ale pořád tam je. Příběh sám o sobě není žádná velká pecka, ale dokázal ve mě vyhlodat pocit ,že se nacházím v šedesátých letech a hned po nacistech bojuji s celým vesmírem o přežití naši malé, modré planetky. Najdete zde hromadu klišé, ohraných hlášek a béčkového scénáře, ale když to do sebe zapadne, nejedná se o špatný celek.

Samotná báze se skládá z mnoha místností, po kterých se můžete volně pohybovat, jediným omezením je, že tím, jak postupujete hrou, se vám odemykají další části. Najdete zde například zbrojnici, střelnici, laboratoře nebo třeba velín. Hlavním ředitelem je Myron Faulke, brýlatý, šedivý muž, který vás bude provázet po téměř celou hru. Dále zde potkáte kupříkladu důstojinci Chulski, která se stará o komunikaci a mlžení pravdy před lidstvem. Vaším kancelářským (ano, máte i svůj kancl) parťákem je Nicolas Dasilva, kterého budete v jedné z misí zachraňovat. No a co se týče laboratoří máte tam dva výborné vědce, jednoho s německým původem dr. Dresnera a potom Alana Weira. Lidí, které je možno prokecnout je tu však mnohem více, ale tenhle základní výčet bude stačit, nicméně pokecejte se všemi (vždy po splnění hlavní mise máte nové volby v rozhovorech, po sekundárních úkolech nikoliv), je dost možné, že vám zadají sekundární úkol.

Jedna velká kapitola jsou vaši parťáci, které můžete buďto rekrutovat, nebo dostat jako odměnu po splnění vedlejšího úkolu. Vždy si berete dva parťáky s sebou a zbytek zůstává na bázi, nebo je pošlete konat dobro jinam. Ovšem, musí na to mít dostatečný level. Je tedy dobrý vojáky míchat a postupně je skillovat. Každý váš společník se může dostat na maximálně pátou úroveň, kdežto hlavní hrdina může dosáhnout desáté. Kromě hlavních a sekundárních misí, jsou zde mise jen pro agenty a tam hraje jejich úroveň prim. Protože mise, kam je můžete posílat, vyžadují například desátou úroveň a tak se hodí mít navíc dva agenty, kteří jsou na maximalní možné úrovni. Mě se povedlo tyto mise splnit všechny, ale s odřenýma ušima. Proč? Inu, trénink těchto mužů není žádný med. Skillují se totiž střelbou a vražděním emzáků. Což je problém, protože jejich inteligence není o nic větší jako ta, kterou má houpací kůň. V každé misi, kterou absolvujete, je to na nervy i přes to, že hru pauznete a rozdáte příkazy. To je totiž jen jedna z věcí, vy totiž musíte velmi bedlivě zkoumat, zda opravdu ty příkazy někdo plní a nebo do toho jde svoji hlavou. Příkladem budiž obklíčení ze všech stran, kdy zadáte svým kolegům rozkaz se schovat za vámi a spustit krycí palbu. Když tak učiníte a začnete se věnovat mydlení nepřátel (ve většině případů stejně všechno vysekáte samy), tu najednou volá kolega o pomoc, protože umírá. Pozastavíte hru, aby jste zjistili, kde se raněný nachází a zjistíte, že je na úplně jiné straně mapy, než byl vyslán, jen proto, že se mu chtělo. Nemám nic proti hrdinství, ale na to musíte mít v hlavě mozek. Ve finále tedy děláte starostlivou chůvu všem vašim parťákům a snažíte se je a sebe udržet na živu. Pakliže by jste se o kolegy nemuseli moc starat, hra by byla zřejmě až příliš jednoduchá. Nicméně pokud o někoho přijdete, nic se neděje, protože ti lidé nemají žádné osobnosti, ani o ně v podstatě nemáte strach, jako tomu bylo u strategií, kde jste si parťáky nejenom pojmenovali, ale také jste je měli svým způsobem rádi. Pojmenovat si je můžete i zde, ale přijde mi to zbytečné. Jelikož jsem věděl do čeho jdu, tak jsem se na toto připravil a nikdo mi nezemřel. Ale můžu vám říct, byl to boj.

Zbraní máte hned několik druhů. Na začátku klasickou výbavu americké armády, posléze i té pakáže z vesmíru. Vyjmenovat mohu různé plazmomety, sniperky, brokovnice, granáty či obyčejné pistole. Další z vašich zbraní jsou vaše schopnosti. Můžete například zvednout nepřítele do vzduchu (po vzoru Mass Effect 2) a ve vzduchu ho rozstřílet na cimpr campr. Pokud to zní nudně, tak zkuste ovládat mysl a emzáky otočit proti sobě, to je o něco lepší sranda. Dále můžete léčit a další kupu věcí. Vaši parťáci zase umí stavět bojové věže, zapínat ochranné štíty, vypouštět droidy kteří vás podporují ať už léčbou či palebnou silou, či stavět minová pole a mnoho dalšího. S každým novým levelem se rozhodujete a zároveň kombinujete. Když například odemknete droida, dostanete na výběr zda má léčit, či opravovat štíty vašich věží, atd. Většinu druhů nepřátel, co se proti vám postaví, znáte ze strategií, najdete zde například Sectoidy či chodící opancéřovanou bestii. Jen je třeba podotknout, že tady si s nimi poradíte mnohem lépe a rychleji, nežli tomu bylo u strategií. Pro někoho to může být bolák na kráse, ostatní to nebudou řešit.

Co se týče hudební stránky musím uznat, že se mi velmi líbila. Soundtrack ve mě vyvolal pocit jako bych sledoval starší film o tom, jak naši planetu napadlo UFO, což, jak jistě uznáte, sedí naprosto přesně. Titulková hudba je potom vůbec nejlepší. Dabing postav je na docela dobré úrovni, ale jediný, který se mi líbil a opravdu mi seděl byl ten hlavního hrdiny, Williama. Co je na tom ovšem trošku hůře je ovládání, které dokáže někdy pěkně zlobit, ale jinak je celkem slušně vymyšleno. Pravé tlačítko pro míření, levé pro střelbu. Když podržíte písmenko G určíte trajektorii vrhu granátem a stiskem levého myšidla hodíte. Hra se dá téměř kdykoliv zapauzovat (není to ale úplná stopka, hra se jen zpomalí na hlemýždí tempo) a tím získáte čas rozdat zbytečné příkazy. Optimalizace je na štíru, ač hra běží na obstarožním Unreal Enginu třetí generace. Ale nejedná se ani o tragédii, takže pokud chvilku strávíte v nastavení, hru dokážete vystřelit klidně na 60fps. Grafika vypadá poměrně slušně na dnešní dobu a nemám k ní moc výhrad, ale je fakt, že místy působí už opravdu historicky.

Na místě je tedy shrnutí. Hra to není rozhodně špatná, to ne, ale než se do ní pustíte, raději si o ní něco málo přečtěte, stejně, jako jsem to udělal já. Pokud se i přesto do hraní pustíte, bude vás čekat celkem sedm kapitol a herní doba zhruba mezi 10-12 hodinami. Pokud máte zkušenosti ze strategickou stránkou XCOMu, tohle vám nemusí příliš sednout už jen díky jednoduchosti, s jakou kosíte emzáky. Na druhou stranu vám bude umožněno si na vlastní nohy projít po bázi, což bylo snem nejednoho z nás a také zjistíte, jaké to je být v první linii. Jedná se o obyčejnou střílečku s taktickými prvky, která nenadchne ale ani neurazí a dovolím si říct, že po dohrání dokonce i vyšumí. Ale šanci, tu si tedy rozhodně zaslouží.

Pro: - Svět XCOM trošku jinýma očima - Hudba a dabing - Krycí systém - Slušný béčkový příběh

Proti: - Umělá inteligence (parťáci si neví rady a emzáci vám chodí pod hlaveň) - Kratší herní doba - Příliš mnoho klišé - Na hře se podepsal vývoj

+3+4 / -1