Na LIUWILŮV koment mít určitě nebudu, protože to je jeden z nejlepších na DH všeobecně. Nestává se moc často, že by mě hra donutila napsat komentář, stejně většinou lidi kouknou na hodnocení, a buďto s ním souhlasí, nebo ne. Můj jubilejní desátý komentář tedy věnuji hře, o které jsem byl léta přesvědčen, že za to nestojí. Jsem rád, že jsem pod tíhou zoufalství nakonec klíč aktivoval, a The Bureau mě mohl přesvědčit, že na tom zase tak špatně není. Naopak. Je to sice v mnoha ohledech vyčórovaný jak sklepy na Chánově, ale když se krade dobře, proč ne. Mass Effect, Crysis, Half Life. Tyhle všechny jsem v Bureau viděl. A určitě by se našly i další hry.

Z Mass Effectu si to vypůjčilo jak systém rozhovorů, tak ten soubojový, přičemž ten ještě rozvinuli o pár dalších vychytávek, které má váš tým k dispozici. To, jak k vám promlouvá Access (idiotsky přeložen jako Führer) nebo později Origin (umíral jsem u vět: Origin, iam comming for you.), vyloženě jsem v tom viděl přímo Mass Effect 2. Bohužel narozdíl od ME je prostředí repetitivní, leč snaha grafiků se nedá popřít. Ano, ME se hra podobá až moc, prvků z Crysis nebo Half Life zase už tolik nebylo.

Co se týče postav, tak hlavní klaďas je tu ejdžent Kráter, čili agent Carter, který je nó... jak to říci kulantně.... nesympatický debil, který je tak předrsnělý, že by vedle něj struhadlo vypadalo jako růžový, čtyřvrstvý hajzlpapír a který se stále tváří, jako by se snažil vypočítat druhou odmocninu z 15 746 469. Samozřejmě nesmí chybět pohnutá a pochybná minulost, xenofobní kecy a někdy opravdu až komické dialogy viz rozhovory se Špehem: "Jak ti mám říkat? My nemáme jména. Když nám pomůžeš porazit Mozaiku, můžete si vybrat, jaká jména chcete." To jako fakt tohle?? Co mě vyloženě točilo, tak když Carter běhá, tak to vypadá, jako by skákal na místě, někdo ho přitom kopal do prdele, a tím ho posouval dál. Když jde do sprintu, už to tak hrozné nebylo. Prostě agent Carter toho nemá moc co nabídnout, aby jste se s ním ztotožnili nebo mu dokonce začali fandit, a na konci se ještě k tomu dozvíte, že mu to vlastně ani moc nemyslí. Z ostatních stojí za zmínku leda tak agentka Weaverová, které to myslí o poznání víc. O poznání víc je taky sexy a radši bych hrál celou dobu za ní.

Příběh není nejhorší a při troše soustředění se v něm dá celkem orientovat. Osobně bych sice měl pár otázek, které by možná zodpověděly další díly, ale bohužel tahovky nehraju, takže mám holt smůlu a budu vás otravovat v diskuzích, jak to celé pokračovalo. Jako klad musím ještě zmínit hudbu, zvláště tu v menu, která je prostě skvělá a navozuje temnou atmosféru. Celkově vzato to rozhodně není špatná hra, trpí však několika neduhy, jako je zmatený systém krytí či nesympatický hrdina, ale jako celek působí dobře a hodnocení, které zde dostala je zcela oprávněné.