Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Sonic the Hedgehog 4: Episode I

38
3 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
12.10.2010 PS3X360Wii
19.01.2012 PC
Vývojáři:
, (sekundární)
Do již tak velkého seznamu her o neohroženém a velmi rychlém modrém ježkovi Sonicovi (a v obecném měřítku do kategorie side-scrolling 2,5D her vůbec), přibyla tímto dílem hned dvojitá porce. První epizoda čtvrtého dílu navazuje příběhem na předchozí díl [chybný odkaz na hru], kde je sice Death Egg zničeno, jeho stvořitel, Dr. Eggman, však zasloužené zkáze uniká a začíná spřádat plány na zničení našeho hlavního hrdiny nanovo. Docílit toho chce pomocí sedmi smaragdů Chaosu, které jsou schopny při spojení vytvořit mechanického zabijáka s věrnou podobou Sonica.

Náplní je hra podobná svým předchůdcům. Vždy je nutné co možná nejrychleji dosáhnout konce úrovně a následně projít až k závěrečnému bossovi dané zóny. Herních zón je pět (Splash Hill, Casino Street, Lost Labyrinth, Mad Gear a E.G.G. Station), první čtyři po třech úrovních a vždy s jedním závěrečným bossem. Poslední zóna je tvořena pouze bojem proti bossům, kdy na úplný závěr stanete tváří v tvář hlavnímu zlosynovi.

Pokud je hráč majitelem obou epizod, odemyká se mu epizoda bonusová, kde je možné ovládat mechanického Sonica a projít s ním skrz čtyři úrovně.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
Je vskutku pozoruhodné, že tato hra ke spuštění vyžaduje Javu. Chci říct… Jak k tomu tvůrci vůbec došli? To si herní designéři sedli kolem kulatého stolu ve společnosti Sega a započali meeting tím, že se manager postavil a sebevědomě pravil:

“My jsme Sega. Máme za sebou bohatou herní historii, záviděníhodné porfolio, obří zkušenosti v oblasti herního trhu a máme tu Sonica. Sonic je náš maskot a také cenná obchodní značka. Musíme ho zase oživit - vrátit se ke kořenům! Nejlépe k 2D. To vždycky fungovalo. To bylo vždy oblíbené. A já bych se chtěl zeptat, co moji špičkový experti z herní branže dovedou vymyslet. Takže prosím, chci ihned pořádný brainstorming!”

A nastalo ticho. V dálce bylo slyšet cvrlikání a kolem hopsal pouštní keř. Herní designéři si hráli s psacími potřebami a koukali do země, až jeden odvážlivec pravil: “Naprogramujeme to v Javě!”

A manager zvolal: “POVYŠTĚ HO!”

Kdybych si chtěl hrát na zlého a dobrého policajta, hned po spuštění tu byl ten zlej, protože jsem si jen pomyslel: TO SI ZE MĚ DĚLÁTE PRDEL?!

Sonic 4 má dementní ovládání. Copak se asi dá zkazit ve hře, kde jsou potřeba jen šipky a skok? Odpověď zní: Sega to dokázala. Skáče se totiž mezerníkem - ano, ta dlouhá klávesa, která je vhodná na skákání jen u FPS her, ale rozhodně né v plošinovce. Plošinovka potřebuje výšky skoků regulovat - a mezerník se špatně mačká. Navíc, kdo píše všemi deseti, ho obvykle mačká palcem...

A hle - máme tu přece nastavení, stačí tam vlíst a nastavit si ovládání podle sebe, ale ouha… když se vleze do nastavení ovládání - hra nám jen zopakuje za pomocí obrázků ve stylu “Explain me like I am five” jak se Sonic 4 ovládá, ale možnost ovládání změnit zcela chybí. Nehledě na to, že vysvětlení je evidentně to z xboxu a tvůrci se vůbec neobtěžovali ho pro potřeby PC nějak změnit.

Dokonce dole ve vysvětlivkách v menu je červený kolečko a nápis “back” - teda, že nějaký červený buttón vrací zpět, ale není tam zmíněno, která to dělá klávesa. A která, že to je? To netuším - vždycky jsem začal mačkat náhodná tlačítka na klávesnici a hle - najednou jsem se o krok vrátil. Úspěch...

Ovládání je teda dost na p*ču.

“Ale nebreč, Matthiasi!” řekl jsem si - vždyť můžu vzít gamepad a připojit ho a hrát, jenže… Jediný gamepad, který primadona Sonic 4 snese je ten z XBOXu. Jakýkoliv jiný zcela ignoruje.

Řešení jsou dvě 1) nainstaloval si xbox gamepad emulator, který způsobuje, že se každý gamepad tváří jako ten od xboxu nebo možnost 2) vzít propisku a bodnout se s ní do oka.

Nezbývá, než se s tím smířit a prostě to zkusit nějak hrát.

Stojí Sonic 4 alespoň za to? Bohužel… NOPE! Celý je to prostě úplně na hovno.

První zóna je snadná a nepřináší rozhodně nic, co by stálo za řeč. Shrnul bych ji slovem Meh…

Pak ale přijde Casino a to je něco naprosto neskutečnýho - act 1 je teda v pohodě a act 2 je výrazně horší, nicméně act 3 je to nejhorší, co jsem kdy viděl.

Sonic má být rychlá a dynamická hra, jenže tohle nemá s dynamikou co dělat - celý se to nepříjemně hraje a většinu času jsem tak nějak nechápal, kam mám jít (což je u hry, kde se má jít jen za nosem celkem fail).

Tento act je založený na kanónech - Sonic skočí do kanónu a šipkama se pak reguluje směr výstřelu a mezerníkem se vystřelí. Ten feeling při vystřelení je to chabej - kde je pocit pořádného výbuchu? Kde je pocit prudkého výstřelu? No nic… tak nám Sonic letí nějakým směrem a hle - doletím jen ke stěně, od které se odrazím a vrátím zpátky. He? A kudy dál? Zkouším opačný směrem a doletím k monitoru. Ten rozbiju, přidá mi to nějaký prstýnky a … dál kam? Je tu slepá ulička. U jinýho kanónu jsem doletěl k pružince a ta mě co… odrazila do propasti, kde jsem umřel…

WTF?

Ok, když spadnu do propasti sám, je to moje chyba - jsem debil. Ale když mě ten hodí pružinka, která se tváří, že mě má odrazit na nějaké smysluplné místo, považuji to krajně za nefér.

Propasti jsou však obecně dost debilní prvek ve hře, který ničí hratelnost. Je dost možný, že tomu tak byla i u původního Sonica a mně to tak nepřijde, protože ho znám zpaměti. Ale nevím - přišlo mi, že tady jsem často nevěděl, jestli při dopadu dopadnu prostě někam, kde můžu pokračovat jinudy, nebo umřu.

Sonic umí takovou věc, kterou před tím neuměl - na enemácích se objeví zaměřovač a při stisku skoku do nich Sonic naletí, čímž je zneškodní. Někde je tu takto třeba pět enemáků nad propastí a je nutný se takto jejich sestřelováním dostat na druhou stranu. Designově je to ale fail, protože… no… přirovnal bych to třeba k rocket jumpu v Doom 2. Je sranda se někam dostat rocket jumpem a zkrátit si tak třeba cestu - jenže pokud by na rocket jumpu byl založený standardní postup levelem, asi by to nebylo moc košer.

Celkově je tu hned několik pasáží, co stojí dost za vyližprdel.

Za prd taky celkem stojí někdy hudba. Je z nich dost cítit, že vznikla na levných klávesách a prakticky jen replikuje původní hudbu. Soundtrack původního Sonica taky nejspíše vznikal na klávesách, ale ten feeling je tady prostě mnohem kýčovitější…

Velice nefér je také to, že se hra po každém odehraném actu ukládá. To je samo o sobě fajn, jenže se často ukládají i neúspěchy - tj. umřu desetkrát, tak se act uloží pak s tím, že mám o deset životů méně. Co pak nastane, když životy dojdou, netuším - jen by mě zajímalo, jestli si tvůci tento herní princip vůběc uvědomují a jestli tohle nevzniklo prakticky omylem tím, že se brutálně odflákl betatest.

Třeba v Sonic 3 jsem mohl začít v té zóně, do které jsem se dostal a začínal jsem pěkně férově vždy se třemi životy.

Ale teď je třeba nechat mluvit toho hodného policajta. Ten jen na obranu hry řekne, že na Sonic 4 se pěkně kouká, protože má ostré textury a vizuálně je pěkný. Jak by řekl školák “ta hra má fakt hustou grafiku, vole!”

Akorát postava Sonic vypadá trochu jako latexový panák, ale budiž.

Design třetí zóny, co se odehrává v Azteckém chrámu je docela fajn a ke konci je S4 už celkem zábavná hra. V poslední zóně je taky několik dobrých momentů - např. s ozubenými kolečky se dá užít spoustu steampunkových zážitků a taky je tu několik skutečně adrenalinových momentů. A ty stojí za to.

Na druhou stranu - zlej policejt ještě musí dodat, že Sonic 3 má rozhodně zábavnější momenty a to je to 20 let stará hra. S4 má taky jen 4 zóny (ČTYŘI). Už Sonic z roku 1991 zvládl mít až 6 zón a to se ještě musel vejít na jednu MEGA DRIVE/GENESIS kazetku.

Co říct na závěr? Snad jen radu - radši si stáhněte 1MB velký emulator GENS a zapařte si Sonic 3 & Knuckles. Dostanete pár hodin skvělé, dynamické a zábavné plošinovky s hromadou dobrých nápadů a designově hezky zvládnutými levely. A navíc tenhle primitivní emulator umožňuje si nastavit ovládání a připojit libovolný gamepad - od těch z Tesca za 100kč, až po různá monstra za tisíce. Takže tak.

S4 E1 jsem - přiznávám - ani nedohrál. Final boss mě prostě nebavil.

Episode II asi hrát nebudu :)
+7