Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
Z původně slibovaného simulátoru odstřelovače se stala tuctová TPS na střední vzdálenosti.

Tak za prvé, obtížnost je pro smích. Na nejvyšší obtížnost nepřátelé už při prvním výstřelu znají vaši přesnou lokaci a jejich MP40 jsou někdy stejně přesné jako sniperka. Patrně aby toto vývojáři kompenzovali, geroj vydží klidně i několik zásahů těsně za sebou. Kruci, když je to simulátor snipera, čekám, že na nejvyšší obtížnost půjde k zemi po jednom nebo dvou zásazích! Ale to by tady ani nemohlo fungovat, protože...

Úrovně značně omezují pohyb. Tyhle dveře nelze otevřít, na tamtu hromadu nelze vylézt, tudy se nelze plazit. Neviditelná zeď střídá neviditelnou zeď. Najít si nějaké skutečně vhodné hnízdo na odstřelování je tedy omezeno na to, co nabídnou autoři. A toho moc není. Krycí systém taky nefunguje úplně nejlépe, jakmile se snajpr odlepí z krytu, zvedne se nad úroveň oken, což nepřátelé často postřehnou a nepozorvaný přesun po výstřelu je tak velmi obtížný. Plynulá změna krytu kolem rohu taky nefunguje, je třeba nejprve z krytu vyjít a pak se do něj znovu skrčit.

Úrovně jsou docela malé a lineární a efektivní dostřel pušky M1903 - cca 600m - rozhodně nevyužijete. Hra považuje za daleký výstřel hodný extra bodů už střelbu nad 100 metrů. Ano, počítají se tu body, za každé zabití podle vzdálenosti, trefené části těla, případně toho, zda byl cíl v pohybu. Na mě tenhle prvek působil docela rušivě, škoda že se nedá vypnout, stejně jako lze nastavit frekvenci zpomaleného záběru při smrtelném zásahu cíle.

Kdyby se hra neprofilovala jako simulátor odstřelovače, možná bych byl shovívavější. Ať už si však o práci odstřelovače za druhé světové války myslíte cokoliv, chlápek z téhle hry to určitě není.

Pro: Grafika, pocit ze střelby puškou

Proti: Malé přímočaré úrovně, velká výdrž postavy, bystrozrací nepřátelé, neviditelné zdi

+30 +32 −2
  • PC --
Ve hře založené na opatrném postupu a snaze rekognoskovat terén při každém přesunu, je respawn nepřátel na střechách a ochozech domů naprostá zhovadilost a debilita.

Místo výsostného použití sniperky na skutečně vážné potyčky ji člověk používá stále, protože náboje do samopalu fasuju po jednom zásobníku a nepřátelští vojáci s sebou nosí více jak 3 náboje málokdy.

Sprint je pro nepřátelského snipera nulovou překážkou k tomu, aby mi uštědřil zásah. No a zásahy vydržím dva. To není moc, ani málo. Přesně tak akorát podle skutečné události.

Hlavní hrdina American Hero™ je sice chlap vážící i s výbavou přes metrák, to ale neznamená, že musí při běhu dupat jako nevysraný slon!

Ležící American Hero™ není pro německého pěšáka s MP-40 překážkou k tomu, aby do něj nevyklopil zásobník na 150m.

Nejlepší úkryt je pro německého pěšáka s MP-40 záklek na otevřeném prostranství.

Nepřátelský sniper vidí skrze vlajky a nepřátelský pěšák vidí skrze budovy a vždy naprosto přesně identifikuje mou polohu, i když právě vyskočil z náklaďáku a já ležím tiše jako mishca.

Fuck this game. Čvachtající kulky v xichtech nepřátel jsou malou náplastí za nezvládnutou... za nezvládnuté všechno.
+27
  • PC 45
Sniper Elite V2 je promarněná příležitost, stačilo by na ní více zapracovat a mohla to být mnohem lepší a hratelnější hra. Ale jedno po druhém.

No příběh zde ani nemá cenu nějak řešit, točí se okolo raket V2 a odstřelení mnoha lidí co mezi tím budou stát našemu hrdinovi v cestě. Hlavní a asi jedinou předností našeho hrdiny je odstřelovací puška s kterou to celkem umí, jenže pokud její výstřel zazní v době kdy nezní v okolí dělostřelectvo nebo bouře co by zakrylo její hlučnost, tam o vás ví každý fricek či sovět. A hned se rozběhnou vaším směrem a vyšlou palbu tak přesnou až to překvapí. A je jedno ve finále že drží třeba obyčejnou pistoli.

Některé levely jsou navíc tak hrozně designově udělány, že se počítá s tím že budou nepřátele pronásledovat, či dojde na nějaký přepad či obranu pozice v uzavřeném prostoru budovy. A jelikož hrdina se samopalem či pistolí je naprosto nepoužitelný, z důvodu že na pár vojáku spotřebujete vlastně všechnu munici, a z padlých dostanete směšně málo munice, musí se zkrátka sáhnout po odstřelovače. A to jsou pak boje jen o tom, abyste přežili s trochou dávkou štěstí. Stejně k pláči jsou i stealth pasáže, kdy stejně pak dojde na tento tragický boj z blízka.

Ano odstřelování svým divným způsobem funguje, s efektními animace kdy letíme s kulkou do těla nebožáka a sledujeme deformaci lebky, kostí nebo orgánů. Jen to musí být ve venkovním prostoru a hráč musí mít dobrou pozici, co nejdál od nepřátel. Jakmile jsou blízko ve vetším množství, jste mrtví. Dostat se na otevřené prostranství, kde jste spatřeni z úhlu, kde by vás normální člověk nezahlédl a už o vás ví celá oblast, a přesně pálí, hází granáty a sbíhá k vaší pozici. Frustrace zaručena.

Jenže občas i ty venkovní prostory skřípou, co se na papíře může zdát jako dobrý nápad, ve hře moc fungovat nemusí. Příklad dostaneme se do oblasti kde bojují Němci se sověty, stačí aby si vás všiml jeden a na to po výstřelu dojde, hned se obě strany zaměří na Vás. Vystřílíte je, dojdete pár metrů a hned se spustí skript že zleva vyběhnou tři Rusáci a na druhé straně pět Němců. To potěší.

Ale hře se musí jedno přiznat, má parádní grafiku, vidět ty zničená města, kdy autoři si vyhráli s detaily a vojenská technika vypadá též skvostně, byla by radost se zde pohybovat kdyby tak hra nefrustrovala. Bohužel ale tento fakt hru nezachrání.
Problém je taky se dostat do bodu, kdy se seknete, a je úplně jedno kvůli čemu výše zmíněnému. Kolikrát sem si říkal že už se na to vykašlu, že to nemá cenu, ale vrazil jsem do toho prachy, tak jsem to nakonec dotáhnul do zdárného konce. Ale důsledně varuji před touto hrou, ta si Vaše peníze nezaslouží.
+18
  • PC 80
Jelikož první díl Sniper Elite je pro mě herním kouskem, na který dodnes rád zavzpomínám, nemohl jsem díl druhý ponechat bez povšimnutí, zvlášť když kvalitních titulů, kde sniperská puška hraje klíčovou roli, je doslova jak šafránu.

Dvojka spatřila světlo světa o sedm let později a na jejím grafickém kabátu je to opravdu setsakramentsky znát. Kromě této markantní změny přišlo pár dalších a ne všechny byly vítány.

Hlavní postava, resp. rychlost jejího pohybu, není tentokrát ve stylu starších dílů Splinter Cell, takže možnosti pohybu se zúžily pouze na dvě, a to běh a plížení, což v mnoha situacích není zrovna praktické, zvlášť když při běhu má člověk pocit, že obuv zřejmě sniper zdědil po legendárním Golemovi. Vezmu-li v úvahu, že dvojka se oproti jedničce dá mnohem častěji hrát stealth stylem, myslím, že omezené možnosti sniperových pohybů jsou pak vyloženě jeho handicapem. Jestliže jsem zabrousil na stealth styl, k němuž je hra částečně nakloněna možností ukrývání těl a tiché likvidace holýma rukama, musím říct, že mi dal často dost zabrat, k čemuž nemálo přispěl i chybějící quicksave. Navíc je obrovská škoda, že sniperku nelze vybavit tlumičem a tajnou akci tak použít se vším, co k ní patří.

Kromě sniperky je hlavní postava vybavena samopalem, pistolí s tlumičem a pár výbušninami. Právě ty jsem za celou dobu hraní nepoužil ani jednou, přestože zas tak málo užitečné nejsou, jelikož např. nášlapná mina by mě zcela jistě ochránila proti vpadnutí nepřátel do zad, k němuž při vyzrazení mojí polohy docházelo poměrně často.

K samotnému sniperování musím říct, že je prostě božské! Jen těžko mohu popsat herní pocity, když kulka zasáhne svůj cíl, zaryje se do protivníkova těla a stane se tak i bez použití zadržení dechu, kdy pak uvedený pocit dosahuje téměř vrcholu. Již první díl disponoval úchvatnou animací letícího náboje a v případě dílu druhého šli tvůrci ještě o kousek dál. Rozhodně nechci tvrdit, že by mě po zasažení cíle popuzoval jakýsi rentgenový snímek protivníkova těla, který mi zobrazí, jaké orgány jsem zasáhl a doslova je zdevastoval, ale myslím, že s některými efekty se to zas nemusí přehánět a je lepší věci ponechat takové, jaké byly.

Co dodat? Shrnu-li svoje dojmy do jedné věty, druhý díl Sniper Elite má standardně tuctový příběh, velmi pěknou grafiku, ale i několik nedostatků, které dokážou naštvat, mezi nimiž bych jmenoval umělou inteligenci nepřátel, jejich nepřirozená přesnost a ještě nepřirozenější bystrozrakost. Tahle negativa ovšem naprosto rozdrtí výborná akční herní náplň, která mě prostě nedokázala omrzet. Vím, že druhý díl se z hlediska oblíbenosti řadí na hodně vzdálenou pozici, ale já si prostě nemůžu pomoct.

Pro: sniperka a práce s ní, grafika

Proti: méně možností pohybů hl. postavy, AI nepřátel

+18
  • PC 80
Ano hra má svoje rezervy, ale co bych to byl za hráče, který preferuje akční styl stříleček kdybych tuto ojedinělou hru nějak pošpinil nebo urážel. Právě naopak ! Mě osobně se hry z ostřelovačského prostředí (a že jich je jak šafránu) velmi líbí, prostě úvod zkrátím hra se mi líbí!

Jasně, že má svoje chyby, bugy, neustále dokola se opakující se ostřelování, ostřelování a zase ostřelování a já se ptám "No a? " od toho tu snad tato hra je né? Přeci v téhle té hře jde o to si někde v dálce na 200 metrů zalehnou dalekohledem se poohlídnout po okolí a v nějaké z polorozpadlých budov najít nepřátelského ostřelovače pomalu se zadržených dechem zamířit na oko a stisknou spoušť a pak se už jen kochat na letící kulku, která provrtá nepříteli lebku a poškozená letí až na konec pokoje kde se zastaví o zeď. Od toho tu Sniper Elite V2 je a já děkuji Rebellionu, že si můžu po delší době zase pořádně užít se sniperkou.

Příběh skoro nemá smysl nějak velice rozpitvávat, protože ve hře slouží pouze k tomu, aby hráče obeznámil s úkolem další mise.

Co říct k hratelnosti ? Já sám za sebe říkám, že se mě hra hrála velice dobře sice chování a umělá inteligence nepřátel není nějaký boom (např. vystřelíte na jednoho vojáka z dvojice a druhý zareaguje tak, že se otočí k vám zády a zalehne si) tohle mi ve hře opravdu někdy vadilo a přiznávám, že to ubírá hodně hře na její celkové kvalitě. Ale ten pocit dobře odvedené práce, když vystřelíte a sledujete pomalu letící kulku jak vletí do těla vojáka projde levou plící a vyletí ven pokřivená stejně jako AI vašich nepřátel to stojí za to.

Grafická stránka hry a její prostředí je velmi povedené. Líbil se mi design map, který byl vážně detailně propracovaný např. procházíte rozbitou zdí ze, které vypadávají cihly. Tyhle detaily v hráči umocní ten pocit, že vážně prochází Berlínem tzv. posledním městem Třetí říše. Sice grafika už počítá pouze s verzí Directx 10 a výše což si myslím, že je dobře díky tomu také grafika získá na lepší kvalitě.

Na závěr bych chtěl říct, že Sniper Elite V2 a její předchůdce Sniper Elite jsou výjimečné hry a podle mě patří mezi ty kvalitnější hry z prostředí druhé světové války, které je sice podle názoru většiny lidí vytěžené na pěkných pár let dopředu, ale já neviděl ještě spoustu věcí z tématu druhé světové války a tak jsem rád, že mě zase navštívilo téma druhé světové hlavně pak, když se můžu vžít do kůže elitního ostřelovače a mám za úkol zničit fašistický raketový program to mě zkrátka imponuje.

Shrnutí Sniper Elite V2 je nadprůměrná hra a v dnešní době herních šuntů já sám za sebe dávám 80%.

Pro: Grafika,hratelnost, Killcam, Prostředí ostřelovačů

Proti: Slabé AI nepřátel, občasné bugy

+13 +16 −3
  • PC 50
Sniper Elite V2 je obrovským zklamáním. První díl patří mezi moje střílečkové srdcovky a tak jsem se na dvojku docela těšil, zejména coop vypadal velice slibně. Proto tedy nechápu, proč je sakra hra zaměřená na snipery tupou koridorovkou s neviditelnými zdmi a nulovou možností zahnout někam, kde to nechtěli samotní tvůrci. Hru jsme zvládli za cca 6 hodin s tím, že jsme neustále očekávali nějakou epickou misi. Misi, kde bychom si užili sniperování na velké vzdálenosti. Takové mise jsme se vůbec nedočkali. Místo toho jsme se neustále pohybovali uvnitř různých objektů a základen. Už někde u třetí mise jsme tušili, že je něco špatně.

Celá hra se odehrává v rozbořených městech během druhé světové války – po všech těch moderních konfliktech fajn zjištění. Nutno uznat, že grafika vypadá skutečně hezky a cit pro detail je znát. Pocit z pohybu po bojišti je ale silně budgetový. Toporné animace, hromada technických bugů a hlasitý dusot bot typický pro pravěké hry. Samotné střílení je fajn, ale kdybych dostal do ruky samopal, tak bych si hru asi užil víc. Díky malým mapám je hraní si na odstřelovače dost o ničem. Během hraní jsme s JackemCZ se slzou v oku vzpomínali na rozlehlé mapy v Hidden & Dangerous 2 a jak by mohl Sniper Elite V2 vypadat, kdyby ho do rukou dostali schopní level designéři a ne paka.

V momentě, kdy jsme měli pocit, že se hra konečně začala trochu rozjíždět, nastal docela náhlý a trapný závěr se snad tím nejvíc klišé závěrečným slovem vůbec. Hra nabízí i moderní krycí systém, který je ale v praxi naprosto nepoužitelný – opět kvůli technickému nezvládnutí. Těšili jsme se alespoň na jakýs takýs stealth, který je taktéž nepoužitelný. Nepřátelská AI často vidí skrze zeď, a jakmile hráče zmerčí nácek jeden, tak o jeho pozici ví i zbytek, takže se záškodnická akce změní v zuřivou přestřelku. Zmrvenou (ne)účinnost pistole s tlumičem raději ani nezmiňovat.

Abych hru úplně nehanil, zastříleli jsme si slušně. V coopu je to dost dobrá zábava. Jen je lepší přistoupit na podmínky hry a nezkoušet nějaké komplexnější záškodnické akce. Klávesnice by to totiž nemusela přežít. Suma sumárum je Sniper Elite V2 průměrný titul. Hrát a dohrát se to dá, ale znova bych si to už asi nedal.

Pro: pocit ze střelby, pěkná grafika

Proti: hloupý design - navíc malých a krátkých - levelů, nezvládnuté herní mechanismy

+13
  • PC --
Tímto komentářem bych chtěl poděkovat zejména svému kamarádovi Jakubovi, který mi tuto hru věnoval, jelikož měl Steam klíč navíc.

I když se nám autoři snaží namluvit, že se jedná o simulátor odstřelovače, skutečnost je krapet jinde. Ve výsledku se vám totiž do rukou dostane tuctová cover based arkádová střílečka s rozbitými stealth mechanikami, kde se odstřeluje maximálně na střední vzdálenost. Za každé zabití jste bodově ohodnoceni, což jen nabourává autenticitu vašeho konání. Za tiché odrovnání nepřítele zezadu ale dostanete usmrkaných 10 bodů, zatímco za střelbu do hlavy od 100 výše. Nedává to smysl a ke kradmému postupu vás tak nenutí už vůbec nic. Nemluvě o tom, že se tento bodovací systém ve hře nedá vypnout.

Druhý Sniper Elite vyčnívá snad jen díky propracovanému kill camu, kdy zpomaleně sledujete dráhu letu vašeho projektilu a rentgenově se vám ukáže, jakou paseku vlastně dokáže nadělat v těle nepřítele. Střelba se tak stává až morbidně uspokojující. Což je na střílečce vlastně docela důležité. Problém je však v dávkování nepřátel a designu samotných úrovních. Mapy jsou malé, většinou tunelového charakteru, tím pádem jste nuceni k boji na kratší vzdálenosti. Pro takové situace máte na zádech samopal, který ale stejně nevyužijete, protože se s ním zaprvé nedá nic pořádně trefit a zadruhé k němu máte pouze dva zásobníky. Nepřátelé se nesmyslně objevují i na místech, kde před pár vteřinami nebyla ani noha. Občas vás také dokáží s naprostou přesností sundat přes celé náměstí samopalem, ke kterému však nosí nanejvýš pár nábojů.

Žádná revoluce, žádná sláva. Průměrná střílečka z druhé světové.

Pro: kill cam

Proti: AI, navržení úrovní, žádná motivace postupovat tiše

+13
  • PC 75
Herní výzva 2022 – 5. Na vážkách (Hardcore)
Na úvod by bylo vhodné říct, že má recenze se týká remasterované verze z roku 2019. Ale jelikož jsem dohrál také verzi původní, rád bych zmínil alespoň v krátkosti daná vylepšení.

V roli profesionálního odstřelovače se dostáváme na samotný konec 2. světové války do srdce nacistické říše, tedy do Berlína. Naším úkolem není nic snažšího, než zabránit možné obnově říše, případně pak zneužití nacistických plánů třetí stranou. Jaká ale samotná cesta je?

Ačkoliv příběh u podobných her takřka nikdy nehraje prim, v tomto případě se jedná o poměrně zajímavou, ačkoliv velmi jednouduchou zápletku. Hratelnost za odstřelovače, kdy je třeba využívat rušivých prvků samotného světa, přináší s ohledem na stáří původní hry poměrně zajímavé možnosti. S odstupem času (v době vydání remasterované verze) však působí i tenhle mechanismus poměrně jednoduše a se znalostí všech následujících dílů je i level design značně nedokonalý. Bylo by to však nefér porovnávat hru s jejími nástupci. Grafická stránka hry nebyla vůbec špatná ani v době vydání původní hry, což paradoxně trochu ubližuje verzi vylepšené, jelikož zkrátka nebylo moc co upravovat (nebo se možná pouze nechtělo). Z tohoto důvodu nemohu remasterovanou verzi nikterak doporučit více, než původní hru. Rozdíly jsou takřka nepatrné a z mého pohledu pouze čistě grafického charakteru (pokud nepočítám přítomnost všech DLC).

Všeobecně známá kill cam, která sérii provází je stejně jako celá hratelnosti ve druhém díle na svém počátku. Není příliš detailní ani propracovaná, což ale nemusí být nutně kritika. V porovnání s dalšími díly značně lineární úrovně přijemně odsýpají a za pár poměrně užitých hodin je hotovo.

Jak samotnou hru shrnout, případně komu doporučit. Ačkoliv je značně obtížné vrátit se z dalších propracovanějších a modernějších dílů na skoro samotný začátek, jedná se stále o zajímavou hru plnou překvapivých nápadů a dobré hratelnosti. Co je na pováženou je pořízení remasterované verze, oproti hře původní. Ta obsahuje jen několik grafických vylepšení a obsahuje již zmíněná všechna DLC.

Hodnocení: 75 %

Pro: Obstojná grafika, hratelnost, kill cam

Proti: Nevýrazný remaster, již poměrně zastaralé mechaniky

+13
  • PC 85
Sháněl jsem nějakou pěknou střílečku, nejlépe snipovací, ale ne moc prestealthovanou ani moc rambičskou. Mé přání bylo splněno tímto titulem.

Hru jsem prošel do Mission 7: Karlshorst Command Post na druhou nejtěžší, potom jsem zklamal a jel jsem na Custom (balistiku a všechno jsem nechal, akorát nepřátele jsem zhloupil).

HRA, HRATELNOST
Netajím se tím, že když hra není lineární a koridorová, tak se ztrácim... Ano, hoďte si po mě něčim, jsem takový. Naštěstí tato hra nabízí většinou několik koridorů, kudy jít, což mi vyhovuje.
Snipování jsem si užil. Už asi od třetí mise jsem docela dokázal odhadnout pokles a podobý věci, takže střelba a vše okolo ní mi vyhovolalo.
Pokud se zrovna nesnipilo, tak jsem s pochopitelnými důvody chodil s Welrodem. Taková parádní pistolka.
Pokud můžu dát radu těm, kteří chtějí hrát: Při Loadoutu si berte samopal té strany, o které víte, že se vyskytuje. Dostanete málo nábojů a pak je to těžký, když jste stealthový nemehlo jako já :D
Po hratelnostní stránce hře z mého pohledu nelze vytknout nic velkého.

GRAFIKA
Jak kdy... Někdy byla pěkná (třeba grafika postav se mi moc líbí), vozidel také, zbraní... Baráky taky občas ušly, ale co se jim nepovedlo byly ruiny a různě zbořený věci. Někdy na to nešlo koukat. A taky rostlinstvo... Fuj...
Ale kdytky jsou vedlejší, z grafickýho hlediska byl nejlepší jednoznačně asi takový ten znak SE:V2 Kulka skrz vnitřnosti! Nejsem takovej typ, ale když němčourovi ustřelíte koule tak se opravdu musíte pousmát :).
Občas se mi sice stalo, že zaměřim do okna, ve kterym jsou příčky - BUM - kulka letí úplně prázdnym oknem, mozek na zdi, pohled zpět, příčky zpět. To trochu ubírá...

ZVUKY
Se zvukama je to zvláštní... To bych napsal seminárku o zvucích SE:V2... To se mi nechce... Ve zkratce:Když zvoní zvon a bouchne tank, tak si toho nikdo nevšimne?! Good Job, Rebellion...
Úplný ticho a zvuk závěru pušky je hlasitější, než moje kroky? WTF?!
V přestřelce Němcové vs. Rusové jednou vystřelim a okamžitě znají moji přesnou polohu? Neztratil by se jeden výstřel pušky mezi ostatníma? Fuck logic...
Jinak výstřely, motory i hudba to trochu zachrání...
Zvuková stránka se vám moc nepovedla, kucí...

CELKOVĚ
Až na pár drobností mi těchto 6 hodinek přineslo dost zábavy... Hru vřele doporučuju, a komu se to nelíbí, ať ... si řekně, že Proti gustu žádný dišputát :)

85% celkově
95% hratelnost
90% grafika
70% zvuková stránka
+11 +12 −1
  • PS5 70
Přes počáteční rozpaky jsem si hru nakonec celkem užil. Hra je to dnešní optikou už trochu neohrabaná, ale přesto svým důrazem na boj z větší vzdálenosti zvládá pobavit. U mě to přitom měla hra vlastně celkem těžké, na rozdíl od zjevně velkého fanouška série Chucka, sniperkám v akčních hrách úplně nefandím.

Hra nemá úplně povedený rozjezd a druhou misi kampaně bych se nebál označit za prakticky nejhorší. Postupně si však vše sedne a i když jde v zásadě o opakující se střelnici v tu větší, tu menší aréně, dokáže Sniper Elite V2 udržet hráčovu pozornost. Misí samotných je deset a i přes velmi podobnou náplň jsem neměl pocit ubíjejícího stereotypu. To je však dáno i tím, že nejde o zrovna trvanlivý kousek.

Osobně jsem se s hrou pral na nejvyšší obtížnost, ve které prakticky každá mise obsahovala určité kritické místo, kde jsem se na chvíli "zasekl". I přes to, že jsem pocitově snad polovinu času strávil na pár tužších místech, zabralo dohrání hry nějakých 14 hodin. Obtížnost "Sniper Elite", tedy ta nejvyšší, není úplně odladěná a nepřátelé s nesmyslně přesnou muškou s sebou nesou i občasný pocit nepříjemné frustrace. Na druhou stranu tak hře nechybí příjemný pocit zadostiučinění.

V2 přišel s dnes již dost provařeným "rentgenovým" pohledem při zásahu projektilu, který mě opět paradoxně otravoval spíše z počátku hry, později zejména během přestřelek se zašitými snipery nepřátel jsem si ho vlastně zvráceně užíval. Četnost efektu lze navíc regulovat.

Hra má v hrubých obrysech vlastně celkem zajímavý příběh, ale nedaří se jí ho příliš dobře vyprávět. Záporákům absolutně chybí tvář a jejich chrakter se tak vlastně omezuje na pouhá jména na odstřel. Chybí pár scén, které by budovaly napětí.

I přes nutnost korekce trajektorie, lze hru jen s těží označit za simulátor, což mi ale osobně vůbec nevadilo. Arkádovějšímu pocitu ze hry dopomáhá i místy trochu divná umělá inteligence. Ta je ale spíš nevyvážená, než vyloženě špatná, protože občas jsou nepřátelé schopni koordinovaného postupu doprovázeného palbou, kdy nebudete vědět, kam pálit dřív. Ovládání je trochu nepříjemné a kvůli zdlouhavým animacím je třeba házení granátů vcelku neintuitivní a riskantní.

Hru jsem dohrál v podobě remasteru z roku 2019 (kdysi s původním vydáním jsem krátce hrál i originální verzi) a ten po grafické stránce vypadá obstojně. Samozřejmě nejde o žádný skvost, ale jistá vylepšení jsou znát. Toto tvrzení lze ostatně aplikovat na celou hru. Nejde o nic vyloženě skvělého, ale zabavit dovede zdatně. Navíc byste za ni dnes už neměli dát víc než pár desetikorun.

Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 191. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Vcelku zábavné střílení; zpomalené záběry; druhoválečné prostředí; zadostiučinění po zdolání obtížnějších pasáží

Proti: Nevyvážená umělá inteligence; občasná frustrace; lehce nepříjemné a nepřesné ovládání; mizerný způsob vyprávění příběhu

+11
  • PC 75
K této hře, stejně jako nejspíš většina dalších, jsem se dostal nedávno, kdy byla na Steamu během 24 hodin volně ke stažení. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Je to zadáčo a za zkoušku nic nedám. I přes připomínku kamaráda slovy „Já tě varoval.“ jsem hru nainstaloval a dal se do elitního snipování.

Musím předem říct, že první díl jsem bohužel nehrál, tudíž nemám s čím porovnávat. Rád bych si jí zahrál, avšak se mi nepovedla na mém stroji rozjet. Teď už však něco k příběhu.

Hrajete za elitního (nejspíš) amerického odstřelovače, hluboko za nepřátelskou linií, odkázáného celou dobu jen a pouze na sebe. Vaše úkoly jsou prosté. Dojít na místo, probojovat se k určitému bodu a poté zastřelit/ochránit někoho důležitého nebo vyhodit něco do vzduchu. Bohužel, je to pořád to samé a po nějaké době se dostaví obvyklý stereotyp. Mise nejsou naštěstí nikterak dlouhé a docela rychle odsýpají. Ve hře je jich 10 nebo 11 a zabraly mi na střední obtížnost přesně 8 hodin.

Teď ale ke gameplayi. Hrajete z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání mi přišlo dobré a nikterak konzolové, jak je to v mnoha jiných hrách s pohledem třetí osoby. Pro každou misi máte k dispozici trojici zbraní; odstřelovací pušku, samopal a pistoli s tlumičem. Zbraní však ve hře bohužel nikterak moc není, já osobně jsem napočítal 8 kousků (3 pušky, 3 samopaly, 1 pistole a 1 stacionární kulomet) + granáty a výbušniny. Zejména mě potěšily nášlapné a drátové miny, které mi v několika případech docela usnadnili život.

Samotný systém střelby se mi osobně velmi líbil, podobně jako v Sniper Ghost Warrior působí na vystřelené kulky gravitace (a při nejtěžší obtížnosti i vítr). Během střelby kamera často přepíná pohled přímo na letící kulku a vy máte možnost si „vychutnat“, jak se nepříteli kulka zavrtá do lebky nebo do těla. Při většině takovýchto výstřelů se také aktivuje „rentgenový“ pohled, kdy lze vidět, jaké poškození způsobí kulka uvnitř hlavy nebo těla. Ze začátku to je velmi efektní, časem to však začne pouze zdržovat a nejradši bych měl možnost tuto kameru vypnout.

Než se dostanu dále, musím ještě zmínit jednu zajímavou věc, která mě velmi potěšila. Jelikož na vaší pušce nic jako tlumič nemáte, musíte se spoléhat na zvuky okolí. Jestli si někdo vybavuje film Nepřítel před Branami, kdy na začátku filmu Vasilij zlikvidoval 5 vojáků a zvuk výstřelů maskoval za zvuk dopadající děřelecké palby, tak ve SEV2 budete moct střílet stejně jako Vasilij ve filmu. Ať už zamaskujete zvuk výstřelu za dopadající děřeleckou palbu, zvuk hromu při bouřce, hlasitý zvuk tlampače či zvuk kostelního zvonu, vždy se Vám bude tato vlastnost hodit pro lehčí postup hrou. Za mě rozhodně velké plus. Pokračujeme dál.

Ke grafické stránce hry toho bohužel nemám moc co říct a hlavně ani moc co pochválit. Hra vypadá jednoduše zastarale, asi tak jako hry 6-7 let staré a až na modely postava nevypadá nikterak dobře. Jelikož však nejsem žádný fanatik na superüber vizuální stránku hry, toto jsem ještě jakž takž překousl.

Co jsem však překousával velmi těžko, je AI nepřátel. Jednou byli nepřátelé tak blbí, že mě neviděli na 20 metrů nebo neslyšeli umírajícího parťáka 2 metry od sebe. Jindy najdou mrtvého spolubojovníka, a místo aby upozornili ostatní a vyvolali poplach, stojí jen tak na místě a opakovaně mluví něco jako „On je mrtvý. Ten už to má za sebou. Našel jsem tělo.“ a další. Naopak, často se mi také stávalo, že mě nepřátelé viděli na cca 100 metrů, když jsem ležel mezi troskami a vůbec se nehýbal. Toto se zejména stávalo u všudypřítomných odstřelovačů na střechách a v oknech, kteří vás viděli, jen co jste ukázal špičku nosu, dále u vojáků za stacionárním kulometem (kteří by snad viděli i brouka na 200 metrů) a tanků. Toto mě naštvalo zejména u oněch odstřelovačů, neboť šance, abyste ho zpozorovali dřív, než on vás, byla velmi malá. Jak jsme se s kamarádem shodli, AI je na jednu stranu velmi dementní a na druhou zase velmi cheaterská.

Myslím, že většinu podstatného jsem již napsal a nezbývá nic jiného, než se přesunout k závěru.

Teď se mi však ještě docela nabízí srovnání se Sniper Ghost Warrior 2, kterého jsem hrál asi půl roku zpět a některé vlastnosti (zejména zápory), které jsem u něj uvedl, platí i zde. Jsou to hlavně špatná AI a koridorovost. Oproti němu má však SEV2 dvakrát tak delší herní dobu, zábavnější mise a také rozhodně lepší a originálnější příběh. Graficky obě hry srovnávat nebudu, jelikož GW2 běžel na krásném CryEnginu 3, ze kterého však rozhodně nebyl využit veškerý potenciál, ale i přesto vypadal lépe než SEV2.

Na závěr bych jen dodal, že kamarádova slova se u mě naštěstí nenaplnila a já se těch 8 hodin docela bavil. Proto dávám velice slušné hodnocení, 75% a jsem zvědav, co přinese třetí díl, který vychází zanedlouho.

Pro: + příběh, délka + Systém střelby + Využívání zvuků okolí

Proti: - AI - Grafická stránka - koridorovost

+10
  • PC 35
Konzolový Morhuhn za 2. světové. Tak by se dala popsat tahle hra, jelikož na nejtěžší obtížnost je to nehorázně jednoduché, přímočaré, nudné a nezáživné. Těšil jsem se na oprášení pro mě tolik dobré Sniper Elite, ale bohužel jsem v dnešní konzoloidní době čekal moc. Z avizovaného simulátoru nezbylo skoro nic. Absolutně není problém něco trefit i na velkou vzdálenost. AI nepřátel je na bodu mrazu, půl dne jste na jednom místě a střílíte a střílíte...
Radši si zapnu Virtualizované Win XP a zahraju si původní díl než ztrácet čas u tohohle.
+9 +13 −4
  • PC 25
Hra je naprostý odpad. Vše bylo řečeno. Minimálně pro mě je naprosto iritující skutečnost, že můj sniper jde do boje s 15ti kulkami pro sekundární zbraň a nepřátelé u sebe bežně nosí 1 až 3 kulky (wtf?).

Nevím, jak funguje z právního hlediska možnost, aby byli nepřátelé ve hře pouze zraněni (např. po zásahu do nohy), ale u hry, která má tu drzost tvrdit, že se jedná o simulátor, je insta-kill po zásahu na jakékoliv místo (noha, ruka, trup ...) více než iritující ...

Hru jsem nebyl schopen dohrát.
+6 +10 −4