Tímto komentářem bych chtěl poděkovat zejména svému kamarádovi Jakubovi, který mi tuto hru věnoval, jelikož měl Steam klíč navíc.

I když se nám autoři snaží namluvit, že se jedná o simulátor odstřelovače, skutečnost je krapet jinde. Ve výsledku se vám totiž do rukou dostane tuctová cover based arkádová střílečka s rozbitými stealth mechanikami, kde se odstřeluje maximálně na střední vzdálenost. Za každé zabití jste bodově ohodnoceni, což jen nabourává autenticitu vašeho konání. Za tiché odrovnání nepřítele zezadu ale dostanete usmrkaných 10 bodů, zatímco za střelbu do hlavy od 100 výše. Nedává to smysl a ke kradmému postupu vás tak nenutí už vůbec nic. Nemluvě o tom, že se tento bodovací systém ve hře nedá vypnout.

Druhý Sniper Elite vyčnívá snad jen díky propracovanému kill camu, kdy zpomaleně sledujete dráhu letu vašeho projektilu a rentgenově se vám ukáže, jakou paseku vlastně dokáže nadělat v těle nepřítele. Střelba se tak stává až morbidně uspokojující. Což je na střílečce vlastně docela důležité. Problém je však v dávkování nepřátel a designu samotných úrovních. Mapy jsou malé, většinou tunelového charakteru, tím pádem jste nuceni k boji na kratší vzdálenosti. Pro takové situace máte na zádech samopal, který ale stejně nevyužijete, protože se s ním zaprvé nedá nic pořádně trefit a zadruhé k němu máte pouze dva zásobníky. Nepřátelé se nesmyslně objevují i na místech, kde před pár vteřinami nebyla ani noha. Občas vás také dokáží s naprostou přesností sundat přes celé náměstí samopalem, ke kterému však nosí nanejvýš pár nábojů.

Žádná revoluce, žádná sláva. Průměrná střílečka z druhé světové.