Shantae and the Pirate’s Curse

Third time's the charm

Shantae se postupně stala jednou z mých oblíbených herních sérií. Získala si mě roztomilá ústřední hrdinka a její stejně roztomilé kamarádky, nadchlo mě univerzum kombinující pirátské téma a arabské pohádky. Nejednalo se však o vyloženě srdcovou záležitost, nýbrž pouhopouze o velice příjemnou kratochvíli. Toto se třetím dílem změnilo.

Pirate's Curse je po řemeslné stránce mistrovský kus, který si z obou předchozích dílů bere to nejlepší. Od prvního nápaditě řešené cestování po mapě a speciální útočné pohyby, od druhého precizní ovládání a kouzelný vizuál. Navazuje také zpracováním dungeonů, které se v mnohém inspirují Zeldou a to nanejvýš chvályhodným způsobem. Jejich projití vyžaduje logické myšlení, avšak není nějak zvlášť náročné. Tak akorát, aby se člověk nepřestal výborně bavit. A každý je jiný, s milými odkazy na různé platformové klasiky. V tomto ohledu je standart série perfektně zachován, respektive povýšen.

Třetí díl však především přináší něco nového a to jsou pirátské artefakty, které Shantae zpřístupňují nové druhy útoků a pohybových úkonů. V rámci metroidvanie se nejedná o nic zvlášť originálního, ale zapracování představuje samotný vrchol žánru. Ani jedna ze schopností se v pozdější fázy hry nestane zbytečnou, naopak se geniálním způsobem dají kombinovat, což je pro projití řady překážek esenciální. Několikrát je potřeba používat až tři zároveň, kteréžto kombo jsem spatřil úplně po prvé. A byl nadšen.

Za velké překvapení považuji příběh. Ten jsem vždy shledával být slabší stránkou Shantae, nikoliv však tentokrát. Velice dobře navazuje na předchozí díly, je organicky začleněn do celého univerza a půvabně pracuje téměř se všemi hlavními postavy (s jednou vůbec nejpůvabněji). Vrcholem je potom samotný závěr, který mi učaroval zvraty i gradací.

Moje tradiční výtka bude směřovat k až příliš okatě lineárnímu přístupu. Možnost plout na ostrovy rovnou, bez potřeby získat předtím mapu, a částečně je procházet v libovolném pořadí, částečně se zarazit na dočasně nepřekonatelné překážce, by mě jako těžkému fandovi starého Metroidu potěšila výrazně více. Ale několik náběhů k větší pohybové svobodě se v Shantae přece jen vyskytuje, tudíž moje kritika není v tomto ohledu absolutní. Dále si mohu postěžovat na trochu pomalejší, krkolomný rozjezd a na poněkud ponižující zápletku pro Sky, která se podle mě úplně nehodí k jejímu samotářskému charakteru, jak byl vykreslen v předchozích dílech.

Celkově je nicméně třetí Shantae úžasná hra, zatím nejlepší v celé sérii. Ve WayForward konečně našli tu správnou formuli, což s nadšením kvituji a už se nemůžu dočkat pokračování. Věřím, že nebudu zklamán.