Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Sanitarium je jedna z mála mnou dohraných adventur z roku 1998 a dlužno říct že z těch asi 4 dohraných kousků nejlepší. Je to netradiční kousek ve všech ohledech, přičemž někdy to netradiční je i na škodu, ale i tak vynikající záležitost.

Alfou a omegou každé dobré adventury je příběh. A tenhle je luxusní. Na začátku vidíte nějakého muže jak volá, že na všechno přišel, načež přijde bouračka a střih ocitáme se v jakémsi gotickém blázinci. Hrdina bez paměti a bez jména udělá pár lehkých úkonů a najedou se objeví v malém městečku. Dospělí jsou pryč, zbyly tu jen různě znetvořené děti, které odmítají mluvit o dospělých, uctívají Matku, bojí se dýňového pole a vy odhalujete co se tu sakra děje. Po odhalení se vracíte zpět do blázince a pak znova do jiných světů. Celkem si tyhle snové pasáže zahrajete 4 - kromě úvodní se v kůži malé holčičky podíváte do cirkusu, jako kyklopí hrdina budete v hnízdě hmyzích nepřátel a jako aztécký bůh budete ve vesničce čelit mocnějšímu bohovi.

Kdo by si myslel, že jde o nějaký guláš, spletl by se. Hra chirurgicky přesně dávkuje flashbacky, vzpomínky a zdánlivě nedůležité zprávy (mimochodem perfektní animace) a odhaluje jednak minulost hlavní postavy, jednak o co tu jde. Na konci se vše nádherně uzavře, dobře to dopadne, všechny otázky jsou zodpovězené. Sanitarium je horor a to horor špičkový, atmosferický, který nemá chybu. A na rozdíl od jiných nepotřebuje krev ani brutalitu (i když tu je), veškerý děs pochází z podivných prostředí, postav a situací. Pokud bych něco vytknul, tak že první dva snové světy jsou 100% zážitek (dům plný duchů) a ty další dva už trošku slabší.

Hratelnost je v pohodě. V každém světě se pohybujete spíše po vzoru RPG v 3D izomerickém prostředí (grafika je slušná, ale rozhodně ne překrásná), kecáte s "lidma", sbíráte předměty a velice snadno je používáte jedním čudlem. Občas přijde povedené puzzle, na které se dá navíc s trochou logiky přijít. Předmětů nemáte moc, jejich používání je logické. Zákysy pramení hlavně z toho, že občas něco nejde udělat hned a především si občas nevšimnete nějakého předmětu, či aktivního místa. Měnění hrdinů je vynikající nápad, který vrcholí v poslední kapitole, kde přepínáte mezi hrdiny tak trochu ve stylu Goblins, protože každý zvládne něco jiného.

Hra navíc nabídne i dvě akční sekvence, které mě kupodivu neštvaly ale bavily - ono logicky by to v návaznosti na daný příběh bez té akce ani nešlo. Jediným kaňourem, ale pořádným je ovládání. Hrdina nikde sám nedojde, musíte zmáčknout a držet pravou myš, přičemž občas je dost složité se někam trefit. Za chvíli Vás bude bolet prst. Příliš moderní není ani to, že něco sebrat, s někým promluvit lze až z určité blízkosti, zdálky se nic neděje.

Každopádně Sanitarium tradiční adventurou z dob, když už ji moc nevznikalo s vynikajícím psycho-hororovým příběhem a stojí rozhodně za vyzkoušení.

Pro: Příběh, jeho podání a gradace, snové světy, měnění postav, zajímavé puzzle.

Proti: Občas pixelhunting a hledání aktivních míst, krkolomné ovládání.

+32
  • PC 90
V poslední době narážím na hry s nepříliš přívětivým ovládáním pohybu. Začalo to Back to the Future, následoval Conan, a teď Sanitarium. Chůze pomocí pravého tlačítka myši je však jedna z mála kaněk na jinak úžasném zážitku, který si ze hry odnáším. Je to totiž jízda. Ze začátku trochu matoucí, místy celkem brutální, ale parádní.

Graficky mi Sanitarium připomíná první Desperados (zvláště cirkusová úroveň), což je určitě pozitivum a vzpomněl jsem si i na StarCraft (hmyzí část). Celou dobu mě provázela tísnivá atmosféra, kterou vnímám spíše u hororových akcí, než adventur. Ne, že bych se bál, že na mě za rohem něco vyskočí, ale takovou tu zvláštní nejistotu jsem pociťoval celou dobu.

Hra mě vůbec nevodí za ručičku. Při rozhovorech musím být opravdu pozorný, aby mi něco neuniklo a nikde se nedozvím, co bych měl dělat dál. Všechno mi musí dojít samovolně s postrčením, nacházejícím se ve zmíněných rozhovorech nebo v textech na cedulích či papírech. Jde ale většinou o hodně intuitivní záležitosti, takže žádné velké záseky se nekonají. U některých hádanek jsem strávil více času, než bych chtěl, ale nakonec jsem je všechny vyřešil bez návodu, za což jsem opravdu rád.

Za nejlepší části hry považuji určitě vesničku plnou dětí, následovanou cirkusem a skvělý byl i úplný začátek ve věži, který mohl být klidně delší. Každá lokace však má své kouzlo a ani o jedné nemohu napsat, že by byla vyloženě špatná. Finální "souboj" na šachovnici mi celkem sedl a za pozornost stojí i titulky, kde vývojáři z hlášek ze hry vytvořili zajímavý remix. Za více takovýchto adventur, bych se vůbec nezlobil.

Pro: grafické zpracování, atmosféra, nutnost přemýšlet, hádanky, dětská vesnička, cirkus, finální "souboj"

Proti: ovládání pohybu

+31
  • PC 80
Sanitarium jsem poprvé hrál jako demo, které obsahovalo úvodní část odehrávající se v blázinci a musím uznat, že mě atmosférou naprosto dostalo. Po několika letech jsem se dostal k celé hře za cca 5$ a hned jsem se dal do hraní. Tedy nejprve jsem musel vyřešit problém, kdy se hra odmítala spustit, nechtěla totiž fungovat na grafické kartě od ATI. Pomohl až program 3D Analyze, který hru obalamutil a spouštěl ji jakože na nVidii.

Ale teď už k samotné hře. Musím říct, že i po těch letech od hraní dema mě nezklamala, grafika perfektně vystihuje atmosféru zvrácenosti, divných a ještě podivnějších prostředí.

Příběh doplňují a postupně vysvětlují ponurá videa. Sice jsem ze začátku nechápal proč je každé prostředí na tolik odlišné a zdánlivě nesouvisející s ostatními, ale zejména závěr mi to všechno osvětlil.

Co se samotných prostředí týče nejméně mě oslovily části odehrávající se v kůži kyklopa. Naopak nejvíce mě dostalo hraní za malou holčičku, zejména level v prázdném domě byl strašidelně dojímavý.

Na Sanitariu snad asi každému vadilo ovládání, kdy pohyb hrdiny po obrazovce je zoufale pomalý a nepřesný. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Jako další zápor považuji příběh, který je na jednu stranu vyprávěný velmi rychle a jasně (identita hlavního hrdiny), ale na stranu druhou je podaný takovým zvláštně roztříštěným způsobem, že byl pro mě jen těžko stravitelný (putování vlastní myslí ve formě různých převtělení).

I přes nepříjemnost s grafikou od ATI nebo nedotažené ovládání je Sanitarium zvláštní směsicí morbidity a zvrácenosti, která se mi svým způsobem líbila, ale bohužel se k ní budu asi těžko vracet.

Pro: atmosféra, různá prostředí

Proti: komplikace s grafikou, pohyb postavy

+27
  • PC 80
To je teda psýcha!

Už první kroky ve hře dávají vědět, že na tuhle hru je dobré se předem naladit. Nebo spíš připravit. Začátek v sanatoriu znamená probuzení se v příšerné díře plné totálních bláznů odsouzených k dokončení své destrukce. Do toho mám problém s pohybem, na ovládání si musím zvykat a Max je mi nesympatický. Nelíbí se mi ten jeho ulíznutý dlouhý culík na peroxidových vlasech, co za ním vlaje. Teprve po chvíli mi to dojde: houby culík, ten chlápek má celou hlavu v obinadlech a vlaje za ním kus fáče. Hned k němu cítím větší sympatie, což mě vnitřně poněkud zneklidňuje.

Příběh se zápletka cestování svou myslí v psycho prostředí v kombinaci s grafickým zpracováním dělají ze Sanitaria jedinečnou hru. Každá kapitola je jinak zajímavá, žádná pasáž hry kvalitativně výrazněji nezaostává za celkem a hra si drží vysokou úroveň od začátku do konce. Střídání herních postav hru ještě víc ozvláštňuje, nicméně mi úplně nesedlo, nejvíc jsem si užíval kapitoly s Maxem a hned ta druhá s vesničkou dětí pro mě představuje vrchol hry. Děsivou atmosféru výborně doplňují Maxovi záblesky vzpomínek ve formě videí následující po dokončení jednotlivých kapitol, které fungují jako světýlko na konci tunelu a citlivým odkrýváním příběhu ukazují, že ve hře nejde jen o přehlídku bláznovství rozličného druhu.
+27
  • PC 90
Vnitřní démoni, duši kroutící muka, procházka peklem k znovu získání mentální přítomnosti v realitě – jó, to zní jako to pravé ořechové pro mě! Navíc, her s takovými prvky není právě mnoho, a tím spíš nad Sanitariem nezbývá než žasnout. Pro mě se tedy rozhodně jedná o jednu z nejlepších nekomických adventur všech dob.

Dodnes rád vzpomínám, jak mě slušně zpracované intro zobrazující strašnou autonehodu obulo do bot hlavního protagonisty, na úvodní kapitolu v hadí jámě jednoho blázince, v němž šílenci projevují své zdraví pochybným mumláním a třískáním hlavou o zeď, ale především na to, jak mě hra úspěšně udržovala nejistého až do konce tím, že jednoduše velmi atypicky střídala herní prostředí (s tím, že každé mělo naprosto odlišnou unikátní atmosféru) a občas i nepřímo vysvětlenou výměnou postavy. Zvláště efektivní mi přišla ta sekvence, ve které se procházíte svým dětským domovem, vyrenderovaném v bledé sépii, a sledujete, jak se v hlubokém žalu ukrývají duchové vaší rodiny. Nejen že je pak taková část zábavná, ale zároveň to v člověku provokuje určité emoce, což se povede málokteré hře.

Hrát Sanitarium je prostě potěšení. Jednoduše se ovládá a je zabalený do nádherného grafického kabátku. Tvůrcům se tak nějak podařilo udělat všechny ty ohavné a odporné věci pěknými – zdejší šílenci jsou nevšedně “hezcí“, monstra jsou svým způsobem krásná a to samé platí i o veškerém ostatním obývajícím herní svět. Zvuky také kvalitně přispívají na celkovém dojmu. Takhle z hlavy mě už nenapadá, co dál psát, tak tu udělám takovou pěknou tečku s tím, že teď, když jsem si na hru vzpomněl, mě chytla neskutečná chuť si to všechno zopakovat. Jenom doufám, že to ještě rozchodím.

Pro: Zkrátka, tahle hra je lahůdka

Proti: Krátkost, příliš snadné hádanky, extrémně nevyvážený voice acting

+23 +24 −1
  • PC 85
Po čase jsem opět dostal chuť zahrát si nějakou hru z minulého století. Byla mi doporučena tahle netradiční adventura a musím uznat, že to stálo za to, ale pěkně jedno po druhém.

Tahle hra svou zvláštnost prezentuje už v samotném menu, už to může odradit slabší povahy, kterým položky čtené strašidelným dětským hlasem, nemusí úplně vyhovovat na duši. No a i začátek hry je hodně netradiční (další části taky, ale tam už si člověk alespoň trochu zvykne). Blázinec jak z hororu, ale to je nakonec ještě ten normálnější úsek hry. Druhá kapitola je ale tím, která vás ke hře přiková a už nepustí. Tak zvláštní pocit, který byl směsicí smíchu, smutku, opovržení, nevěřícnosti, lásky a nenávisti, jsem snad ještě neměl. Zdejší děti jsou pro mě stěžejním bodem hry, jejich řeči o tom, že i když jsou různě postižené, znetvořené a opuštěné, že jsou vlastně ty nejkrásnější a nejšťastnější bytosti pod Sluncem mi zněly v hlavě několik dní. Vrcholem byla tzv. Tajná zbraň :) Další části pak měly kvalitu jako na houpačce, střídaly se kvalitní kapitoly s těmi divnými a tak to bylo až do konce hry. Ale vzhledem k tématu hry je to vlastně logické, když se smíchají rozum, vzpomínky, přeludy, sny a noční můry, tak z toho asi nikdy nemůže být nějaký "normální" příběh.

Musím přiznat, že jsem se občas ztrácel, co je realita a co fikce a nechápal jsem, co se právě na obrazovce děje, to přišlo třeba až hodinu poté. Některé reálie mi nejsou úplně jasné doteď a to se mi vlastně líbí, protože je to od běžné produkce s jasně daným dějem a koncem, kde se všechno vysvětlí, docela osvěžující.

Hra vypadá dodnes celkem pěkně, v tom mají hry a adventury z tohoto pohledu celkem výhodu, protože tahle grafika příliš nestárne a pořád se na ní dá dívat. Co ale zestárlo opravdu hodně, to je ovládání. Je velmi nešťastné využívat stisknuté tlačítko myši k pohybu, zvlášť, když není úplně jasné, kudy přesně jít. Množství kolizí s (ne)viditelnými překážkami dokázalo hraní hodně znepříjemnit a to ani nepíšu o tom, že např. některé schody jsem musel absolvovat třeba desetkrát úplně zbytečně, jen kvůli ovládání, které mě tam zavedlo. Tohle ovládání bylo opravdu nepovedené, a to i v roce 1998. Trochu problematické bylo občas nalezení aktivních míst, ale většinou se to nakonec taky podařilo v rozumném čase.

Co je ale naopak velmi fajn, to jsou různé filmečky a cutscény, které doprovázejí vlastní gameplay, jasně na nich se zub času trochu podepsal, ale vzhledem k tématu hry jsou vlastně správně zvrácené a jejich kolísavá technická kvalita vhodně doplňuje náplň hry.

Sanitarium je zvláštní hra, příběh je dobře zpracován a vyprávěn, adventurní prvky nejsou z nejtěžších, ale jsou logické a dostačující. Hru tak mírně sráží špatné ovládání, ale i to se dá nakonec nějak zvládnout. Snad se mi někdy do rukou dostane něco podobně creepy :)

Pro: přehlídka zvláštností, všechny děti ve hře jsou super, filmečky jsou skvělé, hra vypadá pořád pěkně

Proti: ovládání je opravdu špatné, kapitola s Aztéky mě vůbec nebavila

+22
  • PC 80
Kde začít... Sanitarium je hrou s velmi propracovaným a postupně odhalovaným příběhem. Zaujme však i svou krásnou grafikou a především zajímavým prostředím, které potkáte na cestě vlastní myslí.
Právě "detektivní" postup dějem mne velmi zaujal a patří bezesporu k hlavním prvkům hry. Jako určitou výtku by bylo možné bráti, že ne všechny lokace mají úplnou souvislost s koncem. Nicméně sny též nejsou zcela logické a jen těžko se dají "ovládat", čili to na škodu není. Velmi se mi též líbí, jak do "psychedelických" lokací zasahuje realita pomocí animací (reálných vzpomínek).
Značnou vadou na kráse je ovšem nepopiratelně ovládání, mírně odfláknutý závěr (hudba hezká, ale animace mohla být delší), který je po tak velkolepém hraní velmi chudý (i vzhledem k "motivům" které hra postupě rozehrávala). Nu což, realita holt tak zajímavá asi není. ;-)
+21
  • PC 75
Na tuto adventuru jsem se hodně těšil, protože jsem o ní slyšel chválu ze všech stran. Měl jsem tedy od ní velká očekávání, ale mé první minuty byly naopak hodně zmatené. Především jsem vyšiloval z toho, že se postava pohybuje celkem pomalu a ne zrovna moc přesně. Často jsem se zasekával o překážky a nebo jsem zbytečně šel do schodů, když jsem chtěl jít jen kolem. A vzhledem k tomu, že pohyb po schodech není možné přerušit a přitom je celkem zdlouhavý, tak mě každé chybné navedení postavy po čase štvalo.

Dále jsem ze začátku hodně nadával na vzhled hry a hlavně na vybledlejší barvy. Nicméně po čase jsem si zvykl a myslím, že to sedí na to, že se procházíme skrze různé představy a sny

Co tu ale hraje prim, je především příběh. Přijde mi, že byl v mnoha místech těžký na pochopení, některé věci do sebe ale zapadají později na základě postupně obnovujících se střípků vzpomínek. Některé lokace jsou pak dobře zpracovány s tím, že asi nejpovedenější je sirotčinec v druhé kapitole, který byl správně creepy. Stejně tak se mi dobře hrálo za holčičku, kde byl nejzajímavější průchod domu duchů. Ale ostatní snové "inkarnace" v podobě čtyřrukého Grimwalla a aztéckého boha Olmeca mě už tolik nebavily. Nicméně asi v polovině hry mé nadšení z hraní dost opadlo a hru jsem dohrál už jen na sílu kvůli rozuzlení příběhu. 

Je tu i několik hádanek, které jsou pro mě vždy příjemným zpestřením. Dialogy nejsou nijak přehnaně ukecané, což je fajn. Jen škoda, že ty, které jsou mimo layout rozhovoru není možné vždy přeskakovat. Pak mi ještě vadilo, že často nebylo moc zřejmé, co je interaktivní a s čím se tedy dá něco dělat a co ne.

Tím nejpovedenějším na hře je tedy její originální příběh. Hratelnost hází z pohledu dnešní doby pár klacků pod nohy, ale není to nic, co by se nedalo s ohledem na datum vydání hry přehlédnout. Hra mně na rozdíl od jiných hráčů tak úplně nesedla, i tak ale můžu říct že to byl originální zážitek, který stojí minimálně za vyzkoušení.
+16
  • PC 85
Halucinogenní, psychologické, tripózní!
Sanitarium je v překladu léčebna duševně chorých a podle toho celá hra vypadá. Blázni, hlasy, znetvoření lidé ,mrtvoly ,sny ,dýně...
Adventura s ne uplně příjemných ovládáním, ale s intenzivní atmosférou.
Dabing některých postav je božský (př.hlavní postava), jiných zase katastrofický, ale vždy je možné méně zajímavé postavy "odklikat". Hra obsahuje mnoho událostí ,které se dokáží zarýt do paměti (pro mne kapitola 2 secret weapon, mother). V příběhu vás nechá dostatečně dlouho pátrat co je a co není..., což udrží příběh napínavý.
Shánění předmětů, používání předmětů na předmět, vedení rozhovorů... občas nějaký logický puzzlík, klíčovaná nebo akční mezihra. Na adventuru pestrá škála.

(právě jsem dohrál :) )

Pro: trip, umění, dabing, atmosféra, charaktery

Proti: ovládání občas vadí

+15
  • PC 80
Sanitarium je jednou z tých príbehových záležitostí, kde nejde o cieľ cesty, ale o samotnú cestu. A tá cesta lunaparkom príšerností, ako keby požičaná z Riget Larsa Von Triera rozhodne netrpí neoriginalitou. Dokonca i v takomto pokrivenom tragikomickom prostredí je väčšina adventúrnych úkonov pomerne logických až jednoduchých. Jednotlivé prostredia sú diametrálne odlišné a postavy sa podobajú možno len v tom, ako si neuvedomujú svoju nenormálnosť (či vsugerujú normálnosť?).

Jediné čo kazí dojem z tejto atypickej a pre niekoho možno úchylnej (ach vy puritáni!) cesty, je naozaj príšerný dabing (o to viac to uši bolí, keď sa to jedná najmä hlavnej postavy), pôsobiaci dojmom, že autori hry nemali peniaze, tak si stopli prvých ľudí na ulici, či si nechcú zadabovať v nejakej tej pc hre. Druhá výtka smeruje k ovládaniu, kde držanie/ťahanie/smerovanie kurzoru pri pohybe chce naozaj zvyk, ale i tak to nemožno považovať za tú správnu voľbu, čo sa týka adventúr. Oboje tieto veci sú však len minoritnými záležitosťami vo svetle (či tme) toho, čo dokáže Sanitarium ponúknuť. O to viac v kontraste s tým, čo sa dnes za hry vlastne vyrába.

Pro: príbeh, atmosféra, prostredia a postavy

Proti: dabing, ovládanie, mohlo to byť dlhšie

+11
  • PC 85
V tieto horúce letné dni, keď na hranici hlbokého delíria tancujem salsu so svojou príčetnosťou, mi po dlhých rokoch Sanitarium znovu poskytol vytrhnutie z tohto hypnagogického stavu. Okrem toho, že hranie dosť výrazne pripomína sledovanie Lynchovho filmu, má hra jeden absurdný grafický bug, pri ktorom niektoré objekty fluoreskujú psychadelickými farbami, pričom tento bug sa dá fixnuť ešte absurdnejším spôsobom--nechať otvorené okno screen resolution vo windowse počas hrania. Šialený bug a najmä jeho fix tak trochu zapadá do štýlu tejto hry.

Dej, prostredia a postavy sú premrštené, tu je tá podobnosť s Lynchom. Kdežto Lynch však samoúčelne obaluje všetko do absurdity--len preto aby to absurdné bolo, má Sanitarium aj dosť logických súvislosti. Čo sa týka technickej stránky, grafika je aj po 13 rokoch výborná, ovládanie mi neprekážalo, voice acting je na solídnej úrovni, hudba je báječná a kedže hra vyšla až v 98, tak netrpí lucas-artsovým ovládaním kde musíte preklikávať pravým tlačitkom -take-walk-use-talk-examine-push-pull-open-unlock-give-read-annoy-kill-molest-rape-f*ck-...,ale hra má štandardný interaktívny kurzor, ktorý sa mení podľa objektu. Espera, que estoy durmiendo esta es mi noche. Je čas na moju salsu, Hasta la vista.
+10