A mezi ně patří i právě Return to Castle Wolfenstein. Jak už to u série bývá, jde o přímočarou střílečku plnou nepřátel z řad nácků doplněných nějakým tím nadpřirozenem. Přestřelky s německými vojáky mě bavily velmi, speciálně upravení supervojáci byli také fajn, horší to bylo s tou nemrtvou cháskou. Všelijací ti Dark Knighti, ohniví ghůlové a podobní mi pili krev, části s nimi mě moc nebavily, přestože kobkám ve druhé misi nemůžu upřít slušnou hororovou atmosféru.
Levely samotné byly velmi zábavné, i když i tady mi trošku vadily mise, kde nesmím nechat spustit poplach. Nakonec to však nebylo tak těžké a přeci jen to skladbu misí oživilo. Za nejhorší level bych tak označil spíš ten se závěrečným bossem, který mě tedy moc neoslovil. Jinak jde o mise s opravdu povedeným level designem (a za nejlepší bych označil asi X-Labs). Arsenál ve hře je parádní, od klasických kulometů po Tesla Gun, se vším se zabíjí skvěle.
Také musím přiznat, že mi hra rozhodně nepřišla jako procházka růžovým sadem, třeba ve zmíněných kobkách jsem dostával pěknou čočku a se supervojáky byl také solidní kříž. Return to Castle Wolfenstein je každopádně po tolika letech stále skvělý titul s povedeným gunplayem, parádními lokacemi i dobrou atmosférou. Hrál jsem bez jakéhokoliv grafického či jiného módu a musím říct, že hra vypadá i dnes obstojně a stojí za zahrání. A když ne ve vanille, tak klidně s RealRTCW modem či jakýmkoliv jiným.
Pro: Zpracování, pestrost nepřátel, Soundtrack
Proti: finální Boss