Nix
Shepard a jeho crew. No jedna z mých prvních velkých rpg her tohoto typu. Nikdy jsem si nemyslel, že mne něco takového bude bavit. Ale určitě je to i formou vyprávění a toho, jaký Mass Effect je. Je to skvěle vymyšlená hra, která nemá nijak složité mechanismy, vše pochytíte hned a střílení i když je teda nedílnou součástí hry taky nevyžaduje nějakou velkou praxi. Jen si na to musíte zvyknout. Ale jako občas je toho střílení až moc i na můj vkus, ale na druhou stranu bez toho by to byla nuda. Ale co mne hrozně bavilo bylo rekrutování týmu. Potkali jste velice zájímavé kolegy i mise. Akorát vedlejšáky už tak zábavný nebyli. Neříkám, že objevování planet byla nuda, ale člověk od toho asi čekal více. Každopádně vyžití ve hře je opravdu spoustu a vyloženě mne fakt nic neštvalo. Ale remaster jsem nehrál, ale určitě se do toho pustím. Každopádně i v té době grafika stála za to a i na dnešní poměry to není žádná hrůza. Tohle dobrodružství opravdu stojí za to, ještě když dohrajete všechny díly tak některé rozhodnutí se vám opravdu promítnou do hry, což opravdu smekám klobouk a když to rozehrajete znovu, můžete zažít některé věci jinak. Ale jak už to bejvá, úplně že by každé rozhodnutí mělo nějaký vliv se říct nedá, ale i tak je to plus. Jedinou nevýhodu vidím v to, že pokud hru hrajete úplně od znova bez savu z jedničky, některé možnosti v dialozích nemáte hned k dispozici a musíte se k nim vrátit až po opětovném hraní jelikož teprve pak budete mít dostatek bodů na to. Proto tak okatě nabádat hráče ke znovu hrání je trošku přehnaný, ale na druhou stranu tuhle hru si velice rád zahraju znovu kdykoli. Díky ní jsem poznal kouzlo takových her.
Komentáře
PopcornZ ošklivého kačátka Mass Effect vyrostla krásná labuť Mass Effect 2. Nakolik mě jednička zklamala ve srovnání s vysokými očekáváními které jsem k tomuto titulu na základě jeho kultu měl, dvojka mi konečně dokázala, proč je tato série navždy zapsaná v historii vesmírných her na hrdiny.
V prvních minutách hry velitel Ovčáček umírá v plamenech svého korábu, je znovuzrozen Panem Modrookým z Cyberpunk 2077 a podepisuje smlouvu o HPP ve firmě Vesmírní Fašisté s.r.o, protože jeho bývalý zaměstnavatel odmítá řešit galaktický ekvivalent černé sanitky. Jakmile se dokocháme touto nejasnou metaforou pro zneužívání křesťanství pro třídní boj, můžeme se vydat na lov Pokemonů, což je taky hlavní náplní celého masového efektu dvě.
V srdci mě hřál pocit souznění s tvůrci hry, kteří zjevně k jedničce měli stejné výtky, jako já. Místo nudných misí v monster trucku máme zajímavé mise v létajícím vozidle (které dokonce mají příběh!), místo prázdných místností všechny lokace žijí životem, místo šíleného inventory + skill tree managementu máme extrémně zjednodušené verze, a místo Kaidana a Ashley máme zajímavé postavy. Takto jsem si přesně představoval, že by to mělo vypadat, až mi ukápla slzička na klávesnici.
Na papíře to, že náplní hry je mnohonásobná iterace "ty syne feny, jsem v!", nezní vůbec dobře -- ale je to skvělý hnací motor. Lovit dream team po galaxii, potkávat nové tváře i staré známé kámoše, a postupně sledovat jak se parta na lodi rozrůstá je skvělý hnací motor, který tuhle pecku vydrží táhnout od začátku až do konce.
"Vedlejšího" obsahu je tak akorát, aby byl zajímavý a originální. Zejména musím ocenit Mass Effect 2: Lair of the Shadow Broker, který záplatuje největší nedostatek ME2, tedy absenci fanoušky milované modré hlavonožkyně, a umožňuje vám jí nabídnout další soukromou lekci lidské anatomie.
Za mě je dvojka masového efektu dokonalost sama. Prakticky žádná hluchá místa, napínavý příběh, pestrý repertoár postav a možnost spáchat genocidu batarianů jednoznačně dělá z dvojky moji jedničku!
V prvních minutách hry velitel Ovčáček umírá v plamenech svého korábu, je znovuzrozen Panem Modrookým z Cyberpunk 2077 a podepisuje smlouvu o HPP ve firmě Vesmírní Fašisté s.r.o, protože jeho bývalý zaměstnavatel odmítá řešit galaktický ekvivalent černé sanitky. Jakmile se dokocháme touto nejasnou metaforou pro zneužívání křesťanství pro třídní boj, můžeme se vydat na lov Pokemonů, což je taky hlavní náplní celého masového efektu dvě.
V srdci mě hřál pocit souznění s tvůrci hry, kteří zjevně k jedničce měli stejné výtky, jako já. Místo nudných misí v monster trucku máme zajímavé mise v létajícím vozidle (které dokonce mají příběh!), místo prázdných místností všechny lokace žijí životem, místo šíleného inventory + skill tree managementu máme extrémně zjednodušené verze, a místo Kaidana a Ashley máme zajímavé postavy. Takto jsem si přesně představoval, že by to mělo vypadat, až mi ukápla slzička na klávesnici.
Na papíře to, že náplní hry je mnohonásobná iterace "ty syne feny, jsem v!", nezní vůbec dobře -- ale je to skvělý hnací motor. Lovit dream team po galaxii, potkávat nové tváře i staré známé kámoše, a postupně sledovat jak se parta na lodi rozrůstá je skvělý hnací motor, který tuhle pecku vydrží táhnout od začátku až do konce.
"Vedlejšího" obsahu je tak akorát, aby byl zajímavý a originální. Zejména musím ocenit Mass Effect 2: Lair of the Shadow Broker, který záplatuje největší nedostatek ME2, tedy absenci fanoušky milované modré hlavonožkyně, a umožňuje vám jí nabídnout další soukromou lekci lidské anatomie.
Za mě je dvojka masového efektu dokonalost sama. Prakticky žádná hluchá místa, napínavý příběh, pestrý repertoár postav a možnost spáchat genocidu batarianů jednoznačně dělá z dvojky moji jedničku!
KattHodnocená verze - Legendary edition
Prostřední díly trilogií většinou trpí syndromem natahované nudy před epickým finále, ale u druhého Mass Effectu to rozhodně neplatí. I po dvanácti letech od jeho vydání zůstává mým nejoblíbenějším dílem z celé ságy.
Ať už díky velkolepému vesmírnému dobrodružství se skvěle napsaným příběhem, sympatickým parťákům a jejich zajímavým osudům nebo pověstnému geniu loci pre-EA BioWare her. Když se všechny tyhle ingredience sejdou, tak hře nelze v podstatě nic vytknout. Jedině snad příliš velkou míru akce (někdy to střílení nepřátel nebere konce) nebo zdání nemotorného Sheparda, když se zvláštně zasekává o prostředí/nábytek (rohy stolů, lavic, květináčů) nebo když se nedá vyklonit z krytu, byť by to jít mělo. Nicméně den po dohrání ME2 jsem zapnula Greedfall a tam je všechno výrazně víc nemotorné, takže tuhle výtku lze brát s rezervou.
V podstatě všechny aspekty herní náplně jsou zábavnější nebo o fous dotaženější než v jedničce. Střílení a používání schopností je lepší, protože pohyb a krytí jsou plynulejší. Správa inventáře už není peklo a upgrady zbraní a vlastností jsou šikovně řešené. Místo příšerného ježdění s Makem se planety scanují z vesmíru, sondy a těžení surovin sice není úplně výhra v loterii, co se zábavnosti týče, ale dá se to přežít. Vedlejší úkoly už nejsou tak jednotvárné a rekrutovací mise spolu s loyalty misema parťáků jsou vyloženě skvostné a patří k tomu nejlepšímu, co moderní hry můžou nabídnout.
Po technické stránce legendární edici taky mohu jedině chválit - vylepšené textury a grafika vypadají dobře, vše plynule běží a rychle se hra loaduje. Narozdíl od prvního dílu jsem se snad nesetkala s žádným bugem nebo padáním hry. Další výhodou je, že edice obsahuje všechna DLC a některé z nich opravdu stojí za zahrání.
TOP 3
Lair of the Shadow Broker - 85% Liara, dva originální boss fighty a různorodé lokace.
Overlord - 80% Parádní creepy atmosféra s úžasným soundtrackem. Kdyby tam nebylo létání s peklostrojem, tak bych dala 90%.
Kasumi - Stolen Memory - 80% Heist se dá naplánovat i bez Profesora.
I'm Commander Shepard, and this is my favorite Mass Effect edition.
Prostřední díly trilogií většinou trpí syndromem natahované nudy před epickým finále, ale u druhého Mass Effectu to rozhodně neplatí. I po dvanácti letech od jeho vydání zůstává mým nejoblíbenějším dílem z celé ságy.
Ať už díky velkolepému vesmírnému dobrodružství se skvěle napsaným příběhem, sympatickým parťákům a jejich zajímavým osudům nebo pověstnému geniu loci pre-EA BioWare her. Když se všechny tyhle ingredience sejdou, tak hře nelze v podstatě nic vytknout. Jedině snad příliš velkou míru akce (někdy to střílení nepřátel nebere konce) nebo zdání nemotorného Sheparda, když se zvláštně zasekává o prostředí/nábytek (rohy stolů, lavic, květináčů) nebo když se nedá vyklonit z krytu, byť by to jít mělo. Nicméně den po dohrání ME2 jsem zapnula Greedfall a tam je všechno výrazně víc nemotorné, takže tuhle výtku lze brát s rezervou.
V podstatě všechny aspekty herní náplně jsou zábavnější nebo o fous dotaženější než v jedničce. Střílení a používání schopností je lepší, protože pohyb a krytí jsou plynulejší. Správa inventáře už není peklo a upgrady zbraní a vlastností jsou šikovně řešené. Místo příšerného ježdění s Makem se planety scanují z vesmíru, sondy a těžení surovin sice není úplně výhra v loterii, co se zábavnosti týče, ale dá se to přežít. Vedlejší úkoly už nejsou tak jednotvárné a rekrutovací mise spolu s loyalty misema parťáků jsou vyloženě skvostné a patří k tomu nejlepšímu, co moderní hry můžou nabídnout.
Po technické stránce legendární edici taky mohu jedině chválit - vylepšené textury a grafika vypadají dobře, vše plynule běží a rychle se hra loaduje. Narozdíl od prvního dílu jsem se snad nesetkala s žádným bugem nebo padáním hry. Další výhodou je, že edice obsahuje všechna DLC a některé z nich opravdu stojí za zahrání.
TOP 3
Lair of the Shadow Broker - 85% Liara, dva originální boss fighty a různorodé lokace.
Overlord - 80% Parádní creepy atmosféra s úžasným soundtrackem. Kdyby tam nebylo létání s peklostrojem, tak bych dala 90%.
Kasumi - Stolen Memory - 80% Heist se dá naplánovat i bez Profesora.
I'm Commander Shepard, and this is my favorite Mass Effect edition.
Pro: Je to Mass Effect 2, vylepšená grafika, balík všech DLC
Proti: moc pew-pew, Shepard nemotora, sending probe, v průběhu hraní se mi rozbila myš
novotenRecenze se dobře píšou na hry, které člověka baví, i když v nich není všechno perfektní. Občas se dobře píšou i na hry, ve kterých rozhodně není všechno správně, a hráči udělají na čele nejednu vrásku. Dokonce se sem tam píší dobře i na kousky, které jsou skrz na skrz špatné, a veřejnost se shoduje na tom, že se nepovedly. Výzvou je napsat výstižnou recenzi na něco, z čeho jsem byl celý užaslý a nevěděl, kam se dřív podívat a co dělat. Proto po více než deseti letech od prvního (a pár chvil od druhého) dohrání zkouším psát o hře, ze které jsem byl nejen užaslý, ale kterou dodnes považuji za tu vůbec nejlepší.
Nejvíc zarazí dobrodružnější duch vyprávění. Po letech se to možná ani nezdá, ale první Mass Effect byl hrou temnou. Na všech planetách po mně jdou všichni tvorové, co jen dýchají, vedlejší mise z rodu „najdi moji sestru / kamaráda / jednotku“ končívají nalezením mrtvol sestry / kamaráda / jednotky, případně zjištěním, že se dotyčný ztratil nebo obrátil na temnou stranu. Nyní mají vedlejší mise naštěstí mnohem rozličnější charakter. Není to už o hádání, jestli se na vás rozeběhnou gethové nebo huskové, případně na které pláni se vynoří Thresher Maw, teď jde téměř o meditativní zážitek, o napětí beze slov a vůbec o pocit věčné záhady a odkrývání stop. A to platí na celou hru. Všechno je tajuplnější, dobrodružnější, roztodivnější a lepší. Ne snad že by se na mě stáří známí nepřátelé a rasy nechystali v plné polní, ale tu potkám známou osobu v nové roli, tu objevím planetu, o které se posledně jenom mluvilo. Temnota nechybí, viz jakákoli konfrontace s Collectory nebo zrající dobrodružství Overlord, ze kterého mám i tentokrát tuze těžké spaní. Naštěstí se tvůrci nebojí ani ukázek toho, že ne každý ve vesmíru je teď odhodlaný a odvážný a do cesty se mi připletli i lidé nepřející, zbabělí a zkrátka malí.
Samotné předkládání příběhu pomocí misí je dávkované v daleko rozumnějších dávkách a jen skládání vlastního specializovaného týmu je rozděleno na více kapitol než celý hlavní příběh v původní hře. Každá mise je navíc nějakým zázrakem i přes často totožný koncept (přiletět na planetu, zjistit info o budoucím parťákovi, najít ho, vytáhnout ho z průšvihu a pokecat na lodi) dokonale funkční a některá odhalení (Archangel) nebo lokalita mise (vězení) zlepšují žánrový záběr o několik tříd. Právě u témat jsme vůbec úplně jinde než kdy předtím. Že je přítomen techno-thriller, horror nebo klasická střílečka, to se dalo čekat. Ale sledovačka, konverzačka, romantické drama, rodinná sága, psychologický horror, dobrodružná jízda, automobilová honička, muzikálová vložka? Všechno je tu a chybí snad vážně jen ono bájné westernové podobenství, ale kdoví, jak to s tím Blastem vlastně bylo.
A když mluvím o skládání týmu, je potřeba říct jakého. Je vlastně nemožné, že ačkoli většina starých známých hlavních postav se příběhem jenom mine a za parťáky jsou přísně vzato jen dva, dokážu za tuhle partu dýchat. Garrus, Thane, Mordin, Samara nebo Jack jsou postavy tak živoucí, že i když s některými strávím relativně málo času, stejně na Normandy zanechají trvalý otisk a alespoň pro mě se natrvalo stávají pevnou složkou širší popkultury.
A konečně jsou spokojeni i ti, kteří si do vesmíru přišli hlavně zastřílet. Taktická stránka funguje dokonce nejlépe v celé trilogii. Těžko říct, jestli je to šikovným rozmístěním textur, ale zatímco v prvním díle mě parťáci občas neposlouchali a paradoxně i ve třetím je ve stísněných prostorách můžu k sobě volat, jak chci a stejně zůstanou schovaní na jistotu za rohem, ve dvojce vše funguje jak má. Na první dobrou doběhnou daleko přede mě, stejně tak rychle se vrátí, když na nečekanou situaci sám nestačím. A co teprve ta symfonie, když se sejdou správné schopnosti dvou biotiků a hlavní hrdina s někým ze spolubojovníků vykouzlí kombinace Pull-Throw. Lahoda.
Moje resumé je tak stejné, jako bylo napoprvé. Tohle je hra her a sága ság. Tohle je svět, který nechci opustit a jediný schůdný prostředek, jak mě z kapitánského můstku sesadit, je napovědět mi, že se ve spouštěči Legendární edice skrývá třetí díl jen o jedno kliknutí vedle. I am Commander Shepard and this… však vy víte.
Nejvíc zarazí dobrodružnější duch vyprávění. Po letech se to možná ani nezdá, ale první Mass Effect byl hrou temnou. Na všech planetách po mně jdou všichni tvorové, co jen dýchají, vedlejší mise z rodu „najdi moji sestru / kamaráda / jednotku“ končívají nalezením mrtvol sestry / kamaráda / jednotky, případně zjištěním, že se dotyčný ztratil nebo obrátil na temnou stranu. Nyní mají vedlejší mise naštěstí mnohem rozličnější charakter. Není to už o hádání, jestli se na vás rozeběhnou gethové nebo huskové, případně na které pláni se vynoří Thresher Maw, teď jde téměř o meditativní zážitek, o napětí beze slov a vůbec o pocit věčné záhady a odkrývání stop. A to platí na celou hru. Všechno je tajuplnější, dobrodružnější, roztodivnější a lepší. Ne snad že by se na mě stáří známí nepřátelé a rasy nechystali v plné polní, ale tu potkám známou osobu v nové roli, tu objevím planetu, o které se posledně jenom mluvilo. Temnota nechybí, viz jakákoli konfrontace s Collectory nebo zrající dobrodružství Overlord, ze kterého mám i tentokrát tuze těžké spaní. Naštěstí se tvůrci nebojí ani ukázek toho, že ne každý ve vesmíru je teď odhodlaný a odvážný a do cesty se mi připletli i lidé nepřející, zbabělí a zkrátka malí.
Samotné předkládání příběhu pomocí misí je dávkované v daleko rozumnějších dávkách a jen skládání vlastního specializovaného týmu je rozděleno na více kapitol než celý hlavní příběh v původní hře. Každá mise je navíc nějakým zázrakem i přes často totožný koncept (přiletět na planetu, zjistit info o budoucím parťákovi, najít ho, vytáhnout ho z průšvihu a pokecat na lodi) dokonale funkční a některá odhalení (Archangel) nebo lokalita mise (vězení) zlepšují žánrový záběr o několik tříd. Právě u témat jsme vůbec úplně jinde než kdy předtím. Že je přítomen techno-thriller, horror nebo klasická střílečka, to se dalo čekat. Ale sledovačka, konverzačka, romantické drama, rodinná sága, psychologický horror, dobrodružná jízda, automobilová honička, muzikálová vložka? Všechno je tu a chybí snad vážně jen ono bájné westernové podobenství, ale kdoví, jak to s tím Blastem vlastně bylo.
A když mluvím o skládání týmu, je potřeba říct jakého. Je vlastně nemožné, že ačkoli většina starých známých hlavních postav se příběhem jenom mine a za parťáky jsou přísně vzato jen dva, dokážu za tuhle partu dýchat. Garrus, Thane, Mordin, Samara nebo Jack jsou postavy tak živoucí, že i když s některými strávím relativně málo času, stejně na Normandy zanechají trvalý otisk a alespoň pro mě se natrvalo stávají pevnou složkou širší popkultury.
A konečně jsou spokojeni i ti, kteří si do vesmíru přišli hlavně zastřílet. Taktická stránka funguje dokonce nejlépe v celé trilogii. Těžko říct, jestli je to šikovným rozmístěním textur, ale zatímco v prvním díle mě parťáci občas neposlouchali a paradoxně i ve třetím je ve stísněných prostorách můžu k sobě volat, jak chci a stejně zůstanou schovaní na jistotu za rohem, ve dvojce vše funguje jak má. Na první dobrou doběhnou daleko přede mě, stejně tak rychle se vrátí, když na nečekanou situaci sám nestačím. A co teprve ta symfonie, když se sejdou správné schopnosti dvou biotiků a hlavní hrdina s někým ze spolubojovníků vykouzlí kombinace Pull-Throw. Lahoda.
Moje resumé je tak stejné, jako bylo napoprvé. Tohle je hra her a sága ság. Tohle je svět, který nechci opustit a jediný schůdný prostředek, jak mě z kapitánského můstku sesadit, je napovědět mi, že se ve spouštěči Legendární edice skrývá třetí díl jen o jedno kliknutí vedle. I am Commander Shepard and this… však vy víte.
Pro: Postavy, dialogy, osudové volby, hudba, taktika, akce, parádní složení DLC
Proti: I po šedesáti hodinách zoufale krátké. Droga.
raisen
Druhý díl této vesmírné série poněkud potemněl. Již zde není výkvět kladných postav z řad vojáků, vědců či agentů páchajících dobro. Mezi postavami se nacházejí například vrazi nebo agenti teroristické organizace. I lokace, které jsem v průběhu hraní navštívila, měly od čistotné Citadely z prvního dílu daleko. Hra se také více odpoutala od RPG a přiklonila se spíše k akční hře, kde levelování postavy a shánění lepší výbavy hraje vedlejší roli. Některé změny hodnotím kladně, jiné mi vyhovovaly méně, ale o tom až dále.
Příběh začal netradičně (úmrtí hlavní postavy) a moje postava se ocitla i v docela jiné roli. Že bych byla nadšená z organizace, pod kterou jsem spadala, to se říct nedá, ale protože Rada se ke mně obrátila zády, ač jsem jí pomohla k funkci, tak jsem neměla na výběr. Hlavní linka je docela krátká, co se týče počtu úkolů, ale cesta ke konci hry je natažena množstvím misí, díky kterým jsem rozšiřovala svoji posádku. Hlavní úkoly měly svoji atmosféru a nejvíce pohlcující a mrazivá pro mě byla mise, kde jsem se vydala na loď kolektorů. Procházet zcela neznámé a zatím klidné prostředí a vědět, že každou chvíli se něco zvrtne, to mělo něco do sebe. O poslední misi snad ani mluvit nemusím, ta se opravdu povedla a dala mi pocit, který mi v závěru prvního dílu trochu chyběl, že se na celé naší cestě za porážkou pravěkého zla účastní celý tým a ne jen ti dva, které si pro danou misi vyberu.
Zatímco hlavním misím nemůžu moc vytknout, tak ty části hry, kde jsem verbovala moje spojence a zkoumala anomálie na planetách, už byly horší. Ne kvůli tomu, že by mě jejich příběhová náplň nebavila, naopak. Ovšem ta herní část už byla horší. Projevil se totiž v nich jeden nedostatek, který mi ke konci hry už lezl krkem, a to je akce. Ta samotná byla zábavná, ale místy jí bylo až absurdně moc a platilo, že méně je někdy více. Stačilo, abych vběhla na nějaké prostranství, očima přejela přichystané kryty a hned mi v hlavně naskočilo, že už bude zase další přestřelka. Asi 10 vteřin od té předchozí. Dokonce i u mise, u které jsem si myslela, že přestřelka konečně nebude, soud s Tali, samozřejmě zase byla. Hra si pokaždé našla důvod, proč tam ty akční části mít. Přijde mi, že jsem během hraní musela pozabíjet celý vesmír žoldáků...
Ovšem jinak mise s mými společníky hodnotím kladně. Některé sice byly příběhově slabší, ale každá byla o něčem úplně jiném a dovolovaly mi poznat více mé společníky. Ocenila jsem misi se Samarou, která nezapadala do šablony předešlých misí, váhala jsem, jak se rozhodnu u mise s Mordinem, posloužila jsem jako morální maják u mého oblíbeného Garruse a měla radost z návštěvy flotily quarianů, na kterou jsem byla zvědavá už v prvním díle.
Možná by mi ty akční části až tak nevadily, kdyby hra neměla tak těžkopádné ovládání. Od jedničky se sice zlepšilo, ale trvalo mi několik hodin, než jsem si zvykla, že na kryt, sprint a použít mám jedno jediné tlačítko. Byla jsem ráda, že už je tlačítko pro kryt, ovšem i tak jsem ve vypjatých chvílích, kdy jsem potřebovala dosprintovat ke krytu a současně zatočit doleva či doprava, kde se kryt nacházel, proklínala ovládání a schytala zbytečné rány, protože jsem měla pocit, že ovládám tank a ne osobu. Podobně mě už ke konci hry štvalo, jak se pokaždé, kdy jsem si vybrala u panelu vylepšení, zavřela nabídka vylepšení, takže když jsem chtěla koupit další, tak jsem opět musela otevřít nabídku, zvolit typ, potvrdit to, ještě jednou to potvrdit a opět se to zavřelo. Podobné bylo, když jsem opouštěla scan planety, poprvé bylo třeba dát ESC, ale po druhé už vybrat opustit, protože druhý ESC by mě vyhodil z celé mapy. Je mi jasné, že takové problémy s ovládáním bych neměla, kdybych to hrála na ovladači, ale mohli PC port udělat o něco přívětivější.
I přes ty zmiňované zápory hodnotím výše než první díl. Ze změn animace postav jsem byla nadšená. Konečně vypadaly postavy při rozhovorech trochu živěji a možnost zasáhnout do rozhovoru dodávalo na uvěřitelnosti, že mluví živé bytosti a ne roboti. Sice jsem se nedostala na tolik planet jako v prvním díle, ale tenhle styl prozkoumávání mi více vyhovoval.
Na závěr ještě pár připomínek. Hra se, k mému překvapení, spustila s českými titulky a když jsem zjistila, že nelze přepnout titulky ve hře, tak jsem si je ponechala. Aspoň jsem tak mohla zjistit, jak je překlad nekvalitní, protože je nepřesný a některá slova je asi lepší nepřekládat (Smrťáci). Také mě zaujalo, jak se za dva roky dokázaly vyrojit tři žoldácké frakce, obsadit celý obývaný vesmír a být naprosto všude a do všeho zasazovat. Tohle mi přijde trochu odfláknuté, vzít nepřítele, obarvit ho třemi různými barvami, dát ho všude a už se nemusím starat o nic dalšího.
Příběh začal netradičně (úmrtí hlavní postavy) a moje postava se ocitla i v docela jiné roli. Že bych byla nadšená z organizace, pod kterou jsem spadala, to se říct nedá, ale protože Rada se ke mně obrátila zády, ač jsem jí pomohla k funkci, tak jsem neměla na výběr. Hlavní linka je docela krátká, co se týče počtu úkolů, ale cesta ke konci hry je natažena množstvím misí, díky kterým jsem rozšiřovala svoji posádku. Hlavní úkoly měly svoji atmosféru a nejvíce pohlcující a mrazivá pro mě byla mise, kde jsem se vydala na loď kolektorů. Procházet zcela neznámé a zatím klidné prostředí a vědět, že každou chvíli se něco zvrtne, to mělo něco do sebe. O poslední misi snad ani mluvit nemusím, ta se opravdu povedla a dala mi pocit, který mi v závěru prvního dílu trochu chyběl, že se na celé naší cestě za porážkou pravěkého zla účastní celý tým a ne jen ti dva, které si pro danou misi vyberu.
Zatímco hlavním misím nemůžu moc vytknout, tak ty části hry, kde jsem verbovala moje spojence a zkoumala anomálie na planetách, už byly horší. Ne kvůli tomu, že by mě jejich příběhová náplň nebavila, naopak. Ovšem ta herní část už byla horší. Projevil se totiž v nich jeden nedostatek, který mi ke konci hry už lezl krkem, a to je akce. Ta samotná byla zábavná, ale místy jí bylo až absurdně moc a platilo, že méně je někdy více. Stačilo, abych vběhla na nějaké prostranství, očima přejela přichystané kryty a hned mi v hlavně naskočilo, že už bude zase další přestřelka. Asi 10 vteřin od té předchozí. Dokonce i u mise, u které jsem si myslela, že přestřelka konečně nebude, soud s Tali, samozřejmě zase byla. Hra si pokaždé našla důvod, proč tam ty akční části mít. Přijde mi, že jsem během hraní musela pozabíjet celý vesmír žoldáků...
Ovšem jinak mise s mými společníky hodnotím kladně. Některé sice byly příběhově slabší, ale každá byla o něčem úplně jiném a dovolovaly mi poznat více mé společníky. Ocenila jsem misi se Samarou, která nezapadala do šablony předešlých misí, váhala jsem, jak se rozhodnu u mise s Mordinem, posloužila jsem jako morální maják u mého oblíbeného Garruse a měla radost z návštěvy flotily quarianů, na kterou jsem byla zvědavá už v prvním díle.
Možná by mi ty akční části až tak nevadily, kdyby hra neměla tak těžkopádné ovládání. Od jedničky se sice zlepšilo, ale trvalo mi několik hodin, než jsem si zvykla, že na kryt, sprint a použít mám jedno jediné tlačítko. Byla jsem ráda, že už je tlačítko pro kryt, ovšem i tak jsem ve vypjatých chvílích, kdy jsem potřebovala dosprintovat ke krytu a současně zatočit doleva či doprava, kde se kryt nacházel, proklínala ovládání a schytala zbytečné rány, protože jsem měla pocit, že ovládám tank a ne osobu. Podobně mě už ke konci hry štvalo, jak se pokaždé, kdy jsem si vybrala u panelu vylepšení, zavřela nabídka vylepšení, takže když jsem chtěla koupit další, tak jsem opět musela otevřít nabídku, zvolit typ, potvrdit to, ještě jednou to potvrdit a opět se to zavřelo. Podobné bylo, když jsem opouštěla scan planety, poprvé bylo třeba dát ESC, ale po druhé už vybrat opustit, protože druhý ESC by mě vyhodil z celé mapy. Je mi jasné, že takové problémy s ovládáním bych neměla, kdybych to hrála na ovladači, ale mohli PC port udělat o něco přívětivější.
I přes ty zmiňované zápory hodnotím výše než první díl. Ze změn animace postav jsem byla nadšená. Konečně vypadaly postavy při rozhovorech trochu živěji a možnost zasáhnout do rozhovoru dodávalo na uvěřitelnosti, že mluví živé bytosti a ne roboti. Sice jsem se nedostala na tolik planet jako v prvním díle, ale tenhle styl prozkoumávání mi více vyhovoval.
Na závěr ještě pár připomínek. Hra se, k mému překvapení, spustila s českými titulky a když jsem zjistila, že nelze přepnout titulky ve hře, tak jsem si je ponechala. Aspoň jsem tak mohla zjistit, jak je překlad nekvalitní, protože je nepřesný a některá slova je asi lepší nepřekládat (Smrťáci). Také mě zaujalo, jak se za dva roky dokázaly vyrojit tři žoldácké frakce, obsadit celý obývaný vesmír a být naprosto všude a do všeho zasazovat. Tohle mi přijde trochu odfláknuté, vzít nepřítele, obarvit ho třemi různými barvami, dát ho všude a už se nemusím starat o nic dalšího.
Pro: hlavní mise a mise se společníky, dialogy, větší živost postav, příklon k temnějšímu pojetí, místy těžkost volby
Proti: někdy zbytečný počet akčních částí, občas mě naštvalo ovládání
MaughMass effect 2 hned od začátku ukazuje, že toto pokračování bude jiné. Nejenom nové herní prvky, ale už úvodní menu, doprovázené epickou hudbou napoví, že tato hra bude drsnější a "špinavější".
A je to tak, lokace prvního Mass Effectu byly strohé, sofististikovaně jednoduché, bez detailů. Najednou hráč navštíví Omegu a nejvýstižnější slovo, které ho napadne je "Smetiště". Mass Effect universum odhaluje své stinější oblasti. Je to jako přechod ze Star Treku nová generace, na ponurejší Battlestar Galacticu 2004. Rozhodnutí přináší drsnější alternativy a konečně lze ztratit pozlatko galaktického superhrdiny. Účel světí prostředky. Tak zaprodejme duše.
Rozhodně potěší komplexnější užívání schopností a omezená paleta zbraní, tudíž nabízí odlišnou hru za jednotlivé třídy. Nové postavy do týmu jsou také specifičtější, ale selhává tu jejich nízká AI. Sice je lze poslat kamkoli, ale na nejvyšší obtížnosti, se tvrdě projeví jejich nedostatky. Sám za biotika, jsem insanity vzdal asi v šesté misi. S tím také souvisí špatně rozložený autosave, třeba mise pro Mordina obsahuje dost zásekových míst, být tam o dva autosave víc, plnění by bylo šetrnější vůči nervům.
Normálně bych těžbu prvků považoval za zbytečný balast, ale jejich nutnost pro vylepšování čehokoli je příjemným zpestřením. Takže jednotlivé související novinky jsou fajn.
Postav v družině je však příliš mnoho. Je sice fajn, že jsou propracovanější a mají co říci ale v celé hře není dost času pro všechny.
Celkově považuji Mass Effect 2 za akorát dlouhou a zdařilou hru. Atmosféra příběhu a jeho tempo dokáží strhnout. Je to ze života, lidé tu umírají různě morbidním způsobem, a všude je cítit určitá bezmoc, všechny zkrátka zachránit nelze. Sice zamrzí, že hráč nenavštíví některé lokace z jedničky ale Ilium, Tuchanka a další lokace to vynahradí.
Proč se nehnat za spravedlivou pomstou, ME 2 tuto možnost nabízí.
A je to tak, lokace prvního Mass Effectu byly strohé, sofististikovaně jednoduché, bez detailů. Najednou hráč navštíví Omegu a nejvýstižnější slovo, které ho napadne je "Smetiště". Mass Effect universum odhaluje své stinější oblasti. Je to jako přechod ze Star Treku nová generace, na ponurejší Battlestar Galacticu 2004. Rozhodnutí přináší drsnější alternativy a konečně lze ztratit pozlatko galaktického superhrdiny. Účel světí prostředky. Tak zaprodejme duše.
Rozhodně potěší komplexnější užívání schopností a omezená paleta zbraní, tudíž nabízí odlišnou hru za jednotlivé třídy. Nové postavy do týmu jsou také specifičtější, ale selhává tu jejich nízká AI. Sice je lze poslat kamkoli, ale na nejvyšší obtížnosti, se tvrdě projeví jejich nedostatky. Sám za biotika, jsem insanity vzdal asi v šesté misi. S tím také souvisí špatně rozložený autosave, třeba mise pro Mordina obsahuje dost zásekových míst, být tam o dva autosave víc, plnění by bylo šetrnější vůči nervům.
Normálně bych těžbu prvků považoval za zbytečný balast, ale jejich nutnost pro vylepšování čehokoli je příjemným zpestřením. Takže jednotlivé související novinky jsou fajn.
Postav v družině je však příliš mnoho. Je sice fajn, že jsou propracovanější a mají co říci ale v celé hře není dost času pro všechny.
Celkově považuji Mass Effect 2 za akorát dlouhou a zdařilou hru. Atmosféra příběhu a jeho tempo dokáží strhnout. Je to ze života, lidé tu umírají různě morbidním způsobem, a všude je cítit určitá bezmoc, všechny zkrátka zachránit nelze. Sice zamrzí, že hráč nenavštíví některé lokace z jedničky ale Ilium, Tuchanka a další lokace to vynahradí.
Proč se nehnat za spravedlivou pomstou, ME 2 tuto možnost nabízí.
Pro: Zjizvenější, surovejší Mass Effect
Proti: AI si nesedí s možnostmi. Obsah některých dlc by měl být v základu
JabLepší než první díl.
Tak by se dal trochu nespravedlivě shrnout Mass Effect 2. Ubylo RPG, ale stále je podle mého mimo říkat, že se druhý ME dostal v tomhle na úrovni Deus Ex série. Vylepšení je znát u soubojů, které jsou zejména na vyšších úrovních relativně zábavné. Reave Samary šetří spoustu nábojů a ruční odpalovač jaderných hlavic má skvělý efekt. Grafika nepostrádala své krásné momenty, zejména s použitím ALOT modu. Bez něj se připravte, že vás z některých bližších textur budou trochu bolet oči. Sci-fi atmosféra byla občas úžasná.
Ubylo nudných zkoumání planet s Makem, přibylo naprosto stejně nudné a otravné skenování planet. Vřele doporučuji k tomuto rovněž instalovat mod (No MiniGames), kdy posléze stačí jedna sonda na planetu. Obdobně odstraňuje i hackovací minihry, kterých určitě také není škoda. Proč si nabourávat dynamiku děje.
Stran hlavních misí... Občas to vypadalo na neskonalou nádheru, avšak záhy se vše změnilo v tradiční tunel (bez mini mapy - aby to nebylo tak poznat), s překážkami označujícími místa, kde se bude bojovat. Zejména mě v tomto zklamala loď "Filatelistů". Skvělé ale byly mise loajality Jacoba a hlavně Mordina (Tuchanka se mi obecně líbila a patřila mezi nejzajímavější lokace). Druhá jmenovaná má parádní dilemata a setkání s vězněným Kroganem přináší mimořádně hluboký zažitek, který je jak z jiné (daleko lepší) hry.
Vedlejší mise jsou nepopiratelně zábavnější než v předchozím díle. A jejich lokace vypadají lépe a hlavně pokaždé jinak. Mise v hlavní dějové linii jsou ale stále lepší, obdobně jako mise loajality jednotlivých družníků. Trochu ovšem škoda, že ve většině z nich jsou středobodem stále a jen bitvy. Jednička mi přišla občas více kecací, když šlo přesvědčit mnohé opozičníky a udržet je tak třebas naživu i v dalších dílech. Dvojka ale občas nabídne do těch stálých soubojů nějaké nesoubojové oživení (např. lákání Morinth).
Velmi mě mrzelo, že scífková space opera nemá žádné pořádné město. První díl také nebyl žádný zázrak, ale tohle je prostě strašná škoda a každé pořádné RPG by mělo nějaké mít. Posádka je proti prvnímu dílu rozmanitější, byť stále nemohu říci, že by charaktery jednotlivých postav dosahovaly úrovně nejlepších RPG. Trochu propracovanější však jsou. Celou hru mě neseděla spolupráce s Kerberem a můj Šeprd to dosti jasně dával najevo. Bez Kasumi DLC bych ale byl nucen po Normandii pobíhat v nějakém kerberáckém oblečku. Přitom alianční N7 zbroj je přítomná od začátku. Pěkným doplňkem bylo vybavování kajuty Šeprda. Rybičky, stará helma, modely lodí, křeček, protheánský artefakt, psí známka z DLC... Dohromady to vypadalo hezky a člověk se do ní rád vracel.
Celkově na mě druhý díl, snad ještě více než první, působí jako takový ten standardní sci-fi filmový vypalovák, na který si zajdete v sobotu s přáteli. Pobavíte se, avšak po pár týdnech už si nepamatujete, o čem to celé bylo. Tedy v posledku dobrá hra. Jen to není žádné pořádné RPG typu Planescape, Witcher 3 či Baldurs Gate 2.
Odehráno btw něco přes 51 hodin i se všemi DLC.
Tak by se dal trochu nespravedlivě shrnout Mass Effect 2. Ubylo RPG, ale stále je podle mého mimo říkat, že se druhý ME dostal v tomhle na úrovni Deus Ex série. Vylepšení je znát u soubojů, které jsou zejména na vyšších úrovních relativně zábavné. Reave Samary šetří spoustu nábojů a ruční odpalovač jaderných hlavic má skvělý efekt. Grafika nepostrádala své krásné momenty, zejména s použitím ALOT modu. Bez něj se připravte, že vás z některých bližších textur budou trochu bolet oči. Sci-fi atmosféra byla občas úžasná.
Ubylo nudných zkoumání planet s Makem, přibylo naprosto stejně nudné a otravné skenování planet. Vřele doporučuji k tomuto rovněž instalovat mod (No MiniGames), kdy posléze stačí jedna sonda na planetu. Obdobně odstraňuje i hackovací minihry, kterých určitě také není škoda. Proč si nabourávat dynamiku děje.
Stran hlavních misí... Občas to vypadalo na neskonalou nádheru, avšak záhy se vše změnilo v tradiční tunel (bez mini mapy - aby to nebylo tak poznat), s překážkami označujícími místa, kde se bude bojovat. Zejména mě v tomto zklamala loď "Filatelistů". Skvělé ale byly mise loajality Jacoba a hlavně Mordina (Tuchanka se mi obecně líbila a patřila mezi nejzajímavější lokace). Druhá jmenovaná má parádní dilemata a setkání s vězněným Kroganem přináší mimořádně hluboký zažitek, který je jak z jiné (daleko lepší) hry.
Vedlejší mise jsou nepopiratelně zábavnější než v předchozím díle. A jejich lokace vypadají lépe a hlavně pokaždé jinak. Mise v hlavní dějové linii jsou ale stále lepší, obdobně jako mise loajality jednotlivých družníků. Trochu ovšem škoda, že ve většině z nich jsou středobodem stále a jen bitvy. Jednička mi přišla občas více kecací, když šlo přesvědčit mnohé opozičníky a udržet je tak třebas naživu i v dalších dílech. Dvojka ale občas nabídne do těch stálých soubojů nějaké nesoubojové oživení (např. lákání Morinth).
Velmi mě mrzelo, že scífková space opera nemá žádné pořádné město. První díl také nebyl žádný zázrak, ale tohle je prostě strašná škoda a každé pořádné RPG by mělo nějaké mít. Posádka je proti prvnímu dílu rozmanitější, byť stále nemohu říci, že by charaktery jednotlivých postav dosahovaly úrovně nejlepších RPG. Trochu propracovanější však jsou. Celou hru mě neseděla spolupráce s Kerberem a můj Šeprd to dosti jasně dával najevo. Bez Kasumi DLC bych ale byl nucen po Normandii pobíhat v nějakém kerberáckém oblečku. Přitom alianční N7 zbroj je přítomná od začátku. Pěkným doplňkem bylo vybavování kajuty Šeprda. Rybičky, stará helma, modely lodí, křeček, protheánský artefakt, psí známka z DLC... Dohromady to vypadalo hezky a člověk se do ní rád vracel.
Celkově na mě druhý díl, snad ještě více než první, působí jako takový ten standardní sci-fi filmový vypalovák, na který si zajdete v sobotu s přáteli. Pobavíte se, avšak po pár týdnech už si nepamatujete, o čem to celé bylo. Tedy v posledku dobrá hra. Jen to není žádné pořádné RPG typu Planescape, Witcher 3 či Baldurs Gate 2.
Odehráno btw něco přes 51 hodin i se všemi DLC.
Pro: dobrý příběh a většina misí, solidní grafika, poměrně zábavné souboje, sci-fi atmosféra
Proti: osekané RPG prvky, tunel místo lokací, kvalita některých textur, otravné minihry, přemíra soubojů, chybí pořádné hi-tech město
gamathaJe důležité míti svého Sheparda.
Příběh
Návaznost na předchozí první díl je pro mě velkým plusem. Objevujeme zde nové postavy a tak se svět Mass Effectu začína exponenciálně rozkládat. Zápletka slušně vystavěná a zajímavá natolik, že vás táhne dál. Lokace výborně spracovány.
Hratelnost
Objevuje se zde už několik prvků, které jsou docela sympatické (těžba surovin, větší dostupný prostor a lokace). Osobně se mi celkem nelíbí bojový systém, ale je to o zvyku.
Příběh
Návaznost na předchozí první díl je pro mě velkým plusem. Objevujeme zde nové postavy a tak se svět Mass Effectu začína exponenciálně rozkládat. Zápletka slušně vystavěná a zajímavá natolik, že vás táhne dál. Lokace výborně spracovány.
Hratelnost
Objevuje se zde už několik prvků, které jsou docela sympatické (těžba surovin, větší dostupný prostor a lokace). Osobně se mi celkem nelíbí bojový systém, ale je to o zvyku.
Pro: příběh, hratelnost, grafika, Miranda...
DuDu008Herná výzva 2017 - "Only the best!"
Celej Mass Effect sérii som sa vyhýbal ako čert kríža, ale raz to muselo prísť. Hra bola práve na Origine zadarmo, tak som si ju nainštaloval. Najprv som si hovoril, že to nejako prežijem. No nebolo to také hrozné ako som si myslel. Hra ma bavila natoľko, že sa stala jednou z mojich najobľúbenejších.
Príbeh je jednoducho fascinujúci. Shepard s pomocou Cerberusu, musí zostaviť ten najlepší tím, aby mohol poraziť nepriateľských Kolektorov. Každá misia, či už hlavná alebo vedľajšia mala svoj dej. Najprv som sa sústredil na vedľajšie misie a získavanie spojencov, ktorí mali aj svoju lojálnu misiu. Členov som vždy na misie rozdeľoval do dvojíc a to Miranda + Jacob, Mordin + Grunt, Garrus + Tali, Samara + Thane, Jack + Zaeed. Ku koncu to začínalo byť napínavejšie a akčnejšie a to hlavne v poslednej Suicide Mission. Rozhodnutia začínali byť dôležité a záviselo aj na tom koho ste na akú úlohu zvolili, lebo mohli zomrieť. Mne osobne zomrela Tali a Jack. Pri finálnej cutscéne som dostal takú eufóriu, že som nevedel, či mám byť šťastný z dobre odvedenej práce alebo smutný z toho, že príbeh končí.
Galaxia bola obrovská. Toľko veľa planét na skúmanie a získavanie surovín, že som nemal šancu ich všetky preskúmať. Hlavne vďaka surovinám sa dali vylepšovať rôzne veci a pomôcky. Mne sa ich takmer všetky podarilo vylepšiť až pred záverečnými misiami. Aj Shepard a jeho spojenci sa dali vylepšovať pomocou bodov a niekedy som mal problém vybrať schopnosť, ktorá je lepšia.
Grafika bola dych berúca. Hra mi išla bez problémov. Hudba bola tak chytľavá, že som sa niekedy zabudol sústrediť na hranie. Postavy boli výborne napísané a dabing bol na skvelej úrovni.
Pri hraní som započul aj narážky na prvý diel a dúfam, že sa k jeho hraniu dostanem čo najskôr. Ani neviem prečo som sa tak Mass Effectu vyhýbal, lebo je to fakt skvelá hra. Doporučujem každému kto má rád strieľanie alebo aj dlhé konverzácie.
Celej Mass Effect sérii som sa vyhýbal ako čert kríža, ale raz to muselo prísť. Hra bola práve na Origine zadarmo, tak som si ju nainštaloval. Najprv som si hovoril, že to nejako prežijem. No nebolo to také hrozné ako som si myslel. Hra ma bavila natoľko, že sa stala jednou z mojich najobľúbenejších.
Príbeh je jednoducho fascinujúci. Shepard s pomocou Cerberusu, musí zostaviť ten najlepší tím, aby mohol poraziť nepriateľských Kolektorov. Každá misia, či už hlavná alebo vedľajšia mala svoj dej. Najprv som sa sústredil na vedľajšie misie a získavanie spojencov, ktorí mali aj svoju lojálnu misiu. Členov som vždy na misie rozdeľoval do dvojíc a to Miranda + Jacob, Mordin + Grunt, Garrus + Tali, Samara + Thane, Jack + Zaeed. Ku koncu to začínalo byť napínavejšie a akčnejšie a to hlavne v poslednej Suicide Mission. Rozhodnutia začínali byť dôležité a záviselo aj na tom koho ste na akú úlohu zvolili, lebo mohli zomrieť. Mne osobne zomrela Tali a Jack. Pri finálnej cutscéne som dostal takú eufóriu, že som nevedel, či mám byť šťastný z dobre odvedenej práce alebo smutný z toho, že príbeh končí.
Galaxia bola obrovská. Toľko veľa planét na skúmanie a získavanie surovín, že som nemal šancu ich všetky preskúmať. Hlavne vďaka surovinám sa dali vylepšovať rôzne veci a pomôcky. Mne sa ich takmer všetky podarilo vylepšiť až pred záverečnými misiami. Aj Shepard a jeho spojenci sa dali vylepšovať pomocou bodov a niekedy som mal problém vybrať schopnosť, ktorá je lepšia.
Grafika bola dych berúca. Hra mi išla bez problémov. Hudba bola tak chytľavá, že som sa niekedy zabudol sústrediť na hranie. Postavy boli výborne napísané a dabing bol na skvelej úrovni.
Pri hraní som započul aj narážky na prvý diel a dúfam, že sa k jeho hraniu dostanem čo najskôr. Ani neviem prečo som sa tak Mass Effectu vyhýbal, lebo je to fakt skvelá hra. Doporučujem každému kto má rád strieľanie alebo aj dlhé konverzácie.
Pro: Všetko čo som spomenul v komentári.
VurhorJak už jsem dost pateticky zmiňoval, trilogie Mass Effect je mým splněným herním snem. A primární úspěch splnění toho snu tkví především v jeho druhém pokračování, alias nejlepšímu dílu série, alias Impérium vrací úder. Z ohledem na styl vyprávění, hratelnosti a všeobecné atmosféry se mi zdá, jako kdyby Mass Effect jednička byla takovým milým dítětem, a ve dvojce konečně dozrála do většího rozumu a dospělosti. Nebo jako kdyby byla jednička pouze takovým beta testem, a dvojka je už konečně plnou hrou. (skoro) Všechno tu funguje skvěle. Dvojku už nepovažuju za RPG, ten odklon je podle mého opravdu úplný, ale upřímně mi to vůbec nevadilo, naopak, ocenil jsem ten fakt, že nemusím pořád chodit do mého a parťákovo inventáře a zjišťovat, jestli je to a to lepší...
Souboje jsou příjemně plynulé, i když na můj vkus celkem jednoduché, doporučuji obtížnost šoupnout o dva levely dál na Hardcore, nebo rovnou i Insanity, hned to pak má větší náboj. Hlavně Shepard je zde mnohem obratnější, tudíž souboje krásně odsýpaj.
V mnohem temnější pokračování je Shepard donucen spolupracovat s organizací Cerberus, pro-lidským, téměř anti-mimozemským uskupením, které bylo takovým vedlejším záporákem v jedničce. Nyní je z nich váš největší spojenec, je vedené jistým Illusive Manem, kterého osobně považuji za jednu z nejlepších postav celé série. A to především, protože si hráč nemůže být úplně jistý, zda mu může věřit. Opravdu jsem miloval naprosto každou scénu, kdy jsme ho mohli vidět, jak vykuřuje svou 357346tou cigaretu a pije sklenku jagermeistera. (Labužník!) Jeho hudbení motiv mu navíc dodává na ještě větší tajemnosti a majestátnosti. Atmosféra se zde dá vyloženě krájet, ať už na špinavé a drsné Omeze, či pěkně uhlazeném Illiu, všude z toho jde poznat, jakou práci si s tím Bioware dali. A zapamatovatelných momentů je tu tuna. Nu jen si vzpomeňte na odhalení nové Normandie, pojetí scény by mohl i takovej Star Trek závidět. Collectoři, kteří mají dokonce i svůj vlastní hudební theme, jsou důstojnými protivníky, navíc strašlivý hlas ukecaného Harbringera, který očividně opravdu velice rád vyslovuje Shepardovo jméno, dává pocit uvědomění, jak strašlivou hroznou ti Reapeři vlastně jsou. Napínavé momenty jsou okořeněné skvěle napsanými dialogy nejen mezi hráčem a parťáky, ale také s ostatními obyvateli galaxie. Atmošku opět doplňuje skvělá hudba, přičemž ty nejlepší momenty si užijeme především v ukázkách.
A ta závěrečná sekvence. Ta Suicide Mission. No to je prostě naprosté blaho! Nejsem si tím ještě jistý, jsem líný se nad tím pořádně zamyslet, ale napadlo mě, že je to možná i nejlepší finální sekvence ze všech her, co jsem kdy v životě hrál. Splňuje snad totiž všechno zásadní. Nadupaná akční filmovost, ze které přebíhá husina, strach a napětí z toho, zda určití parťáci přežijí, naprosto senzační hudba (přičemž opakuji, že track Suicide mission je opravdu to nejlepší, co jsem kdy ve hrách slyšel), a úžasná akce, která zakončená velkolepým soubojem s protivníkem, z kterého opravdu tuhne krev v žilách.
Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout celkem pitomou AI nepřátel. Nijak zvlášť netaktizovali, povětšinou do mě jen tupě stříleli. Chvála bohu za trojku. Dále je z hlavního příběhu maličko škoda, že se primárně soustředí na sestavovaná posádky a nedal zde trochu více příběhových misí, jako byl třeba Horizon, dead Reaper atd. A to dementní skenování!! Nejhorší na tom však je, že člověk to vlastně MUSÍ dělat, jinak by to pro něj na konci nemuselo dopadnout úplně nejlíp.
Parťáky jsem si zde zamiloval. Důkladnější zaměření na jejich kecání způsobilo, že jsem si je více oblíbil, více mi na nich začalo záležet, více jsem je chápal. A jelikož nemůžu odolat, každého proberu zvlášť:
Miranda: Abych pravdu řekl, jedna z mých nejoblíbenějších ženských postav z celé série. A ne, neříkám to kvůli její pěkný figuře (teda jenom), Miranda je vcelku drsná a pyšná žena, která je za Shepardem druhá ve vedení, to jí taky dává možnost více se angažovat do celkového příběhu či do rozhovorů s ním spojených. A byť jí Jack nazývá zkurvenou roztleskávačkou, rozhodně se tak nechová. Umí být seriózní, vnímavá, chytrá, však taky tak byla stvořena. Její příběhová linka se ségrou a fotrem parádní.
Jacob: Mezi fanoušky evidentně nejméně oblíbená postava, pravděpodobně kvůli její nezajímavosti, nicméně mně přišel celkem v pohodě. Jeho vcelku děsivá loyalty mission měla grády, plus byť kecání s ním nepatří mezi nejlepší, stejně jsem ho bral za relevantního a dobře napsanýho člena posádky.
Mordin: Skvělej. Většinou ve filmech, hrách či knížkách to kecání o nějakým vědeckým bullshitu fakt nemusím, tady jsem však hltal každý slovo, co tomu se tomu ještěrovi vydralo z pusy. Asi nejlépe napsaný parťák z dvojky, navíc s excelentním dabingem. A hlavně - konečně zase nějaký Salarian od dob Kirraheho, co má koule!
Grunt: Asi můj nejméně oblíbený společník (obecně nejsem moc velký fanda kroganské rasy, moc velcí barbaři), navíc kdykoliv na bojišti zakřičel to svoje: ,,I. Am. Krogan!" zahanbeně jsem obrátil oči v sloup. Nicméně i tak se jedná o skvěle napsanou postavu, přičemž první střetnutí s Shepardem po jeho následném vypuštění z nádrže je parádní.
Garrus: Jak se říká - There is no Mass Effect without Shepard. And there is no Shepard without Garrus. So logicaly - there is no Mass Effect without Garrus. Společně s Tali můj nejoblíbenější parťák. S Shepardem už mají utvořený velice hezký přátelský vztah, má dobrý smysl pro humor, plus je to Turian. A Turiani jsou cool. Sympaťák!
Jack: Potetovaná chaoticky neutrální biotička, která má ze všech ženskejch nejhezčí obličej, byla rozhodně vynikajícím přídavkem do Shepardovo týmu. Už kvůli její nevymáchané hubě, se kterou si scénaristé a i sama dabérka museli dosyta pohrát. A ani na bojišti to není žádný amatér, švihat svou biotikou rozhodně umí, nicméně bohužel už jsem jí nikdy znovu neviděl samotnou rozmlátit tři heavy mecy naráz. Jo a rozhodně bych jí chtěl vidět jen tak kecat s Ariou, chtěl bych lístky do první řady!
Tali: Myslím, že i ten největší zarputilec musí mít alespoň trochu rád tuhle mladou quarijanskou sympaťačku. To prostě není jiná. Plus pokud s ní má Shepard romanci, její charakter se ještě více okoření. Společně s Garrem má nejoblíbenější parťačka. Navíc má podle mého názoru i nejlepší loyalty mission.
Thane: No ten byl skvělej! Jakožto prvnímu zástupci své rasy, který se v sérii objeví, se mu dostává určité bizarní tajemnosti, to navíc posiluje jeho profese. Thana považuji za jednoho z nejzajímavějších parťáků, má pěknou loyalty mission, hlas má jak Javier Bardem, plus celkově jeho flegmatický charakter a zajímavá minulost z něho dělají jednu z největších hvězd celé hry. Kecal jsem s ním hrozně rád, plus rozhodně patří mezi mé oblíbence.
Samara: Děsivá kráska Samara měla rozhodně jednu z nejvíce atmosférických verbovacích misích. I když jsem jí nabíral jako jednu z posledních, stejně jsem si s ní skvěle pokecal, plus její oddechová loyalty mission patří mezi ty nejzajímavější.
Legion: Myslím, že jeden z největších problémů u Legiona je ten fakt, že se k vám dostane v celkem pozdní fázi hry, takže vypěstovat si k němu blízké pouto, jenž se poté přenese do dalšího dílu, nemusí být úplně jednoduché. Je však strašně zajímavý konečně kecat z představitelem syntetického lidu, které znáte povětšinou jako nepřátele. Především protože také poznáte verzi příběhu z druhé strany, než od Quarijanů.
Kasumi: Jelikož s Kasumi nejsou žádné zanimované dialogy, plus Shepard s ní téměř ani nepromluví, nebyla žádná šance, abych si ke Kasumi vypěstoval nějaký bližší vztah. Jako sympatická je, ale kdyby mi umřela v závěrečné sekvenci, asi bych si tu hru už nenahrál.
Mass Effect 2 je ve téměř ve všech ohledech naprosto parádním pokračováním. Epická atmosféra, filmovost jak prase, skvělá hudba, výborní parťáci... A vesmírný křeček. Jójo, kdyby jen Shepard věděl, co je vlastně zač... Reapeři by si ani neškrtli. A to jako fakt.
Oblíbené momenty: Shepardovo první rozmluva s Illusive Manem, znovuzrození Normandie, závěrečná bitva na Horizonu, romancový výlev Tali, přepadnení druhé Normandie, celá Suicide Mission
Souboje jsou příjemně plynulé, i když na můj vkus celkem jednoduché, doporučuji obtížnost šoupnout o dva levely dál na Hardcore, nebo rovnou i Insanity, hned to pak má větší náboj. Hlavně Shepard je zde mnohem obratnější, tudíž souboje krásně odsýpaj.
V mnohem temnější pokračování je Shepard donucen spolupracovat s organizací Cerberus, pro-lidským, téměř anti-mimozemským uskupením, které bylo takovým vedlejším záporákem v jedničce. Nyní je z nich váš největší spojenec, je vedené jistým Illusive Manem, kterého osobně považuji za jednu z nejlepších postav celé série. A to především, protože si hráč nemůže být úplně jistý, zda mu může věřit. Opravdu jsem miloval naprosto každou scénu, kdy jsme ho mohli vidět, jak vykuřuje svou 357346tou cigaretu a pije sklenku jagermeistera. (Labužník!) Jeho hudbení motiv mu navíc dodává na ještě větší tajemnosti a majestátnosti. Atmosféra se zde dá vyloženě krájet, ať už na špinavé a drsné Omeze, či pěkně uhlazeném Illiu, všude z toho jde poznat, jakou práci si s tím Bioware dali. A zapamatovatelných momentů je tu tuna. Nu jen si vzpomeňte na odhalení nové Normandie, pojetí scény by mohl i takovej Star Trek závidět. Collectoři, kteří mají dokonce i svůj vlastní hudební theme, jsou důstojnými protivníky, navíc strašlivý hlas ukecaného Harbringera, který očividně opravdu velice rád vyslovuje Shepardovo jméno, dává pocit uvědomění, jak strašlivou hroznou ti Reapeři vlastně jsou. Napínavé momenty jsou okořeněné skvěle napsanými dialogy nejen mezi hráčem a parťáky, ale také s ostatními obyvateli galaxie. Atmošku opět doplňuje skvělá hudba, přičemž ty nejlepší momenty si užijeme především v ukázkách.
A ta závěrečná sekvence. Ta Suicide Mission. No to je prostě naprosté blaho! Nejsem si tím ještě jistý, jsem líný se nad tím pořádně zamyslet, ale napadlo mě, že je to možná i nejlepší finální sekvence ze všech her, co jsem kdy v životě hrál. Splňuje snad totiž všechno zásadní. Nadupaná akční filmovost, ze které přebíhá husina, strach a napětí z toho, zda určití parťáci přežijí, naprosto senzační hudba (přičemž opakuji, že track Suicide mission je opravdu to nejlepší, co jsem kdy ve hrách slyšel), a úžasná akce, která zakončená velkolepým soubojem s protivníkem, z kterého opravdu tuhne krev v žilách.
Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout celkem pitomou AI nepřátel. Nijak zvlášť netaktizovali, povětšinou do mě jen tupě stříleli. Chvála bohu za trojku. Dále je z hlavního příběhu maličko škoda, že se primárně soustředí na sestavovaná posádky a nedal zde trochu více příběhových misí, jako byl třeba Horizon, dead Reaper atd. A to dementní skenování!! Nejhorší na tom však je, že člověk to vlastně MUSÍ dělat, jinak by to pro něj na konci nemuselo dopadnout úplně nejlíp.
Parťáky jsem si zde zamiloval. Důkladnější zaměření na jejich kecání způsobilo, že jsem si je více oblíbil, více mi na nich začalo záležet, více jsem je chápal. A jelikož nemůžu odolat, každého proberu zvlášť:
Miranda: Abych pravdu řekl, jedna z mých nejoblíbenějších ženských postav z celé série. A ne, neříkám to kvůli její pěkný figuře (teda jenom), Miranda je vcelku drsná a pyšná žena, která je za Shepardem druhá ve vedení, to jí taky dává možnost více se angažovat do celkového příběhu či do rozhovorů s ním spojených. A byť jí Jack nazývá zkurvenou roztleskávačkou, rozhodně se tak nechová. Umí být seriózní, vnímavá, chytrá, však taky tak byla stvořena. Její příběhová linka se ségrou a fotrem parádní.
Jacob: Mezi fanoušky evidentně nejméně oblíbená postava, pravděpodobně kvůli její nezajímavosti, nicméně mně přišel celkem v pohodě. Jeho vcelku děsivá loyalty mission měla grády, plus byť kecání s ním nepatří mezi nejlepší, stejně jsem ho bral za relevantního a dobře napsanýho člena posádky.
Mordin: Skvělej. Většinou ve filmech, hrách či knížkách to kecání o nějakým vědeckým bullshitu fakt nemusím, tady jsem však hltal každý slovo, co tomu se tomu ještěrovi vydralo z pusy. Asi nejlépe napsaný parťák z dvojky, navíc s excelentním dabingem. A hlavně - konečně zase nějaký Salarian od dob Kirraheho, co má koule!
Grunt: Asi můj nejméně oblíbený společník (obecně nejsem moc velký fanda kroganské rasy, moc velcí barbaři), navíc kdykoliv na bojišti zakřičel to svoje: ,,I. Am. Krogan!" zahanbeně jsem obrátil oči v sloup. Nicméně i tak se jedná o skvěle napsanou postavu, přičemž první střetnutí s Shepardem po jeho následném vypuštění z nádrže je parádní.
Garrus: Jak se říká - There is no Mass Effect without Shepard. And there is no Shepard without Garrus. So logicaly - there is no Mass Effect without Garrus. Společně s Tali můj nejoblíbenější parťák. S Shepardem už mají utvořený velice hezký přátelský vztah, má dobrý smysl pro humor, plus je to Turian. A Turiani jsou cool. Sympaťák!
Jack: Potetovaná chaoticky neutrální biotička, která má ze všech ženskejch nejhezčí obličej, byla rozhodně vynikajícím přídavkem do Shepardovo týmu. Už kvůli její nevymáchané hubě, se kterou si scénaristé a i sama dabérka museli dosyta pohrát. A ani na bojišti to není žádný amatér, švihat svou biotikou rozhodně umí, nicméně bohužel už jsem jí nikdy znovu neviděl samotnou rozmlátit tři heavy mecy naráz. Jo a rozhodně bych jí chtěl vidět jen tak kecat s Ariou, chtěl bych lístky do první řady!
Tali: Myslím, že i ten největší zarputilec musí mít alespoň trochu rád tuhle mladou quarijanskou sympaťačku. To prostě není jiná. Plus pokud s ní má Shepard romanci, její charakter se ještě více okoření. Společně s Garrem má nejoblíbenější parťačka. Navíc má podle mého názoru i nejlepší loyalty mission.
Thane: No ten byl skvělej! Jakožto prvnímu zástupci své rasy, který se v sérii objeví, se mu dostává určité bizarní tajemnosti, to navíc posiluje jeho profese. Thana považuji za jednoho z nejzajímavějších parťáků, má pěknou loyalty mission, hlas má jak Javier Bardem, plus celkově jeho flegmatický charakter a zajímavá minulost z něho dělají jednu z největších hvězd celé hry. Kecal jsem s ním hrozně rád, plus rozhodně patří mezi mé oblíbence.
Samara: Děsivá kráska Samara měla rozhodně jednu z nejvíce atmosférických verbovacích misích. I když jsem jí nabíral jako jednu z posledních, stejně jsem si s ní skvěle pokecal, plus její oddechová loyalty mission patří mezi ty nejzajímavější.
Legion: Myslím, že jeden z největších problémů u Legiona je ten fakt, že se k vám dostane v celkem pozdní fázi hry, takže vypěstovat si k němu blízké pouto, jenž se poté přenese do dalšího dílu, nemusí být úplně jednoduché. Je však strašně zajímavý konečně kecat z představitelem syntetického lidu, které znáte povětšinou jako nepřátele. Především protože také poznáte verzi příběhu z druhé strany, než od Quarijanů.
Kasumi: Jelikož s Kasumi nejsou žádné zanimované dialogy, plus Shepard s ní téměř ani nepromluví, nebyla žádná šance, abych si ke Kasumi vypěstoval nějaký bližší vztah. Jako sympatická je, ale kdyby mi umřela v závěrečné sekvenci, asi bych si tu hru už nenahrál.
Mass Effect 2 je ve téměř ve všech ohledech naprosto parádním pokračováním. Epická atmosféra, filmovost jak prase, skvělá hudba, výborní parťáci... A vesmírný křeček. Jójo, kdyby jen Shepard věděl, co je vlastně zač... Reapeři by si ani neškrtli. A to jako fakt.
Oblíbené momenty: Shepardovo první rozmluva s Illusive Manem, znovuzrození Normandie, závěrečná bitva na Horizonu, romancový výlev Tali, přepadnení druhé Normandie, celá Suicide Mission
Pro: Atmoška, parťáci, scénář, souboje, Suicide Mission
Proti: AI nepřátel, skenování, méně příběhových lokací
Dominik5545Musím sa priznať že Mass Effect 1-2 som prechádzal maratónom, Bol som strašne nabudený na ten príbeh. A preto som ignoroval väčšinu vedľajších úloh a sústredil som sa na dejovú líniu. Obidve hry som mal dohrané behom týždňa, a veľmi som si to užil. Keď už som to hral druhý krát tak som sa do toho až tak nehrnul a viac som plnil vedľajšie úlohy.
Hral som za klasického dobrého vojaka (aspoň prvý krát). A tiež som si vzhľad nemenil, chcel som mať pravého Sheparda. Grafika pre mňa výborná, lineárnosť hry dobrá. Parťáci boli hrozný v strieľaní ale schopnosti mali dobré.
Dialógy boli lepšie ako v jednotke, aj inventár sa mi páčil bol prehľadnejší.
Každému kto má rád takýto žáner hier túto hru odporúčam. Hrozne ma bavila.
Hral som za klasického dobrého vojaka (aspoň prvý krát). A tiež som si vzhľad nemenil, chcel som mať pravého Sheparda. Grafika pre mňa výborná, lineárnosť hry dobrá. Parťáci boli hrozný v strieľaní ale schopnosti mali dobré.
Dialógy boli lepšie ako v jednotke, aj inventár sa mi páčil bol prehľadnejší.
Každému kto má rád takýto žáner hier túto hru odporúčam. Hrozne ma bavila.
Pro: skoro všetko
Proti: skoro nič
TyraelNavnaděn prvním ME, jsem byl nucen velice rychle ke startu druhého dílu. Už počátek, nekompromisně naznačil , že tento díl bude jiný. Samotná hra pak byla jedním velkým šokem. Plně mi to připomnělo situaci u prvního Zaklínače, kterého jsem si jednoduše zamiloval. Druhý extrémně odlišný díl, pak na mě působil cize.
Počáteční problém jsem měl s novinkami. Hra se tak radikálně proměnila, že jsem prvních pár hodin, nedokázal s novým ovládáním sjednotit. Opravdu mě štvalo, že jedna klávesa je sjednocená pro užití, sprint, přeskočení a krytí (alespoň je už sprint ovladatelný) . Normální pak bylo, že si to sprintuji po místnosti, namísto toho abych doběhl však náhle zakleknu. Takové studio jako je BioWare by si mohlo pojistit, že když si změníte klávesy ovládání, tak se v nápovědě nezobrazuje výchozí nastavení - po dlouhém držení klávesy "F", jsem si konečně vzpomněl, kterou klávesou jsem ji nahradil .
Přítomnost munice, to byla taky docela nečekaná změna, přes prvotní problémy se ale ukázala jako docela pozitivní - zvláště fakt, že jednotlivé typy třeba odstřelovací pušky se liší kapacitou zásobníku, či silou střely. Ale opět to rolování mezi zbraněmi, je zbytečně nešikovné.
Co se týká skillů, je efektivní ale po "jedničce" působí velice ochuzeně. Další možnosti vylepšování výstroje aspoň vyřešilo přeplněný inventář a složité rozhodování.
Příběh přináší velice akční podívanou, u které jsem opět ocenil, že všechno nedopadá vždy dobře. A ačkoli opět nalezneme pěknou sbírku klišé, události hry jsou prostě fajn. Nová hrozba působí správně depresivně. Fakt, že je to pozůstatek indoktrinovaných Protheanů. Dále, že Reapeři se rozmnoží pohlcením milionů obětí, z kterých vzejde nový typ Reapera.
Průzkum planet nahradili kratší ale zato efektivnější mise. Potěší také, že do týmu lze vybírat z více postav, hlavně pak mají propracovanější charaktery. Mise, při kterých si hráč získává jejich loajalitu, a dále odhaluje jejich minulost, patřily k nejlepším.
ME 2 je zkrátka úplně jiná hra, která ale po překonání prvních dojmů, nabídne velice zajímavou akci. Zhruba po pěti hodinách, jsem i já docenil všechny změny, a kompletně si ji užil. Možnost těžby čtyř prvků, a komplexnější průzkum galaxie, mě zabavil na dost dlouhou dobu, ačkoli je to stereotypní. Sice tu bylo několik úplně nesmyslných vylepšení, a chyběl mi ten přehled specializace jednotlivých členů - Biotika, Boj a Technika. I tak mě ME 2 přesvědčilo o svých kvalitách.
Stejně jako u předchozího dílu - 95%
Oprava k názoru o upragdech Normandie - Na jednom velice povedeném videu - "Nejhorší možný konec ME2", jsem konečně pochopil plný dopad vylepšování Normandie.
Jedna možnost konce ME 2, nabízí smrt celého týmu (včetně Shepharda), výjma postavy Jokera. Jednotlivá vylepšení a získání loajality jednotlivých členů, nabídnou snadnější/efektivnější průnik v poslední bitvě. Př.: Normandie je rychlejší, nezasahnou ji trosky - Thana neumře.... . Co se týká mého názoru, jo je taková možnost fajn, stále si ale myslím že vylepšení lodi, by šlo důrazněji a lépe zakomponovat do vesmírného cestování. Dále pak znovu nedokáži pochopit, proč tento prvek nebyl zopakován v ME3, kde by se při honičkách s Reapery hodily třeba silnější motory.
Počáteční problém jsem měl s novinkami. Hra se tak radikálně proměnila, že jsem prvních pár hodin, nedokázal s novým ovládáním sjednotit. Opravdu mě štvalo, že jedna klávesa je sjednocená pro užití, sprint, přeskočení a krytí (alespoň je už sprint ovladatelný) . Normální pak bylo, že si to sprintuji po místnosti, namísto toho abych doběhl však náhle zakleknu. Takové studio jako je BioWare by si mohlo pojistit, že když si změníte klávesy ovládání, tak se v nápovědě nezobrazuje výchozí nastavení - po dlouhém držení klávesy "F", jsem si konečně vzpomněl, kterou klávesou jsem ji nahradil .
Přítomnost munice, to byla taky docela nečekaná změna, přes prvotní problémy se ale ukázala jako docela pozitivní - zvláště fakt, že jednotlivé typy třeba odstřelovací pušky se liší kapacitou zásobníku, či silou střely. Ale opět to rolování mezi zbraněmi, je zbytečně nešikovné.
Co se týká skillů, je efektivní ale po "jedničce" působí velice ochuzeně. Další možnosti vylepšování výstroje aspoň vyřešilo přeplněný inventář a složité rozhodování.
Příběh přináší velice akční podívanou, u které jsem opět ocenil, že všechno nedopadá vždy dobře. A ačkoli opět nalezneme pěknou sbírku klišé, události hry jsou prostě fajn. Nová hrozba působí správně depresivně. Fakt, že je to pozůstatek indoktrinovaných Protheanů. Dále, že Reapeři se rozmnoží pohlcením milionů obětí, z kterých vzejde nový typ Reapera.
Průzkum planet nahradili kratší ale zato efektivnější mise. Potěší také, že do týmu lze vybírat z více postav, hlavně pak mají propracovanější charaktery. Mise, při kterých si hráč získává jejich loajalitu, a dále odhaluje jejich minulost, patřily k nejlepším.
ME 2 je zkrátka úplně jiná hra, která ale po překonání prvních dojmů, nabídne velice zajímavou akci. Zhruba po pěti hodinách, jsem i já docenil všechny změny, a kompletně si ji užil. Možnost těžby čtyř prvků, a komplexnější průzkum galaxie, mě zabavil na dost dlouhou dobu, ačkoli je to stereotypní. Sice tu bylo několik úplně nesmyslných vylepšení, a chyběl mi ten přehled specializace jednotlivých členů - Biotika, Boj a Technika. I tak mě ME 2 přesvědčilo o svých kvalitách.
Stejně jako u předchozího dílu - 95%
Oprava k názoru o upragdech Normandie - Na jednom velice povedeném videu - "Nejhorší možný konec ME2", jsem konečně pochopil plný dopad vylepšování Normandie.
Jedna možnost konce ME 2, nabízí smrt celého týmu (včetně Shepharda), výjma postavy Jokera. Jednotlivá vylepšení a získání loajality jednotlivých členů, nabídnou snadnější/efektivnější průnik v poslední bitvě. Př.: Normandie je rychlejší, nezasahnou ji trosky - Thana neumře.... . Co se týká mého názoru, jo je taková možnost fajn, stále si ale myslím že vylepšení lodi, by šlo důrazněji a lépe zakomponovat do vesmírného cestování. Dále pak znovu nedokáži pochopit, proč tento prvek nebyl zopakován v ME3, kde by se při honičkách s Reapery hodily třeba silnější motory.
Pro: Velice návyková hra se silným příběhem, a dobrou hratelností.
Proti: Po prvním dílu, se hůře zvyká na větší změny. Některé prvky působí nedodělaně - nesmyslná vylepšení (např. štíty Normandie)
AlieNCall of Duty koridorovka s velkým množstvím vedlejších misí ve VELMI generickém prostředí. V podstatě pořád stejné chodby s mnoha poházenými krabicemi, jen textury a výhled na vzdálené pozadí se mění.
Na rozdíl od onoho Call of Duty nicméně tady do té frenetické střelby do všeho, co jde zabít, hráči nikdo moc nekecá, a ovládání mu hra bere jen v mírně interaktivních cut scénách, takže jako rychlá lineární akce to docela zabaví. Otravné je jen množství občasných miniher, ale ty jsou naštěstí většinou nepovinné, slouží jen k větším možnostem upgradování těch pár zbraní co ve hře jsou a ke zvelebování lodi.
Mezi misemi pak je třeba adventurně chodit civilními prostory a velmi zjednodušenou formou interagovat s NPC a s okolím, nicméně všechny charaktery jsou tu stejně ploché jak prkno, interakce s nimi značně nekontrolovatelná, a veškeré prostředí striktně samoúčelné, takže proč se zdržovat nad rámec toho co je nutné, stejně jde vždy jen o to nechat se hodit do další lokace kde bude třeba vyhladit vše živé.
Příběh samotný ostatně také nevybočuje ze standardního "epické-sci-fi-pro-dvanáctileté-panice".
Překvapilo mě nicméně, že hra je velmi krátká, hlavní příběh končí zhruba tam, kde jsem čekal že jde pouze o úvod. Je zde až příliš evidentní že jde pouze o prostřední třetinu jednoho celku.
Na rozdíl od onoho Call of Duty nicméně tady do té frenetické střelby do všeho, co jde zabít, hráči nikdo moc nekecá, a ovládání mu hra bere jen v mírně interaktivních cut scénách, takže jako rychlá lineární akce to docela zabaví. Otravné je jen množství občasných miniher, ale ty jsou naštěstí většinou nepovinné, slouží jen k větším možnostem upgradování těch pár zbraní co ve hře jsou a ke zvelebování lodi.
Mezi misemi pak je třeba adventurně chodit civilními prostory a velmi zjednodušenou formou interagovat s NPC a s okolím, nicméně všechny charaktery jsou tu stejně ploché jak prkno, interakce s nimi značně nekontrolovatelná, a veškeré prostředí striktně samoúčelné, takže proč se zdržovat nad rámec toho co je nutné, stejně jde vždy jen o to nechat se hodit do další lokace kde bude třeba vyhladit vše živé.
Příběh samotný ostatně také nevybočuje ze standardního "epické-sci-fi-pro-dvanáctileté-panice".
Překvapilo mě nicméně, že hra je velmi krátká, hlavní příběh končí zhruba tam, kde jsem čekal že jde pouze o úvod. Je zde až příliš evidentní že jde pouze o prostřední třetinu jednoho celku.
Pro: vizuálně hezké prostředí zjednodušených Star Wars, na střílečku nadstandardní možnosti ovlivňování vedlejších postav, frenetická střelba
Proti: nepřesné zbraně, generické prostředí, minihry, "filmové" dialogy doprovázející zcela zbytečný příběh
PERKmanVelká hvězdná hra, která je prosetá filmovým stylem -- jako kapitán velíte své hvězdné lodi, rozvíjíte vztahy se svojí posádkou a lítáte po galaxii na mise. Hodně mi vyhovovalo, že mám skutečně svojí loď, posádku (kterou lze rozšiřovat) a vybírat si úkoly podle nálady. Konverzace jsou zajímavé, i příběh; většinou po každé splněné misi se rozvine dialogová možnost, máte možnost se s někým sblížit / oddálit.
Mise jsou z naprosté většiny akční a bohužel působí jako levely se světelnou pistolí v uzavřeném koridoru. To zamrzí, protože to dost sráží celý efekt sandboxu -- měj svojí loď a dělej si co chceš. Naštěstí tohle všechno zachraňuje obrazová katarze, kde máte často pocit, že scénu režíroval pan Spielberg -- jak v kameře u konverzací (Samara a hvězdné okno zdraví!), stylů měst, tak i v napjatých akčních pasážích.
Soundtrack je vynikající, má v sobě jak klasická 90. léta (Deus Ex zdraví!), tak i orchestrální epickou hudbu; především ve městěch a klubech a potom v pozdějších misích mi z něj šel často mráz po zádech. Vůbec filmové zrno a výtvarný desing grafiky společně s hudbou umocňují filmový zážitek Mass Effectu 2, který nemá v herní scéně moc obdoby.
Hratelnost je enormní; kombinace minimalistického přístupu k herní mechanice (inventář, mise, rpg) a filmového sandboxu servírují skvělý herní zážitek. Ne omylem Mass Effect 2 občas vítezí jako nejlepší hra všech dob -- její jádro je totiž v podstatě oslavou toho, jak hry jako médium mají vypadat.
Mise jsou z naprosté většiny akční a bohužel působí jako levely se světelnou pistolí v uzavřeném koridoru. To zamrzí, protože to dost sráží celý efekt sandboxu -- měj svojí loď a dělej si co chceš. Naštěstí tohle všechno zachraňuje obrazová katarze, kde máte často pocit, že scénu režíroval pan Spielberg -- jak v kameře u konverzací (Samara a hvězdné okno zdraví!), stylů měst, tak i v napjatých akčních pasážích.
Soundtrack je vynikající, má v sobě jak klasická 90. léta (Deus Ex zdraví!), tak i orchestrální epickou hudbu; především ve městěch a klubech a potom v pozdějších misích mi z něj šel často mráz po zádech. Vůbec filmové zrno a výtvarný desing grafiky společně s hudbou umocňují filmový zážitek Mass Effectu 2, který nemá v herní scéně moc obdoby.
Hratelnost je enormní; kombinace minimalistického přístupu k herní mechanice (inventář, mise, rpg) a filmového sandboxu servírují skvělý herní zážitek. Ne omylem Mass Effect 2 občas vítezí jako nejlepší hra všech dob -- její jádro je totiž v podstatě oslavou toho, jak hry jako médium mají vypadat.
Pro: Filmovost, vlastní hvězdná loď, posádka a dialogy, hudba
Proti: Koridorovka
ChipsonatorZdar bičis! Jsem zpět doprdele. Vítajta u mého neuvěřitelného 20 (slovy dvacátého) komentu zde na posvátné půdě PC her databáze (konzolové toustovače nasrat!). Nikdy jsem nečekal že bych to dosáhnul až takhle daleko a chtěl bych poděkovat své rodině (i všem těm kteří jso už 20 metrů pod zemí, nechť je vám hlína lehká), přátelům (zdar Pajmo, sice jsi totálně mimo ohledně Michelle a Capria ale i tak ti patří tohle díky), učitelům jenž mi pomáhali se protloukat životem a udělali z negramotného malého pihatého zrzka, jenž žíje ve Frýdku-Místku který by potřeboval Ras al ghůla a jeho ligu stínů v legendu téhle databáze. Ještě jednou tedy díky, a díky též skvělým uživatelům téhle databáze, bez vás bych se nikdy nesmrtelným nestal. Klidně si zatleskejte, jen se neostýchejte, zasloužíte si to. A teď to pojďme oslavit u mého komentáře ke hře...ach cítíte tu posvátnou auru taky? MASS EFFECT 2 DÁME A PÁNOVÉ, PROSÍM O POTLESK!
Dovolte abych začal legendou(moment....chvilku strpení prosím...ještě chviličku...tak ve sluchátkách mi hraje pánvička, můžem jít na to vy nedočkavci). Kdysi dávno si to tu na matičce modré Zemi štrádloval jeden slušnej chlap, jenž nikdy nezhřešil. JEŽÍŠ KRISTUS AKA JEŽÍŠEK! A tenhle typos proměnil vodu ve víno. Proč vám to říkám (mimochodem fakt husté že! ou je madafaka)? Protože v jedné zemi, jménem Kanada (ta země nad amerikou kdybyjste nevěděli....ne fakt, to není další kus USA), existuje studio BioWare (čti kurva BajoWer) a ti vzali kurva úžasný Mass Effect a vytvořili k němu kurva píča skvělý užásný, nepřekonatelný Mass Effect 2! Který nám dal vesmírného křečka (ťuťu-ňuňu), fornax (to nemlaskám já...aspoň né teď), víc ženských k uspokojení a nejvíc prďácký klub ve vesmíru (nevíte který? váš problém doprdele).
ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT!
První Mass byl úžasný, ale teprve Mass 2 ze mně udělal maniaka který by nejradši odletěl na Omegu, kde bych hned znásilnil první Asarijku co by mi přišla do cesty...možná i Vorchu, nejsem vybíravej. A jak že se mu to kurva povedlo? Jednoduše, každou skvělou vlastnost z jedničky pozvedl ještě o úroveň vejš! Říkáte si že to není možné? Věřte tomu že je mí drazí spoluobčané!
Grafika? Neuvěřitelně krásná a líbezná (skoro tak jako Michelle...naser si pajmo!)! Postavy? Je jich tu víc, všechny uno perfekto dabing, všechny zajímavé a pro většinu bych i dýchal (s Garrem bych chodil na pivko a kuželky, s Jack a Tali dával trojku, s Gruntem bychom dělali všelijaké rošťárny átedé...). Příběh? Epický hned od začátku kdy vám rosračkujou Normandy (budiš ti led lehký), až po závěrečnou sebevražednou misi...stop doháje...ta není epická...slova co by vyjadřovalo její velikost totiž dosud nebyla vymyšlena...ale já jsem Chipsík legenda Databáze jehož komenty jednou budou předmětem maturit...takže to slovo vymyslím....Proguaproepikalní...Damn Right bičis, poslední sebevražedná mise je jednoduše Proguaproepikalní! Co dál? Navštívíme nové světy a místa, jenž jsou něco jako divy našeho nudného světa, akorát jsou mnohem krasulinkější a pompéznější. Hratelnost? Dravá! Představte si že spojíte Šwarcíka a kudlanku (rod. ženský...pozn.komentujícího rod.mužský ohledně kudlanek stojí za hovno) stříknuté ještě pumou! Přesně taková ta hratelnost je. Soundtrack? Oproti prvnímu dílu více mejnstrímové ale kurevsky epické a když při Proguaproepikalní poslední misi začne hrát, tak vaše chlupy po celém těle, ať už na vašem bachoru, zádech, varlatech, prdeli, vagíně začnou pochodovat a sborově zpívat do rytmu!
!I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD AND THIS IS MY FAVORITE COMMENTARY ON MASS EFFECT 2 BIČIS!
Mass Effect 2 milý přátelé a přátelkyně je nadpozemské dílo pro který je těch zasraných 100% zde velice, velice málo. Mass Effect je jako ta nejlepší nejkrásnější nejsvůdnější nejsmyslnější žena na světě (prostě Michelle..a tobě nechť pukne ta pravá žíla nad okem pajmo!! muheheh jsem tak zlej...jó přichází na mě jaro (bylo načase, ty bílé sračky, ač na chvíli mi bohatě stačily))(popřípadě jako to nejvíc sexy 8 (slovy osmi) leté dítě(no no, na co to bučení, jen se nedělejte že jste nikdy neměli chuť...no já si říkal), jednoduše se ho nemůžete nabažit a musíte ho prostě hráz znova a znova (ať už kvůli charismatu Sheparda, Garrova hlasu, tetování od Jack, té sexy prdelky od Mirandy átédé...).
PS: Každý kdo dal Mass Effectu 2 pod 100% je zaujatý hater, přizdisráč co si jen honí ego a zasloužil by si nabodnout hlavu na zasranou tyč!
PSS: Mé statistky z prvního hraní vůbec kdyby to snad někoho zajímalo.
Vzhled: Drsný sexy zrzek s pořádnou špetkou charismatu
Původ: Narozen na zemi
Histore: Poslední přeživší
Vztah: Tali
Kamarádka s výhodama: Žádná čuňata, byl jsem věrný
Kolektorská základna: Zničena
Mrtví při Proguaproepikalní misi: Jacob, Jack, Thane, Legion, Grunt (to bylo jest první hraní bez DLC)
Herní doba: 28 hodin při prvním hraní, při druhém ze všema DLC necelých 50 hodinek.
Gethi: Přepsáni
Miranda vs Jack: Jack jsem poslal doprdele
Tali vs Legion: Je mi líto Legi, neměl jsem dostatek bodů na čevrenou nebo modrou odpověď.
Nuže nadzar a čau, jdu psát knihu, abych byl za dva roky nechutně bohatej!
Dovolte abych začal legendou(moment....chvilku strpení prosím...ještě chviličku...tak ve sluchátkách mi hraje pánvička, můžem jít na to vy nedočkavci). Kdysi dávno si to tu na matičce modré Zemi štrádloval jeden slušnej chlap, jenž nikdy nezhřešil. JEŽÍŠ KRISTUS AKA JEŽÍŠEK! A tenhle typos proměnil vodu ve víno. Proč vám to říkám (mimochodem fakt husté že! ou je madafaka)? Protože v jedné zemi, jménem Kanada (ta země nad amerikou kdybyjste nevěděli....ne fakt, to není další kus USA), existuje studio BioWare (čti kurva BajoWer) a ti vzali kurva úžasný Mass Effect a vytvořili k němu kurva píča skvělý užásný, nepřekonatelný Mass Effect 2! Který nám dal vesmírného křečka (ťuťu-ňuňu), fornax (to nemlaskám já...aspoň né teď), víc ženských k uspokojení a nejvíc prďácký klub ve vesmíru (nevíte který? váš problém doprdele).
ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT! ENCHANTMENT? ENCHANTMENT!
První Mass byl úžasný, ale teprve Mass 2 ze mně udělal maniaka který by nejradši odletěl na Omegu, kde bych hned znásilnil první Asarijku co by mi přišla do cesty...možná i Vorchu, nejsem vybíravej. A jak že se mu to kurva povedlo? Jednoduše, každou skvělou vlastnost z jedničky pozvedl ještě o úroveň vejš! Říkáte si že to není možné? Věřte tomu že je mí drazí spoluobčané!
Grafika? Neuvěřitelně krásná a líbezná (skoro tak jako Michelle...naser si pajmo!)! Postavy? Je jich tu víc, všechny uno perfekto dabing, všechny zajímavé a pro většinu bych i dýchal (s Garrem bych chodil na pivko a kuželky, s Jack a Tali dával trojku, s Gruntem bychom dělali všelijaké rošťárny átedé...). Příběh? Epický hned od začátku kdy vám rosračkujou Normandy (budiš ti led lehký), až po závěrečnou sebevražednou misi...stop doháje...ta není epická...slova co by vyjadřovalo její velikost totiž dosud nebyla vymyšlena...ale já jsem Chipsík legenda Databáze jehož komenty jednou budou předmětem maturit...takže to slovo vymyslím....Proguaproepikalní...Damn Right bičis, poslední sebevražedná mise je jednoduše Proguaproepikalní! Co dál? Navštívíme nové světy a místa, jenž jsou něco jako divy našeho nudného světa, akorát jsou mnohem krasulinkější a pompéznější. Hratelnost? Dravá! Představte si že spojíte Šwarcíka a kudlanku (rod. ženský...pozn.komentujícího rod.mužský ohledně kudlanek stojí za hovno) stříknuté ještě pumou! Přesně taková ta hratelnost je. Soundtrack? Oproti prvnímu dílu více mejnstrímové ale kurevsky epické a když při Proguaproepikalní poslední misi začne hrát, tak vaše chlupy po celém těle, ať už na vašem bachoru, zádech, varlatech, prdeli, vagíně začnou pochodovat a sborově zpívat do rytmu!
!I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD! !I'M COMMANDER SHEPARD AND THIS IS MY FAVORITE COMMENTARY ON MASS EFFECT 2 BIČIS!
Mass Effect 2 milý přátelé a přátelkyně je nadpozemské dílo pro který je těch zasraných 100% zde velice, velice málo. Mass Effect je jako ta nejlepší nejkrásnější nejsvůdnější nejsmyslnější žena na světě (prostě Michelle..a tobě nechť pukne ta pravá žíla nad okem pajmo!! muheheh jsem tak zlej...jó přichází na mě jaro (bylo načase, ty bílé sračky, ač na chvíli mi bohatě stačily))(popřípadě jako to nejvíc sexy 8 (slovy osmi) leté dítě(no no, na co to bučení, jen se nedělejte že jste nikdy neměli chuť...no já si říkal), jednoduše se ho nemůžete nabažit a musíte ho prostě hráz znova a znova (ať už kvůli charismatu Sheparda, Garrova hlasu, tetování od Jack, té sexy prdelky od Mirandy átédé...).
PS: Každý kdo dal Mass Effectu 2 pod 100% je zaujatý hater, přizdisráč co si jen honí ego a zasloužil by si nabodnout hlavu na zasranou tyč!
PSS: Mé statistky z prvního hraní vůbec kdyby to snad někoho zajímalo.
Vzhled: Drsný sexy zrzek s pořádnou špetkou charismatu
Původ: Narozen na zemi
Histore: Poslední přeživší
Vztah: Tali
Kamarádka s výhodama: Žádná čuňata, byl jsem věrný
Kolektorská základna: Zničena
Mrtví při Proguaproepikalní misi: Jacob, Jack, Thane, Legion, Grunt (to bylo jest první hraní bez DLC)
Herní doba: 28 hodin při prvním hraní, při druhém ze všema DLC necelých 50 hodinek.
Gethi: Přepsáni
Miranda vs Jack: Jack jsem poslal doprdele
Tali vs Legion: Je mi líto Legi, neměl jsem dostatek bodů na čevrenou nebo modrou odpověď.
Nuže nadzar a čau, jdu psát knihu, abych byl za dva roky nechutně bohatej!
Pro: !*!Všechno!*!
Proti: Nic a když říkám nic, tak myslím KURVA NIC
AshitacaMass Effect 2...
K ME 2 jsem se dostal až 4 roky od vydání a s ročním odstupem od dohrání prvního dílu. A musím říct, že i v roce 2014 by se nemusel ME za nic stydět. První co mně potěšilo byla krásná, plynulá grafika i na mém lehce podprůměrném stroji, všechno nastaveno na max. bez problémů. Animace pohybu postav se také dočkala zlepšení a jediné co zůstalo tak nějak stejně nedokonalé je mimika.
Ovládání bylo trochu zjednodušeno automatickým krytím, což mě osobně otravovalo a ze začátku odrazovalo od dohrání, celou akci pokryjete pouze mezerníkem a levým tlačítkem myši. Co se akce jako takové týče, v ME 1 byla prostě mnohem zábavnější.
RPG systém je slabý. Málo schopností a získávají se poměrně těžce, i když je vlastně skoro vůbec nepotřebujete. Volby v dialozích sou skvělé (jste buď ochránce, odpadlík nebo obojí). Škoda jen, že v českém překladu se občas Shepard chová nevyzpytatelně, a tak nešťastně můžete zvolit přesně opačné chování, než jaké jste původně zamýšleli.
Hlavní dějová linka i vedlejší storky s členy posádky jsou na vysoké úrovni. Jediné čemu bych se vyhnul při znovu rozehrání jsou mise, které zpřístupníte při skenech neznámých planet. Nic nového se nedozvíte, a projdete si pouze rutinním vystřílením koridoru.
Všechny nedostatky vyvažuje a převažuje příběh, poutavé dialogy (To nejlepší na celém ME), in game videa, vylepšování arzenálu, lodi..., a živé světy se spoustou zajímavých mimozemšťanů i pozemšťanů.
K ME 2 jsem se dostal až 4 roky od vydání a s ročním odstupem od dohrání prvního dílu. A musím říct, že i v roce 2014 by se nemusel ME za nic stydět. První co mně potěšilo byla krásná, plynulá grafika i na mém lehce podprůměrném stroji, všechno nastaveno na max. bez problémů. Animace pohybu postav se také dočkala zlepšení a jediné co zůstalo tak nějak stejně nedokonalé je mimika.
Ovládání bylo trochu zjednodušeno automatickým krytím, což mě osobně otravovalo a ze začátku odrazovalo od dohrání, celou akci pokryjete pouze mezerníkem a levým tlačítkem myši. Co se akce jako takové týče, v ME 1 byla prostě mnohem zábavnější.
RPG systém je slabý. Málo schopností a získávají se poměrně těžce, i když je vlastně skoro vůbec nepotřebujete. Volby v dialozích sou skvělé (jste buď ochránce, odpadlík nebo obojí). Škoda jen, že v českém překladu se občas Shepard chová nevyzpytatelně, a tak nešťastně můžete zvolit přesně opačné chování, než jaké jste původně zamýšleli.
Hlavní dějová linka i vedlejší storky s členy posádky jsou na vysoké úrovni. Jediné čemu bych se vyhnul při znovu rozehrání jsou mise, které zpřístupníte při skenech neznámých planet. Nic nového se nedozvíte, a projdete si pouze rutinním vystřílením koridoru.
Všechny nedostatky vyvažuje a převažuje příběh, poutavé dialogy (To nejlepší na celém ME), in game videa, vylepšování arzenálu, lodi..., a živé světy se spoustou zajímavých mimozemšťanů i pozemšťanů.
Pro: Grafika, charaktery postav, hudba, volby ochránce - odpadlíka, vylepšování - výzkum, dialogy, příběh
Proti: Vedlejší mise - anomálie, zjednodušená akce, nevyužití schopností
LIUWILPřechod z prvního dílu do druhého je těžký, protože hry jsou dost rozdílné. Za tímto tvrzením si maximálně stojím - oba díly jsem procházel více než šestkrát.
Dvojka doslova zahodí spoustu prvků z jedničky. Všechny lokace se zmenší. M35 Mako najednou neexistuje. Hra ho nahradí létajícím autem, které vás vyhodí tam kde vás hra chce mít a následně zase odletí zpátky na loď. Hra sebere všechny "načítací výtahy" a nahradí je normálními načítacími obrazovkami. Osobně mi toto až tak moc nevadí, ale když člověk musí několik vteřin číst "loading..." i když se jenom chce přesunou o patro výš na Normandy, je to docela k vzteku. A jakožto vášnivý hráč jsem byl schopný ocenit práci, která do těch načítacích výtahů šla - a to nemluvím jen o technické stránce.
Způsob vyprávění příběhu je výrazně změněn. Za cenu menší svobody se vám dostane mnohem kvalitnější vyprávění.
Hra vás uvítá tím, že vaši oblíbenou postavu, se kterou jste se tři hodiny piplali v editoru, zabije. Žádné "možná to přežil/a" nebo "něco tu nesedí". Hra jasně ukáže jak se udusíte a vaše bezvládné tělo pak padá směrem k nějaké planetě, takže vás čeká vstup do atmosféry, který se ani v Mass Effectu ještě nikomu nepodařilo přežít bez specializovaného vybavení.
Pár minut sekvencí na to se dovídáte, že Cerberus, organizace, se kterou jste dříve měli nějaké potyčky, vynaložila spoustu úsilí a peněz, aby vaše ostatky přeměnila zpátky na živou bytost.
Tímto se taky zásadně mění nádech vyprávění příběhu. Hru nevidíte skrze oči vojáka Aliance, ale skrze oči někoho, kdo není vázán byrokracií a kdo ví, co se chystá. Na jedné straně máte lidi, kteří vás označují za zločince kvůli vašemu spojení s Cerberusem, na druhé straně máte zase ty stejné lidi, kteří i přes nezvratné důkazy o chystající se invazi sedí na zadku a nic nedělají.
Mass Effect 2 je ze všeho nejvíce příběhem o postavách. Většinu herní doby trávíte tím, že nabíráte nové členy týmu, nebo pomáháte již stávajícím členům dát si do kupy své soukromí, než se vydáte na misi, které naprosto otevřeně a upřímně říkáte "sebevražedná".
Zatímco jednička na vás chrlila jednu rasu za druhou a informace o nich dávala do velmi obsáhlého katalogu, dvojka vás rovnou přiměje si na jednotlivé rasy vytvořit názor podle toho co vidíte ve hře, nebo co vám členové vašeho týmu řeknou. Wrex mohl v jedničce blábolit o jejich světě jak chtěl, ale opravdový obrázek si uděláte teprve tehdy, až to sami uvidíte.
Ze všeho nejvíce je to ale příběh o vás, respektive vaší postavě.
Mass Effect 2 pořádně roztáčí to, co Mass Effect 1 jenom načal - renegade hlášky Renegade Shepard je jednou z nejzábavnějších postav všech dob, nejen kvůli jeho hláškám, ale i kvůli jeho chování během boje.
ME2 se, bohužel, vzdal velké části svých RPG prvků a dost ubral na bojových sekvencích. Jako největší stupiditu považuji adopci univerzální munice. To je tak laciná herní mechanika, že tomu ani nejde věřit. Samotný bojový systém je ale naprosto v pohodě. Bohužel se však většina misí změnila na tunelovky, ve kterých chvíli střílíte, pak chvíli stojíte a kecáte, pak zase střílíte a najednou STŘIH! a jste zpátky na Normandy a kecáte s vašim týmem o tom co se stalo. Většinou se to ale dá docela dobře strávit, protože dialogy jsou z velké většiny hodně zajímavé.
Absence Mako v některých misích jde cítit. Například když přijedete na Tuchanku (domovskou planetu Kroganů), musíte si vozidlo vypůjčit od nich a ještě k tomu vás někam zaveze jen v rámci cutscény. Samozřejmě taky už neexistuje ono brouzdání po zdánlivě opuštěných světech, které dělalo Mass Effect 1 tak zajímavým.
Čímž se dostávám na nejslabší prvek hry, a tím je bezesporu prozkoumávání planet. Je naprosto zbytečně zdlouhavé a zcela nezáživné (pokud vás teda nebaví jezdit kursorem po planetě a držet tlačítko).
I přes jeho nedostatky oproti prvnímu dílu, Mass Effect 2 považuji za nejlepší díl série právě kvůli vyprávění a opravdu propracovaným postavám.
Myslím, že bych se ani nedopočítal, kolikrát jsem hru procházel abych si vyzkoušel všechny možnosti, nebo prozkoumal něco, na co jsem předtím čas neměl. Jediné, co bych asi vytkl v relaci s příběhem je poslední boss. Ten byl na můj vkus trochu mimo.
Dvojka doslova zahodí spoustu prvků z jedničky. Všechny lokace se zmenší. M35 Mako najednou neexistuje. Hra ho nahradí létajícím autem, které vás vyhodí tam kde vás hra chce mít a následně zase odletí zpátky na loď. Hra sebere všechny "načítací výtahy" a nahradí je normálními načítacími obrazovkami. Osobně mi toto až tak moc nevadí, ale když člověk musí několik vteřin číst "loading..." i když se jenom chce přesunou o patro výš na Normandy, je to docela k vzteku. A jakožto vášnivý hráč jsem byl schopný ocenit práci, která do těch načítacích výtahů šla - a to nemluvím jen o technické stránce.
Způsob vyprávění příběhu je výrazně změněn. Za cenu menší svobody se vám dostane mnohem kvalitnější vyprávění.
Hra vás uvítá tím, že vaši oblíbenou postavu, se kterou jste se tři hodiny piplali v editoru, zabije. Žádné "možná to přežil/a" nebo "něco tu nesedí". Hra jasně ukáže jak se udusíte a vaše bezvládné tělo pak padá směrem k nějaké planetě, takže vás čeká vstup do atmosféry, který se ani v Mass Effectu ještě nikomu nepodařilo přežít bez specializovaného vybavení.
Pár minut sekvencí na to se dovídáte, že Cerberus, organizace, se kterou jste dříve měli nějaké potyčky, vynaložila spoustu úsilí a peněz, aby vaše ostatky přeměnila zpátky na živou bytost.
Tímto se taky zásadně mění nádech vyprávění příběhu. Hru nevidíte skrze oči vojáka Aliance, ale skrze oči někoho, kdo není vázán byrokracií a kdo ví, co se chystá. Na jedné straně máte lidi, kteří vás označují za zločince kvůli vašemu spojení s Cerberusem, na druhé straně máte zase ty stejné lidi, kteří i přes nezvratné důkazy o chystající se invazi sedí na zadku a nic nedělají.
Mass Effect 2 je ze všeho nejvíce příběhem o postavách. Většinu herní doby trávíte tím, že nabíráte nové členy týmu, nebo pomáháte již stávajícím členům dát si do kupy své soukromí, než se vydáte na misi, které naprosto otevřeně a upřímně říkáte "sebevražedná".
Zatímco jednička na vás chrlila jednu rasu za druhou a informace o nich dávala do velmi obsáhlého katalogu, dvojka vás rovnou přiměje si na jednotlivé rasy vytvořit názor podle toho co vidíte ve hře, nebo co vám členové vašeho týmu řeknou. Wrex mohl v jedničce blábolit o jejich světě jak chtěl, ale opravdový obrázek si uděláte teprve tehdy, až to sami uvidíte.
Ze všeho nejvíce je to ale příběh o vás, respektive vaší postavě.
Mass Effect 2 pořádně roztáčí to, co Mass Effect 1 jenom načal - renegade hlášky Renegade Shepard je jednou z nejzábavnějších postav všech dob, nejen kvůli jeho hláškám, ale i kvůli jeho chování během boje.
ME2 se, bohužel, vzdal velké části svých RPG prvků a dost ubral na bojových sekvencích. Jako největší stupiditu považuji adopci univerzální munice. To je tak laciná herní mechanika, že tomu ani nejde věřit. Samotný bojový systém je ale naprosto v pohodě. Bohužel se však většina misí změnila na tunelovky, ve kterých chvíli střílíte, pak chvíli stojíte a kecáte, pak zase střílíte a najednou STŘIH! a jste zpátky na Normandy a kecáte s vašim týmem o tom co se stalo. Většinou se to ale dá docela dobře strávit, protože dialogy jsou z velké většiny hodně zajímavé.
Absence Mako v některých misích jde cítit. Například když přijedete na Tuchanku (domovskou planetu Kroganů), musíte si vozidlo vypůjčit od nich a ještě k tomu vás někam zaveze jen v rámci cutscény. Samozřejmě taky už neexistuje ono brouzdání po zdánlivě opuštěných světech, které dělalo Mass Effect 1 tak zajímavým.
Čímž se dostávám na nejslabší prvek hry, a tím je bezesporu prozkoumávání planet. Je naprosto zbytečně zdlouhavé a zcela nezáživné (pokud vás teda nebaví jezdit kursorem po planetě a držet tlačítko).
I přes jeho nedostatky oproti prvnímu dílu, Mass Effect 2 považuji za nejlepší díl série právě kvůli vyprávění a opravdu propracovaným postavám.
Myslím, že bych se ani nedopočítal, kolikrát jsem hru procházel abych si vyzkoušel všechny možnosti, nebo prozkoumal něco, na co jsem předtím čas neměl. Jediné, co bych asi vytkl v relaci s příběhem je poslední boss. Ten byl na můj vkus trochu mimo.
PlechpetrOproti ME1 sem se zděsil toho akčního dění co přibilo, už to nejni co bývalo. Jednička lepší! Ale časem si zvyknete a je to vlastně dobře že je to akčnější. Ale: Strašně málo zbraní! Plus nemožnost modifikace a ještě tak blbě udělaný výber zbraní, no otřesný!... Příběhem se dvojka taky nepředčí před jedničkou, je to spíš taková výplň před finální 3kou. Sezbíráte tým a hola hop do poslední mise.
Pro: Lepší grafika, možnost převodu postavy z 1. dílu
Proti: Málo zbraní, Nemožnost vylepšování zbraní, poměrně krátká hlavní linie
Ria KonPrvní hra, ve které se střílí, kterou sem dohrála. Když sem s ní začínala, byla sem hodně skeptická a ve výsledku mě u ní držel jediný fakt - vytvorilo ji studio BioWare a Dragon Age: Origins, byla doposud mou nejoblíbenější hrou. Ovšem už po dvou hodinkách hraní sem propadla nejen této hře, ale i celému universu. ME2 má doslova strhující příběh - od začátku, až do konce. Ani na vteřinku sem se nenudila, vždy jsem věděla, co mám dělat a obtížnost byla skvěle vyvážená. Oproti ME1 je tu kladen mnohem větší důraz na jednotlivé postavy, což značí i skvěle napsané loyality quests. Příběhu se dostalo mnohem více zásadních zvratů a rozhodování bylo zpestřeno o akční paragon/renegade tlačítka. A aby toho nebylo málo, celá finální mise je unikátní nervydrásající zážitek, který ME2 vyzdvyhuje do těch nejvyšších herních postů. Pro mě nejlepší hra nejlepší herní série.
Pro: příběh, postavy, návrat starých známých, rozhodování, finální mise, nové rasy, hudba, samotné universum
Proti: některé lokace by mohly být větší
pajmičDobrá, asi se ptáte, proč jsem této hře udělil naprosto dokonalou stovku. Nuže, zde máte rozdělený krátký výpis který vám snad pomůže.
Předně, Mass Effect 2 je obrovský skok dopředu oproti ME1, takřka ve všech směrech.
Přirovnal bych to k Uncharted 2, která taktéž převálcovala originál. Nebál bych se říct, že právě tato dvě veledíla jsou nejlepšími sequely, jaké kdy ve video herním průmyslu vznikly.
-Soubojový systém a krytí: To upřimně bylo v ME1 naprosto nedostačující, zde je to vše jinak. Souboje jsou vylepšeny bez nadsázky o 250%. Systém krytí je plynulý, pocit ze střelby potěšující, nepřátele mají více zásahových zón, robotům se dají ustřelovat končetiny, a biotické útoky mají konečně nějaký dopad. K tomu si připočtěte používání různorodých schopností, a je to doma. K absolutní dokonalosti chybí jen krycí systém a heavy melee z ME3, to by pak ale BW hrozilo že opravdu vyrobí dokonalou hru a nic jim nezůstane na zakončení trilogie.
-Umělá inteligence (spolubojovníci): V ME1 zcela nepoužitelná, zde je to jiná káva. Nejenom že se parťáci kryjí a poslouchají rozkazy, ale umí rozumně používat schopnosti, a obecně se teď o sebe umí postarat. Už si zkrátka nebudete připadat jak jejich chůva. Ano, občas udělají také pěknou hloupost, ale oproti originálu je to procházka růžovou zahradou.
-Umělá inteligence (protivníci): Zde už jsem takové zlepšení nezaznamenal, ale stále to stojí za zmínku. Tak především, nepřátelé už na vás nenabíhají jako šílené kamikadze, (tedy až na Krogany) zároveň používají více schopností a snaží se vás co nejvíce rozhodit.
Jednoduše řečeno, A.I je tu funkční.
-Vedlejší mise a rozmanitost lokací: V ME1 nuda, stereotyp a zase nuda.... a Mako.
Zde je každá lokace na níž přistanete jedinečná, a hlavně naprosto nádherně vytvořená. Také se vám líbila Columbia v Bioshock Infinite? Věřte že pokud jste ME2 nehrály tak nevíte, co je to krása, a pokud jste hrály, tak víte, jaké to bylo, když se vám poprvé nad hlavou objevila planeta z rozpadající Normandy. Jednoduše řečeno, výtvarné umění. Krom prostředí se v rámci možností autoři snaží o rozmanitost vedlejších misí. Někdy prozkoumáváte jeskyní laboratoř zamořené zombí, jednou se zase potácíte na lodi, která je jen pár minut před zřícením, nebo na opuštěné stanici se snažíte vypnout šílenou umělou inteligenci, skrze logické hádanky atd.atd. rozdíl mezi hlavními a vedlejšími questy je opravdu malý, protože jsou všechny navíc velice filmově prezentovány.
OBROVSKÝ posun kupředu oproti ME1 ale obrovský.
-Grafické zpracování a optimalizace: Opět znatelný posun vpřed. Unreal engine 3 je tu tak překopaný, že se ani na první pohled nedá poznat, že se jedná o UE3. Dokonce bylo eliminováno doskakování (donačítání) textur a to zcela kompletně...... wow.
Grafika je uhlazená, nasvícení ručně nastavováno a modely postav, obzvláště obličeje jsou super. Jasně, nějaká ta neostrá textura se vždy v rohu najde, ale celkový dojem to nikdy rozhodně nekazí. Rozmanitost NPC je také úctyhodná, opravdu jsem málo kdy našel totožné postavy a když už byli stejné byli chytře rozmístěny daleko od sebe. Příběhové či aktivní NPC jsou vždy zcela unikátní, od barvy a textury pokožky, tetování, velikosti vlasů a "chapadel", u Asariek, líčení, vrásky a jizvy (hlavně u kroganů) atd.atd.
-Optimalizace je perfektní, hra nepadá ani nemrzne, zasekávání v krabici bylo po patchi odstraněno a navíc i v době vydání hra bez problémů běžela na průměrném dvoujádrovém notebooku jako nic. Počet snímků snad nikdy nespadne pod 60 FPS.
Autoři se s enginem prostě vymazlili.
-Filmovost: Kamera, střih, nasvícení scény tu bylo také vylepšeno a i při obyčejném rozhovoru máte pocit jako by jste sledovali film, jehož jste součástí. Konkurovat v tomto směru snad může jen MGS 4 a Již zmíněné Uncharted 2. Ale žádné jiné RPG.
-Dabing a zvuk: Dabing je úžasný a v tomto odvětví snad ME2 do té doby nemělo konkurenci. Martin Sheen je dokonalý záporák a dodává "TIMOVI" nezaměnitelně charisma. Ozvučení také prošlo změnou a vše teď zní daleko lépe a přirozeněji.
Hudba v režii Jack Walla JE epická a dává vám pocit, že osud galaxie leží na vašich bedrech.
-Příběh a scénář: ME2 je více zaměřen na postavy, a nutno podotknout, že výborně. Každá nová postava je něčím zajímavá a unikátní. Opravdu mě nenapadá jediná hra, která by měla tolik skvělých postav. Příběh je temný a více komorní než u ME1, ale je skvělý. Ne nadarmo je přirovnáván k "Impérium vrací úder" Dělat prostředek trilogie je nesmírně složité (tolik slavných nejen herních trilogií by mohlo vyprávět) BW to zvládli skvěle.
Teď přijdou na řadu věci které jsou brány spíše jako zápor nebo zjednodušení.
-Vylepšování postavy a zbraní: To tu bylo značně osekáno a navíc zmizel inventář. Je to ale na škodu? Mě osobně už ke konci ME1 unavovalo stále měnit vybavení posádce - a nakonec jsem stejně měl neskutečný nepořádek v tuně věcí. Tady stači sebrat nebo koupit vylepšení, pár kliknutí myši a je hotovo. Neodrazuje to od dynamiky hry, ani příběhu. Ale pravda, že možností u vylepšení postavy mohlo být více, jako třeba v ME3.
Příklon k akci se tu prostě povedl a tyto drobné RPG prvky akční složku skvěle doplňují.
-"Smrsknutí" Citadely a Omegy: Ano už si vlastně nemůžeme chodit kam se nám zlíbí. Ale co na tom? Citadela je teď menší, za to ale dalek pohlednější, barevnější a přehlednější. Ale třeba Afterlife byl daleko hezčí a větší než bar než chora den (bar z ME1).
Tato zjednodušení jsou udělána prostě tak, aby zapadaly do sebe a fungovaly. Kdyby vše z ME1 bylo zanecháno ME2 by bylo překombinované a hra by na to mohla doplatit.
A nakonec bych se rád vyjádřil k zakončení hry.
-Sebevražedná mise:
Poslední hodina hry je óda na radost, potěšující uší a oči a zároveň trápící vaší nervovou soustavu. Musíte být dobrým velitelem, pokud ne lidé zemřou, zanedbá te li přípravu, lidé zemřou. Do toho se do dokonalé synbiozy spojí gameplay, hudba, akce, napětí, filmový střih a kamera. Poprvé jsem snad ani nedýchal,hryzal jsem si nehty a slintal. V celé hře a vlastně i celé trilogii hra dokazuje jak je kompaktní jak umí všechny prvky spojit dohromady, ale až zde to ukazuje na plný výkon. Kdyby tu byla absence hudby nebo jeden prvek nefungoval vše by se rozpadlo a zážitek by byl fuč.
Proto je ME2 tak unikátní a ME trilogie taková jedinečná. To je dámy a pánové to UMĚNÍ.
Napoprvé mi lidé umřeli ale na podruhé již ne a já měl v sobě takový pocit vnitřního uspokojení jaký mi ještě žádná jiná hra nedala. Byl jsem zase jednou hrdina.
A závěrečná scéna se záběrem na tísíce reaperů a galaxii spojené s mohutnými chorály mě dorazili. Hra mě přežvýkala a vyplivla. A i když hru hraji po desáté, mám pocit jako bych ji hrál poprvé a to už něco znamená.
Mass Effect 2 je nejlepší hrou jakou kdy mělo tu čest EA vydat. A pro mě osobně jedna z nejlepších her všech časů.
Předně, Mass Effect 2 je obrovský skok dopředu oproti ME1, takřka ve všech směrech.
Přirovnal bych to k Uncharted 2, která taktéž převálcovala originál. Nebál bych se říct, že právě tato dvě veledíla jsou nejlepšími sequely, jaké kdy ve video herním průmyslu vznikly.
-Soubojový systém a krytí: To upřimně bylo v ME1 naprosto nedostačující, zde je to vše jinak. Souboje jsou vylepšeny bez nadsázky o 250%. Systém krytí je plynulý, pocit ze střelby potěšující, nepřátele mají více zásahových zón, robotům se dají ustřelovat končetiny, a biotické útoky mají konečně nějaký dopad. K tomu si připočtěte používání různorodých schopností, a je to doma. K absolutní dokonalosti chybí jen krycí systém a heavy melee z ME3, to by pak ale BW hrozilo že opravdu vyrobí dokonalou hru a nic jim nezůstane na zakončení trilogie.
-Umělá inteligence (spolubojovníci): V ME1 zcela nepoužitelná, zde je to jiná káva. Nejenom že se parťáci kryjí a poslouchají rozkazy, ale umí rozumně používat schopnosti, a obecně se teď o sebe umí postarat. Už si zkrátka nebudete připadat jak jejich chůva. Ano, občas udělají také pěknou hloupost, ale oproti originálu je to procházka růžovou zahradou.
-Umělá inteligence (protivníci): Zde už jsem takové zlepšení nezaznamenal, ale stále to stojí za zmínku. Tak především, nepřátelé už na vás nenabíhají jako šílené kamikadze, (tedy až na Krogany) zároveň používají více schopností a snaží se vás co nejvíce rozhodit.
Jednoduše řečeno, A.I je tu funkční.
-Vedlejší mise a rozmanitost lokací: V ME1 nuda, stereotyp a zase nuda.... a Mako.
Zde je každá lokace na níž přistanete jedinečná, a hlavně naprosto nádherně vytvořená. Také se vám líbila Columbia v Bioshock Infinite? Věřte že pokud jste ME2 nehrály tak nevíte, co je to krása, a pokud jste hrály, tak víte, jaké to bylo, když se vám poprvé nad hlavou objevila planeta z rozpadající Normandy. Jednoduše řečeno, výtvarné umění. Krom prostředí se v rámci možností autoři snaží o rozmanitost vedlejších misí. Někdy prozkoumáváte jeskyní laboratoř zamořené zombí, jednou se zase potácíte na lodi, která je jen pár minut před zřícením, nebo na opuštěné stanici se snažíte vypnout šílenou umělou inteligenci, skrze logické hádanky atd.atd. rozdíl mezi hlavními a vedlejšími questy je opravdu malý, protože jsou všechny navíc velice filmově prezentovány.
OBROVSKÝ posun kupředu oproti ME1 ale obrovský.
-Grafické zpracování a optimalizace: Opět znatelný posun vpřed. Unreal engine 3 je tu tak překopaný, že se ani na první pohled nedá poznat, že se jedná o UE3. Dokonce bylo eliminováno doskakování (donačítání) textur a to zcela kompletně...... wow.
Grafika je uhlazená, nasvícení ručně nastavováno a modely postav, obzvláště obličeje jsou super. Jasně, nějaká ta neostrá textura se vždy v rohu najde, ale celkový dojem to nikdy rozhodně nekazí. Rozmanitost NPC je také úctyhodná, opravdu jsem málo kdy našel totožné postavy a když už byli stejné byli chytře rozmístěny daleko od sebe. Příběhové či aktivní NPC jsou vždy zcela unikátní, od barvy a textury pokožky, tetování, velikosti vlasů a "chapadel", u Asariek, líčení, vrásky a jizvy (hlavně u kroganů) atd.atd.
-Optimalizace je perfektní, hra nepadá ani nemrzne, zasekávání v krabici bylo po patchi odstraněno a navíc i v době vydání hra bez problémů běžela na průměrném dvoujádrovém notebooku jako nic. Počet snímků snad nikdy nespadne pod 60 FPS.
Autoři se s enginem prostě vymazlili.
-Filmovost: Kamera, střih, nasvícení scény tu bylo také vylepšeno a i při obyčejném rozhovoru máte pocit jako by jste sledovali film, jehož jste součástí. Konkurovat v tomto směru snad může jen MGS 4 a Již zmíněné Uncharted 2. Ale žádné jiné RPG.
-Dabing a zvuk: Dabing je úžasný a v tomto odvětví snad ME2 do té doby nemělo konkurenci. Martin Sheen je dokonalý záporák a dodává "TIMOVI" nezaměnitelně charisma. Ozvučení také prošlo změnou a vše teď zní daleko lépe a přirozeněji.
Hudba v režii Jack Walla JE epická a dává vám pocit, že osud galaxie leží na vašich bedrech.
-Příběh a scénář: ME2 je více zaměřen na postavy, a nutno podotknout, že výborně. Každá nová postava je něčím zajímavá a unikátní. Opravdu mě nenapadá jediná hra, která by měla tolik skvělých postav. Příběh je temný a více komorní než u ME1, ale je skvělý. Ne nadarmo je přirovnáván k "Impérium vrací úder" Dělat prostředek trilogie je nesmírně složité (tolik slavných nejen herních trilogií by mohlo vyprávět) BW to zvládli skvěle.
Teď přijdou na řadu věci které jsou brány spíše jako zápor nebo zjednodušení.
-Vylepšování postavy a zbraní: To tu bylo značně osekáno a navíc zmizel inventář. Je to ale na škodu? Mě osobně už ke konci ME1 unavovalo stále měnit vybavení posádce - a nakonec jsem stejně měl neskutečný nepořádek v tuně věcí. Tady stači sebrat nebo koupit vylepšení, pár kliknutí myši a je hotovo. Neodrazuje to od dynamiky hry, ani příběhu. Ale pravda, že možností u vylepšení postavy mohlo být více, jako třeba v ME3.
Příklon k akci se tu prostě povedl a tyto drobné RPG prvky akční složku skvěle doplňují.
-"Smrsknutí" Citadely a Omegy: Ano už si vlastně nemůžeme chodit kam se nám zlíbí. Ale co na tom? Citadela je teď menší, za to ale dalek pohlednější, barevnější a přehlednější. Ale třeba Afterlife byl daleko hezčí a větší než bar než chora den (bar z ME1).
Tato zjednodušení jsou udělána prostě tak, aby zapadaly do sebe a fungovaly. Kdyby vše z ME1 bylo zanecháno ME2 by bylo překombinované a hra by na to mohla doplatit.
A nakonec bych se rád vyjádřil k zakončení hry.
-Sebevražedná mise:
Poslední hodina hry je óda na radost, potěšující uší a oči a zároveň trápící vaší nervovou soustavu. Musíte být dobrým velitelem, pokud ne lidé zemřou, zanedbá te li přípravu, lidé zemřou. Do toho se do dokonalé synbiozy spojí gameplay, hudba, akce, napětí, filmový střih a kamera. Poprvé jsem snad ani nedýchal,hryzal jsem si nehty a slintal. V celé hře a vlastně i celé trilogii hra dokazuje jak je kompaktní jak umí všechny prvky spojit dohromady, ale až zde to ukazuje na plný výkon. Kdyby tu byla absence hudby nebo jeden prvek nefungoval vše by se rozpadlo a zážitek by byl fuč.
Proto je ME2 tak unikátní a ME trilogie taková jedinečná. To je dámy a pánové to UMĚNÍ.
Napoprvé mi lidé umřeli ale na podruhé již ne a já měl v sobě takový pocit vnitřního uspokojení jaký mi ještě žádná jiná hra nedala. Byl jsem zase jednou hrdina.
A závěrečná scéna se záběrem na tísíce reaperů a galaxii spojené s mohutnými chorály mě dorazili. Hra mě přežvýkala a vyplivla. A i když hru hraji po desáté, mám pocit jako bych ji hrál poprvé a to už něco znamená.
Mass Effect 2 je nejlepší hrou jakou kdy mělo tu čest EA vydat. A pro mě osobně jedna z nejlepších her všech časů.
Pro: Přiběh a dialogy,hromada nových postav,grafika a umělecké ztvárnění,pestré lokace a questy,soubojový systém,hudba,dabing,filmovost,skvělá optimalizace,délka,skvělé DLC,epické intro a zokončení
Proti: Někomu může vadit osekání RPG prvků
SinisterPodobně, jako mě první díl naučil něco nového (číst sci-fi), vycházím i z druhého dílu obohacen o nový poznatek - nepodceňuj střílečky s dialogy.
U jedničky jsem byl dlouho přesvědčen, že se jedná o RPG takřka ze staré školy, nakonec jsem dospěl k názoru, že je to průměrná střílečka s těžkopádným RPG systémem, bohatými dialogy a suprově odvyprávěným příběhem. Zaslepen předpokládanou nadřazeností RPG žánru nad ostatními, postavil jsem se ke druhému dílu Mass Effectu téměř jako hater. A teď jsem sám sobě objektem výsměchu.
Nejdříve si řekněme něco o atmosféře, příběhu a scénáři. Tedy o tom, co mě k prvnímu dílu táhlo jako můru ke světlu.
Co se hlavní story týče, má Mass Effect 2 poměrně nevděčnou pozici spojnice v trilogii. Přesto se s tím autoři poprali výtečně. Vyprávění, úkoly, příběhové twisty, zápletky, cut-scény - to všechno je podané ještě filmověji, efektněji a celkově mnohem lépe, na čemž má lví podíl atmosféra, které se ještě budu věnovat.
Co se týče scénáře a světa - nadechněte se, pokud to ještě nevíte, protože SHEPARD UMŘE! Hned na začátku je Normandie napadená mimozemšťany známými jako kolektoři a z lodi toho moc nezbyde. Už samotná tato úvodní scéna, kdy se snažíte dojít pro Jokera ve stavu beztíže a neslyšíte nic než ticho ve vakuu a vlastní dech... I největší tvrďák musí uznat, že takový úvod má opravdu koule.
Shepard se tedy z hlediska Aliance stává KIA a jeho oživení si na starost bere humanocentrická společnost Cerberos. Ten Cerberos, který jste pravděpodobně v jedničce pomáhali zničit, ten Cerberos, jehož nelidské experimenty jste v jedničce velice často překazili. Ano, Shepard kope za záporáky. Nebo... opravdu? To je tak nějak na vás, jak se k tomu postavíte.
Celý Mass Effect 2 se stává do jisté míry antitezí vítězného, epického a naivního černobílého pochodu, kterým bylo hraní jedničky. Všechno je relativní a všechno má smysl. Téměř nikdo nikoho netýrá nelidskými experimenty a nepřináší hrůzné oběti jen tak pro obveselení. A tady je tomu konečně také tak.
Shepard/ová se pohybuje po většinu hry v systému Terminus, tedy mimo prostor Citadely, což znamená drogy, žoldáky, piráty, vraždy a další laskominy odvrácené strany rozumných ras. A spousta z těchhle nepříliš pozitivních charakterů se stanou vašimi partnery a mnozí přáteli, někteří dokonce milenci. Atmosféricky se tedy jedná o posun do šedé zóny. Pokud jsem jedničku přirovnával svou naivitou k Andromedě, pak dvojka mi nejvíce připomněla FarScape.
Shepard/ová je navíc mnohem osobitější. A jako takový/á si bere všechno mnohem osobněji a tomu odpovídají reakce, které už tak často nejsou anonymním žvatláním, i grimasy ve tvářích. Dokonce i pozitivní možnosti v dialozích jsou daleko ostřejší. Hra by sice zasloužila menší koncentraci naivních psychologických žvástů, které ze Sheparda vypadnou, ale troufnu si říct, že i takhle dobře zpracované je to málokde.
Hra se mnohem více točí kolem postav, jejich rekrutování a získávání jejich důvěry. A to je, přátelé, super. Od Original War se mi nestalo, že bych se o své charaktery tak strachoval. V průběhu poslední mise mi konstantně mlátilo srdce, když jsem očekával výsledky jednotlivých rozhodnutí. A proč? Protože vám od začátku všichni říkají, že to nemusíte přežít. A vy víte, že to je pravda. Super!
Mass Effect 2 se nese ve znamení zeštíhlování a celkově mnohonásobně svižnější a svěžejší hratelnosti, než byl jeho předchůdce. Puristům, jakým jsem byl zpočátku i já, se to nemusí líbit, budou hře spílat, že je prachsprostou střílečkou. Jenže pokud jsou obdařeni očima a rozumem, budou muset uznat, že vlastně ani první díl nebyl tak úplně RPG, jak jsem už řekl. Je tedy nadmíru logické, že se po hratelnostní stránce poštelovala především přestřelková část.
Krytí zůstalo, ale konečně se kryjete vědomě a nikoli automaticky, jak tomu bylo u jedničky a mnohdy vedlo k chaotickému natáčení a couvání ve snaze odlepit se od krytu, zatímco vás krogan častoval ranami pažbou své brokovnice.
Velkým krokem vstříc zábavě při střílení je jednoznačně zavedení zásahových zón. Rány do hlavy, podstřelení nohou, zapalování, zmrazování, lámání těla biotikou o různé rohy - bez nadsázky se dá říct, že se při hraní vydovádí většina sadistů. A i ostatní si konečně mohou oddechnout, že se kvůli odkrývání příběhu nemusí nutit do nudných přestřelek.
RPG systém shodil dost ze své nadváhy a pro mé oko se stal daleko atraktivnějším. Nemáte už nějakých patnáct řádek, každou s dvaceti políčky k vylepšování. Zpočátku máte jednu pasivní schopnost, která sjednocuje rovnou několik skillů z jedničky - zdraví, celková přesnost, síla štítů, obnovování schopností a další věci závislé od třídy postavy, kterou zvolíte (ty zůstaly z jedničky). Dále jsou k dispozici speciální schopnosti, jako je třeba biotická šleha, přetížení štítů, jakási forma bullet-timu a další, které jsou zase závislé od třídy, kterou hrajete. Vtip je v tom, že nemáte několik desítek schopností, na jejichž nabití čekáte klidně třeba půl minuty a tedy je spíše nevyužíváte. Ne. Všechno je daleko svižnější a tak své speciální schopnosti můžete využívat v průměru co tři vteřiny. Méně je někdy více a v případě Mass Effectu toto fousaté úsloví platí dvojnásob.
Zlepšení doznaly i 'řečnické' volby během dialogů. Jde o to, že v jedničce vám různě rostla karma v závislosti na plnění různých úkolů. Když karma dosáhla nějaké hodnoty, mohli jste přidělit bod do přesvědčování nebo vyhrožování. Zbytečně neobratné. Ve dvojce vám karma sice roste stejným způsobem, ale už není potřeba cpát nikam dovednostní body a zvýšení ochráncovských či odpadlických bodů se projeví okamžitě v následujícím dialogu (pokud je možné je uplatnit samozřejmě).
Specialitkou je taková zvláštní forma quick time eventu, kdy se při dialogu objeví buď modré nebo červené myšítko. Pokud včas a správně stisknete, Shepard/ová okamžitě uplatní svou karmu a něco udělá. Může to být cokoli, ať už jde o vyřazení technika nepřátelských žoldnéřů, když si nedává pozor, nebo o zastavení ruky vašeho parťáka, když se chystá někoho chladnokrevně zabít. Velice fajnové a díky tomu máte pocit, že jste součástí poměrně častých cut-scén. Super nápad.
Mnou standardně nenáviděné minihry jsou tady ve formě jakéhosi pexesa s obvody a hledání kusu kódu v běžících útržcích. Obě minihry mi ani na chvíli nepřišly otravné či nadbytečné. Hackování mě vlastně i bavilo a ono pexeso mě nikdy nijak nezdrželo, takže mohu s klidem říci, že se jedná o další změnu k lepšímu.
Dále už jen v rychlosti - zmizelo Mako a tedy i nudné popojíždění po planetách a povinné přestřelky z jeho kokpitu v příběhových misích. To je sice nahrazeno nudným Hammerheadem z jednoho DLC přiloženého ke hře zdarma, ale naštěstí jej musíte řídit jen v rámci misí náležejících do tohoto DLC.
Jednotlivé mise už nejsou tak monstrózně dlouhé jako v jedničce (třeba Noverie mi trvala cca dvě a půl hodiny), zřídkakdy vám zaberou delší chvíli než půl hoďky. Při koncentraci hlavních misí je to jednoznačně klad - prostředí se neokouká, parťáci se mění dostatečně často. Svižné, svěží, jednoduché jak facka.
Zmizely granáty, namísto nich jsou těžké zbraně. Těžké zbraně se zpravidla zaměřují daleko lépe než granáty, je jich poměrně dost a občas si s nimi fajn zablbnete.
Iventář zchudl, najdete od každého typu zbraně asi pět různých kusů celkem. V celé hře. Oproti šíleně zmatené jedničce je to bezva změna. Totéž se týká i zbrojí, jejichž jednotlivé kusy si kupujete v obchodech. Super nápad je možnost upravit si barvu a vzor zbroje, stejně jako ovlivnit její výsledný look. Latex a tepláky z jedničky jsou ty tam!
Nově je tu nutnost těžit suroviny. Jakkoli je to činnost logická, nebavila mě a v podstatě mě i fyzicky bolela - křečovité držení pravého tlačítka a přejíždění nahoru a dolů po glóbu není zrovna něco, čím bych chtěl trávit hraní. Co pomohlo mně? Save editor. Za tyto suroviny si totiž zlepšujete statistiky celých skupin zbraní, které většinou nakoupíte a občas najdete. Nepochopil jsem, proč ještě musím těžit, když už jsem zaplatil tak nekřesťanskou částku, takže ne. Takhle ne.
Subquesty získáváte většinou navštívením planety, kdy vám UI lodi nahlásí, že se na planetě/asteroidu/vesmírné stanici/lodi nachází nějaká anomálie. Questy se většinou rozvinou do několika dalších, jejichž splnění trvá kolem deseti minut. Prostředí se neopakují, počet subquestů není nijak závratný a to je dobře. A hlavně můžete pokračovat po splnění hlavního úkolu. To je vlastně důležité, takže: MŮŽETE POKRAČOVAT V HRANÍ I PO DOHRÁNÍ HLAVNÍHO ÚKOLU! (to vědět, tak je můj výsledek mnohem lepší)
U jedničky jsem byl dlouho přesvědčen, že se jedná o RPG takřka ze staré školy, nakonec jsem dospěl k názoru, že je to průměrná střílečka s těžkopádným RPG systémem, bohatými dialogy a suprově odvyprávěným příběhem. Zaslepen předpokládanou nadřazeností RPG žánru nad ostatními, postavil jsem se ke druhému dílu Mass Effectu téměř jako hater. A teď jsem sám sobě objektem výsměchu.
Nejdříve si řekněme něco o atmosféře, příběhu a scénáři. Tedy o tom, co mě k prvnímu dílu táhlo jako můru ke světlu.
Co se hlavní story týče, má Mass Effect 2 poměrně nevděčnou pozici spojnice v trilogii. Přesto se s tím autoři poprali výtečně. Vyprávění, úkoly, příběhové twisty, zápletky, cut-scény - to všechno je podané ještě filmověji, efektněji a celkově mnohem lépe, na čemž má lví podíl atmosféra, které se ještě budu věnovat.
Co se týče scénáře a světa - nadechněte se, pokud to ještě nevíte, protože SHEPARD UMŘE! Hned na začátku je Normandie napadená mimozemšťany známými jako kolektoři a z lodi toho moc nezbyde. Už samotná tato úvodní scéna, kdy se snažíte dojít pro Jokera ve stavu beztíže a neslyšíte nic než ticho ve vakuu a vlastní dech... I největší tvrďák musí uznat, že takový úvod má opravdu koule.
Shepard se tedy z hlediska Aliance stává KIA a jeho oživení si na starost bere humanocentrická společnost Cerberos. Ten Cerberos, který jste pravděpodobně v jedničce pomáhali zničit, ten Cerberos, jehož nelidské experimenty jste v jedničce velice často překazili. Ano, Shepard kope za záporáky. Nebo... opravdu? To je tak nějak na vás, jak se k tomu postavíte.
Celý Mass Effect 2 se stává do jisté míry antitezí vítězného, epického a naivního černobílého pochodu, kterým bylo hraní jedničky. Všechno je relativní a všechno má smysl. Téměř nikdo nikoho netýrá nelidskými experimenty a nepřináší hrůzné oběti jen tak pro obveselení. A tady je tomu konečně také tak.
Shepard/ová se pohybuje po většinu hry v systému Terminus, tedy mimo prostor Citadely, což znamená drogy, žoldáky, piráty, vraždy a další laskominy odvrácené strany rozumných ras. A spousta z těchhle nepříliš pozitivních charakterů se stanou vašimi partnery a mnozí přáteli, někteří dokonce milenci. Atmosféricky se tedy jedná o posun do šedé zóny. Pokud jsem jedničku přirovnával svou naivitou k Andromedě, pak dvojka mi nejvíce připomněla FarScape.
Shepard/ová je navíc mnohem osobitější. A jako takový/á si bere všechno mnohem osobněji a tomu odpovídají reakce, které už tak často nejsou anonymním žvatláním, i grimasy ve tvářích. Dokonce i pozitivní možnosti v dialozích jsou daleko ostřejší. Hra by sice zasloužila menší koncentraci naivních psychologických žvástů, které ze Sheparda vypadnou, ale troufnu si říct, že i takhle dobře zpracované je to málokde.
Hra se mnohem více točí kolem postav, jejich rekrutování a získávání jejich důvěry. A to je, přátelé, super. Od Original War se mi nestalo, že bych se o své charaktery tak strachoval. V průběhu poslední mise mi konstantně mlátilo srdce, když jsem očekával výsledky jednotlivých rozhodnutí. A proč? Protože vám od začátku všichni říkají, že to nemusíte přežít. A vy víte, že to je pravda. Super!
Mass Effect 2 se nese ve znamení zeštíhlování a celkově mnohonásobně svižnější a svěžejší hratelnosti, než byl jeho předchůdce. Puristům, jakým jsem byl zpočátku i já, se to nemusí líbit, budou hře spílat, že je prachsprostou střílečkou. Jenže pokud jsou obdařeni očima a rozumem, budou muset uznat, že vlastně ani první díl nebyl tak úplně RPG, jak jsem už řekl. Je tedy nadmíru logické, že se po hratelnostní stránce poštelovala především přestřelková část.
Krytí zůstalo, ale konečně se kryjete vědomě a nikoli automaticky, jak tomu bylo u jedničky a mnohdy vedlo k chaotickému natáčení a couvání ve snaze odlepit se od krytu, zatímco vás krogan častoval ranami pažbou své brokovnice.
Velkým krokem vstříc zábavě při střílení je jednoznačně zavedení zásahových zón. Rány do hlavy, podstřelení nohou, zapalování, zmrazování, lámání těla biotikou o různé rohy - bez nadsázky se dá říct, že se při hraní vydovádí většina sadistů. A i ostatní si konečně mohou oddechnout, že se kvůli odkrývání příběhu nemusí nutit do nudných přestřelek.
RPG systém shodil dost ze své nadváhy a pro mé oko se stal daleko atraktivnějším. Nemáte už nějakých patnáct řádek, každou s dvaceti políčky k vylepšování. Zpočátku máte jednu pasivní schopnost, která sjednocuje rovnou několik skillů z jedničky - zdraví, celková přesnost, síla štítů, obnovování schopností a další věci závislé od třídy postavy, kterou zvolíte (ty zůstaly z jedničky). Dále jsou k dispozici speciální schopnosti, jako je třeba biotická šleha, přetížení štítů, jakási forma bullet-timu a další, které jsou zase závislé od třídy, kterou hrajete. Vtip je v tom, že nemáte několik desítek schopností, na jejichž nabití čekáte klidně třeba půl minuty a tedy je spíše nevyužíváte. Ne. Všechno je daleko svižnější a tak své speciální schopnosti můžete využívat v průměru co tři vteřiny. Méně je někdy více a v případě Mass Effectu toto fousaté úsloví platí dvojnásob.
Zlepšení doznaly i 'řečnické' volby během dialogů. Jde o to, že v jedničce vám různě rostla karma v závislosti na plnění různých úkolů. Když karma dosáhla nějaké hodnoty, mohli jste přidělit bod do přesvědčování nebo vyhrožování. Zbytečně neobratné. Ve dvojce vám karma sice roste stejným způsobem, ale už není potřeba cpát nikam dovednostní body a zvýšení ochráncovských či odpadlických bodů se projeví okamžitě v následujícím dialogu (pokud je možné je uplatnit samozřejmě).
Specialitkou je taková zvláštní forma quick time eventu, kdy se při dialogu objeví buď modré nebo červené myšítko. Pokud včas a správně stisknete, Shepard/ová okamžitě uplatní svou karmu a něco udělá. Může to být cokoli, ať už jde o vyřazení technika nepřátelských žoldnéřů, když si nedává pozor, nebo o zastavení ruky vašeho parťáka, když se chystá někoho chladnokrevně zabít. Velice fajnové a díky tomu máte pocit, že jste součástí poměrně častých cut-scén. Super nápad.
Mnou standardně nenáviděné minihry jsou tady ve formě jakéhosi pexesa s obvody a hledání kusu kódu v běžících útržcích. Obě minihry mi ani na chvíli nepřišly otravné či nadbytečné. Hackování mě vlastně i bavilo a ono pexeso mě nikdy nijak nezdrželo, takže mohu s klidem říci, že se jedná o další změnu k lepšímu.
Dále už jen v rychlosti - zmizelo Mako a tedy i nudné popojíždění po planetách a povinné přestřelky z jeho kokpitu v příběhových misích. To je sice nahrazeno nudným Hammerheadem z jednoho DLC přiloženého ke hře zdarma, ale naštěstí jej musíte řídit jen v rámci misí náležejících do tohoto DLC.
Jednotlivé mise už nejsou tak monstrózně dlouhé jako v jedničce (třeba Noverie mi trvala cca dvě a půl hodiny), zřídkakdy vám zaberou delší chvíli než půl hoďky. Při koncentraci hlavních misí je to jednoznačně klad - prostředí se neokouká, parťáci se mění dostatečně často. Svižné, svěží, jednoduché jak facka.
Zmizely granáty, namísto nich jsou těžké zbraně. Těžké zbraně se zpravidla zaměřují daleko lépe než granáty, je jich poměrně dost a občas si s nimi fajn zablbnete.
Iventář zchudl, najdete od každého typu zbraně asi pět různých kusů celkem. V celé hře. Oproti šíleně zmatené jedničce je to bezva změna. Totéž se týká i zbrojí, jejichž jednotlivé kusy si kupujete v obchodech. Super nápad je možnost upravit si barvu a vzor zbroje, stejně jako ovlivnit její výsledný look. Latex a tepláky z jedničky jsou ty tam!
Nově je tu nutnost těžit suroviny. Jakkoli je to činnost logická, nebavila mě a v podstatě mě i fyzicky bolela - křečovité držení pravého tlačítka a přejíždění nahoru a dolů po glóbu není zrovna něco, čím bych chtěl trávit hraní. Co pomohlo mně? Save editor. Za tyto suroviny si totiž zlepšujete statistiky celých skupin zbraní, které většinou nakoupíte a občas najdete. Nepochopil jsem, proč ještě musím těžit, když už jsem zaplatil tak nekřesťanskou částku, takže ne. Takhle ne.
Subquesty získáváte většinou navštívením planety, kdy vám UI lodi nahlásí, že se na planetě/asteroidu/vesmírné stanici/lodi nachází nějaká anomálie. Questy se většinou rozvinou do několika dalších, jejichž splnění trvá kolem deseti minut. Prostředí se neopakují, počet subquestů není nijak závratný a to je dobře. A hlavně můžete pokračovat po splnění hlavního úkolu. To je vlastně důležité, takže: MŮŽETE POKRAČOVAT V HRANÍ I PO DOHRÁNÍ HLAVNÍHO ÚKOLU! (to vědět, tak je můj výsledek mnohem lepší)
Pro: Všechno, nač jsem si u jedničky stěžoval bylo vylepšeno nebo opraveno; celkové zeštíhlení a daleko svižnější hraní a intenzivnější zážitek.
Proti: Těžba surovin je nudná a neobratná, stejně jako hledání subquestů tímto způsobem, občas jistá nepřehlednost plynoucí z mnoha postav v partě.
CokoNebudu vás unavovat ságo dlouhými komentáři jako každý ;-). Mass Effect 2 proti jedničce prřináší řadu změn. Příběh je na MAXIMÁLNÍ úrovni. Hra se posunula především ve zbraních a krytí. Grafika je naprosto vynikajicí a přistihl jsem se, jak jsem se 5 minut kochal výhledem na planetu ve stroskotané lodi kdy zachraňujete Jokera, hned na začátku. Velmi se mi líbí jaký má příbeh každý člen týmu, a že jich je sakra hodně. Hru si každý zamiluje, každý kdo si ji zahraje. Když si zamilujete hru, jste v tom. Budete se maximálně snažit a udělat vše pro to, aby vám přežil každý člen týmu, a každá ztráta nějakého člena, vás bude mrzet. Pochvalu si zaslouží i to, jak skvělé to navazuje na první díl, a jak všechny tří díly jsou krásně propletené. Pro mě je to jedna z nejlepších her co jsem kdy hrál s úchvatným příběhem a úchvatnou grafikou!! Pro mě něco, jako filmové STAR WARS :) zkrátka dokonalé a mých 100% hovoří za vše :).
Pro: Grafika, příběh s velkým P, rozhodování se, hodný nebo zlý
Proti: Vubec NIC :)))
Blue.SharkTak a je to tady - po více než 50 hodinách čistého herního času jsem dohrál Mass Effect 2. Importované pozice měly opravdu větší význam, než jsem si myslel a musím říct, že to stálo za to.
Celkový příběh o Reaperech hraje ve druhém díle tak nějak druhé housle. Krásně to ale vyvažuje spousta vedlejších úkolů a také osobní mise jednotlivých členů týmu, takže mi to zas tolik nevadilo. Oproti prvnímu dílu už to totiž nejsou pouze vyplňovačky a příběhová vata, ale jedná se o minulost týmu či zásadnější události, které ke svému šťastnému konci potřebují neohroženého kapitána.
Graficky doznal Mass Effect 2 značných změn. Bez krvavých nároků ukazuje různorodější a uvěřitelnější prostředí a lépe vymodelované postavy. Za špičku považuji design Citadely, Ilia a Omegy - ta místa na mě dokázala nějakým způsobem dýchnout svou atmosférou. Normandy SR2 je potom kapitolou sama o sobě, protože se z ní stala loď, kterou bych si opravdu dokázal představit poletovat po vesmíru. A když mi pak na osobní terminál přišla zpráva od člověka, kterému jsem zachránil krk, vždycky mě to potěšilo.
Velkou zásluhu na kvalitě hry má také dabing a filmové dialogy. V člověku pak postavy díky osobitému dabingu dokáží vzbudit sympatie či antipatie a to je podle mě krok správným směrem. Také přibyla možnost udělat při hovoru neočekávanou akci, což mi také přijde sympatické. Nejvíce mě pobavila situace, kdy jsem udělal "zlou" akci a dal jsem tak plamenně hovořícímu kroganovi hlavičku, načež se ten sebral a s brbláním odešel pryč :))
Celkově se hra vydala výrazně akčnější cestou, a ač některé boje byly na můj vkus moc dlouhé, tenhle příklon k akci mi nijak zásadně nevadil. Líbilo se mi zaměření zbraní na určité druhy poškození, ale taky trochu vadilo, že neměly žádné číselné statistiky. V boji pro mě ale bylo trochu těžší používat biotické schopnosti - mají modifikovaný účinek, takže nepůsobíly vždycky tak, jak jsem potřeboval (kinetické bariéry a zbroj povětšinou negují jejich účinek).
Také se nemohu nezmínit o mé úchylce - výzkumu. Tvůrci dokázali osekat původní ježdění po planetách a udělali z něho zkoumání planet pomocí automatických sond. Díky nim získává hráč do skladů 4 základní suroviny, ze kterých pak financuje výzkum různých vylepšení. A že jich je požehnaně - byl jsem v sedmém nebi :)
A teď si trochu zafňukám - tahle hra mi ukázala, že DLC jsou skutečně jen vytržené části hry za účelem získání většího pytlíku peněz od zákazníků. O to více mě naštvalo, že třeba DLC postavy nebyly tak propracované jako původní...aspoň že ty mise stály za to... A potom ten zvláštní konec - lidský reaper? To mě moc nepotěšilo, ale...nějak jsem se s tím asi smířil..
Tak to bude asi všechno. Mass Effect 2 jsem hrál s radostí, byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne a nenašel jsem na něm moc chyb. Už teď se těším, až si importuji postavu do třetího dílu :)
Celkový příběh o Reaperech hraje ve druhém díle tak nějak druhé housle. Krásně to ale vyvažuje spousta vedlejších úkolů a také osobní mise jednotlivých členů týmu, takže mi to zas tolik nevadilo. Oproti prvnímu dílu už to totiž nejsou pouze vyplňovačky a příběhová vata, ale jedná se o minulost týmu či zásadnější události, které ke svému šťastnému konci potřebují neohroženého kapitána.
Graficky doznal Mass Effect 2 značných změn. Bez krvavých nároků ukazuje různorodější a uvěřitelnější prostředí a lépe vymodelované postavy. Za špičku považuji design Citadely, Ilia a Omegy - ta místa na mě dokázala nějakým způsobem dýchnout svou atmosférou. Normandy SR2 je potom kapitolou sama o sobě, protože se z ní stala loď, kterou bych si opravdu dokázal představit poletovat po vesmíru. A když mi pak na osobní terminál přišla zpráva od člověka, kterému jsem zachránil krk, vždycky mě to potěšilo.
Velkou zásluhu na kvalitě hry má také dabing a filmové dialogy. V člověku pak postavy díky osobitému dabingu dokáží vzbudit sympatie či antipatie a to je podle mě krok správným směrem. Také přibyla možnost udělat při hovoru neočekávanou akci, což mi také přijde sympatické. Nejvíce mě pobavila situace, kdy jsem udělal "zlou" akci a dal jsem tak plamenně hovořícímu kroganovi hlavičku, načež se ten sebral a s brbláním odešel pryč :))
Celkově se hra vydala výrazně akčnější cestou, a ač některé boje byly na můj vkus moc dlouhé, tenhle příklon k akci mi nijak zásadně nevadil. Líbilo se mi zaměření zbraní na určité druhy poškození, ale taky trochu vadilo, že neměly žádné číselné statistiky. V boji pro mě ale bylo trochu těžší používat biotické schopnosti - mají modifikovaný účinek, takže nepůsobíly vždycky tak, jak jsem potřeboval (kinetické bariéry a zbroj povětšinou negují jejich účinek).
Také se nemohu nezmínit o mé úchylce - výzkumu. Tvůrci dokázali osekat původní ježdění po planetách a udělali z něho zkoumání planet pomocí automatických sond. Díky nim získává hráč do skladů 4 základní suroviny, ze kterých pak financuje výzkum různých vylepšení. A že jich je požehnaně - byl jsem v sedmém nebi :)
A teď si trochu zafňukám - tahle hra mi ukázala, že DLC jsou skutečně jen vytržené části hry za účelem získání většího pytlíku peněz od zákazníků. O to více mě naštvalo, že třeba DLC postavy nebyly tak propracované jako původní...aspoň že ty mise stály za to... A potom ten zvláštní konec - lidský reaper? To mě moc nepotěšilo, ale...nějak jsem se s tím asi smířil..
Tak to bude asi všechno. Mass Effect 2 jsem hrál s radostí, byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne a nenašel jsem na něm moc chyb. Už teď se těším, až si importuji postavu do třetího dílu :)
Pro: PŘÍBĚH!, grafika, filmovost, kodex, design úrovní, sakra stylová loď
Proti: Některé boje na můj vkus až příliš dlouhé
MATADORPůvodně pro mě byl Mass Effect hrou, do které jsem se musel nutit. Postupem hraní se z toho stala záležitost, kterou jsem si oblíbil i přes její viditelné nedostatky. Po dohrání prvního dílu bylo pokračování jasnou volbou, už jen z důvodů pozitivnějsích ohlasů. I přesto jsem se radši držel myšlenkami trošku při zemi a i když dvojka občas klopýtne, je to nástupce jak má být. U podobné hry opět bude dobré zmínit jen body, které mne nadchly a co mě případně zklamalo.
Celá dvojka přesto stojí na postavách, ať už nových, či navrátivších. Ohledně nich jsem byl v sedmém nebi. Každá z nich má svůj příběh, který můžete dále rozvíjet plnění hlavního questu, aby jste si tak získali jejich loajalitu. Ovšem pokud toto přejdete je neméně zajímavé si s postavami během svého volna jen tak pokecat, což Vám trošku otevírá jejich vlastní já, které je občas hodně silné. Překvapením pro mě byl návrat několika postav z předešlého dílu a veškeré následky, které jsem v prvním díle učinil.
Mezi dalšími body, které se dají bez okolků vypíchnout je grafická stránka hry. Konečně se hra může honosit tím, co jedničce chybělo, kde mi vše přišlo plytké a bez života. Samotné úrovně jsou sice stále na stejné úrovni, ale je graficky jsou více pestřejší a barevnější. Všechno ožilo tím správným směrem a určitě se na hru lépe kouká!
Ohledně boje jsem si začal trošku více mlaskat, než-li u prvního dílu. Hra má o trošku akčnější ráz a změna z nekonečné, přehřívající se munice z jedničky vyměnily zásobníky a nutnost střelivo doplňovat za to určitě palec nahoru.
S hratelností jsou spjaty i veškeré hackovací minihry a těžba surovin. Ve své podstatě strašně primitivní záležitost, ale neuvěřitelně návyková. Občas jsem se jen procházel po dané lokaci a hledal, kde můžu co hacknout. Stejně tak s planetami, létal jsem s lodí i kam jsem nemusel, abych měl spoustu vytěžených zásob. Určitě nejsou od škody, za vytěžený materiál je možné nakoupit spoustu vylepšení!
Patrně jediným, ale pro mě velkým problém je opět maskování hlavního příběhu spoustou vedlejšáků, které Vám sice dávají zkušenosti a různé další motivační dovednosti. Ve výsledku jsem ale tímhle trošku zklamán. Začátek příběhu mě neuvěřitelně vtáhl, až jsem se tomu sám divil. Postupem hraní jsem si však nemohl nevšimnout tohoto šrapnelu na jinak parádní hře.
U Mass Effect 2 jde vidět, že tvůrci dali na názory komunity a vyřešili/vymazali spoustu věcí. Zároveň nakopli spoustu dalšího materiálu, který se prostě snad v trojce nedá zvládnout vysvětlit, ale to uvidím zakrátko ... :)
Celá dvojka přesto stojí na postavách, ať už nových, či navrátivších. Ohledně nich jsem byl v sedmém nebi. Každá z nich má svůj příběh, který můžete dále rozvíjet plnění hlavního questu, aby jste si tak získali jejich loajalitu. Ovšem pokud toto přejdete je neméně zajímavé si s postavami během svého volna jen tak pokecat, což Vám trošku otevírá jejich vlastní já, které je občas hodně silné. Překvapením pro mě byl návrat několika postav z předešlého dílu a veškeré následky, které jsem v prvním díle učinil.
Mezi dalšími body, které se dají bez okolků vypíchnout je grafická stránka hry. Konečně se hra může honosit tím, co jedničce chybělo, kde mi vše přišlo plytké a bez života. Samotné úrovně jsou sice stále na stejné úrovni, ale je graficky jsou více pestřejší a barevnější. Všechno ožilo tím správným směrem a určitě se na hru lépe kouká!
Ohledně boje jsem si začal trošku více mlaskat, než-li u prvního dílu. Hra má o trošku akčnější ráz a změna z nekonečné, přehřívající se munice z jedničky vyměnily zásobníky a nutnost střelivo doplňovat za to určitě palec nahoru.
S hratelností jsou spjaty i veškeré hackovací minihry a těžba surovin. Ve své podstatě strašně primitivní záležitost, ale neuvěřitelně návyková. Občas jsem se jen procházel po dané lokaci a hledal, kde můžu co hacknout. Stejně tak s planetami, létal jsem s lodí i kam jsem nemusel, abych měl spoustu vytěžených zásob. Určitě nejsou od škody, za vytěžený materiál je možné nakoupit spoustu vylepšení!
Patrně jediným, ale pro mě velkým problém je opět maskování hlavního příběhu spoustou vedlejšáků, které Vám sice dávají zkušenosti a různé další motivační dovednosti. Ve výsledku jsem ale tímhle trošku zklamán. Začátek příběhu mě neuvěřitelně vtáhl, až jsem se tomu sám divil. Postupem hraní jsem si však nemohl nevšimnout tohoto šrapnelu na jinak parádní hře.
U Mass Effect 2 jde vidět, že tvůrci dali na názory komunity a vyřešili/vymazali spoustu věcí. Zároveň nakopli spoustu dalšího materiálu, který se prostě snad v trojce nedá zvládnout vysvětlit, ale to uvidím zakrátko ... :)
Pro: sympatičtější grafika, drobná úprava hratelnosti, postavy, dabing, rozhodnutí, parádní rozjezd, ...
Proti: oproti prvnímu dílu slabší příběh, okatě slabší filmovost,
WalomePrvní Mass Effect mě hodně bavil. Z nějakého neznámého důvodu jsem mu dal přednost před Dragon Age, a to i přes to, že jsem spíše na fantasy a scifi mě vyloženě nebaví. Hru jsem si užil, a ačkoli mi na ní pár věcí vadilo, po celou dobu hraní jsem se bavil (i přes všudypřítomný patos).
Dvojka mi dlouho stála v poličce. Čekal jsem, až budu mít více volného času. Který přišel krátce po vydání ME3. A jak u mě dvojka obstála?
Mass Effect 2 je výborná hra. Možná někteří z Vás zaregistrovali, že si neustále stěžuji na různá zjednodušení a prvky v nových hrách, které usnadňují hráči cestu. Mass Effect 2 je těchto prvků plný. A i přesto mě velice bavil a nepřišlo mi, že mě tvůrci vedou za ručičku. Oni vedou, ale velice nenápadně. Nemáte to ani čas sledovat, protože se na monitorech odehrává dokonalá kombinace interaktivního filmu a hry.
Jednoznačným a nejvýraznějším plusem jsou dynamické dialogy. V jedničce se o to už pokoušeli, ale nebylo to ono. Tady už jsme postoupili na vyšší level a doufám, že ve trojce bude vše dotaženo k dokonalosti. Postavy přecházejí z místa na místo, do jiné místnosti, drbou se, zlostně si buší do prsou, sedají ke stolu, pláčou, popadají se za břicho, kryjí si obličej v očekávání rány a tak dále a tak dále.
S tím souvisí i mimika obličeje. Je zajímavé, že hlavní postava má jen tři hlavní výrazy (neutrál, zamračení, křečovitý úsměv), kdežto některé NPC (zejména modrohlavky) přímo hrají city. Člověk se nediví, že Asarianky všichni milují.
Hlavní postava je vůbec úděsná, tak jako byla v jedničce (hrál jsem za chlapa). Ve dvojce prakticky zmizela možnost sarkastické odpovědi a vystřídala ji drsná odpověď, která ve skutečnosti až tak drsná není (jak kdy). Někdy mě překvapily Shepardovy reakce, ale to mohlo být překladem. Rozhodně ale vítám možnost mnoha odpovědí, které možná nemají na průběh hry vliv, ale celý dialog vypadá reálněji.
Hra je velice lineární. A to nejen, co se týká děje , ale i co se týká map – prakticky nemůžete narazit na žádnou odbočku, dokonce i města a lidské (popř. alianské) aglomerace jsou vytvořeny tak, že se v nich vyznáte po první návštěvě. Což považuji za plus. Nebloudil jsem a byl jsem rád.
U akčních pasáží to bylo horší. Linearita by nevadila, ale uměle nastrčené překážky, za které se dá schovat, přímo mlátily do očí. Jakmile člověk spatřil shluk beden a sloupů, bylo jasné, že brzo bude střelba.
Za nešťastné rozhodnutí také považuji nakonfigurované běhání, krytí a interakci na jedné klávese.
Parťáci byli přínosní hlavně kvůli svým schopnostem. Sice stříleli, ale nijak extra. Ani toho moc při boji nenamluvili, což je škoda.
Docela dost toho ale namluvili mimo boj – a to je věc, která mě naprosto fascinuje. Ta představa, že každá postava má nějakou repliku pro každý moment v každé misi, kdyby si náhodou hráč na misi vybral právě ji. Sice bych přivítal více pošťuchování a nesnášenlivostí mezi různými charaktery, ale i tak jsem byl velice spokojen.
Parťáků jako takových bylo hodně, možná až příliš. Ale vedlejší mise s nimi spojené byly všechny parádní.
Po akci přichází konec mise a možnost těžby minerálů na různých planetách. Není to špatný prvek, ale trochu bych ho urychlil (méně míst pro těžbu, bez nutnosti počkat, až se sonda vypustí, než mohu scanerem rejdit dál apod.). Ale celkově je možnost nových technologií dobrý nápad, zejména vyladění lodi.
Mass Effect 2 mě natolik ohromil, že jsem si po týdnu hraní koupil trojku. A už se těším, až si pěkně nakopčím sejvy a poté zachráním celý vesmír… zase :)
Dvojka mi dlouho stála v poličce. Čekal jsem, až budu mít více volného času. Který přišel krátce po vydání ME3. A jak u mě dvojka obstála?
Mass Effect 2 je výborná hra. Možná někteří z Vás zaregistrovali, že si neustále stěžuji na různá zjednodušení a prvky v nových hrách, které usnadňují hráči cestu. Mass Effect 2 je těchto prvků plný. A i přesto mě velice bavil a nepřišlo mi, že mě tvůrci vedou za ručičku. Oni vedou, ale velice nenápadně. Nemáte to ani čas sledovat, protože se na monitorech odehrává dokonalá kombinace interaktivního filmu a hry.
Jednoznačným a nejvýraznějším plusem jsou dynamické dialogy. V jedničce se o to už pokoušeli, ale nebylo to ono. Tady už jsme postoupili na vyšší level a doufám, že ve trojce bude vše dotaženo k dokonalosti. Postavy přecházejí z místa na místo, do jiné místnosti, drbou se, zlostně si buší do prsou, sedají ke stolu, pláčou, popadají se za břicho, kryjí si obličej v očekávání rány a tak dále a tak dále.
S tím souvisí i mimika obličeje. Je zajímavé, že hlavní postava má jen tři hlavní výrazy (neutrál, zamračení, křečovitý úsměv), kdežto některé NPC (zejména modrohlavky) přímo hrají city. Člověk se nediví, že Asarianky všichni milují.
Hlavní postava je vůbec úděsná, tak jako byla v jedničce (hrál jsem za chlapa). Ve dvojce prakticky zmizela možnost sarkastické odpovědi a vystřídala ji drsná odpověď, která ve skutečnosti až tak drsná není (jak kdy). Někdy mě překvapily Shepardovy reakce, ale to mohlo být překladem. Rozhodně ale vítám možnost mnoha odpovědí, které možná nemají na průběh hry vliv, ale celý dialog vypadá reálněji.
Hra je velice lineární. A to nejen, co se týká děje , ale i co se týká map – prakticky nemůžete narazit na žádnou odbočku, dokonce i města a lidské (popř. alianské) aglomerace jsou vytvořeny tak, že se v nich vyznáte po první návštěvě. Což považuji za plus. Nebloudil jsem a byl jsem rád.
U akčních pasáží to bylo horší. Linearita by nevadila, ale uměle nastrčené překážky, za které se dá schovat, přímo mlátily do očí. Jakmile člověk spatřil shluk beden a sloupů, bylo jasné, že brzo bude střelba.
Za nešťastné rozhodnutí také považuji nakonfigurované běhání, krytí a interakci na jedné klávese.
Parťáci byli přínosní hlavně kvůli svým schopnostem. Sice stříleli, ale nijak extra. Ani toho moc při boji nenamluvili, což je škoda.
Docela dost toho ale namluvili mimo boj – a to je věc, která mě naprosto fascinuje. Ta představa, že každá postava má nějakou repliku pro každý moment v každé misi, kdyby si náhodou hráč na misi vybral právě ji. Sice bych přivítal více pošťuchování a nesnášenlivostí mezi různými charaktery, ale i tak jsem byl velice spokojen.
Parťáků jako takových bylo hodně, možná až příliš. Ale vedlejší mise s nimi spojené byly všechny parádní.
Po akci přichází konec mise a možnost těžby minerálů na různých planetách. Není to špatný prvek, ale trochu bych ho urychlil (méně míst pro těžbu, bez nutnosti počkat, až se sonda vypustí, než mohu scanerem rejdit dál apod.). Ale celkově je možnost nových technologií dobrý nápad, zejména vyladění lodi.
Mass Effect 2 mě natolik ohromil, že jsem si po týdnu hraní koupil trojku. A už se těším, až si pěkně nakopčím sejvy a poté zachráním celý vesmír… zase :)
Pro: dynamické dialogy; plynulost děje; některé lokace jsou vážně nádherné; náplň misí; ubylo patosu
Proti: ,ale pořád je ho tam dost; těžba se po čase stane stereotypní; Shepard je mi hrozně, ale opravdu hrozně moc protivnej
MartinezZDvojka je jednoznačně hezčí, příběhem nutkavější, mnohé z kouzla jedničky se ale vytratilo a mnohé z hloupostí mě nemilých přibylo.
+ mnohem hezčí grafika, kterou můj prastarý PC pardál stále nečekaně i na plné detaily zvládá
+ 200% filmový začátek hry
+ některé sympatické postavy
+ vesmír a zkoumání
+ příběh
- ošklivá obálka :D
- množství postav, přičemž takový počet je zbytečný a mnozí jsou tak nevyužiti až pro hru naprosto zbyteční významem (Zaeed, Kasumi, Grunt, Jack)
- díky množství postav také velké množství misí loajality, které tak svým počtem už celkem zdržují
- Overlord, Liar of the Shadow Broker, Arrival, ostatní DLC jen zbytečně uměle protahovaly hrací dobu (pokud jste hru začínali od začátku se všemi dostupnými přídavky)
- na můj vkus příliš mnoho video sekvencí a animovaných neinteraktivních příběhových videí, u některýchž hra rozhodovala za mě.
- bugy, zasekávající se a "vypínající se" postavy, příběhové postavy, se kterými nelze mluvit...
- zbytečné zdlouhavé skenování planet. Kde je to rychlé jednoduché skenování z orbity jako v ME1, když je tohle ještě navíc vylepšená Normandy?
- když si před samotným rozehráním hry nejprve prohlédnu a prozkoumám vesmír a jeho galaxie, zase se mi postupně nedávkují mise. Hvězdná mapa je tak díky všem těm ukazatelům a informacích totálně nepřehledná
- palivo a jeho nákup, nutnost dukupovat sondy - jen způsob pro protáhnutí herní doby
- nutnost "ručně" cestovat mezi hvězdnými systémy jedné galaxie - - jen způsob pro protáhnutí herní doby
- přílišná konzolovost, nulová možnost nastavení, nemožnost vypnout nápovědu ve hře, která navíc chybně napovídá u klávesových zkratek, pokud si klávesy namapujete jinak, než autoři rozhodli, že je to správně, navíc nemožnost některé klávesy vůbec namapovat. Ještě že existuje Coalesced.Editor.
- žádná zkratka pro úkoly a kodex, všechno musí jít přes Escape
-- (ano, dva mínusy) za okleštěnou Citadelu. Kde je ta nádherná, rozhlehlá Citadela z ME1? Takového času a úsilí bylo věnováno na zbytečný přídavek se vznášedlem, jeho misí a mapami, přitom rozvíjení Citadely co do možností akcí, úkolů a její průchodnosti by byl DŮVOD DLC kupovat. Největší zklamání z ME2.
- až smutně nevyužité postavy Wrexe, Ashley/Kaidana (totálně) a Liary (u níž to alespoň trochu napravil přídavek)
+ mnohem hezčí grafika, kterou můj prastarý PC pardál stále nečekaně i na plné detaily zvládá
+ 200% filmový začátek hry
+ některé sympatické postavy
+ vesmír a zkoumání
+ příběh
- ošklivá obálka :D
- množství postav, přičemž takový počet je zbytečný a mnozí jsou tak nevyužiti až pro hru naprosto zbyteční významem (Zaeed, Kasumi, Grunt, Jack)
- díky množství postav také velké množství misí loajality, které tak svým počtem už celkem zdržují
- Overlord, Liar of the Shadow Broker, Arrival, ostatní DLC jen zbytečně uměle protahovaly hrací dobu (pokud jste hru začínali od začátku se všemi dostupnými přídavky)
- na můj vkus příliš mnoho video sekvencí a animovaných neinteraktivních příběhových videí, u některýchž hra rozhodovala za mě.
- bugy, zasekávající se a "vypínající se" postavy, příběhové postavy, se kterými nelze mluvit...
- zbytečné zdlouhavé skenování planet. Kde je to rychlé jednoduché skenování z orbity jako v ME1, když je tohle ještě navíc vylepšená Normandy?
- když si před samotným rozehráním hry nejprve prohlédnu a prozkoumám vesmír a jeho galaxie, zase se mi postupně nedávkují mise. Hvězdná mapa je tak díky všem těm ukazatelům a informacích totálně nepřehledná
- palivo a jeho nákup, nutnost dukupovat sondy - jen způsob pro protáhnutí herní doby
- nutnost "ručně" cestovat mezi hvězdnými systémy jedné galaxie - - jen způsob pro protáhnutí herní doby
- přílišná konzolovost, nulová možnost nastavení, nemožnost vypnout nápovědu ve hře, která navíc chybně napovídá u klávesových zkratek, pokud si klávesy namapujete jinak, než autoři rozhodli, že je to správně, navíc nemožnost některé klávesy vůbec namapovat. Ještě že existuje Coalesced.Editor.
- žádná zkratka pro úkoly a kodex, všechno musí jít přes Escape
-- (ano, dva mínusy) za okleštěnou Citadelu. Kde je ta nádherná, rozhlehlá Citadela z ME1? Takového času a úsilí bylo věnováno na zbytečný přídavek se vznášedlem, jeho misí a mapami, přitom rozvíjení Citadely co do možností akcí, úkolů a její průchodnosti by byl DŮVOD DLC kupovat. Největší zklamání z ME2.
- až smutně nevyužité postavy Wrexe, Ashley/Kaidana (totálně) a Liary (u níž to alespoň trochu napravil přídavek)
Pro: Příběh, grafika, mimika, filmovost
Proti: Zbytečné postavy, zbytečně lacině protahovaná hrací doba, konzolovst
ArceePředem upozorňuji na možné spoilery.
Doporučená hudba pro násladující řádky.
Na hru jsem narazil úplnou náhodou na náhodném foru, kde ji jeden fanoušek vychvaloval do nebes.
Začátek hry byl pro mně trochu chaotický, jelikož jsem se ocitl v úplně jiných vodách a byla to pro mně novinka. Po pár hodinách hraní jsem se do toho však dostal a hru jsem pochopil celkem rychle.
Po spuštění jsem měl možnost importu savu z jedničky ale bohužel jsem žádný neměl tak jsem zvolil default nastavení s výběrem nejdůležitějších historických momentů hlavního hrdiny. Po spuštění hry jsem byl celkem překvapen a říkal jsem si „co je to za blbost, přece to nemůže být tak krátké“. Po pár minutách mi to nabídlo editor obličeje a výběru povolání kde jsem se zasekl, jelikož většina z nich byla pro mně nová, ale nakonec jsem zvolil vojáka. Obličej jsem nechal default hlavně kvůli trailerům, které jsem si zkouknul ještě než jsem šel do koupi hry.
Po rozmluvě s divným mužem alias Iluziv menem jsem byl spolu se svojí crew na svojí vlastní lodi vypuštěn do hlubin vesmíru a dostal jsem za úkol sestavit tým a zlikvidovat největší hrozbu galaxie(o reaperech jsem dosud neměl páru). No já byl natěšený jak malý kluk na kolotoče a okamžitě jsem se vrhl na plnění poslání.
Sestavování týmu zaberalo docela dost času a o to víc, jelikož nám jej vývojaři fikaně prošpikovali dalšími úkoly a odbočkami. Při některých zásadních momentech a cutscénách jsem si vážně připadal, jako bych měl puštěný film. Jsou tu úkoly všeho druhu a každý si tu najde svůj styl hraní.
Hra pěkně odsípá a ani chvíli jsem se u ní nenudil. Snad jen u těžby surovin ale k tomu když si člověk pustí nějakou dobrou hudbu tak je to celkem zajímavá odreagovávačka od střílení. Ať už jste na nějaké vedlejší misi nebo pomáháte členovi týmu, všechny ůkoly mají svým způsobem dopad na zbytek hry, nebo se to tak aspoň jevý.
Grafika je úchvatná. Ostatně je poháněna unreal enginem takže je i skvěle optimalizovaná a zahrajete si ji i na starších strojích. Různorodá scenérie měnící se s každou planetou ve mně nechávala pocit barevného úžasu a překvapení. Kvalitní vyhlazení hran, perfektní polygony a vysoké rozlišení textur, prostě krása. Co mně však nejvíce plesklo do oči a uší byli dialogy a animace. Nic tak propracovaného jsem do té doby neviděl a ještě dnes má mnoho her do takové úrovně daleko.
Hlavním tahákem celé hry je tu však příběh. Tak emotivní a zároveň napínavý zážitek jsem ve hře ještě neviděl. Předčilo to i můj dosud nejoblíbenější Gothic. Své slovo si taky prosadil soundtrack, který je v podaní Jacka Walla parádně sladěný s příběhem.
Biowarům se musí uznat, že udělali opravdu skvělé dílo. Hned po dvojce jsem se vrhnul na jedničku a dvojku ještě jednou hezky s importovaným savem. Na mém závěrečném hodnocení se též podepisuje fakt, že se hra odehrává ve vesmíru.
Byla to moje první náročnější hra na novém PC a po dohrání jsem byl o to víc rád, že jsem do něj zainvestoval, protože přijít o tento skvost by byla životní chyba. Můj úplně první výlet do universa Mass Effect kterého nebudu nikdy litovat...
Doporučená hudba pro násladující řádky.
Na hru jsem narazil úplnou náhodou na náhodném foru, kde ji jeden fanoušek vychvaloval do nebes.
Začátek hry byl pro mně trochu chaotický, jelikož jsem se ocitl v úplně jiných vodách a byla to pro mně novinka. Po pár hodinách hraní jsem se do toho však dostal a hru jsem pochopil celkem rychle.
Po spuštění jsem měl možnost importu savu z jedničky ale bohužel jsem žádný neměl tak jsem zvolil default nastavení s výběrem nejdůležitějších historických momentů hlavního hrdiny. Po spuštění hry jsem byl celkem překvapen a říkal jsem si „co je to za blbost, přece to nemůže být tak krátké“. Po pár minutách mi to nabídlo editor obličeje a výběru povolání kde jsem se zasekl, jelikož většina z nich byla pro mně nová, ale nakonec jsem zvolil vojáka. Obličej jsem nechal default hlavně kvůli trailerům, které jsem si zkouknul ještě než jsem šel do koupi hry.
Po rozmluvě s divným mužem alias Iluziv menem jsem byl spolu se svojí crew na svojí vlastní lodi vypuštěn do hlubin vesmíru a dostal jsem za úkol sestavit tým a zlikvidovat největší hrozbu galaxie(o reaperech jsem dosud neměl páru). No já byl natěšený jak malý kluk na kolotoče a okamžitě jsem se vrhl na plnění poslání.
Sestavování týmu zaberalo docela dost času a o to víc, jelikož nám jej vývojaři fikaně prošpikovali dalšími úkoly a odbočkami. Při některých zásadních momentech a cutscénách jsem si vážně připadal, jako bych měl puštěný film. Jsou tu úkoly všeho druhu a každý si tu najde svůj styl hraní.
Hra pěkně odsípá a ani chvíli jsem se u ní nenudil. Snad jen u těžby surovin ale k tomu když si člověk pustí nějakou dobrou hudbu tak je to celkem zajímavá odreagovávačka od střílení. Ať už jste na nějaké vedlejší misi nebo pomáháte členovi týmu, všechny ůkoly mají svým způsobem dopad na zbytek hry, nebo se to tak aspoň jevý.
Grafika je úchvatná. Ostatně je poháněna unreal enginem takže je i skvěle optimalizovaná a zahrajete si ji i na starších strojích. Různorodá scenérie měnící se s každou planetou ve mně nechávala pocit barevného úžasu a překvapení. Kvalitní vyhlazení hran, perfektní polygony a vysoké rozlišení textur, prostě krása. Co mně však nejvíce plesklo do oči a uší byli dialogy a animace. Nic tak propracovaného jsem do té doby neviděl a ještě dnes má mnoho her do takové úrovně daleko.
Hlavním tahákem celé hry je tu však příběh. Tak emotivní a zároveň napínavý zážitek jsem ve hře ještě neviděl. Předčilo to i můj dosud nejoblíbenější Gothic. Své slovo si taky prosadil soundtrack, který je v podaní Jacka Walla parádně sladěný s příběhem.
Biowarům se musí uznat, že udělali opravdu skvělé dílo. Hned po dvojce jsem se vrhnul na jedničku a dvojku ještě jednou hezky s importovaným savem. Na mém závěrečném hodnocení se též podepisuje fakt, že se hra odehrává ve vesmíru.
Byla to moje první náročnější hra na novém PC a po dohrání jsem byl o to víc rád, že jsem do něj zainvestoval, protože přijít o tento skvost by byla životní chyba. Můj úplně první výlet do universa Mass Effect kterého nebudu nikdy litovat...
Pro: Grafika, soundtrack, dialogy, animace, příběh a vesmírný křeček!!!
AiMLEzZzV době, kdy jsem psal tento komentář, jsem sice už měl nějakou dobu rozehraný třetí díl, nicméně mám nutkání je navzájem všechny porovnávat, a tak, abych ulevil své duši, musím napsat taky pár slov o dvojce.
Skok mezi jedničkou a dvojkou mi přišel skoro tak velký, jako mezi prvním a druhým dílem Assassin's Creed. Jenže zatímco tvůrci Assassin's Creed de facto všechno vylepšili bez nějakých "ale", Mass Effect udělal pořádný posun kupředu, spolu s ním však přibylo taky pár neduhů. Snad nejvýraznější změnou jsou celkově mnohem svižnější a zábavnější akční složka. Přestřelky jsou daleko intenzivnější, přibyl útok zblízka, zmizelo přehřívání zbraní a nahradily ho konvenční náboje (byť to teda v rámci hry nedává moc smysl) a lokace jsou teď ve většině případů mnohem lépe nadesignované, takže tentokrát je tu i prostor pro taktiku, obkličování, alternativní cesty a vůbec se tam jaksi líp dýchá. Vylepšení doznala i umělá inteligence, která teď přinejmenším dělá, co po ní chcete a neplete se vám do rány či nenabíhá doprostřed nepřátelských řad.
Ruku v ruce s lepší akční stránkou jdou i zajímavější pasáže mimo bojiště. Nejen, že je teď akce lépe nadávkovaná, ale rozhovory teď mají jakýsi spád, už nejsou tak příšerně patetické (i když ani tady se tomu scénárista úplně nevyhnul) a odráží se v nich i to, jaký je vaše postava charakterní klaďas, či bezpáteční hajzl. Tu a tam si promluvit s nějakým členem týmu byla většinou radost a dokonce se ukázalo, že autoři mají smysl pro humor (zejména dvojice Joker a EDI či vědec Mordin Solus mě občas upřímně pobavili).
Co se příliš nezměnilo je stereotypnost vedlejších úkolů. V podstatě je to skoro totéž jako v jedničce, akorát v zajímavějším prostředí a nemusíte kvůli tomu jezdit po těch odporných planetkách. Co se hloupého navíc přibylo, je sběr surovin po různých planetách - to je opravdu otrava, kterou jsem si vytrpěl jenom proto, že jsem musel, a nenatěžil jsem dobrovolně ani o gram víc, než jsem potřeboval. Jo a ke všemu zmizelo Mako, proti kterýmu jsem celkem nic neměl, snad jen to, že se na těch podivně zakřivených površích planet z jedničky ovládalo naprosto katastrofálně.
Po technické stránce je všechno v pořádku, grafika doznala výrazného zlepšení - prostředí už není tak šíleně prázdné a detailní nejsou už jen obličeje. Za to si výrazně pohoršila hudba, která tak nějak zabila atmosféru jedničky a nahradila ji celkem nevýrazným béčkovým sci-fi balastem. A když už mluvím o sci-fi balastu, tak totéž se v podstatě dá říct i o příběhu. Nicméně je to celé celkem dobře podané a konec konců jsem si celou tu jízdu docela užil. Nemůžu si stěžovat.
Skok mezi jedničkou a dvojkou mi přišel skoro tak velký, jako mezi prvním a druhým dílem Assassin's Creed. Jenže zatímco tvůrci Assassin's Creed de facto všechno vylepšili bez nějakých "ale", Mass Effect udělal pořádný posun kupředu, spolu s ním však přibylo taky pár neduhů. Snad nejvýraznější změnou jsou celkově mnohem svižnější a zábavnější akční složka. Přestřelky jsou daleko intenzivnější, přibyl útok zblízka, zmizelo přehřívání zbraní a nahradily ho konvenční náboje (byť to teda v rámci hry nedává moc smysl) a lokace jsou teď ve většině případů mnohem lépe nadesignované, takže tentokrát je tu i prostor pro taktiku, obkličování, alternativní cesty a vůbec se tam jaksi líp dýchá. Vylepšení doznala i umělá inteligence, která teď přinejmenším dělá, co po ní chcete a neplete se vám do rány či nenabíhá doprostřed nepřátelských řad.
Ruku v ruce s lepší akční stránkou jdou i zajímavější pasáže mimo bojiště. Nejen, že je teď akce lépe nadávkovaná, ale rozhovory teď mají jakýsi spád, už nejsou tak příšerně patetické (i když ani tady se tomu scénárista úplně nevyhnul) a odráží se v nich i to, jaký je vaše postava charakterní klaďas, či bezpáteční hajzl. Tu a tam si promluvit s nějakým členem týmu byla většinou radost a dokonce se ukázalo, že autoři mají smysl pro humor (zejména dvojice Joker a EDI či vědec Mordin Solus mě občas upřímně pobavili).
Co se příliš nezměnilo je stereotypnost vedlejších úkolů. V podstatě je to skoro totéž jako v jedničce, akorát v zajímavějším prostředí a nemusíte kvůli tomu jezdit po těch odporných planetkách. Co se hloupého navíc přibylo, je sběr surovin po různých planetách - to je opravdu otrava, kterou jsem si vytrpěl jenom proto, že jsem musel, a nenatěžil jsem dobrovolně ani o gram víc, než jsem potřeboval. Jo a ke všemu zmizelo Mako, proti kterýmu jsem celkem nic neměl, snad jen to, že se na těch podivně zakřivených površích planet z jedničky ovládalo naprosto katastrofálně.
Po technické stránce je všechno v pořádku, grafika doznala výrazného zlepšení - prostředí už není tak šíleně prázdné a detailní nejsou už jen obličeje. Za to si výrazně pohoršila hudba, která tak nějak zabila atmosféru jedničky a nahradila ji celkem nevýrazným béčkovým sci-fi balastem. A když už mluvím o sci-fi balastu, tak totéž se v podstatě dá říct i o příběhu. Nicméně je to celé celkem dobře podané a konec konců jsem si celou tu jízdu docela užil. Nemůžu si stěžovat.
Pro: výborná akce ; svižnost ; pěkná a nenáročná grafika
Proti: nezajímavá hudba ; místy stereotyp ; příběh
CJKeď som dohral Mass Effect bol som nadšený. Myslel som si, že dvojka ho prekoná len veľmi ťažko. Ale po 34 hodinách strávených s Mass Effect 2 môžem povedať, že som sa mýlil. Prečo?
Čím by som mal začať ako prvým? Samozrejme príbehom. Hra sa začína tesne po skončení prvého dielu, keď sa Shepardovi spoločne s jeho týmom podarilo zastaviť Sarena a reaperov. Všetci si mysleli, že hrozba je zažehnaná. Ale mýlili sa. Vo vesmíre sa objavila nová hrozba, kolektori, ktorí sa hneď na začiatu hry prejavia, zničia Normandy a podarí sa im zabiť Sheparda. Vyzeralo to, že je koniec, ale to by nemohol existovať Cerberus s ich programom na oživenie Sheparda. Po dvoch rokoch práce je Shepard prebudený, a aj keď ešte nie je úplne dokončený, musí sa zachrániť. Stanica, kde prebiehalo jeho oživovanie je napadnutá a Shepard sa odtiaľ musí urýchlene dostať. Potom ako odtiaľ Shepard spolu s niekoľkými ľudmi od Cerbera utečie sa jeho misia na záchranu (už zase) galaxie začína.
Shepard bude mať 2 úlohy. 1. vytvoriť si ultimátny tým, zložený z najlepších ľudí z celej Galaxie. 2. zastaviť hrozbu kolektorov. Misie sú celkom zaujímavé. Raz dostanete za úlohu vystrieľať základňu plnú robotov, inokedy ste iba vyslaný na prieskum planéty, bez strieľania. Novinkou sú takzvané misie lojality. Tie spočívajú v tom, že budete pomáhať členom z vášho týmu s nejakým ich problémom. Výsledkom bude to, že členovia vášho týmu budú k vám lojálni a odomkne sa im ich špeciálna schopnosť. Náplň týchto misií je rôzna. Niekto od vás bude chcieť zničiť vesmírnu stanicu, iný zas zachrániť svojho syna.
Keďže Shepard bol mimo 2 roky, veľa vecí sa toho zmenilo. Budete môcť pozorovať napríklad to, čo sa stalo s niektorými bývalými členmi vášho týmu alebo napríklad ako sa ten čas zmenila Citadela.
Už vyššie som spomenul, že jednou z vašich úloh bude získať tým, ktorý sa bude skladať z najlepších ľudí (ale nebudú ho tvoriť len ľudia) z celej Galaxie. A kto ho bude tvoriť? V základnej hre bez DLC má váš tým 10 členov. Vo vašom týme bude napríklad geniálny salarianský vedec, ktorý je aj celkom dobrý spevák, asaríjska justikarka, geth alebo trestankyňa s biotickými schopnosťami, ktoré boli navyše zosilnené. Do vášho týmu sa dostanú aj niektorí starí známy z prvého dielu.
V ME 2 sa dostanete k mnohým rozhodnutiam (niektoré môžu mať väčší vplyv, než sa zdá) a veľmi sa mi páčilo sledovať, aký majú vplyv na to čo sa stane. Napríklad, vylepšíte si zbrane na Normandy a ďalej v hre nebudete mať problém zničiť lode niektorých nepriateľov. Novinkou oproti jednotke sú akési priame činy, ktoré môžete spraviť počas rozhovorov. Napríklad niekoho takto zastrelíte a tak sa ďalej stane, že niekto zostane nezranený atp. Čo sa týka charakteru vašej postavy, už si nemusíte vyberať či budete odpadlík (renegade) alebo ochranca (paragon), ale môžete si rozvíjať obidva tieto smery a tak môžte využívať v rozhovoroch všetky možnosti. Charakter vašej postavy sa bude dať pozorovať nielen podľa štatistík, ale aj podľa Shepardovej tváre. Keďže jeho oživenie nebolo úplne dokončené na jeho tvári zostali jazvy. Tie sa však podľa vašich rozhodnutí buď vyliečia alebo sa vytvoria ešte ďalšie.
Už v prvom Mass Effecte ste sa mohli voľne pohybovať po vesmíre a skúmať galaxie, poprípade planéty, ktoré sa v nich nachádzajú. Pokiaľ ste našli neobývanú planétu, mohli ste sa na ňu väčšinou priletieť a preskúmať ju. Tento systém sa nachádza aj v dvojke, ale v trocha inej podobe. Nemôžete sa priamo dostať na každú planétu. Planéty budete väčšinou skenovať a vysielať na ne sondy, vďaka čomu budete získavať nerastné suroviny, ktoré sú potrebné na výskumy. Z času na čas na planéte objavíte anomáliu (napríklad rádiové vysielanie) a v tom prípade sa môžete vydať planétu preskúmať.
Čo sa týka výskumov, tie budú slúžiť najmä na vylepšovanie zbraní alebo brnenia. Z času na čas sa objavia aj vylepšenia lode. Ďalšou položkou sú prototypy, tam patria výskumy nových zbraní alebo vylepšenia schopností a zbraní niektorého člena z týmu.
A čo robiť na obývaných planétach? Okrem ich prieskumu sa môžete dostať napríklad do barov (a pokecať si s barmanom) alebo preskúmať obchody. V tých sa dá kúpiť rôzny tovar. Môžete si buď kúpiť ďalšie vylepšenia pre vaše zbrane, ale v niektorých obchodoch sa dajú zohnať aj rôzne drobnosti do Shepardovej kajuty.
Aj keď je Mass Effect 2 oproti prvému dielu o čosi akčnejší, BioWare sa podarilo vyvážiť pomer rozhovorov a akcie.
Po grafickej stránke sa mi hra páčila, aj keď je pravda, že na grafiku moc náročný nie som. Jedinou chybou boli slabšie textúry, ale to našťastie dorovanali efekty.
Ešte by som mal spomenúť skvelý soundtrack, ktorý sa síce moc nehodí na samostatné počuvanie, ale ako kulisa k hre je viac než dobrý.
A teraz k záporom. Snáď najviac mi vadili veci, čo sa v prvom dieli vyskytli a v druhom nie. K takýmto veciam patrí napríklad absencia inventára alebo brnení. Brnenia tu síce sú, ale môžete si na nich meniť jednotlivé časti tak, aby pre váš štýl hrania vyhovovali. Ďalšou chybou je to, že v hre sa nemôžete dostať na povrch väčšiny planét. Dostanete sa tam jedine, pokiaľ objavíte anomáliu, inak je to nahradené skenovaním a pátraním po surovinách.
Mass Effect 2 sa veľmi rýchlo zaradil k mojim najobľubenejším hrám a aj keď nie je úplne bez chýb, páčil sa mi od začiatku do konca. Skrátka, pokiaľ máte radi sci-fi (a hrali ste prvý diel) mal by byť pre vás Mass Effect 2 nevyhnutnosťou.
Čím by som mal začať ako prvým? Samozrejme príbehom. Hra sa začína tesne po skončení prvého dielu, keď sa Shepardovi spoločne s jeho týmom podarilo zastaviť Sarena a reaperov. Všetci si mysleli, že hrozba je zažehnaná. Ale mýlili sa. Vo vesmíre sa objavila nová hrozba, kolektori, ktorí sa hneď na začiatu hry prejavia, zničia Normandy a podarí sa im zabiť Sheparda. Vyzeralo to, že je koniec, ale to by nemohol existovať Cerberus s ich programom na oživenie Sheparda. Po dvoch rokoch práce je Shepard prebudený, a aj keď ešte nie je úplne dokončený, musí sa zachrániť. Stanica, kde prebiehalo jeho oživovanie je napadnutá a Shepard sa odtiaľ musí urýchlene dostať. Potom ako odtiaľ Shepard spolu s niekoľkými ľudmi od Cerbera utečie sa jeho misia na záchranu (už zase) galaxie začína.
Shepard bude mať 2 úlohy. 1. vytvoriť si ultimátny tým, zložený z najlepších ľudí z celej Galaxie. 2. zastaviť hrozbu kolektorov. Misie sú celkom zaujímavé. Raz dostanete za úlohu vystrieľať základňu plnú robotov, inokedy ste iba vyslaný na prieskum planéty, bez strieľania. Novinkou sú takzvané misie lojality. Tie spočívajú v tom, že budete pomáhať členom z vášho týmu s nejakým ich problémom. Výsledkom bude to, že členovia vášho týmu budú k vám lojálni a odomkne sa im ich špeciálna schopnosť. Náplň týchto misií je rôzna. Niekto od vás bude chcieť zničiť vesmírnu stanicu, iný zas zachrániť svojho syna.
Keďže Shepard bol mimo 2 roky, veľa vecí sa toho zmenilo. Budete môcť pozorovať napríklad to, čo sa stalo s niektorými bývalými členmi vášho týmu alebo napríklad ako sa ten čas zmenila Citadela.
Už vyššie som spomenul, že jednou z vašich úloh bude získať tým, ktorý sa bude skladať z najlepších ľudí (ale nebudú ho tvoriť len ľudia) z celej Galaxie. A kto ho bude tvoriť? V základnej hre bez DLC má váš tým 10 členov. Vo vašom týme bude napríklad geniálny salarianský vedec, ktorý je aj celkom dobrý spevák, asaríjska justikarka, geth alebo trestankyňa s biotickými schopnosťami, ktoré boli navyše zosilnené. Do vášho týmu sa dostanú aj niektorí starí známy z prvého dielu.
V ME 2 sa dostanete k mnohým rozhodnutiam (niektoré môžu mať väčší vplyv, než sa zdá) a veľmi sa mi páčilo sledovať, aký majú vplyv na to čo sa stane. Napríklad, vylepšíte si zbrane na Normandy a ďalej v hre nebudete mať problém zničiť lode niektorých nepriateľov. Novinkou oproti jednotke sú akési priame činy, ktoré môžete spraviť počas rozhovorov. Napríklad niekoho takto zastrelíte a tak sa ďalej stane, že niekto zostane nezranený atp. Čo sa týka charakteru vašej postavy, už si nemusíte vyberať či budete odpadlík (renegade) alebo ochranca (paragon), ale môžete si rozvíjať obidva tieto smery a tak môžte využívať v rozhovoroch všetky možnosti. Charakter vašej postavy sa bude dať pozorovať nielen podľa štatistík, ale aj podľa Shepardovej tváre. Keďže jeho oživenie nebolo úplne dokončené na jeho tvári zostali jazvy. Tie sa však podľa vašich rozhodnutí buď vyliečia alebo sa vytvoria ešte ďalšie.
Už v prvom Mass Effecte ste sa mohli voľne pohybovať po vesmíre a skúmať galaxie, poprípade planéty, ktoré sa v nich nachádzajú. Pokiaľ ste našli neobývanú planétu, mohli ste sa na ňu väčšinou priletieť a preskúmať ju. Tento systém sa nachádza aj v dvojke, ale v trocha inej podobe. Nemôžete sa priamo dostať na každú planétu. Planéty budete väčšinou skenovať a vysielať na ne sondy, vďaka čomu budete získavať nerastné suroviny, ktoré sú potrebné na výskumy. Z času na čas na planéte objavíte anomáliu (napríklad rádiové vysielanie) a v tom prípade sa môžete vydať planétu preskúmať.
Čo sa týka výskumov, tie budú slúžiť najmä na vylepšovanie zbraní alebo brnenia. Z času na čas sa objavia aj vylepšenia lode. Ďalšou položkou sú prototypy, tam patria výskumy nových zbraní alebo vylepšenia schopností a zbraní niektorého člena z týmu.
A čo robiť na obývaných planétach? Okrem ich prieskumu sa môžete dostať napríklad do barov (a pokecať si s barmanom) alebo preskúmať obchody. V tých sa dá kúpiť rôzny tovar. Môžete si buď kúpiť ďalšie vylepšenia pre vaše zbrane, ale v niektorých obchodoch sa dajú zohnať aj rôzne drobnosti do Shepardovej kajuty.
Aj keď je Mass Effect 2 oproti prvému dielu o čosi akčnejší, BioWare sa podarilo vyvážiť pomer rozhovorov a akcie.
Po grafickej stránke sa mi hra páčila, aj keď je pravda, že na grafiku moc náročný nie som. Jedinou chybou boli slabšie textúry, ale to našťastie dorovanali efekty.
Ešte by som mal spomenúť skvelý soundtrack, ktorý sa síce moc nehodí na samostatné počuvanie, ale ako kulisa k hre je viac než dobrý.
A teraz k záporom. Snáď najviac mi vadili veci, čo sa v prvom dieli vyskytli a v druhom nie. K takýmto veciam patrí napríklad absencia inventára alebo brnení. Brnenia tu síce sú, ale môžete si na nich meniť jednotlivé časti tak, aby pre váš štýl hrania vyhovovali. Ďalšou chybou je to, že v hre sa nemôžete dostať na povrch väčšiny planét. Dostanete sa tam jedine, pokiaľ objavíte anomáliu, inak je to nahradené skenovaním a pátraním po surovinách.
Mass Effect 2 sa veľmi rýchlo zaradil k mojim najobľubenejším hrám a aj keď nie je úplne bez chýb, páčil sa mi od začiatku do konca. Skrátka, pokiaľ máte radi sci-fi (a hrali ste prvý diel) mal by byť pre vás Mass Effect 2 nevyhnutnosťou.
Pro: Príbeh, svet a kultúra Mass Effectu, tým, rozhovory, Miranda, soundtrack, grafika, vyváženie akcie a rozhovorov, možnosť pohybovať sa po vesmíre, Normandy, vplyv rozhodnutí.
Proti: Absencia niektorých prvkov z prvého dielu.
MinatoryOproti jedničce je Mass Effect 2 neskutečný krok kupředu. Hra se oprostila od přílišného hašteření s rasami a dává Vám větší prostor zaměřit se na příběh než na studium toho, jak se nazývá ten či tamten potvorák z vesmíru.
Lehce mě iritovalo neustálé dokupování paliva a sond. Naopak mě potěšilo, když jsem zjistil, že nakoupené upgrady na mou loď přímo ovlivňují filmy a to, kdo mi z posádky přežije.
Styl takovéto open-world hry se mi velmi líbí. Je velice podobný KotOR a proto je mi tak sympatický. Nejedná se o žádný jeden velký svět jako je Skyrim, ale o spousty planet. Přitom oblasti na planetkách jsou malé, takže nebudete zbytečně běhat desítky kilometrů, aby jste splnili jeden úkol.
Romantické prožitky s vašimi oddanými kolegy přitom váš vztah ke hře ještě prohlubují.
Příběh bohužel neskýtá žádné významné kouzlo jako například právě KotOR - i proto dávám "jen" 95%.
Nicméně v dnešní době záplavy Assassínů, CoDů, Crysisů a dalších her bez větší hloubky se stává Mass Effect 2 jednou z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Teď jen doufat, že se nebudou snažit na jeho konceptu v Mass Effect 3 nic moc "opravovat".
Lehce mě iritovalo neustálé dokupování paliva a sond. Naopak mě potěšilo, když jsem zjistil, že nakoupené upgrady na mou loď přímo ovlivňují filmy a to, kdo mi z posádky přežije.
Styl takovéto open-world hry se mi velmi líbí. Je velice podobný KotOR a proto je mi tak sympatický. Nejedná se o žádný jeden velký svět jako je Skyrim, ale o spousty planet. Přitom oblasti na planetkách jsou malé, takže nebudete zbytečně běhat desítky kilometrů, aby jste splnili jeden úkol.
Romantické prožitky s vašimi oddanými kolegy přitom váš vztah ke hře ještě prohlubují.
Příběh bohužel neskýtá žádné významné kouzlo jako například právě KotOR - i proto dávám "jen" 95%.
Nicméně v dnešní době záplavy Assassínů, CoDů, Crysisů a dalších her bez větší hloubky se stává Mass Effect 2 jednou z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Teď jen doufat, že se nebudou snažit na jeho konceptu v Mass Effect 3 nic moc "opravovat".
Pro: gameplay, romance
Proti: velmi povrchní story
Tulareanus
Stačilo nahrať málo, aby som bol svedkom toho, že BioWare sa poučili z z akejsi betaverzie herných mechanizmov prvej časti. Žánrová nevymedzenosť a s ňou súvisiaca ťažkopádna "neistota" sa vytratila v prospech dynamickejšej a rozhodne akčnejšej hrateľnosti. Tento obrat, ruka v ruke s vypustením Maka a brázdenia prázdnych "plastových" planét a tunelových dráh, spolu s vymenením kvantity vedľajších misií za kvalitu, pôsobí na mňa rozhodne ako posun k lepšiemu.
Dynamické prestrelky, vezúce sa najmä na príbehovom naberaní parťákov na "suicide mission", napriek rýchlej prekuknuteľnosti (nachystané bariéry a predmety na kryt) a nie vždy zábavnému level dizajnu, dokážu zabaviť a stereotyp ma neohrozoval. Môže za to asi aj rozumné striedané kľudných, "investigatívnych" pasáží, zameriavajúcich sa na rozhovory. Tu sa v mojich očiach Mass Effect 2 prvý raz potkol a za tie patetické hovadiny, čo občas lezú Shepardovi z huby, by som ho občas zastrelil. Dynamické sekvencie ponúkanej akcie v danom momente (vziať niekomu zbraň, omráčiť niekoho, aby iného nezabil, niekoho zabiť keď je otočený chrbtom atď...) dávajú Shepardovi možnosť trochu si reputáciu napraviť.
Trailermi a slávnymi hollywoodskymi menami hypované postavy parťákov sú veľmi podstatnou a samostatnou zložkou. A to nielen preto, že bojujú po boku Sheparda (AI sa našťastie oproti jednotke trochu zlepšila, ale stále to nie je žiadna sláva). Nie všetci si však zaslúžia cenu za autenticitu či zábavnosť. Na jednej strane je tu hyperaktívny, excentrický, nechcene vtipný, ale zároveň uvážlivý (a skvelý) Mordin Solus, meditatívny Thane, "paladinka" Samara (avšak vôbec nie tak čiernobiela!) a ešte aj tá "bit of a bitch" Miranda pôsobí ako zaujímavé oživenie. Na strane druhej klasický nigga soldier, sterilný Grunt (I need you Wrex!) alebo najpatetickejšia "drsná" crygirl Jack, pôsobiaca ako predvídateľný zlý vtip.
Príbeh ako mozaika vytvára naozaj veľmi hlúpy obraz a preto je zbytočné sa naň zameriavať a považovať ho za niečo úchvatné, no jednotlivé dieliky tejto mozaiky dokážu (v rámci tohto dnešného mainstreamu) pôsobiť zaujímavo, zábavne, atmosféricky. Čo viac ako hráč potrebujem? Navyše aj moja posádka vyzerá byť živšia a spokojnejšia ako kedykoľvek predtým, len keby ten Garrus toľko tie zbrane nemusel kalibrovať...
Dynamické prestrelky, vezúce sa najmä na príbehovom naberaní parťákov na "suicide mission", napriek rýchlej prekuknuteľnosti (nachystané bariéry a predmety na kryt) a nie vždy zábavnému level dizajnu, dokážu zabaviť a stereotyp ma neohrozoval. Môže za to asi aj rozumné striedané kľudných, "investigatívnych" pasáží, zameriavajúcich sa na rozhovory. Tu sa v mojich očiach Mass Effect 2 prvý raz potkol a za tie patetické hovadiny, čo občas lezú Shepardovi z huby, by som ho občas zastrelil. Dynamické sekvencie ponúkanej akcie v danom momente (vziať niekomu zbraň, omráčiť niekoho, aby iného nezabil, niekoho zabiť keď je otočený chrbtom atď...) dávajú Shepardovi možnosť trochu si reputáciu napraviť.
Trailermi a slávnymi hollywoodskymi menami hypované postavy parťákov sú veľmi podstatnou a samostatnou zložkou. A to nielen preto, že bojujú po boku Sheparda (AI sa našťastie oproti jednotke trochu zlepšila, ale stále to nie je žiadna sláva). Nie všetci si však zaslúžia cenu za autenticitu či zábavnosť. Na jednej strane je tu hyperaktívny, excentrický, nechcene vtipný, ale zároveň uvážlivý (a skvelý) Mordin Solus, meditatívny Thane, "paladinka" Samara (avšak vôbec nie tak čiernobiela!) a ešte aj tá "bit of a bitch" Miranda pôsobí ako zaujímavé oživenie. Na strane druhej klasický nigga soldier, sterilný Grunt (I need you Wrex!) alebo najpatetickejšia "drsná" crygirl Jack, pôsobiaca ako predvídateľný zlý vtip.
Príbeh ako mozaika vytvára naozaj veľmi hlúpy obraz a preto je zbytočné sa naň zameriavať a považovať ho za niečo úchvatné, no jednotlivé dieliky tejto mozaiky dokážu (v rámci tohto dnešného mainstreamu) pôsobiť zaujímavo, zábavne, atmosféricky. Čo viac ako hráč potrebujem? Navyše aj moja posádka vyzerá byť živšia a spokojnejšia ako kedykoľvek predtým, len keby ten Garrus toľko tie zbrane nemusel kalibrovať...
Pro: ucelenejšia forma a zábavná akcia, dobré striedanie akcie/rozhovorov, spoločníci
Proti: hlavný príbeh, leveldizajn (hoci lepší ako v jednotke), blbosti čo občas lezú Shepardovi z huby
vyborna hra, akorat spatna pristupnost nekterych DLC me stvala... na pokracovani se moc tesim, podle me jedno z nejlepsich RPG a nejzabavnejsich her vubec :)
Pro: spousta DLC, ceska lokalizace
Proti: ve vetsine oblasti omezeny pristup (neni zde takova volnost jako treba v TES V Skyrim)
FingonPo třinácti odehraných hodinách a nabrání první várky parťáků (nainstalovány DLC Normandy Crash Site, Kasumi, Zayeed a nejaké questové a zbraňové) je myslím vhodný čas na shrnutí prvních a druhých dojmů. Proč? Protože se rád čas od času dívám zpět a jsem zvědavý, jak moc se moje myšlenky ze začátku hry liší od těch po jejím dohrání.
Nejprve poznámka ke Star Treku - vždy jsem měl radši kapitána Picarda než kapitána Kirka. Kdo je zná, asi už tuší, že je mi bližší spíše dialogový diplomatický přístup než násilí. Když už ale střílím, chci do někoho vyklopit zásobník a ne se krýt za překážky.
Po překonání problémů s bojem (daleko víc teď používám biotické síly), bypassem a odlišnosti od prvního dílu se můj dojem malinko lepší, ale přesto to stále není ono. Vadí mi absence Maka. Vadí mi absence omnigelu a s tím spojené elektronické mezihry, které se s jeho pomocí daly snadno přeskočit. Měl jsem radši přehřívání zbraní než nutnost neustále měnit zásobníky. Bolí mě ztráta čtyř milionů kreditů a štve mně nutnost neustále tankovat loď a kupovat sondy. Chci víc dialogů se členy týmu a mluvit s nimi po každé misi a ne po každém aktu. A proboha, co má znamenat ta hudba??? Kde jsou ty nádherné melodie z jedničky (Normandy theme, Citadel atd.)? A poznámka ke stabilitě hry - hraju na Windows 7 a hra mi co chvíli padá (finální boje misí proto vypadají následovně: 1) zabijí mě 2) hra spadne 3) teprve teď vyhraju bitvu). Jednička držela bez problémů.
Co si naopak užívám je nakupování blbinek do kajuty, křeček, rybky i modýlky lodi mě strašně baví, stejně jako xenofilní porno a několik knížek od Drew Karpyshin, které si v rámci synergie franšízy našly svou cestu i do hry.
-----
Dohráno, počítadlo se zastavilo těsně před 43 hodinami (a asi 200XP od levelu 30, to zamrzí). Komplet všechny mise, komplet průzkum planet, všichni loajální, drtivá většina upgradů (všechno pro loď, na plný počet mi chyběly tak čtyři zbraňové, na které jsem neměl peníze).
Moje dojmy zůstávají víceméně stejné - přestože mě dvojka nechytla tolik jako jednička a spousta věcí mě tu štvala, přesto se jedná o nesmírně kvalitní hru a nelituji času stráveného u ní. Z dalších DLC mě láká především Lair of the Shadowbroker. No a uvidíme, co trojka, zdá se, že jsem dvojku dohrál právě včas:)
Památné momenty: film na počátku sebevražedné mise, úspěšný konec Mirandiny mise, Tali, Legion a Garrus:) Ostatně ve dvojici Garrus-Miranda jsem odehrál většinu hry.
Nejprve poznámka ke Star Treku - vždy jsem měl radši kapitána Picarda než kapitána Kirka. Kdo je zná, asi už tuší, že je mi bližší spíše dialogový diplomatický přístup než násilí. Když už ale střílím, chci do někoho vyklopit zásobník a ne se krýt za překážky.
Po překonání problémů s bojem (daleko víc teď používám biotické síly), bypassem a odlišnosti od prvního dílu se můj dojem malinko lepší, ale přesto to stále není ono. Vadí mi absence Maka. Vadí mi absence omnigelu a s tím spojené elektronické mezihry, které se s jeho pomocí daly snadno přeskočit. Měl jsem radši přehřívání zbraní než nutnost neustále měnit zásobníky. Bolí mě ztráta čtyř milionů kreditů a štve mně nutnost neustále tankovat loď a kupovat sondy. Chci víc dialogů se členy týmu a mluvit s nimi po každé misi a ne po každém aktu. A proboha, co má znamenat ta hudba??? Kde jsou ty nádherné melodie z jedničky (Normandy theme, Citadel atd.)? A poznámka ke stabilitě hry - hraju na Windows 7 a hra mi co chvíli padá (finální boje misí proto vypadají následovně: 1) zabijí mě 2) hra spadne 3) teprve teď vyhraju bitvu). Jednička držela bez problémů.
Co si naopak užívám je nakupování blbinek do kajuty, křeček, rybky i modýlky lodi mě strašně baví, stejně jako xenofilní porno a několik knížek od Drew Karpyshin, které si v rámci synergie franšízy našly svou cestu i do hry.
-----
Dohráno, počítadlo se zastavilo těsně před 43 hodinami (a asi 200XP od levelu 30, to zamrzí). Komplet všechny mise, komplet průzkum planet, všichni loajální, drtivá většina upgradů (všechno pro loď, na plný počet mi chyběly tak čtyři zbraňové, na které jsem neměl peníze).
Moje dojmy zůstávají víceméně stejné - přestože mě dvojka nechytla tolik jako jednička a spousta věcí mě tu štvala, přesto se jedná o nesmírně kvalitní hru a nelituji času stráveného u ní. Z dalších DLC mě láká především Lair of the Shadowbroker. No a uvidíme, co trojka, zdá se, že jsem dvojku dohrál právě včas:)
Památné momenty: film na počátku sebevražedné mise, úspěšný konec Mirandiny mise, Tali, Legion a Garrus:) Ostatně ve dvojici Garrus-Miranda jsem odehrál většinu hry.
BarneyZ nudného bastarda jalové 3D akční střílečky a zmateného RPG rovnýma nohama do nabušeného blockbusteru aneb jak začalo Bioware brát ohled vlastní hráčskou obec (a svou peněženku). Mass Effect 2 baví - a dělá to stejně dobře po celých impozantních 30 hodin. Každá maličkost je vybroušena k perfektní zábavě a k velkému potenciálu při znovurozehrání, jak jsem již počtvrté zjistil naposledy před týdnem.
Je chyba domnívat se, že tajemstvím úspěchu je chytřejší scénář, právě naopak. Mass Effect 2 trpí neduhy většiny dvojek, je to odbočka, jedno velké sbírání parťáků v klasickém příběhovém modelu připravujícím se na ultimátní zakončení trilogie. Zároveň dokazuje, že přimíchat do polévky trochu toho primitivismu (v podobě ořezání RPG prvků a zušlechtění akce), může otevřít dveře do zcela nových finančních končin. :)
Jestli si něco speciálního zaslouží vypíchnout, tak závěrečná adrenalinová jízda, při níž by se tep zvedl snad i největšímu pochybovači.
Je chyba domnívat se, že tajemstvím úspěchu je chytřejší scénář, právě naopak. Mass Effect 2 trpí neduhy většiny dvojek, je to odbočka, jedno velké sbírání parťáků v klasickém příběhovém modelu připravujícím se na ultimátní zakončení trilogie. Zároveň dokazuje, že přimíchat do polévky trochu toho primitivismu (v podobě ořezání RPG prvků a zušlechtění akce), může otevřít dveře do zcela nových finančních končin. :)
Jestli si něco speciálního zaslouží vypíchnout, tak závěrečná adrenalinová jízda, při níž by se tep zvedl snad i největšímu pochybovači.
Na Mass Effect 2 ma oproti jednotke pár vecí zamrzelo, ak orezaný RPG systém, koridorovosť a menšia voľnosť, slabšie podaný príbeh. To však nič nemení na tom, že sa jedná o skvelú hru.
RPG systém je naozaj dosť pozmenený. Najviac ma mrzelo vymiznutie množstva predmetov a možnosť sa starať o vybavenie každého člena posádky. V dvojke ho nahradilo zbieranie a kupovanie schém, a ťažba surovín z planét v rámci mini hry, ktoré ani zďaleka neponúka toľko zábavy. Niektoré schopnosti zostali, niektoré pribudli. Páčil sa mi nový systém heckovania, ktorý aj keď prináša menšiu výzvu ako ten z jednotky, je zábavný.
Koridorovosť a mierne obmedzenie slobody pohybu hráča tiež zamrzelo. Na druhej strane tu to kompenzovalo lepšie prepracované prostredie, viac interaktívne a vyplnené. Skvelé veci ako dostanie misie len na základe započutia hovoru keď vedľa niekoho prechádzate pridávajú hre na vernosti. Hrateľnosť je skvelá, a vôbec mi nevadil prechod na systém munície, skôr som ho privítal, a navyše bol veľmi jednoducho vysvetlený.
Príbeh je epický hneď od začiatku, až na koniec, ktorý oproti jednotke dosť zaostáva. Hlavnú časť hry však tvoria vedľajšie úlohy, od tých najmenších, ktoré ako som už uviedol, môžete dostať jednoducho od okoloidúcich, poprípade na ne natrafíte pri skenovaní planét, alebo vám dôjde do počítača žiadosť, a väčšinou zaberú len pár minút (na druhej strane sú väčšinou originálne), až po tie veľké, kedy verbujete nových členov posádky, alebo im robíte službičku. Dialógy sú skvelé ako v jednotke, najviac som sa vyžíval v spoznávaní posádky vo veľmi zaujímavých rozhovoroch. Skvelá je možnosť zasahovať do cutscén jednoduchým kliknutím ľavým alebo pravým tlačidlom myši, podľa toho či chcete spáchať podlú alebo hrdinskú akciu. Príbeh má pár zaujímavých zvratov, a hráč stále môže ovplyvniť čo sa stane. Veľmi zaujímavá je možnosť integrovať uložené pozície z jednotky, kedy hráč následne v hre stretáva, prípadne nestretáva známe postavy, a vidí dopad svojich činov a rozhodnutí.
Skvelá je aj hudba, zvuky, grafika, dabing, strih, video, a všetko čo sa technického spracovania týka. Hra sa samozrejme nevyhla pár bugom, ktoré ale veľmi jednoducho vyrieši načítanie poslednej pozície, ktorá je vďaka auto ukladaniu vždy pár momentov vzdialená.
Niektorý hovoria o Mass Effect ako o filmovej hre, podľa mňa však ide skôr o skvelý seriál, ktorého každá misia tvorí jednu časť.
RPG systém je naozaj dosť pozmenený. Najviac ma mrzelo vymiznutie množstva predmetov a možnosť sa starať o vybavenie každého člena posádky. V dvojke ho nahradilo zbieranie a kupovanie schém, a ťažba surovín z planét v rámci mini hry, ktoré ani zďaleka neponúka toľko zábavy. Niektoré schopnosti zostali, niektoré pribudli. Páčil sa mi nový systém heckovania, ktorý aj keď prináša menšiu výzvu ako ten z jednotky, je zábavný.
Koridorovosť a mierne obmedzenie slobody pohybu hráča tiež zamrzelo. Na druhej strane tu to kompenzovalo lepšie prepracované prostredie, viac interaktívne a vyplnené. Skvelé veci ako dostanie misie len na základe započutia hovoru keď vedľa niekoho prechádzate pridávajú hre na vernosti. Hrateľnosť je skvelá, a vôbec mi nevadil prechod na systém munície, skôr som ho privítal, a navyše bol veľmi jednoducho vysvetlený.
Príbeh je epický hneď od začiatku, až na koniec, ktorý oproti jednotke dosť zaostáva. Hlavnú časť hry však tvoria vedľajšie úlohy, od tých najmenších, ktoré ako som už uviedol, môžete dostať jednoducho od okoloidúcich, poprípade na ne natrafíte pri skenovaní planét, alebo vám dôjde do počítača žiadosť, a väčšinou zaberú len pár minút (na druhej strane sú väčšinou originálne), až po tie veľké, kedy verbujete nových členov posádky, alebo im robíte službičku. Dialógy sú skvelé ako v jednotke, najviac som sa vyžíval v spoznávaní posádky vo veľmi zaujímavých rozhovoroch. Skvelá je možnosť zasahovať do cutscén jednoduchým kliknutím ľavým alebo pravým tlačidlom myši, podľa toho či chcete spáchať podlú alebo hrdinskú akciu. Príbeh má pár zaujímavých zvratov, a hráč stále môže ovplyvniť čo sa stane. Veľmi zaujímavá je možnosť integrovať uložené pozície z jednotky, kedy hráč následne v hre stretáva, prípadne nestretáva známe postavy, a vidí dopad svojich činov a rozhodnutí.
Skvelá je aj hudba, zvuky, grafika, dabing, strih, video, a všetko čo sa technického spracovania týka. Hra sa samozrejme nevyhla pár bugom, ktoré ale veľmi jednoducho vyrieši načítanie poslednej pozície, ktorá je vďaka auto ukladaniu vždy pár momentov vzdialená.
Niektorý hovoria o Mass Effect ako o filmovej hre, podľa mňa však ide skôr o skvelý seriál, ktorého každá misia tvorí jednu časť.
Pro: hrateľnosť, príbeh, spracovanie
Proti: obmedzenia oproti jednotke
DrolinPůvodně jsem měl připraven více méně negativní komentář, s tím, že Mass Effect 2 je další koridorová střílečka s chabým příběhem a nekvalitně napsanými dialogy. S tím mohu souhlasit i dnes, ale jistá hratelnost a klasický béčkový děj tu oproti dílu prvnímu funguje, a to především díky výborné kontrastní grafice, kdy se těšíte na další lokaci a planety či celkové zlepšení akční části hry. Ta zde převládá, není příliš zajímavě zpracovaná, ale jako pojítko mezi dialogy funguje obstojně. Samotné rozhovory, na které firma Bioware spoléhá vedou skoro vždy k jednomu cíli, nepočítáme-li "důležitá" rozhodnutí jenž ovlivní pár segmentů v připravované trojce. Ty jsou navíc paradoxně zbarveny do modra a ruda, a tak víte, co bude mít špatný, a co dobrý důsledek. To by ale bylo z negativní stránky hry vše.
Oproti dílu prvnímu, už po vyzkoušení demoverze, mě samotné hraní bavilo a dokonce se Mass Effectu 2 podaří na těch patnáct hodin hráče vtáhnout, a zase si jednou vychutnat sci-fi se vším, co k němu patří. Navíc když autoři disponují takřka neomezeným rozpočtem, může se hráč dočkat, ač prvoplánových, efektních scén podpořených zdařilým soundtrackem. Za dnešní cenu se jedná o velice povedený kup. Zázrak, jak některá média uváděla, se nekoná, ale stále lepší, jak jít na nějký hollywoodský blockbuster do kina.
Jěště dodám, že celkový dojem rapidně zlepšila poslední část hry.
Oproti dílu prvnímu, už po vyzkoušení demoverze, mě samotné hraní bavilo a dokonce se Mass Effectu 2 podaří na těch patnáct hodin hráče vtáhnout, a zase si jednou vychutnat sci-fi se vším, co k němu patří. Navíc když autoři disponují takřka neomezeným rozpočtem, může se hráč dočkat, ač prvoplánových, efektních scén podpořených zdařilým soundtrackem. Za dnešní cenu se jedná o velice povedený kup. Zázrak, jak některá média uváděla, se nekoná, ale stále lepší, jak jít na nějký hollywoodský blockbuster do kina.
Jěště dodám, že celkový dojem rapidně zlepšila poslední část hry.
Pro: audiovizuální stránka hry, bezproblémová hratelnost, optimální délka, po delším čase sci-fi
Proti: dialogy, příběh, společníci, linearita a malá míra ovlivnění průběhu hry
TarhielHru som si zahral až teraz, čakal som, kým nevyjde väčšina DLC možno už žiadny nevyjde, všetky voľné postavy v tíme sú obsadené, rovnako ako aj všetky neobývané kabíny na lodi a urobil som dobre, nakoľko mnohé DLC vypĺňali biele miesta v hre a pridávali nové postavy.
Grafika je nádherná. Lepšie nasvietenie oproti jednotke, kde bolo všetko tak trochu sterilne čisté, pomáha hre svetle a tieňa vytvoriť atmosféru. Stabilita hry a načítavanie textúr sa zlepšili, oceňujem minimalistický HUD a jednoduchšie (a tiež lepšie) ovládanie. Príbehu, postupnému rozuzľovaniu a gradovaniu nemám čo vytknúť, postavy sú skvelo napísané. Tie sú hlavnými ťahúnmi príbehu. To skvelé na dvojke, to som ešte v žiadnej hre nevidel, je reálna šanca, že Shepard aj vaši parťáci môžu zomrieť mňa týmto dostali, som zvedavý: čo sa stane s postavami tých hráčov v trojke, ktorých Shepard zomrel pri Suicide mission? Vyberú si nejakú z preživších postáv ako playable character, a príbeh bude pokračovať? Hmmm... :)
Cez to všetko je tu pár pribehových nezrovnalostí, ktoré nechápem (SPOILER ALERT):
- Koncil uveril, že Reaperi neexistujú a že Soveregin bola len Sarenova „vlajková ľoď“- sorry, ale toto je dosť nevieryhodné. To sú naozaj až takí sprostí? A podľa Andersona ani z trosiek nedokázali zistiť, či ide Gethskú technológiu alebo Reapera? :/
- Jacobov otec si sa po núdzovom pristátií vykašlal na rodinu a založil si harém? Unplausible ... :/
- to si Jokera NAOZAJ žiaden Collector nevšimol, keď prechádzal cez celú loď, niektorým priamo pred očami?
- A ako to, že Joker vôbec chodi? Nehovorilo sa v jednotke, že má chorobu, vďaka ktorej je pripútaný ku kreslu (krehké kosti alebo tak)?
Páči sa mi možnosť ustreliť nepriateľom časti tela narozdiel od jednotky, kde ste mohli zblízka streliť nepriateľovi brokovnicou do ruky – a nič.
Odpadli mnohé čakacie momenty, chodenia z miesta na miesto boli zmenšené na minimum (napríklad na Citadele, čo mi vyhovovalo, tam som sa v jednotke nachodil naozaj dosť), zdĺhavé vozenia výťahom a mnohé mini side-questy mali riešenie doslova za rohom. Toto všetko pomohlo dynamike príbehu. Odpadlo aj preskúmavanie planét, namiesto ktorého sa teraz planéty skenujú. Táto minihra ma bavila. Množstvo planét na prieskum, ako sa mi zdá, sa tiež zmenšilo, čo je dobre, ale aj tak by som ho ešte trošku zmenšil. Minihry celkovo boli zábavnejšie a nie až tak ťažké. Áno, minihra v jednotke bola pre mňa ťažká :)
A jednotlivé planéty s questami sú na hviezdnej mape zreteľne označené, takže vždy viete, kam máte ísť.
Jediné, čo by som ocenil, sú dlhšie misieneviem nakoľko je to problém Unreal Enginu, ktorý dokáže síce vykresliť peknú grafiku, ale možno nezvládne rozsiahle levely – podobný problém bol už pri Thiefovi 3 a Deus Ex 2, ale na rozdiel od nich v tejto hre loading screeny neboli zdĺhavé a „more intricate level design“ chápem to tak, že hráč vďaka tunelovitému designu dynamicky napreduje, žiadne hluché miesta, ale na druhú stranu, už taký KOTOR 1 mal lepší level design.
Kedže už vieme, že trojka sa bude odohrávať na Zemi, zdieľam obavy s niektorými z Vás – prečo sa zasa všetko musí točiť okolo Zeme? Kedže ide o ohrozenie celého vesmíru, nemohlo by sa to odohrávať na nejakom všeobecne (rozumej pre všetky rasy) dôležitom mieste? – na druhú stranu, už v dvojke pre nás autori nechali istú stopu, kde napovedali, že trojka sa bude odohrávať na zemi (takže predpokladám, že príbeh majú aspoň v hlavných rysoch napísaný a vedia, čo robia) – počas prieskumu naoko nečinnej lode Reaperov, Garrus pri pohľade na množstvo prázdnych plástov poznamenal, že na ich naplnenie bude treba veľa ľudí, a že uričte napadnú Zem – ja viem, ja viem, nie všetci museli mať vtedy v parte Garrusa.
Vylepšený „konzumný“ spôsob hrania hry z jednotky mi v tejto hre vyhovuje, vývojári sami si ho vydaním dvojky kanonizovali. Predsa len ide o progresívny titul, kde sa vývojári snažia prísť na to, ako by sa vyvarovali klasickým RPG „vadám“ zdĺhavé chodenie z miesta na miesto, prechádzanie cez mnoho lokácií, kým sa dostanem tam, kam potrebujem – prosím, všimnite si uvodzoviek. Ja to za vady nepovažujem, skôr za sprievodné znaky žánru, ale narážajú na nové problémy primitívny tuneloidný dizajn, popretínaný cutscénami, snaha viesť hráča za ručičku. V každom prípade, ja sa experimentovaniu nebránim. Ale je pravda, že teraz, keďže Mass Effect 2 mal úspech, by som podobný systém nerád videl aplikovaný vo všetkých (väčšine) RPG (ja viem, Mass Effect nie je čisté RPG).
Škoda, že sa hra nedá ohodnodnotiť jemnejšou škálou. 85 percent sa mi zdá málo, 90 veľa. Dal by som niekde medzi, takých 87-88, také, aké je momentálne celkové skóre. Ale, čo nad tým vôbec rozmýšlam – 90 a basta! :)
Grafika je nádherná. Lepšie nasvietenie oproti jednotke, kde bolo všetko tak trochu sterilne čisté, pomáha hre svetle a tieňa vytvoriť atmosféru. Stabilita hry a načítavanie textúr sa zlepšili, oceňujem minimalistický HUD a jednoduchšie (a tiež lepšie) ovládanie. Príbehu, postupnému rozuzľovaniu a gradovaniu nemám čo vytknúť, postavy sú skvelo napísané. Tie sú hlavnými ťahúnmi príbehu. To skvelé na dvojke, to som ešte v žiadnej hre nevidel, je reálna šanca, že Shepard aj vaši parťáci môžu zomrieť mňa týmto dostali, som zvedavý: čo sa stane s postavami tých hráčov v trojke, ktorých Shepard zomrel pri Suicide mission? Vyberú si nejakú z preživších postáv ako playable character, a príbeh bude pokračovať? Hmmm... :)
Cez to všetko je tu pár pribehových nezrovnalostí, ktoré nechápem (SPOILER ALERT):
- Koncil uveril, že Reaperi neexistujú a že Soveregin bola len Sarenova „vlajková ľoď“- sorry, ale toto je dosť nevieryhodné. To sú naozaj až takí sprostí? A podľa Andersona ani z trosiek nedokázali zistiť, či ide Gethskú technológiu alebo Reapera? :/
- Jacobov otec si sa po núdzovom pristátií vykašlal na rodinu a založil si harém? Unplausible ... :/
- to si Jokera NAOZAJ žiaden Collector nevšimol, keď prechádzal cez celú loď, niektorým priamo pred očami?
- A ako to, že Joker vôbec chodi? Nehovorilo sa v jednotke, že má chorobu, vďaka ktorej je pripútaný ku kreslu (krehké kosti alebo tak)?
Páči sa mi možnosť ustreliť nepriateľom časti tela narozdiel od jednotky, kde ste mohli zblízka streliť nepriateľovi brokovnicou do ruky – a nič.
Odpadli mnohé čakacie momenty, chodenia z miesta na miesto boli zmenšené na minimum (napríklad na Citadele, čo mi vyhovovalo, tam som sa v jednotke nachodil naozaj dosť), zdĺhavé vozenia výťahom a mnohé mini side-questy mali riešenie doslova za rohom. Toto všetko pomohlo dynamike príbehu. Odpadlo aj preskúmavanie planét, namiesto ktorého sa teraz planéty skenujú. Táto minihra ma bavila. Množstvo planét na prieskum, ako sa mi zdá, sa tiež zmenšilo, čo je dobre, ale aj tak by som ho ešte trošku zmenšil. Minihry celkovo boli zábavnejšie a nie až tak ťažké. Áno, minihra v jednotke bola pre mňa ťažká :)
A jednotlivé planéty s questami sú na hviezdnej mape zreteľne označené, takže vždy viete, kam máte ísť.
Jediné, čo by som ocenil, sú dlhšie misieneviem nakoľko je to problém Unreal Enginu, ktorý dokáže síce vykresliť peknú grafiku, ale možno nezvládne rozsiahle levely – podobný problém bol už pri Thiefovi 3 a Deus Ex 2, ale na rozdiel od nich v tejto hre loading screeny neboli zdĺhavé a „more intricate level design“ chápem to tak, že hráč vďaka tunelovitému designu dynamicky napreduje, žiadne hluché miesta, ale na druhú stranu, už taký KOTOR 1 mal lepší level design.
Kedže už vieme, že trojka sa bude odohrávať na Zemi, zdieľam obavy s niektorými z Vás – prečo sa zasa všetko musí točiť okolo Zeme? Kedže ide o ohrozenie celého vesmíru, nemohlo by sa to odohrávať na nejakom všeobecne (rozumej pre všetky rasy) dôležitom mieste? – na druhú stranu, už v dvojke pre nás autori nechali istú stopu, kde napovedali, že trojka sa bude odohrávať na zemi (takže predpokladám, že príbeh majú aspoň v hlavných rysoch napísaný a vedia, čo robia) – počas prieskumu naoko nečinnej lode Reaperov, Garrus pri pohľade na množstvo prázdnych plástov poznamenal, že na ich naplnenie bude treba veľa ľudí, a že uričte napadnú Zem – ja viem, ja viem, nie všetci museli mať vtedy v parte Garrusa.
Vylepšený „konzumný“ spôsob hrania hry z jednotky mi v tejto hre vyhovuje, vývojári sami si ho vydaním dvojky kanonizovali. Predsa len ide o progresívny titul, kde sa vývojári snažia prísť na to, ako by sa vyvarovali klasickým RPG „vadám“ zdĺhavé chodenie z miesta na miesto, prechádzanie cez mnoho lokácií, kým sa dostanem tam, kam potrebujem – prosím, všimnite si uvodzoviek. Ja to za vady nepovažujem, skôr za sprievodné znaky žánru, ale narážajú na nové problémy primitívny tuneloidný dizajn, popretínaný cutscénami, snaha viesť hráča za ručičku. V každom prípade, ja sa experimentovaniu nebránim. Ale je pravda, že teraz, keďže Mass Effect 2 mal úspech, by som podobný systém nerád videl aplikovaný vo všetkých (väčšine) RPG (ja viem, Mass Effect nie je čisté RPG).
Škoda, že sa hra nedá ohodnodnotiť jemnejšou škálou. 85 percent sa mi zdá málo, 90 veľa. Dal by som niekde medzi, takých 87-88, také, aké je momentálne celkové skóre. Ale, čo nad tým vôbec rozmýšlam – 90 a basta! :)
Pro: grafika, príbeh, dynamika príbehu, vylepšenia oproti jednotke
Proti: leveldesign, veľkost levelov
FormisNa Druhém dílu jsem hned na začátku ocenil jednu věc, kterou bych nejpíš u většiny her považoval za mínus, a sice zjednodušení mnohých herních systémů z jedničky. Prakticky zmizel inventář, zjednodušilo se rozdělování abilit, čemuž pomohlo i to, že až na schopnosti, které opravdu používáte v boji se zbytek přesunul do upgradů společně s předmětovými vylepšeními, dříve rozdělovanými v inventáři.
Poladilo se ovládání party, které je mnohem lepší a intuitivnější stejně jako používání abilit samotných.
Jasně, chápu, že spousta lidí oceňovala ten složitější tzv. "RPGčkovatější" systém, ale já osobně jsem si oddychl, že se můžu naplno věnovat hře a příběhu a netrávím většinu herního času rozdělováním bodíků, itemů a vylepšení. Koneckonců Mass Effect není o tabulkách a inventáři, ale o příběhu. Ten jako takový nemusí být úplně originální, ale řekněme si na rovinu, co dneska je originální od podlahy. Dnes jde spíš o to, šikovně nakombinovat a skloubit jednotlivé prvky a to BW odvedli na výbornou, takže tu žádná.
Co je jedna z hlavních věcí, které ME činí skvělým a na čem stojí a padá (Zatím jen stojí :) jsou postavy, jeji chchování, osobnosti, problémy, dialogy, zkrátka všechno. Někdo se samozřejmě povedl více, někdo méně, ale žádný charakter není úplně plochý, "černý" nebo "bílý" (A přesto se mezi nimi najdou zajímavé kontrasty), všichni mají své problémy, které vás přivedou občas na všelijaká místa a hlavně spousty zajímavých dialogů.
Jak bylo slibováno, dočkali jsme se také reakcí na naše předešlá rozhodnutí, i když zatím jen takového slabšího odvaru, protože až na pár věcí se nám dostalo jen odpovědi v podobě mailu nebo krátkého dialogu. Nezbývá než doufat, že nám to všechno spadne na hlavu ve třetím díle :)
Aby nebyla jen chvála (Ačkoliv bych chtěl), tak si musím upřímně postěžovat na těžbu surovin, to se radši projedu zase v Maku než to. Ale je fakt, že pokud člověk dohrál poctivě ME1 a pak i ME2, nemusel natěžit téměř nic díky bonusům na začátku hry.
Další věcí je něco, co se v poslední době rozmáhá skoro ve všech hrách a sice přehnaná a téměř úplná lineárnost misí. Občas by se zkrátka šikla nějaká ta bonusová odbočka tu a tam.
Poladilo se ovládání party, které je mnohem lepší a intuitivnější stejně jako používání abilit samotných.
Jasně, chápu, že spousta lidí oceňovala ten složitější tzv. "RPGčkovatější" systém, ale já osobně jsem si oddychl, že se můžu naplno věnovat hře a příběhu a netrávím většinu herního času rozdělováním bodíků, itemů a vylepšení. Koneckonců Mass Effect není o tabulkách a inventáři, ale o příběhu. Ten jako takový nemusí být úplně originální, ale řekněme si na rovinu, co dneska je originální od podlahy. Dnes jde spíš o to, šikovně nakombinovat a skloubit jednotlivé prvky a to BW odvedli na výbornou, takže tu žádná.
Co je jedna z hlavních věcí, které ME činí skvělým a na čem stojí a padá (Zatím jen stojí :) jsou postavy, jeji chchování, osobnosti, problémy, dialogy, zkrátka všechno. Někdo se samozřejmě povedl více, někdo méně, ale žádný charakter není úplně plochý, "černý" nebo "bílý" (A přesto se mezi nimi najdou zajímavé kontrasty), všichni mají své problémy, které vás přivedou občas na všelijaká místa a hlavně spousty zajímavých dialogů.
Jak bylo slibováno, dočkali jsme se také reakcí na naše předešlá rozhodnutí, i když zatím jen takového slabšího odvaru, protože až na pár věcí se nám dostalo jen odpovědi v podobě mailu nebo krátkého dialogu. Nezbývá než doufat, že nám to všechno spadne na hlavu ve třetím díle :)
Aby nebyla jen chvála (Ačkoliv bych chtěl), tak si musím upřímně postěžovat na těžbu surovin, to se radši projedu zase v Maku než to. Ale je fakt, že pokud člověk dohrál poctivě ME1 a pak i ME2, nemusel natěžit téměř nic díky bonusům na začátku hry.
Další věcí je něco, co se v poslední době rozmáhá skoro ve všech hrách a sice přehnaná a téměř úplná lineárnost misí. Občas by se zkrátka šikla nějaká ta bonusová odbočka tu a tam.
Pro: Méně času stráveného v inventáři a tabulkách a více ve hře, Příběh, Postavy
Proti: Těžba, Lineárnost misí.
Hydr0genTak na úvod - jsem jeden z těch proti modernímu trendu zjednodušování a zblbování her. Jsem proti akci na úkor RPG. Při hraní Dragon Age jsem se slzou v oku vzpomínal na Baldur's Gate, kterého měl být údajně nástupcem, ale se všemi těmi rubačkami a mrňavými lineárními lokacemi jím byl jen stěží.
A přestože Mass Effect 2 je úplně zářivým příkladem právě tohoto trendu, přesto, že přesně obsahuje všechny jeho neduhy (chodbovitý design, důraz na akci, celkovou jednoduchost), mě naprosto DOSTAL.
Bioware prostě umí podat příběh (i když je klišovitý a působí jako smíchanina asi 5ti různých známých ság), vytvořit okamžitě uvěritelný a pohlcující svět a hlavně, napsat POSTAVY!!!
Postavy a jejich problémy jsou to, co mě ve hře totálně pohltilo. Zasadní problémy, které řeší jako např.brutální koncept genophage, který působil poměrně "těžce" už v jedničce se ve dvojce díky jednomu členovi týmu dále prohlubuje a asi takhle - morální a lidské (nebo spíš kroganské?:)) rozměry, které s sebou přínáší jsou něco, co by mohlo figurovat v kvalitní scifi literatuře nebo filmu.
Dabing, animace tváří a zmíněné zajímavé životní příběhy prostě přivádějí charaktery k životu naprosto neuvěřitelným způsobem a nezakrývám, že ve mě rozhodně vzbudily emoce. A navázání na jedničku, včetně podstatných rozhodnutí bylo udělání brilantně a skoro si nezadá s branchingem Alpha protocolu.
Hra pro hráče RPG a fanouška např.KotORu, jako jsem já, je samozřejmě brutálním zjednodušením. Místo zrušení inventáře by ho šlo udělat přehlednější, že... Prakticky zmizela možnost prozkoumávat svět, vždy se nacházitě v pár stísněných propojených chodbách. Hra je téměř striktně rozdělena na kecací a střílecí pasáže - questy pro vaše parťáky jsou skoro vždy excuse něco pořádně roztřílet ať už jsou to gethové nebo všudypřítomnní žoldáci (pak už mě po pravdě trochu sr*li).
Nicméně střílení bylo vylepšeno, je rychlé, kinetické a krásně rozpohybované (jo, teď se koukám na tebe, Alpha protocole!). Je to prostě jen prostředek pro to, posunout se dál v tomto epickém interaktivním filmu. Díky bohu, že jsem mohl být jeho součástí !
(když holt nemáme Kotor 3:))
A přestože Mass Effect 2 je úplně zářivým příkladem právě tohoto trendu, přesto, že přesně obsahuje všechny jeho neduhy (chodbovitý design, důraz na akci, celkovou jednoduchost), mě naprosto DOSTAL.
Bioware prostě umí podat příběh (i když je klišovitý a působí jako smíchanina asi 5ti různých známých ság), vytvořit okamžitě uvěritelný a pohlcující svět a hlavně, napsat POSTAVY!!!
Postavy a jejich problémy jsou to, co mě ve hře totálně pohltilo. Zasadní problémy, které řeší jako např.brutální koncept genophage, který působil poměrně "těžce" už v jedničce se ve dvojce díky jednomu členovi týmu dále prohlubuje a asi takhle - morální a lidské (nebo spíš kroganské?:)) rozměry, které s sebou přínáší jsou něco, co by mohlo figurovat v kvalitní scifi literatuře nebo filmu.
Dabing, animace tváří a zmíněné zajímavé životní příběhy prostě přivádějí charaktery k životu naprosto neuvěřitelným způsobem a nezakrývám, že ve mě rozhodně vzbudily emoce. A navázání na jedničku, včetně podstatných rozhodnutí bylo udělání brilantně a skoro si nezadá s branchingem Alpha protocolu.
Hra pro hráče RPG a fanouška např.KotORu, jako jsem já, je samozřejmě brutálním zjednodušením. Místo zrušení inventáře by ho šlo udělat přehlednější, že... Prakticky zmizela možnost prozkoumávat svět, vždy se nacházitě v pár stísněných propojených chodbách. Hra je téměř striktně rozdělena na kecací a střílecí pasáže - questy pro vaše parťáky jsou skoro vždy excuse něco pořádně roztřílet ať už jsou to gethové nebo všudypřítomnní žoldáci (pak už mě po pravdě trochu sr*li).
Nicméně střílení bylo vylepšeno, je rychlé, kinetické a krásně rozpohybované (jo, teď se koukám na tebe, Alpha protocole!). Je to prostě jen prostředek pro to, posunout se dál v tomto epickém interaktivním filmu. Díky bohu, že jsem mohl být jeho součástí !
(když holt nemáme Kotor 3:))
Pro: vylepšená grafika, kvalitně zpracovaná akce, styl vyprávění příběhu, navázání na jedničku, komplexní svět a hlavně postavy, postavy, POSTAVY
Proti: akce akce akce:(. lineárnost a svázanost světa, celkové zjednodušení.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Michudy
PC
100
2 dny -
TheMaty007
PC
90
35 dní -
fifa51
XboxX/S
85
39 dní -
Vynex
PC
90
40 dní -
DanielUndream
PC
85
43 dní
Statistiky
- Id hry:
- 3630
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h3630
- Přidána:
- 26.01.2010
14 let a 84 dní
- Hodnocení:
- 802 (0-100 %)
- Komentářů:
- 61
- Oblíbenost:
-
63
67
-
22
800
- Návštěvnost:
- 136357× (celkem)
- 1815× (poslední měsíc)
- 206× (poslední týden)
- 16× (dnes)
Pro: dialogy, příběh, rekrutování crew, grafika, celkové zpracování
Proti: střílení je občas repetitivní a nijak už nepřekvapí, některé rozhodnutí v dialozích máte zamklé od začátku a musíte se vrátit k nim v opětovném hraní, ne všechny rozhodnutí mají dopad na příběh, objevování planet je na jedno brdo