Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Keď som dohral Mass Effect bol som nadšený. Myslel som si, že dvojka ho prekoná len veľmi ťažko. Ale po 34 hodinách strávených s Mass Effect 2 môžem povedať, že som sa mýlil. Prečo?

Čím by som mal začať ako prvým? Samozrejme príbehom. Hra sa začína tesne po skončení prvého dielu, keď sa Shepardovi spoločne s jeho týmom podarilo zastaviť Sarena a reaperov. Všetci si mysleli, že hrozba je zažehnaná. Ale mýlili sa. Vo vesmíre sa objavila nová hrozba, kolektori, ktorí sa hneď na začiatu hry prejavia, zničia Normandy a podarí sa im zabiť Sheparda. Vyzeralo to, že je koniec, ale to by nemohol existovať Cerberus s ich programom na oživenie Sheparda. Po dvoch rokoch práce je Shepard prebudený, a aj keď ešte nie je úplne dokončený, musí sa zachrániť. Stanica, kde prebiehalo jeho oživovanie je napadnutá a Shepard sa odtiaľ musí urýchlene dostať. Potom ako odtiaľ Shepard spolu s niekoľkými ľudmi od Cerbera utečie sa jeho misia na záchranu (už zase) galaxie začína.

Shepard bude mať 2 úlohy. 1. vytvoriť si ultimátny tým, zložený z najlepších ľudí z celej Galaxie. 2. zastaviť hrozbu kolektorov. Misie sú celkom zaujímavé. Raz dostanete za úlohu vystrieľať základňu plnú robotov, inokedy ste iba vyslaný na prieskum planéty, bez strieľania. Novinkou sú takzvané misie lojality. Tie spočívajú v tom, že budete pomáhať členom z vášho týmu s nejakým ich problémom. Výsledkom bude to, že členovia vášho týmu budú k vám lojálni a odomkne sa im ich špeciálna schopnosť. Náplň týchto misií je rôzna. Niekto od vás bude chcieť zničiť vesmírnu stanicu, iný zas zachrániť svojho syna.

Keďže Shepard bol mimo 2 roky, veľa vecí sa toho zmenilo. Budete môcť pozorovať napríklad to, čo sa stalo s niektorými bývalými členmi vášho týmu alebo napríklad ako sa ten čas zmenila Citadela.

Už vyššie som spomenul, že jednou z vašich úloh bude získať tým, ktorý sa bude skladať z najlepších ľudí (ale nebudú ho tvoriť len ľudia) z celej Galaxie. A kto ho bude tvoriť? V základnej hre bez DLC má váš tým 10 členov. Vo vašom týme bude napríklad geniálny salarianský vedec, ktorý je aj celkom dobrý spevák, asaríjska justikarka, geth alebo trestankyňa s biotickými schopnosťami, ktoré boli navyše zosilnené. Do vášho týmu sa dostanú aj niektorí starí známy z prvého dielu.

V ME 2 sa dostanete k mnohým rozhodnutiam (niektoré môžu mať väčší vplyv, než sa zdá) a veľmi sa mi páčilo sledovať, aký majú vplyv na to čo sa stane. Napríklad, vylepšíte si zbrane na Normandy a ďalej v hre nebudete mať problém zničiť lode niektorých nepriateľov. Novinkou oproti jednotke sú akési priame činy, ktoré môžete spraviť počas rozhovorov. Napríklad niekoho takto zastrelíte a tak sa ďalej stane, že niekto zostane nezranený atp. Čo sa týka charakteru vašej postavy, už si nemusíte vyberať či budete odpadlík (renegade) alebo ochranca (paragon), ale môžete si rozvíjať obidva tieto smery a tak môžte využívať v rozhovoroch všetky možnosti. Charakter vašej postavy sa bude dať pozorovať nielen podľa štatistík, ale aj podľa Shepardovej tváre. Keďže jeho oživenie nebolo úplne dokončené na jeho tvári zostali jazvy. Tie sa však podľa vašich rozhodnutí buď vyliečia alebo sa vytvoria ešte ďalšie.

Už v prvom Mass Effecte ste sa mohli voľne pohybovať po vesmíre a skúmať galaxie, poprípade planéty, ktoré sa v nich nachádzajú. Pokiaľ ste našli neobývanú planétu, mohli ste sa na ňu väčšinou priletieť a preskúmať ju. Tento systém sa nachádza aj v dvojke, ale v trocha inej podobe. Nemôžete sa priamo dostať na každú planétu. Planéty budete väčšinou skenovať a vysielať na ne sondy, vďaka čomu budete získavať nerastné suroviny, ktoré sú potrebné na výskumy. Z času na čas na planéte objavíte anomáliu (napríklad rádiové vysielanie) a v tom prípade sa môžete vydať planétu preskúmať.

Čo sa týka výskumov, tie budú slúžiť najmä na vylepšovanie zbraní alebo brnenia. Z času na čas sa objavia aj vylepšenia lode. Ďalšou položkou sú prototypy, tam patria výskumy nových zbraní alebo vylepšenia schopností a zbraní niektorého člena z týmu.

A čo robiť na obývaných planétach? Okrem ich prieskumu sa môžete dostať napríklad do barov (a pokecať si s barmanom) alebo preskúmať obchody. V tých sa dá kúpiť rôzny tovar. Môžete si buď kúpiť ďalšie vylepšenia pre vaše zbrane, ale v niektorých obchodoch sa dajú zohnať aj rôzne drobnosti do Shepardovej kajuty.

Aj keď je Mass Effect 2 oproti prvému dielu o čosi akčnejší, BioWare sa podarilo vyvážiť pomer rozhovorov a akcie.

Po grafickej stránke sa mi hra páčila, aj keď je pravda, že na grafiku moc náročný nie som. Jedinou chybou boli slabšie textúry, ale to našťastie dorovanali efekty.

Ešte by som mal spomenúť skvelý soundtrack, ktorý sa síce moc nehodí na samostatné počuvanie, ale ako kulisa k hre je viac než dobrý.

A teraz k záporom. Snáď najviac mi vadili veci, čo sa v prvom dieli vyskytli a v druhom nie. K takýmto veciam patrí napríklad absencia inventára alebo brnení. Brnenia tu síce sú, ale môžete si na nich meniť jednotlivé časti tak, aby pre váš štýl hrania vyhovovali. Ďalšou chybou je to, že v hre sa nemôžete dostať na povrch väčšiny planét. Dostanete sa tam jedine, pokiaľ objavíte anomáliu, inak je to nahradené skenovaním a pátraním po surovinách.

Mass Effect 2 sa veľmi rýchlo zaradil k mojim najobľubenejším hrám a aj keď nie je úplne bez chýb, páčil sa mi od začiatku do konca. Skrátka, pokiaľ máte radi sci-fi (a hrali ste prvý diel) mal by byť pre vás Mass Effect 2 nevyhnutnosťou.

Pro: Príbeh, svet a kultúra Mass Effectu, tým, rozhovory, Miranda, soundtrack, grafika, vyváženie akcie a rozhovorov, možnosť pohybovať sa po vesmíre, Normandy, vplyv rozhodnutí.

Proti: Absencia niektorých prvkov z prvého dielu.

+64
  • PC 90
První Mass Effect mě hodně bavil. Z nějakého neznámého důvodu jsem mu dal přednost před Dragon Age, a to i přes to, že jsem spíše na fantasy a scifi mě vyloženě nebaví. Hru jsem si užil, a ačkoli mi na ní pár věcí vadilo, po celou dobu hraní jsem se bavil (i přes všudypřítomný patos).

Dvojka mi dlouho stála v poličce. Čekal jsem, až budu mít více volného času. Který přišel krátce po vydání ME3. A jak u mě dvojka obstála?

Mass Effect 2 je výborná hra. Možná někteří z Vás zaregistrovali, že si neustále stěžuji na různá zjednodušení a prvky v nových hrách, které usnadňují hráči cestu. Mass Effect 2 je těchto prvků plný. A i přesto mě velice bavil a nepřišlo mi, že mě tvůrci vedou za ručičku. Oni vedou, ale velice nenápadně. Nemáte to ani čas sledovat, protože se na monitorech odehrává dokonalá kombinace interaktivního filmu a hry.

Jednoznačným a nejvýraznějším plusem jsou dynamické dialogy. V jedničce se o to už pokoušeli, ale nebylo to ono. Tady už jsme postoupili na vyšší level a doufám, že ve trojce bude vše dotaženo k dokonalosti. Postavy přecházejí z místa na místo, do jiné místnosti, drbou se, zlostně si buší do prsou, sedají ke stolu, pláčou, popadají se za břicho, kryjí si obličej v očekávání rány a tak dále a tak dále.
S tím souvisí i mimika obličeje. Je zajímavé, že hlavní postava má jen tři hlavní výrazy (neutrál, zamračení, křečovitý úsměv), kdežto některé NPC (zejména modrohlavky) přímo hrají city. Člověk se nediví, že Asarianky všichni milují.

Hlavní postava je vůbec úděsná, tak jako byla v jedničce (hrál jsem za chlapa). Ve dvojce prakticky zmizela možnost sarkastické odpovědi a vystřídala ji drsná odpověď, která ve skutečnosti až tak drsná není (jak kdy). Někdy mě překvapily Shepardovy reakce, ale to mohlo být překladem. Rozhodně ale vítám možnost mnoha odpovědí, které možná nemají na průběh hry vliv, ale celý dialog vypadá reálněji.

Hra je velice lineární. A to nejen, co se týká děje , ale i co se týká map – prakticky nemůžete narazit na žádnou odbočku, dokonce i města a lidské (popř. alianské) aglomerace jsou vytvořeny tak, že se v nich vyznáte po první návštěvě. Což považuji za plus. Nebloudil jsem a byl jsem rád.

U akčních pasáží to bylo horší. Linearita by nevadila, ale uměle nastrčené překážky, za které se dá schovat, přímo mlátily do očí. Jakmile člověk spatřil shluk beden a sloupů, bylo jasné, že brzo bude střelba.
Za nešťastné rozhodnutí také považuji nakonfigurované běhání, krytí a interakci na jedné klávese.
Parťáci byli přínosní hlavně kvůli svým schopnostem. Sice stříleli, ale nijak extra. Ani toho moc při boji nenamluvili, což je škoda.

Docela dost toho ale namluvili mimo boj – a to je věc, která mě naprosto fascinuje. Ta představa, že každá postava má nějakou repliku pro každý moment v každé misi, kdyby si náhodou hráč na misi vybral právě ji. Sice bych přivítal více pošťuchování a nesnášenlivostí mezi různými charaktery, ale i tak jsem byl velice spokojen.

Parťáků jako takových bylo hodně, možná až příliš. Ale vedlejší mise s nimi spojené byly všechny parádní.

Po akci přichází konec mise a možnost těžby minerálů na různých planetách. Není to špatný prvek, ale trochu bych ho urychlil (méně míst pro těžbu, bez nutnosti počkat, až se sonda vypustí, než mohu scanerem rejdit dál apod.). Ale celkově je možnost nových technologií dobrý nápad, zejména vyladění lodi.

Mass Effect 2 mě natolik ohromil, že jsem si po týdnu hraní koupil trojku. A už se těším, až si pěkně nakopčím sejvy a poté zachráním celý vesmír… zase :)

Pro: dynamické dialogy; plynulost děje; některé lokace jsou vážně nádherné; náplň misí; ubylo patosu

Proti: ,ale pořád je ho tam dost; těžba se po čase stane stereotypní; Shepard je mi hrozně, ale opravdu hrozně moc protivnej

+41 +42 −1
  • PC 100
Dobrá, asi se ptáte, proč jsem této hře udělil naprosto dokonalou stovku. Nuže, zde máte rozdělený krátký výpis který vám snad pomůže.

Předně, Mass Effect 2 je obrovský skok dopředu oproti ME1, takřka ve všech směrech.
Přirovnal bych to k Uncharted 2, která taktéž převálcovala originál. Nebál bych se říct, že právě tato dvě veledíla jsou nejlepšími sequely, jaké kdy ve video herním průmyslu vznikly.

-Soubojový systém a krytí: To upřimně bylo v ME1 naprosto nedostačující, zde je to vše jinak. Souboje jsou vylepšeny bez nadsázky o 250%. Systém krytí je plynulý, pocit ze střelby potěšující, nepřátele mají více zásahových zón, robotům se dají ustřelovat končetiny, a biotické útoky mají konečně nějaký dopad. K tomu si připočtěte používání různorodých schopností, a je to doma. K absolutní dokonalosti chybí jen krycí systém a heavy melee z ME3, to by pak ale BW hrozilo že opravdu vyrobí dokonalou hru a nic jim nezůstane na zakončení trilogie.

-Umělá inteligence (spolubojovníci): V ME1 zcela nepoužitelná, zde je to jiná káva. Nejenom že se parťáci kryjí a poslouchají rozkazy, ale umí rozumně používat schopnosti, a obecně se teď o sebe umí postarat. Už si zkrátka nebudete připadat jak jejich chůva. Ano, občas udělají také pěknou hloupost, ale oproti originálu je to procházka růžovou zahradou.

-Umělá inteligence (protivníci): Zde už jsem takové zlepšení nezaznamenal, ale stále to stojí za zmínku. Tak především, nepřátelé už na vás nenabíhají jako šílené kamikadze, (tedy až na Krogany) zároveň používají více schopností a snaží se vás co nejvíce rozhodit.
Jednoduše řečeno, A.I je tu funkční.

-Vedlejší mise a rozmanitost lokací: V ME1 nuda, stereotyp a zase nuda.... a Mako.
Zde je každá lokace na níž přistanete jedinečná, a hlavně naprosto nádherně vytvořená. Také se vám líbila Columbia v Bioshock Infinite? Věřte že pokud jste ME2 nehrály tak nevíte, co je to krása, a pokud jste hrály, tak víte, jaké to bylo, když se vám poprvé nad hlavou objevila planeta z rozpadající Normandy. Jednoduše řečeno, výtvarné umění. Krom prostředí se v rámci možností autoři snaží o rozmanitost vedlejších misí. Někdy prozkoumáváte jeskyní laboratoř zamořené zombí, jednou se zase potácíte na lodi, která je jen pár minut před zřícením, nebo na opuštěné stanici se snažíte vypnout šílenou umělou inteligenci, skrze logické hádanky atd.atd. rozdíl mezi hlavními a vedlejšími questy je opravdu malý, protože jsou všechny navíc velice filmově prezentovány.
OBROVSKÝ posun kupředu oproti ME1 ale obrovský.

-Grafické zpracování a optimalizace: Opět znatelný posun vpřed. Unreal engine 3 je tu tak překopaný, že se ani na první pohled nedá poznat, že se jedná o UE3. Dokonce bylo eliminováno doskakování (donačítání) textur a to zcela kompletně...... wow.
Grafika je uhlazená, nasvícení ručně nastavováno a modely postav, obzvláště obličeje jsou super. Jasně, nějaká ta neostrá textura se vždy v rohu najde, ale celkový dojem to nikdy rozhodně nekazí. Rozmanitost NPC je také úctyhodná, opravdu jsem málo kdy našel totožné postavy a když už byli stejné byli chytře rozmístěny daleko od sebe. Příběhové či aktivní NPC jsou vždy zcela unikátní, od barvy a textury pokožky, tetování, velikosti vlasů a "chapadel", u Asariek, líčení, vrásky a jizvy (hlavně u kroganů) atd.atd.

-Optimalizace je perfektní, hra nepadá ani nemrzne, zasekávání v krabici bylo po patchi odstraněno a navíc i v době vydání hra bez problémů běžela na průměrném dvoujádrovém notebooku jako nic. Počet snímků snad nikdy nespadne pod 60 FPS.
Autoři se s enginem prostě vymazlili.

-Filmovost: Kamera, střih, nasvícení scény tu bylo také vylepšeno a i při obyčejném rozhovoru máte pocit jako by jste sledovali film, jehož jste součástí. Konkurovat v tomto směru snad může jen MGS 4 a Již zmíněné Uncharted 2. Ale žádné jiné RPG.

-Dabing a zvuk: Dabing je úžasný a v tomto odvětví snad ME2 do té doby nemělo konkurenci. Martin Sheen je dokonalý záporák a dodává "TIMOVI" nezaměnitelně charisma. Ozvučení také prošlo změnou a vše teď zní daleko lépe a přirozeněji.
Hudba v režii Jack Walla JE epická a dává vám pocit, že osud galaxie leží na vašich bedrech.

-Příběh a scénář: ME2 je více zaměřen na postavy, a nutno podotknout, že výborně. Každá nová postava je něčím zajímavá a unikátní. Opravdu mě nenapadá jediná hra, která by měla tolik skvělých postav. Příběh je temný a více komorní než u ME1, ale je skvělý. Ne nadarmo je přirovnáván k "Impérium vrací úder" Dělat prostředek trilogie je nesmírně složité (tolik slavných nejen herních trilogií by mohlo vyprávět) BW to zvládli skvěle.

Teď přijdou na řadu věci které jsou brány spíše jako zápor nebo zjednodušení.

-Vylepšování postavy a zbraní: To tu bylo značně osekáno a navíc zmizel inventář. Je to ale na škodu? Mě osobně už ke konci ME1 unavovalo stále měnit vybavení posádce - a nakonec jsem stejně měl neskutečný nepořádek v tuně věcí. Tady stači sebrat nebo koupit vylepšení, pár kliknutí myši a je hotovo. Neodrazuje to od dynamiky hry, ani příběhu. Ale pravda, že možností u vylepšení postavy mohlo být více, jako třeba v ME3.
Příklon k akci se tu prostě povedl a tyto drobné RPG prvky akční složku skvěle doplňují.

-"Smrsknutí" Citadely a Omegy: Ano už si vlastně nemůžeme chodit kam se nám zlíbí. Ale co na tom? Citadela je teď menší, za to ale dalek pohlednější, barevnější a přehlednější. Ale třeba Afterlife byl daleko hezčí a větší než bar než chora den (bar z ME1).

Tato zjednodušení jsou udělána prostě tak, aby zapadaly do sebe a fungovaly. Kdyby vše z ME1 bylo zanecháno ME2 by bylo překombinované a hra by na to mohla doplatit.
A nakonec bych se rád vyjádřil k zakončení hry.

-Sebevražedná mise:
Poslední hodina hry je óda na radost, potěšující uší a oči a zároveň trápící vaší nervovou soustavu. Musíte být dobrým velitelem, pokud ne lidé zemřou, zanedbá te li přípravu, lidé zemřou. Do toho se do dokonalé synbiozy spojí gameplay, hudba, akce, napětí, filmový střih a kamera. Poprvé jsem snad ani nedýchal,hryzal jsem si nehty a slintal. V celé hře a vlastně i celé trilogii hra dokazuje jak je kompaktní jak umí všechny prvky spojit dohromady, ale až zde to ukazuje na plný výkon. Kdyby tu byla absence hudby nebo jeden prvek nefungoval vše by se rozpadlo a zážitek by byl fuč.
Proto je ME2 tak unikátní a ME trilogie taková jedinečná. To je dámy a pánové to UMĚNÍ.
Napoprvé mi lidé umřeli ale na podruhé již ne a já měl v sobě takový pocit vnitřního uspokojení jaký mi ještě žádná jiná hra nedala. Byl jsem zase jednou hrdina.
A závěrečná scéna se záběrem na tísíce reaperů a galaxii spojené s mohutnými chorály mě dorazili. Hra mě přežvýkala a vyplivla. A i když hru hraji po desáté, mám pocit jako bych ji hrál poprvé a to už něco znamená.

Mass Effect 2 je nejlepší hrou jakou kdy mělo tu čest EA vydat. A pro mě osobně jedna z nejlepších her všech časů.

Pro: Přiběh a dialogy,hromada nových postav,grafika a umělecké ztvárnění,pestré lokace a questy,soubojový systém,hudba,dabing,filmovost,skvělá optimalizace,délka,skvělé DLC,epické intro a zokončení

Proti: Někomu může vadit osekání RPG prvků

+39 +40 −1
  • PC 90
Jak už jsem dost pateticky zmiňoval, trilogie Mass Effect je mým splněným herním snem. A primární úspěch splnění toho snu tkví především v jeho druhém pokračování, alias nejlepšímu dílu série, alias Impérium vrací úder. Z ohledem na styl vyprávění, hratelnosti a všeobecné atmosféry se mi zdá, jako kdyby Mass Effect jednička byla takovým milým dítětem, a ve dvojce konečně dozrála do většího rozumu a dospělosti. Nebo jako kdyby byla jednička pouze takovým beta testem, a dvojka je už konečně plnou hrou. (skoro) Všechno tu funguje skvěle. Dvojku už nepovažuju za RPG, ten odklon je podle mého opravdu úplný, ale upřímně mi to vůbec nevadilo, naopak, ocenil jsem ten fakt, že nemusím pořád chodit do mého a parťákovo inventáře a zjišťovat, jestli je to a to lepší...
Souboje jsou příjemně plynulé, i když na můj vkus celkem jednoduché, doporučuji obtížnost šoupnout o dva levely dál na Hardcore, nebo rovnou i Insanity, hned to pak má větší náboj. Hlavně Shepard je zde mnohem obratnější, tudíž souboje krásně odsýpaj.

V mnohem temnější pokračování je Shepard donucen spolupracovat s organizací Cerberus, pro-lidským, téměř anti-mimozemským uskupením, které bylo takovým vedlejším záporákem v jedničce. Nyní je z nich váš největší spojenec, je vedené jistým Illusive Manem, kterého osobně považuji za jednu z nejlepších postav celé série. A to především, protože si hráč nemůže být úplně jistý, zda mu může věřit. Opravdu jsem miloval naprosto každou scénu, kdy jsme ho mohli vidět, jak vykuřuje svou 357346tou cigaretu a pije sklenku jagermeistera. (Labužník!) Jeho hudbení motiv mu navíc dodává na ještě větší tajemnosti a majestátnosti. Atmosféra se zde dá vyloženě krájet, ať už na špinavé a drsné Omeze, či pěkně uhlazeném Illiu, všude z toho jde poznat, jakou práci si s tím Bioware dali. A zapamatovatelných momentů je tu tuna. Nu jen si vzpomeňte na odhalení nové Normandie, pojetí scény by mohl i takovej Star Trek závidět. Collectoři, kteří mají dokonce i svůj vlastní hudební theme, jsou důstojnými protivníky, navíc strašlivý hlas ukecaného Harbringera, který očividně opravdu velice rád vyslovuje Shepardovo jméno, dává pocit uvědomění, jak strašlivou hroznou ti Reapeři vlastně jsou. Napínavé momenty jsou okořeněné skvěle napsanými dialogy nejen mezi hráčem a parťáky, ale také s ostatními obyvateli galaxie. Atmošku opět doplňuje skvělá hudba, přičemž ty nejlepší momenty si užijeme především v ukázkách.

A ta závěrečná sekvence. Ta Suicide Mission. No to je prostě naprosté blaho! Nejsem si tím ještě jistý, jsem líný se nad tím pořádně zamyslet, ale napadlo mě, že je to možná i nejlepší finální sekvence ze všech her, co jsem kdy v životě hrál. Splňuje snad totiž všechno zásadní. Nadupaná akční filmovost, ze které přebíhá husina, strach a napětí z toho, zda určití parťáci přežijí, naprosto senzační hudba (přičemž opakuji, že track Suicide mission je opravdu to nejlepší, co jsem kdy ve hrách slyšel), a úžasná akce, která zakončená velkolepým soubojem s protivníkem, z kterého opravdu tuhne krev v žilách.

Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout celkem pitomou AI nepřátel. Nijak zvlášť netaktizovali, povětšinou do mě jen tupě stříleli. Chvála bohu za trojku. Dále je z hlavního příběhu maličko škoda, že se primárně soustředí na sestavovaná posádky a nedal zde trochu více příběhových misí, jako byl třeba Horizon, dead Reaper atd. A to dementní skenování!! Nejhorší na tom však je, že člověk to vlastně MUSÍ dělat, jinak by to pro něj na konci nemuselo dopadnout úplně nejlíp.

Parťáky jsem si zde zamiloval. Důkladnější zaměření na jejich kecání způsobilo, že jsem si je více oblíbil, více mi na nich začalo záležet, více jsem je chápal. A jelikož nemůžu odolat, každého proberu zvlášť:
Miranda: Abych pravdu řekl, jedna z mých nejoblíbenějších ženských postav z celé série. A ne, neříkám to kvůli její pěkný figuře (teda jenom), Miranda je vcelku drsná a pyšná žena, která je za Shepardem druhá ve vedení, to jí taky dává možnost více se angažovat do celkového příběhu či do rozhovorů s ním spojených. A byť jí Jack nazývá zkurvenou roztleskávačkou, rozhodně se tak nechová. Umí být seriózní, vnímavá, chytrá, však taky tak byla stvořena. Její příběhová linka se ségrou a fotrem parádní.

Jacob: Mezi fanoušky evidentně nejméně oblíbená postava, pravděpodobně kvůli její nezajímavosti, nicméně mně přišel celkem v pohodě. Jeho vcelku děsivá loyalty mission měla grády, plus byť kecání s ním nepatří mezi nejlepší, stejně jsem ho bral za relevantního a dobře napsanýho člena posádky.

Mordin: Skvělej. Většinou ve filmech, hrách či knížkách to kecání o nějakým vědeckým bullshitu fakt nemusím, tady jsem však hltal každý slovo, co tomu se tomu ještěrovi vydralo z pusy. Asi nejlépe napsaný parťák z dvojky, navíc s excelentním dabingem. A hlavně - konečně zase nějaký Salarian od dob Kirraheho, co má koule!

Grunt: Asi můj nejméně oblíbený společník (obecně nejsem moc velký fanda kroganské rasy, moc velcí barbaři), navíc kdykoliv na bojišti zakřičel to svoje: ,,I. Am. Krogan!" zahanbeně jsem obrátil oči v sloup. Nicméně i tak se jedná o skvěle napsanou postavu, přičemž první střetnutí s Shepardem po jeho následném vypuštění z nádrže je parádní.

Garrus: Jak se říká - There is no Mass Effect without Shepard. And there is no Shepard without Garrus. So logicaly - there is no Mass Effect without Garrus. Společně s Tali můj nejoblíbenější parťák. S Shepardem už mají utvořený velice hezký přátelský vztah, má dobrý smysl pro humor, plus je to Turian. A Turiani jsou cool. Sympaťák!

Jack: Potetovaná chaoticky neutrální biotička, která má ze všech ženskejch nejhezčí obličej, byla rozhodně vynikajícím přídavkem do Shepardovo týmu. Už kvůli její nevymáchané hubě, se kterou si scénaristé a i sama dabérka museli dosyta pohrát. A ani na bojišti to není žádný amatér, švihat svou biotikou rozhodně umí, nicméně bohužel už jsem jí nikdy znovu neviděl samotnou rozmlátit tři heavy mecy naráz. Jo a rozhodně bych jí chtěl vidět jen tak kecat s Ariou, chtěl bych lístky do první řady!


Tali: Myslím, že i ten největší zarputilec musí mít alespoň trochu rád tuhle mladou quarijanskou sympaťačku. To prostě není jiná. Plus pokud s ní má Shepard romanci, její charakter se ještě více okoření. Společně s Garrem má nejoblíbenější parťačka. Navíc má podle mého názoru i nejlepší loyalty mission.


Thane: No ten byl skvělej! Jakožto prvnímu zástupci své rasy, který se v sérii objeví, se mu dostává určité bizarní tajemnosti, to navíc posiluje jeho profese. Thana považuji za jednoho z nejzajímavějších parťáků, má pěknou loyalty mission, hlas má jak Javier Bardem, plus celkově jeho flegmatický charakter a zajímavá minulost z něho dělají jednu z největších hvězd celé hry. Kecal jsem s ním hrozně rád, plus rozhodně patří mezi mé oblíbence.


Samara: Děsivá kráska Samara měla rozhodně jednu z nejvíce atmosférických verbovacích misích. I když jsem jí nabíral jako jednu z posledních, stejně jsem si s ní skvěle pokecal, plus její oddechová loyalty mission patří mezi ty nejzajímavější.


Legion: Myslím, že jeden z největších problémů u Legiona je ten fakt, že se k vám dostane v celkem pozdní fázi hry, takže vypěstovat si k němu blízké pouto, jenž se poté přenese do dalšího dílu, nemusí být úplně jednoduché. Je však strašně zajímavý konečně kecat z představitelem syntetického lidu, které znáte povětšinou jako nepřátele. Především protože také poznáte verzi příběhu z druhé strany, než od Quarijanů.

Kasumi: Jelikož s Kasumi nejsou žádné zanimované dialogy, plus Shepard s ní téměř ani nepromluví, nebyla žádná šance, abych si ke Kasumi vypěstoval nějaký bližší vztah. Jako sympatická je, ale kdyby mi umřela v závěrečné sekvenci, asi bych si tu hru už nenahrál.


Mass Effect 2 je ve téměř ve všech ohledech naprosto parádním pokračováním. Epická atmosféra, filmovost jak prase, skvělá hudba, výborní parťáci... A vesmírný křeček. Jójo, kdyby jen Shepard věděl, co je vlastně zač... Reapeři by si ani neškrtli. A to jako fakt.

Oblíbené momenty: Shepardovo první rozmluva s Illusive Manem, znovuzrození Normandie, závěrečná bitva na Horizonu, romancový výlev Tali, přepadnení druhé Normandie, celá Suicide Mission

Pro: Atmoška, parťáci, scénář, souboje, Suicide Mission

Proti: AI nepřátel, skenování, méně příběhových lokací

+35
  • PC 90
Druhý díl této vesmírné série poněkud potemněl. Již zde není výkvět kladných postav z řad vojáků, vědců či agentů páchajících dobro. Mezi postavami se nacházejí například vrazi nebo agenti teroristické organizace. I lokace, které jsem v průběhu hraní navštívila, měly od čistotné Citadely z prvního dílu daleko. Hra se také více odpoutala od RPG a přiklonila se spíše k akční hře, kde levelování postavy a shánění lepší výbavy hraje vedlejší roli. Některé změny hodnotím kladně, jiné mi vyhovovaly méně, ale o tom až dále.

Příběh začal netradičně (úmrtí hlavní postavy) a moje postava se ocitla i v docela jiné roli. Že bych byla nadšená z organizace, pod kterou jsem spadala, to se říct nedá, ale protože Rada se ke mně obrátila zády, ač jsem jí pomohla k funkci, tak jsem neměla na výběr. Hlavní linka je docela krátká, co se týče počtu úkolů, ale cesta ke konci hry je natažena množstvím misí, díky kterým jsem rozšiřovala svoji posádku. Hlavní úkoly měly svoji atmosféru a nejvíce pohlcující a mrazivá pro mě byla mise, kde jsem se vydala na loď kolektorů. Procházet zcela neznámé a zatím klidné prostředí a vědět, že každou chvíli se něco zvrtne, to mělo něco do sebe. O poslední misi snad ani mluvit nemusím, ta se opravdu povedla a dala mi pocit, který mi v závěru prvního dílu trochu chyběl, že se na celé naší cestě za porážkou pravěkého zla účastní celý tým a ne jen ti dva, které si pro danou misi vyberu.

Zatímco hlavním misím nemůžu moc vytknout, tak ty části hry, kde jsem verbovala moje spojence a zkoumala anomálie na planetách, už byly horší. Ne kvůli tomu, že by mě jejich příběhová náplň nebavila, naopak. Ovšem ta herní část už byla horší. Projevil se totiž v nich jeden nedostatek, který mi ke konci hry už lezl krkem, a to je akce. Ta samotná byla zábavná, ale místy jí bylo až absurdně moc a platilo, že méně je někdy více. Stačilo, abych vběhla na nějaké prostranství, očima přejela přichystané kryty a hned mi v hlavně naskočilo, že už bude zase další přestřelka. Asi 10 vteřin od té předchozí. Dokonce i u mise, u které jsem si myslela, že přestřelka konečně nebude, soud s Tali, samozřejmě zase byla. Hra si pokaždé našla důvod, proč tam ty akční části mít. Přijde mi, že jsem během hraní musela pozabíjet celý vesmír žoldáků...

Ovšem jinak mise s mými společníky hodnotím kladně. Některé sice byly příběhově slabší, ale každá byla o něčem úplně jiném a dovolovaly mi poznat více mé společníky. Ocenila jsem misi se Samarou, která nezapadala do šablony předešlých misí, váhala jsem, jak se rozhodnu u mise s Mordinem, posloužila jsem jako morální maják u mého oblíbeného Garruse a měla radost z návštěvy flotily quarianů, na kterou jsem byla zvědavá už v prvním díle.

Možná by mi ty akční části až tak nevadily, kdyby hra neměla tak těžkopádné ovládání. Od jedničky se sice zlepšilo, ale trvalo mi několik hodin, než jsem si zvykla, že na kryt, sprint a použít mám jedno jediné tlačítko. Byla jsem ráda, že už je tlačítko pro kryt, ovšem i tak jsem ve vypjatých chvílích, kdy jsem potřebovala dosprintovat ke krytu a současně zatočit doleva či doprava, kde se kryt nacházel, proklínala ovládání a schytala zbytečné rány, protože jsem měla pocit, že ovládám tank a ne osobu. Podobně mě už ke konci hry štvalo, jak se pokaždé, kdy jsem si vybrala u panelu vylepšení, zavřela nabídka vylepšení, takže když jsem chtěla koupit další, tak jsem opět musela otevřít nabídku, zvolit typ, potvrdit to, ještě jednou to potvrdit a opět se to zavřelo. Podobné bylo, když jsem opouštěla scan planety, poprvé bylo třeba dát ESC, ale po druhé už vybrat opustit, protože druhý ESC by mě vyhodil z celé mapy. Je mi jasné, že takové problémy s ovládáním bych neměla, kdybych to hrála na ovladači, ale mohli PC port udělat o něco přívětivější.

I přes ty zmiňované zápory hodnotím výše než první díl. Ze změn animace postav jsem byla nadšená. Konečně vypadaly postavy při rozhovorech trochu živěji a možnost zasáhnout do rozhovoru dodávalo na uvěřitelnosti, že mluví živé bytosti a ne roboti. Sice jsem se nedostala na tolik planet jako v prvním díle, ale tenhle styl prozkoumávání mi více vyhovoval.

Na závěr ještě pár připomínek. Hra se, k mému překvapení, spustila s českými titulky a když jsem zjistila, že nelze přepnout titulky ve hře, tak jsem si je ponechala. Aspoň jsem tak mohla zjistit, jak je překlad nekvalitní, protože je nepřesný a některá slova je asi lepší nepřekládat (Smrťáci). Také mě zaujalo, jak se za dva roky dokázaly vyrojit tři žoldácké frakce, obsadit celý obývaný vesmír a být naprosto všude a do všeho zasazovat. Tohle mi přijde trochu odfláknuté, vzít nepřítele, obarvit ho třemi různými barvami, dát ho všude a už se nemusím starat o nic dalšího.

Pro: hlavní mise a mise se společníky, dialogy, větší živost postav, příklon k temnějšímu pojetí, místy těžkost volby

Proti: někdy zbytečný počet akčních částí, občas mě naštvalo ovládání

+35
  • PC 85
Druhý díl Mass Effectu přináší řadu změn. Je mnohem akčnější i poměrně lineárnější, vyvaroval se (poměrně extrémním způsobem) chyb, které pro mě z jedničky udělaly celkem zmršenou hru, ale pár (naštěstí ne tak podstatných) detailů se imho změnilo i k horšímu. Žádné převratné novinky se nekonají a BioWare postavili hru v zásadě na osvědčených principech.

Graficky si hra celkově polepšila. Obličeje pořád vypadají skvěle, především se ale zapracovalo na prostředí, které už není tak otřesně strohé (třebaže cenu za architekturu určitě taky nevyhraje) a vůbec celkový grafický dojem je teď mnohem konzistentnější.

Co se týče logiky designu jednotlivých lokací: Neutrální základny/města/atp. jsou vyvedeny velmi kompaktně - nikam není moc daleko a prostor je tak relativně nabitý zajímavostmi, což oceňuju. Na druhou stranu skoro všechny questy spočívají v projití velmi lineárního koridoru, vyplněného přestřelkami a krytím, občas použitím terminálu. A co si budem povídat, krom použité palety textur a objektů jsou vyloženě na jedno brdo. No alespoň nikdy nejsou moc dlouhé, takže se mi snad nikde nestalo, aby mě nějaká pasáž už vyloženě lezla krkem - dávkování akce je tedy zvládnuto celkem dobře.

Jak už jsem zmínil, přestřelky v ME2 jsou podstatně akčnější. V zásadě mi to vyhovovalo, ale měl bych nějaká ale. První ale mám k systému krytí - často jsem z poza krytu nemohl střílet, nebo se od něj panák samovolně "odlepoval", případě se "přilepoval" jinam, nebo se naopak odlepit nechtěl. Nic kritického, ani se to neděje vyloženě pořád, ale děje se to dost často na to, aby to naštvalo. Druhá věc je munice. BioWare upustili od chladnutí zbraní a vrátili se ke konceptu munice. U některých zbraní je množství nošené munice celkem drasticky omezeno (asi 24 nábojů do pistole vs cca 750 nábojů do SMG považuju opravdu za nepoměr), takže často musí člověk používat něco jiného, než by zrovna chtěl/potřeboval, navíc to s sebou nese nutnost pokukovat na bojištích po zásobnících. Jedinou výjimkou, kde mi koncept munice přijde vhodný, jsou těžké zbraně. (Btw jich existuje asi půl tuctu efektem a použitím jedinečných kousků.)

Zbraní a celkově vybavení v zásadě není moc, čímž se celkem drasticky vyřešil problém s inventářem. Pro každou kategorii zbraní existují v průměru asi tři různé typy, přičemž obvykle platí, že nový je lepší než starší. Zbroj se pro změnu skládá z asi pěti nezávislých částí, které můžete obměňovat a získávat tak různé bonusy. (Pro každou část opět našel cca 4 možnosti.) Celá zbroj pak barevně ladí, respektive si můžete na Normandy 2 upravit její vzhled. Neustálé žonglování s výbavou tak prakticky odpadá a další vylepšení se dějí pomocí zakoupených/vyzkoumaných upgradů.

Upgrady si zkoumáte přímo na vlastní lodi výměnou za různé kovy. Jejich těžba je tu v zásadě náhražkou za průzkum planet v obrněném vozítku a spočívá ve scanování planety a vysílání sond na zjištěná naleziště. To dovede být poměrně zdlouhavé, obzvlášť, když potřebujete natěžit větší množství nějakého kovu, ale i tak je to celkem sympatická minihra a mám ji radši, než projížďky ve vozítku, místo kterého má nová Normandy výsadkový člun.

No asi by bylo lepší se taky trochu věnovat příběhu - na začátku hry jsme svědky likvidace Normandy a Shepardovy smrti. Nepopulární a pro někoho až teroristická organizace Cerberus, známá prosazováním lidských zájmů za každou cenu, ale získá Shepardovo tělo a naleje obrovská kvanta peněz do jeho znovuoživení a taky do stavby nové a mnohem větší a lepší Normandy. (Což je moc pěkně filmově zpracováno, mimochodem. To platí o i řadě dalších scén. Na druhou stranu se autoři snaží o filmovost i v místech, kde to nemá žádný smysl a místama mi snaha o filmový střih vyloženě vadila.) Každopádně Sheppard se probouzí ve výzkumném středisku t.č. pod útokem a po rychlém úniku se seznamuje s postavou známou jako Illusive Man - šéf Cerberusu. Ten ho seznámí se situací: napadené odlehlé lidské kolonie - žádné stopy, žádná těla, nic. Cíl je tedy jasný - zjistit kdo za tím stojí a zlikvidovat hrozbu. Klasika. Sem tam nějaké pro někoho možná šokující odhalení, osobně bych to nazýval spíš jen zajímavými scénami. V zásadě je ale od začátku do konce jasně dané, co budete dělat. Upřímně řečeno jsem čekal, že aktivace Omega-4 bude tak kolem 2/3 hry a ne už rovnou nástup do finále.

Většina hry je v zásadě o skládání týmu. Postupně naberete asi deset členů - s každým z nich je spjatý quest "prostřílej se z bodu A do bodu B a sem tam s někým promluv", který je třeba splnit, aby se k vám postava přidala, a později pro zvýšení loajality ještě jeden v bledě modrém. Krom toho je tu několik málo primitivních questíků, a taky několik velkých questů posouvajících příběh, které se ale skoro vždy drží téhle stejné akční šablony. Jo. Je to všechno na jedno brdo, liší s to jen okecáváním okolností, které si naštěstí drží slušný stupeň zajímavosti. A vzhledem k tomu, že ty akční pasáže opravdu nejsou bůhvíjak dlouhé, se to ve výsledku i celkem dá.

Mezi parťáky se objeví i známé tváře z jedničky a pár jich potkáte i mimo tým. Tady bych si chtěl postěžovat na defaultní nastavení průběhu událostí z jedničky (přenesená pozice tyhle věci snad může změnit): ad1 mrtvý Wrex, ad2 živá Ashley. Osobně pořád nechápu, kdo by ji nenechal s potěšením chcípnout u té bomby, i když - jakkoliv je to smutné i takoví lidé existují. Naštěstí se tu jen mihne, ale i tak je absurdní, aby mi zrovna tahle fašistická xenofobní militantní píča vyčítala, že pracuju pro Cerberus, když by jim při jejich reputaci mohla dělat maskota. Hodně mě potěšila možnost konečně si moct něco začít s Tali, jedinou "normální" holkou z jedničky. Nebýt Tali, asi bych pořádně rozjel románek s Jackem, což je taky dost sympatická postava... e... no nic. Prokecávání parťáků bylo docela zajímavé a vůbec bych si nestěžoval dozvědět se ještě víc. Celkem vtipnou dvojku pak tvoří pilot Joker a lodní AI EDI. (Mám rád její smysl pro humor.)

Což mi připomíná - při pohybu po základnách si parťáci s pathfindingem moc hlavu nedělají a když se nedíváte, klidně se vám teleportují za kameru, což... mě trochu zaskočilo, i když je to prkotina.

Rozhovory jsou na docela slušné úrovni, i když subjektivně z nich mám pocit, že jsou zpracováním trochu slabší, méně bezprostřední, než v ME, docela určitě slabší než dialogy v Dragon Age. Jehož systém dialogů, kde se hráč často nemůže doptat na úplně všechny podrobnosti, by navíc imho do ME2 dialogů sednul líp. Očividně už dialogy s mimikou nejsou reklamní tahák a nevěnovalo se jim tolik pozornosti, jako v prvním díle. Co se týče možností volby, pokud je téma aspoň trochu důležité, nemáte možnost něco odmítnout (a to vzhledem k mizivému množství vedlejšáků opravdu moc voleb nenechává), nanejvýš můžete vyjádřit motivaci/přístup k problému. Kladné a záporné bodíky za chování jsou v ME2 zpět a s nimi a speciální možnosti v dialozích, včetně quicktime eventů. Obzvlášť záporňácké QT eventy jsou často celkem hezky cool drsňácké, takže jsem tentokrát i jako klaďas nasbíral nezanedbatelné množství záporných bodů :)

Trochu mě štve, že lidstvo je tu opět jakousi analogií k současným Spojeným Státům. Třeba že je toho často využíváno ke kritice tamní současné společnosti, našlo by se i pár věcí vykreslených jako správných, které bych osobně kritizoval taky. Sice je to čistě problém mého osobního názoru, ale prostě bych uvítal, kdyby v tomhle byla hra celkově víc neutrální.

Hudbu bych shrnul jako kombinaci Star Treku, Blade Runnera, Deus Exu. Popravdě řečeno až na orchestrální epické kousky je to takový otřesný sci-fi hnus, který bych si v životě dobrovolně nepustil a o to absurdněji působí hudební přehrávač v kapitánově kajutě. Jako pozadí při hraní ale i tyhle slabší kousky bohatě postačují. (Btw můžete si do ní mimo jiné koupit i rybičky, ale když je nebudete pravidelně krmit, chcípnou. Divné mít v kajutě dámskou návštěvu a přitom nechat palubní počítač odklízet z akvária mrtvé rybičky...)

Při hraní jsem narazil na pár menších bugů, většinou nic kritického, ale jeden patrně kolizní bug způsobuje zaseknutí postavy a obvykle tudíž končí loadingem.

Eee, no to je asi všechno. Jako RPG - lineární a tupé, jako 3rd person akce - trochu těžkopádné a neodladěné. Jako hra je ale Mass Effect 2 docela zajímavý hybrid. V zásadě v ničem výrazně neexceluje, ale ani nic nedělá vyloženě blbě. Dovede hráče udržet a zbytečně ho ničím nestresuje, takže celkově vzato celkem fajn.

Pro: inventář, zajímaví společníci, poutavé dějové pozadí, dobře dávkovaná akce

Proti: obsahově nic extra - v podstatě hodně repetetivní, podobně jako v DA:O se tu BioWare zase snaží o filmovost víc, než by bylo vkusné, tak nějak ani ryba ani rak

+32 +35 −3
  • PC 100
  • PS4 100
Recenze se dobře píšou na hry, které člověka baví, i když v nich není všechno perfektní. Občas se dobře píšou i na hry, ve kterých rozhodně není všechno správně, a hráči udělají na čele nejednu vrásku. Dokonce se sem tam píší dobře i na kousky, které jsou skrz na skrz špatné, a veřejnost se shoduje na tom, že se nepovedly. Výzvou je napsat výstižnou recenzi na něco, z čeho jsem byl celý užaslý a nevěděl, kam se dřív podívat a co dělat. Proto po více než deseti letech od prvního (a pár chvil od druhého) dohrání zkouším psát o hře, ze které jsem byl nejen užaslý, ale kterou dodnes považuji za tu vůbec nejlepší.

Nejvíc zarazí dobrodružnější duch vyprávění. Po letech se to možná ani nezdá, ale první Mass Effect byl hrou temnou. Na všech planetách po mně jdou všichni tvorové, co jen dýchají, vedlejší mise z rodu „najdi moji sestru / kamaráda / jednotku“ končívají nalezením mrtvol sestry / kamaráda / jednotky, případně zjištěním, že se dotyčný ztratil nebo obrátil na temnou stranu. Nyní mají vedlejší mise naštěstí mnohem rozličnější charakter. Není to už o hádání, jestli se na vás rozeběhnou gethové nebo huskové, případně na které pláni se vynoří Thresher Maw, teď jde téměř o meditativní zážitek, o napětí beze slov a vůbec o pocit věčné záhady a odkrývání stop. A to platí na celou hru. Všechno je tajuplnější, dobrodružnější, roztodivnější a lepší. Ne snad že by se na mě stáří známí nepřátelé a rasy nechystali v plné polní, ale tu potkám známou osobu v nové roli, tu objevím planetu, o které se posledně jenom mluvilo. Temnota nechybí, viz jakákoli konfrontace s Collectory nebo zrající dobrodružství Overlord, ze kterého mám i tentokrát tuze těžké spaní. Naštěstí se tvůrci nebojí ani ukázek toho, že ne každý ve vesmíru je teď odhodlaný a odvážný a do cesty se mi připletli i lidé nepřející, zbabělí a zkrátka malí.

Samotné předkládání příběhu pomocí misí je dávkované v daleko rozumnějších dávkách a jen skládání vlastního specializovaného týmu je rozděleno na více kapitol než celý hlavní příběh v původní hře. Každá mise je navíc nějakým zázrakem i přes často totožný koncept (přiletět na planetu, zjistit info o budoucím parťákovi, najít ho, vytáhnout ho z průšvihu a pokecat na lodi) dokonale funkční a některá odhalení (Archangel) nebo lokalita mise (vězení) zlepšují žánrový záběr o několik tříd. Právě u témat jsme vůbec úplně jinde než kdy předtím. Že je přítomen techno-thriller, horror nebo klasická střílečka, to se dalo čekat. Ale sledovačka, konverzačka, romantické drama, rodinná sága, psychologický horror, dobrodružná jízda, automobilová honička, muzikálová vložka? Všechno je tu a chybí snad vážně jen ono bájné westernové podobenství, ale kdoví, jak to s tím Blastem vlastně bylo.

A když mluvím o skládání týmu, je potřeba říct jakého. Je vlastně nemožné, že ačkoli většina starých známých hlavních postav se příběhem jenom mine a za parťáky jsou přísně vzato jen dva, dokážu za tuhle partu dýchat. Garrus, Thane, Mordin, Samara nebo Jack jsou postavy tak živoucí, že i když s některými strávím relativně málo času, stejně na Normandy zanechají trvalý otisk a alespoň pro mě se natrvalo stávají pevnou složkou širší popkultury.  

A konečně jsou spokojeni i ti, kteří si do vesmíru přišli hlavně zastřílet. Taktická stránka funguje dokonce nejlépe v celé trilogii. Těžko říct, jestli je to šikovným rozmístěním textur, ale zatímco v prvním díle mě parťáci občas neposlouchali a paradoxně i ve třetím je ve stísněných prostorách můžu k sobě volat, jak chci a stejně zůstanou schovaní na jistotu za rohem, ve dvojce vše funguje jak má. Na první dobrou doběhnou daleko přede mě, stejně tak rychle se vrátí, když na nečekanou situaci sám nestačím. A co teprve ta symfonie, když se sejdou správné schopnosti dvou biotiků a hlavní hrdina s někým ze spolubojovníků vykouzlí kombinace Pull-Throw. Lahoda.

Moje resumé je tak stejné, jako bylo napoprvé. Tohle je hra her a sága ság. Tohle je svět, který nechci opustit a jediný schůdný prostředek, jak mě z kapitánského můstku sesadit, je napovědět mi, že se ve spouštěči Legendární edice skrývá třetí díl jen o jedno kliknutí vedle. I am Commander Shepard and this… však vy víte.

Pro: Postavy, dialogy, osudové volby, hudba, taktika, akce, parádní složení DLC

Proti: I po šedesáti hodinách zoufale krátké. Droga.

+30
  • PC 80
Po kvalitním prvním díle, který předvedl skvělý příběh, grafiku a propracovaný svět (s bohužel velmi malými možnostmi) přichází akčnější, drsnější a temnější dvojka.

Druhé díly většinou vylepšují předešlé a přidávají obsah. V případě Mass Effect 2 to je právě naopak a z dobrého mixu RPG a střílečky přichází velmi dobrá střílečka s několika RPG prvky. To, že byl rozvoj postav omezen na minimum (dostanete nový level a body, které za něj dostanete rozdělujete POUZE do (tuším) 5 odvětví, která mají jen 4 úrovně!) a vymazán inventář (všechno vybavení si berete před misí na Normandy a vylepšuje se také na Normandy) ze hry dělá papírově mizerné RPG. Opak je pravdou! Já mám rád jak RPG, tak akční hry a proto mi asi Mass Effect 2 přišel asi jako nejlepší mix těchto žánrů. Skvělá adrenalinová akce s poměrně malou volností světa, ale zpravidla luxusními vedlejšími questy, filmovými dialogy (dabing předčí jakoukoli hru) a celkově s kvantem možností a rozhodnutí. Tato série je první, ve které skutečně ovlivňujete osud celé galaxie svými rozhodnutími! A to se počítá!

Škoda jen hlavní dějové linky, která není tak zajímavá jako v minulém díle. Děj mě totiž ničím nepřekvapil a nezodpověděl moc otazníků, které byli "vytvořeny" v prvním díle. Musím ale pochválit velice kvalitní postavy, kde každá je uvěřitelná a má svůj jedinečný charakter.

Pro: Filmovější zpracování jen a jen prospělo. Kromě slabšího děje (nezodpovězené otazníky, ...) není téměř co vytknout!

Proti: Děj hry mě ničím pořádně nepřekvapil, což mi vadilo asi nejvíce. Občas trošku blbější AI, ale jen málokdy. Našlo by se ještě pár připomínek, ale kvalitu hry stejně nijak výrazně nezmenší.

+29
  • PC 100
Herná výzva 2017 - "Only the best!"

Celej Mass Effect sérii som sa vyhýbal ako čert kríža, ale raz to muselo prísť. Hra bola práve na Origine zadarmo, tak som si ju nainštaloval. Najprv som si hovoril, že to nejako prežijem. No nebolo to také hrozné ako som si myslel. Hra ma bavila natoľko, že sa stala jednou z mojich najobľúbenejších.

Príbeh je jednoducho fascinujúci. Shepard s pomocou Cerberusu, musí zostaviť ten najlepší tím, aby mohol poraziť nepriateľských Kolektorov. Každá misia, či už hlavná alebo vedľajšia mala svoj dej. Najprv som sa sústredil na vedľajšie misie a získavanie spojencov, ktorí mali aj svoju lojálnu misiu. Členov som vždy na misie rozdeľoval do dvojíc a to Miranda + Jacob, Mordin + Grunt, Garrus + Tali, Samara + Thane, Jack + Zaeed. Ku koncu to začínalo byť napínavejšie a akčnejšie a to hlavne v poslednej Suicide Mission. Rozhodnutia začínali byť dôležité a záviselo aj na tom koho ste na akú úlohu zvolili, lebo mohli zomrieť. Mne osobne zomrela Tali a Jack. Pri finálnej cutscéne som dostal takú eufóriu, že som nevedel, či mám byť šťastný z dobre odvedenej práce alebo smutný z toho, že príbeh končí.

Galaxia bola obrovská. Toľko veľa planét na skúmanie a získavanie surovín, že som nemal šancu ich všetky preskúmať. Hlavne vďaka surovinám sa dali vylepšovať rôzne veci a pomôcky. Mne sa ich takmer všetky podarilo vylepšiť až pred záverečnými misiami. Aj Shepard a jeho spojenci sa dali vylepšovať pomocou bodov a niekedy som mal problém vybrať schopnosť, ktorá je lepšia.

Grafika bola dych berúca. Hra mi išla bez problémov. Hudba bola tak chytľavá, že som sa niekedy zabudol sústrediť na hranie. Postavy boli výborne napísané a dabing bol na skvelej úrovni.

Pri hraní som započul aj narážky na prvý diel a dúfam, že sa k jeho hraniu dostanem čo najskôr. Ani neviem prečo som sa tak Mass Effectu vyhýbal, lebo je to fakt skvelá hra. Doporučujem každému kto má rád strieľanie alebo aj dlhé konverzácie.

Pro: Všetko čo som spomenul v komentári.

+29
  • PC 95
Mass Effect 2 jsem velmi dlouho očekával, protože jednička byla výborná. Měl jsem z dvojky strach, že nedosáhne laťky nastavené prvním dílem. Strach byl ale zbytečný. Dvojka jedničku v mnoha ohledech překonává: je zábavnější, stabilnější, epičtější, příběhovější,...

Story dvojky začíná po událostech předchozího dílu. Normandie je na průzkumu, záhy je ale rozstřílena neznámým plavidlem. Drtivá většina útok nepřežije, včetně Sheparda. Přeživší se vrátí do svých domovů, ale netuší, že Sheparda oživí společnost Cerberus s tajemným Záhadným v čele. Tímto Shepard odchází z Aliance a nedobrovolně se připojuje ke Cerberu. Dostává nový a hlavně vylepšený model lodi Normandie - Normandy SR2. K práci jsou mu přiděleni dva kolegové - Jacob a Miranda (mimochodem dabována a vytvořena podle herečky Yvonne Strahovski, jedné z nejkrásnějších žen, co znám). Na hře se podíleli velmi kvalitní dabéři a je to znát.

První úkol je shromáždit celou posádku a poté vyrazit na velkou misi proti kolektorům. Tady mě zarazila podivná stavba příběhu. Ten je sice naprosto bravůrně vymyšlený, ale celé to je vlastně jen o shromáždění celé posádky a závěrečná mise je jen tak spíše kratší vyvrcholení. Systém dialogů je stejný jako v předchozím díle. Rozhovory jsou ale mnohem dynamičtější a celkově více za pohybu. Druhý díl je i o mnoho temnější, než díl předchozí, ale ničemu to nevadí. Humoru je zde stále dostatek a špičková atmosféra zůstává.

Akční složka hry je vylepšená. Teď už Shepard má pouze jedno brnění, které si může vylepšovat ve své kajutě. K tomu pár zbraní ke každému typu. Odpadá tím zasviněnost inventáře, které mě tolik otravovalo v jedničce. Ve dvojce se už nehraje na přehřívání, ale na náboje. Ty se válí všude po "akčních" lokacích. Přestřelky jsou o mnoho zábavnější než minule. K tomu lze u každé postavy vylepšovat biotické schopnosti jako warp, singularita atp...

Ve dvojce odpadává přistávání na planetách. To nahrazuje orbitální sken, který odhalí anomálie. Na těchto planetách lze přistát a plnit zde vedlejší úkoly. Jinak sken slouží ke sbírání surovin pomocí jednoduché (a hlavně po čase dost nudné) minihry. Ta je pro postup klíčová, protože na vylepšení lodi a zbraní jsou potřeba suroviny. Rozhodně doporučuju Normandy pořádně natunit, dosti to ovlivní závěrečnou misi.

Ve hře je ohromné množství vedlejších aktivit, jako je: nakupování zvířátek do své kajuty, sbíráni modelů lodí, flirtování s ostatními postavami,... K tomu se váže dost achievementů a určitě je doporučuju před hraním projet. Já osobně jich na první zahrátí zvládl okolo 95%, což je naprosto perfektní.

Graficky je Mass Effect 2 výborný, také konečně naprosto stabilní a kdo by to byl řekl, méně náročný na HW jak jednička. Tleskám, klobouk dolu.

Mimochodem, pro prodloužení herní doby doporučuju zakoupit všechna DLC. Bez nich je Mass Effect 2 poloviční hra!

Mass Effect 2 je špička žánru a každý, kdo je fanouškem sci-fi a akce s prvky RPG by ji neměl minout. Pro mě se vesmír z ME definitivně stává nejlepším vědeckofantastíckým universem v historii PC her... 97% A už se těším na trojku...

Pro: příběh, epičnost, Bioware rukopis, hratelnost, opravdu zábavné vedlejší mise, mise na kolektorské lodi, hromada různých detailů, nehorázně sexy Miranda,

Proti: po čase skenování, občas trošku leveldesign

+28
  • PC 90
Způsob, jakým mě do sebe druhý Mass Effect vtáhl, byl (bez přehánění) poměrně ohromující a nedokážu si moc vzpomenout, kdy mě naposled bavila hra takhle moc už od začátku. Z hratelnostního hlediska sice nic extra akce a z příběhu jsem toho zatím taktéž moc nevěděl, ale ta atmosféra spolu s mou zvědavostí pracovaly na plné obrátky a já začínal tušit, že má už tak podprůměrná denní dávka spánku se na nějaký čas ještě zmenší.

[Žádné spoilery, nicméně dost jsem se rozepsal, takže následující část můžete klidně přeskočit k posledním odstavcům. Anebo ještě lépe přeskočte všechny ostatní komentáře a přečtěte si pouze tento.]

BioWare se protentokrát nepokoušeli křečovitě inovovat RPG žánr akcí, ale šli na to spíše naopak, ovšem nepřipadá mi zrovna výstižné nazývat Mass Effect 2 "akčnějším", protože podíl času stráveného střílením je tu zhruba stejný, co v prvním díle, a mám-li pokládat zdlouhavé arkádové pojíždění Makem za akční části, troufl bych si i tvrdit, že je ten podíl dokonce menší. Zmizela jen hromada zbytečných mechanismů - celý inventář, většina "vývoje" postavy (zkušenostní body tak dostáváte jen za splněné mise, což je hrozně fajn), zmíněné Mako... - a místo nich se objevilo několik jiných prvků a miniher, které jsou daleko zábavnější. Potěšilo mě už cestování vesmírem, kdy místo nezáživného a "odosobněného" proklepávání soustav a planet vodíte svou loď po galaktické mapě za kurzorem myši, dočerpávate palivo a skenujete planety pro minerály (za ty pak lze upgradovat všechno možné - individuální dovednosti, výzbroj i vybavení lodi). Nouzová volání z povrchu některé z planet se mi podařilo objevit jen párkrát za celou hru, takže náhodná setkání působí konečně jako náhodná a především - neprobíhají v prefabrikovaných základnách, ale i sebemenší vedlejší mise má svou vlastní lokaci. Hackovací minihry jsou tu dvě nové, o něco zábavnější, byť vzhledem ke své povaze samozřejmě po čase taktéž repetetivní (ale žádný omni-gel). A navrch několik blbůstek jako je oblékání anebo krmení/kupování rybiček.

Ne, Mass Effect 2 rozhodně není po herní stránce chudší než jeho předchůdce.

Už první loď Normandy se mi líbila, mimo jiné i proto, že působila - v mezích herní reality - hodně funkčním dojmem, dobře vypadala a nešlo jen o několik chodeb dokola jako v případě Ebon Hawku. SR-2 je pak ještě větší a živější; na jejích palubách potkáte i několik známých z minulého dílu a také pár nových postav (dialogové možnosti nicméně zůstávají velmi omezené). Jako středobod celého putování pak funguje na výbornou - máte ten pocit "Tohle je má loď!".

Idea posunout těžiště hry více k parťákům mi přišla hodně sympatická a naštěstí šla tahle změna ruku v ruce s obecnou kvalitou postav - a jak! I krátká setkání s nedůležitými charaktery jsou tu mnohem zábavnější než mnohé dlouhé rozhovory v ME1 a je vyloženě radost je sledovat. Možná už se hra tolik nesoustředí na samotnou mimiku, o to více ale přidává k práci s kamerou a pohybem postav, které třeba (negenericky!) gestikulují, pohybují se ve svém prostředí nebo výhružně mávají rukama a to vše ve výtečném audiovizuálním provedení, kdy jednotlivé lokace nepostrádají silnou tématičnost a postavy samotné pak svůj jedinečný vzhled (hlavně na asari se grafičtí designéři dost vyřádili) a kvalitní namluvení. Nechci snad tvrdit, že "filmovost" je Svatý grál videoher (chraňbůch), ale rozhodně je to cesta, kterou se dá - při velkém rozpočtu, ehm - jít, i přestože jen zřídka příběh ME2 překračuje kvalitativní hranice filmových akčních sci-fi, od kterých hra nepokrytě kopíruje. Zdrojů mimochodem není málo - místy trošku připomíná Aliens, jinde (dost) Blade Runner, na samotném začátku jsem si vzpomněl i na poslední filmový Star Trek, v Purgatory zase hodně na Riddicka (i když spíše toho herního) a nejednou se nezapře inspirace ve Firefly/Serenity.

Samotní společníci ve zbrani jsou (až na několik výjimek) hodně fajn parta složená především z odpadlíků a zabijáků, kterým nemá člověk problém uvěřit, že patří mezi to nejhorší a nejlepší, co může vesmír nabídnout a našel jsem si mezi nimi hodně oblíbenců. Celé to jen trochu kazí schematičnost interakce s nimi (která by rozhodně mohla být pestřejší a propracovanější) - ať už jde o rozhovory anebo mise loajality. Ty jsou sice vesměs akčními záležitostmi, v mnoha případech ale svůj účel plní a dokáží vám parťáky přiblížit a třeba scény, ve kterých sympatický salarianský vědec Mordin i přes všechnu svou racionalizaci a logiku nabývá silných pochybností o svém dřívějším počínání, patří mezi mé nejsilnější zážitky ze hry vůbec.

Dialogový systém zůstal sice v základu nezměněn a na mnoho věcí často nezbývá než kývnout, i přesto hra nejednou nabídne potencionálně zásadní rozhodnutí. Za zajímavé zpestření považuji systém interruptů, kdy lze občas během dialogu provést nějakou tu sviňárnu a rozhovor tak předčasně ukončit (anebo naopak). Podstatná většina přenesených rozhodnutí z předchozí hry je pak sice odbytá jen krátkou zprávou nebo tak, některá ale určitý dopad mají (nebo dokonce teprve budou mít v dalším díle). Samotný hlavní příběh mě - v porovnání s několika vedlejšími - tolik nezaujal a slušné porce patosu jsem v závěru ušetřen nebyl, když už ale nic jiného, fakt, že většina lidí mimo mě a mou posádku odmítá uznat, že se něco děje, dává vyprávění lehký nádech příjemné zoufalosti. Navíc jej tvoří dohromady tak pět misí, kdy při té poslední se posčítají - a poodečítají - mnohá vaše rozhodnutí z uplynulé hry, což mi docela vzalo dech (...a to natolik, že jsem se vracel o několik hodin nazpátek, jen abych stočil kurz k lepšímu výsledku). Průchod hrou je jinak značně nelineární (abych zůstal u srovnávání s BioWare, tak mnohem více, než třeba v případě Baldur's Gate II) a lze si dost dobře představit, že co se týče toho, kdo z vaší posádky a parťáků - případně jestli vůbec někdo - nakonec přežije, hra nabízí nesčetné množství kombinací.

90% je asi trochu nadsazené hodnocení, uznávám. Ale dost dlouho jsem o něm přemýšlel a ani s lehkým časovým odstupem mě nenapadá jediná zásadnější věc, kterou bych vytkl. Drtivou většinu času jsem se velmi dobře bavil a rozhodně mi ME2 nabídl značně odlišný zážitek, než většina ostatních (akčních) her, co jsem kdy hrál. Jen škoda, že jde tolik na ruku masovému hráči, v mnoha ohledech hraje dost takříkajíc na efekt, místo aby raději rozvíjel některé jen lehce naznačené zajímavé nápady a myšlenky.

Bylo by však dost naivní nějakou větší hloubku v Mass Effect 2 vyhlížet, protože se o ni viditelně ani nijak nesnaží. O co se ale snaží, to zvládá na výbornou.

[Screenshoty]
+28
  • PC 90
• Mass Effect 2 je, podobně jako jeho předchůdce, vyšperkovanou vesmírnou odyseou, kterou hráč ochutnává v každé vteřině.
• Alfou hry jsou dialogy s profesionálním dabingem a obrovskou škálou voleb. Téměř jako sledování filmu ve vlastní režii. Ostatně i o to autorům šlo. Navíc je tu interakce během rozhovorů (paragon/renegard). Drobné, avšak oživující vylepšení oproti ME1.
• Omegou jsou samotné charaktery postav. Je jich mnoho, jsou rozmanité a jejich účel je jasný - najít si svého favorita. To donutí hráče orientovat jistá rozhodnutí určitým směrem. Mezí mé favority patří jednoznačně Thane (kodex), Legion (osamělý misionář), Garrus (rebel) a Kasumi (Japonská zlodějka).
• Dramaturgie (ačkoliv plná klišé, vlastně na něm spíše staví) pracuje dobře. A můžou za to právě rozmanité charaktery. Dobrým příkladem je např. EDI, které hráč musí kvůli vyplývajícím situacím dávat více informací / prostředků - možná kontrola umělé inteligence nebo dokonce zrada napadla snad každého.
• Grafika! Kontrastní, přechody ostrosti, stíny a světla... Za poslední dobu nejlepší pohlazení pro mé oči. A to jsem si myslel, že bloom je jen přežitek (nemusí, pokud tomu autoři napíšou pořádné shadery).
• Čistý a propracovaný design, herního prostředí. To samé platí pro technologie, zbraně, zbroj...
• Leveldesign je těžce účelový, ale funguje ve všech směrech.
• Zvuky a atmosférická hudba, která je neodlučitelnou součástí atmosféry celého herního světa.
• Stabilita hry. Za celou dobu hry jsem zaznamenal 1 pád! Spouštění hry a loading lokací oproti ME1 je dvojnásobně rychlejší. Port je zkrátka výborně optimalizovaný.
• Měnění obličeje podle povahy postavy. Renegard vypadá stylově (převzato od Sithů z KOTORu, díky za něj)
• Logicky postavený svět! Alespoň v základních principech, typických pro sci-fi.
• Náplň questů je variabilní a baví.
• Vztahy mezi postavami, které hráč ovlivní. I když těžce, ale o tom to je.
• Cestování po planetách si rovněž polepšilo a už neslouží jen jako klikací mapa.
• Upgrade věcí, lodě, technologií a zbraní závislý na vytěžených materiálech.
• Měnění oblečení a jednotlivých částí zbroje. Schválně. Kdo dal přednost tomu, jak Shepard vypadá, než bonusům, které kousky přidávají.
• Perfektně udělaný přechod mezi díly! Rozhodnutí se importuje z prvního dílu a doráží v díle druhém a později i třetím. Stejně tak úprava obličeje či povolání má své "opodstatnění".
• Obtížnost nemění pouze HP nepřátelských NPC, ale i jejich AI. Na vyšších obtížnostech jsou agresivnější a schovávání za jednu překážku není jistou záchranou.
• Souboje se převážně odehrávají ve velkých prostorách, takže infiltrátor je tu mnohem silnější a zábavnější, než v ME1.
• Těžba potenciálů Unreal Engine 3 je vysoká (práce s gravitací, vznášedlem - DLC Firewalker a Lair of the Shadow Broker, minihry, exteriéry za okny interiérů...)

∙ Hlavní děj. Bohužel je na úkor plnění loajality společníků značně potlačený. Ale ve svém základu dobrý a chytlavý.
∙ AI společníků v akci. Dobré (rozhodně lepší jak v ME1), ale někdy dělali opravdu hovadiny.
∙ Animace, i když působivé, byly někdy... Trošku trapné (pozice Sheparda, chůze Mirandy, úmrtí NPC...)
∙ Práce s kamerou je oproti jiným hrám rozhodně klíčová, ale místy jsem se ztrácel. Autor by si měl zopakovat pravidla osy.
∙ Náboje, nebo-li chladiče. Nápad zajímavý. Donutí hráče neplýtvat a nestřílet jen tak, ale munici jde najít na každém rohu.
∙ Inventář zmizel. Na jednu stranu proč ne, bezedný vak ve světě ME naštěstí neexistuje, ale vylpšování munice, chladičů, tlumiče... mi trošku chybí.
∙ Schopnosti. Využíval jsem opravdu všechny (což se mi ve hrách tohoto typu často nestává), ale uvítal bych jich kapku víc.
∙ Pozice negativních a pozitivních reakcí. Dobráci klikají většinou nahoře, zlí dole. Na jednu stranu je v tom jasno, na tu druhou by hráč měl pořádně zvažovat, jak se zachová.
∙ Hackování a přemosťování je zajímavé, ale jen ze začátku. Pak jde odblokovat bez problému vše, nic nepřekvapí.
∙ Těžba si polepšila, i když někdy nudí.

◦ Hlavní dějová linka je na moje poměry dost krátká.
◦ Žádná vozidla, chybí mi. I když např. DLC Firewalker Pack přidává vznášedlo, Mako to prostě není.
◦ Spawn nepřátel zbytečně velký. Některé přestřelky pak zavání těžkým stereotypem.
◦ Ubývá ,,RPG prvek" schopnostního vývoje postavy.
◦ Renderovaná videa jsou ve špatné kvalitě.
◦ Rychlá klávesa pro character screen a jiné důležitosti (ESC + klik myší zdržuje)
◦ Přibližování či oddalování optiky snipera. 1 defaultní vzdálenost při tak vyspělé technologii... No nevím.
◦ Animace pro ženský charakter Sheparda... Prostě zkopírovaný mo-cap chlapských animací. Výsledek je vážně odporný.

Galerie screenshotů (106)

Statistiky prvního dohrání: 28h:40min, 28 lvl, veterán obtížnost, bez DLC, renegard na 98%, paragon 20%, ne všechny vedlejší questy splněny, romance s Mirandou, zemřeli 2 členové týmu.
Statistky druhého dohrání: 32h:50min, 30 lvl, hardcore obtížnost, se všemi DLC, renegard 100%, paragon 30%, všechny zapsané questy splněny, žádná romance - věrný Ash, nikdo ze členů týmu a posádky nezemřel.

Pro: Dialogy | Charaktery postav | Vizuální stránka | Optimalizace

Proti: „RPG prvky" se ztrácejí v občas stereotypní akci | Velký spawn nepřátel

+27 +29 −2
  • PC 100
První hra, ve které se střílí, kterou sem dohrála. Když sem s ní začínala, byla sem hodně skeptická a ve výsledku mě u ní držel jediný fakt - vytvorilo ji studio BioWare a Dragon Age: Origins, byla doposud mou nejoblíbenější hrou. Ovšem už po dvou hodinkách hraní sem propadla nejen této hře, ale i celému universu. ME2 má doslova strhující příběh - od začátku, až do konce. Ani na vteřinku sem se nenudila, vždy jsem věděla, co mám dělat a obtížnost byla skvěle vyvážená. Oproti ME1 je tu kladen mnohem větší důraz na jednotlivé postavy, což značí i skvěle napsané loyality quests. Příběhu se dostalo mnohem více zásadních zvratů a rozhodování bylo zpestřeno o akční paragon/renegade tlačítka. A aby toho nebylo málo, celá finální mise je unikátní nervydrásající zážitek, který ME2 vyzdvyhuje do těch nejvyšších herních postů. Pro mě nejlepší hra nejlepší herní série.

Pro: příběh, postavy, návrat starých známých, rozhodování, finální mise, nové rasy, hudba, samotné universum

Proti: některé lokace by mohly být větší

+27
  • PC 90
Podobně, jako mě první díl naučil něco nového (číst sci-fi), vycházím i z druhého dílu obohacen o nový poznatek - nepodceňuj střílečky s dialogy.
U jedničky jsem byl dlouho přesvědčen, že se jedná o RPG takřka ze staré školy, nakonec jsem dospěl k názoru, že je to průměrná střílečka s těžkopádným RPG systémem, bohatými dialogy a suprově odvyprávěným příběhem. Zaslepen předpokládanou nadřazeností RPG žánru nad ostatními, postavil jsem se ke druhému dílu Mass Effectu téměř jako hater. A teď jsem sám sobě objektem výsměchu.

Nejdříve si řekněme něco o atmosféře, příběhu a scénáři. Tedy o tom, co mě k prvnímu dílu táhlo jako můru ke světlu.
Co se hlavní story týče, má Mass Effect 2 poměrně nevděčnou pozici spojnice v trilogii. Přesto se s tím autoři poprali výtečně. Vyprávění, úkoly, příběhové twisty, zápletky, cut-scény - to všechno je podané ještě filmověji, efektněji a celkově mnohem lépe, na čemž má lví podíl atmosféra, které se ještě budu věnovat.
Co se týče scénáře a světa - nadechněte se, pokud to ještě nevíte, protože SHEPARD UMŘE! Hned na začátku je Normandie napadená mimozemšťany známými jako kolektoři a z lodi toho moc nezbyde. Už samotná tato úvodní scéna, kdy se snažíte dojít pro Jokera ve stavu beztíže a neslyšíte nic než ticho ve vakuu a vlastní dech... I největší tvrďák musí uznat, že takový úvod má opravdu koule.
Shepard se tedy z hlediska Aliance stává KIA a jeho oživení si na starost bere humanocentrická společnost Cerberos. Ten Cerberos, který jste pravděpodobně v jedničce pomáhali zničit, ten Cerberos, jehož nelidské experimenty jste v jedničce velice často překazili. Ano, Shepard kope za záporáky. Nebo... opravdu? To je tak nějak na vás, jak se k tomu postavíte.
Celý Mass Effect 2 se stává do jisté míry antitezí vítězného, epického a naivního černobílého pochodu, kterým bylo hraní jedničky. Všechno je relativní a všechno má smysl. Téměř nikdo nikoho netýrá nelidskými experimenty a nepřináší hrůzné oběti jen tak pro obveselení. A tady je tomu konečně také tak.
Shepard/ová se pohybuje po většinu hry v systému Terminus, tedy mimo prostor Citadely, což znamená drogy, žoldáky, piráty, vraždy a další laskominy odvrácené strany rozumných ras. A spousta z těchhle nepříliš pozitivních charakterů se stanou vašimi partnery a mnozí přáteli, někteří dokonce milenci. Atmosféricky se tedy jedná o posun do šedé zóny. Pokud jsem jedničku přirovnával svou naivitou k Andromedě, pak dvojka mi nejvíce připomněla FarScape.
Shepard/ová je navíc mnohem osobitější. A jako takový/á si bere všechno mnohem osobněji a tomu odpovídají reakce, které už tak často nejsou anonymním žvatláním, i grimasy ve tvářích. Dokonce i pozitivní možnosti v dialozích jsou daleko ostřejší. Hra by sice zasloužila menší koncentraci naivních psychologických žvástů, které ze Sheparda vypadnou, ale troufnu si říct, že i takhle dobře zpracované je to málokde.
Hra se mnohem více točí kolem postav, jejich rekrutování a získávání jejich důvěry. A to je, přátelé, super. Od Original War se mi nestalo, že bych se o své charaktery tak strachoval. V průběhu poslední mise mi konstantně mlátilo srdce, když jsem očekával výsledky jednotlivých rozhodnutí. A proč? Protože vám od začátku všichni říkají, že to nemusíte přežít. A vy víte, že to je pravda. Super!

Mass Effect 2 se nese ve znamení zeštíhlování a celkově mnohonásobně svižnější a svěžejší hratelnosti, než byl jeho předchůdce. Puristům, jakým jsem byl zpočátku i já, se to nemusí líbit, budou hře spílat, že je prachsprostou střílečkou. Jenže pokud jsou obdařeni očima a rozumem, budou muset uznat, že vlastně ani první díl nebyl tak úplně RPG, jak jsem už řekl. Je tedy nadmíru logické, že se po hratelnostní stránce poštelovala především přestřelková část.
Krytí zůstalo, ale konečně se kryjete vědomě a nikoli automaticky, jak tomu bylo u jedničky a mnohdy vedlo k chaotickému natáčení a couvání ve snaze odlepit se od krytu, zatímco vás krogan častoval ranami pažbou své brokovnice.
Velkým krokem vstříc zábavě při střílení je jednoznačně zavedení zásahových zón. Rány do hlavy, podstřelení nohou, zapalování, zmrazování, lámání těla biotikou o různé rohy - bez nadsázky se dá říct, že se při hraní vydovádí většina sadistů. A i ostatní si konečně mohou oddechnout, že se kvůli odkrývání příběhu nemusí nutit do nudných přestřelek.
RPG systém shodil dost ze své nadváhy a pro mé oko se stal daleko atraktivnějším. Nemáte už nějakých patnáct řádek, každou s dvaceti políčky k vylepšování. Zpočátku máte jednu pasivní schopnost, která sjednocuje rovnou několik skillů z jedničky - zdraví, celková přesnost, síla štítů, obnovování schopností a další věci závislé od třídy postavy, kterou zvolíte (ty zůstaly z jedničky). Dále jsou k dispozici speciální schopnosti, jako je třeba biotická šleha, přetížení štítů, jakási forma bullet-timu a další, které jsou zase závislé od třídy, kterou hrajete. Vtip je v tom, že nemáte několik desítek schopností, na jejichž nabití čekáte klidně třeba půl minuty a tedy je spíše nevyužíváte. Ne. Všechno je daleko svižnější a tak své speciální schopnosti můžete využívat v průměru co tři vteřiny. Méně je někdy více a v případě Mass Effectu toto fousaté úsloví platí dvojnásob.
Zlepšení doznaly i 'řečnické' volby během dialogů. Jde o to, že v jedničce vám různě rostla karma v závislosti na plnění různých úkolů. Když karma dosáhla nějaké hodnoty, mohli jste přidělit bod do přesvědčování nebo vyhrožování. Zbytečně neobratné. Ve dvojce vám karma sice roste stejným způsobem, ale už není potřeba cpát nikam dovednostní body a zvýšení ochráncovských či odpadlických bodů se projeví okamžitě v následujícím dialogu (pokud je možné je uplatnit samozřejmě).
Specialitkou je taková zvláštní forma quick time eventu, kdy se při dialogu objeví buď modré nebo červené myšítko. Pokud včas a správně stisknete, Shepard/ová okamžitě uplatní svou karmu a něco udělá. Může to být cokoli, ať už jde o vyřazení technika nepřátelských žoldnéřů, když si nedává pozor, nebo o zastavení ruky vašeho parťáka, když se chystá někoho chladnokrevně zabít. Velice fajnové a díky tomu máte pocit, že jste součástí poměrně častých cut-scén. Super nápad.
Mnou standardně nenáviděné minihry jsou tady ve formě jakéhosi pexesa s obvody a hledání kusu kódu v běžících útržcích. Obě minihry mi ani na chvíli nepřišly otravné či nadbytečné. Hackování mě vlastně i bavilo a ono pexeso mě nikdy nijak nezdrželo, takže mohu s klidem říci, že se jedná o další změnu k lepšímu.

Dále už jen v rychlosti - zmizelo Mako a tedy i nudné popojíždění po planetách a povinné přestřelky z jeho kokpitu v příběhových misích. To je sice nahrazeno nudným Hammerheadem z jednoho DLC přiloženého ke hře zdarma, ale naštěstí jej musíte řídit jen v rámci misí náležejících do tohoto DLC.
Jednotlivé mise už nejsou tak monstrózně dlouhé jako v jedničce (třeba Noverie mi trvala cca dvě a půl hodiny), zřídkakdy vám zaberou delší chvíli než půl hoďky. Při koncentraci hlavních misí je to jednoznačně klad - prostředí se neokouká, parťáci se mění dostatečně často. Svižné, svěží, jednoduché jak facka.
Zmizely granáty, namísto nich jsou těžké zbraně. Těžké zbraně se zpravidla zaměřují daleko lépe než granáty, je jich poměrně dost a občas si s nimi fajn zablbnete.
Iventář zchudl, najdete od každého typu zbraně asi pět různých kusů celkem. V celé hře. Oproti šíleně zmatené jedničce je to bezva změna. Totéž se týká i zbrojí, jejichž jednotlivé kusy si kupujete v obchodech. Super nápad je možnost upravit si barvu a vzor zbroje, stejně jako ovlivnit její výsledný look. Latex a tepláky z jedničky jsou ty tam!
Nově je tu nutnost těžit suroviny. Jakkoli je to činnost logická, nebavila mě a v podstatě mě i fyzicky bolela - křečovité držení pravého tlačítka a přejíždění nahoru a dolů po glóbu není zrovna něco, čím bych chtěl trávit hraní. Co pomohlo mně? Save editor. Za tyto suroviny si totiž zlepšujete statistiky celých skupin zbraní, které většinou nakoupíte a občas najdete. Nepochopil jsem, proč ještě musím těžit, když už jsem zaplatil tak nekřesťanskou částku, takže ne. Takhle ne.
Subquesty získáváte většinou navštívením planety, kdy vám UI lodi nahlásí, že se na planetě/asteroidu/vesmírné stanici/lodi nachází nějaká anomálie. Questy se většinou rozvinou do několika dalších, jejichž splnění trvá kolem deseti minut. Prostředí se neopakují, počet subquestů není nijak závratný a to je dobře. A hlavně můžete pokračovat po splnění hlavního úkolu. To je vlastně důležité, takže: MŮŽETE POKRAČOVAT V HRANÍ I PO DOHRÁNÍ HLAVNÍHO ÚKOLU! (to vědět, tak je můj výsledek mnohem lepší)

Pro: Všechno, nač jsem si u jedničky stěžoval bylo vylepšeno nebo opraveno; celkové zeštíhlení a daleko svižnější hraní a intenzivnější zážitek.

Proti: Těžba surovin je nudná a neobratná, stejně jako hledání subquestů tímto způsobem, občas jistá nepřehlednost plynoucí z mnoha postav v partě.

+26
  • PC 85
Stačilo nahrať málo, aby som bol svedkom toho, že BioWare sa poučili z z akejsi betaverzie herných mechanizmov prvej časti. Žánrová nevymedzenosť a s ňou súvisiaca ťažkopádna "neistota" sa vytratila v prospech dynamickejšej a rozhodne akčnejšej hrateľnosti. Tento obrat, ruka v ruke s vypustením Maka a brázdenia prázdnych "plastových" planét a tunelových dráh, spolu s vymenením kvantity vedľajších misií za kvalitu, pôsobí na mňa rozhodne ako posun k lepšiemu.

Dynamické prestrelky, vezúce sa najmä na príbehovom naberaní parťákov na "suicide mission", napriek rýchlej prekuknuteľnosti (nachystané bariéry a predmety na kryt) a nie vždy zábavnému level dizajnu, dokážu zabaviť a stereotyp ma neohrozoval. Môže za to asi aj rozumné striedané kľudných, "investigatívnych" pasáží, zameriavajúcich sa na rozhovory. Tu sa v mojich očiach Mass Effect 2 prvý raz potkol a za tie patetické hovadiny, čo občas lezú Shepardovi z huby, by som ho občas zastrelil. Dynamické sekvencie ponúkanej akcie v danom momente (vziať niekomu zbraň, omráčiť niekoho, aby iného nezabil, niekoho zabiť keď je otočený chrbtom atď...) dávajú Shepardovi možnosť trochu si reputáciu napraviť.

Trailermi a slávnymi hollywoodskymi menami hypované postavy parťákov sú veľmi podstatnou a samostatnou zložkou. A to nielen preto, že bojujú po boku Sheparda (AI sa našťastie oproti jednotke trochu zlepšila, ale stále to nie je žiadna sláva). Nie všetci si však zaslúžia cenu za autenticitu či zábavnosť. Na jednej strane je tu hyperaktívny, excentrický, nechcene vtipný, ale zároveň uvážlivý (a skvelý) Mordin Solus, meditatívny Thane, "paladinka" Samara (avšak vôbec nie tak čiernobiela!) a ešte aj tá "bit of a bitch" Miranda pôsobí ako zaujímavé oživenie. Na strane druhej klasický nigga soldier, sterilný Grunt (I need you Wrex!) alebo najpatetickejšia "drsná" crygirl Jack, pôsobiaca ako predvídateľný zlý vtip.

Príbeh ako mozaika vytvára naozaj veľmi hlúpy obraz a preto je zbytočné sa naň zameriavať a považovať ho za niečo úchvatné, no jednotlivé dieliky tejto mozaiky dokážu (v rámci tohto dnešného mainstreamu) pôsobiť zaujímavo, zábavne, atmosféricky. Čo viac ako hráč potrebujem? Navyše aj moja posádka vyzerá byť živšia a spokojnejšia ako kedykoľvek predtým, len keby ten Garrus toľko tie zbrane nemusel kalibrovať...

Pro: ucelenejšia forma a zábavná akcia, dobré striedanie akcie/rozhovorov, spoločníci

Proti: hlavný príbeh, leveldizajn (hoci lepší ako v jednotke), blbosti čo občas lezú Shepardovi z huby

+24
  • PC 100
Předem upozorňuji na možné spoilery.

Doporučená hudba pro násladující řádky.

Na hru jsem narazil úplnou náhodou na náhodném foru, kde ji jeden fanoušek vychvaloval do nebes.

Začátek hry byl pro mně trochu chaotický, jelikož jsem se ocitl v úplně jiných vodách a byla to pro mně novinka. Po pár hodinách hraní jsem se do toho však dostal a hru jsem pochopil celkem rychle.

Po spuštění jsem měl možnost importu savu z jedničky ale bohužel jsem žádný neměl tak jsem zvolil default nastavení s výběrem nejdůležitějších historických momentů hlavního hrdiny. Po spuštění hry jsem byl celkem překvapen a říkal jsem si „co je to za blbost, přece to nemůže být tak krátké“. Po pár minutách mi to nabídlo editor obličeje a výběru povolání kde jsem se zasekl, jelikož většina z nich byla pro mně nová, ale nakonec jsem zvolil vojáka. Obličej jsem nechal default hlavně kvůli trailerům, které jsem si zkouknul ještě než jsem šel do koupi hry.

Po rozmluvě s divným mužem alias Iluziv menem jsem byl spolu se svojí crew na svojí vlastní lodi vypuštěn do hlubin vesmíru a dostal jsem za úkol sestavit tým a zlikvidovat největší hrozbu galaxie(o reaperech jsem dosud neměl páru). No já byl natěšený jak malý kluk na kolotoče a okamžitě jsem se vrhl na plnění poslání.

Sestavování týmu zaberalo docela dost času a o to víc, jelikož nám jej vývojaři fikaně prošpikovali dalšími úkoly a odbočkami. Při některých zásadních momentech a cutscénách jsem si vážně připadal, jako bych měl puštěný film. Jsou tu úkoly všeho druhu a každý si tu najde svůj styl hraní.

Hra pěkně odsípá a ani chvíli jsem se u ní nenudil. Snad jen u těžby surovin ale k tomu když si člověk pustí nějakou dobrou hudbu tak je to celkem zajímavá odreagovávačka od střílení. Ať už jste na nějaké vedlejší misi nebo pomáháte členovi týmu, všechny ůkoly mají svým způsobem dopad na zbytek hry, nebo se to tak aspoň jevý.

Grafika je úchvatná. Ostatně je poháněna unreal enginem takže je i skvěle optimalizovaná a zahrajete si ji i na starších strojích. Různorodá scenérie měnící se s každou planetou ve mně nechávala pocit barevného úžasu a překvapení. Kvalitní vyhlazení hran, perfektní polygony a vysoké rozlišení textur, prostě krása. Co mně však nejvíce plesklo do oči a uší byli dialogy a animace. Nic tak propracovaného jsem do té doby neviděl a ještě dnes má mnoho her do takové úrovně daleko.

Hlavním tahákem celé hry je tu však příběh. Tak emotivní a zároveň napínavý zážitek jsem ve hře ještě neviděl. Předčilo to i můj dosud nejoblíbenější Gothic. Své slovo si taky prosadil soundtrack, který je v podaní Jacka Walla parádně sladěný s příběhem.

Biowarům se musí uznat, že udělali opravdu skvělé dílo. Hned po dvojce jsem se vrhnul na jedničku a dvojku ještě jednou hezky s importovaným savem. Na mém závěrečném hodnocení se též podepisuje fakt, že se hra odehrává ve vesmíru.

Byla to moje první náročnější hra na novém PC a po dohrání jsem byl o to víc rád, že jsem do něj zainvestoval, protože přijít o tento skvost by byla životní chyba. Můj úplně první výlet do universa Mass Effect kterého nebudu nikdy litovat...

Pro: Grafika, soundtrack, dialogy, animace, příběh a vesmírný křeček!!!

+24
  • PC 100
Hodnocená verze - Legendary edition

Prostřední díly trilogií většinou trpí syndromem natahované nudy před epickým finále, ale u druhého Mass Effectu to rozhodně neplatí. I po dvanácti letech od jeho vydání zůstává mým nejoblíbenějším dílem z celé ságy.

Ať už díky velkolepému vesmírnému dobrodružství se skvěle napsaným příběhem, sympatickým parťákům a jejich zajímavým osudům nebo pověstnému geniu loci pre-EA BioWare her. Když se všechny tyhle ingredience sejdou, tak hře nelze v podstatě nic vytknout. Jedině snad příliš velkou míru akce (někdy to střílení nepřátel nebere konce) nebo zdání nemotorného Sheparda, když se zvláštně zasekává o prostředí/nábytek (rohy stolů, lavic, květináčů) nebo když se nedá vyklonit z krytu, byť by to jít mělo. Nicméně den po dohrání ME2 jsem zapnula Greedfall a tam je všechno výrazně víc nemotorné, takže tuhle výtku lze brát s rezervou.

V podstatě všechny aspekty herní náplně jsou zábavnější nebo o fous dotaženější než v jedničce. Střílení a používání schopností je lepší, protože pohyb a krytí jsou plynulejší. Správa inventáře už není peklo a upgrady zbraní a vlastností jsou šikovně řešené. Místo příšerného ježdění s Makem se planety scanují z vesmíru, sondy a těžení surovin sice není úplně výhra v loterii, co se zábavnosti týče, ale dá se to přežít. Vedlejší úkoly už nejsou tak jednotvárné a rekrutovací mise spolu s loyalty misema parťáků jsou vyloženě skvostné a patří k tomu nejlepšímu, co moderní hry můžou nabídnout. 

Po technické stránce legendární edici taky mohu jedině chválit - vylepšené textury a grafika vypadají dobře, vše plynule běží a rychle se hra loaduje. Narozdíl od prvního dílu jsem se snad nesetkala s žádným bugem nebo padáním hry. Další výhodou je, že edice obsahuje všechna DLC a některé z nich opravdu stojí za zahrání. 
TOP 3
Lair of the Shadow Broker - 85% Liara, dva originální boss fighty a různorodé lokace.
Overlord - 80% Parádní creepy atmosféra s úžasným soundtrackem. Kdyby tam nebylo létání s peklostrojem, tak bych dala 90%.
Kasumi - Stolen Memory  - 80% Heist se dá naplánovat i bez Profesora.

I'm Commander Shepard, and this is my favorite Mass Effect edition.

Pro: Je to Mass Effect 2, vylepšená grafika, balík všech DLC

Proti: moc pew-pew, Shepard nemotora, sending probe, v průběhu hraní se mi rozbila myš

+24
  • PC 90
Tak a je to tady - po více než 50 hodinách čistého herního času jsem dohrál Mass Effect 2. Importované pozice měly opravdu větší význam, než jsem si myslel a musím říct, že to stálo za to.

Celkový příběh o Reaperech hraje ve druhém díle tak nějak druhé housle. Krásně to ale vyvažuje spousta vedlejších úkolů a také osobní mise jednotlivých členů týmu, takže mi to zas tolik nevadilo. Oproti prvnímu dílu už to totiž nejsou pouze vyplňovačky a příběhová vata, ale jedná se o minulost týmu či zásadnější události, které ke svému šťastnému konci potřebují neohroženého kapitána.

Graficky doznal Mass Effect 2 značných změn. Bez krvavých nároků ukazuje různorodější a uvěřitelnější prostředí a lépe vymodelované postavy. Za špičku považuji design Citadely, Ilia a Omegy - ta místa na mě dokázala nějakým způsobem dýchnout svou atmosférou. Normandy SR2 je potom kapitolou sama o sobě, protože se z ní stala loď, kterou bych si opravdu dokázal představit poletovat po vesmíru. A když mi pak na osobní terminál přišla zpráva od člověka, kterému jsem zachránil krk, vždycky mě to potěšilo.

Velkou zásluhu na kvalitě hry má také dabing a filmové dialogy. V člověku pak postavy díky osobitému dabingu dokáží vzbudit sympatie či antipatie a to je podle mě krok správným směrem. Také přibyla možnost udělat při hovoru neočekávanou akci, což mi také přijde sympatické. Nejvíce mě pobavila situace, kdy jsem udělal "zlou" akci a dal jsem tak plamenně hovořícímu kroganovi hlavičku, načež se ten sebral a s brbláním odešel pryč :))

Celkově se hra vydala výrazně akčnější cestou, a ač některé boje byly na můj vkus moc dlouhé, tenhle příklon k akci mi nijak zásadně nevadil. Líbilo se mi zaměření zbraní na určité druhy poškození, ale taky trochu vadilo, že neměly žádné číselné statistiky. V boji pro mě ale bylo trochu těžší používat biotické schopnosti - mají modifikovaný účinek, takže nepůsobíly vždycky tak, jak jsem potřeboval (kinetické bariéry a zbroj povětšinou negují jejich účinek).

Také se nemohu nezmínit o mé úchylce - výzkumu. Tvůrci dokázali osekat původní ježdění po planetách a udělali z něho zkoumání planet pomocí automatických sond. Díky nim získává hráč do skladů 4 základní suroviny, ze kterých pak financuje výzkum různých vylepšení. A že jich je požehnaně - byl jsem v sedmém nebi :)

A teď si trochu zafňukám - tahle hra mi ukázala, že DLC jsou skutečně jen vytržené části hry za účelem získání většího pytlíku peněz od zákazníků. O to více mě naštvalo, že třeba DLC postavy nebyly tak propracované jako původní...aspoň že ty mise stály za to... A potom ten zvláštní konec - lidský reaper? To mě moc nepotěšilo, ale...nějak jsem se s tím asi smířil..

Tak to bude asi všechno. Mass Effect 2 jsem hrál s radostí, byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne a nenašel jsem na něm moc chyb. Už teď se těším, až si importuji postavu do třetího dílu :)

Pro: PŘÍBĚH!, grafika, filmovost, kodex, design úrovní, sakra stylová loď

Proti: Některé boje na můj vkus až příliš dlouhé

+23
  • PC 70
Původně jsem měl připraven více méně negativní komentář, s tím, že Mass Effect 2 je další koridorová střílečka s chabým příběhem a nekvalitně napsanými dialogy. S tím mohu souhlasit i dnes, ale jistá hratelnost a klasický béčkový děj tu oproti dílu prvnímu funguje, a to především díky výborné kontrastní grafice, kdy se těšíte na další lokaci a planety či celkové zlepšení akční části hry. Ta zde převládá, není příliš zajímavě zpracovaná, ale jako pojítko mezi dialogy funguje obstojně. Samotné rozhovory, na které firma Bioware spoléhá vedou skoro vždy k jednomu cíli, nepočítáme-li "důležitá" rozhodnutí jenž ovlivní pár segmentů v připravované trojce. Ty jsou navíc paradoxně zbarveny do modra a ruda, a tak víte, co bude mít špatný, a co dobrý důsledek. To by ale bylo z negativní stránky hry vše.

Oproti dílu prvnímu, už po vyzkoušení demoverze, mě samotné hraní bavilo a dokonce se Mass Effectu 2 podaří na těch patnáct hodin hráče vtáhnout, a zase si jednou vychutnat sci-fi se vším, co k němu patří. Navíc když autoři disponují takřka neomezeným rozpočtem, může se hráč dočkat, ač prvoplánových, efektních scén podpořených zdařilým soundtrackem. Za dnešní cenu se jedná o velice povedený kup. Zázrak, jak některá média uváděla, se nekoná, ale stále lepší, jak jít na nějký hollywoodský blockbuster do kina.

Jěště dodám, že celkový dojem rapidně zlepšila poslední část hry.

Pro: audiovizuální stránka hry, bezproblémová hratelnost, optimální délka, po delším čase sci-fi

Proti: dialogy, příběh, společníci, linearita a malá míra ovlivnění průběhu hry

+22 +26 −4
  • PC 85
Přechod z prvního dílu do druhého je těžký, protože hry jsou dost rozdílné. Za tímto tvrzením si maximálně stojím - oba díly jsem procházel více než šestkrát.
Dvojka doslova zahodí spoustu prvků z jedničky. Všechny lokace se zmenší. M35 Mako najednou neexistuje. Hra ho nahradí létajícím autem, které vás vyhodí tam kde vás hra chce mít a následně zase odletí zpátky na loď. Hra sebere všechny "načítací výtahy" a nahradí je normálními načítacími obrazovkami. Osobně mi toto až tak moc nevadí, ale když člověk musí několik vteřin číst "loading..." i když se jenom chce přesunou o patro výš na Normandy, je to docela k vzteku. A jakožto vášnivý hráč jsem byl schopný ocenit práci, která do těch načítacích výtahů šla - a to nemluvím jen o technické stránce.

Způsob vyprávění příběhu je výrazně změněn. Za cenu menší svobody se vám dostane mnohem kvalitnější vyprávění.
Hra vás uvítá tím, že vaši oblíbenou postavu, se kterou jste se tři hodiny piplali v editoru, zabije. Žádné "možná to přežil/a" nebo "něco tu nesedí". Hra jasně ukáže jak se udusíte a vaše bezvládné tělo pak padá směrem k nějaké planetě, takže vás čeká vstup do atmosféry, který se ani v Mass Effectu ještě nikomu nepodařilo přežít bez specializovaného vybavení.

Pár minut sekvencí na to se dovídáte, že Cerberus, organizace, se kterou jste dříve měli nějaké potyčky, vynaložila spoustu úsilí a peněz, aby vaše ostatky přeměnila zpátky na živou bytost.
Tímto se taky zásadně mění nádech vyprávění příběhu. Hru nevidíte skrze oči vojáka Aliance, ale skrze oči někoho, kdo není vázán byrokracií a kdo ví, co se chystá. Na jedné straně máte lidi, kteří vás označují za zločince kvůli vašemu spojení s Cerberusem, na druhé straně máte zase ty stejné lidi, kteří i přes nezvratné důkazy o chystající se invazi sedí na zadku a nic nedělají.

Mass Effect 2 je ze všeho nejvíce příběhem o postavách. Většinu herní doby trávíte tím, že nabíráte nové členy týmu, nebo pomáháte již stávajícím členům dát si do kupy své soukromí, než se vydáte na misi, které naprosto otevřeně a upřímně říkáte "sebevražedná".
Zatímco jednička na vás chrlila jednu rasu za druhou a informace o nich dávala do velmi obsáhlého katalogu, dvojka vás rovnou přiměje si na jednotlivé rasy vytvořit názor podle toho co vidíte ve hře, nebo co vám členové vašeho týmu řeknou. Wrex mohl v jedničce blábolit o jejich světě jak chtěl, ale opravdový obrázek si uděláte teprve tehdy, až to sami uvidíte.
Ze všeho nejvíce je to ale příběh o vás, respektive vaší postavě.
Mass Effect 2 pořádně roztáčí to, co Mass Effect 1 jenom načal - renegade hlášky Renegade Shepard je jednou z nejzábavnějších postav všech dob, nejen kvůli jeho hláškám, ale i kvůli jeho chování během boje.

ME2 se, bohužel, vzdal velké části svých RPG prvků a dost ubral na bojových sekvencích. Jako největší stupiditu považuji adopci univerzální munice. To je tak laciná herní mechanika, že tomu ani nejde věřit. Samotný bojový systém je ale naprosto v pohodě. Bohužel se však většina misí změnila na tunelovky, ve kterých chvíli střílíte, pak chvíli stojíte a kecáte, pak zase střílíte a najednou STŘIH! a jste zpátky na Normandy a kecáte s vašim týmem o tom co se stalo. Většinou se to ale dá docela dobře strávit, protože dialogy jsou z velké většiny hodně zajímavé.
Absence Mako v některých misích jde cítit. Například když přijedete na Tuchanku (domovskou planetu Kroganů), musíte si vozidlo vypůjčit od nich a ještě k tomu vás někam zaveze jen v rámci cutscény. Samozřejmě taky už neexistuje ono brouzdání po zdánlivě opuštěných světech, které dělalo Mass Effect 1 tak zajímavým.
Čímž se dostávám na nejslabší prvek hry, a tím je bezesporu prozkoumávání planet. Je naprosto zbytečně zdlouhavé a zcela nezáživné (pokud vás teda nebaví jezdit kursorem po planetě a držet tlačítko).

I přes jeho nedostatky oproti prvnímu dílu, Mass Effect 2 považuji za nejlepší díl série právě kvůli vyprávění a opravdu propracovaným postavám.
Myslím, že bych se ani nedopočítal, kolikrát jsem hru procházel abych si vyzkoušel všechny možnosti, nebo prozkoumal něco, na co jsem předtím čas neměl. Jediné, co bych asi vytkl v relaci s příběhem je poslední boss. Ten byl na můj vkus trochu mimo.
+22 +23 −1