Lords of the Fallen

Hra, která je téměř ve všem horší než Dark Souls, ale která rozhodně má co nabídnout.
Nejsem žádný soulslike hráč. Zahrál jsem si jen DS 3 (a dohrál!), takže na tuto hru nejdu z pozice fan tohoto žánru, ale koukám na ni čistě z pohledu casual hráče.
Hra má povedený vizuál. Ačkoliv samozřejmě nejde o kvalitu srovnatelnou s DS, má hra po vizuální stránce co nabídnout. Interiéry jsou pěkné, líbili se mi pohledy do dálky či třeba na obří měsíc. Oproti DS mi hra přijde barevnější, ale nikoliv kýčovitě, což za sebe beru jako plus. Zvuky jsou OK, bohužel hudební podkres jsem téměř nevnímal a to až na závěrečnou pasáž hry. To je trochu škoda, dobrý soundtrack by hru po audiovizuální stránce posunul dál. Herní lokace vypadají velmi pěkně, jsou logicky dobře navržené, ale v zásadě jsou jen dvě a tak je po čase přestanete příliš vnímat.
Hra určitě nestojí na příběhu, který je velmi banální a ničím nepřekvapí. Základní motiv "zastavit invazi démonů" doplňují některé vedlejší postavy, které při průchodu hry potkáte, ale žádná mě nijak zvlášť nezaujala. Trochu nyní naštvu fanoušky DS, kde byl příběh a svět vyprávěn primárně skrze texty u předmětů (duší, zbroje atd.), což mě jako člověka, který do série vkročil až třetím dílem dost mátlo a nijak jsem příběhové pozadí této série nevnímal. Zde je příběh sice jednoduchý, ale srozumitelný a celkem pěkně odvyprávěný.
Základní kámen každé takové hry je ovládání při soubojích. Zde jsem měl trochu problém v začátku, kdy mě pohyb a údery přišly pomalé (i když beru, že jsem hrál na sílu a těžkou zbroj). Postupně jsem si však zvykl a do konce hry neměl se základními mechanikami soubojů problém. Souboje jsou výrazně jednodušší než v DS jednak díky pomalejším nepřátelům a druhak i díky nižším nárokům na váš postřeh. Např. odrážení nepřátelských útoků s cílem otevřít nepřátelskou obranu je zde výrazně jednodušší než v DS. Vidím i jednu nepatrnou přednost oproti DS 3 a sice v lépe vybalancované kameře (jak DS 3, tak LotF jsem hrál na PC).
Rozvoj postavy a styly herního přístupu jsou velmi podobné jako v DS. Hrál jsem na sílu a tudíž soustředil herní body do síly, nosnosti těžké zbroje a do energie pro práci s těžkými zbraněmi. Kouzla mě přišla v této hře jako vedlejší kolej, kterou jsem vlastně ani nevnímal. Chápu sice, že když hrajete na víru a kouzla zhusta využijete asi na to máte jiný pohled, ale mě prostě přišlo, že tato hra nabízí mnohem více těm, kteří se soustředí primárně na silový herní přístup. Zde je nutné vyzdvihnout rozsáhlé množství zbraní a zbrojí, které je celkem radost kombinovat a které i vizuálně dobře vypadají. Naopak oproti DS jsou zde výrazně méně důležité vedlejší artefakty a doplňující předměty (prsteny, různé vylepšující artefakty např. proti ohni atd.). Tím, že si ještě řekneme, že hra je poměrně jednoduchá, tak tyto věci jsem vlastně vůbec nepotřeboval. Také vylepšování zbraní a zbroje pomocí run bylo vzhledem k lehčí náročnosti a dostatečně rozmanité plejádě základního vybavení v podstatě ztrátou času.
Jak už jsem zmínil, hra je co do obtížnosti výrazně lehčí. Ve hře jsem se ani jednou nezasekl či neměl větší problém s průchodem nějaké lokace (jaký to rozdíl oproti DS!). Bossové jsou sice vizuálně zajímavý, ale zoufale předvídatelní a pomalý. Ani řadové potvory vám moc nezavaří, zvláště od druhé třetiny hry, kdy již máte dost kvalitní výzbroje a naexpenou postavu. Všechny bosse jsem dal na jeden či dva pokusy, kromě asi třech, ale ani zde jsem nezemřel více než 5x. A to fakt nejsem gamer. Nízká obtížnost a poměrně krátká herní doba ve výsledku vedou k tomu, že hru prolítnete celkem bez problému za 15-20 h. herního času. To věru není mnoho.
Závěrem mohu říci, že jsem si hraní užil. Hra je ideálním startem do světa souslike her pro nováčky. Ačkoliv jde ve všech směrech o chudšího příbuzného DS, udržuje si však svoji esenci, která rozhodně není špatná.