Nebudu chodit kolem horké kaše. Lords of the Fallen byla hrou, která mě přiměla ke koupi PS4. Paradoxně jsem se rozhodl pro koupi nového PC kvůli videu AC:Unity, které tehdy ještě vypadalo téměř fotorealisticky, a právě po přečtení požadavků na LofT jsem si uvědomil, že tento text (HW požadavky) bude mou neustálou noční můrou a tak jsem se nakonec rozhodl pro konzoli.
Rozhodně nelituji a v Lords of the Fallen byl asi nejvíc vidět ten rozdíl, protože nevím, jestli by mě to bavilo na PC, část kouzla byla v tom, že ovladač zavibroval při jakémkoliv tvrdším nárazu zbraní a tak jsem mnohdy rubal kladivem do štítu nepřítele jen proto, že to dobře dunělo. Super pocit. V tu chvíli mě to fakt bavilo. A teď k samotnému jádru hry, které by mělo být všude stejné.
Vezmu to v bodech, protože hra mě nakonec zklamala skoro ve všech ohledech, což není zklamání typu „to je ale číčovina“ ale spíš že jsem čekal víc.
Příběh – vyrubej tolik a tolik bossů. Asi nic víc, má to nějaký kodex ale člověku se moc nechce zjišťovat detaily, protože je to jedno velké klišé.
Prostředí - nelíbilo se a to přesto že ze sněhu obvykle učurkávám blahem. Prakticky jsou zde 2 lokace, jsou sice rozdělené do jednotlivých částí, ale pro představu si jde vzít Anor Londo z Dark Souls 1 jako jedna lokace a pak třeba okolí té knihovny, s těmi krystalovými trolly- jako druhá lokace. Sem tam nějaká jeskyně, je to velké, ale není to proměnlivé. Naskytnou se prostě 2 scenérie + jakýsi astrální svět. Možná mě časem čekalo víc, ale jelikož další úkol byl vrátit se opět do lokace 2, ze které jsem se vrátil tak pochybuju.
Nepřátelé – většinou humanoidi což je nuda. A to včetně bossů. Impulsem pro to nedohrát hru bylo, že jsem byl asi v půlce a mrkl se na youtube co za bosse mě čeká. Všichni vypadali stejně a už jsem hned věděl, jakou taktikou je zabiju.
Obtížnost – hra je totiž docela lehká. Jen co na sebe nasoukáte obstojné brnění a investujete do kouzel, tak jste, jak říkají v MMO hrách, tank. Což je fajn pocit, zejména díky těm vibracím. Víte, že to trochu schytáte, ale prostě neodoláte a s rozběhem vpálíte plnou šupu do nepřítele a rozrubete mu brnění na kusy. Což je fajn, ale opadá hledání vhodné příležitosti. Jste prostě madafaka juggernaut.
Zbraně – super, nemám výtku. Ať už tlučete obřím kladivem nebo tančíte kolem nepřítele s ohnivou tyčí, která mu ubírá sice míň ale doslova ho proliskává tak, že se nezmůže na pohyb. Tohle je fajn! Množství zbraní a statistiky překvapilo, i když v Dark Souls je jich víc, zde jsou takové unikátnější.
Kouzla – tady mám zase výtku. Jsou nudné. Z těch 4 kouzel, které jsem měl k dispozici, vypadaly všechny podobně. Je to jako hrát za mága a mít 4 druhy fireballů. Jeden zapaluje, druhý exploduje, třetí imploduje, čtvrtý vstřebáte kvůli auře. Zde se jen jedná o jakési klony postavy. Jeden naláká nepřítele, do druhého postava vstoupí a získá tak auru. Třetí klon zpomalí čas a poslední kouzlo vytvoří už cosi přímo v té postavě, takže do něj nemusí vkročit, ale je to podobné jako předtím. Nuda.
Dialogy – asi nejhorší co jsem kdy musel číst. To i v tom datadisku ke Gothicu 3 byly promakanější. Navíc nejsou ani promyšlené. Splním quest a promluvím s dotyčnými znovu a oni si začnou stěžovat, že bez pomoci umřou.
Kdyby vyšla dvojka, koupím. Mít to na PC, nechám si to nainstalované. Takhle se mi naskytla možnost vyměnit to za jinou hru a tím že už to ukázalo vše, co to nabídnout mohlo, jsem neváhal. Smůla. Doporučuju vyzkoušet, ale za plnou cenu asi ne. Jsou lepší tituly. Místo abych se těšil co mě čeká dál, jsem to už věděl. Radost z objevování nulová.
Rozhodně nelituji a v Lords of the Fallen byl asi nejvíc vidět ten rozdíl, protože nevím, jestli by mě to bavilo na PC, část kouzla byla v tom, že ovladač zavibroval při jakémkoliv tvrdším nárazu zbraní a tak jsem mnohdy rubal kladivem do štítu nepřítele jen proto, že to dobře dunělo. Super pocit. V tu chvíli mě to fakt bavilo. A teď k samotnému jádru hry, které by mělo být všude stejné.
Vezmu to v bodech, protože hra mě nakonec zklamala skoro ve všech ohledech, což není zklamání typu „to je ale číčovina“ ale spíš že jsem čekal víc.
Příběh – vyrubej tolik a tolik bossů. Asi nic víc, má to nějaký kodex ale člověku se moc nechce zjišťovat detaily, protože je to jedno velké klišé.
Prostředí - nelíbilo se a to přesto že ze sněhu obvykle učurkávám blahem. Prakticky jsou zde 2 lokace, jsou sice rozdělené do jednotlivých částí, ale pro představu si jde vzít Anor Londo z Dark Souls 1 jako jedna lokace a pak třeba okolí té knihovny, s těmi krystalovými trolly- jako druhá lokace. Sem tam nějaká jeskyně, je to velké, ale není to proměnlivé. Naskytnou se prostě 2 scenérie + jakýsi astrální svět. Možná mě časem čekalo víc, ale jelikož další úkol byl vrátit se opět do lokace 2, ze které jsem se vrátil tak pochybuju.
Nepřátelé – většinou humanoidi což je nuda. A to včetně bossů. Impulsem pro to nedohrát hru bylo, že jsem byl asi v půlce a mrkl se na youtube co za bosse mě čeká. Všichni vypadali stejně a už jsem hned věděl, jakou taktikou je zabiju.
Obtížnost – hra je totiž docela lehká. Jen co na sebe nasoukáte obstojné brnění a investujete do kouzel, tak jste, jak říkají v MMO hrách, tank. Což je fajn pocit, zejména díky těm vibracím. Víte, že to trochu schytáte, ale prostě neodoláte a s rozběhem vpálíte plnou šupu do nepřítele a rozrubete mu brnění na kusy. Což je fajn, ale opadá hledání vhodné příležitosti. Jste prostě madafaka juggernaut.
Zbraně – super, nemám výtku. Ať už tlučete obřím kladivem nebo tančíte kolem nepřítele s ohnivou tyčí, která mu ubírá sice míň ale doslova ho proliskává tak, že se nezmůže na pohyb. Tohle je fajn! Množství zbraní a statistiky překvapilo, i když v Dark Souls je jich víc, zde jsou takové unikátnější.
Kouzla – tady mám zase výtku. Jsou nudné. Z těch 4 kouzel, které jsem měl k dispozici, vypadaly všechny podobně. Je to jako hrát za mága a mít 4 druhy fireballů. Jeden zapaluje, druhý exploduje, třetí imploduje, čtvrtý vstřebáte kvůli auře. Zde se jen jedná o jakési klony postavy. Jeden naláká nepřítele, do druhého postava vstoupí a získá tak auru. Třetí klon zpomalí čas a poslední kouzlo vytvoří už cosi přímo v té postavě, takže do něj nemusí vkročit, ale je to podobné jako předtím. Nuda.
Dialogy – asi nejhorší co jsem kdy musel číst. To i v tom datadisku ke Gothicu 3 byly promakanější. Navíc nejsou ani promyšlené. Splním quest a promluvím s dotyčnými znovu a oni si začnou stěžovat, že bez pomoci umřou.
Kdyby vyšla dvojka, koupím. Mít to na PC, nechám si to nainstalované. Takhle se mi naskytla možnost vyměnit to za jinou hru a tím že už to ukázalo vše, co to nabídnout mohlo, jsem neváhal. Smůla. Doporučuju vyzkoušet, ale za plnou cenu asi ne. Jsou lepší tituly. Místo abych se těšil co mě čeká dál, jsem to už věděl. Radost z objevování nulová.
Dead Space
Pro: Klidně vše, pokud vám nebude vadit že je hra taková jakási plytká a bez duše. Na odreagování ideální.
Proti: Opět klidně vše, pokud jste zvyklí na Dark Souls a hledáte ve hře kus designerského umění, emocí a památých momentů. Tohle je prostě gejma, ne veledílo.