Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.

Pro: Design, příběh, atmosféra, prostředí, multiplayer, zkrátka vše.

Proti: Možná, že lze hru dohrát za 31 minut? :)

+64 +65 −1
  • PC 95
Dodneška vzpomínám, jaxme v hojném počtu obklopovali nejvýkonnější PC v celé herně a koukali na scénu, kde vědec dává masáž srdce sekuriťákovi... něco tak civilního a dobře rozanimovaného bylo ve střílečce nevídané. Seděli jsme tam a nemohli jsme tomu uvěřit. HL byl výjimečným zjevením a ovlivnil svůj žánr jako málokterá hra.

Změnil vyprávění příběhu ve FPS - vystavěl uvěřitelný svět, do kterého je hráč uvedený dlouhým úvodem bez akce, se spoustou NPC kolem, kteří mluvili a reagovali. Nebyly tady žádné videoanimace, vše se odehrávalo v enginu a za plné kontroly postavy. Levely na sebe plynule navazovaly, s krátkým loadingem mezi jednotlivými úseky a většinou bylo možno se vracet zpět.

Představil první scriptované události, kde hráč sledoval akci, kterou nemohl ovlivnit. Většinou přes sklo nebo v dálce. Přinesl sidekicky (securiťáky), kteří bojovali po hráčově boku. Po přidušení ve vodě se zdraví zase obnovilo na původní hodnotu, oblek mluvil, lékárničky už nebyly jen ležící krabičky s červeným křížem, ale rovnou celé terminály, u kterých bylo potřeba stát a držet klávesu pro doplnění zdraví nebo energie. A po celou tu dobu byl Gordon zranitelný... a to neplatilo jen pro terminály, ale i pro páky nebo ventily.

Průchod hrou už nebyl tak jednoduchý - často nestačilo jen tupě vrazit do dveří, aby se automaticky otevřely. Najednou bylo potřeba mačkat reálně vypadající tlačítka, navádět vědce na oční skenery nebo rovnou používat páčidlo pro vymlácení skleněné výplně. Bylo potřeba využívat ventilační šachty, posouvat bedny pro lepší přístup do vyvýšených míst a využívat prostředí pro další postup.

Určitě už existovaly hry s mechanikou přebíjení zbraní, ale teprve HL představil první animaci s viditelným vsunutím zásobníku nebo nabitím brokovnice po jednotlivých brocích. Raketomet už nebyl jen kanón střílející jednu raketu za druhou - byl to skutečně "raketový vystřelovač", který nejprve raketu vymrštil a teprve potom následoval impozantní zážeh. Samozřejmě s možností laserového navádění. Práce s výbušninami byla zábava, granát měl houpající se pojistku a brokovnice dvouvýstřel!

Už nestačilo je vyprázdnit zásobník do větších nepřátel... bylo potřeba je zabít pomocí enviromentálních puzzlů. A ne, nebudu to srovnávat se stacionárním bossem v Quake, kde stačilo párkrát zmáčknout tlačítko pro uškvaření. Tady bylo nutno vyvinout opravdový effort, utíkat a aktivně hledat řešení. Třeba nastavit na mapě souřadnice pro raketový útok...

Lidští vojáci měli úplně novou, do té doby neviděnou, AI. Schovávali se, utíkali zranění z boje a... házeli granáty! Když na mě letěl můj první granát a přistál mi pod nohama, jen jsem se usmál. Tohle do té doby nikdo jiný neměl... mimochodem to bylo v unikátním demu Uplink, které nebylo obsaženo v původní hře (a to taky nikdo jiný neměl).

Každý krok v HL byl zážitek, za každým rohem čekalo něco nového a zajímavého. Ať už měl člověk husí kůži z headcrabů, cítil lepkavý pocit kolem krku, když si ho přitahoval barnacle nebo bojoval se super agilními special ops, pokaždé to byl skutečný souboj o přežití. Pocit nepřemožitelného alfa s nekonečným arzenálem nahradil survival pocit, napětí a chytře vystavěná atmosféra totálního fuckup vědců z Black Mesa.

Half-Life je kultovní hrou a pochopit jeho status a důležitost vyžaduje pohled optikou tehdejší doby. Není možné jej srovnávat s Quakem, Doomem nebo Unrealem... HL není old-school shooter. Je úplně jiný.
+60
  • PC 90
Nemám v úmyslu podrobně tu rozepisovat všechny herní prvky, které tato legendární hra obsahuje, protože je tu tolik komentářů, že by jste se stejně nic moc nového nedozvěděli a navíc popularita hry je natolik vysoká, že většina z Vás má určitě malou představu, o co jde a jak to vypadá. Nicméně, tato hra mi zůstala hluboce vyryta v paměti nejen po stránce hratelnosti, ale i díky událostem, které se udály mimo monitory našich milovaných PC. Vlastně i ty mimoherní události měly vliv (nejen) na moje PC, ale pojďme popořadě...

Psal se rok 1998. Čeští hokejisté získali zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, celý svět byl informován o tom, jak si Bill nechal vykouřit doutník, kterou přebytečnou tekutinu má stále Monica v šatníku a také byl spuštěn Google... Ovšem ani počítačoví hráči se nenudili a především milovníci 1st person akcí měli z předchozích let několik kvalitních kousků k výběru (Dark Forces, Duke Nukem 3D, Quake, Blood...). O menší bouři a revoluci se pokoušela tvrzení, že má vyjít titul, který v tomto zaběhlém žánru přinese něco docela nového. Ten titul měl nic neříkající název a emoce nevzbuzoval ani název společnosti, která za jeho tvorbou stála. Jenomže jakmile tento produkt spatřil světlo prvních šťastných hard-disků, začalo se jeho jméno skloňovat čím dál tím víc. Netrvalo to dlouho a jeden kamarád mi svěřil tajemství - "poslouchej, mám ten Half-Life vypálený na cédéčku". Faktor kamarádství v jeho okolí rapidně stoupl a ani já jsem nepohrdl. Byla to fakt bomba - pařilo se to skvěle! A ten pocit po dohrání byl fantastický! O něco horší byl pocit, když mi kamarád/zprostředkovatel řekl, že mu jakýsi vir (tuším, že se jmenoval Černobyl) způsobil totální nefunkčnost jeho počítače a že šiřitelem je pravděpodobně tento skvělý herní produkt. Bohužel, o pár dní později jsem se přesvědčil, že měl pravdu. A vlastně nejenom já. Naší čtvrť doslova zasáhla virová epidemie. Sakra, stálo to vlastně za to? Jasně, že stálo! ;)

Teď teda něco málo k samotné hře... Co teda hra přinesla nového oproti předchozím titulům? Především na tehdejší dobu neskutečné množství skriptů, které dokázaly hře dát tu výjimečnou atmosféru. Dále se nekonalo klasické členění do epizod, ale příběh se pěkně nesl na jedné vlně. Styl hraní také působil nevšedně - jednou to chtělo pořádnou akci s pořádným množstvím munice, jindy to chtělo více pohybového nadání a jindy trochu zapojit mozek (ale ne moc). Také se nekonaly klasické záseky, kdy hráč bloudil úrovní, aby našel nějaké schované dveře, nebo nepatrně viditelnou díru. Obtížnost a hrací doba je tak akorát. Prostředí se odehrává především v interiérech společnosti Black Mesa a i když se Vám podaří dostat na zemský povrch, tak paradoxně pocit stísněnosti to nesníží. Dokonce se podíváme i na jinou planetu... Přestřelky jsou dynamické a protivník v podobě vojáků nepůsobí tak hloupě, jak je zvykem u jiných her a aby toho nebylo málo, tak souboje ještě okořeňují mimozemští návštěvníci. No a když se potkají všechny tři "strany" najednou, tak je o zábavu postaráno. :)

Přestože od prvního dohrání uplynulo 15 let rozhodl jsem se hru znovu dohrát. A opět jsem se dobře bavil. Vážně se nedostavoval stereotyp v nějakém větším měřítku. K tomu kvalitní příběh, který jen tak neomrzí a byl tak využit ke vzniku dalších kvalitních titulů ze série Half-Life.

Pro: celkové zpracování, příběh, originalita, zbraně

Proti: minimální fyzika objektů

+53
  • PC 100
Už je to dlouhá řada let, co jsem prvně hrál tuto něčím zvláštní a ojedinělou hru. Dodnes před sebou živě vidím chodby Black Masy a nikdy na ně nezapomenu. Je to vůbec možné? Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že Half-Life je herní záležitostí spíše pro ''starší'' hráče. Dokonce si troufnu i říct, že je to jeden z herních klenotů. Málokdo z dnešních a mladších hráčů (určitě mimo přátelská doporučení) by si chtěl zahrát tak ''starou'' (a existují i horší, kteří ohrnují nos nad 5 let starou grafikou) hru, protože někdě říkali, že to bylo revoluční z hlediska hratelnosti a příběhu.

Ok, o co tu vlastně jde? Jako mladý vědec Gordon přijíždíte mezi své kolegy do vědeckého komplexu Black Mesa, kde skutečně máte odvést kus své práce. Touto prací je experiment, který spočívá ve vložení nestabilního krystalu do výzkumného zařízení. Tento krystal vašim nadřízeným poskytnul záhadný muž s kufříkem, zvaný G-man. Všechno se pokazí a vzniká tak rezonanční kaskáda, přičemž dojde ke spojení lidského světa s mimozemským světem Xen. Spousta personálu a ochranky umírá, jste jedním z mála přeživších. Aby toho ale nebylo málo, vláda se rozhodne poslat speciální jednotku, aby celý komplex vyčistila (bohužel i s vámi) od způsobeného nepořádku.

Většina děje se odehrává v různých sektorech Black Masy. Váš zbraňový arzenál se skládá z armádních, vědeckých a mimozemských zbraní. Mně osobně sci-fi nevadí, takže se mi konečná návštěva na Xen docela líbila, nehledě na to, že se jedná o stěžejní příběhovou událost. Proč? Protože osvobozujeme Vortigaunty.

Vždycky mě strašně zajímalo, kdo je vlastně ten G-man. Můj názor je takový, že po iluzi volné volby se z vás stane něco na způsob žoldáka. Ano, čtete dobře. G-man ale nerozhoduje o tom, co budete dělat, rozhodují o tom ti, kteří si vás najímají. "if and when your time comes around again." Pokud jste dávali v HL2 pozor, tak víte, že Dr. Breen (administrátor Black Masy, který během HL2 spolupracuje s Combine) chtěl, aby lid přežil. Zárověň také věděl o vás a G-manovi - "your contract was open to the highest bidder." Jak to všechno skončí? To se snad dozvíme už tento rok.

Atmosféra je skvělá, hlavní postava je legendou herních světů. Mé hodnocení plně reflektuje oblíbenost hry a všech pokračování. Většina z vás určitě pochopí :)
+48 +51 −3
  • PC 95
Na hru s názvom Half Life som na rôznych fórach narážal často. Veľa ľudí ju spomínalo, odkazovalo na ňu a to aj napriek tomu, že je už z roku 1998. Nikto s mojich kamošov ju nehral, každý skôr poznal jej odnož s názvom Counterstrike a taktiež nikto z nich nebol ochotný sa do nej pustiť hlavne s dôvodu slabučkých textúr a kostrbatej grafiky. Keďže ja som s iného cesta a skôr ma oslovujú staršie hry a na ešte slabšiu grafiku som s hrania napr. Might and Magic III zvyknutý, rozhodol som sa konečne zistiť, čo je vlastne na tejto hre také kultové a výnimočné.... V neposlednom rade mi k tomu dopomohla aj DH a herná výzva 2016, kde som si ju vybral ako prvotinu štúdia Valve, ktoré je teraz skôr známe ako majiteľ služby Steam.

Čím teda mohol zaujať legendárne Half Life takého mladého hráča ako som ja?

O hre som si naštudoval pred samotným hraním toho dosť, tak ako to mám vo zvyku. Vedel som s dobových recenzií, že unikátnym je najmä začiatok, kde sa dlhé minúty nebojuje a kde hlavný hrdina Gordon Freeman len pomaly prichádza do práce, trošku vykecáva (asi aby hráči nasali atmosféru komplexu) a pripravuje sa na prevedenie rutinného experimentu. Musel som sa pousmiať, keď som čakal, že ktovie aké výpočty bude musieť robiť alebo čo, ale jeho jedinou úlohou bolo zatlačiť nejaký vozík na určené miesto... :) To by som zvládol aj ja, a to len teraz končím základnú školu...
Ale tento "pokojný" začiatok už nie je ničím výnimočným, je už skoro v každej druhej hre, ale aspoň som zistil, kde sa všetci inšpirovali...:) Čo bolo pre mňa veľmi osviežujúce oproti dnešným hrám, bola akási "čistá hrateľnosť". Teda že tu neboli žiadne dlhé "vykecávačky" (ktoré aj tak skoro každý odklikáva) žiaden nudné renderované videá, ktoré len často zdržujú a spomaľujú tempo hry. Tu také nič nebolo... Od chvíle, keď sa v testovacej miestnosti ozve výbuch a všade prská elektrika a s vedcov sú už zväčša už len ležiace (alebo aj občas chodiace) mŕtvoly, začína ničím neprerušovaná herná jazda, kde sa v krásne vyváženom pomere strieda akcia s hádankami, či klaustrofobické preliezanie vetracích šachiet s jazdou na vláčiku. Prestrelky s mimozemskými príšerkami striedajú prestrelky s vojakmi a také slávne páčidlo, ktoré v iných hrách by ste už po získaní samopalu už nikdy nepoužili, zostáva do konca stále najlepšou zbraňou proti maličkým headcrabom... a tak som pochopil, čo je také kultové nielen na tejto hre, ale ja na takom páčidle, prečo je Half Life pre mnohých takou modlou.

Teraz k výhradám, s ktorými som sa často stretával na fórach... Budem teraz taký advokát Half Lifu...
Dočítal som sa, ako viacerí tvrdia, že je čiastočnou vykrádačkou System Shocku 1, ten som však nikdy nehral, ale viem že obsahuje RPG prvky, takže ho považujem za iný žáner, takže toto mi nemohlo vôbec vadiť.
Veľkú kritiku v recenziách vždy zožali úrovne na Xene. Bál som sa ich preto ako čert kríža, ale na moje prekvapenie, neboli vôbec také zlé... Prešiel som ich bez väčších problémov, skákanie na plošinkách ale bola určite riadna zmena oproti dlhým hodinám strávených v uzavretých chodbách a vetracích šachtách. Síce dokážem tieto výhrady plne pochopiť, ale pre mňa fakt bol Xen viac-menej príjemné osvieženie... Záverečný boj s bossom Xenu bol trochu frustrujúci, tie je ho teleporty mi šli riadne na nervy ale veľký zákys nepriniesol ani tento súboj... Hmm, celkovo som celý Half Life prešiel za 14 hodín (tak mi ukazuje Steam), hral na strednej obtiažnosti Normal a do návodu pozrel len párkrát kvôli Xenu. Čakal som na prvýkrát dlhší hrací čas, asi som už zvyknutý na dizajnérske a programátorské finty v iných, novších hrách, ktoré tvorcovia od Half Life odpozerali a tak som takmer vždy vedel, s čím si mám ako poradiť. Takmer okamžite som sa potom pustil do datadiskov Opposing Force a Blue Shift, ktoré som zvládol takmer na jediný záťah za pár hodín, ale to už do tohto komentára nepatrí...

Na záver ešte odporúčam výborný mód, ktorý do pôvodného Half Life pridá titulky rozhovorov, (ktoré tam inak programátori nedali) a ktorý je aj vo verzii, ktorá obsahuje aj vydarenú češtinu...

Pro: Atmosféra, príbeh, vyvážená hraťeľnosť, páčidlo...:)

Proti: Nič zvláštne som nenašiel

+48
  • PC 100
Opět sem ji dohrál (včera cca po 8 letech). Velmi pěkný příběh, který dokreslují překrásné interiery. Atmosféra v první části hry je úžasná, komplex plný cizích tvorů z Xenu a pár přeživších vědců a vojáků, kteří přišli zahladit stopy, a to včetné vás.

Jste na to prostě sám a procházíte ohromný komplex, v kterém panuje ponuré prostředí. Většinu času procházíte lokace s napětím, které doprovázejí padající kapky vody, nebo monotóní hluk běžícího stroje anebo vzdálený křik čehosi neznámého, údery kladivem někde v povzdálí, prolézáte kanály, větracími šachtami a věřte je tam tma..., na pozadí vše podkresluje sugestivní hudební doprovod, ale pozor... pár kroků vpřed a s velkým úlekem musíte ustoupit, protože padá na vás strop... a s ním i potvory a rovnou na váš obličej... Ano takový je Half life v začátcích ...

... a to v kampaních (lokacích) jakou jsou Anomalous Materials, Unforesen Consequences, We've go hostiles, Blast pit (můj favorit) a neméně skvělá lokace Office complex. Ano tady jsem se bál, tady jsou prožíval roli hrdiny Freemena naplno.

Power up a On rail kampaně jsou spíše oddychové, dále přichází kampaň Apprehension, která patří právě k tím silným místům.

Poté nasleduje kampaň, která mi do HL moc nepasuje Ressidue processing - cvicena opice hadr, ano zde budete prověřen, jak umíte s Freemanem skákat a držet balanc. Dále přichází bitevní kampaně, které se odehrávaji i v exterierech, v kterých se utkáte s vojáky (jsou velmi silni obvzlast, kdyz pracuji v tymu a maji granaty), konkrétnhě Forget About Freeman, Questinable ethics, Surface tension. Half life mě baví, když se bojím, anebo s napětím očekávám, co se bude po několika krocích dále dít a to mi opět dopřává další kampaň, kdy se vracíme zpět do interieru - užasná Lambda Core.

V tuto chvili pro mně hra bohužel skončila. Když jsem ji hrál poprvé, tak velkou měrou k tomu, že sem ji dohrál do konce bylo, to že mě tehdy bavila hra i jako střílečka. Nyni jsem se pouze ve vesmírné části nudil a dokonce sem se přistihl, jak se těším na Opposing Force.


Druhá polovina není tak silná. Má svá silná místa, ale už to není blok silného a trvalého napětí v kterém mě dozajista sada výše uvedených kampaní dokázala udržet a nabudit dokonalou atmosféru.

Takže, hra je to úžasná a srdcová záležitost, nemohu být objektivní. I po tolika letech mě baví intro v Black Mesa Inbound, zabavíla mě na několik dnů/nocí hlavně první půlka, tu jsem si opravdu užíval. A věřte, že /GOD jsem dal až ve vesmirných kampaních, kde jsem se tentokrát velmi nudil.

Pro: Příběh, Interiéry, Postavy, Nepřátelé (např. vojáci s granáty), Úkoly (jednoznačně vedou Blast Pit a Lamba Core), hudba, atmosféra

Proti: Slabší kampaně Power up, On rail, Residue processing. Vesmírná kampaň moc nebaví

+47
  • PC 65
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 2 - Only the best!

Z dnešního komentáře budu mít trochu rozporuplné pocity. Když vidím hodnocení Half-Life na DH od ostatních hráčů, tak jsem z toho trochu na rozpacích. Většina čísel se vznáší až k nebeským výšinám absolutního hodnocení a já se svým skrovným bodováním 65% si připadám, jako bych bořil idol nebo znesvěcoval svatý chrám.

V mém seznamu her jsem si vždycky označoval vykřičníkem zajímavé nebo důležité tituly (teď v době rozmachu bundlů už to rozhodně nejde) a Half-Life měl samozřejmě plné tři, takže má očekávání byla veliká. Hru jsem před nějakým rokem rozehrál na staré mašině, ale až letošní Herní výzva mě přinutila, jej znovu dorazit komplet od začátku, ať je jeden z mých dávných herních restů pokořen. Navíc jsem při tom zjistil, že jsem jej měl při první seanci v podstatě ze dvou třetin dohraný. Z tohoto pomalého tempa hraní určitě tušíte, že můj zážitek nebyl nikterak závratný. Bohužel, Half-Life byl pro mne zklamáním a moje očekávání převratného zážitku přišla vniveč.

Snad je to tím, že Half-Life se svým pomalejším příběhovým přístupem není pro mne cílovou skupinou jakožto fanouška těch zběsilejších 3D akcí, hlavně tedy Doomu, kterým obvykle absentuje podrobnější story linka. I hlavní hrdina Gordon Freeman mi připadal takový neslaný nemastný. Holt vědátor ve výzkumném centru, bez hory svalů na kostech, s neutrální a ničím nepoutající tváří s brýlemi, navíc mlčící jako hrob s absencí komentářů, natožpak humorných hlášek. Jistě, Half-Life se bere poměrně vážně, ve hře se nicméně musím se svým hrdinou aspoň trochu sžít, měl by mi být něčím sympatický a v tomto případě si užiji i jinak relativně nezajímavý titul. Zde má Half-Life u mě značné rezervy.

Navíc příběh, který se mnozí snaží všemožně vysvětlit a zejména o závěru kolují různé legendy a výklady, mi tak nějak probíhal mezi prsty, aniž bych se nad ním pozastavoval, natož aby mě upoutal. A k tomu ještě G-Man, u něhož mi připadá, že si z něj všichni fanoušci málem sedají na zadek. Pro mě byl pouhým mužem s kufříkem někde se objevující na pozadí. Cožpak o to, story je prezentováno velmi originálním a ve své době neviděným způsobem. Hru uvádí nikoliv filmeček nebo videosekvence, ale přímo v enginu hry se vydáváme na rutinní šichtu do výzkumného centra.

Mimochodem, při druhém rozehrání jsem u úvodu zíval nudou a neškodila by možnost tuto enginovou sekvenci přeskočit. Vedlejší postavy vyskytující se v útrobách komplexu, tedy učenci v podobě Einsteina a členové ochranky, jsou relativně živí a dá se s nimi navazovat krátký dialog, bohužel hra neobsahuje titulky a tudíž jsem smysl konverzací a tím pádem i děje příliš nevnímal. V zásadě jde vlastně o to, dostat se ze základny a následně mimozemšťanům nakopat zadky na jejich vlastní planetě.

Převratný ve své době byl plynulý průběh hrou, kdy nenajdete jednotlivé levely, ale mezi jednotlivými pasážemi hry se objevuje pouze nahrávací obrazovka, na dnešních strojích naštěstí pouze na okamžik. Ve finále mi nicméně průběh hrou splýval v jednolitý koloběh řešení problémů vědců zaseklých na problematických místech. Freeman vše vyřeší, pokaždé v jiném prostředí či jiné části komplexu. Může se posunout dál, aby našel další skupinku meditujících učenců.

Grafika je nadčasová a i když běží na stařičkém a výrazně modifikovaném Quake enginu, vypadá dodnes úhledně a i když postavy neoplývají velikým počtem polygonů, je i dnes koukatelná. Bohužel mi nesedla barva kurzoru splývajícího s okolím a bohužel nikde v nastaveních nebyla možnost jeho kolorování změnit (jak jsem zvyklý u portů Doomu, na tohle soudruzi z Valve ještě asi nepřišli), tudíž se střílelo poměrně špatně. Rozhodl jsem se zatnout zuby, použít originál a nevyužít některé z řešení, které kolegové nabídli v diskusi. Naštěstí hra disponuje automatickým zaměřováním cílů, což trochu kompenzovalo tento dyskomfort.

Hudba se ztrácela na pozadí industriálních ruchů, takže můj dojem z ní byl zcela indiferentní a musel jsem si pustit záznam na YouTube. O nic jsem nepřišel a ze směsice ambientu a techna místy s příměsí kytarových tónů jsem nebyl příliš nadšen. Na GameStaru bylo dokonce svého času i audio cédéčko, ale to se mi nechtělo hledat v záplavě krámů na půdě.

Co nám Half-Life nabízí za hratelnost? Odjakživa je prezentován jako typická FPS, ale v tomto směru moje dojmy byly poněkud jiné. Více než jako střílečka totiž ve hře podle mého mínění převažuje puzzle s akcí jako podkres. Cožpak o to, řežba odsýpá solidně, zdařilé modely zbraní s velmi dobrým zvukem i pocitem ze střelby pomáhají akčnímu zážitku, ale co je to platné, když podstatnou část herní doby zabírají otázky, kudy se dát a jak vyřešit zapeklité logické situace ve hře. Navíc hra trpí neduhem her z 90. let, kdy nepřátelští vojáci jsou odolní a vydrží několik střel, než padnou k zemi. U mutantů se to dá chápat, ale tato relativní nesmrtelnost vojáků mě rušila. Boss fighty jsou řešeny poměrně neotřele, omezené na úprk před nimi a následné hledání, jak je pomocí fyzikálních elementů zlikvidovat, takže hektické souboje s náložemi spotřebované munice se nekonají a podstatě jde také o logický problém.

Prostředí je velice solidně nadesignované, realistické a uvěřitelné i v dnešní době, kdy moderní hry i level design jsou úplně jinde. Orientace je přitom jednoduchá a nikde jsem nebloudil, snad jen jednou jsem zakysnul, kdy jsem ve zdraví nemohl seskočit z výšky, kdy jsem přehlédl uzoučkou římsu. I použité puzzly byly logické a založené na reálných podkladech. Nejhorší úsek ovšem byla finální etapa na planetě Xen. Designéři se sice kreativně vyřádili, ale přeskoky ve výšinách nad houbami či co to bylo, nebo prostorové stavby mi připomínaly spíše plošinovku. A hrálo se to celé velice nepříjemně a byl jsem rád, že likvidací hlavního bosse všechno skončilo. U závěrečného souboje jsem naštěstí mohl využívat bugu, kdy při určitých pohledech nahoru zmizely bossovy textury, takže se velmi dobře uhýbalo jeho střelám.

Zkrátka, Half-Life mi prostě nesedl. Nebýt Herní výzvy, raději bych si své negativní rozpoložení nechal pro sebe, ale bohužel musím své pocity ventilovat, abych Výzvu splnil tak, jak jsem si předsevzal. Takže můj názor tady máte a snad mě neukamenujete mínusovými body. Snad se někdy donutím, zahrát si datadisky i druhý díl, který je snad lepší.

Pro: Solidní grafika, plynule podávaný příběh bez levelů, realistické prostředí, efektní zbraně

Proti: Převaha puzzlů, přehnaně odolní vojáci, Xen, nesympatický Gordon

+45 +50 −5
  • PC 100
Half Life,pro mne jedna z nejlepších her které jsem měl možnost kdy hrát..Moje první setkání s touto herní legendou bylo takové že jsem přes rameno kámoše sledoval hraní HL-Opposing Force a vůbec jsem nevěděl o co jde,dokonce ani to jméno jsem neznal.Odešel jsem domů a na hru defacto zapoměl.Jediné co mě utkvělo v mojí děravé paměti byla nějaká zmutovaná příšera prohazující vědce "oknem" laboratoře,podivné skákavé potvory a originální pojetí hry..
Když jsem pak mnohem později v obchodě s hrami narazil na balení hry Half Life:Game of the Year vůbec mne nenapadlo že je to ona hra..Hru jsem zakoupil a od toho "osudného" :D dne jsem ji dohrál snad 10krát a stále se k této hře mnohdy vracím a nehodlám s tím přestat,minimálně ne do doby dokud nevyjde mod k Half Life2 - Black Mesa..
Takové tedy bylo moje první setkání s hrou která se právem řadí mezi legendy a žánr akčních her překopala od základů tak že všem vývojařským studiím jak má vypadat moderní FPS a určila směr budoucího vývoje tohoto typu her..
Rozruch který tato hra vyvolala v herním poli byl nevídaný a něco takového se mnoha hrám nepovedlo..

Dnes již technicky zastaralá hra běžící na enginu Goldsource,modifikovaném to enginu Quake 2 svého času ohromovala každičkým kouskem své hratelnosti,svého pojetí, svého designu i grafiky.
Příběhově vypráví hra o dění v tajných laboratořích Black Mesa v Novém Mexiku po jednom ne zrovna podařeném experimentu (nebo spíše po experimentu který se podařil,jen ne tak jak vědci očekávali)..A o "cestě" a osudu hlavní (hráčův charakter)postavy Gordona Freemana nového to člena vědeckého týmu.
Hra je koneckonců originální už při svém počátku,žádné tu máš Glocka a vystřílej nepřátelům do hlav nové větrací otvory aby jim to řádně myslelo..Pěkně v klidu a popořadě.Den začínáte v místním dopravním systému který vás má dopravit na vaše pracoviště, kocháte se okolím a posloucháte bezpečnostní pokyny z "rozhlasu" v onom dopravním voze.Tu vidíte na dveře klepajícího Barneyho Calhouna (jedna z mála postav která měla tu čest se přesunout i do druhého dílu) tu zase podivné mechanické stroje kmitajcí po pracovišti a vykonávající úkony jež by vědci nemohli zastat..A mezi tím vším kmitají vědci jakoby žili vlastní život a měli svoje vlastní starosti..Po relativně dlouhé cestě vystoupíte na cílové destinaci,projdete kontrolou,zahlédnete G-Mana (další velice důležitá postava hry a celé série) a vyzvednete první z legendárních poznávacích předmětů hry-H.E.V suit (Hazardous Environment Suit),vašeho hlavního "spojence" pro každodenní pracovní povinnosti ve vědeckém týmu a aniž by to kdokoli z vědců tušil také váš hlavní pomocník v bojích s nepřáteli.
A následně na to již můžete nastoupit na plnění vašeho úkolu,shodou okolností zrovna toho veselého testu který měl tolik Unforeseen Consequences :) .
Takto lze popsat v mnoha ohledech podle mne jeden z nejoriginálnějších začátků hry který kdy existoval..

Samotná hra je silně scriptovaná ovšem díky tomuto kroku také dokáže s atmosférou hýbat přesně takovým způsobem kterým tvůrci chtěli..Nabízí také velice inteligentní nepřátele a poměrně široký a originální zbraňový arzenál.Od legendárního červeného páčidla,pistole Glock 17 přes Colt Python až po Tau Cannon,energetickou prototypovou zbraň..Nechybí ani granáty a raketomet..A odstřelovací pušku nahrazuje "kuše" která je velice účinnou zbraní na kteroukoliv vzdálenost a její přesnost je opravdu výjimečná..

Hra dále nabízí malý počet lehkých hádanek které svou roli plní nicméně dobře a kvalitně..

Většina hry se odehrává v laboratorních místnostech ovšem někdy se podaří i vykouknout na povrch aby jste přeběhli po okraji skal a zase zapadli do dalších laboratoří,a později se dostanete i na Xen,svět na který před combine utekla rasa Vortigauntů..Xen je jasně nejslabší část hry i když originalitu tvůrcům upírat nelze.

A jak bylo již v několika recenzních zmíněno za mínus lze považovat i mlčení hlavní postavy i když u prvního dílu to ještě nebylo tak znát..


Abych to tedy zkrátil,hra byla ve své době naprosto výjimečná ve všech ohledech a ještě dlouho po vydání se jí nikdo nebo spíše nic nemohlo rovnat,měla a má spoustu modů a defacto dala vzniknout i další jiné slavné hře a to Counter Strike (kde šlo původně o mod právě hry Half Life).Určila směr kterým by se hry měli ubírat v budoucích letech.A firmu Valve vyšvihla z téměř neznámé firmy na výsluní zájmu..

Hra Half Life dostala mnoho ocenění za hru roku,nutno říci že právem.Ke kře vznikly dva "oficiální" datadisky které vytvořila společnost Gearbox (již zmíněný Opposing Force a později ještě Blue Shift oba ukazujcí stejný příběh z jiného úhlu pohledu..První datadisk Opposing force je z pohledu armádního vojáka kdežto Blue Shift z roku 2001 vypráví příběh Barneyho Calhouna člena Black Mesa "ochranky"


Ani dnes více než deset let po vydání nebudete litovat pokud si hru zahrajete,zvláště pokud jste s ní neměli ještě vůbec co dočinění mohu to jen doporučit,je třeba skousnout dnes již horší technické zpracování a v pozdější fázi hry podivně zpracovaný Xen..Nicméně každičká další část hry vám to plně vynahradí a garantuji že po dohrání hry nebudete litovat utracených peněz..

Já osobně hře uděluji i přes pár chyb plné hodnocení,původně jsem uvažoval o 95 ale protože díky tomu jaké pozdvižení ona hra rozpoutala a kolika skvělým modifikacím dala vzniknout myslím že plné hodnocení si zaslouží..

Pro: Po všech ohledech vypilovaná hratelnost,design misí,vyprávění příběhu,délka,zbraně,nepřátelé a jejich inteligence,atmosféra,absence hudby ve hře která by jen rušila v hraní a v neposlední řadě také propracovaný svět série Half Life

Proti: Někomu nemusí zcela sednout Xen

+43
  • PC 100
Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Pro: Atmosféra, zvuky, grafika, celková hratelnost, páčidlo :D

Proti: Maximálně tak Xen.

+41
  • PC 95
Milník žánru, který nastartoval moderní éru FPS akcí. Žádné členění na úrovně. Tady všechno probíhá v jednom kuse za pomocí krátkých loadingů. Spousta skriptů, které byly použity z velké míry na vyprávění příběhu, a hlavně na dotváření atmosféry.

Prostor Black Mesy vypadá hodně autenticky a uvěřitelně. Poté co parta vědců šíleným experimentem otevře bránu do pekel, ehm "jiné dimenze", začne k nám proudit spousty cizokrajných zvířat, a dokonce i nějaká inteligence. Gordonovi jde hlavně o to aby vyvázl, ale to ještě neví, že armáda vyhlásila na místo karanténu, a v rámci utajení nechce nikoho ušetřit. Rozjede se kolotoč šílených bojů a špíny kam se podíváš.

Hra vyniká i revoluční umělou inteligencí vojáků, že se zato nemusí stydět ani po čtrnácti letech. V bojích s vojáky musíte být pořád v pohybu protože, jakmile se na okamžik zastavíte někde za bednou, už k vám letí granát. Vojáci stále mění prostor, spolupracují, při těžším zranění se utíkají schovat. K zábavě i přispívá skvělý pocit ze střelby (hlavně z konvenčních zbraní). Všechno co má inteligentní mozek se inteligentně chová. Prostě bžunda.

Hra často mění způsoby hraní. Jednou si připadáte jak v akčním filmu, podruhé se musíte hodně potichu proplížit kolem smrtících tykadel, nebo beze zbraní přeskakovat radioaktivní jezírka. Je toho mnohem víc. Třeba souboje z bossy jsou bezkonkurenční (ať je to helikoptéra, nebo něco většího). Half-life má i slušnou délku. Už jsem se zmínil o atmosféře? K tomu přispívá i perfektní ozvučení a pěkně rychlá ostrá grafika, která z prvního Quaka enginu vytáhla nevídané věci.

Jediný větší úlet je poslední část hry plná otravného skákání. Scéna, která jí předchází, je ale tak dechberoucí, že jsem to hře milerád odpustil. Alespoň se podíváte odkud se to bere.

15.7.2012 - Dohráno znovu, tentokrát s českými titulky. Musím říct, že mi objasnily dost věcí. Bude to znít blbě, ale konečně jsem pochopil začátek dvojky.

V téhle hře mám opravdu radost z každého postupu dál, protože level design je naprosto brilantní a udržuje hráče v napětí.

Half-Life: Source 24.7.2012

Od Half-Life: Source nečekejte nějaké zlepšení grafiky (až na vodu). Spíš zhoršení. Mě se například nezobrazovala krev na zdech. Zvuková stránka je sice vylepšená, detailnější, ale některé zvuky nepochopitelně zmizely. Třeba zvuk skoku mozkokraba. Trochu zamrzí, že muzika po loadingu u přechodu do nové lokace přestane hrát. Přibyl efektivní fyzikální model. Ten oceníte nejvíc v přestřelkách. Mrtvoly konečně padají tak jak mají. Sejmout potom například sonopsa v běhu nabídne ten pravý uspokojující zážitek. Jinak ve hře není jiná možnost, jak fyziku pořádně a efektivně využít.

Největší a zároveň výrazné plus je, že Source engine podporuje titulky. Toho využijí nejvíc jazykoví analfabeti, jako jsem já. Ano, na internetu jsou k dispozici české titulky, takže jsem si mohl naplno užít ten skvělý příběh. To dá tak skvělé hře, jako je Half-Life, úplně nový rozměr. Opět jsem to dojel jedním dechem.

70%

Pro: možnost zapnout si titulky, fyzikální model smrti
Proti: trochu narychlo upatlané a nevyladěné

Pro: atmosféra prostoru Black Mesy, hratelnost, umělá inteligence, přestřelky s vojaky, spousta dechberoucích scén, souboje z bossy

Proti: občasné otravné skákání, které se vystupňuje na Xenu

+38
  • PC 75
Half-Life se stal legendou už v době svého vydání. Redefinoval žánr FPS a způsobil, že jeho konkurenti ze dne na den zastarali. Každý chtěl ten div vidět na vlastní oči a původní odhad vývojářů o počtu prodaných kusů se díky tomu překonal více než padesátinásobně. Na tomto úspěchu vyrostl moloch, který ovládl online distribuci počítačových her.

Kouzlo Half-Lifu stojí na vtažení hráče do komplexního prostředí a napínavého příběhu. Zápletka rozvíjí klasický motiv čarodějova učně. Vědci přecenili své síly a rozpoutali pohromu, kterou už možná nedokážou zastavit. V tradičních FPS hráč ovládá neohroženého zabijáka, hasícího problémy způsobené jinými. Tentokrát dostal do rukou neozbrojeného teoretického fyzika, který je za vzniklou katastrofu částečně odpovědný, a jeho ambicí je dojít pro pomoc. Kdyby ovšem někdo Half-Life zfilmoval - a hodil by se na to mnohem víc než nešťastný, dvakrát zprzněný DOOM, tak by Gordona Freemana hrál minimálně Bruce Willis, protože se o sebe a situaci dokáže postarat víc než s přehledem. Cesta za záchranou je pořádně svízelná. Je nutné proplést se poničenými laboratořemi, zabíjet zhmotňující se mimozemské potvory a nakonec i lidské protivníky. Někdo důležitý totiž rozhodl, že tenhle průser se musí pohřbít hodně hluboko, a ideálně i se svědky.

Half-Life proslul díky nápaditě využitým skriptům. Ty nejenže vypráví příběh a posilují atmosféru, ale také nutí hráče reagovat na stále se měnící okolí, a v neposlední řadě určují tempo hry. Z poklidného postupu se může vmžiku stát hektická akce, případně zdánlivě bezvýchodnou situaci uklidní deus ex machina. Na rozdíl od nedávno hraného Metra 2033 skripty organicky zapadají do děje a nikdy jsem neměl pocit, že mě hra do něčeho nutí. Svoboda řešení problémů ovšem neexistuje. Nějakou dobu jsem zkoušel rozmanité postupy, ale vždy fungoval jen jeden. Mapy se tváří jako otevřené a tak by se zdálo, že je možné zvolit si svou vlastní cestu. Časem se ukázalo, že cesta vpřed je úzký, do sebe zamotaný koridor. Jen občas je možné odbočit do slepé uličky a získat další munici nebo lékárničky.

Valve má zřejmě fetiš na bedny a na skákání po plošinkách. Sice ne tak velký jako jejich kolegové z Bethesdy, kteří se o pár let dříve vyřádili v Terminator Future Shock, ale i tak jsem strávil spoustu času na hranici propasti plánováním dalšího skoku. V těhle chvílích jsem proklínal nedotažené ovládání. Pohyb vpřed je v základu nastaven na běh, a pro pomalou chůzi je nutné držet další tlačítko. Cesta po úzkých římsách, nebo hopsání po výstupcích tak připomíná balancování na jednokolce. Kvůli setrvačnosti jsem mnohokrát zmizel v hlubině, dolámal se na podlaze, utopil se v radioaktivní tekutině, nebo jen trapně spadl z pracně získané pozice. Bohužel volba přepínání mezi automatickým během a automatickou chůzi chybí, a to jsem ji ve chvílích zoufalství hledal opravdu důkladně. Chybí i tlačítko na stálé skrčení. Pohyb v podřepu je díky tomu dost krkolomný a taktickému hraní to vůbec nesvědčí.

Akční složka je vcelku podařená. Zbraní je na výběr relativně dost a i když dojem ze střelby není bůhvíjak výjimečný, zážitek mi nekazil. Nepřátel je jen pár druhů a mimozemští protivníci jsou hloupí jak necky, ale protože má každý specifický styl útoku, jen tak se neomrzí. Lidští nepřátelé jsou nápaditější. V nouzi utíkají do bezpečí, jsou šikovní s granáty, divoce na sebe gestikulují a křičí povely, čímž zdařile simulují inteligenci. Schopnost spolupráce, nebo vynalézavost jim ale chybí a bez mrknutí oka napochodují jeden po druhém na popravu. Dobývání kulometných hnízd, bráněných oblastí a různých palebných postů je ovšem výzva. Samostatnou kapitolou jsou jacísi bossové oblasti, reprezentovaní velkou potvorou nebo létajícím prostředkem. Většinou jsem na ně musel hledat recept, protože přímočarý útok selhával.

Grafika je stále na slušné úrovni. Laboratoře vypadají skvěle, technické zázemí hůře a venkovní prostory chudě. Mimozemský svět mě moc neohromil a svým designem iritoval, ale vypadá působivě a velice exoticky.

Half-Life má co nabídnout i více než dvacet let od vydání. Ve srovnání se System Shockem 2 a Deus Ex sice zastaral nejvíc, ale i tak působí překvapivě svěžím a moderním dojmem.

Pro: skvělý příběh, atmosféra, nápadité prostředí, nutnost řešit problémy, chytře působící protivníci

Proti: nedotažené ovládání, skákací pasáže, venkovní lokace, hudba

+38
  • PC 95
Pokud jste vyrůstali s hrami z devadesátek jako já, nepochybně si pamatujete souboj titánů 3D akčních her z vlastního pohledu: Quake II versus Unreal. Quake II byl dynamičtější s více nepřáteli, Unreal zase rozvážnější, s neuvěřitelnou grafikou, hudbou a v neposlední řade i revoluční AI.

Aby to bylo zajímavější, do pranice se vložila tehdy neznámá firma Valve s jejich titulem Half-Life, který ovšem z mého pohledu zdaleka nesmetl oba kandidáty na nejlepší 3D akční hru devadesátek tak, jak je zde často prezentováno.
Už tenkrát v 98 jsem poslouchal od nadšeného kamaráda jak je ten Half-Life skvělá hra. Už tenkrát v 98 jsem jej rozehrál a skončil někde v kapitole 8-9, tedy zhruba v polovině hry kvůli vyžadovanému skákání. Half-Life není zdaleka klasická 3D akční hra alá Doom, apod. Half-Life mě osobně přijde jako mix 3D akčního walking simulátoru říznutý plošinovkou (skákání vyžadováno) a okořeňený logickými puzzly.

Half-Life umí být velmi působivý. Začátek hry je skvělý, ne-li nejlepší jaký jsem kdy v 3D akčních hrách zažil!. V okamžiku kdy si Gordon Freeman obleče Hazardous EnVironment oblek a začne hrát dynamická hudba, mám okamžitě chuť hodnotit 100% a přidat se do klubu nadšených.
Je zcela na místě, že si Half-Life získal takovou oddanou (místy až nekriticky) základnu fanoušků. Ve své době byl samozřejmě revoluční především filmovým podáním příběhu skrz scripty, interakcí s NPC (vědci, security), spousty skvěle namluvených dialogů, které jsem naneštěstí dříve neocenil pro chabou znalost angličtiny ale o to si je více vychutnal nyní v roce 2020.

Přesto všechno nemohu Half-Life hodnotit absolutní známkou. Pravděpodobně nejvíce mi na hře vadilo a tak trochu stále vadí otravné všudypřítomné skákání (za těch 36 hod jsem si pochopitelně zvykl).
Half-Life je na dnešní poměry velmi dlouhá hra, podobně jako Unreal. Střídající se variabilita prostředí spolu s působivými scripty, securiťáky, vědci, nepřáteli, HECU vojáky i mimozemskými potvorami, včetně různých automatických věží, apod. je taktéž působivá. Možná je trochu škoda, že ve hře je méně hudebního doprovodu, protože místy je hudba skutečně špičková a skvěle se podílí na budování atmosféry.

Grafická stránka hry dokáže místy, především v podzemí kde se nachází bio-hazard materiál, díky nasvícení vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Upřímně na to, že se jedná o notně modifikovaný engine Quake I, to vypadá dobře i v roce 2020. To platí více méně až do okamžiku kdy vylezete do exteriérů jenž jsou silně limitované schopnostmi engine hry. V tomhle je Unreal na světelné míle vpředu.

Možné se po pročtení diskuze ptáte jaký dojem ve mě Half-Life zanechal. Ve finále lepší než jsem čekal, neboť jsem ke hře přistupoval s předsudky. Half-Life je nicméně dokázal rozbít a udělal na mě lepší dojem, než bych si byl kdy ochoten připustit.

Half-Life je místy matoucí, tváři se jako otevřená 3D akční hra, kde lze nalézt různá alternativní řešení postupu, což tak nějak vychází z poměrně realistického prostředí tajné základny ale ve finále je více přímočarý než jsem si byl ochoten připustit. V mém případě to vedlo k celé řade menších nebo větších zdržení a pocitu frustrace.

Líbil se mi zbraňový arzenál, opravdu každá zbraň zde má využití, alternativní módy palby jsou příjemnou třešničkou na dortu. AI úroveň nepřátel, především lidských HECU vojáků není na takové úrovně jako v Unreal (HECU Gordona Freemana nenahánějí po celém komplexu) ale zatopit umí, především ve vyšším počtu a díky hojně využívaným granátům.
Tempo hry se dost střídá, což mě na 3D akční hru úplně nesedí (Doom to umí lépe) ale Half-Life není typická 3D akční hra ze staré školy.

Nakonec jsem projel i Xen, ke kterému jsem zpočátku měl slušný odpor a už, už jsem hru definitivně odložil. Překvapivě mě bavil víc než jsem si byl ochoten připustit. Úplný závěr hry byl pro mě spíše zklamáním, čekal jsem víc.

Přes všechny ty chyby, mě Half-Life mile překvapil a uznávám, že jsem mu trochu křivdil. Je výrazně lepší 3D akční hrou, než byl v mých vzpomínkách z 98. Stále mě dávkoval slušnou porci zábavy, jenž mě motivovala hru dokončit. Asi to nebude úplně naposledy, kdy si Half-Life ať již v původním enginu nebo reinkarnaci představovanou Black Mesa zahraji. Přiznávám se bez mučení a docela se začínám těšit na Half-Life 2.

Pro: variabilita prostředí a nepřátel, filmové podání příběhu a skripty, zbraně, atmosféra, hudební doprovod

Proti: místy dost otravné a vyžadované skákání, pár chyb co nestojí vzhledem k délce hry za řeč, matoucí design levelů vybízející k hledání alternativních cest které ve skutečnosti neexistují :)

+36
  • PC 95
Tak se mi to přeci jen povedlo a hru jsem právě před pár minutkama úspěšně přejel. Nechci psát příliš dlouhý komentář, protože bych se jen víceméně opakoval od kolegů, kteří zde uveřejnili své poznatky předemnou. Proto jen heslovitě (snad) ...

Úvod do hry a první minuty po katastrofě jsou úžasné, akorát možná ta projížďka ve vagónu z úplného začátku se zbytečně protahovala. Pak si hra drží prakticky po celou dobu hraní stejnou lajnu, až na závěrečnou pasáž, která mě hodně frustrovala a musím se přiklonit k většině, že je to opravdu nejslabší část z celé hry.

Nepřátelé jsou vesměs originální a sem tam se může stát, že vás dokonce nemile překvapí nějakým nepředvidatelným útokem.

Zbraňový arsenál je neméně bohatý a každý si najde tu svou parketu. Mě osobně nejvíce vyhovovala brokovnice, pro svou 100% efektivitu na střelbu z blízka, kterou jsem se snažil praktikovat co nejčastěji.

Dalším zajímavým prvkem jsou puzzle pasáže, které sice nejsou vesměs nikterak obtížné, ale alespoň si odpočinete na chvíli od tupého zabíjení a když je to navíc obohaceno pěkným scriptem, proč né...

Multiplayeru jsem se nahrál taktéž až až a pokud se nechytáte příliš v ultra rychlostním Quaku nebo Unrealu, tady by to mohl být váš šálek čaje. Náhodou jsem mrknul, jak si stojí servery dnes a jsem překvapen nejen tím, že jich je dost včetně hrajicích hráčů, ale přibyly i jiné herní módy než klasický DM a TDM.

Na závěr si dovolím odkázat na můj LET'S PLAY ( http://www.youtube.com/user/TheVyrida ) k této hře, který se mi vešel na 44 části.

Pro: Originální vyprávění příběhu, 2 konce, zajimavý level design, bohatá nabídka zbraní, kompromis mezi puzzly a akcí, atmosféra, mód komunita, multiplayer

Proti: Záverečná pasáž byla z mého pohledu místy nepřehledná a z neustáleho bloudění či umírání se dostavovala frustrace.

+35
  • PC 100
Jen málokterá hra si zaslouží stoprocentní ohodnocení, které jí člověk může udělit bez sebemenších výčitek. Half-Life patří mezi tuto ligu vyjímečných. Hra, která posunula žánr 3D akcí o míle daleko a otevřela oči zaslepeným vývojářům, kteří do té doby tvořili stále stejné hry. Hra, která mi nedala spát a u které jsem se tolikrát lekl při útoku Headcrabů, až mi slezlo několiv vlasů hrůzou. HL přišel s revolučním způsobem vyprávění příběhu pomocí skriptů. Tento systém je užíván úspěšně dodnes a i když už nám skriptování občas leze na nervy, tak při jeho správném použití se dají vytvořit neskutečné (až filmové)scény.

Half-Life v překladu znamená "poločas rozpadu". Proč právě takový název říkáte si? Má to něco společného s prostorovými branami z jiného světa, ze kterých k nám putují jednotky Combine? Myslím, že na to jednou každý přijde, ale cesta je to ještě dlouhá. Hlavní hrdina, Gordon Freeman se stal fenoménem, postavou, jenž se díky svému páčidlu a strohým komunikačním schopnostem (vlastně vůbec nemluví:-) stal herní legendou. Stejně tak tajemný G-Man s kufříkem nám neustále vrtá hlavou. O koho jde? Je to kladná či záporná postava? Příběh je zkrátka zahalen rouškou tajemství.

Po fenomenálním první díle následovalo několiv dobrých datadisků a hlavně druhé pokračování s fantastickou grafikou a spolu se dvěma epizodami. Třetí epizoda se již blíží a já se nemohu dočkat, protože Half-Life není jenom hra, ale mistrovské dílo, které si zaslouží pozornost všech hráčů bez vyjímky. U mě je Half-Life na první místě herního žebříčku.

Chcete vědět o příběhu Half-Life a jeho pokračováních úplně všechno? Pak nesmíte minout Průvodce příběhem Half-Life jednoho nadšence.

P.S. Modlím se k hernímu bohu, aby nám jednoho dne Valve ukuchtilo i plnohodnotný Half-Life 3. Óó všemocné Valve, nechť tvoji zaměstnanci nikdy neztratí ze své mistrovské šikovnosti a tvůrčí geniality. Ve jménu Gordona, Alyx a G-Mana, Amen.

Pro: Hutná atmosféra, filmový příběh a dokonalé zpracování.

Proti: Kdo je ksakru ten G-Man?

+33 +36 −3
  • PC 90
Mno, tak jsem se rozhodl, že postupně replaynu celou Half-Life sérii, která je pro mě jedna z nejlepších vůbec, a napíšu sem nějaký ty moje pocity. A že jsem jich za těch 250+ hodin strávených s páčidlem zažil celou myriádu.

K prvnímu dílu jsem se dostal přes demo Half-Life: Uplink. Bohužel jsme s kámošem zapli jenom tutorial, tzv. Hazard Course, a znuděně demo, po neúspěšném pokusu o crouch-jump, vypli. Jaká to bláhovost! Po mnoha letech jsem se k Half-Lifu vrátil po zakoupení Valve Complete Pack pro nový acc na Steamu. V té době jsem moji nejoblíbenější Half-Life 2 dohrál asi 4x, takže jsem částečně tušil, jaký styl hraní mě čeká. Hudba, dabing, zvuky. Vydal jsem se tam, kde ta všechna paráda začala.

Half-Life je krystalický příklad tzv. seamless zážitku. Neexistují tu obligátní vysvětlovačky, videa, meníčka, vše je tu prostě naprosto přirozeně plynulé a osobní. Absolutní smyslové splynutí s protagonistou je snadné. Neexistuje tu backstory, vše je hráči představeno interakcí s prostředím a jeho obyvateli. Unikátní, mysteriózní, sci-fi atmosféra je tu všudypřítomna. odkaz, odkaz

Hra je lineární, ale díky působivým kulisám převládá pocit obrovského komplexu. Designově je hra neskutečně bohatá, díky skriptům plná skvělých vychytávek. Nepůsobí to strojeně a krásně se to vryje do paměti. Každou chvíli zažíváte něco nového a neviděného, např. jak Gargantua smaží vojáky, Tentacle požírající křičícího vědce, nebo když po sobě vývojáři pošlou vojáky a Xeňany. No a to uspokojující zašlapování švábů. Či klouzání se po kalužích vody, nebo radioaktivního materiálu. A jak si zombíci "vědeckou potravu" cpou prasklinou v těle rovnou do žaludku. No prostě idylka.

Tak proč tak "nízké" hodnocení? Možná jsem to jenom já, ale nemám nutkání HL1 hrát pořád dokola, jako třeba jeho pokračování, které je ve všem výše napsaném mnohem odvážnější. Ale jak nám ukázala modifikace Black Mesa, že z neprůstřelné kvality map, hratelnosti a příběhu lze vymlátit tak moc až její nadstavba směle atakuje nadpozemskou příčku nastavenou HL2.

A co ten Xen? Xen je v pohodě. Je to nutné ne zlo, ale exotické zpestření nakonec, oproti chladným koridorům Black Mesy. Je to, co se rozložení mapy týče, naprostý protipól. Závěrečný boss fight je spíš otravný, než uspokojující. Ale i tak je zajímavý a pro další vývoj série stěžejní. A co G-Man? Hmm, to je enigma, možná to je posel vyšší moci či osudu, ale nejspíš to je jenom další hajzl v obleku.

Tak a je to, uff, těžké psát o něčem tak stěžejním pro tuto odnož zábavního průmyslu.

Dohráno příjemně na Hard, bez HD modelů. 7.3 hrs last two weeks / 27 hrs on record

Pro: Gordon Freeman, Design map a zvuku, Soundtrack, Mysteriózní Atmosféra

Proti: Nihilanth

+33
  • PC 90
Spolu s Unrealom proto-FPS súčasnej podoby žánra. Príbeh typu "experiment gone wrong" tu xkrát bol a ešte xkrát bude, v tomto prípade sa, ale našťastie jedná len o účinnú kulisu a zdôvodnenie toho obrovského množstva príjemných skriptov a rôznorodých nepriateľov.

Koridorová šeď laboratórneho komplexu je popretkávaná rôznymi inými, s príbehom nesúvisiacimi, menšími vynálezmi a pokusmi, ktoré sú tam občas pre sprestrenie a občas pre nejaký hádankový postup ďalej. Hádanky nie sú nijak ťažké, väčšinou je to otázka pár tlačítok/skokov/prisunutých debien, ale ako spestrenie od inak záživnej akcie (hlavne prestrelky s armádou sú fajn). S tým súvisí aj príjemný fakt, že v podstate každá zbraň nájde v hre svoje využitie a to nielen pre šetrenie nábojov tej lepšej.

Spolu so skriptami, ktoré mnohokrát pridajú na atmosfére (prvé stretnutie s barnaclami, gigantické "chápadielka") a aj na frenetickosti (nezažil som dovtedy fps, kde by to krytie, prebiehanie a preskupovanie sa nepriateľov vytváralo taký ucelený zážitok a hráč necítil, že len strieľa a ide dopredu ako rambo), je hra, paradoxne na svoje laboratórne zasadenie, pomerne pestrá, či už v počte nepriateľov alebo lokácii (i keď exteriéry pôsobia graficky o kúsok horšie). Aj úvodná cesta do komplexu mala svoje čaro. Zvuky sa taktiež veľmi vydarili, nejakú skutočnú hudbu by tu človek hľadal ťažko, ale do takejto hry by pravdupovediac ani nesedela. Takže tu máme skôr kopec strojového "hummingu" (nenapadá ma práve dobrý slovenský ekvivalent toho slova) a najmä po čase notoricky známych zvukov osadenstva. Jeden nepríjemne klokotavý zvuk a človek už vedel, že mu niečo skáče na hlavu...

Za mínusy by som považoval jednak mlčanie hlavnej postavy (i keď tu tak nebije do očí/do uší ako v HL 2) a zároveň záverečnú pasáž hry, ktorá mala asi pôsobiť ako spestrenie, ale pôsobí skôr ako päsť na oko.

Tak či tak je práve Half-life jednou z hier, ktoré starnú len po technickej stránke (pred dvoma rokmi som si dal HL znova a stále to bolo výborné) a väčšina súčastných FPS vychádza stále z toho istého konceptu, takže prečo si nezahrať aj túto klasiku?

P.S. Multiplayer: mapa Crossfire, gauss a bazuka = zábava na dlhé hodiny. :)

Pro: atmosféra, akcia, skripty, zbrane & nepriatelia

Proti: záverečná pasáž hry, Gordon Muteman

+31
  • PC 95
Dámy, pánové a muženy, přichází největší herní hrdina minulého století – chlápek s páčidlem. Tlesk! Tlesk! Nikdo nemá ani potuchy, že zdánlivě nevinně vyhlížející vědátor je nudný jen do chvíle, kdy do rukou popadne ohnutý kus železa. Tehdy se v Gordonovi Freemanovi probudí jeho dávné já. Ano, v mládí byl Gordon Freeman vojenským expertem na střelné zbraně, profesionálním rozbíječem beden, deratizérem v oblasti 51, zakladatelem bojového umění Crow-Bar-Fu a členem utajeného řádu Mlčenlivých bratří.

Gordon Freeman je hrdina prostého lidu. Je snadné prožívat s Gordonem jeho eskapády a sledovat jeho oblíbené němé filmy, kterých natočil přesně 18 a posléze je nechal spojit do jediného zhruba devítihodinového snímku. Samotné přechody mezi jednotlivými scénami sice nejsou úplně hladce řešeny, ostatně technika byla tehdy v plenkách, ale těch pár střihů diváci milerádi přejdou. Na dnešním posezení si jednotlivé filmy podrobně probereme.

Film I – Black Mesa Inbound (00:05)
Gordonova prvotina je film o cestě do práce. Říká se, že Gordon chtěl divákům sdělit, aby si odskočili na toaletu, protože pak už je od obrazovky dostanou jen závěrečné titulky.

Film II – Anomalous Materials (00:20)
Gordonův velkofilm je věrohodnou biografií, nakonec vznikl na základě kamerového záznamu z jeho obleku snímající skutečnou událost kdesi v Novém Mexiku a právě proto se zde objevuje množství komparzistů, kteří nebyli na výplatní pásce. Jejich herecké schopnosti za mnoho nestojí, dokázali se naučit pouze pár frází a někteří mají problémy s prostorovou orientací, ale zase umějí pomoct a poradit. Zajímavé je, že snímek měl být původně odborně laděným dokumentem o tom, co všechno se může stát, když dotlačíte nákupní košík do paprsku ve středu kruhové místnosti.

Film III - Unforeseen Consequences (00:30)
Tato část jasně ukazuje, že ani režisér nemůže počítat se vším, co se na place přihodí. Z dokumentu se velmi rychle stal akčně laděný thriller a Gordon se vrátil do svých mladých deratizátorských let. Už tehdy mu prolézání šachet a máchání páčidlem šlo velmi dobře. A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Jen škoda, že tehdy se dělaly kvalitnější svítilny. Všimněte si prosím, že naši komparzisté se naučili velmi efektně umírat.

Film IV – Office Komplex (00:35)
Objevilo se mnoho zástupců neznámé zvířecí říše, kteří stále více a více narušovali hladký průběh natáčení. Někteří měli dlouhá klepeta, někteří dlouhá chapadla, jiní dlouhé jazyky. Každý z nich byl ale jiný a svým způsobem jedinečný. Aby se obešly Americké zákony, muselo se zajistit, aby si inteligentní mimozemšťané nemohli stěžovat na nedovolené násilí. Gordon Freeman to pojal velmi zodpovědně a skutečně – na Americké úřady nepřišla jediná stížnost. Říká se, že všelijací mimozemšťané na natáčení bylo to nejlepší, co se na place mohlo přihodit, protože obyčejní lidé nikdy nenabídnout takovou variabilitu postav. Ochránci zvířat sice měli tak trochu problémy, ale to jen do chvíle, kdy jim kdosi prozradil, že Gordon je taky zvíře a to co sledujeme je pouze boj o přežití a místo ve větvích stromů se boj odehrává v kancelářích. Kdo čekal vnadnou sekretářku, měl smůlu, neboť ženy měly na natáčení přístup zakázán.

Film V – We‘ve got hostiles (00:30)
Gordon Freeman byl přes vysílačku kontaktován americkou armádou, ale protože na otázku: „jste nepřítel?“ dokázal reagovat pouze mlčením znamenajícím souhlas, byl Americkou vládou označen za cíl. Do komplexu bylo vysláno početné komando nezvykle inteligentních vojáků. Už při náboru se tvrdilo, že tahle generace mladých branců schopných ustupovat, útočit z boku a vrhat granáty má podezřele vysoké AI. Škoda, že nestihli své geny předat dál a tak za nimi následuje opět dlouhá doba temna.

Film VI – Blast Pit (00:35)
National Geographic projevili velký zájem o snímek, neboť se zdálo, že byl objeven nový druh chobotnice. Ale nakonec odešli s nepořízenou, když se ukázalo, že jediné, co má ve snímku sluníčkově zelenou barvu je krev některých živočichů. Hoši zkrátka nedovedli ocenit dokonalou džungli kovu, betonu a kamenů. A navíc byla chuděrka chobotnice spálena.

Film VII - Power Up (00:20)
Na scéně se objevil dvounohý opancéřovaný tank. Též se objevily první spekulace o tom, že Gordon se na autogramiádu nedostaví, nicméně jeho bystrá mysl vědce dokázala kolikrát přijít na způsob, kterak porazit nepřítele bez ručních zbraní. A ne, nemluvíme tu o schopnosti vzít nohy na ramena. Tedy… ne že by to nešlo.

Film VIII – On a Rail (01:05)
Po shlédnutí tohoto snímku přistály na stolech ředitelů skladištních firem žádosti zaměstnanců o drezíny s podpisem Gordona. Gordon Freeman navíc čelil žalobě… vlastně dvěma žalobám – za neoprávněné vypuštění rakety a překročení povolené rychlosti. Za tu druhou měl jít dokonce před soud.

Film IX – Apprehension (00:30)
V parném létě lidé milují vodu a Gordon není výjimkou. Bohužel svými vodními radovánkami opět dokázal dostat Black Mesu do potíží. Jednak za nehygienické podmínky, respektive červy ve vodě a poté za utajený nákup dinosaurů z Jurského parku. Aby toho nebylo málo Gordona dohnalo speciálně vycvičené ženské komando. Do svých pamětí napsal, že ještě nikdy předtím se takhle nezapotil. Jak je to myšleno dodnes nikdo netuší.

Film X – Residue Processing (00:20)
Gordon v dětství miloval dětská hřiště. Skákání, šplhání, lezení… to bylo jeho. Stejnak měl ale radši, když si v případě pádu z prolézačky maximálně natloukl kokos a nerozpustil se v kyselině.

Film XI – Questionable Ethic (00:30)
Základem spolupráce s mimozemským druhem je nutnost porozumět jeden druhému. Mohlo by se zdát, že Gordon nebude v tomto ohledu odborník na slovo vzatý, ale určitý úspěch přeci jen zaznamenal. Využití mazlíčků se sebevražednými sklony je toho důkazem. Tehdy také vznikla slavná fotografie prchajícího Gordona se čtyřmi vzteklými broučky zakousnutými v jeho pozadí.

Film XII – Surface Tension (01:15)
Diváci milují rozsáhlé exteriéry. Diváci též milují velkolepé akční scény plné těžké vojenské techniky. Gordon dokázal zkombinovat obojí a ještě ukázal turistům kus Nového Mexika. A ač se to nezdá, turismus v této oblasti rapidně vzrostl. Každý si chtěl z písku vyhrabat svého headcraba. Oblast však byla brzy uzavřena, když se některým turistům podařilo z písku vyhrabat i nějakou tu zapomenutou minu.

Film XIII – Forget about Freeman (00:30)
Zatímco se vojáci začali hromadně stahovat z oblasti, začalo hrozit, že diváci budou svědky pravého a nefalšovaného humanitárního bombardování. Gordon tuto metodu příliš neuvítal a raději se rozhodl zalézt zpátky pod zem.

Film XIV – Lambda Core (00:45)
Nápad s teleportováním se do scenáře nedostal náhodou. Už v plánovaném dokumentu k němu mělo dojít. Původní nápad byl takový, že Gordon pomocí speciálního teleportu vyšle svoji pravačku do budoucnosti a místo ní si nechá přioperovat k tělu páčidlo. Teleporty se ale vinou vpádu vetřelců pomíchaly a i když se Gordon opravdu snažil a šel z teleportu do teleportu, nedokázal nalézt ten správný.

Film XV – Xen (00:10)
Toto je krátkometrážní snímek, který Gordon natočil ku příležitosti blížící se Olympiády. Doufal, že se pomocí snímku kvalifikuje do disciplíny skoku do dálky.

Film XVI – Gonarch’s Lair (00:10)
Každý dobře ví, že správný film potřebuje ženskou hrdinku stejně dobře jako mužského hrdinu. Málokdy se ale stane, že oba dva neskončí zamilovaní až po uši anebo si alespoň nedají významný polibek. Sice není přesně jisté, co se mezi Gordonem a Gonarchou stalo, ale podle expertů to nebyla špatná dvojka. Zlom nastal, až když Gordon viděl, jakou rychlostí Gonarcha rodí své drobečky.

Film XVII – Interloper (00:45)
Návštěva líhně bylo pro Gordona velmi poučná. Ani on a ani diváci do té doby netušili, že osoby známé jako Vortiguanti nejsou vyloženě agresivní. To přimělo Gordona zamyslet se nad tím, zdali by s nimi šlo navázat blízké spojení. Když si ale Gordon zblízka prohlížel podivné chapadlo vystupující z hrudi Vortiguantů, dospěl k názoru, že to sbližování nechá jiným.

Film XVIII – Nihilanth (00:20)
Závěr filmu přinesl po vzoru Japonských gore hororů, které Gordon tak zbožnuje, jednu opravdovou hardcore scénu. Otevřít gigantickou hlavu mimozemského bosse a uspořádat v jeho mozku piknik Snarků je dodnes považováno za jeden z nejodpornějších způsobů pitvy živého mimozemšťana.

Epilog
Setkání Gordona s režisérem bylo smutné, protože Gordon se už nevrátil na planetu Zemi a… počkat! Tohle jsme pouštět neměli. Eh, no tak dobře… Tady Gordon není opravdový Gordon. A když už to víte… Gordone, podrbej se páčidlem na zádech a rozluč se s diváky.

„Eh, hmm, vážení přátelé, bylo mi ctí tu s vámi dnes být a až se vám po mě zase zasteskne, nezapomeňte si pustit reprízu. Zaručuji vám, že při správném dávkování vás nikdy neomrzím.“

Pro: Design úrovní, druhy nepřátel, druhy zbraní (některé opravdu geniální - Snarkové například), AI vojáků, provázanost úrovní, náročné prostředí, každá epizoda o něčem trochu jiném, cosi na způsob secretů (byť neoficiálních)

Proti: Zasekávání NPC (především mezi mapami)

+31 +32 −1
  • PC 100
Já k této FPS musím říct jediné, geniální. Po všech těch fpskách přišla hra, která měla začatek(hlavně intro jak z filmu) i konec. Skvělou hratelnost i příběh. Hutnou atmosféru. Pěknou grafiku a fajn zvuky. Někdy sice trochu obtížné, ale nic co by se nedalo zvládnout. Plus pokud ji máte i s datadisky můžete to zkusit i z jiného pohledu(ochranky, voják). Vyvážení nepřátelé. Přiměřená délka hry zaručuje přiměřenou hratelnost.

Pro: příběh, páčidlo, grafika, zvuky, hratelnost, atmosféra

Proti: občas obtížnost

+30 +32 −2
  • PC 100
Toto celé je jeden veľký spoiler, lebo
1. pochybujem, že sa nájde niekto, kto nehral Half-Life
2. kto nehral Half-Life, ten ho už hrať nebude a Black Mesa fanúšik bude hľadať v Black Mesa komentoch a nie tu
3. kto nehral Half-Life, ten nech nečíta tento koment :)

V júli 2018 to bolo 19 rokov (júl 1999), čo som prešiel moju prvú hru. Kamarát mi o nej hovoril v škole, vraj je to o nejakom vedcovi, ktorý príde normálne do práce a potom sa stane niečo zlé. Tento jednoduchý popis ma dosť zaujal. Blbé bolo, že som mal pred sebou týždeň pred maturitou.

Neznalý hrania som zapol hru a okamžite klikol na New Game. Žiadne nastavenie grafiky alebo mapovanie kláves, ja som chcel hrať. Nepoznal som ani strafovanie a tak som to dohral bez neho. Úvodný vláčik považujem za fantastický spôsob uvedenia hráča do hry. Je to pohodové, pokojné, proste cesta do práce a nič nenasvedčuje tomu, že čoskoro bude horšie.

Našiel som svoj H.E.V. oblek a dostavil sa na miesto experimentu, ktorého som sa mal zúčastniť. A potom to prišlo. Rezonančná kaskáda a nepredvídané dôsledky. Prostredie sa drasticky zmenilo a mňa napadlo to, čo by asi napadlo každého normálneho človeka (ale nie hráča !). Chcel som odtiaľ újsť tadiaľ, kadiaľ som prišiel. Ale dvere sa ani nepohli. Ani na prvý ani na druhý a ani na desiaty pokus a šachta, ktorá za sebou ukrývala headcraba pre mňa nebola správna voľba. Taký adrenalín som ešte nikdy nezažil a takto to pokračovalo celú hru. Než som sa dostal ku prvému elektrikovi (Vortiguant), prešli 3 hodiny a bez hanby sa priznávam, že jeho príchod na scénu so mnou poriadne zamával. Pre človeka, ktorý nepoznal výhody 100 hitpointov alebo save/load systém bola každá hrozba nepríjemná a ja som sa jej chcel vyhnúť. Veď Vortiguant sa dokázal presekať cez zatvorené dvere !!! :) Zotrel som pot z čela a išiel som na to.

V tej dobe pre mňa príšerky neboli bezmenné objekty, ktorých som sa rýchlo zbavil, ale reálne nebezpečenstvo, ktoré som bral (takmer) vážne. Práve vďaka Half-Life som si začal dlhú dobu užívať každú desivú situáciu v akejkoľvek hre aj filme. Ideálnym príkladom je behanie šachtami, v ktorých sa vždy na správnom mieste schovával malý headcrab. Alebo potápanie so zmutovanými rybami, ktoré sa dokázali zjaviť z ničoho nič. Ku infarktovým scénam radím aj neuskutočniteľnú pomoc kamarátom kolegom vo výťahu (hneď v úvode), alebo neskôr v hre, keď jeden kolega visel na poslednej priečke rebríka a nebolo mu pomoci. Tieto veľmi presvedčivo urobené skripty výborne dotvárali celú nepríjemnú situáciu.

Každý vedec, ktorého som stretol, mi mohol pomôcť a dostať ma odtiaľ preč (aspoň také bolo moje očakávanie), ale nakoniec zostalo všetko len na mne. Neskôr sa objavili vojaci, ale veľmi rýchlo som pochopil, že nám neprišli pomáhať. O špeciálnych ninja jednotkách platilo to isté. Po pomerne nudnom jazdení vláčikom som bol zrazu v sklade, v ktorom bolo počuť jemné cupitanie. Zaznelo pár tlmených výstrelov a ja som už len videl kmitajúce nožičky môjho vraha. Moje strelecké schopnosti PC hráča nováčika boli proti nim vysoko nedostačujúce, ale moja snaha prežit a batoh s granátmi a mínami mi nakoniec neskôr pomohli.

Veľmi podobné to bolo aj s jednou z najzaujímavejších častí hry – vyriešenie problému s 3-hlavou „kvetinkou“. Každý vie, že pri kvetinke bolo nutné byť čo najtichšie. Čiže pohyb krokom v podrepe alias slimačie tempo. Po pravde, ani ja sám som takmer nedýchal, keď som týmto tempom vyrazil ku najbližším dverám. Teraz sa na tom zabávam, ale vtedy ma takmer porazilo, keď som zistil, že mi v ďalšom postupe bránia 3 drevené latky a zaužívané použitie všemocného páčidla neprichádzalo do úvahy !!! Tak teda otočka, spraviť si odstup, granátom rozbiť dvere, nedýchať, ďalším granátom odohnať kvetinku, nadýchnuť sa a potichu sa vydať ku dverám, kde sa dalo konečne normálne hýbať. Potom som zapol palivo, potichúčky som sa preštrikoval späť ku tlačítku na spustenie raketového motora, aby som zistil, že je ešte potrebný kyslík. Takže znova, nedýchať...
Keď som potom konečne spustil motor a on naozaj zafungoval, spadol mi obrovský kameň zo srdca.
Kameň zo srdca mi naopak nespadol, keď som neskôr v hre prišiel o všetky zbrane a ja som ich musel získať späť. Dnes pomerne bežný (ale nie veľmi vtipný a obľúbený) jav, vtedy veľmi pekná (a nepríjemná) zaujímavosť.

O 27 dní od začatia hrania neskôr som sa dostal na Xen a ukončil som moju nezabudnuteľnú púť (a pokecal som s G-manom). Odvtedy som Half-Life dohral (iba) 4x a 2x som asistoval pri jeho hraní. Naposledy to bolo v auguste 2010 a pýta si to opakované prejdenie, ale to už prenechávam projektu Black Mesa, keď konečne dokončia/dotestujú Xen.

Pro: atmosféra, level dizajn, zvuky, jednoduchý ale dobre spracovaný príbeh

Proti: pre frflošov je to Xen, ale dá sa aj ten (všimli ste si ten rým ? :))

+29
  • PC 90
Gordon Freeman má opravdu hodně špatný den. Ráno zaspal a přišel pozdě do práce. Při rutinním experimentu zničil vědecké zařízení za několik miliard. Tahle havárie nejspíš otevřela nějakou časoprostorovou trhlinu, protože se po celém komplexu Black Mesa začaly objevovat mimozemské příšery. Vojáci, co měli zajistit evakuaci vědeckého personálu, místo toho střílejí po všem živém. A kvůli tomu všemu si Gordon ještě nestačil dát ani jedno kafe...

Už uplynulo skoro 25 let od chvíle, kdy brýlatý vědátor vzal do ruky páčidlo a udělal díru do světa 3D stříleček. Half-Life měl totiž něco, co tenkrát bylo ve 3D střílečkách naprosto nevídané - propracovaný příběh vyprávěný pomocí skriptovaných sekvencí přímo v průběhu hry. Do mnoha z nich jste navíc mohli přímo zasáhnout a zachránit své kolegy vědce před jistou smrtí, pokud vám zrovna nestálo v cestě třeba neprůstřelné sklo. Desítky drobných skriptovaných sekvencí pak skvěle dotvářely atmosféru postupné zkázy a neustálého nebezpečí.

Oproti dřívějším střílečkám není hra rozdělena do samostatných levelů, ale do série kapitol skládajících se ze skupiny map, mezi kterými můžete více méně volně přecházet tam a zpět. Někdy se můžete vrátit i do předchozí kapitoly. Záleží jen na tom, kde se tvůrci rozhodli fyzicky zatarasit cestu zpět. Cesta vědeckým komplexem Black Mesa navíc není přímá a některé mapy jsou jen slepé uličky, které musíte navštívit kvůli zmáčknutí pár tlačítek, aby se otevřel nový průchod v jiné mapě. A i když to asi nezní moc zábavně, určitě se nebudete nudit ani cestou tam, ani zpět.

Netradiční je i boj nepřátel mezi sebou, především vojáků proti mimozemšťanům. Jednotlivé typy nepřátel se navíc liší umělou inteligencí. Malí mimozemští krabi nejsou nijak chytří. Mimozemští dělníci metající blesky se umí obstojně krýt, když je zraníte. Vojáci pak spolupracují jako tým a hází granáty, takže ve větších počtech jsou extrémně nebezpeční. Navíc často můžete narazit na přeživší vědce a pracovníky ochranky, kteří vám mohou pomoct v boji a otevřít cestu dál nebo alespoň k zásobám munice.

Arzenál zbraní se většinu hry drží reality, takže zezačátku budete používat jen lehce přikrášlené skutečné pistole, samopal, brokovnici a granáty. V druhé polovině hry ale přijdou na řadu i sci-fi zbraně jak z tajného výzkumu vašich kolegů, tak od mimozemšťanů. Všechny zbraně mají své využití a v boji působí přesně tak, jak by měly. Samotný boj vyžaduje opatrnější přístup než je ve střílečkách obvyklé, protože palbě některých nepřátel nejde uhnout, dá se před ní jen schovat. Ale když máte dost munice a granátů do samopalu s podvěšeným granátometem, můžete si občas dovolit i přestřelku v Rambo stylu.

Původní Half-life za 25 let graficky zastaral, ale na skvělé hratelnosti nic neztratil. Jediná zásadní vada jsou závěrečné levely na mimozemském Xenu, které se autorům opravdu nepovedly. Celkově si tuhle hru musí zahrát každý správný milovník 3D stříleček.

Pro: Design levelů, nepřátelé a jejich umělá inteligence, arzenál zbraní, obrovské množství fanouškovských modifikací

Proti: Dnes už značně zastaralá grafika, Xen

+29