Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Dyna Blaster je unikátní kousek, který ve mně evokuje vzpomínky na dětství, kdy jsem hru hrála nesčetněkrát. Někdy ne úplně do konce, ale povětšinou ano.

Na Dyně není věk téměř znát, vypadá totiž lépe než kde jaká novější arkáda. Hratelnost je stále skvělá. Bavila jsem se u ní dnes, stejně jako před lety. Je to hra na jeden večer, ale stejně jsem v ní dost umírala. Už asi nemám ty postřehy, jako dříve.

Černý protivník ukradl dceru mého pána a odnesl si jí na svůj hrad. Já jsem musela se svým panáčkem projít osm prostředí po osmi úrovních a v každém na mě číhali všelijaké potvory s různými schopnosti. To mě však nerozházelo, protože jsem při sobě měla zásobičku bomb. Doma vyvstala diskuze, co jaká příšera představuje za zvíře. Mě osobně dávala nejvíce zabrat prasata. Tedy dle mě jsou to prasata, Jumas mi tvrdí, že to rozhodně prasata nejsou. Jejich schopnost je ta, že jsou hodně rychlá a pohybují se dosti nevyzpytatelně.

Samozřejmě všechno dobře dopadlo, zlého padoucha jsem rozplakala a pánovu dceru jsem zachránila. Vřele doporučuji všem co to ještě nehráli a i těm, co to znají a chtějí si zavzpomínat.

Pro: zábava, hratelnost, vzpomínky

Proti: krátké

+23
  • PC 75
Hra postavená na jednoduchých, až triviálních principech, přesto nabízí skvělou hratelnost. Netřeba číst žádné manuály ani absolvovat tutoriál (který ve hře stejně není), člověk na vše přijde velmi rychle sám. Obtížnost je tak akorát, aby se šla hra dohrát a přitom stále znamenala určitou výzvu. Krom toho lze ještě využít multiplayer (hot seat), který je velmi rychlý a docela zábavný.

Pro: hratelnost, obtížnost tak akorát

Proti: možná hudba či spíše ozvučení, to je ale poplatné době vzniku

+13
  • PC 80
Dyna Blaster, legendární oddechovka a jedna z her, kterou měl na své 486ce opravdu každý, řekl bych že nechyběla ani ve většině škol a kanceláří. Ostatně Dyna Blaster byla první hra na mém druhém počítači, který jsem si koupil v roce 2000.

Zlý černý rakeťák unese princeznu a hodný bílý rakeťák (aktivisti pozor!) se ji vydá zachránit. A tak prochází bludiště za bludištěm, odpaluje bombama zdi a všelijaké obludy, občas odpálí sám sebe, občas ho sežere potvora, ale stres se nekoná, protože je tu systém kódů, který umožní hrát od místa smrti. Ze začátku je to jednoduché, později potvory přibývají na množství i na stupni otravnosti. Zejména potvory procházející zdi byly chuťovkou. V každém kole skrývá jedna ze zdí exit, který se ale zpřístupní až po vybití všech potvor a další cihlička skrývá bonus. Bonusy s Vámi zůstávají po celou epizodu a sakra se hodí. Větší počet bomb, větší rozsah plamenu, procházení zdmi, procházení bombami, nesmrtelnost a hlavně dálkové odpalování bomb, díky kterým se ze hry stane procházka růžovým sadem.

Pěkná nestárnoucí grafika, na žánr a dobu adekvátní intro a outro, nesmrtelný multiplayer a stoprocentní zábava i po mnoha dohráních a mnoha letech od vydání. Tak proč jen 80%? Inu dostavil se stereotyp. Kola svižně ubíhají, jenže je jich moc. Je tu osm epizod a každá má osm misí, což dělá 64 kol. A prostředí, hratelnost ani nic jiného se celou hru nemění. Mění se akorát typy potvor a čím dál více vytvrdlejší bossové. Jinak je to pořád stejné a ke konci to trošku unaví. V těch pradávných dobách mi to ale vůbec nevadilo, takže těch 80% je adekvátních.
+24
  • PC 85
K této hře jsem se prostě musel vrátit. Hra, kterou jsem poprvé spatřil v družině na školním počítači. Do dnes mám na ní pěkné vzpomínky. Klást bomby, ničit zdi a zabíjet příšerky + sbírat bonusy bylo přece kdysi velmi zábavné, teda aspoň co si pamatuji já.

Když si vzpomenu na multiplayer, tak jsme se u toho s kamarádem velmi smáli a máme na to oba vzpomínky až do teď, když jsme si to museli znovu připomenout, akorát o 15 let později. Obrovsky uteklo, od doby, kdy jsem hru poprvé spatřil.

Pravda je taková, že většina lidí může tuto hru předčasně ukončit, protože důvodem je opakování se úrovní a grafiky. Ano to je pravda, ale já jsem přesně ten tip hráče, kterému to vůbec nevadí. Další věcí může být i obtížnost. Někdy se může zdát, že úroveň se prostě nedá udělat. Na druhou stranu to taky může být opačně a hráči může level přijít až moc jednoduchý.

Vzpomínka krásná a velmi zábavná, takže si myslím, že si tato zaslouží pěkné hodnocení.

Pro: Potvory, bonusy, hudba, bomby

Proti: Kratší singleplayer, po čase stereotyp

+30
  • PC 70
Téměř po 30-ti letech od vydání jsem dostal do rukou pokračování praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %

Pro: Zábavnost

Proti: Hrací doba, stereotyp

+6 +7 −1
  • PC 70
Letos jsem se nějak rozjel a za posledních čtrnáct dní dohrál tři mé herní resty. Po Pohádce o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce a Duke Nukem: Manhattan Project je to Dyna Blaster, jeden z nejznámějších dílů série Bomberman a zároveň jediný, který jsem z této série hrál.

Když pominu prostředí a zjednodušenou formu, je příběh podobný tomu z Prince of Persia, akorát nezachraňuji princeznu, ale dceru uznávaného vědátora. Tvoří ho však jen úvodní a závěrečná animace a jinak jde celou dobu o likvidaci zdí a nepřátel pokládáním bomb.

Každé bludiště je náhodně generované, což je na jednu stranu skvělé, ale na stranu druhou se mi často stávalo, že jsem se objevil v blízkosti nějaké potvory přelétávající zdi a zbytečně jsem přišel o život, aniž bych s tím mohl něco udělat.

I když byly levely plné nepřátel a nové si šlo ještě přivolat odbouchnutím východu, nejčastěji jsem se zabil sám, protože jsem se špatně postavil anebo si neuvědomil, že jsem právě sebral vylepšení a výbuch mé bomby má větší dosah. Až na posledního záporáka mi ostatní nepřišli tak těžcí na poražení, některá kola mi dala zabrat daleko více.

Ozvučení je skvělé a výborně se ke hře hodí a i hudba je povedená, jen je škoda, že mi často vypadávala a byly slyšet jen výbuchy a zvuky nepřátel. Sigleplayer je krátký, ale podle mě plně dostačující a když je chuť strávit s Dynou ještě více času, je tu ještě skvělý multiplayer.

Pro: animace, hratelnost, ozvučení včetně hudby, multiplayer

Proti: nevychytané náhodné generování, hudba často vypadává

+18
  • PC 85
Představte si to – já, malý kluk, dokonce tehdy ještě ne tak krásný s eroticky vypracovanými bicepsy jako dnes – bylo mi asi 8 let a ještě jsem nebyl pořádně senzámen s tím, co je to počítač. Doma „televizní hry“ (Nintendo), ale když jsem takhle jednou za čas mohl navštívit dědu v práci na městském úřadě, posadil mě tam za obrazovku a pustil mi zajímavou hru, kde jsem se pohyboval po jakémsi bludišti, pokládal bomby a měl za úkol zabít, co nejvíc „čertů“. Koukal jsem na to jak z jara, vypadalo to trochu lépe než mé „televizky" na blikající televizi a hlavně ovládání na klávesnici mi sedělo trochu lépe než joypad.

Hratelnost byla hodně chytlavá, postup kampaní nabíral svou intenzitu, na konci každé kapitoly skládající se zpravidla z 8 levelů čekal boss, neboli čert, s kterým nebyl žert. Dodnes si pamatuju ty rychlé, hladové saně, které vás dohnaly vždy, když jste špatně zahnuli, nebo které ustály větší než malé množství nelegálních bomb, popř. čertovské duchy chodící přes zdi… Dyna mi vydržela dlouho, samozřejmě i po tom, co jsem měl vlastní PC znova jsem rozehrával kampaň znovu a znovu a těšil jsem se, kam až se probojuju. Po čase jsem samozřejmě objevil, že není třeba hrát po každé znova, ale na hraní lze navázat pomocí kódu (nikoli cheatu), který vám hra vyhodí po úspěšném dokončení levelu. Paradoxně dlouho trvalo, než jsem objevil, že hra má také multiplayer, neboli předchůdce známého Atomic Bombermana. Mulťák byl sice chudší o to, že neměl levely, které zabíraly více než jednu obrazovku (což singleplayer měl), také zde nebyli „čerti“, ani velké množství power upů, nicméně na svou dobu se jednalo o velmi chytlavou pařbu!
+16
  • PC 90
Vzpomínám na první zkušenost s touto hrou. Bylo to někdy tuším ve třetí třídě ve školní družině. Tenkrát jsme museli čekat dlouho ve frontě, než na nás přijde řada a budeme si moct zahrát na 5 minut. Dodnes nostalgicky vzpomínám na ty časy .Minule jsem si hru stáhl do počítače a ihned jsem zavolal kamarádovi. Ten překvapeně koukal na obrazovku, než konečně řekl: ,,No nekecej! Dyna!" Když o tom tak přemýšlím, tak mam asi už program na nudné večery.

Pro: Jednoduchost, multiplayer, bomby

Proti: Krátký singleplayer

+9 +10 −1
  • PC 90
K této hře jsem se dostal někdy před 10 lety, tj. 10 let po jejím vydání. Přesto jsem se obrovsky bavil a strávil s ní od té doby několik desítek hodin.

Tak zaprvé, stáří u Dyny není znát, pořád se skvěle hraje a strčí do kapsy drtivou většinu dnešních freeware kousků. Dalším důvodem pro hraní je příběh a zvuky (samozřejmě ironicky, oboje není kdovíjaké, ale o to vlastně ve hře vůbec nejde). Důležitý je tedy level design a jednotlivé druhy potvor, každá má jiné vlastnosti, pohyby a rychlost takže je nutno využít odlišnou taktiku. Navíc nehrozí, že by hráč hru zvládl do té míry, že by nepřišel o život, některé situace se prostě čekat nedají, takže obtížnost je sice pořád stejná, ale dostačující pro každého hráče.

Samostatnou kapitolou je multiplayer, kde si s kamarádem užijete velkou zábavu na jednom PC, to se dneska už moc nevidí, bohužel.

Závěrem přeju Dyne blaster vše nejlepší k letošním 20.narozeninám a přeju dalších 20 let se spokojenými hráči.

Pro: bomby, potvory, soundtrack

Proti: většina hráčů je mladších než tato hra

+30
  • PC 85
Další z cca pětice her, která si na našem (mém a sourozenců) prvním pc usurpovala velmi vzácné místo na velkokapacitním disku Seagate 40MB. Také další z her, jejíž stěžejní výhodou je hratelnost a vše ostatní, jako je technická stránka nebo příběh, jest odsunuto do pozadí. Ne, že by tedy technická stránka byla nějak odfláknutá, naopak, na hru se příjemně dívá, i když barev by mohlo být méně (co se týče zvukových efektů, “akut“ výbuchu bomby musel být dostačující - ti, kteří v té době vlastnili plnohodnotnou zvukovou kartu, si jej jistě užili daleko více). Nakonec ani ten příběh není zlý, je podáván kresleným komiksovým stylem mezi kapitolami, v celkovém měřítku nevyniká a poctivě plní úlohu kulisy.

Jak jsem již zmínil, nejpodstatnějším plusem hry je hratelnost. Hrací doba sice není z nejdelších (přibližně 4 min. na kolo, 8 kol v kapitole, 8 kapitol), může se dostavit i stereotyp (prostředí se svým pojetím mnoho nemění), také ale díky určitému typu check pointů (po každém kole se vypíše příslušný kód) hra neprudí a zabaví. Prostředků k eliminaci je mnoho, zástupy nepřátel jsou nemalé a na konci každé kapitoly čeká boss - jako ta pověstná třešnička na dortu.

Samotnou kapitolu tvoří multiplayer (na jednom pc až pro čtyři hráče) – vyzkoušen na vlastní kůži, kdy šlo vždy o “krvavé“ šarvátky, pro trochu toho ostřejšího slova nešlo se daleko, a klávesnice byla najednou proklatě malá :-)

Pro: zbraně, nepřátelé, kódy, multiplayer

Proti: po čase stále to samé

+22 +23 −1
  • PC 90
Je to jako dnes, kdy jsme pořádali turnaje v Dyna Blaster a mačkali se 4 u jedné klávesnice. Boží zábava a jednoduchá hratelnost s fantastickými bonusovými levely v každém roundu. Srdcovka, na které jsem vyrůstal a nedám na ni nikdy dopustit. Dohráno snad tisíckrát.

Pro: Roztomilá grafika, škála všemožných příšer, možnost pro více hráčů

Proti: Velmi krátký singleplayer

+12 +13 −1