Letos jsem se nějak rozjel a za posledních čtrnáct dní dohrál tři mé herní resty. Po Pohádce o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce a Duke Nukem: Manhattan Project je to Dyna Blaster, jeden z nejznámějších dílů série Bomberman a zároveň jediný, který jsem z této série hrál.

Když pominu prostředí a zjednodušenou formu, je příběh podobný tomu z Prince of Persia, akorát nezachraňuji princeznu, ale dceru uznávaného vědátora. Tvoří ho však jen úvodní a závěrečná animace a jinak jde celou dobu o likvidaci zdí a nepřátel pokládáním bomb.

Každé bludiště je náhodně generované, což je na jednu stranu skvělé, ale na stranu druhou se mi často stávalo, že jsem se objevil v blízkosti nějaké potvory přelétávající zdi a zbytečně jsem přišel o život, aniž bych s tím mohl něco udělat.

I když byly levely plné nepřátel a nové si šlo ještě přivolat odbouchnutím východu, nejčastěji jsem se zabil sám, protože jsem se špatně postavil anebo si neuvědomil, že jsem právě sebral vylepšení a výbuch mé bomby má větší dosah. Až na posledního záporáka mi ostatní nepřišli tak těžcí na poražení, některá kola mi dala zabrat daleko více.

Ozvučení je skvělé a výborně se ke hře hodí a i hudba je povedená, jen je škoda, že mi často vypadávala a byly slyšet jen výbuchy a zvuky nepřátel. Sigleplayer je krátký, ale podle mě plně dostačující a když je chuť strávit s Dynou ještě více času, je tu ještě skvělý multiplayer.