No Rest for the Living je další z mnoha sad rozšiřujících úrovní. Já jsem se k ní poprvé dostal před několika lety díky bonusu k Doom 3: BFG Edition a nyni znovu v rámci edice DOOM + DOOM II.
V prvé řadě je škoda, že se jedná jen o devět úrovní. Oproti předchozím dvěma třiceti úrovňovým megawadům ve Final Doomu se tak jedná o dost kratší herní zážitek. Na druhou stranu je potřeba uznat, že si hra drží laťku obtížnosti celkem vysoko. Především je to velkým množstvím nepřátel, kterých je ve většině úrovní přes stovku, v některých pozdějších i přes stovky dvě. Do toho ještě hází vidle absence backpacku umožňujícího nosit dvojnásobek munice, respektive je ho možné získat až v poslední úrovni, kde už je skoro k ničemu. Kvůli tomu je fakt potřeba šetřit náboji a také zbytečně nebrat velké balíky nábojů, pokud na ně není místo. Současně mě to nutí často používat i jiné zbraně než dvouhlavňovku, u které ty náboje mizí fakt rychle.
Hraní těchto nových úrovní bylo zábavné stejně jako u zmíněného Final Doomu. Nejvíce se mi líbila úroveň Baron's Banquet a finální Tomb of Malevolence s hromadou impů a nahánějícím Cyberdémonem, asi hlavně proto, že mi přišly jako nejtěžší. Jen je velká škoda, že těch devět úrovní uteče hrozně rychle.
V prvé řadě je škoda, že se jedná jen o devět úrovní. Oproti předchozím dvěma třiceti úrovňovým megawadům ve Final Doomu se tak jedná o dost kratší herní zážitek. Na druhou stranu je potřeba uznat, že si hra drží laťku obtížnosti celkem vysoko. Především je to velkým množstvím nepřátel, kterých je ve většině úrovní přes stovku, v některých pozdějších i přes stovky dvě. Do toho ještě hází vidle absence backpacku umožňujícího nosit dvojnásobek munice, respektive je ho možné získat až v poslední úrovni, kde už je skoro k ničemu. Kvůli tomu je fakt potřeba šetřit náboji a také zbytečně nebrat velké balíky nábojů, pokud na ně není místo. Současně mě to nutí často používat i jiné zbraně než dvouhlavňovku, u které ty náboje mizí fakt rychle.
Hraní těchto nových úrovní bylo zábavné stejně jako u zmíněného Final Doomu. Nejvíce se mi líbila úroveň Baron's Banquet a finální Tomb of Malevolence s hromadou impů a nahánějícím Cyberdémonem, asi hlavně proto, že mi přišly jako nejtěžší. Jen je velká škoda, že těch devět úrovní uteče hrozně rychle.
Pro: Zdařené levly s hordami nepřátel! Nestárnoucí pecka!
Proti: Krátká herní doba. Pořád je to jen mission pack i když pekelně dobrý!