Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Frustrace z hraní Resurrection of Evil pro Doom 3 mě dovedla k tomuto zapomenutému addonu, který byl přibalen k BFG edici. A oh boy, byl to teda solidní nářez. Vypuštění páry v devíti mapách (včetně jedné tajné) jsem umocnil použitím Brutal Doomu v jeho poslední verzi 21.

BDv21 přináší hromady gameplay změn, včetně nových zbraní, jako automatická brokovnice, railgun nebo BFG10k. Jestli si ale myslíte, že je hraní díky tomu jednodušší, opak je pravdou. Nepatřím zrovna mezi důmové ořezávátka a na UV jsem se docela zapotil. Umíral jsem. Akce je mnohem rychlejší, intenzivnější. V původní hře máte spoustu času reagovat, všechno je pomalejší. V BD začnou impové své rip & tear dříve, než stačím říct "a doprdele". Odměnou jsou totální jatka, která jen těžko hledají konkurenci.

Ale zpět k addonu jako takovému. Ten nejlepší level-design, který s přehledem vytírá podlahu s původními mapami Dooma II. Rozsáhlé, členité, přesto jasně čitelné a lehce nevigovatelné kousky. Ideální dávkování akce, vyvážený ammo management. Každá mapa je zajímavá, bez zbytečných otravných prvků. Z toho několik jich ještě přináší opravdu adrenalinové momenty. Např. přepadovka ve Vivisection, kde se v jeden moment vyvalí hromady nepřátel do všech koutů mapy. Nebo naprosto FENOMENÁLNÍ poslední level. Ještě se mi v Doomovi nestalo, abych po dohrání měl chuť celou mapu opakovat. Zvlášť, když je to s bossfightem.

Jestli kvůli něčemu stojí kupovat zprasenou BFG edici, tak je to právě tenhle map pack. Nutnost, pro všechny oldschool FPS pozitivní!
+26
  • PC 85
Nářezový datáč. Jestli něčím může být Doom nudný, tak jedině díky nedostatku nepřátel. V No Rest for the Living tohle neplátí. V docela malých úrovních na vás hra posílá po vlnách tolik démonů, že za chvíli přes jejich mrtvoly nejsou vidět náboje na zemi. Někdy jsem se pěkně zapotil. A to jenom na trapáckou obtížnost Hurt Me Plenty. Obížností se přídávek v klidu vyrovná Plutonie, s tím rozdílem, že tady ještě zábavnější level design.

Na druhou stranu je devět úrovní zoufale krátká herní doba. A to i v případě, že jsem nikam nepospíchal. Pečlivě jsem úrovně prohledával a hru si vychutnával plnými doušky. Bágl jsem sebral až v poslední úrovni. Nepřátel je hodně a já jsem pořád nucen točit zbraně. Level design mi nedovolí nikam zabloudit. Všechno krásně zapamatovatelné a hezké. Snad jedině nové vizuální zvárnění mapky je trochu nepřehledné. Ale na to se dá zvyknout. Ovládání je moderně navržení. Na tohle ani není potřeba GZDoom. Šlape to skvěle.

Jednou se mi stalo, že jsem uložil v místě, kde jsem se po načtení objevil zaseklý ve zdi. Zapnutím kódu procházení zdí by byla jediná možnost, jak se z toho dostat bez toho, aniž bych musel načíst hru v předchozím levelu. Kódy nefungují. Tohle je snad první starý Doom, kde nejde spustit ani IDDQD, ani IDKFA. Jako, s kódama nehraju, ale načíst hru někde o misi dál mě trochu naštvalo.

Ještě by také mohl fungovat quick save a quick load. To je ale jenom hnida na jinak perfektním přídavku.

Pro: bombastický design úrovní, hodně nepřátel, solidní obtížnost, devět nabušených úrovní bez hluchých míst

Proti: nepřehledná mapka, chybí quick save/load, jen devět úrovní

+18
  • PC 80
Nenápadný přídavek, který však skrývá mnoho nefalšované zábavy. Pouhých 10 levelů o průměrné délce 10 minut může zavánět pachem zkaženého impího masa, ovšem akce je natolik vydatná, že na konci má člověk pocit, jako by zachránil svět. Líbí se mi, že bylo upuštěno od konceptu Master Levels for Doom II a Final Doomu, kde byly úrovně designovány někdy až příliš složitě, nebo chcete-li zákeřně. Mikro-přídavek No Rest For The Living má poměrně jednoduché a vlastně i spíše menší úrovně, v kterých se nedá zakysnout. Vizuálně jsou levely dokonce i hezčí, nebo chcete-li působivější než v originálním Doomu I a II. Klíče není třeba hledat, kolikrát se na vás smějí už z dálky, ale z designu okolního prostředí cítíte, že jakmile jej vezmete, otevřete bránu do pekel. Přepadovky monster zezadu zde tedy nejsou aktem zákeřnosti designéra, ale očekávaným a snad i chtěným mechanismem, který vyvolá v hráči opravdový pocit boje proti přesile.

Síla této jednohubky tedy spočívá ve frenetické akci na relativně malém prostoru, která společně s aktivovaným Brutal Modem dokáže zdatně konkurovat pozdějším dílům Doom 2016 a Doom Eternal. Myslím, že ani nejsem schopen hru hodnotit bez Brutal Modu, ten je pro zážitek z No Rest For The Living naprosto zásadní.
+15