Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Desperados 2: Cooper's Revenge

30.04.2006
74
38 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Desperados 2: Cooper's Revenge je pokračováním úspěšné takticko-akční strategie Desperados: Wanted Dead or Alive, svým herním mechanismem vycházející ze slavnější série Commandos. Příběh je opět zasazen do Nového Mexika, kde se stejně jako v prvním díle ujmete role nájemného lovce Johna Coopera, který se se svými kumpány (McCoy, Kate O´Hara, Sam Williams, Pablo Sanchez a Hawkeye) snaží pomstít svého bratra a překazit plány zlotřilých padouchů. První dvě mise slouží jako tutorial (děj hry začíná v Santa Fe), během dalšího putování se dostanete na známá místa (pevnost Eagle's Nest), ale i do nových lokací, ve kterých se dočkáte spousty zvratů.

Herní kampaň nabízí 20 misí v rozdílných prostředích (kaňon, indiánská vesnice, příhorské pueblo) a paletu různých úkolů (záchranu a vysvobození, odklizení nepřátelského bosse, tichou diverzní akci bez možnosti zabíjet). V jednotlivých misích budete muset využívat všech dovedností vaší skupiny, které jsou pro každou postavu jedinečné, přičemž pouze správné načasování a dobře promyšlený postup budou slavit úspěch. Obrovskou výhodou oproti prvnímu dílu je možnost přepnutí do pohledu třetí osoby, který umožňuje přesnější tahy a herní variabilitu.

Příběh pokračuje ve hře Helldorado: Conspiracy, která vyšla o rok a půl později a s Cooperem a jeho bandou se hráč setká také ve třetím dílu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Pokud je pro vás herní systém alá Commandos neodolatelnou záležitostí, je tato hra to pravé ořechové a jasný příslib. Už první díl dokázal rozeznít mou spokojenost ve velkém stylu, teď navíc musím ocenit vylepšení ve formě možnosti přepnout z klasicky izometrického pohledu do formátu 3rdPA, kterému jsem původně nechtěl věnovat pozornost, protože izometrickou grafiku mám rád a normálně mi stačí, ale nakonec jsem hru dohrál tak, že si oba pohledy byly dobře fifty-fifty. Nebál bych se označit toto vylepšení za geniální prvek, který hratelnost nezanedbatelně zvyšuje a z celé hry dělá maximálně zábavný kus. Obtížnost není ani na nejtěžším stupni velká, hudební doprovod je stylový, možná jen ty dějové předěly mezi misemi mohli být méně statické a všechny udělané ve stylu závěrečné animace.

Pro: herní systém, grafika, původní dabing

Proti: příliš lehké i na nejtěžší obtížnost, statické prostřihy mezi misemi

+21
  • PC 65
Spellbound se už v Robinu Hoodovi odvrátil od pečlivě plánované taktické akce ala Commandos a vsadil na poněkud akčnější pojetí, kdy občas prostě není možné kvůli nesmyslně vysokému počtu nepřátel využít stealth postup bez zabíjení a je nutné to na férovku vystřílet.

Cooper's Revenge je v podstatě ten stejný případ. Jen zde najdeme 3D pohled, díky kterému je ta akce o něco snesitelnější, i když se nám hra mění na takovou zvláštní pseudo střílečku. Bohužel to hráče nenutí se moc snažit a nejjednodušší cesta je většinou někde se zakempit, vystřelit do vzduchu a čekat. Velká výhoda je, že můžeme jedním tlačítkem přepínat pohledy a tím zjišťovat pozice a pohyb nepřátel, tudíž je hra v podstatě velmi lehká.

Často kritizovaná kamera mi nakonec problémy nedělala. Zkuste WSAD pro pohyb postavy, Q+E pro otáčení kamery a F+V pro zoom/odzoomování. Po pár minutách jsem to měl už zautomatizované.

Trochu mi vadil malý počet lokací, které byly navíc zrecyklované z prvního dílu. Hra sice obsahuje fyzikální engine, takže postavy hezky padají z útesu či přepadávají přes zábradlí, ale občas se začne neuvěřitelně kousat. Kvůli akčnějšímu pojetí hry jsem ani nebyl nucen využívat všechny schopnosti postav a třeba doktorův first-aid je kvůli přítomnosti velmi rychlého autohealu naprosto zbytečný skill. Novou postavu indiána jsem použil jen když jsem musel a až úplně na konci jsem se dočkal využití jeho speciální schopnosti, kdy může vzít celou partu indiánů a poslat je proti nepřátelům, což vypadalo skvěle a znatelně to ulehčilo postup. Škoda, že to jde využít jen na jednom místě v celé hře.

Čert vem, že příběh stojí za starou bačkoru, postavy se stále o něco zasekávají, občas vás někdo zastřelí skrz zeď, ve 3D pohledu zaměříte i to, co jinak ne, grafika je... no vlastně grafika je místy i docela pěkná, i když to zezačátku nevypadá. Tahle hra je přesto pořád docela zábavná. Jen není taková, jaká bych chtěl, aby byla. Tzn. nekráčí ve šlépějích geniálního prvního dílu.

Pro: Hratelnost, převážně zajímavé mise, hudba, dvojitý quicksave

Proti: Až moc akční, autoheal, zasekávání postav o všechno možné, HW náročnost, AI nepřátel

+15
  • PC 70
Desperados 2 se vydalo podobnou cestou, jako Commandos, ale tam příklon k akčnímu pojetí nastal až ve třetím dílu. Už předchozí hry, které Spellbound vytvořil, na tom byly podobně, ale předpokládal jsem, že se série Desperados bude držet ve starých kolejích. Vystřílet téměř kompletně asi půlku misí s jednou postavou však v jedničce rozhodně nešlo.

Jelikož je to již více jak rok, co jsem hrál Chicago 1930, skončil jsem při prvním spuštěním hry až v pět hodin ráno, jak mě ta hratelnost chytla. Asi mi to chybělo. Velmi rychle se však začaly objevovat nedostatky, kvůli kterým jsem nakonec asi na dva týdny hraní přerušil. Kamera ještě šla, i když její ovládání mě místy opravdu vytáčelo, a když mi občas pohled zakrývaly skály nebo stromy, bylo těžké najít ten správný úhel. Horší to však bylo s bugy.

Těch bylo opravdu požehnaně. Někdy třeba nepřítel po ráně pěstí odlétl z mapy, v jedné misi stačilo splnit jen polovinu úkolů (tři ze šesti) a spustila se mise nová (já však chtěl splnit všechny), občas byla buglá patra a postavy se teleportovaly o patro výše nebo níže, členové týmu se sekali o domy, ploty a další překážky a na řadu přišly i mapy, v nichž jsem nemohl odstranit nepřátele, na které jsem viděl, ale přes neviditelné bariéry jsem se k nim nemohl dostat.

Nemohu pochválit ani cutscény, jejichž komiksové pojetí mi sem úplně nesedlo a spíše to vypadalo, že vývojáři chtěli hlavně ušetřit. Také umělá inteligence nepřátel není na vysoké úrovni a někteří byli tak tupí, že se dali omráčit nebo zabít zbraní na blízko, aniž by si mě všimli, a to i v situacích, kdy jsem k nim doběhl a museli mě vidět i slyšet. Tento problém však nenastával příliš často a nově přítomné grafické znázornění hluku fungovalo dobře. Bohužel mi však nešel zobrazit pohled nepřátel, což je asi způsobeno nekompatibilitou s novými grafickými kartami. Že šla hra dohrát i bez této funkce trochu svědčí o její obtížnosti, a to jsem hrál na tu nejtěžší.

Hra obsahuje řadu novinek. Nejpodstatnější je asi možnost přepnout na pohled ze třetí osoby, ale ten jsem jen vyzkoušel a dál ho už nepoužíval. Naopak rychlou akci, při které lze naplánovat činnosti pro více postav najednou, jsem místy používat musel, ale snažil jsem se si hru tímto způsobem neulehčovat příliš často.

Desperados 2 není špatnou taktickou strategií, nabízí skvělý soundtrack a rozmanité úkoly, které se ale bohužel odehrávají v podstatě jen v pěti lokacích. Určitě je to lepší volba, než Robin Hood: The Legend of Sherwood nebo Korea: Forgotten Conflict, ale na ty nejlepší tituly ze stejného žánru se nechytá. Teď mě čeká Helldorado: Conspiracy, a pak už hurá na novinky od Mimimi.

Pro: hratelnost, znázornění hluku, rychlá akce, soundtrack, rozmanité úkoly

Proti: příliš akční, bugy, cutscény, nízká obtížnost

+12
  • PC 75
Už je to pár let, co jsem se dostal k Desperados. Pak jsem se po asi 7mi letech k sérii vrátil, když jsem si s nadšením zahrál Helldorado a prakticky okamžitě ho dohrál. Nakonec mi teda zbývala Desperados 2, které jsem taktéž rozhodně nechtěl odfláknout. Nakonec musím dát zde uživatelům za pravdu, že tento díl je ze všech asi nejméně povedený.

Prvně kombinuje 3D pohled a klasickou strategii. Nicméně 3D pohled je úplně k prdu, protože kdykoliv Vás uvidí, vy končíte a vlastně těch šancí moc nemáte. Klasický strategický mod je pro změnu zase neuvěřitelně jednoduchý. Každou misi, kde můžete střílet, s prostě jenom chytře postavíte a všechno na hromadě postřílíte. Postrádá to pro mě ty ony prvky, kdy se člověk prostě musí plížit ať chce nebo ne. Ten stejný problém si pamatuju i u Commandos 3. Každopádně tam alespoň byly dobré a zajímavé mise.

Tady je dalším kámenem úrazu příběh, který opět podporují ty slabé mezividea, stejně tak jako u Helldorada. Pár zajímavých misí se přesto určitě najde (útok na tábor vesničanů), ale vesměs žádné překvapení.

I tak jsem ale rád, že jsem si hru zahrál a na několik hodin se v ní pečlivě vyřádil. Byla jednoduší než její předchozí díly, ale zase se hrála sama. Doufám, že se ještě v budoucnu dočkám nějaké podobné hry, protože tenhle nápad se mi snad nikdy neomrzí.

Pro: herní mechanismus, divoký západ ve hře, návykovost

Proti: velice lehké, graficky náročné, nezajímavá mezividea

+9