Dead or Alive je prvním dílem početné série bojových her, které započaly na arkádových automatech roku 1996 v Japonsku. Po úspěšném startu se později hra dostala i na domácí konzole i mimo rodné Japonsko a také rozšířené ++ verze. Jak je u bojových her zvykem, příběh nehraje příliš podstatnou roli, ale jisté náznaky zde jsou. Hráč tak sleduje příběh Kasumi, která se zapojí do turnaje Dead or Alive, kde se chce pomstít svému strýčkovi Raidou za zmrzačení jejího bratra. V honbě za pomstou ji čeká několik zdatných protivníků.
Kasumi ovšem není jediná hratelná postava a na hráče tak čeká celkem 9 různých bojovníků v základní verzi, přičemž ve verzi ++ se k nim přidávají ještě další dvě postavy. Mezi bojovníky lze najít i postavu Jann Lee, při jehož tvorbě se tvůrci inspirovali u herce Bruce Leeho či Ryu Hayabusa, známého ze série Ninja Gaiden. Každá z postav má své unikátní pohyby a charakter.
Jednotlivé verze se od sebe samozřejmě liší v maličkostech. Původní Arcade verze běží na modifikovaném enginu hry Virtua Fighter 2 a nepodívala se mimo Japonsko. Stejně tak na domácím trhu zůstala i Saturn verze, která přidala do hry několik nových herních módů, FMV intro či odemykatelné kostýmy. PlayStation verze vydaná i na západě pak prošla grafickým vylepšením, změnou hudby a novými arénami či dalšími kostýmy, jejichž počet navíc PAL verze ještě rozšiřuje. Dead or Alive++ je pak vylepšenou PlayStation verzí obsahující navíc mód "Tag Battle". Dead or Alive 1 Ultimate pro Xbox je portem Saturn verze s lehkými úpravami.
Tainaru
Občas jsem pokukoval po různých nejnovějších hrách z této série na Switch a schválně jsem si žádnou nekupoval, protože nejsem obeznámen s postavami, světem a prostě jsem vůbec netušil, o čem to je, tedy kromě toho, že se jedná primárně o mlátičku. Takže zkusmo jsem naběhl hned na první díl, který beru jako vstupní vrátka do této známé značky a naslepo jsem si vybral emulátorovou verzi na Segu Saturn, jíž ale zřejmě chybí 3 bonusové postavy z nějakých pozdějších verzí hry. Ne, že by to byl velký rozdíl.
Graficky hra nijak extra nevyčnívá; je zobrazena přesně tím způsobem, jaký by od ní člověk čekal, nicméně ve své době byla za grafiku chválena. Bojiště jsou vytvořena plně ve 3D, takže kamera může před zápasem rotovat kolem dokola. Postavy vypadají celkem k světu, a to především ty ženské. Pobavilo mě, že v možnostech nastavení se jim dá zapnout hopsající hrudník (hopsá efektně a velmi viditelně – chápu, že někoho to může vyrušovat). A nikde žádná krev.
Příběh představuje turnaj Dead or Alive, kde se scházejí ti nejlepší bojovníci a zápasí o titul světového šampiona plus příjemnou peněžitou odměnu. Jednou z bojujících je i kunoichi Kasumi, jejíž bratr Hayate byl zmrzačen v souboji jejich strýčkem Raidou (ten se náhodou také účastní souboje), takže Kasumi jde Raidouovi nadělit pořádný výprask. Hráč si však může vybrat kohokoliv z původních osmi zúčastněných postav. Příběhovou kampaň jsem sice nejprve prošel právě s Kasumi, ale poté jsem vyzkoušel i všechny ostatní, a zkusil jsem si zahrát i nějaké vedlejší módy, i když se od toho příběhového příliš neliší. A zatímco Kasumi nejprve dostávala nakládačku, postupně se mi vedlo lépe, jak mi přecházelo do ruky ovládání. Naštěstí postavy reagují na povely okamžitě, což je fajn. Z hlediska efektivity a ovládání jsem si docela oblíbil Lei Fang, Baymana nebo třeba Jann Leeho. Někoho může zajímat, že postavy mohou použít mimo klasické údery dva různé chvaty na uchopení protivníka (útočný a defenzivní).
Hra není nijak dlouhá. Tím spíš, pokud hráč hraje na emulátoru. Zápasy jsou odehrané během chvilky a pak už ani moc není důvod pokračovat v dalším hraní, ledaže by měl k ruce třeba někoho na pvp (na původním vydání pro automaty to muselo být rozhodně zábavnější).
Dohromady jsem v tom strávil odhadem kolem tří hodinek a i to mi přišlo víc než dost. Takže jako první seznámení s postavami fajn a třeba se někdy mrknu na ty moderní „plážové“ hry.
Herní výzva 2025 – 9. Dohraj hru, která má v názvu slovo “Life” nebo slovo “Alive”. (Hardcore)
Graficky hra nijak extra nevyčnívá; je zobrazena přesně tím způsobem, jaký by od ní člověk čekal, nicméně ve své době byla za grafiku chválena. Bojiště jsou vytvořena plně ve 3D, takže kamera může před zápasem rotovat kolem dokola. Postavy vypadají celkem k světu, a to především ty ženské. Pobavilo mě, že v možnostech nastavení se jim dá zapnout hopsající hrudník (hopsá efektně a velmi viditelně – chápu, že někoho to může vyrušovat). A nikde žádná krev.
Příběh představuje turnaj Dead or Alive, kde se scházejí ti nejlepší bojovníci a zápasí o titul světového šampiona plus příjemnou peněžitou odměnu. Jednou z bojujících je i kunoichi Kasumi, jejíž bratr Hayate byl zmrzačen v souboji jejich strýčkem Raidou (ten se náhodou také účastní souboje), takže Kasumi jde Raidouovi nadělit pořádný výprask. Hráč si však může vybrat kohokoliv z původních osmi zúčastněných postav. Příběhovou kampaň jsem sice nejprve prošel právě s Kasumi, ale poté jsem vyzkoušel i všechny ostatní, a zkusil jsem si zahrát i nějaké vedlejší módy, i když se od toho příběhového příliš neliší. A zatímco Kasumi nejprve dostávala nakládačku, postupně se mi vedlo lépe, jak mi přecházelo do ruky ovládání. Naštěstí postavy reagují na povely okamžitě, což je fajn. Z hlediska efektivity a ovládání jsem si docela oblíbil Lei Fang, Baymana nebo třeba Jann Leeho. Někoho může zajímat, že postavy mohou použít mimo klasické údery dva různé chvaty na uchopení protivníka (útočný a defenzivní).
Hra není nijak dlouhá. Tím spíš, pokud hráč hraje na emulátoru. Zápasy jsou odehrané během chvilky a pak už ani moc není důvod pokračovat v dalším hraní, ledaže by měl k ruce třeba někoho na pvp (na původním vydání pro automaty to muselo být rozhodně zábavnější).
Dohromady jsem v tom strávil odhadem kolem tří hodinek a i to mi přišlo víc než dost. Takže jako první seznámení s postavami fajn a třeba se někdy mrknu na ty moderní „plážové“ hry.
Herní výzva 2025 – 9. Dohraj hru, která má v názvu slovo “Life” nebo slovo “Alive”. (Hardcore)
Fingon
oldgamer89
GodOfTheSick
Pro: Rychlé; krátké
Proti: Zastaralé