Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Jistý nejmenovaný kolega zde tuto hru, přesněji řečeno její soubojový systém, přirovnal k Dark Souls. To je, vážení a milí, naprostý giga uber blábol, který by zasloužil kopanec do klenotů, neboť nejen že Dead Cells chybí jedno kouzelné "D" v takzvaném prostoru, konkrétně hloubka, ale obecně vzato je soubojový systém - a celý jeho design - markantně odlišný. Důvod je prostý. V Dead Cells ovládáte týpka, vizuálně připomínajíc Raziela z Legacy of Kain: Soul Reaver, který se nepohybuje jako těžkotonážní vandrák s artritidou v nohách brodíc se řekou cementu. A jeho zbraně, jež třímá, neváží 100 0000 tun.

Ano, dalo by se říci, že ono nerozvážné přirovnání mnou pohnulo od samotnách základů, někdo moderní by mohl podotknout, že jsem "triggered" ale vážně, vězte, že Dead Cells má od DS hodně daleko. Jediné co mají společného, že jsou obě těžké, ale ze zcela jiných důvodů.
Dead Cells se totiž ovládá skvěle jak na ovladači, tak i s myšákem a klávesnicí (ne, tuto hru nedisajnovali hovada, která doposud nepochopila, že k počítači není přibalen XBOX controller). Akce je rychlá a responsivní, progress system je jednoduchý, efektivní a neustále vás odměnujě, nikoliv trestá, (ne, tato hra nebyla designována sadistickými dementy) čím dále se dostáváte, čím lépe se vám vede, čím více umíráte, tím jste silnější a rychlejší...ironie, že. Synergie zbraní je naprostým klíčem k úspěchu a i když se tu hraje trochu na náhodu, všechny zbraně/gadžety jsou tak dobře vymyšleny a vybalancovány, že žádná kombinace není špatná.

Negativa....jooo, kdyby bylo více levelů a bossů na kuchání bylo by to fajn, ale jinak si nelze na nic stěžovat, tedy pokud nemůžete vystát "rogue like" hry.

Dead Cells je neskutečný překvapení a výborná hra která by bez IGN, a jeho blamáži s "recenzí" zapadla a nikdo by o ni neměl ani páru. Díky IGN.
Čím méně vám o Dead Cells řeknu tím lépe. Ono to nakonec tak komplikované není, hra všechno pěkně vysvětlí.....a nerad bych vás připravil o překvapení, které jsem prožil i já. Nenechte si ji ujít. Pokud máte rádi výzvu a super detailní pixel art grafiku "knock yourself out" ale bacha, je to návykové jako kukuřičný lupínky!

Pro: Nejlepší hra v žánru - ovládání, hratelnost, obtížnost, vyváženost, top pixel art, bossové....

Proti: ...mohlo by jich být více, stejně tak levelů....no snad příště.

+19
  • PC 70
Dead Cells je další hra v řadě roguelike a plošinkovek, které jsem v poslední době dohrál a přestože mě asi před rokem na androidu poměrně bavila, v konkurenci PC titulů už nevychází tak jistě. V podstatě se nabízejí dvě srovnání a to jednak Hades a potom Spelunky 2. A obě tyto hry jsou ve svém ohledu dotažené zkrátka více. To neznamená, že by Dead Cells byly špatnou hrou, ale neoplývají ani onou audiovizuální a narativní propracovaností Hadesu, ani promyšleným hardcore leveldesignem druhého dílu Spelunek, který vás neustále nutí k lepšímu hernímu výkonu. Tam, kde Hades nabídne silný příběh s množstvím odboček, tam Dead Cells obsahují jen poskrovnu lore (které se ani zdaleka neblíží například lore v Hollow Knightovi). Stejně tak biomy v Dead Cells jsou ve srovnání s těmi ve Spelunkách poměrně fádní, prostředí (kromě grafiky) nenabízí zásadnější změnu gameplaye. Hra je navíc poměrně jednoduchá, ale kvůli svému ne zcela průhlednému systému zásahů můžete často umřít, aniž to čekáte (nepřítel vám ubere nečekaně mnoho zdraví z healthbaru). Můj typický run byl "pohoda, pohoda a najednou z ničeho nic smrt". Tuhle mírnou nudu občas naruší elitní nepřátelé a pak samozřejmě bossové. Ale i ti se postupně stanou jen o něco delší "zdržovačkou". Lze namítnout, že ve chvíli, kdy Dead Cells poprvé dohrajete a odemkne se vám vyšší obtížnost, hra nabude na větší komplexitě a tím snad i zábavnosti. To je možná pravda, ale nemyslím, že je dobrý nápad nutit hráče dohrávat pořád dokola stále stejné biomy bez větších překvapení s jen o něco těžšími nepřáteli. Patřím k těm hráčům, kteří, když splnili hlavní cíl, hry odkládají. A o dosažení true endingu v řádu nižších stovek hodin opravdu nestojím. Silná stránka Dead Cells jsou určitě spousty různých typů zbraní, skillů (pasti a granáty) a mutací, které postupně odemykáte a jejichž synergie a efektivitu v boji je skutečně zábavné objevovat. Na druhou stranu je potřeba říct, že aby se vám zbraně zpřístupnily, tak musíte získat v průběhu hraní jejich blueprint, který si pak ještě musíte koupit. Což vede ke grindu a je svým způsobem opruz, že i když hru dohrajete, tak víte, že vám bylo znemožněno svobodně si vybrat z většiny bojového arzenálu (myslím, že jsem odemkl tak třetinu) a tím i herní taktiky. Ale i tak je zbraní hodně a stejně tak jejich bonusů, čímž je i náročnější dosáhnout oné správné synergie. Opět, je tady custom mode, kde si můžete nechtěné zbraně a skilly zamykat, aby se vám ve hře neobjevovaly, ale to zkrátka považuju jen za jakési obcházení špatného gamedesignu. Z těch pozitivních věcí je potřeba zmínit variabilní nepřátele a poměrně pěknou pixelartovou grafiku. Obecně ale doporučuji hrát Dead Cells teprve po výše zmíněných titulech - Hades, Spelunky 2 a kvalitních metroidvaniích jako je Hollow knight. A to nemluvím o černém koni roguelike žánru posledních let, Noitě.
+13
  • PC 70
Nejsem vyloženě fanda rogule-like(lite) her, ale extrémně kladné hodnocení na Steamu mě přesvědčilo, abych dal Dead Cells šanci. Přeci jen 97% od více než sto tisíc lidí není špatný výsledek.

První dvě hodiny se musím přiznat byly utrpení. Když jsem zjistil po své první smrti, že celý můj postup byl zahozen a to tak, že si nenesu vůbec nic dále, ani sebemenší schopnost nebo věc, pouze to, co jsem se sám naučil, tak jsem chtěl se hrou seknout. Nevěřil jsem, že dokážu beze smrti přejít až do bodu, kdy se určité části zachovají.

Když jsem dal ale hře ještě šanci a s vypětím sil se mi to podařilo, byl jsem zaháčkovaný ve smyčce, kdy každá další smrt mě učinila lepším a to především skillem. Obtížnost byla zvolena přesně na hraně, kdy jsem to chtěl vzdát a kdy jsem měl neuvěřitelný pocit satisfakce z úspěchu.

Nakonec konec padnul a ze mě obrovská úleva. Když jsem pak zjistil, že pro opravdový konec bych hru musel dohrát vícekrát, ta na to už jsem koule neměl, to mi přišlo jako bičovat se do vlastních zad, zvlášť, když tam venku čeká tolik skvělých příběhů v jiných, mnohem přístupnějších hrách. A když už jsme u toho příběhu, ten sice vyprávěn krásně na pozadí tajemně, moje nároky však neuspokojil ani trochu. Co jsem pak shlédnul na YouTube od lidí, co tomu dali dalších 100 hodin, aby viděli „pravé konce“, tak jsem nebyl o nic více ohromen.

Nemůžu tedy porovnávat s mnoha jinými hrami z žánru (FTL zatím nic nepřekonává), ale musím uznat, že hra mě dokázala zaháčkovat stylem, na který nejsem zvyklý, ale subjektivně to není zkušenost, kterou bych si chtěl v blízké budoucnosti zopakovat. Dost smíšené pocity
+9