Dead Cells je další hra v řadě roguelike a plošinkovek, které jsem v poslední době dohrál a přestože mě asi před rokem na androidu poměrně bavila, v konkurenci PC titulů už nevychází tak jistě. V podstatě se nabízejí dvě srovnání a to jednak Hades a potom Spelunky 2. A obě tyto hry jsou ve svém ohledu dotažené zkrátka více. To neznamená, že by Dead Cells byly špatnou hrou, ale neoplývají ani onou audiovizuální a narativní propracovaností Hadesu, ani promyšleným hardcore leveldesignem druhého dílu Spelunek, který vás neustále nutí k lepšímu hernímu výkonu. Tam, kde Hades nabídne silný příběh s množstvím odboček, tam Dead Cells obsahují jen poskrovnu lore (které se ani zdaleka neblíží například lore v Hollow Knightovi). Stejně tak biomy v Dead Cells jsou ve srovnání s těmi ve Spelunkách poměrně fádní, prostředí (kromě grafiky) nenabízí zásadnější změnu gameplaye. Hra je navíc poměrně jednoduchá, ale kvůli svému ne zcela průhlednému systému zásahů můžete často umřít, aniž to čekáte (nepřítel vám ubere nečekaně mnoho zdraví z healthbaru). Můj typický run byl "pohoda, pohoda a najednou z ničeho nic smrt". Tuhle mírnou nudu občas naruší elitní nepřátelé a pak samozřejmě bossové. Ale i ti se postupně stanou jen o něco delší "zdržovačkou". Lze namítnout, že ve chvíli, kdy Dead Cells poprvé dohrajete a odemkne se vám vyšší obtížnost, hra nabude na větší komplexitě a tím snad i zábavnosti. To je možná pravda, ale nemyslím, že je dobrý nápad nutit hráče dohrávat pořád dokola stále stejné biomy bez větších překvapení s jen o něco těžšími nepřáteli. Patřím k těm hráčům, kteří, když splnili hlavní cíl, hry odkládají. A o dosažení true endingu v řádu nižších stovek hodin opravdu nestojím. Silná stránka Dead Cells jsou určitě spousty různých typů zbraní, skillů (pasti a granáty) a mutací, které postupně odemykáte a jejichž synergie a efektivitu v boji je skutečně zábavné objevovat. Na druhou stranu je potřeba říct, že aby se vám zbraně zpřístupnily, tak musíte získat v průběhu hraní jejich blueprint, který si pak ještě musíte koupit. Což vede ke grindu a je svým způsobem opruz, že i když hru dohrajete, tak víte, že vám bylo znemožněno svobodně si vybrat z většiny bojového arzenálu (myslím, že jsem odemkl tak třetinu) a tím i herní taktiky. Ale i tak je zbraní hodně a stejně tak jejich bonusů, čímž je i náročnější dosáhnout oné správné synergie. Opět, je tady custom mode, kde si můžete nechtěné zbraně a skilly zamykat, aby se vám ve hře neobjevovaly, ale to zkrátka považuju jen za jakési obcházení špatného gamedesignu. Z těch pozitivních věcí je potřeba zmínit variabilní nepřátele a poměrně pěknou pixelartovou grafiku. Obecně ale doporučuji hrát Dead Cells teprve po výše zmíněných titulech - Hades, Spelunky 2 a kvalitních metroidvaniích jako je Hollow knight. A to nemluvím o černém koni roguelike žánru posledních let, Noitě.