Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
This is the end, choom.


Mezi severní a jižní Kalifornií se v píscích pustiny a vlastních odpadcích rozprostírá megapole Night City. Město má k utopické vizi budoucnosti daleko a stejně daleko má k dokonalosti i hra, která jej zobrazuje. Hlavní příběhová linka se celkem zdařile vine, ústřední charaktery jsou zajímavé až vyloženě výborné (k tomu více dále). Bohužel i v případě hlavních trumfů Cyberpunku jsou vidět zkratky omšelými a zapáchajícími uličkami velkoměsta. První kapitolou projdete s novým parťákem. Je z toho velké přátelství, které vám ale hra pustí doslova v režimu „fast forward“. Jako by na chudáka Jackieho už nezbyly CDPR peníze. A co hůře nezbyly peníze na pár lékárniček, které by se dobráckému medvědovi hodily. „V“ sám je asi škrt, neb mu žádnou nepodal (měl jsem jich stovky) a to si ke konci stejného questu s vervou jednu od Takemury šlehne. Holt… RIP Jackie Welles – Died of narrative reasons.    

Mohu však zároveň s klidem upokojit. Hlavní i vedlejší questy jsou jinak velmi kvalitní a snesou srovnání s těmi nejlepšími RPG v žánru. Podobně na ústřední postavy děje se můžete těšit. Johnny Silverhand je vynikající společník. Vzájemné špičkování s hlavním hrdinou není třeskutě vtipné. Ale je prodchnuto hezkou dávkou poctivého životního sarkasmu. Iluze nepřeje hra ani dalším. Semele stále věřící, důvěřující a zrazovanou Judy (mimochodem má parádní závěrečný quest). A celou hru drtí i Panam, kterou považuji za jednu z nejvíce „živoucích“ postav v historii RPG. Jo a taky mi trochu osobností připomínala Jaheiru v nějaké mladší verzi. :) Velmi dobrý je ale i Kerry. Z méně důležitých jsem si vedle dalších oblíbil i Delamaina či Meredith Stout. Opětovné setkání s touto „corporate bitch“ ve druhé kapitole bylo překvapením, které i dobře pobavilo. Zároveň však musím zmínit, že Witcher 3 byl přeci jen jinde. U Cyberpunku mě ústřední děj i hlavní charaktery bavily. Ale k emocionální horské dráze předchůdce bylo stále daleko.

Obecně je ale Cyberpunk vystavená kostra dinosaura, která s bídou drží pohromadě. Většina „contentu“ je s prominutím celkem odpad. Pravda, nic vás vyloženě nenutí čistit mapu od všech „Gigs“ a „NCPD Scanner Hustles“. Nicméně tvoří velkou část gameplay a jsou nudnější než otazníčky ve Witcheru 3. Mezi Gigs se tedy občas najde dobrý s velmi slušnou „backstory“. Bohužel ta je podána hlavně skrze čtení mailů a „shardů“. Což sice CDPR vše citelně zlevnilo, ale je to ten nejhloupější způsob, jak prezentovat solidní quest. Kde jsou ty melancholické obličeje i úplně posledních quest giverů z Witchera 3, smutná hudba a břízy lámající se v prudkém větru a dešti? Cyberpunk své kvality často prostě neumí prodat.

Sám jsem po zkušenosti z první kapitoly přikročil ke splnění všeho odpadu na mapě hned po startu té druhé. Mou nadějí a světlem na konci tunelu bylo, že tím dostanu až do konce hry jen sérii kvalitních hlavních misí a side jobs. Bohužel Cyberpunk je doslova prodchnut různými timery. A tak můj „V“ poslední dny hraní trávil především spaním a ježděním na motorce sem a tam.

V kopání se dá strašně dlouho pokračovat. Třebas ve hře je spousta různých gangů. Každý má svou „filosofii“ a občasně se protnou s cestou hlavního hrdiny dějem. Nicméně méně je někdy více. Raději příště pár frakcí ale s větší rolí. A ať se k nim dá třeba i přidat podle nálady hráče. Takhle tu máme tak jen Aldecaldos. Podobně musím zmínit další promarněnou příležitosti v podobě „zbrojí“ (tj. oblečení). Možný padnoucí legendary set je v posledku jediný. Vše ostatní skládáte podle toho, co přijde pod ruku. Můj „V“ tak většinu hry vypadal jako klaun. Nadto sami si můžete na legendary úroveň vykraftit jen pár věcí. Opravdu smutné a další příklad, kdy obří hra prostě není schopna udržet si svou kvalitu a konzistenci. V kritice by se nadto opravdu dalo pokračovat. Strašný jízdní model (well... motorky jsou o něco lepší), bugy, občasné padání atd.

Cyberpunk 2077 mi zabral přes sto dvanáct hodin. Kdyby zabral třicet či čtyřicet, tak by byl o mnoho lepší hrou. Je symbolem planých slibů, zlomených nadějí. A hlavně symbolem studia, které si ukouslo příliš velké sousto a neumělo včas zařadit zpátečku jinak než vyházením mnoha herních fičur. Kladu si ale otázku, proč bylo třeba zachovat ten předlouhý gameplay. A obětovat konzistentní herní zážitek a tedy i kvalitu.

Pro: hlavní dějová linka a side jobs, některé charaktery.

Proti: množství spamu v rámci gameplay, narativní zkratky, systém "zbrojí" a crafting, jízdní model aut, bugy, padání.

+43
  • PC 90
Kamarádi mne od této hry odrazovali, "je to jako Fallout, jen ve všem horší a ještě k tomu nehratelně zabugovaný" říkali. Dlouho jsem tak s hraním otálela, a to i díky mediální masáži. Nakonec mě zlákal žánr. Po všech těch RPG fantasy, post-apokalypsách a space operách jsem začala vnímat cyberpunkové prostředí jako příjemně osvěžující inovaci a hru rozehrála.

Ano, má hromady grafických glitchů, drobných bugů, dvakrát mi spadla a některá designová rozhodnutí nejsou úplně šťastně zvolená, ale vůbec svého rozhodnutí nelituji. A taky to není jako Fallout! Feelingově nejblíž mi přišel Vampire the Masquerade - Bloodlines. K němu má navíc Cyberpunk 2077 několik zajímavých paralel včetně počáteční zabugovanosti. Ale je jiná doba, CD Projekt kvůli tomu pravděpodobně nezkrachuje a stejně tak se ze Cyberpunku po letech nestane kultovní hra. Byť nechybělo mnoho a mohlo se tak stát.

Většinu herní doby jezdíte po městě a střílíte kyberwarem více či méně modifikované lidi. A nebo je taky můžete mlátit, sekat či hackovat. Paráda! Hackování mi moc srandy nepřineslo, zato guny a katana byly mnohem lepší. S ovladačem mohu doporučit i to ježdění. Na klávesnici už to taková paráda není a budete rádi za fast travel. K obvyklému vylepšování postavy přibyl důležitý faktor - nevypadat jako šašek, kyberware mi přišel nápaditý, perky už bohužel méně. Systém "učení se používáním" ala Skyrim byl tak nevýrazný, že jsem si ho všimla až po několika hodinách hraní.

Co mi však přišlo naprosto skvělé je příběh, a to jak hlavní úkolová linie, tak ty vedlejší, kde budujete vztah s několika dobře napsanými NPC. Nebojím se říct, že tohle je nad úrovní Witchera 3. Zakázky byly bohužel horší, ale zase budí dojem hromady práce ve velkém městě, ze které si můžete vybírat, místo hry, ve které není co dělat. Ano, můžete namítnout, že rozvětvenost dialogů je na RPG trochu líná, ale když přistoupíte na to, že sledujete epický příběh V, tak vám snad ani nemůže vadit, že těch voleb není mnoho. V japonských RPG hrách je to běžné.

Závěrem bych tedy řekla, že je to parádní RPG, ale na 10/10 to není. Nejenom kvůli bugům, z nichž některé působí úplně zbytečně a nějak jim trvá jejich oprava. Ale hlavně proto, že některé skvělé nápady, jako třeba zkoumání PV, se ukázaly být spíše nudné a hra tak ztrácela drive. Člověk si pak začne více všímat nedodělků a chyb, a když se vám pak ještě nakonec nespawne úkolové NPC nebo zamrzne auto, tak to chcete vypnout. Jestli však VtM - Bloodlines 2 bude alespoň tak dobré jako Cyberpunk 2077, budu nadšená.

Dohráno za 43 hodin.

Pro: Příběh, postavy, kyberware, atmosféra města, hudba

Proti: Glitche, bugy, fyzika, AI, PV

+34
  • PC --
V zaklínači jsem hlavní příběh dohrál a pro můj PC byl jako dělaný. Nová hra od téhož studia bohužel už moc můj PC nezvládá. Otázka je, zdali je to kvůli zastaralosti mého kompu nebo je to kvůli tomu, že je hra „nedodělaná“ – neoptimalizovaná. Osobně se přikláním k druhé variantě, protože mé problémy s grafikou, její framerate, se týkají také konzolí. V interiérech lze hru docela dobře hrát, framerate běhá docela optimálně, ale bohužel v exteriérech si moc hry neužijete, sem tam velký sek, který prostě nečekáte.

Grafické orgie všemožných nádherných scenérií si tedy neužiji, když bohužel musím hrát na nejhorší nastavení. Oproti westernové Red Dead Redemption 2, se kterou si její tvůrci dali práci, aby šla na různých sestavení PC, tak nejnovější hit internetových obchodů je celkem odfláklý. Asi je opravdu zdůvodněné, že tvůrci oddálili prodej hry o půl roku. Přesto ale hráči nejsou spokojeni kvalitou hry. Asi bude hodně optimalizačních oprav.


 
A to ani nemluvě, že si češtinu musíte nastavit v menu a při novém startu hry vám tam znova naskočí Angličtina.


Co tom tak říct, Je to prostě futuristická akce v nádherném městě, kde místo telefonem hackujete očima a rukama. Příběh hlavní postavy nemusíte už tolik znát. Spíše si můžete vybrat mezi třemi druhy postav, Nomádem, „Dítětem“ ulice nebo Korporátem. Každá z těchto postav může být jakéhokoliv pohlaví, jakékoliv barvy pleti a jakkoliv upravená. Máte totiž, jako málo her, možnost si svého avatara ve hře upravit dle svého přání.


 
Zatím jsem odehrál dvě hodiny a dostal jsem se prozatím opravu na začátek příběhu. Další části hry budu postupně odkrývat, během následujících dnů, abych pochopil a objevil celé principy hry, co nás čeká a čím si budeme moci svoji postavu vylepšovat. Dle velikosti města nás čeká opravdu hlavních a vedlejších úkolů.

Dle „zabuganovosti“ hry nás také čeká mnoho updatů, aby byly uspokojeni remcalové jako já.

A moje hodnocení?

Pro prvních hodinách nebudu přeci hodnotit celkovou hru, ale po technické stránce a z pohledu optimalizace musím hru hodnotit velmi slabě. 40 %.

Pro: Skvělý příběh v budoucnosti

Proti: Hra není pořád správně optimalizována.

-8 +4 −12
  • PC 90
„A delayed game is eventually good,
but a rushed game is forever bad."
(Shigeru Miyamoto)

Hneď na úvod musím povedať, že už dlho sa mi nestalo, aby som dohral rozsiahlu AAA hru takto rýchlo.

Prekvapilo ma, že origins story sú naozaj krátke – bol som v očakávaní minipríbehu a-lá Dragon Age:Origins a dostalo sa mi polhodinovej jednohubky, narýchlo ukončenej rýchlou expozíciou nasledujúcich mesiacov, a nechápal som, kto sú tie osoby a prečo by mi na nich malo záležať, a prečo mi potom niektoré z nich volajú a chcú po mne nejaké službičky. Dúfal som, že to bude nejako vysvetlené v priebehu hry – nebolo. Ak plánujú niečo rozšíriť, tak jednoznačne toto: aby hráč pochopil, kto je mama Welles, aký je vzťah Jakcieho k nej, kto sú jednotliví fixeri a ich postupné predstavenie a v úvodných questoch a ukážka vašich skromných začiatkov ako žoldáka.
Je mi jasné, že to bolo zrejme zkresané z časových dôvodov, no ak si nejaká časť zaslúži rozšírenie, je to práve táto: úplný začiatok hry.

Úvodnú oblasť som si vychutnával a úplne vyčistil od vedľajších questov (aj od „tých modrých“, na ktoré som neskôr dlabal), aby som mal čo najväčší level a hneď, akonáhle mi to príbeh dovolil (neúspešný heist a následné otvorenie celého mesta), začal som plniť vedľajšie questy predtým, než sa pohnem ďalej v hlavnej dejovej.

Čo bola presne tá chyba, ktorej som sa dopustil aj v Zaklínačovi a nepoučil sa – na moje vlastné ochudobnenie o herný zážitok. Hra s tým počíta, že budete vedľajšie questy plniť popri hlavnej dejovej, a čo viac, na rozdiel od Zaklínača, je na to pripravená: viackrát sa vám pri vašom dobrodružstve stane, že ste prirodzenými okolnosťami prinútený čakať niekoľko dní (zbieranie intelu na nasledujúce heisty, počkanie, až sa ukľudní situácia po tom, čo ste vykonali, etc...) a hra vám dáva možnosť venovať sa vedľajším questom.

Vedľajšie questy sú téma na konštruktívnu kritiku: na jeden strane musím pochváliť ich unikátnosť; ešte som nevidel open city hru s takto unikátnymi questami. Ani jedna (žltá) bokovka nie je tá istá, každá je samostatne napísaný príbeh (dokonca aj tie modré-bojové) a každá je unikátne nadizajnovaná. Očividne si s nimi dali veľa roboty.
Avšak, na druhej strane je na mape aj dosť „modrých“ questov, čo sú v podstate miesta, kam môžete ísť všetkých vyzabíjať a nič vám za to nehrozí.
Osobne by som ubral modrých questov (veľmi, tak na polovicu) a ich miesta zaplnil tými „žltými“ – žlté sú príbehové a pri nich záleží, čo a ako robíte. Zároveň by som nenechal hráča vedieť už dopredu ikonkou o aký typ bokovky pôjde (únos, tiché vykradnutie, záchrana...), ale nechal ho to objaviť samého, až po príchode. S tým súvisí aj nezobrazovanie otáznikov na mape, ktoré mne síce nevadilo, no malo by byť vypnuteľné, ako v ich predchádzajúcej hre.

Napriek svojej unikátnosti si čoskoro všimnete, že questy sú rozdelené do niekoľkých kategórií a nie sú príliš dlhé. Dokonca v nich, zrejme podľa štvrtí, hrala tá istá hudba (a rovnaké gangy počúvali tie isté rádiá). Chýbali mi v nich zapamätateľné postavy a dejové línie, v ktorých ste emočne zainvestovaný a tiahnu sa naprieč hrou – a tie som dostal až vtedy, keď som sa pohol ďalej v hlavnej dejovej.

Postupným priechodom si odomykáte tie questy, s ktorými sa vyhrali, a až pri nich sa dostavil pocit úžasu z dobre zostrojeného univerza: či už budete pomáhať detektívovi pri vyšetrovaní, hľadať údajne zahýbajúcu manželku, rozprávať sa s ukecanou palnou zbraňou (pocta Lirarcoru z BG2?) ne/tvoriť vzťahy s dvoma výborne napísanými ženami, každú iným spôsobom a mnohé iné pamätné udalosti, vrátane hlavného príbehu.
Questovú líniu so slobodnou a tvrdohlavou Panam som síce splnil ako prvú, no bola to až línia s Judy, ktorá ma naplno oslovila, konkrétne quest s potápaním – celá táto časť je podobne magická ako scéna s jednorožcom z Blade Runnera, plná nostalgie a trpkosti, ktorá vyvrcholí Judiným rozhodnutím odísť z mesta. Všetkému tomu napomáha rôznorodá zmeska soundtracku, kde tie najlepšie skladby, ako som zistil, si nechali pre hlavnú dejovú a z nej vychádazjúce questy.

A hudba – Bože, tá hudba!
Dovolím si tvrdiť, že tu tvorí tak polovicu zážitku z celej hry. Dynamické elektronické skladby sa mi páčili a k žánru patria, boli to však až tie dumavé a ambienté, ktoré sa mi zaryli pod kožu.

Niektorí hráči sa sťažujú na nedopečené herné mechaniky – napr. v hackingu bolo vidieť, že pôvodne bolo oveľa viac vecí, ktoré človek mohol hacknúť (boxovací panáci) a hacking wire z promo videa bolo skresané na obyčajný bičík.
Niektoré z nich by som si vedel predstaviť dodané v pôvodnej hre (funkčné metro – základ na to tam už majú), iné zrejme až v DLC.

Z gameplay mechaník to bol len box, ktorý ma nebavil a bol pre mňa utrpením – keby som nenašiel návod na nete, ako cheatnuť boje v aránach s melee weapon, ani by som ich nedokončil. Najmä posledný boss dal dosť zabrať.
A naozaj dúfam, že v jednom z DLCčiek dodajú nejaký dlhší secret quest s Ciri – ja som sa na ňu tešil! :)

Jediné, čo by som questom vytkol, že aj v tých najzaujímavejších úlohách nebol ani jeden podobne komplexný a previazaný s hlavnou dejovou líniou, ako vedľajší quest s myšou vežou alebo Krvavý barón v Zaklínačovi.
Aj niektoré rozhodnutia v tých prepracovaných questoch mi prišli... dichotomické, a nejaké doplňujúce spôsoby riešenia mi tam chýbali, čo sa mi v Zaklínačovi nestalo.
Jeden príklad za všetkých – Sinnerman: rozhodne zaujímavý quest, ktorý sa zaoberá vierou, no je pre mňa zničený práve nemožnosťou ponúknuť morálne zmätenému Joshuovi jediné zdravé riešenie: v tichosti ísť žiť svoju novonájdenú vieru do ústrania (životy tým, ktorým ich zobral, už nevráti), namiesto plytkého a povrchného mesiáštva, z ktorého chcú vyryžovať korporácie len ďalší produkt.

Dokážete ho síce zneistiť pri spoločnej večeri, ale akonáhle dáte na prosby korporátnej hyeny a prídete mu dohovoriť, vždy to skončí rovnako, bez možnosti rozhovoriť mu to a teda jediné riešenie je – odmietnuť tam prijsť.

Pritom sa jedná o druhú takto veľkú dejovú líniu vo videohrách (prvou bola Honest Hearts DLC pre Fallout: New Vegas), kde viera hrá prím, kde táto možnosť nechýbala.


A čo sa týka koncov:
Odkedy som sa dozvedel, že hra umožňuje vidieť všetky konce bez opätovného hrania, vedel som, že si ich budem chcieť pozrieť všetky.

Na rovinu hovorím, že konce ma prekvapili, lebo ja som si celý čas myslel, že koniec bude iný, oveľa iný: očakával som totálny mindfuck, nie nepodobný istej hre od Arcane Studios: počas hrania mi prišli podozrivé narážky v rôznych vedľajších questoch o tom, že V je vlastne už mŕtvy + pretáčanie dialógov, ktoré vyzeralo ako pretáčanie VHSky, z čoho som predpokladal, že V je naozaj už dávno mŕtvy a že zrejme naozaj zomrel po tom, čo ho Dex strelil do hlavy – a toto všetko, čo mi ako hráči hráme, je komplexná simulácia niekde v Mikoshi a Johnnyho engram je poslušne ovládaný korporáciou – prišlo mi to ako dobrá irónia, využiť bývalého rebela a s jeho pomocou sa dostať pod kožu V a získať z neho nejaké informácie.
Nahrávala mi do toho aj poznámka Takemury, že dokážu na Mikoshi napojiť aj nedávno zosnulého človeka, ale jeho engram bude poškodený.
A keď som sa dozvedel ešte pred dokončením hry, že človek na konci môže vyskúšať všetky konce, ešte ma to v tom utvrdilo.

Konce sú nakoniec úplne iné, čo ma príjemné prekvapilo, no aj ten mnou vymyslený by sa mi páčil :D

Ako pre prvý som sa rozhodol pre samovraždu, lebo s ním najmenej súhlasím a len som ho chcel mať z krku – a prekvapilo ma, ako dobre je spravený. Spomenul som si pri ňom na rozhovor so svojou učiteľkou španielčiny zo strednej školy, ktorá zažila samovraždu niekoho blízkeho a povedala, že samovražda nič nerieši – a tuná to bolo krásne vidieť.
To, že ty síce už nežiješ, ale zasiahneš tým všetkých tých, ktorým na Tebe záleží a oni sa s tým budú musieť boriť a bude ich to trápiť. Bol to ten najtrpkejší koniec zo všetkých, lebo si sa ani nepokúsil niečo urobiť – proste si to vzdal.

Konce za Panam alebo za Hanako – ani s jedným z nich som nesúhlasil, presne preto, čo povedal Johnny – pri Panam do toho nechceš zaťahovať ľudí, na ktorých Ti záleží, lebo ohrozuješ ich životy, a pri Hanako „budeš mať na svedomí svoju vlastnú dušu“ – nevedel som presne, čo tým myslí, ale mal som pri tom neblahú predtuchu zlého konca. Potvrdila sa.
Tajný koniec sa mi, žiaľ, nepodarilo odomknúť, tak som si ho aspoň pozrel na youtube.

Ako najschodnejší mi prišiel koniec za Johnnyho&Rouge a obe varianty tohto konca mi prídu ako najoptimistickejšie.
-Rogueina smrť je katarzná a dáva zmysel (odčinenie za to, že ako jediná zo starej party prežila a to vďaka spolupráci s korporáciami, čo ju samotnú kvárilo) + a ak prežije, tak šťastná nie je.
Koniec, kedy sa V rozhodne vrátiť do svojho tela, napriek tomu, že umiera považujem za najlepší a pre mňa aj kanonický – prebral job po Rogue, dotiahol do konca nedokončené veci a splnil si svoj a Jackieho sen – stať sa legendou v Night City.
Páči sa mi, ako v tomto prípade drobné narážky počas celej hry na Orbitálnu stanicu vyústia do svojho naplnenia a V sa rozhodne urobiť job, ktorý nikto predtým neurobil – vybrať sa na Orbitálnu stanicu, a jeho odchod nielen z mesta ale aj zo zeme symbolizuje prekonanie samého seba –a využitie času, ktorý nám je daný, na maximum.
Či sa rozhodol dobyť stanicu alebo sa tam len infiltrovať (zadávateľ - žeby Rougein „highly positioned informant from Orbital Station?“ - spomenul, že bezpečnostné systémy budú na čas vypnuté, čo V využije na svoj príchod) nevieme, a čo tam vlastne bude robiť ostalo otvorené na interpretáciu – a osobne by som sa vôbec nehneval za DLC, ktoré by tento koniec rozvinulo.
Aj keď to by sa zasa niektorí sťažovali, že prečo nie aj ostatné konce.

A koniec, kedy sa Johnny vráti do tela V síce nepovažujem za kanonický – ale neskutočne ma prekvapil. Keď sa Johnny zobudil v tej rozpadnutej izbe, čo bola v kontraste s tým luxusným sídlom, kde sa pri tom istom konci zobudí V, tak som si povedal: „A je to tu. Zase je naspäť pri chlaste a ženských. Že sa vôbec unúvam to pozerať.“
A potom zoberie toho puberťáka, aby mu robil šoféra – a ja som sa nestačil čudovať: nad tým, ako dával posledné dobré rady talentu, ktorý mu pripomínal seba, keď začínal; ako vyriešil konflikt s opitým otcom bez toho, aby sa uchýlil k vyhrážkam; ako ste si v čriepkoch rozhovoru s ním postupne všímali malých zmien; ako sa išiel naposledy rozlúčiť s Rogue a V; ako chalanovi odhodil cigaretu, a ako nastúpil do autobusu, nechal chlapcovi najlepšiu gitaru, akú mohol mať, zložil si okuliare a v tichosti odišiel z mesta – ja som čumel jak puk.
Mal som slzy na krajíčku a nemohol som uveriť, že on sa zmenil a konečne dospel – a pritom čriepky toho, ako som si spätne uvedomoval, boli postupne ukazované, naprieč hrou.


Ak ešte niekto povie, že Keanu Reeves sa na rolu Silverhanda nehodí a prispôsobili mu ju, tak ho napojím na Mikoshi.
Neskutočne mu sadla, a bolo strašne fajn vidieť Keanu hrať ambivalentnú postavu.

A to je aj jediné, čo by som systému koncov, kedy si ich môžete všetky pozrieť, bez ohľadu na to, aké rozhodnutia ste počas hry spravili, podobne ako v nedávnom Deus ex: Human Revolution, vytkol: devalvuje to vaše rozhodnutia; v podstate je jedno, čo robíte, pretože aj tak budete mať prístupné všetko podstatné.

Dúfam, že v tých veľkých nadchádzajúcich príbehových DLC práve toto napravia a na vašich rozhodnutiach bude opäť záležať, rovnako ako v ich predchádzajúcich hrách.

A prečo som komentár začal citátom od Shigeru Miyamota?
Pretože hovorí o tom, že na to, aby štúdio vydalo dobrú hru, ju musia nechať dozrieť. A to teraz nemyslím len technickú stránku veci, ale najmä príbeh a mechaniky, ktoré sú častokrát v AAA hrách uponáhľané.

Tam akékoľvek patchovanie nepomôže a CD Projekt urobil dobre, že v týchto oblastiach hru dozrieť nechal – to ostatné sa totiž opraviť dá.
Osobne ma bugy netrápia – vedel som, do čoho idem, keď som začal hrať AAA hru v deň vydania, namiesto toho, aby som rok počkal, ako je pri takýchto tituloch zvykom + viem, že CD Projekt si chyby opraví, lebo je to ich vlajková loď (viď včerajší patch 1.2). Avšak konzolových hráčov je mi ľúto, tam mali s vydaním na starú generáciu konzol počkať.
Naviac, PC verzia zas až tak chybami netrpela a s patchom 1.12 je hrateľná – a to hovorím ako človek, ktorý mal nepríjemný bug s nesmrteľnými NPC v pokročilej časti hry a bál sa, že je permanentný a nebude sa s ním dať nič robiť.

Jediné, čo som omodoval bola väčšia minimapa, ktorá je následne pri šoférovaní aj použiteľná, vypnutie úvodných bulšit filmíkov o epilepsii, vypnutie vignette (stmavnutie obrazovky pri skrčení) + rýchly crafting, vďaka ktorým sa hra stala príjemnou a dúfam, že mnohé z toho pôjde neskôr navoliť v menu.

Technické problémy by sa dali zhrnúť nasledovne, no je mi jasné, že mnohé z nich budú opravné:
– spawning polície - no comment, toto je rozbité a treba ho opraviť
- spawnovanie áut a chodcov v meste by chcelo doladiť: v jeden moment vidíte na ulici sa hrať malé deti a po loadnutí pozície si stihnú zmeniť pohlavia a oblečenie. Rovnako pri autách sa niekedy pri otočení mení model aj farba
- chodci v meste chodia od ničoho nikam – skúste sa niekedy za jedného z nich zavesiť, nevojdú do domov ani si neotvoria dvere, proste sa v istom okamihu otočia a vyberú sa presne opačným smerom, v nekonečnej slučke
- rovnako prechod áut z 3D modelov do spritov (a naopak) je obzvlášť v otvorených Badlands (v meste je skrytý zákrutami a ulicami) dosť viditeľný – často krát nesedia tvarom ani farbou
-navigácia v závodoch bola výborná, prečo ju nepoužiť aj pri waypointoch ku questom? Poprípade doladiť mapu a odzoomovanie tak, aby bola minimapa pri cestovaní použiteľná
- stealth: ak som niekoho omráčil a neschoval do na to určeného boxu ale do rohu mapy, kam nikto nechodí, aj tak sa mi po nejakom čase objavilo upozornenie, že našli telo, i keď ho nemal kto nájsť, pretože v tej časti som nikoho neomráčeného nenechal
- postavy nereagujú, keď V vystavuje na obdiv svoje rodinné klenoty (toto má už Skyrim!) – a ja som čakal, že mi niekto sarkasticky okomentuje veľkosť penisu, keď už si ho teda môžem navoliť.
- V, aj keď je úplne nahý, má vo svete mimo inventáru aspoň trenky – načo? Keď už si teda môžeme omodovať vlastné pohlavie, prečo ho všetci povinne máme mať cudne zakryté?
- chcelo by to UI overhaul – najmä crafting (praktickejší výber väčšieho množstva surovín namiesto slideru) ale taktiež vypnuteľné UI na minimum počas hrania
- F5 na quicksave, ale neexistujúca klávesa na quickload – prečo?
- scrollovaním v legende mapy scrollujete aj v mape
- samostatnú ikonu na kupovanie áut (aby sa neplietli s questami)
- mierny imbalanc – nedostatok fialových surovín


Aj napriek týmto vyhradám sa stále jedná o nadpriemerný kúsok, ktorému sa síce z tieňa Zaklínača nepodarilo vystúpiť, no je to jediná hra, ktorá sa s ním vôbec dokáže zrovnávať, čo sa týka komplexnosti prostredia, kvality vedľajších questov a výborne napísaného príbehu.

A nedá sa mi nevyjadriť sa k jednej veci:
Teraz, keď som hru dohral, už môžem povedať, že kategoricky nesúhlasím s recenziou, ktorá obviňovala CB2077, že nie je úctivá k transľuďom: okrem toho, že je tam questová línia s trans barmankou, kde je táto téma citlivo podaná, tak hra ani obyvatelia mesta absolútne neriešia vašu sexualitu – nie je snáď presne toto utópia, o akú sa aktivisti snažia?
No najmä, či už sú postavy takej alebo onakej sexuálnej orientácie, v tomto príbehu majú svoje miesto a príbeh nestojí na ich sexualite, ale na tom, ako sú dobre napísané – a presne tak by to malo byť.


Finálny save hovorí o 179 hodinách, ak pripočítam aj skúšanie všetkých koncov, dostanem sa určite na 190.
Dohrané na verzii 1.12 cestou Corpo hackera/tichošlápka s módmi Better Minimap a Cyberpunk Advanced Settings Tool (kvôli vypnutiu intro filmov a crouch vignette)

Pro: Príbeh, výborne napísané postavy (Judy, Panam, Rogue), Johnny (Mnemonic) Silverhand, soundtrack, vedľajšie questy, hromada odkazov na klasiky žánru

Proti: prístupné všetky konce, komplexnosť vedľajších questov, niektoré nedotiahnuté herné mechaniky, pästné súboje

+27
  • Stadia 75
Miluju technologie a prožít si příběh ve světě, kde je technologie součástí člověka je pro mě povinnost. Na Cyberpunk jsem se těšila a doufala, že už budu mít v době vydání nový herní PC i s grafikou nové generace. Ale víme, jak to v 1Q 2021 vypadá. Vzala jsem za povděk Google Stadia, se kterým jsem spokojená a za mě přišlo v pravý čas.
Ale k samotné Cyberpunk. Ze začátku jsem byla strašně zahlcená informacema: seznamování s ovládáním, tréninky boje, hackování, implantáty, zbraně, do toho pořád někdo volal, psal zprávy a k tomu přehršel dialogů. No, co si budem, vzdycky jsem vydržela tak hodinu, než jsem hru úplně vyčerpaná vypla. Postupem času se to ale začalo zlepšovat: zprávy a cally jsem ignorovala a vracela se k nim až jako k vedlejším kšeftům. A právě ty mi pomohly se do hry více vžít, craftit, vyzkoušet si hackování, střelbu, plížení, boj z blízka. Byla u mě chyba, že jsem šla tolik po hlavním příběhu, kde je přece jen těch dialogů víc.
Město je nádherné, jen po čase jsem si začala všímat, že během pár metrů potkávám 3x stejnou holčičku. Většina obyvatel si s váma nepopovídá, spousta dveří je zamčených a ani se superhacky se tam nedá dostat. Vedlejší kšefty jsou dost repetitivní. Po čase jsem se snažila je plnit s co nejméně mrtvolama, tak jsem jela po plížení, zpacifikování zezadu, hackování. Což pro mě činilo hru zase pestřejší, ale po uzavření hlavních příběhů, ani toto brzy nestačilo a já se po uzavření pěti alternativních konců rozhodla Cyberpunk nechat a posunout se dál.
Ke koncům mám taky jednu výtku. Hlavní příběh jsem dokončila 5x. Hra vás po uzavření každého vrátí zpět do bodu před rozhodovací misi, bohužel i s vývojem postavy, který se ztratí. Hlavní kšeft je neuzavřen a pořád na vás skáče, a nedá se na delší čas ztlumit. Já asi chápu proč to vývojáři takhle udělali, ale já jsem kompletovač a fakt, že mám pořád nedokonečnou hlavní linku (i kdyz jsem ji dokončila 5x), mě rozčiloval.
Postavy jsou skvělé, každá jedná mě bavila, bohužel, po tom, co uzavřete jejich příběh, vám zmizí ze života (podle vašich voleb se některé z nich objeví až na konci). Brala bych ještě nějaké vedlejší kšeftíky s oblíbenci. Oceňuji i jakýsi rozvoj v osobní rovině hlavní postavy...i když ten sex byl fakt divný :-D
Poslední moje výtka míří k balastu. Ve hře se objevuje strašně ale strašně moc zbraní a informací o nich. Ve skutečnosti mě zajímala hlavně síla a zbytek jsem ani nechápala, jaký má vliv. Používala jsem všudy všechno dokola 3-4 zbraně a zbývající rozebírala. A perky? Nepřišlo mi, že by měl na hru nějak velký vliv.
Oproti tomu možností hacků nebo cyberimplantátů podle mě zase tolik nebylo. 2-3 pro každou část těla. Jestli jich bylo možné získat někde víc, asi jsem to přehlídla.
Cyberpunk je skvělá hra, ale trpí všemi neduhami her s otevřeným světem: po uzavření hlavních i vedlejších linek, jsem jela na automat, a proto se rozhodla všechny ty opakující se minor službičky od kšeftařů a přepadení nechat být.
Můžete jít kamkoliv, ale ve skutečnosti jsou pohyb a možnosti ve měste dost omezené. Mnoho postav si nepamatuje, že jste jim pomohli a ony vám byly vděčné, a při setkání s vámi vás div jako cizince nezastřelí. Vozový park jsem úplně ignorovala řízení čehokoliv pro mě bylo utrpení. Měla jsem 5 aut a nemohla se jich zbavit ani prodejem.
Ve hře jsem strávila přes 90 hodin, užila si ji a jsem ráda, že něco takového vzniklo. Doufám, že v budoucnu se setkám s více hrami aspoň nejen na takové úrovni, ale s co nejméně neduhy send boxů.

Pro: grafika, postavy, hlavní příběh, hudba, hackování, craftění, technologie

Proti: repetitivnost, ne až tak živé město, jak se hra tváří, stále neuzavřený hlavní příběh, řízení, spousta balastu, nevyužitý vývoj postavy, nedostatek možností kyberwaru a hacků, málo dalších kšeftů s vedlejšíma postavama

+23
  • PC 65
Nebudu chodit kolem horke kase. Pred vydanim CP2077 jsem se vsem informacim vyhybal, po vydani tez a kdyz jsem hru konecne rozehral, nevedel jsem o ni temer nic. Ocekavani jsem nemel zadna a pokud by se hra jmenovala treba, ja nevim, "Ideas copied from Altered Carbon novel" a vyvijela by se rok, pristupoval bych k ni stejne.

Po dohrani konstatuju, ze CP2077 je naprosto obycejna mirne nadprumerna hra, jejiz nejvetsi konkurencni vyhoda je zasazeni, nebo chcete-li zanr. A to samozrejme jen v pripade, ze vas kyberpunk nejak extra tankuje, jinak si i tento "bonus" muzete s klidem skrtnout. V jadru jde o obycejny mix GTA s novymi Deus Ex (Human Revolution a Mankind Divided), pricemz kazda z techto slozek je horsi, nez original. V mixu bohuzel neschazi mor vsech open nebo semi-open RPG, tedy obri mapa posypana ruznymi vedlejsimi aktivitami, zakazkami, minor questy a tunou otaznicku a ikonek vseho druhu. Bohuzel balast neni jen na mape, ale po vzoru novych Deus Ex her i v realnem svete kolem vas - vsude se vali milion veci, predmetu, trashe a balastu, ktery muzete sbirat. Hrac tak opet celi klasickemu dilematu: Ignorovat to, ale tim tak trochu jednat proti instinktum pruzkumnika a sberace a mit v hlave porad cervika pochybnosti, jestli o neco neprisel, nebo vse otrocky a bez premysleni sbirat a cistit kazdou mistnost, nez se posunete dal.

Zbytecny balast je bohuzel priznacny i pro cely RPG system jako takovy. Kazda zbran ma 10 vlastnosti a nevim kolik ciselnych charakteristik, aniz by na nich realne zalezelo. Vse krome DPS je zbytecne. V ramci vyvoje postavy rozdelujete body do zakladnich charakteristik, perku a perky se dale vylepsuji podle urovne jejich hlavniho atributu. Na konci hry jsem mel asi 20 nevyuzitych perku a 7 skill pointu, protoze me hra nijak nemotivovala je investovat do rozvoje postavy a drtiva vetsina perku, ne-li vsechny, mi prisly zcela zbytecne.

Konec prvniho aktu je zrejme nejlepsi moment hry. Do te doby hrajete v podstate linearne a sledujete zajimave napsany pribeh a prvni velky twist. Od druheho aktu se hra otevre a zmeni se v ubisofti openworld, viz vyse. Kazdou minutu vam bude volat neznamy clovek, ktery zrovna po vas potrebuje to nebo ono. Hra vam bude cpat i takove blbosti, jako nove kousky do vaseho vozoveho parku, atd. Vedlejsi ukoly samotne jsou pritom napsany dobre a temer kazdy je necim unikatni a casto i zajimavy, jenze cloveka postupne prejde energie je vsechny delat, protoze je to porad dokola (ukol, finito, telefon, ukol, finito, telefon, ukol, finito, atd).

Jak jsem byl ze zacatku spise nadseny, ke konci uz jsem zoufale touzil hru dohrat a doslo mi, ze se k ni uz ani nevratim. Ostatni konce me nezajimaji a epilog toho, ktery jsem dohral, byl tak umorny a natahovany (skladani kostky, slovni asociace, beh na pasu), ze me dokonale presla chut dat si to znova.

CP2077 je v mnoha smerech takova Potemkinova vesnice, ktera je hezka na pohled a na chvili, ale cim dele v ni travite, tim prazdnejsi ve skutecnosti je. Technicky stav na konzolich, kdy hra na PS4 nesla prakticky hrat neresim, nebot jsem to hral na PC. Ze to autori pustili i na nehratelne konzole je prasarna, ale s kvalitou PC verze to nesouvisi.

Resume: Herne prumerna zalezitost s klasickym neduhem nevyvazenych otevrenych RPG: Dohrano s vedomim, ze jsem toho jeste mnoho nevidel, ale ze uz ani nechci. Kdyby ve hre zadny RPG system nebyl a CP2077 byla linearni vypravna adventura jako v prvnim aktu, bylo by to podle me mnohem lepsi.
+11 +14 −3
  • PC 100
Před nějakým časem jsem označil, v komentáři, třetího Zaklínače za nejlepší (jednu z nejlepších) her uplynulé dekády. Že podobně budu moci označit i Cyberpunk 2077 bych ovšem nečekal. Popravdě jsem CD Projektu nevěřil, a se změnou zasazení (od klasického fantasy ke sci-fi), a tedy i samotné hratelnosti, jsem spíše čekal opak. Vývoj jsem tak prakticky přestal sledovat od prvního traileru, kdy se pro mnohé stalo nové dílo polských tvůrců prakticky nejočekávanějším titulem na mnoho nadcházejících let. Po neustálém tlaku hráčů stejnojmenné dílo vycházející z pen and paper předlohy (1988) vyšlo na sklonku roku 2020. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat, a Cyberpunk 2077 vlastně začal naplňovat mé očekvání. Tvůrci, tedy dle ohlasů komunity, nepřinesli to, co slibovali. Navíc ve stavu, za který by se mohla stydět i Bethesda.

O to větší zvědavost nastala, a tak jsem 2077 zapl co nejdříve (naštestí jde i pod W7). A první spuštění opravdu bylo potvrzením negativních fám. Nejdříve nešel zvuk, hra se stále přepínala do jiného jazyka, NPC předváděla  perfektní „T“, první projížďka městem znamenala pokles o desítky procent FPS… nicméně; atmosféra, detaily, audiovizuální dojem atd. byly zpracovány prvotřídně. Příběh po krátkém prologu zařadil ihned vyšší stupeň rychlosti a jen těžko se mi z Night City odcházelo. Ovšem příslib budoucích oprav a vylepšení byl, zvláště při reputaci CD Projektu, jen těžko určen k ignoraci, a tak jsem v nastalém "mezičase" obrátil svoji pozornost jinám. Během relativně krátké doby padlo pár opravdu zdařilých titulů (Ravenloft, Diablo, Tiberian Sun), nicméně byl to pouze předkrm před hlavním chodem. Ano, opravený Cyberpunk 2077 (od verze 1.06) je perfektní videohra které uděluji perfektní skóŕe.

Důvodů, proč tomu tak je, je mnoho. Schopnost vyprávět příběh v CD Projektu mají, o tom není pochyb, často také s potřebnou lehkostí a elegancí. Navíc v technickém zpracování, které v některých ohledech překonává i jinak dechberoucí Red Dead Redemption 2. Mimojiné svět z pera Mike Pondsmitha a estetikou Blade Runneru je opravdu dokonalá symbióza. Noční Night City plné světel, prvků rozličných kultur a svérázné módy i automobilů je místo, kam se v těchto uzavřených a zimních měsících budete rádi vracet (podobně jako Hong Kong ze Sleeping Dogs). Navíc v doprovodu sympatické(ho) průvodce, „V“. Menší mapka rozdělená na specifické části svítí desítky až stovky úkolů a jiných aktivit (závody, záchrany, koupě vozidel atd.), takže na výběr je opravdu široké spektrum aktivit. Na druhou stranu, byla by škoda se ochudit o kontinuitu hlavního příběhu, proto jsem volil při prvním průchodu spíše úkoly z něj. Bohužel je kvůli stížnostem mnoha hráčů na délku Witchera 3 (nebo je to kvůli nestihnutí dodělat plánovaný obsah?) příběh „V“ a Johnnyho poměrně krátký. A je to škoda, protože bych snesl klidně i trojnásobný rozsah.

Zvláště, když hraní baví. Nečekal jsem to, ale akční stránka se povedla, a RPG mechanismy, známé právě ze Zaklínače, také. Inventář je sice brzy plný všemožných předmětů, ale není to problém – ekonomika je totiž nastavena poměrně slušně, a lepší implantáty a všelijaká vylepšení jsou poměrně finančně náročnou kratochvílí. Utrácet tedy vždy jde (a to i za pěkná auta). Trochu škoda ovšem je, že většina kvalitnějších předmětů (zvláště oblečení) není esteticky nejpůvabnější. Takže při častém focení (photo mod!) jsem primárně využíval pohled z očí. Naopak zbraně budí respekt, a nejen, že dobře vypadají, ale často i zprostředkují výborný zážitek, akci. Osobně jsem nejraději využíval katanu a tedy boj na blízko, ale všemožné brokovnice a automatické pušky také nebyly k zahození. Výběr, jak Cyberpunk 2077 hrát, je opravdu široký. Zvláště, když stealth překvapivě funguje, a to samé lze říci i technických schopnostech ve stylu prolamování technologií (roboti, kamery, atd.).

Ačkoliv celá hra dnes funguje tak, jak má, a hraní je skvěle vyváženo (cestování, střelba, dialogy, ostatní činnost), tak hlavní předností je atmosféra a celkový vjem, který celé dobrodružství na hráči zanechá. Podobně jako u Witcher 3 mě nečekal žádný happy end, a bylo to jen dobře. Okolnosti k tomu ostatně směřovaly, a při závěrečných titulcích mě přepadl podobný pocit jako u závěru Disco Elysium. Nenazval bych to přímo melancholí, a už vůbec beznadějí, ale určité to mělo velmi daleko k radostnému splnění cíle (přežít). Ačkoliv bych mohl vytknout některé aspekty Cyberpunku, tak ve mně momentálně převládl dojem, že jsem lepší RPG titul nehrál od vydání Vampire: The Masquerade – Bloodlines v roce 2004. A moc lepší ocenění si ode mne tvůrci z CD Projektu asi nemohli odnést (ano, Bloodlines mám opravdu rád :). A mimochodem, Keanu Reevese, ač ho nějak zvláště nemusím, odvedl solidní kus práce a byl opravdu sympatickým společníkem na této pouti.

Laťka byla nastavena opravdu vysoko, a jen s těžkostí se mi nyní bude zapínat nový titul. Něco mi ale napovídá, že Death Stranding by mohl elitní dvojici z posledních let (Cyberpunk 2077 a RDR2) doplnit. Těším se ovšem na rozšířenou edici (případně datadisky?), protože Cyberpunk 2077 jsem si oblíbil ještě více jak třetího Zaklínače, a tvůrci tak překonali (zase) sami sebe. 

A zde nějaké momentky (riziko velkých spoilerů!).

Pro: zpracování, příběh, postavy, hudba, RPG mechanismy i akční složka, atmosféra, Nigh City

Proti: kratší hlavní příběh, bugy (dnes menšího rázu), problematický "release"

+47
  • PC 95
Cyberpunk a 143 hodin mého života jsou pryč. Už jenom díky počtu hodin, které jsem ve hře strávil, je zřejmé, že se v mém textu přidám na stranu těch, kterým se hra líbí. Jasně, není bez chyb, ale za mě to byla jednoduše jízda…


V roce 2077 bylo Night City zvoleno jako nejhorší místo k životu v Americe...

Začnu tím, co je ve hře viditelné na první pohled. Prostředí. Na první pohled je fantastické. Davy lidí na ulicích, všude auta, neonové reklamy na hráče útočí ze všech stran, tak jako všudypřítomný ruch. Pokud se k tomu přidá západ slunce, nebo naopak déšť, stačí jen tak stát a kochat se. Díky architektuře, která je velice povedená a uvěřitelná, může hráč pouze vnímá život, jak tepe v ulicích města. V ulicích, které se postupně naučí znát, ví kde je jaká čtvrť a kam pro co zajet. To jak na sebe vše navazuje, jak dává umístění každého bloku domu, každého tržiště, schodů, mostů, silnic, různých podniků apod. smysl, zaslouží velikou poklonu.

Pokud bych se chtěl nicméně přidat na stranu těch kteří si stěžují, mohl bych řešit fakt, že nejdou automobilům prostřelit pneumatiky. Mohl bych řešit, že když začnu střílet na ulici uprostřed křižovatky, tak se postavy chovají zvláštně, či začínají rovnou mizet. Ale ptám se. Proč? Tohle není GTA, i když pro neznalé tak hra může působit. Tohle je hra, která se primárně soustředí na příběh a město je kulisa. Skvěle provedená kulisa, pokud přistoupíte na hru autorů a budete se držet příběhových misí, hledání NCPD událostí apod. V takovém momentě totiž hra funguje velmi dobře. Ale pokud někdo má potřebu vyhazovat lidi z aut uprostřed dne, pokud má potřebu zkoumat jakým způsobem se odloupne lak po střele na kapotě náhodně jedoucího vozu, pokud opravdu má někdo potřebu řešit, že davy na ulici jsou anonymní chodci jdoucí od nikam do nikam, tak ano, pak se mu Cyberpunk líbit asi nebude. Jeho chyba. Já záměr autorů pochopil a město se pro mě stalo místem, ve kterém se vyprávěl příběh, který mě naopak velmi bavil.


Myslíš, že jsi obelstil smrt? To smrt obelstila Tebe…

Příběh. Poměrně krátký, ale velmi dobře podaný. S různými zakončeními, kdy u jednoho ze tří hlavních konců jsem si řekl “meh, to se dalo čekat”, u dalšího “ Dobře V, nandej jim to” a u třetího jsem se musel zamyslet nad tím, jak je život krátký a jak je vše pomíjivé, kdy bez ohledu na to jak moc se snažíme, můžeme skončit v zapomnění, řešící stále dokolečka nesmyslné problémy. Jako když si bezúčelně hrajete s rubikovou kostkou. A přesně tohle od hry chci. Aby pro mě měla určitý přesah, což se Cyberpunku podařilo.

Příběh mě bavil a to velmi. Keanu Reeves ve hře nemá pouze roli ve formě pár štěků a také ostatní postavy jsou zapamatovatelné. Co mě velmi potěšilo, byla právě role Keanu Reevese, aka Johnnyho Silverhanda i ve vedlejších misích. Spousta dialogů, které jsme spolu vedli, spousta scén, které jsem s ním viděl, jsou v misích, které hráč jednoduše dělat vůbec nemusí. Přesto si autoři hry dali tu práci, aby hráčův průvodce hrou byl ve hře opravdu přístupný. Nejenom v hlavní dějové lince, ale tak nějak všude. Toto stavím obrovským způsobem nad fakt, že nejdou prostřelit automobilům pneumatiky, jak jsem psal výše a jak to spousta lidí na YT řeší. Rozdíl mezi takovýmto drobným a hezkým detailem a mezi vtáhnutím do světa hry pomocí jedné z postav, která mě provází i při těch nejvíce zbytečných činnostech, je obrovský.

Tím jak se příběh vyvíjel, měl jsem jednotlivé postavy raději více a více. Některé jsou prokreslené méně, třeba Viktor, jiné více, třeba Judy, kterou stavím nad Panam, jenž je obecně vyzdvihována více než si zaslouží, dle mého skromného názoru. Některé postavy obrovsky bodují nejen svým chováním, ale také tím, jaký příběh se v rámci komunikace s nimi odehrává. Nechci příliš prozrazovat těm, kteří hru ještě neobjevili, takže s následujícím spoilerem opatrně, ale některé momenty jednoduše vypíchnout musím. Potápění s Judy na mě mělo nádherně uklidňující dojem, tuto část považuji za jednu z nejlepších ve hře, co se týká vedlejší mise. Taktéž hledání uneseného synovce vyhozeného policisty Rivera byla podařená vedlejší linka, především její zakončení, které je emočně poměrně silné. Těch postav a příběhů je ve hře poměrně dost, některé se pouze mihnou, jiné si stihnete oblíbit, některé budete mít rádi. Ve všech případech jsou ale vedlejší mise udělány dobře, někdy velmi, velmi dobře.

Co už není tak zábavné jako různé dějové linky, jsou zásahy v rámci NCPD misí, nahodilé události po městě apod. Zde se jede těžce přes kopírák a tyto aktivity jsou po městě jednoduše proto, aby se stále něco dělo. Většina hráčů může tyto drobné události ignorovat, já vysbíral kompletně všechny, ale zde je na každém z nás, jestli chce ztrácet čas / získávat zkušenosti díky přestřelkám s gangy.

Bohužel, díky opravdu velkému množství těchto aktivit a díky nelogickému označení míst, kde si lze koupit automobily, je mapa doslova zahlcená spousty znaků značící některou z událostí, která se na daném místě odehrává. I po vyčištění všech událostí a úkolů vám na mapě stále zbývá hromady dalších znaků tu ukazující místo na cestování, tu obchod, tamhle restauraci.


Hacker, tichošlápek, ninja, Ramboguy. Vyberte si každý...

Co se mi na Cyberpunku opravdu velmi líbí je možnost výběru stylu, jakým bude každý hráč hru procházet. Talentové stromy jsou z počátku velmi nepřehledné a doslova jsem se ztrácel v tom, kam mám vlastně investovat své body. K čemu mi jaký perk bude. A bude mě tento styl bavit? Při prvním hraní se s podobnými otázkami asi potýká většina hráčů Cyberpunku, a nejen jeho. Hromada perků je ve hře téměř nevyužitelných, některé jsou pouze kosmetické, jiné zcela zásadní pro vybrané druhy postupu. Hráč toto ale zjistí bohužel až časem, z počátku nemá šanci se v jednotlivých schopnostech vyznat, pokud si tedy nejdříve nenačte různé guide na internetu a nepřipraví se tak pravděpodobně o část objevování ve hře. Stejně jako mapa, zde by mohlo být rozhraní řešeno podstatné lépe, tak jako samotný inventář, který přehledností také neoplývá..

Kde naopak hra exceluje jsou právě rozdílné možnosti, kterými se hráči mohou hrou vydat. Šel jsem cestou netrunnera, tedy hackera, a ke konci hry jsem vypínal nepřátele po skupinách bez nutnosti se k nim nějak zásadně přiblížit. Kombinoval jsem tento postup s investicemi do technických zbraní a hru si náramně užil. Jak možnosti hackování, včetně takových specialit jako je vypnutí umělého zraku, vypnutí celého systému daného uživatele, čímž omdlí, případně vypálení mozkových synapsí, což jej naopak usmrtí, hromadnou nákazu až šesti nepřátel najednou, či schopnost technických pušek prostřelit zdi či sloupy společně se zábavným gunplayem mě bavili celou hru od začátku do konce. A právě tahle zábavnost samotné hratelnosti s velmi dobře podaným příběhem je kombo, kterým si mě Cybepunk 2077 získal.


Ty požadavky na hardware jsou nějak podezřele nízké…

Když nám CD Project RED před vydáním tvrdil, že na vysoké detaily v 1440p bude stačit slabý Ryzen a karta třídy GeForce RTX 2060, moc jsem tomu nevěřil. Realita mi následně dala za pravdu. Na Ryzen 5 3600 / Radeon RX 5700 XT / 16 GB RAM a samozřejmě s využitím SSD disků pro systém i hru, jsem byl v 1440p na vysoké detaily rád za cca 40 - 50 fps, což mi pro dobrý herní zážitek nestačí. Nakonec jsem skončil v 1080p na vysoké detaily a hru si užil stabilně na 60fps+. Zcela chápu, jak musí být těžké hru při těchto nárocích optimalizovat na staré konzole typu Playstation 4 a Xbox One X, které disponují s dnešního hlediska opravdu velmi zastaralým a pomalým hardwarem. Jsem přesvědčený, že pokud by se CD Project RED nehnal za každou prodanou kopií a staré konzole vynechal, hra by byla daleko lépe optimalizovaná.

Na druhou stranu, kromě pár drobných chyb ve hře jsem se nikdy nesetkal s žádným větším problémem. Nikdy jsem nemusel žádnou misi restartovat, nikdy jsem před sebou neměl nic, co by mi bránilo v postupu dále. Ano, párkrát postavy držely předměty které jsem neviděl, párkrát byl V na motorce v plné rychlosti v T-pose, jednou jsem viděl levitující předmět. Hra mi spadla za celých 143+ hodin pouze jednou. Za mě jsou podobné drobné chyby v takto velké hře bez problémů skousnutelné a nijak neovlivňují mé hodnocení, byť si uvědomuji, že jiní lidé měli problémy větší a štěstí na bezproblémový Cyberpunk menší.


Wake fuck up samurai. We have a city to burn...

Co napsat závěrem. Hra splnila mé očekávání. Snažil jsem se vyhnout hypu, byť to šlo velmi těžko, ale hra mi dala to co jsem od ní očekával. Celou dobu jsem se u ní bavil a rád se do Night City vracel. A rozhodně se do města ještě vrátím, byť teď z něho deltuju pryč..

Chvíli tedy počkám a s prvním větším DLC se postavím zpět na ulici, nasadím sluneční brýle, zavolám Jackieho kábr motorku, protože on prostě byl můj největší kumba, a znovu se ponořím do ulic Night City.

Pro: Fantastická atmosféra, audiovizuální stránka, příběh, skvěle napsané postavy, výborné vedlejší úkoly, různé možnosti plnění úkolů, obrovské množství schopností, smysluplný design Night City, first-person pohled

Proti: Nefunkční policie, nepříliš kvalitní AI, plytkost některých bočních aktivit, nepřehledná mapa, strom schopností i inventář

+39
  • PC 75
Ne. Ne fakt to není must have. Asi budu působit zatrpkle, ale čekat 9 nebo 10 let na jakože přelomovou hru, z který vyleze jedno velký WTF....? Oči bych si tehdy raděj vypíchala. Sliby, sliby a zase chyby. Sliby o unikátnosti voleb, mimiky, propracovanosti vedlejšáků i stromu dovedností atd. atd. atd. a nakonec z toho vyleze pouze slabý vývárek sci-fi žánru. Sterilní a bez nějaké echt nápaditosti, a že se s tím světem dá vyhrát! Čekala jsem prvně atmošku Blade Runnera, ale to by asi byla moc velká depka...nebo...co...? Neměla jsem chuť prozkoumávat jak celé město, tak pustiny. Poprvý! Což jsem v tomhle celkem blázen a musím mít vše do puntíku prolezlý, vycraftěný i nafocený ze všech míst a úhlů! Poprvý jsem neměla chuť dělat ani vedlejší questy, protože mě neskutečně nudily a bylo všeobecně znát, jak hra byla razantně osekána a následně sešita horkou jehlou. Těžko za to vinit jen grafiku, která, pravda, co si budem, v roce 2020 nedělá sice ostudu, ale výhra to taky není, a to jsem to drtila na ultra. Ostatně ani k vedlejším postavám mé srdíčko nepřilnulo, až jsem si říkala čím dál častěji, jestli jsem vadná já nebo CP. Klidně mě žeňte na pranýř, jak je libo. Bohužel na první pohled naleštěný svět oplývající vnitřní prázdnotou není zrovinka můj šáleček. Začátek byl ovšem vtahující, to nepopírám, než ovšem začalo naskakovat a přibývat čím dál tím víc bugů, glitchů, a to už sakra nebylo vtipný. Navigace mě sem tam naváděla jak se jí zachtělo, když mi navíc někdo zavolal (zrovinka v nevhodnou dobu!), běhalo mi přes obrazovku tolik titulků, že jsem se už pak ani nesnažila pobrat, o co jako šlo. Za to u mimiky jsem se nasmála. Často se mi stávalo, že se mnou postavy špíš telepaticky komunikovaly :D No popojedem k tý perverzácký stránce. Dvě šlapny na celý město je fakt málo, dilda nejdou využívat? (jako cože???!) a k čemu jsme si vybírali přirození, když nám ho ani nikdo nepochválí?? :D Každopádně jo, s V bych na pivo klidně zašla i s tím nevycválaným rockerem. Burn it all.

Pro: hlavní dějová linka, ústřední duo (V, Johnny), soundtrack, photo mode

Proti: bonusové dialogy nemají žádný vliv, absolutně nenaplněné sliby vývojářů, spousta nervy drásajících bugů a glitchů, hrozná AI, fyzika, haprující navigace, otravný mobil, migréna...už nemůžu

+24 +28 −4
  • PS4 75
Nejočekávanější hra za poslední… hodně dlouhou dobu. Hype byl tak neskutečný, že snad bylo jasné, že tohle nemůže nikdy vyjít tak, aby bylo všechno hezky sluníčkové, na metacritic 90%+ od recenzentů i hráčů a spokojenost na všech stranách. Tady to je názorný příklad toho, když si firma, tvůrci, whatever ukousne příliš velký kus chleba a ještě si nedá dost času na to, ho pořádně rozžvýkat.

Já osobně jsem byl docela nahypovaný. Jakože, zase tolik tohle neprožívám, hru jsem schopný hrát rok po vydání, i když se na ní těším a vím, že je bezproblémová, ale v tomhle případě jsem si koupil speciální edici, sošku a hru zapnul (na moje poměry hodně brzo) již asi 14 dní po vydání. Jsem velký fanoušek Witcher 3, dodnes je to pro mě hra, která přesně definuje to, co mám na hrách rád, tak jsem se prostě nedokázal ubránit a spadl jsem do toho s davem.

První setkání s hrou nebylo vůbec špatné, nadšení s krásně vypadající světa, plno zajímavých postav a hlavně pořádný nástřel v podobě hlavního příběhu. Na druhou stranu to nebyla ani úplná výhra v loterii, neboť se začali vyskytovat první technické problémy.

Já se přiznám, že mě osobně technické problémy u her nějak zvlášť nevzrušují, je pravda, že CP77 jich má spíš více než méně, ale zase bych neřekl, že to je úplná tragédie. Občas se nestihnout vykreslit dveře a vy tak i přes zavřené dveře projdete do místnosti. Občas vám přiletí motorka, projde vámi postava, někdo se někde sekne a něco zůstane vyset ve vzduchu. To je hold problém valné většiny megalomanských her. Na druhou stranu jsem nezaznamenal žádné rozbité questy, nic, co by mi bránilo v průchodu hrou. Jo, jen každé 2-3 hodiny hra spadne, ale nenačítá se nějak extra dlouho, takže dobrý.

Víc mě zklamalo, že hra je nedodělaná v rámci samotného světa. Tady prostě je hrozně cítit, že questy nejsou dodělané, že chybí pořádnější větvení, vždyť i samotný konec se v podstatě ovlivňuje až… na konci. Vaše činy nemají extra valné dopady, prostředí nereaguje tak silně, jak bylo prezentováno (nebo jsem si to vysnil?), chybí víc náhodných setkání a naopak je tu zbytečně moc copy paste úkolů, bez nějakého výraznějšího příběhu, zajímavosti, originality, takže zhruba třetina hry je dělání něčeho poměrně bezduchého, jestli vás chytne souboják, tak to není takový problém, ale já prostě čekal trochu víc.

Prostě bylo useknuto a vypreparováno něco, co byl z velmi dobré, megalomanské hry, udělalo něco, legendárního. Já to v tom cítil a takhle po doběhnutí titulků jsem si to ještě víc uvědomil. Ono vyplnit mapu rádoby questy v podobě koupi aut… Jasný, poznáte to, ale na první pohled si řeknete, wow, tady je mraky věcí co dělat, to bude příběhu, zážitků, originálních questů… no, pak trochu vystřízlivíte.

Na druhou stranu svět, jak vypadá, jak je navrženo město, jaký z něj mám pocit, to je paráda. Hlavní příběhová linka je skvěle napsaná, zajímavá a vlastně až k pořádnému zamyšlení. Stejně tak jsou skvělé hlavnější side questy, prostě ty rozvětvenější, škoda, že jich tam není víc. Občas máte skutečně pocit, že ve městě žijete a hra místy dokáže skutečně hodně vtáhnout. Postavy výborné, skvěle zahrané (nadabované), výborná hudba a velmi zábavný gameplay, který je zpočátku poměrně výzvou, ale jakmile si najdete svůj styl, tak se z vás pomalu začne stávat legenda Night City.

Jestli si budu chtít ještě trochu kopnout a vlastně proč ne, tak se vyjádřím k chování AI nepřátel. Jakože polici, všude jsem viděl, jak se hráči pohoršují nad tím, jak funguje. Já se přiznám, že nebýt pár aut, tak si vůbec nevšimnu, že ve hře nějaká policie je. Jednou mě honila, to trvalo tak 3 sekundy, než mě ztratili z dohledu a pak… vlastně nic. To bych ještě přehlédl s mávnutím ruky, ale i samotné chování nepřátel je, no řekněme, velmi hloupé až naivní. Většinu tužších soupeřů můžete vyřešit tím, že si skočíte na střechu či vlezete za nějaký vzdálenější roh a prostě je vystřílíte. V kontrastu s tím, že vás většinou sundají na dvě rány se pak zdá, že obtížnost byla nastavena jen na vašem těle, které nic nevydrží, ale samotní nepřátelé nejsou vůbec žádná výzva. Takže ani v tomhle směru hra rozhodně nepůsobí jako nějaký „pokrok“.

Můj komentář se zdá jako text plný hatu a velké nespokojenosti, ale to vše plyne hlavně z nenaplněných očekávání, kdy jsem čekal, že dostanu hru, která se zase na roky zapíše jako můj svatý grál a jen tak něco jí nepřekoná, to se bohužel nestalo. Hra mě vlastně po valnou většinu času dost bavila, na PS4 Pro běžela velmi obstojně, ale prostě jsem čekal víc. Tohle měl být kasovní trhák, na který budou všichni pět ódy, ať už přehnaně nebo po právu, ale to se prostě nestalo, tohle je prostě (menší či větší) zklamání… ale pořád je to dost dobrá hra.

Pro: hlavní příběh a větší side questy, město, atmosféra, zvuky, hudba, dabing, postavy

Proti: AI, nedotažené mechaniky (či chybějící), slabý jízdní model, malý dopad rozhodnutí na svět, obecně nedotažené věci

+26
  • PC 100
Odehráno na PC a na rozdíl od ostatních .Tady nemá smysl psát romány tenhle masterpiece si 100% zaslouží.
žádná jiná hra mě tak nenadchla jako Cyberpunk2077. U jiných her kde byl game time tak 10 hodin bylo víc bugů jak za 150 hodin v open world šílenem světě. Hra mi na notebooku ani jednou nespadla. Takže jim u Jackieho tu neschovanou zbraň ve filmečku klidně odpustím. :D

Pro: Masterpiece po všech stránkách

Proti: totální žrout času :( - což bude mít dopad na znovuhratelnost stejně jak u Zaklinače 3

-12 +9 −21
  • PS4 85
Dokonalá hra? Ano i ne. Jsou problémy, které jsem ochoten přejít z logiky věci (horší grafika, propady FPS), když hraji na sedm let starém železe (ostatně, na "slabém" PC bych taky zbytečně nedržkoval). Obecně bych hře vytkl jen zbytečně krátkou expozici s Jackiem, jehož ani ta vychytralá vsuvka alá Mafia II (tedy sestřih společných dobrodružství) dostatečně s hráčem nepropojí. A pak policie. Málokdy mám potřebu někomu kecat do mechanik, ale když už je jednou z vedlejších linií pomoc NCPD, mohlo by se to nějak zohledňovat v rámci jejich "podrážděnosti" vzhledem k V. Ale jinak? 100 hodin uteklo jak nic a pořád mám potřebu se do Night City vracet. Příběhy (včetně sidequestů) přesně tak dobré, jak jsem od CD Project očekával, řada postav památných, interakce s Johnnym výborně vymyšlená (příjemně mě překvapilo, že tu má Reeves plnohodnotnou roli a nejde jen o cameo) a samotné město, i když možná přímo netepe životem (snad na PS5 budou ulice plnější), je i v téhle podobě splněným snem o životě ve světě Blade Runnera (pravda, mohlo by víc pršet :). Cyberpunk 2077 určitě není bez chyb, ale má v sobě tolik dobrého, že upřímně zvysoka kašlu i na to, že mi staré péesko nekompromisně každých pár hodin hru shodí. Jistě, když člověk sedí v kině na sedačce, co vrže a je tvrdá, trochu to během sledování filmu otravuje. Ale pokud je na plátně mistrovský kus, je to ve výsledku víceméně jedno. Cyberpunk 2077 přesně do téhle škatulky patří. Sem tam se člověk nespokojeně zavrtí na židli, ale zážitek je zážitek.
+17
  • PC 80
Po cca 8 letech od oznámení konečně vyšla hra, u které byla očekávání kvůli obrovskému marketingu, kvalitě předchozích her a samotnému nadšení hráčů vyšponovaná na maximum. Z toho všeho se dalo jednoduše podlehnout hypu a očekávat herní revoluci v oblasti RPG v otevřeném světě. Jak to nakonec dopadlo? Cyberpunk 2077 je bezesporu dobrá hra, za kterou jsou vidět tisíce hodin kvalitní práce. Přinesla hra to, co od ní hráči očekávali? Tady si každý samozřejmě může odpovědět za sebe, dle mého názoru úplně nenaplnila svůj potenciál.

Příběh a questy:
Rozhodně nejsilnější stránka hry, ve které přímo exceluje. Ačkoliv je hlavní linka poměrně béčkovým příběhem, je plný zajímavých postav a kvalitně napsaných dialogů. Vedlejší questy pak svou kvalitou hlavní linku mnohdy převyšují. Obecně je příběh hráči výborně prezentován, a je to ten důvod, díky kterému jsem se celou dobu hraní bavil. Mírným nedostatkem je, že je příběh vlastně poměrně lineární. Volby jsou přítomny především ve vedlejších questech, kde také veškeré jejich dopady končí. Hlavní linka je ovlivnitelná víceméně pouze v tom, kolik konců se objeví ve finálním výběrů před závěrem hry. Nelze tak tvrdit, že by cokoliv, co během hraní uděláte, ovlivnilo, jak příběh dopadne. Dopadne přesně tak, jak si vybere v rozhovoru na konci hry. Zároveň se dají některé vedlejší questy označit za nedotažené. Často zmiňovaný konec questů s Peralezovými mi přijde v pohodě, ale třeba u questu s CyberPsychos bych očekával nějaké zajímavější rozuzlení, než jednověté poděkování, když uz jsem si dal tu práci jich pochytat všech 17.

Gameplay a RPG prvky:
Tady hra zapadá do průměru dnešní doby. Samotné souboje, ať už na blízko či nadálku, případně plížení, neobsahuje žádný výraznější prvek, který by Cyberpunk posunul nad ostatní hry tohoto typu. Samotný rozvoj postavy je také vlastně poměrně chudý, zaměřených hlavně na pasivní perky zvedající % u zbraní, výdrže, a podobně. Jako jediný aktivní skill mě napadá snad vrhání nožů, které ale vzhledem k tomu, že hozený nůž nejde získat zpátky, absolutně nepoužitelné. K aktivním schopnostem pak přispívají úpravy těla, kde však 3 ze 4 bojových úprav jsou melee útoky, které se od sebe zas tak neliší. K určité nezajímavosti rozvoje systému pak přispívá fakt, že se celkem jednoduše můžete i na max obtížnost dostat do stavu, kdy způsobujete poškození 100x převyšuje hodnotu HP u kteréhokoliv protivníka. V tu chvíli se z hry vlastně stává regulérní střílečka.

Technický stav:
Kapitola sama o sobě. I PC verze obsahuje řadu bugů, které sice nebrání v hraní hry, ale dokážou vás ze hry "vytáhnout". Výše zmiňovaný kvalitní příběh tyto věci převyšuje, za sebe však musím uznat, že ve chvílích, když jsem hrál "gigs" a zločiny, lezly mi tyto bugy poměrně na nervy. Může to být způsobeno tím, že mě v tuto chvíli netáhl příběh a byl jsem ke hře více kritický, nebo je prostě hra mimo hlavní linku a vedlejší questy více vyladěná. Více než tyto bugy však hru shazují nedokončené mechaniky, u kterých je vidět, že nejsou chybou, ale že byly kvůli nedostatku času zalepeny narychlo do stavu, aby aspoň nějak fungovaly. Příkladem je například AI civilistů a zejména systém policie, u kterého by momentálně bylo lepší, kdyby tam vůbec nebyl.
Je jasné, že chyby budou do budoucna opraveny, u těch chybějících mechanik bych si na to spíš nevsadil. V době, kdy hra oficiálně vyšla však nelze tento stav omlouvat tím, že to v budoucnu bude lepší, nebo že to bylo způsobeno tlakem investorů na vydání hry.

Verdikt:
Cyberpunk 2077 je nadprůměrnou hrou, trochu však působí jako lineární střílečka s kvalitním příběhem, která je zbytečně zasazena do otevřeného světa, který je sice na pohled krásný, ale ve funkčnosti v mnohém pokulhává.

Herní čas: 77 hodin

Pro: Skvěle podaný příběh v hlavním i vedlejších questech; vizuální a zvuková prezentace.

Proti: Technický stav; nedotažené herní mechaniky.

+20
  • PC 90
Po 91 hodinách můžu s klidem prohlásit, že Cyberpunk 2077 mám oficiálně dohrán. Mám dokončené vše, co dokončit jde, achievementy, zakázky, koupená auta, level, reputaci a další. Jdeme se tedy podívat na to, proč hře uděluji 90%. Předem upozorňuji, že hru nebudu vůbec hanit až na pár prohřešků, co mi hnuly žlučí, ale o tom dále.

Na Cyberpunk jsem se velmi těšil, protože existuje strašně málo her, která splňují moje kritéria mé ideální first-person RPG. Především si vážím možnosti si vytvořit vlastní postavu a ještě více volbu pohlaví. Vždy rád hraji ve hrách za ženské pohlaví, protože mám rád badass girls, ale hlavně tvorba vlastní postavy dopomáhá k tomu se s postavou více sžít, jelikož je to váš vlastní výtvor. Další věc, která mě potěší je, když hlavní postava umí otevřít pusu a prohodit nějaká ta slova, protože němost častokrát umí zkazit zážitek (škoda, že u Borderlands na to přišli až u třetího dílu). Následně pak stačí postavu voháknout do cool hadrů nebo armoru a vyrazit grindit do open-worldu, který mě musí něčím upoutat. A přesně tato kritéria hra splňuje a proto budu mít hodně dlouho v hlavě tento impozantní zážitek.

Night City je prostě neskutečně krásné místo vyladěné do detailů. Nechce se mi ani věřit jak si s tím musel dát někdo pořádnou práci, protože ta infrastruktura působí tak strašně živě, že několikrát se mi vybavily vzpomínky, když jsem se procházel nočním Berlínem nebo Vídní. Bylo to, jakoby mě to tam vtáhlo a já si užíval ten průzkum. Ve hře není místo, které by bylo nějak prázdné (krom pustin samozřejmě, ale od toho je název pustiny). v téhle uličce se povalují bezďáci mající radost z nalezené samohonky, tuhle je tržnice plná stánků a krámků, pod dálnicí jakási základna banditů popravujíc důstojníka NCPD, kousek od dálnice opuštěný motel plný švábů, kde by ani zadarmo člověk nepřespal, čtvrť buranů, kde už chybí jen pálení korporátních vlajek a mnohem více. Rozhodně dobrý tah kombinovat prvky Cyberpunku a stylu, který bych já nazval: "Mad Max styl". Střídání těchto stylů mi přišlo rozhodně k duhu, protože i já kolikrát potřeboval klid od ruchu velkoměsta a jen tak se projíždět pouští v nadupané káře.

Před vydáním hry jsem si často říkal, zda trhnu svůj nový rekord ve hraní v kuse. Ten držel Zaklínač 3, který mě v té době uzemnil na prdeli na neskutečných 16 hodin od zapnutí k vypnutí. Rekord se nestal, Cyberpunk zvládnul jen 14. Ovšem nebylo to tím, že by mě to tolik nebavilo, naopak, příběh mě chytnul natolik, že jsem toužil po odpovědích jako ještě nikdy. Jen jsem si ho dávkoval v malých kouscích, jelikož jsem si ho šetřil a hojně se spíše věnoval vedlejšákům, zakázkám a NCPD odměnám. Příběh postupem času neuvěřitelně nabíral na síle a po řekněme slabším prologu Night City ukázalo svojí temnou tvář a dostáváme kvalitní filmový zážitek plný akce, zvratů, humoru a hlavně emocí. Jestli emoce byly prioritou příběhu, tak mojí občas šíleně bezemoční schránku se jim podařilo prolomit. K zážitku rozhodně pomáhají skvěle napsané vedlejší postavy, kde rozhodně kraluje Keanu Reeves alias Johnny, sexy Judy, ale také i takovou Rogue, kterou jsem měl nakonec radši než Panam, protože mi víc seděla k mé povaze. Toto vše doprovází kvalitní voice-acting, díky kterému rozhodně o jejich představitelích ještě uslyšíme.

Uživatelské rozhraní je zprvu hodně matoucí a chce to čas, než si to člověk osvojí. Hlavně po rozkliknutí dovedností na vás vybafne halda perků. Není na škodu si je trochu nastudovat a podle nich určit, jakým stylem byste se asi tak chtěli vydat. Já zprvu jel hodně hacking, který se ukáže být velice efektivní, když víte co a jak, ovšem poté jsem se vydal cestou vědy a techniky, jelikož crafting je moje parketa. Hraní si se statistikami a všeobecně čísly mě velice baví a tak jsem velkou část hry sháněl různé blueprinty a součástky pro craftění legendárek. Po vycraftění těch správných zbraní se totiž z gunplaye stává neskutečná akční řežba, která v sobě nese ten správný feel. Ať už je to velice uspokojivými zvuky zbraní, animacemi přebíjení anebo "rozsračkováním" nepřátel pomocí brokovnic. Je tedy docela škoda, že hra má omezený level cap, jelikož postupem času máte chuť zkoušet jiné zbraně a styly, přičemž vše najednou skloubit nejde bez ztráty efektivnosti. K vybavení patří ještě takzvaný cyberware, což jsou umělé implantáty dávající nové schopnosti nebo vylepšení těch současných. Z těch nejlepších vyjmenuji charged jump, kterým se dá dostat téměř všude nebo si tvořit zkratky, second heart (v případě smrti doplní full HP), gorilí pěsti (velmi užitečný pomocník při pěstních soubojích) anebo OS potřebný k hackingu.

Na vaší pouti vás provázejí samozřejmě také vozidla, která se dělí to jednotlivých tříd. Najdeme zde limuzíny, káry jak z post-apo světů vytvořené primárně do pustin, žihadla inspirovaná Bugatti Chironem, obyčejné plechovky, které jsou rády, že vůbec jezdí ale hlavně i motorky, které já jako zarytý motorkář velmi oceňuji. Spousta lidí nadává na jízdní model a nereálné chování aut. Můj názor je ten, že ano, sice vypadá dost blbě když moje postava na motorce odpálí limuzínu při silnějším nárazu a takový Caliburn se ovládá hůř, než když jsem naposledy zkoušel bruslit na ledě. Nicméně po cca 20 hodinách jsem pochopil princip tohoto jízdního modelu a ke konci jsem už valil do zatáček přes ručku, na motorkách jsem si vyhledával různé rampy pro skákání a s Caliburnem jsem si vždy dojel k východním hranicím Night City, načež jsem zkoušel, za jak dlouho se dostanu k těm severním. Fast travel jsem víceméně používal jen minimálně, jelikož mě bavilo ježdění a celkově jsem si herní dobu chtěl natáhnout na maximum. Co se týče rádiových stanic při jízdě, tak CD Project hudbu přizpůsobil na nejposlouchanější styly a každý si vybere to svoje. Na každé stanici jsem si našel svůj oblíbený track i když jsem nejvíce poslouchal Morro Rock Radio kvůli Samurai a The Dirge, které mi do atmosféry města sedlo nejvíce i když jsem zarytý metalista (Rap si občas poslechnu). Zvuková stránka hry ždíme maximum co se dá, chválím využití Dolby Atmos, dává hře neskutečný doprovod. Ruchy na ulicích umocňují představy, že se hráč nachází na skutečném místě a hudba při soubojích dodává skvělý adrenalin.

Poslední odstavec věnuji věcem, co mě vytočily do běla. Nebyly to bugy ani grafické glitche, ty jsem buď neviděl, přehlížel anebo se mi nestávaly. Ta první a nejzávažnější je debilní auto-save. Nechápu, proč se třeba hra sama neuloží po splněné zakázce či zločinu. Jasný, je tu quicksave feature, jenže....splníte nějakou aktivitu a jedete dále, cestou přejedete nebožtíka, spawnou se NCPD a při neúspěšném útěku zdechnete a voalá, hra vás šoupne na poslední auto-save, který může být i 10 minut zpět, během kterých jste splnili 2 crimes report, prodali junk a vycraftili zbraň. Postupem času jsem se naučil mačkat F5 co nejčastěji, ale ne vždy jsem na to myslel. Jsou hry, které uloží postup i po sebrání nábojů nebo aspoň pravidelně ukládají staty a level. Druhá věc, systém policie, kdy se vám před xicht spawnou drony a cajti jsem neřešil, zas tak často se mi nestávalo, že bych zabil civilistu. Nicméně, ke konci hry jsem NCPD využíval pro expení brokovnic a pokud vystřílíte všechny policajty, co se přihrnou, hra na vás už další nepošle. Zapne se systém prevence proti zločinu, kde civilisté vydrží 5 headshotů a po celém městě se aktivují turrety. Možná to byl záměr proti tomuhle expení, ale postrádá to logiku. Poslední věc je práce s inventářem, konkrétně například při výrobě consumables nebo upgradů. Craftit můžete jen po jednom a když potřebujete 100 součástek, tak musíte 100x kliknout držet čudlík vyrobit. Hra se prostě nezeptá, kolik toho chci vyrobit. Taktéž při rozkládání nebo prodeji 10 flašek kvalitní tequilly v kanystru by mohla být klávesa na prodat vše a nemusela by vyskočit tabulka, kolik toho chci prodat. A questlinka s Peralezovými by mohla mít lepší zakončení anebo přidat pár questů. Přišla mi totiž utnutá v tom nejlepším.

TOP MOMENTY:

Potápění s Judy a následná kopulace
Koncert s Kerrym
Pátrání v bytě manželů Peralezových
Skippy
Brendan
Quest s psychopatem a farmou
Johnnyho Flashbacky
Secret Ending pouze s Johnnym
Ruské kolo s Johnnym
Autokino s Rogue
Průvod s hologramy
Opilá střelba s burany
Kyberprostor
Psychokonec na vesmírné základně Arasaky

Wake the fuck up Samurai, we have city to burn!!
+40 +42 −2
  • PC 95
Tak Cyberpunk, po 85 hodinách dohráno. Celkově jsem narážel na dost kritiky na hru, asi nejvíc ohledně bugů. Já ale budu mluvit pouze sám za sebe, a já dávám 95%, i když ta hra zatím v takovém stavu není – aktuálně tomu chybí ještě ladění, hlavně grafických anomálií. Nicméně hra jako taková je zcela excelentní a naprosto mne pohltila.

Mnoho lidí nadává na grafiku, která jim nepřipadá dostatečně „next-gen“. Ale většina je asi slepých, protože nevidí, jaké obrovské množství detailů ta hra obsahuje. Jestli někomu vyhovuje vyleštěný předpočítaný efekt lesklých kulek, ať si zahraje nějakou koridorovku. Snad poprvé jsem měl u hry opravdu pocit živoucího města, když se člověk prochází po chodníku, je tam opravdu živý svět. To jsem si myslel, jak u mého oblíbeného Watch Dogs 2 je detailní svět – jako živý. CP sráží WD na kolena. Stačí se třeba dívat, když vás někdo veze v autě, jaké jsou detaily okolí, ale i samotné detaily v autě. Jediné co u mne vázne, je občas pohled na široké okolí, tam jsem musel omezit vykreslení, protože moje už starší RX580 nedokázala takové množství textur vykreslit v detailu při použitelných FPS, tak na nich bylo vidět, že jsou vzdálené textury opravdu rozmazané.

Prostředí města je opravdu komplexní a hodně složité. Kamkoli se podíváte, všude se něco děje.

Ke zvukům a dabingu nemám připomínky, tam je to dle mého OK.

Pokud jde o herní styl, tam hodně můžete ovlivnit výběrem preferencí. Já si už od dob WD2 oblíbil hacking, takže jsem šel touto cestou i tady. Musím nicméně uznat, že strom schopností je opravdu košatý a může docela působit nepřehledně. Stejně tak inventář, mne se s ním po chvíli zvykání pracovalo obstojně, ale zezačátku působí opravdu hodně nepřehledně a až do konce máte problém se srovnáváním jednotlivých parametrů zbraní a vylepšení. Autoři vám dávají na výběr různé cesty, kterými se dát, za to jedno zahrání jsem zkusil zatím jednu svou preferovanou cestu, nicméně se těším, až zkusím další. Nechám si to, ale až bude hra trochu lépe poladěna, a vezmu to zgruntu.

Pokud jde o příběh, tak ten hlavní není extrémně dlouhý, ale jak to bývá, tvoří spojnici mezi obrovským množstvím podúkolů a větších či menších příběhů dalších postav. Ty jsou výborně napsány a jako hráč si k nim vybudujete vztah. Co je třeba oproti Zaklínači jiné, v CP nedostáváte tolik nůž na krk s definitivními volbami, které hráči dávají na nevyhnutelný výběr mezi možnostmi, která je jedna horší než druhá, takovou Sophiinu volbu naservíruje až finální mise hry – v mém případě zmizel Johnny v síti a V na pokraji nevyhnutelné smrti – jestli to jde zakončit lépe, zjistím třeba při příštím zahrání, kdy vezmu jinou cestou. Jinak s Johnnym jsme byli nakonec kámoši :-).

Ty malé podmise jsou zábavné, sice se občas opakují podobné úkoly, ale vždy jen tam prvek, který je ozvláštní, a hlavně většinou máte na výběr několik cest dle libosti, jak úkol splnit.

Kdybych měl říct chyby – které doufám, že budou ještě upraveny, tak nejvíc mne potkávaly grafické glitche – předměty vznášející se nad krajinou či mimo ruce postav. Dále je poměrně hodně chyb v českých titulcích, ať už gramatických, tak faktických. Problémy jsou taky s auty, tam jsem si asi nejvíc ze začátku nemohl zvyknout na podivné gumové a špatně uchopitelné řízení. Hra má taky problémy s fyzikou aut, kdy občas létají nesmyslně vzduchem, a někdy jsou zase jako tanky. Na druhou stranu jsem měl jediný pád hry za celou dobu a jen jediný úkol mi nešel spustit. Jinak vše fungovalo, žádné záseky a nedokončitelné mise jsem nepotkal.

Střelba mne bavila, k dispozici je velké množství zbraní, které se vždy liší a navíc je možno je dodatečně konfigurovat (vylepšení, hlavně, mířidla).

Nebudu to nějak roztahovat, těch věcí o hře je strašně moc, a málokdo by tak dlouhý příspěvek četl. Ani bych snad nedokázal vyjmenovat všechny ty drobnosti, které mne v rámci hraní napadaly. Pro mne je CP jednou z mých absolutních top, a hraní jsem si opravdu užil. Dávám vysoké hodnocení, protože myslím, že CDPR ty zásadní problémy opraví (a chyby v tak komplexní hře budou vždy), stejně jako se stalo u posledního Zaklínače. Osobně si myslím, že hra klidně ještě takový půlrok odložení by zkousla (nicméně to CDPR nemohl udělat, protože by přišli o dotace). Je to jedna z mála her, kde se opravdu výslovně těším na znovuodehrání, a zároveň se těším na slibované datadisky, čím hru doplní.

Chápu zklamání některých, někdo třeba čekal něco jiného, někdo se nechal ovlivnit šíleným hypem před vydáním, ale mne osobně výsledek nadchnul.

Pro: Úžasná hra, která mne nadchla svými detaily, možnostmi, příběhem i zábavností

Proti: Grafické glitche, podivné chování vozidel

+30
  • PC 80
Takže dohráno a je potřeba přispěchat se svojím Troškou do mlejna.

Long story short: Hra je zábavná, na dostatečně výkonném PC vypadá úžasně a pro fanoušky žánru to je rozhodně must have. V tuto chvíli ale obsahuje tři prdele bugů a kdo není netrpělivej (což není můj případ), nechť si počká na slíbené patche v lednu a únoru.

Long story... long (PEGI16): Hra mě bavila, strávil jsem u ní cca 100 hodin a po dohrání cítím prázdnotu a nevím, co se životem. Pozitiva netřeba pitvat, ty jsou všem jasný, budeme se tedy pitvat v negativech. A pevně doufám, že většinu toho, co budu kritizovat, opraví již slíbené patche. Už proto, že jsem přes support nahlásil nejméně 20 bugů, z nichž některé zmíním níže. A asi se u toho krapátko rozčílím, tak to nedávejte číst dětem.

1. Jízdní model - ty vole zlatý GTA! Autoři jízdního modelu podle mě hru vůbec nezkoušeli hrát přes klávesnici. Většina aut je nevohrabanejch jak modelína na šteklích cupitající po namrzlejch kočičích hlavách. Jednou jsem takhle omylem vyvraždil ulici, jak neovladatelnej ten auťák byl. A ty motorky. Ty kráso ti experti podle mě v životě motorku ani neviděli, natož aby na nějaký seděli. Dyť voni nemohli sedět ani na kole. V kterym kurva vesmíru se motorka chová tak, jako v Cyberpunku? Měli ti kluci vůbec fyziku? Ne, jízdní model aut nic moc, jízdní model motorek velký špatný.

2. Detaily - hlavní dějová linka je vyšperkovaná. Pokud máte mašinu na hraní na ultra, budete si chrochtat. Budete obdivovat svíčky v krámku, budete obdivovat textury oblečení, textury tapecírunku v autě a tak. Ale ty vole bacha, jakmile se vydáte mimo hlavní dějovou linku. Ty vole to je vodfláklejch věcí najednou. To vám tajdle servírka solí drink, aniž by jí cokoli vypadlo z pazoury. Pak tajdle týpek vaří cosi, co jsem si pracovně pojmenoval jako "vegetariánská šlichta z oranžové textury a klobásy". I ty textury na hadrech NPC jsou najednou poněkud odfláklý. Ba i některý xichty NPC jsou najednou takový gumový a je setsakra znát, že za nima nebyli skuteční herci snímaní přes motion capture, ale že je to jen tak nějak halabala vymodelovaný.

3. Doprava - ty vole znovu, zlatý GTA. Pohybovat se v tomhle městě autem je vlastně docela za trest. Auta stojej za prd (a motorkách už se odmítám nadále bavit, radši budu předstírat,ž e ve hře vůbec nejsou) a AI řídící dopravu stojí za vyliž. Nesčetněkrát mě sestřelilo auto na chodníku, když jsem šel na zelenou, aby následně všichni stáli jak kuřbuřti, když já mám červenou a oni zelenou. Klakson je v tý hře vyloženě k hovnu, protože na něj nereagujou ani chodci, ani auta. Na sirénu policejního auta to samý. AI je schopná totálně zablokovat křižovatku jenom NPC auťákama. Ale ne tak, že si řeknete "no jo, traffic," ale přesně tak, že si řeknete "ty vole i tohle je buglý."

4. Nascriptovaný animace - hele já to chápu, animace jsou pakec, jasný. Ale ty vole když v animaci vidím, kterak kumpánovo auto úplně klidně projede zaparkovanym autem, nebo když mi River drze nabourá můj zaparkovanej auťák a neřekne ani "sorry, vole," tak mlátim hlavou do stolu. O tom, že NPC v animace klidně projde skrze vás, protože jste si prostě zrovna stoupli tam, kudy postavičku později vede skript, vo tom ani nemluvim.

5. Mizení a objevování se NPC postav a aut. Normálně stojíte na ulici, čumíte jedním směrem, nikdo široko daleko. Otočíte se a za vteřinu se otočíte zpátky. A před váma najednou X postav, který se tam prostě naspawnovali. To samý se děje s autama. Je to všechno, jen ne realistický.

6. Mrtvoly NPC - Hele u takhle vyšperkovaný hry už bych fakt čekal, že mrtvoly nebudou končit v různejch zlomenejch nepřirozenejch pozicích, nebo zaglitchovaný někam do okolo stojících aut a předmětů.

7. Bugy - no a kromě výše zmíněnýho tu jsou tři prdele drobnejch bugů. Tu nejde sebrat předmět, tu se objekt vznáší ve vzduchu, tu je pistole glitchlá někomu skrz rameno, tu je nepřirozeně glitchlej tablet někomu skrz prsty. Občas nejde dokončit misi, takže se musíte ve hře vrátit kus zpátky, aby mise najednou dokončit šla, aniž byste cokoli udělali jinak. Prostě voser.

Hele takhle, furt je to dobrá AAA hra. Ale teď je z toho takovej "open beta" dojem. Chtělo by to ještě trošku nablejskat, aby to nebyla jen dobrá AAA hra, ale kurva skvělá must play for everyone hra.

Btw, viděl jsem nějaký videa z PS4 a tam je to teda neskutečnej vodpad.
+30
  • PC 80
Cyberpunk 2077 musí být pro většinu hráčů alespoň nějaké zklamání, i kdybych tím tvrzením ignoroval technický stav hry. Poslední dobou mám ten problém, že ve hrách začínám místo tvůrčí vize a nějakého pocitu z uceleného produktu spíš vidět kompromisy, které musely být učiněny a utrpení a pot vývojářů, kteří až do poslední chvíle lepili co mohli. A Cyberpunk je novým králem tohoto pocitu. A pohár trpělivosti zde v jednu chvíli opravdu přetekl. Moje V většinu hry nepotřebovala v těle zbytečný šrot, zachovávala si lidskost, co to jen šlo. Ale jednoho dne byla indoktrinována lží, že jí výměna rukou umožní otevírat dveře, do kterých by se jinak nedostala. Dává to smysl, nové paže učiní z V superčlověka, popisek u předmětu taky tvrdí, že to půjde. Tak hurá do investování. A tak V ztratila cit v dlaních, přišla o něhu.. provedla to ještě předtím, než pohladila Judy po tváři a tak na dlani nikdy nepocítí její teplo a … chudák Judy, vždyť ji půjde neustále o život. V prstech V bude až do konce života vrčet, cvakat a různě přeskakovat. Bude muset být neuvěřitelně opatrná kolem porcelánu a nejhorší na tom je, že s dveřmi ji to nijak nepomůže. Řekli ji, že nemůže - ať to ani nezkouší. A tak milá V, s nadliskou silou, stále není schopna otevřít zamčené dveře ani uzvednout těžký kulomet ze země. A pak po Vánocích přijde programátor, udělá ctrl+c, ctrl +v, odbouchá něco enterem. A vše se změní. Nebo třeba ne. Nebo jen smažou text z popisku paží. Nikdo neví.

Jo, super pocity ze hry, kde byl člověk v podobných pocitech už tak utopený.

A jako trochu ambivalentní je pak i mé zklamání z toho, že krom rukou nevidíme na těle žádné augmentace. Ne, že by to byl vyloženě můj sen, ale nějak mi dávalo smysl, že hráč ze sebe bude moci udělat druhého Adama Smashera, nebo třeba Lizzy Wizzy. O tom Cyberpunk je, ne?

A šestý atribut který je ve hře, ale nevidíme ho? Protože už mysleli na DLC? Prdlajs, měli určitě komplexnější mechaniky ohledně Johnnyho a jeho vztahu k vám, ale na konci to vystřihli, proto padl taky jejich plán publikovat roadmapu všech budoucích DLCček, protože tam určitě přijde něco, co na poslední chvíli vystřihli, nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Poslední měsíce polovina lidí opravovala chyby a polovina lidí zamykala obsah, na který nezbyl čas.

Kdyby tohle byly jediné problémy, kterou hru trápí, byl bych rád. Ale všechny vedlejší úkoly, které měly být gró mi přijdou jen jako docela dobré. A když už se naskytlo něco zajímavějšího, tak to skončilo v tom nejlepším. Jenže jsem si během toho vzpomněl i na svou nejoblíbenější hru Vampire the Masquerade: Bloodlines. Pitomé stoky, pitomá loď, pitomé Groutovo sídlo, pitomé panství Giovannů – vždyť vlastně vše co na hře zbožňuji se týká jen světa, postav, dialogů, hudby a atsmosféry obecně, ne geniality úkolů. A to je i zde. Baví mě bloumat ulicemi a řešit pouliční zločin a drobné kšeftíky. Ale přesto to zde, aby se ze hry stala moje srdcovka nestačí a doufám, že to změní DLCčka. Hra mě bavila neuvěřitelně. I Zaklínače 3 jsem na nějakou dobu (asi rok) přerušil. Tady jsem jel nepřetržitě a už se moc těším, až se do Night City vrátím. Za každý dialog navíc s mými oblíbenými postavami bych byl ochoten zaplatit. Vlastně tak málo by stačilo, aby to pro mě najedou byla devítková hra. Přidat trochu víc komunikace s postavami když to na nich stojí. Jsou tam romance, které jsou skoro jedny z nejlepších, co kdy ve hrách byly a docela se kolem nich točí podstatná část hry. To je tak těžké vymyslet nějakých 5 následných dialogů, které se spustí po úspěšné romanci, pokud té postavě zavoláte? Třeba co 24h jednu, než se vyčerpají? Kolik je to práce? Kolik je práce zaimplementovat do hry nějak email V, když už má v bytě počítač - s nutností se do něj vracet by tam mohly být další interakce s Johnnym. Kolik úsilí by stála garáž? Holič? Komunikace s Johnnym na vlastní popud. Hlavně že ten systém telefonu musel být do hry přidaný až hodně pozdě, protože něco tak odporného jsem ještě neviděl. Jména jsou seřazeny náhodně a hodně štěstí v hledání SMSek, když si ji nestihnete přečíst hned, jak na vás vyskočí. Občas mi někdo poslal fotku a nic se nezobrazilo. Volat někomu z vlastní iniciativy je taky zbytečné. Je mi jasné, že ze hry druhé Red Dead Redemption 2 nebude, ale to ani není potřeba, ať tam jsou NPCčka jen jako kulisa, ať s nimi žádná interakce není.. ale sakra máte ve hře hrstku opravdu skvělých postav a poněkud uspěchaný příběh – tak to naplňte interakcí s nimi! Třeba místo úkolů s týpkem, který má místo nosu granát, nebo deprese kvůli mrtvé želvě… nebo box, sakra.

Čekal jsem, že se u hry budu cítit nepříjemně (v dobrém slova smyslu - u tohoto prohlášení myslím převážně na seriál Mr. Robot). Že si hodně budu muset domyslet sám. Že nebudu vědět komu věřit. Že budu hackovat počítač nějakého vysoce postaveného člověka, aniž by mě k tomu hra nějak vyzvala a dozvím se tam něco, co by se časem mohlo hodit.. ale ne, hra vás vede za ručičku: vejdi → promluv s Judy → odejdi z pokoje →zavři dveře → počkej na Judy → promluv s Judy → odejdi. Tohle je celá hra. A když už jsem měl v jednu chvíli pocit, že jde o hodně (politici), tak quest vyšuměl do ztracena, ač pocity z něj mám po dohrání hry nejsilnější. Prozkoumávání sítě taky mohlo být trochu zajímavější. Je zde určitě potenciál do budoucna.

Budu rád, pokud se světu Cyberpunku budou věnovat i nadále, třeba i na úkor potenciálního nového Zaklínače. Je to dle mého nejlepší možný setting. Překvapivě se jim podařila akční složka. Město je neuvěřitelné a hra světel a stínů, mlhy a do toho naprosto dokonalé zvuky všeho okolo činí z Night City mé nejoblíbenější herní místo. Postavy jsou zde lepší, než v Zaklínačovi. Úkoly, které by měly sloužit jen jako výplň herní doby, jsou tu lepší, než kdekoliv jinde. A jistě nás čeká ještě dlouhá cesta všelijakých rozšíření. Takže přes značné zklamání mám nutkání po odeslání komentáře hru znovu zapnout.

Co jsem myslel, že bude revoluční, je velmi dobré.
Co jsem myslel, že bude průser, je velmi dobré.
Takže vlastně dobré, ne?

Pro: Město; Postavy; Hudba a zvuky; Atmosféra

Proti: Bugy; Žádné dech beroucí úkoly; Plytkost (či ořezání) některých mechanik, Občas mi neseděl dabing ženské V

+44 +47 −3
  • PC 75
Ok takže, system policie stoji uplně za hovno ,lepší by bylo ho tam vůbec nemít.
Fízli se spawnují , kde je napadne, před váma za váma a stačí zaběhnout za ulici či kousek odjet autem a ani vás nepronásledují..

Bugů je tam opravdu jak nasranejch po 92hod. jsem jich opravdu viděl mraky.
Je jich tam řada vyloženě otravných , který dokážou pak člověka vytrhnout ze hry a kazit mu zážitek. Problémy s fyzikou, nefungující questy, problémy v interface, problémy se objevují všude, tohle mělo zůstat ještě půl roku v betě..

Hratelnost je zábavná a jako celek - střílení, jízda autem, hackování zkrátka funguje.

Co se týče systému hackování ten se vážně povedl je tady řada možností , jak řešit stealth.
Minihra v hackování je taky povedená věc.
Systém kyberwaru ,,augmentací´´ mě dost zklamal, mám pocit ,že tam není ani možnost dát si neviditelnost, vše se točí kolem +10zbroje +10 střelby atd. atd. je tam pouze pár zajímavých věcí jako třeba ty čepele na blízko nebo granáty ze zápěstí či dvojitej skok.
Deus ex daleko nápaditější v tomhle.

UI stoji taky za hovno je nepřehlednej a představoval bych si ho vyřešenej líp, třeba jako v Deus Ex, kde se dá líp seřadit a manipulovat s ním ( posouvat jednotlivý věci.)

Fyzika je totalně rozbitá spiš neexistující hlavně ve vozidlech což je ostuda. Občas funguje, ale většinu času dělá psí kusy. Ty auta jsou jako z papíru a když narazíte lehkým autem do těžkýho ,čekáte že vás to rozseká a ne že odletí náklaďák jak papírová krabice.. Ostuda !
AI taky za moc nestojí a dělá zásadní chyby, kor při stealthu , když máte společníky je to dost znát..

Většina hader co na sobě máte jsou vyloženě uhozený a poskládat si fešnej vzhled je skoro nadlidskej úkol.

Střelba je zábavná, zbraně mají svoji váhu a pocitově odpovídají tomu, jak si představuju určitej kvér, ale odborník přes kvéry nejsem..
Aji ovládání vozidel je celkem ok sice je to arkáda , ale né taková jako v gta..
Chování vozidel je u každýho odlišný což je fajn.

Obtížnost pokud máte mraky legendárních věcí i vysokou úroveň je pak až moc jednoduchá i na vyšší nastavení..

Grafika je taky na solidní úrovni. Na město je vyloženě krása se koukat a je to po prvé co jsem používal photoshop ve hře. Množství detailů , těch odrazů, vzhled a mimika postav je naprostá špička..

Přiběh je dost kvalitně napsanej, charaktery vážně mají hloubku a jejich vedlejši questy jsou zajímavý.
Dopad vašich rozhodnutí ve hře mají minimální následky, pouze v pár případech se to někde projeví například závěr má 3 zajímavý odlišný konce, ty další už tak zajímavý nejsou.
Bohužel je lze projít všechny od určitýho místa u konce a celý vaše hraní na ně dopad nemají snad žádnej..

Atmosféra města člověka vyloženě pohltí, ale lepší je to město moc nezkoumat, protože je to jenom kulisa. Lidí mizí za obzorem, v pozadí jezdí auta , který neexistujou , když se přiblížíte a podobně..
Soundtrack a systém rádia je fakt skvělej, tady není co vytknout.

Délka hlavního příběhu je naprosto malá.. witcher III byl daleko delší hra. Vedlejších misí je ve hře zase hodně to je pravda..

Tohle opravdu není 10z10 hra a kdokoliv tomu tohle napařil , tak by neměl psát recenze,případně neví jak vypadá hra 10z10 , protože přehlížet tyhle zásadní nedostatky, který jsou v jiných i starších hrách vyřešený líp je fatální chyba..

Celkově tu hru vyzdvihuje hlavně příběh , zajímavý postavy a mise , krásná grafika i soundtrack, na rpg povedená střelba, tyhle body dělají tu hru nadprůměr.
Zbytek je jenom ten průměr.

Pro: Příběh, postavy, hratelnost, atmosféra grafika, soundtrack

Proti: Bugy, žádná fyzika, AI , špatný UI , tragický systém policie

+23 +25 −2
  • PC 80
O této hře již byly napsány tuny virtuálního papíru, tudíž se není třeba sáhodlouze vypisovat a jen bych rád stručně přispěl svým pohledem na věc.

Hned zkraje musím podotknout, že Red Dead Redemption 2 coby milník open world her zůstal nepřekonán. Je to hlavně kvůli, řekněme, netečnosti světa Cyberpunku vůči hráči, což bylo v RDR2 až maniakálně dotaženo téměř k dokonalosti.

Smysl pro detail Cyberpunku nechybí, ale týká se především grafické stránky, která většinou patří na špici. Již méně péče bylo věnováno nelinearitě, před vydáním tak deklarované (nebo snad vysněné?). Částečně tu je, ale nečekejte, že by snad dva hráči hráli po dvou hodinách každý jinou hru. Možností tu zkrátka není ani zdaleka tolik, jako třeba ve vynikajících Disco Elysium nebo Kingdom Come, a nějakých zásadních rozhodnutí je jako šafránu.

Jak je u CD Projektu RED zvykem, příběh je silnou stránkou hry, stejně jako postavy (Johnny Sliverhand / Keanu Reeves je famózní) nebo většina vedlejších questů. Naopak slabou stránkou je téměř neexistující AI postav, případně nemožnost vstupovat do většiny budov a obchodů, kterých je v Night City jako uživatelů Pornhubu. Nicméně i přes jistou umělost a netečnost zdejšího světa vás Město co chvíli navábí na všudypřítomné vjemy, které přece jen vytvoří žádoucí iluzi žijící a zajímavé metropole.

Celkově jsem trochu rozpačitý, jak Cyberpunk 2077 hodnotit a vnímat. Moje očekávání hra nenaplnila, ale na druhou stranu jsem se většinu času bavil a po dohrání hlavní linie jsem se dokonce jal dodělávat všechny otevřené sekundární questy, což považuju za znak dobře napsaného open-worldu a rozhodně to nedělám vždy. Škoda jen, že vývojáři dostatečně nezapracovali na umělé inteligenci a responzivnosti obyvatel Nočního města po vzoru RDR2, mohlo se hodnotit výrazně výše.

Pro: Grafika, příběh

Proti: Sterilita a „nepřístupnost“ otevřeného světa

+28
  • PC 80
Úvod do deja
V koži žoldniera menom V začneme budovať svoju povesť a legendu v uliciach Night City.

Plusy
➤hlavná postava: typická drsná postava, niekedy až príliš. Žoldnier, v mojej hre pôvodom z Korporátneho prostredia, ktorý zoberie každý job, no postupne sa z neho stane veľký sympaťák. Oceňujem možnosť si vytvoriť postavu podľa seba aj ked je veľká škoda že si ju človek nemohol upraviť neskôr u nejakého holiča. Ale na opačnej strane zase oceňujem možnosť oblečenia, vďaka ktorému som si vedel svojho V prispôsobiť ešte viac. Super bolo sledovať slovné výmeny s Johnnym ale aj to ako sa ich vzťah vyvíjal po celú hru.
➤príbeh našej postavy, celého Night City a jeho koniec: až do konca som nevedel ako mám príbeh ohodnotiť. Po konci, ktorý som dosiahol ja musím uznať že je celá príbehová časť hry veľmi pekne a kreatívne premyslená. Zvraty boli naozaj prekvapivé a aj keď nakoniec hra nebola až taká dlhá, tak hlavný quest ma bavil po celý čas. A vlastne aj príbehy celého Night City boli veľmi fajn, hlavne pomtom, čo som si prečítal nejakú literatúru spojenú z hrou.
➤ostatne postavy: Johnny, Jackie, Panam či Judy sú postavy čo si bude človek pamätať aj po dokončení hry. Skvelé rozhovory, humor a akcia s nimi spojená vás núti si s nimi vybudovať vzťah a dúfať že prežijú až do konca a negatívne ich neovplyvnia vaše rozhodnutia. Našťastie, alebo aj na nešťastie sa rozhodnutia príliš často nevypomsťovali a ani neodzrkadlovali.
➤Night City: samotné Night City bolo úžasné. Obrovské, čo sa týka rozlohy tak aj toho ako vás pohltilo svojou atmosférou. Som rád že vývojári popracovali aj na tom, že ste dosť často mohli vliezť do budov a prekonávať výškové rozdieli. Práve samotné mesto mi bude chýbať asi najviac. Pustiny okolo mesta sú tiež zaujímavé ale určite vás neočaria až tak ako nočná prechádzka cez Night City.
➤zbrane, perky, cyberware: používal som len zbrane čo som našiel, nikdy som žiadnu nevycraftil kedže mi to prišlo zbytočné. Za celú hru som vymenil tak okolo 10 zbraní a používal som hlavne katany či iné zbrane na blízko. A v tom sa odzrkadlili aj moje dovednostné body. Najviac som ich investoval do sečných zbraní a sem tam som vylepšil niečo iné. Možno bolo tých perkov až zbytočne moc ale aspoň si každý môže vybrať na čo sa bude špecializovať. U rozparovačov ste si mohli nechať nainštalovať cyberware, čo je niečo ako zlepšenie vášho tela. Do konca hry som to skoro neriešil a ani mi to nechýbalo. Ale našlo sa aj pár takých, ktoré som ocenil. Napríklad rôzne imunity proti otráveniu či hacknutiu.
➤vozidla: keď som prvýkrát nasadol do auta, tak to jazdenie bolo strašné. No po čase som si celkom zvykol. No aj tak som dával skôr prednosť motorke. Po dizajnovej stránke bolo každé vozidlo super či už zvonka alebo aj zvnútra. A aj ked som väčšinou šoféroval tak, že som videl celé auto, tak som sa vždy aspoň pri prvom nastúpení musel pozrieť do interiéru. Stalo sa mi párkrát, že po privolaní nejakého vozidla ma zrazilo. Takže som sa im musel často vyhýbať. A čo mi veľmi chýbalo v hre, tak to je miesto, nejaká garáž napríklad kde by sa mi vozidlá ukladali a v ktorej by som si ich mohol prezerať.
➤vedľajšie questy: niektoré boli vážne úžasne, spomeniem si napríklad na úlohu okolo postavy menom Joshua Vazquez a jeho ukrižovanie. Nájdenie hovoriacej zbrane či posledný koncert Samuraiu. A vtedy ma bavilo ich plniť a hľadať ďalšie s nádejou aké ešte objavím. Môžem spomenúť aj lov osôb, ktoré sa pomiatli vďaka cyber psychóze. No veľakrát to skončilo len pri tradičných typu ukradni tamto, sabotuj hento či odstráň túto osobu. Ale mne osobne tieto krátke questy nevadia.
➤stealth: vďaka tichému prístupu som vedel veľa úloh splniť za pár minút. Ak ste si dali pozor aby vás nikto neodhalil a vypli kamery, tak nebol nikdy problém a na konci questu ste väčšinou dostali nejakú tu odmenu navyše.
➤hudba: dosť často sa pesničky opakovali ale k rýchlej jazdne v Night City sa proste hodí dobrý rock. Otravné boli len ranné správy.

Mínusy
➤bugy: celý zážitok veľa hráčom kazí hlavne technická stránka hry. Na to že bola vo vývoji cez 8 rokov je strašná. Našťastie som hru hral na silnejšom pc, takže bežala ako mala. No až po pár hodinách, ked som všetko nastavil. Vyhol som sa možno sekaniu hry, no ostala kopa bugov. Náhodné smrti, náhle zamrznutie hry, neustála zmena jazyka naspäť na angličtinu keď som hru opakovane zapínal, vozidlá padajúce z neba či som objavil ženu močiť v stoji na mužský štýl. Verím že by som ich ešte pár našiel ale tieto mi udreli do očí hneď.
➤Ai: v skratke hrozné. Nepriatelia behajú hore dole, nevedia vás trafiť a to dosť často ani vtedy, keď stojíte pri nich.
➤obtiažnosť: hru som hral na najvyššiu obtiažnosť ale musím povedať že to nebola žiadna výzva. Opakovať som musel len pästné súboje a pár krát náhodné úmrtie pri prestrelke. Myslel som si že bude zložitejšie, keď na nepriateľov pôjdem so zbraňou na blízko, no nestalo sa.
➤pästné súboje a závody: obe tieto aktivity znejú super, hlavne v nočných uliciach Night City ale nakoniec sa z nich vyvinuli len nezábavné prekážky za cestou splniť všetky úlohy. Zápasy boli zbytočne dlhé a nezáživné. Na najvyššej obtiažnosti jeden trval aj 10 minút. A pokiaľ ste niekde na konci prehrali, tak ste toto utrpenie museli opakovať. Plus záverečný súboj šiel krásne bugnúť až tak, že ste v ňom mohli súbera ubiť zbraňou na blízsko. Závody by boli zábavné, kebyže ich je viac, finálový nezávisí na rozhodnutí a vaši súperi neboli naprogramovaný tak že sa stále držia za vami.
➤nakupovanie vozidiel: táto ponuka sa vám hned pridá do záložky s úlohami a podľa mňa to tam akurát tak zaberá miesto. A pokiaľ sa rozhodnete nejaké vozidlo kúpiť, tak si to, ako vyzerá musíte nachádzať v konverzácii so kšeftárom, ktorý vám ho ponúkol alebo si priamo zájsť k nemu, pretože v questovej záložke síce máte napísané že si toto vozidlo kúpiť môžete ale ako vyzerá tam už nie je.
➤crafting: ako som už písal vyššie tak som ho celú hru nevyužíval. Ponúkalo mi to väčšinu času na craftenie len vybavenie, ktoré malo menšie staty ako to moje. Občas som si vylepšil nejakú zbraň ale to len preto že sa mi páčila.


!! Záverečné zhrnutie !!
Hodnotenie bude zodpovedať mojim pocitom a tomu, ako som si hru užil ja. Je veľká škoda že hráči na starších konzoliach majú problém si hru zahrať ale budem zohľadňovať len svoj počítač a svoj prechod hrou. začnem od začiatku. To že som si mohol vytvoriť prakticky vlastnú postavu ma potešilo, plus dať jej nejaké príbehové pozadie ( za mňa korporát ), ktoré sa občas prejaví aj v dialógoch. Vadilo mi ale že som si svoju postavu nemohol neskôr niekde upraviť, u nejakého holiča napríklad. Príbehy či už našej postavy menom V ale aj celého Night City som si užíval a aj ked hra na vás vrhla pár nepríjemných zvratov tak som pomocou rozhodnutí nakoniec došiel k slušnému koncu. A aj vďaka postavám, ktoré si budete pamätať aj nejaký čas po dohraní. Tak samozrejme skvelý Johnny Silverhand a s ním spojené dialógy, kamarát Jackie či dvojica dievčat Judy a Panam. Čo sa týka nejakého vybavenia čo som pri prechode používal, tak to boli hlavne zbrane na blízko a sniperky. Vždy len také čo som našiel, craftenie som vôbec nepoužíval, pretože tam bývali len slabšie zbrane než aké som mal. K tomu pripočítam nejaké cyberware vylepšenia a body do sečných zbraní. A aj ked som hral hru na na najťažšej obtiažnosti tak bojovať na blízko nebolo zložité, hlavne kvôli slabej umelej inteligencii. Vozidlá boli vzhladovo veľmi pekné či už zvonku alebo zvnútra. Je len škoda že stáli také veľké peniaze a že som ich nemal uskladnené v žiadnej garáži. Mimochodom by sa v hre hodil nejaký pasívny spôsob ako zarobiť peniaze. Napríklad že budete môcť vlastniť svoj klub. Väčšina vedľajších questov či aktivít bola zábava. No dosť často sa opakovali tie, v ktorých ste mali niekoho zabiť, niečo ukradnúť či sabotovať. Plus čistenie miest na mape od gangov. Ale mňa tieto aktivity vždy v hrách bavili čiže nie je o čom. No čo ma nebavilo, tak boli extrémne dlhé pästné súboje, ktoré na najvyššej obtiažnosti trvali aj 10 minút a pouličné závody, kde vás vaši protivníci aj tak vždy dobiehali, aj ked sekundu pred tým nabúrali. Všetko toto sú len malé mínusy. No potom na scénu prichádzajú bugy a tie vedeli hru pokaziť aj mne. Nehovorím už o tom že som nastavoval hru pár hodín než mi bežala v pohode. Ale bugy typu náhodná smrť, zamrznutie hry, pády vozidiel z neba či prepínanie jazyka po každom znovu zapnutí hry ma vedeli niekedy zamrzieť, hlavne u takejto hry. No nakoniec som si výlet do úžasného Night City užil. A neľutujem ani to že som sa na hru tešil tak, ako nikdy na žiadnu inú. Až tak že vlastním 300€ limitovanú edíciu. Určite sa do Night City vrátim, či už s príchodom nejakých DLC alebo po opravení bugov. Dlho som sa rozhodoval koľko percent hre udelím a nakoniec som sa rozhodol že pokiaľ budem pozerať len na seba a nie na iných tak hre udelím celkom vysoké hodnotenie.

➤Čas strávený v hre: 76,5 hodín
➤Achievementy: 64% splnených

HODNOTENIE: 80/100%

Pro: postavy, príbeh, Night City, slušná akcia

Proti: hrozná technická stránka hry, Ai, obtiažnosť

+30
  • PC 80
Ačkoli dávám velmi kladné hodnocení, v komentáři s dovolením zdůrazním, co se mi na hře nelíbilo. Ostatně, u tak očekávané hry jako je Cyberpunk, je namístě místo výpisu kladů spíš vysvětlovat, proč nedávám 100 % a komentář nevěnuji počtu orgasmů, které jsem u hry zažil.

Do hodnocení zároveň nepromítám bugy, které i na PC člověk potkával minimálně jednou za pět minut (a několikrát byly dost závažné na to, abych kvůli nim musel nahrávat starší pozici), byť zároveň cítím potřebu poznamenat, že ve sporu "stav (zejména) konzolových verzí je průser a CD Projekt za něj zaslouží kritiku" vs. "LOL, co jiného lidi od těch starých šunek čekali; já to hraji na Centrálním Mozku Lidstva a nemám problém" jsem jednoznačně na straně prvního tábora.

Byť jsem se u Cyberpunku bavil a jeho koupě ani v nejmenším nelituji, nepovažuji ho za dobré open-world RPG. Vnímám ho spíš jako výbornou akční adventuru, která je ověšená mohutnými, ambiciózními open-world RPG mechanikami natolik, až ji příliš zatěžují a brání jí plně rozvinout její potenciál. Ty mechaniky jsou totiž bohužel často ne zrovna dokonalé a nebo alespoň ne dokonale implementované.

Nyní hlavní body, které shrnují, proč mě Cyberpunk jakožto RPG zcela nepřesvědčil:

a) Ve hře je naprosto absurdní množství lootu. Kvůli tomu člověka velmi brzy přestane bavit se v něm přehrabovat - velká část z něj je ostatně zbytečná (z consumables jsem krom lékárniček nepoužil nic a nebyl k tomu ani důvod). To samé platí pro implantáty a perky. U těch člověk málem zapomíná, že tam vůbec jsou, protože jejich využívání se ve většině případů projevuje jen kosmeticky, hra k němu nijak nemotivuje a hráč nemá pocit postupného budování postavy a vybavení. Na levelu 1 se zkrátka pořád hraje dost podobně jako na levelu 35.

b) Open-worldy, nechtějí-li být jen přebujelými statickými kulisami, musí částečně fungovat samostatně - být trochu živé a umožnit, abych se v nich děly věci, které nejsou dopředu vymyšlené vývojáři. A v tomto je Cyberpunk slabší než třeba (po právu) kritizované pásové výrobky Ubisoftu. Umělá inteligence v něm totiž neexistuje. Vůbec. Pokud postavy nemají určité jednání natvrdo naskriptované, pak nedovedou aspoň trochu adekvátně reagovat na libovolnou situaci. Na ránu pěstí, vyhrožování zbraní, dopravní nehodu, střelbu...na cokoli. Omráčíte zezadu zlosyna, který na pohovce sleduje televizi? Holka vedle něj nehne brvou. Ani když se kolem ní o pár vteřin později začne střílet z útočných pušek. Voják přísně hlídá vstup do ohrazené lokace. Pokud ale PŘÍMO PŘED JEHO OČIMA přeskočíte plot (a při dopadu rozbijete nějaké krabice, což udělá hrozný kravál), je mu to úplně jedno. Dáte pěstí postavě, kterou jste 5 vteřin předtím v rámci questu mohli mlátit jak žito? Za vašimi zády se naindukuje zásahová jednotka usilující o váš život. Postavy ve vedlejší místností ale vypuknuvší přestřelku nijak neřeší. Rozhodnete se na ulici postřílet náhodné chodce? S policií netřeba mít starosti, stačí nasednout do auta a ujet za roh, tím policejní pátrání končí. Podobně hloupě se postavy chovají i v soubojích, takže Rambo přístup připomíná tupou střelnici a stealth zde nepředstavuje ani tak výzvu pro taktické plánování jako spíš pro využívání široké palety exploitů.

c) Chybí jakákoli motivace otevřený svět prozkoumávat. Nic v něm totiž není a veškeré aktivity naskakují na mapu samy. Každou chvíli vám někdo volá a esemeskuje a deník se neustále plní novými questy až se začnete ztrácet ve všech jménech a souvislostech. Mapa je za chvíli posetá ikonkami. A kde není ikonka, tam se nic zajímavého stejně neděje.

Nejvíc jsem si tak Cyberpunk 2077 užil v úvodu a třetím aktu, které jsou více sevřené, lineární a do skutečného open-worldu hráče nepustí. Mám za to, že celá hra by byla lepší, kdyby vývojáři slevili v ambicích a vyprávěli její příběh na těsnějším prostoru, jenž by měli více pod kontrolou (jako v novějších dílech Deus Ex nebo v Zaklínači 2). Tak jako u jiných uměleckých a popkulturních děl platí, že mistrovské dílo nevzniká tak, že se do něj nasype co nejvíce prvků a motivů, ale neopak tak, že z něj odseká vše, co tam být nemusí.

V designu jednotlivých questů, v dialozích, scénáři, herectví virtuálních postav, detailnosti prostředí a technické i výtvarné oslnivosti grafiky Cyberpunk 2077 samozřejmě vyniká a rukopis tvůrců všemi milovaného Zaklínače je v něm hodně poznat. Není fér ho proto bouřlivě odsuzovat. Zároveň v něm ale nevidím hru, která by si ve videoherních dějinách zasloužila zvýraznit tučným zlatým rámečkem.

EDIT: Jak jsem se opožděně dozvěděl, CD Projekt opustil označení RPG už cca rok před vydáním (tedy v době oznámení prvního odkladu) a o hře dále mluvil jako o "akční adventuře s otevřeným světem". Troufám si hádat, že někdy tehdy započalo masivní osekávání různých ambiciózních featur a z živého otevřeného světa zbylo jen torzo.

Pro: špičková next-gen grafika, detailnost prostředí a vybavení, vysoké dramatické kvality

Proti: nedokonale fungující či nadbytečné RPG mechaniky, absentující umělá inteligence, open-world je jen statickou kulisou

+24 +25 −1
  • PC 60
První komentář po letech, poslední navždy!

Nedávno jsem běhal z Rutgerem Hauerem po Krakově v remasteru hry Observer. V rámci jedný bytovky tam byl cyberpunk svět vyobrazenej tak, že mě ze vší tý temnoty, bolesti, chudoby a utrpení běhal mráz po zádech od úvodu po finish. Byl to svět, do kterýho bych se fakt nechtěl probudit.

A pak je tady Amerika!

Příbram 2077
Coby uličnický nomád jedu pouští vstříc slávě a bohatství. Pravděpodobně do nejnásilnějšího a nejšpinavějšího města Kalifornie. Futurismus na mě z tý prérie vyskakuje z každýho ujetýho metru. Stanice rádií jsou hrůzostrašný a poslouchat to je rizikovější, než nocovat pod širákem v obklopení kojotů. A tak jedu. V očekávání, že si nevystřelím alespoň první dvě hodiny, se hned něco podělá a já prožívám chvíli, jak z her na automatech v budově Jednoty roku 1998.

Ale OK, do Night City jsem dojel, byť první dojmy byly spíše negativní. Pak jsem ale jezdil dalších osmdesát hodin a něco se během toho stalo.

Třebaže prvních šest hodin, tedy intro, působilo spíše špatně, po prvním patchi se mi všechno líbilo víc, bavilo mě to víc. I když opravný balíček za to asi úplně nemůže. Grafiku jsem vymrsknul do 2k a detaily kam až to šlo. Jen ten ray tracing si dělal z počítače srandu. A tak celá hra vypadá moc pěkně. Hlavně při východu slunce, při probouzení města. Davy lidí kráčí ulicemi, na silnicích se tvoří zácpy, všude je nějakej hluk a kravál a halasení, celý to má úžasnou atmosféru, která je vtahující a opojná, jako v málokterý hře. Při pohledu na oděvy postav dokážete odhadnout, z jakýho jsou materiálu. Skoro i cítíte pachy nejbližšího bistra, stánku, nebo bezdomovce. A tak běhám všude převážně pěšky a kochám se. Zkrátka z hlediska grafiky a atmosféry je Cyberpunk strašná paráda.

Říkám strašná paráda? To proto, že všechna ta paráda umí poměrně rychle přejít ve STRAŠNOU komedii, až v horor. Davy lidí se náhodně generují, nereagují na mojí přítomnost a rádi levitují. Projíždějící auta jezdí v útrobách silnic, zvuky občas vypadávají. Kdyby bugy byly NPC postavy a město pódiem, bylo by to největší stand-up vystoupení na světě. Ve chvíli, kdy začnete bugy hledat, jsou totiž na každym kroku. Veškerá vážnost jde tak stranou a váš prvotní výraz nadšení se mění v smích, pak v poker face a následně v čistou frustraci! Bugy totiž přímo ovlivňují hratelnost. Často se proto stává, že kvůli nim nelze splnit to či ono.

Hlavní příběhová linie byla místy hodně fajn a třeba navazování vztahu s Panam bylo vyloženě mistrovský. Co si mohli tvůrci odpustit byly boss fighty (to mě vždycky tak nějak vytrhlo ze zážitku). Povedený jsou i některý vedlejší úkoly (pro poldu Rivera, pro nábožensky pošahanýho vězně, pro Panam a pro řadu dalších). Vedlejší mise jsou zároveň i kamenem úrazu, protože jakmile splníte ty příběhový, začne se to už jenom opakovat.

AKCE
Dle videí, která vyšla před vydáním hry, bych si myslel, že to bude mít super pocit ze střelby. Akční stránka byla ovšem hodně průměrná. Do jistý míry za to může totiž fakt, že zatímco nepřátelům stačí dvě rány, aby zabili vás, vy do nich musíte nesypat dva zásobníky. Ideálně do hlavy! Chápu, všichni jsou hrozně augmentovaní, mají vychytávky jak hovado, ale pořád jsou to lidi. Je jasný, že hraju RPG a musím si zlepšovat postavu… a tak (to by ale, kurva, nemělo mít vliv na sílu kulky, nebo na typ zbraně, kterou smím použít). Každopádně střílím samopalem a nebaví mě to, střílím brokovnicí a nebaví mě to, krájím katanou a… jsem v blahu! Taky klasický kolt je docela dělo. Takže katana, kolt a sniperka – tím se dá dohrát celá hra. Pokud vám to neseberou zmrdi, kteří vás zajmou do svý bytovky a je nemožný je zabít a vzít si to zpátky.

Co mi hodně vadilo během tvrdý akce? Šílenej dubstep-techno-shit soundtrack, kterej ze všeho udělá akční rychlo jebku, jak z posledního Dooma. Soundtrack mimo akci je ovšem parádní, a dokonce i v určitých pasážích pomáhá efektivně tvořit atmosféru světa a emocí. Rádia jsou pořád hrozný!

No a jak jsem si tak chodil s Rudgerem Hauerem po bytovce v Krakově, měl jsem dojem, že tamní pravidla hybných sil fungují, přestože vlastně žádnou velkou interakci s prostředím nevykonávám. To ovšem v Night City fyzika funguje naprosto ujetě. Když běžíte, zastaví vás i poloprázdná taška s odpadem. Musíte do ní střelit, aby došlo k nějaký reakci. Taková reakce pak kolikrát rozpoutá fyzikální punk jak hovado.

S čím jsem se taky často potýkal, byl naprosto šílenej inventář a hrozivě navrženej strom vylepšení. I po třiceti hodinách hraní jsem objevoval nový věci.

Ale tak dobře. Je mi fuck, že hra vyšla o tři měsíce dřív, než měla. Pařím všechno, ničím pouliční gangy, hledám grafity, psycho mag……………….……………jím katano…………………………….………kurv…………………………………………………………………………………………………jeb…………………………..…………………íči………. em hru konečně dohrál!

Ta hra je tak obsáhlá, že napsat na ní recenzi je skoro na osm let, a ani tehdy byste do ní nedokázali zahrnout všechno, přičemž na hodně věcí byste zapomněli úplně.

Už mě to nebaví! Prostě tvůrci si ukousli neskutečně velký sousto, nedokázali ho rozžvýkat, a tak ho vyplivli. Akorát ho nedokázali už zformovat do původní podoby, protože entropie – kde je Nolan, když ho všichni potřebují?!

VERDIKT
Místy – v rámci příběhových aktivit – velká paráda. Jindy – v rámci čehokoliv dalšího – převážně komedie a utrpení. Cyberpunk je vývojářský selhání zabalený do krásnýho vizuálu, který začne bejt opravdu zabavný ve chvíli, kdy se objeví Silverhand. Nebylo by od věci, kdyby se už vykašlali na open-world hry a začali vyvíjet takový, který budou technicky a příběhově propracovaný do posledního detailu (Half-life, Bioshock, Max Payne, atd). Taky bych si konečně rád zahrál hru, která není sci-fi, fantasy nebo horor. Tož tak

PS: Tahle hra nebude dobře stárnout, už takhle mám pocit, že jistý věci (fyzika, pohyby) jsou hodně outdated.

Pro: grafika, OST, svět, některý postavy, dabing, Keanu Reeves, příběh

Proti: OST, miliarda bugů, většinou nudná akce, inteligence NPC, zbytečně natahovaný dialogy,...

+20 +25 −5
  • PC 60
Po dohrání hry jsem si sepsal pro a proti, nejspíš jsem na něco zapomněl. Kdybych měl sepisovat všechny bugy, na které jsem narazil, psal bych mnohem déle, vypsal jsem tedy jenom ty hlavní. Seznam jsem nijak neseřazoval, psal jsem, jak mě napadlo.

+ Město je dobře udělané co se architektury týče. Velké budovy, zajímavé. Dodává opravdový pocit velkoměsta a vysoké budovy skoro až způsobují závrať (v dobrém slova smyslu).
+ Graficky to vypadá většinou dobře, ikdyž to hodně shazujou modely npc na ulici a jejich animace. Grafika je dobrá hlavně co se týče prostředí. Na nižší nastavení jsou odrazy, hlavně u silnic dost zrnité, více než v jiných hrách.
+ Pocit ze střílení je OK, není to špice, ale není zlý.
+ Johnny je cool a je dobrý element do vyprávění příběhu. V jeho questech se hráč vrací v čase a hraje za něj. Gunplay je v těch chvílích nejlepší ze hry (vysoký dmg Johnnyho zbraně ruší bulletsponge).
+ Zapamatovatelné postavy z hlavního a některých vedlejších questů (Panam, Judy, Viktor, Claire, Takamura, Jackie atd.).
+ Zakoupitelné auta vypadají dobře, mají detailní modely a interiéry, (levné ne tolik).
+ Návštěvy "deepnetu" jsou zajímavé, až děsivé a tajemné, bohužel potenciál není moc využitý. Deepnet jsem navštívil za hru asi 4x.
++ Hlavní story je povětšinou dobrá, zapamatovatelné momenty a zvraty.

- Úplně všechno se buguje, jednou mi hra shodila i ovladač grafické karty. Kvůli bugu jsem hru musel celkem asi 5x restartovat (různé důvody, broken quest atd.).
- Při rychlé jízdě autem (např po dálnici) hra přestane po chvíli spawnovat auta a chodce. Velký immersion break
- V mapě se nedá vyznat, není v ní vidět nic kromě ikon, nikdy předem nevím kam vlastně jedu.
- Minimapa se při jízdě autem neoddálí, s rychlými auty je skoro nemožné nepřejet zatáčku.
- Navigace na minimapě často navádí špatně, je podivně odsazená na pravý kraj cesty. Funguje podle jízdních pruhů, často tedy navádí zbytečně na místo, kde se podle jízdních praviděl dá otočit o 180°, aby hráč mohl jet opačným směrem.
- Přišlo mi, že tak 80% sidequestů je "zabij" (cyberpsycho) - sidequesty jsou na mapě označené jako ! a dokud se hráč nedostaví přímo na místo, nemůže vědět o jaký quest se jedná. Tím, že se tato informace odhalí až na místě, hráč nemůže ani vědět, jestli má na tento quest potřebný lvl, cyberpsycho pak může být "nezabitelný" kvůli vysokému lvl.
- Skoro všchny cyberpsychouše jde cheesnout s použitím prostředí. (vylezením na auto, na střechu, chození dokola kolem objektu.). To ještě hrozně podporují energy zbraně, které střílí skrz zdi a jde k nim nasbírat několik stovek nábojů.
- Ve hře není garáž, auta jsou uložené v menu.
- Nakupování aut přes questy "kup auto, je tady a stojí X tisíc E$". Tyhle questy zahlcují deník, není u nich obrázek auta, jsou rozmístěné všude po mapě. Pokud chci vědět jak auto vypadá, musím k němu dojet.
- Auta se nedají vylepšovat, upravovat vzhled, nic, jsou v podstatě k ničemu, protože Jackieho motorka je OP a lze získat hned po prologu.
- Pouliční závody jsou zkrátka trapné (AI podvádí, drží se u hráče). V questu s Claire byly tuším 4, jestli jich je ve hře více jsem už nezkoumal.
- Ve hře chybí garáž, auta jsou pouze v seznamu pod klávesou V.
- Písničky v rádiích se často opakují. Rockové rádio hraje i rap (???).
- Ve hře se strašně špatně míří, přes hledí jde špatně vidět a často se stává že minu i když vystřelím přímo na nepřítele. Doufám, že to třeba není kvůli statu "evasion" u nepřátel.
- Bulletsponge.
- Vyhnutí je nabindováno na dvojitý stisk klávesy pro pohyb do strany - nepoužitelné pro uhýbání útokům na blízko. Často se mi taky stávalo že jsem omylem vylezl z krytu, ikdyž jsem se chtěl jenom kousek posunout.
- Crafting je k ničemu. V době kdy padají fialové zbraně se teprve dají craftit slabší tiery.
- Crafting playstyle ničí savefile zvětšováním jeho velikosti (8MB limit, nejspíš kvůli velkému počtu předmětů v inventáři).
- AI je hrozné. Chodci nemají téměř žádné, despawnují se před očima, za očima. Chodí od ničeho k ničemu, jediné co umí je jít k automatu na pití, pak bloudí dál. Animace obyčejných npc jsou dost hrozné, horší jak v indie hrách.
Nepřátelé jsou úplně slepí, na minimapě jde vidět jejich zorné pole, které odpovídá skutečnosti, stealth tedy v podstatě probíhá přes minimapu.
- Chodci nereagují na vytaženou zbraň.
- Policie je jedna z nejhorších věcí na hře. Po vyvolání hvězdy stíhání (stačí i žduchnutí do chodce) se cíleně spawnují za zády hráče, včetně dronů. Honičky s policií neexistují, stačí zajít za roh (byly v GTA 1997). Poté se despawnují. Některá NPC nereagují na přestřelku ani na policii samotnou. Udělali by líp kdyby do hry policii vůbec nedávali.
- Sbírání itemů je o ničem, nejjednodušší vzít všchen odpad (doslova "junk") a prodat u obchodníka pomocí klávesy J. Stejně se zbraněmi.
- Varianty zbraní jsou většinou o ničem, jedná se skoro čistě o staty. Jsou výjimky (AI zbraň Skippy). Z každého enemy padne zbraň - plní se inventář, kvůli obrovské nosnosti lze ale sbírat vše.
- Obchodníci se zbraněma mají omezený počet nábojů které u sebe mají, je třeba jezdit po městě k různým obchodníkům pro nakoupení dostatku nábojů.
- Po prodání předmětů problikne celý inventář, hodně matoucí, někdy se i přehází itemy
- Ve hře není transmog, celou hru hráč vypadá jak idiot.
- Mojemu V celou hru chyběly vlasy, objevily se až v poslední lokaci ve hře.
- Volba původu je skoro úplně k ničemu, za celou hru se mi stalo jednou, že by odemknutá volba v dialogu nějak ovlivnila průběh děje, většinou se jedná o zbytečný kec, kdy hráč ani neví o čem vlastně V mluví, protože to v příběhu nezažil.
- Ve hře není holič, nedá se měnit účes (snad přidají časem).
- Talenty jsou z 90% procentuální bonusy, hrozně nevyužitý potenciál. Cyberware jsou drahé a nevyplatí se, většina jsou další stat bonusy.
- Instalace cyberware probíhá stejně jako koupení předmětu, čistě přes menu u obchodníka.
- Po vylepšení atributu na lvl 20 není jasné co dál s atribut pointy, jedině dát do atributů které jsou v mém playstyle k ničemu. Většina bonusů z atributů je stejně typu "+1% crit chance", takže na tom až tolik nezáleží.
- V deníku se u úkolů nezobrazuje "historie" úkolu, což je problém, protože questy se přijímají automaticky, kdykoli. Nevím potom, co je který quest nebo co vlastně dělám.
- Apartmán je úplně k ničemu, není důvod se tam vracet.
- Skoro všechny reklamy ve městě jsou erotické, přitom v celém městě jsem našel jednu jedinou "použitelnou" prostitutku.
- Inventář na klávese O (těsně vedle ???).
- Některé questy jsou neskutečně táhlé, pořád samé mluvení a chození z A do B (detektiv River questy), bralo mě u nich spaní.
- Braindance jsou nuda, gameplay je v nich zbytečný a zdlouhavý (hledání svítících předmětů v prostředí).
- Hackování spočívá v namíření na objekt a vybrání hacku pomocí kolečka. Občasná hackovací minihra má obtížnost jak pro děti ve školce (poznej písmenka).
- Za celou hru jsem ani jednou přímo neviděl svůj neořezaný penis v akci.
+24 +32 −8
  • PC 90
I když pro mě byl CP 77 nejočekávanější hrou roku a druhou nejočekávanější hrou vůbec, tak jsem se na něj snažil těšit rezervovaně, abych nebyl zklamán. Ale ani přes to jsem se v posledních týdnech před vydáním neubránil fantazírování o motivech a chování postavy, kterou bych hrál.

Hra disponuje silnou nabídkou herních stylů a možností, které jsou plně funkční. Můžete se vydat na dráhu střelce na blízko nebo dálku, bojovat pěstmi či bodnými zbraněmi, stát se hackerem, tiše se plížit nebo se realizovat v kombinaci mezi tím vším.

Většina příběhu vás bude držet uvnitř futuristického města. Město je audiovizuálně nádherné a nechybí mu ani bohaté, chudé, kancelářské či tovární oblasti nebo venkov. Je vskutku co prozkoumávat. Ulice města jsou zaplněny obyvateli nejrůznějšího druhu, vzhledu a stylu života. Cítil jsem, že chci v Night City trávit čas. Vůbec mi nevadilo se pouze projíždět, objevovat a kochat se krásnými pohledy na město či jeho okolí.

Na maximální nastavení jsem narazil na mnoho dechberoucích momentů, které jsou tvořeny za doprovodu grafických efektů v podobě světel, stínů, odlesků, počasí apod. Ulice mohou být zaplněny způsobem, kterému dosud nekonkuroval žádný jiný titul. Má to ale i své stinné stránky. Lidí můžete potkat realistické proudy jako ve skutečné metropoli, fungují ale převážně jako kulisa.

Tyto nádherné pohledy na rušné ulice a blýskající se luxusní automobily v zácpě jsou neotřele doplňovány mrazivými okamžiky v noci, špínou a bordelem, nebo silným průvanem dystopie třeba uvnitř bytového areálu, kde jste donuceni se zamyslet nad světem, do kterého jste se dostali. Město a jeho život dokáže promlouvat a podsouvat spoustu emocí. To je jeho plusem.

Ačkoliv se nacházíme v otevřené a velké metropoli, je třeba zdůraznit, že se nejedná o městskou akci. Pokud se pustíte do činností, které z takových her znáte, tak to poznáte velice rychle. Tato hra je především RPG. A tuto fantazii i myšlenky plní na výbornou. Hlavním pilířem hry je příběh a způsoby, kterými skrze toto vyprávění můžete z herního hlediska projít. Příběhové myšlenky, postavy či zvraty považuji za vysoce kvalitní a mnohdy i působivé, přestože jsou třeba logické (závěr s Evelyn). Přesto všechno jsou ale „městské“ aktivity k dispozici a fungují. Není to ale nic jako kulečník, šipky apod. a rozhodně mi to tam nechybí.

Můžete se dostat do úžasu z akce a jejího hudebního doprovodu, z prostředí s nasvícením ve správnou herní dobu, detailů aut či jejich celkového zpracování (protáčení kol, túrování, jiskry z výfuků), že díky implantátům máte najednou úplně nové možnosti a můžete být ta postava z vašeho oblíbeného filmu. Že jsou kolize a možnost k pohybu na místech, kam jste pracně vyskákali pouze díky implantátu umožňující dvojitý skok. Oproti tomu si všimnete, že destrukční model, voda a chování AI nejsou silnými stránkami hry. Záleží na vás, čemu přisuzujete hodnotu a jak to nabourá vaši zábavu.

Za mě se jedná o kvalitní RPG uvnitř zajímavého světa, do kterého se chci vracet.

Ve hrách nemám potřebu vyzobávat všechny aktivity, pokud se nejedná o kvalitní dílo, které mě naprosto vtáhne. Naposled jsem tak učinil u předchozího velkého titulu autorů Cyberpunku. Zde jsem to udělal znovu. Rád. A chci víc.

Statistika:
- Dohráno 12. 12., nejtěžší obtížnost
- Ke dnešku: 120 hodin, všechny aktivity vyzobány, dohráno jako samuraj

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, akce, gameplay, možnosti, nápady, téma, rychlé loadingy a timeskip, technické provedení dialogů

Proti: AI, crime systém, teleportování NPC

+51 +52 −1
  • PC 80
Otevřený rozčarovaný dopis CDPR:

Jednou z toho možná bude zajímavá rozprávka. O tom, jak jste pět let zpátky probudili vy kulišáci jedni polští draka v podobě TW3, a to hezky bez přehnaných a předčasných fanfár, naopak jste nechali zarostlého Gerouše žít vlastním životem a průběžně postupem let budovat svou legendu, a svatokoulý Jaryn z toho hned byl tak paf, že musel napsat otevřený zamilovaný dopis se stejným adresátem. Proč měl TW3 Gwent? Protože banda zapálených pracantů si - tehdy ještě údajně dobrovolně - střihla pár přesčasů, aby jej mohli do hry pořádně zakomponovat. I rozjel se kosmetický vlak plnou párou ku namalování Vašeho portrétu jakožto silně nekorporátní korporace. A proč by taky ne, TW3 přes všechny své neduhy pořád byla naprosto zřetelná práce lásky, jejíž finanční úspěch každým krůčkem působil přinejlepším druhořadě, co se Vašich někdejších priorit týče. A nyní tu máme Cyberpunk, hru takřka exkluzivně o tom, kterak je vše korporátní hrozně moc fujky, a která každým druhým cloumem působí jako čirý korporátní produkt. A proč by taky ne, pořadí se dokonale obrátilo o stovosumdesátku, nejdřív jste vylili naprosto odporný peníze na naprosto přebytečném marketingu - apropos, casting Keanu Reevese také považuju za čistý marketing, nikoliv za nějaký umělecký směr s vizí - a pak dodali sic stále kvalitní, stále velmi zábavnou a chytlavou hru, ale také hru, ze které na mě místo práce lásky spíš řvala práce omujbožezabteměradši.

Tak třeba už jen ta skutečnost, že strukturou takmer šablonovitě kopírujete TW3. Čtyři rozdílné kategorie questů, vcelku pomalejší expení, snové/vzpomínkové sekvence se sekundární mrtě OP postavou, závodní turnaj, turnaj v pěstních soubojích, a vcelku neinteraktivní otevřený svět, kterým ale pořád může být neskonalá radost brouzdat už jen ku sledování životů těch prudce neinteraktivních NPCček. Tuto radost jsem u TW3 měl, ale víte co? Co fungovalo na výbornou pět let zpátky ve středověkém zasazení už nemusí zas tak dobře fungovat dnes v moderním sci-fi zasazení. Anebo je to jen o tom, že prostě absolutně nerozumím Vašim designerským rozhodnutím.

- Opravdu si stojíte za tím, že aktuální systém policie je lepší, než žádný?
- Nebudu se Vám tu rozepisovat o všech technických problémech, to bych délkou sekundoval Kingovu IT, ale opravdu jste tak brutálně nepodchytili QA, že i Váš ragdoll je naprosto rozbitej?
- Opravdu považujete za rozumně prioritizovanou progresivní reprezentaci to, že můžu hrát za chlapa s vagínou, ale jinak do příběhu nedáte jedinou pan/bi postavu? A opravdu si neuvědomujete, jak na palici to ve výsledku je, když postavám záleží na mém těle a hlase, ale mých genitáliích už ne? A že jakmile si někdo vytvoří mužskou postavu s ženským hlasem nebo naopak, tak je penalizujete, protože žádný románek si tím pádem nebudou schopni užít, a budou svoje potřeby nuceni vykonat exkluzivně na těch čtyřech eskortech (a teda mad props btw, dva prostituti dvě prostitutky, bez kila 3K cenový rozdíl, a všichni čtyři identické animace, dělo). Opravdu, upřímně, by nebylo lepší v tý hře radši nic takového nemít, než to tam mít na sílu v takto krátkozraké podobě?

Ale je fakt, že na romanci zas tak moc držkovat nemůžu, protože Panam je božská, její linka je legitimně fantastická, a vůbec jsem si právě s Nomády v Badlands pořádně konečně zavzpomínal na to, co mě tehdá tak solidně ukovalo k TW3. Spisovatele prostě na výplatnici máte furt echt prvotřídní, intimní scény (tím nemyslím sexuální) pořád děláte v rámci AAA mainstreamu na míle nejlíp. A opět jste kurva trefili do černýho s VA castingem a režií.

V rámci hratelnosti je Cyberpunk hrozně vanilkovej. Taková jalová nijaká střelba, jalová nijaká jízda, jalový a skrz bugy nepříčetně iritující skenování, papírově zajímavý-prakticky nezáživný hackování. A razantně neuspokojující budování postavy samozřejmě, protože to prostě muselo mít tři zádele Haliny Pawlovské perků, drtivá většina z nichž je jen nudnou hrou o nízká procenta navíc/namíň. Na rovině stavění buildu jsem se upřímně nejvíc zajímal pouze o to, jaké se mi skrz mé volby odemknou bonusové dialogové možnosti, a to i přesto že většinově tyto možnosti jen něco stejně štěknou do vzduchu a na nic to žádný další dopad nemá.

Ale Night City prostě je impozantní, třebaže čistě na povrchní úrovni, a atmosféru to má, obzvláště od večerních hodin do východu slunce, opravdu tuze kouzelnou. A, když zrovna nevypadává hudba či zvuky, je to i bez RT poctivým audiovizuálním štychem. A když se poštěstí a chvíli hrajete nerušeni závažnějšími brouky, tak to rozhodně umí pohltit i jako lecjakej immersive sim, přestože tím Cyberpunk není a nikdy ani být nechtěl. To jen já, ještě dlouho před trailerem z E3 2018, jsem si občas troufal toužebně doufat. Za pár měsíců si rád střihnu druhý průchod, snad k tomu budu mít pádný důvod v podobě již hotového produktu.

Dohráno za Nomáda na Hard s jedním krátkým přepnutím na Normal za 50h, všechny vedlejší mise, které mi hra dala, splněny. Ignoroval jsem ke konci jen gigs, kterých mi tam pravda zbylo fest.

Sbírka pohlednic

P.S. Za ten debakl s oldgen konzolemi zasloužíte lynč. :*

Pro: Atmosféra; worldbuilding + tučné všudypřítomné lore, ale jsou to všechno jen zdravé chutné tuky; top tier quest design; audiovizuál; scénář; VA; nabušený OST

Proti: Striktně průměrný až lehce nadprůměrný gameplay; tragikomická AI; herně beze smyslu pro detail; hafo nešťastných až vyloženě debilních design decisions; hrůzostrašný technický stav

+65 +68 −3