Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Cuphead

29.09.2017
18.04.2019
28.07.2020
kompatibilní
83
57 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Cuphead je rychlá arkádová akce, ve které na vás čeká řada tuhých bossů a několik plošinovkových pasáží. Ve hře je několik druhů zbraní a svého hrdinu můžete naučit speciálním útokům. Celou hru můžete také projít v kooperativním režimu s dalším hráčem, který se ujme postavy Mugmana.

Hra se svou stylizací silně a otevřeně inspiruje animovanými filmy 30. let minulého století, a aby mohli tvůrci přinést co možná nejautentičtější zážitek, snaží se celou audiovizuální stránku tvořit stejnými technikami a postupy, jaké byly ve 30. letech běžné.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
O Cuphead se ke mně doneslo, že je to plošinovka s obtížností Dark Souls. A obtížná opravdu je, ale v tom nejlepším slova smyslu. I když je skill nezbytný (a i s ním tu budete neustále umírat), dohrát to zas takový extrém nebyl, jelikož mechaniky jsou férové.

Vše je zaměřeno hlavně na souboje s bossy, což tvoří ¾ hry, "obyčejné" levely tvoří sotva čtvrtinu. I když jsou různé typy útoky bossů často náhodné, jejich vzorec se dá naučit a pokud sledujete jejich pohyby, před každým útokem máte čas na něj správně zareagovat.

V průměru se mi každého bosse podařilo porazit na 15tý pokus a průměrný čas k jeho poražení jsou pouhé 2 minuty, což je dobře vybraný čas, protože pokusy takhle nezaberou tolik času a cokoli delšího už by hráče iritovalo mnohem více.

Vlastně jsem z toho hype doufal, že to bude obtížnější! Jako třeba Sans battle v Undertale obtížnější! Ten trvá nějakých 7 minut, což už je fakt hodně, stejně jako počet pokusů, který se u mě počítal v desítkách a pomalu blížil ke stovce. :d Na druhou stranu jsem si ty dva týdny bojů se Sansem užil, takže jsem doufal, že v podobném duchu se potáhne i závěrečný boj s Ďáblem a pak jsem byl zklamán, když jsem ho porazil stejně rychle jako ostatní.

Naopak mnohem zajímavější byl předposlední souboj s Mr. King Dice, kde musíte nejdříve porazit minimálně 3 z 9 mini bossů a až pak jeho. Takhle souboj byl asi nejnáročnější (4 minuty), ale i nejzábavnější.

Jak je známo, graficky je hra inspirována animovanými filmy 30. let, což považuji za netradiční až unikátní, takových her se moc nevidí. Každý frame se kreslil ručně na papír (což je asi důvod proč byla hra několikrát odložena), ale nakonec se to myslím vyplatilo a vše působí autenticky.

Důležité pochopit, že animáky v té době nebyly, jak je známe dnes ale mnohem šílenější a surrealistické. Jeden příklad za všechny – doporučuji kouknout na Swing You Sinners (pokud jste hráli, sami si pak všimnete pár věcí, čím se odsud autoři inspirovali). Ve stejném duchu se nese i celá hra od designu bossů až po jejich mechaniky. Jedno šílenější než druhé, takže vážně nenudí, naopak jsem se vždy těšil s čím zase přijdou u dalšího bosse.

Určitě by se dali najít i nějaké negativa, třeba příběh zas není nic extra, ale o to se hra ani nesnažila, naopak vše, čím se snažila být se jí podařilo s přesahem! Proto hodnotím velmi vysoko a prozatím zařazuji i jako nejlepší hru roku 2017.
+33
  • PC 90
Na šálkovou hlavu jsem se ihned po oznámení těšil jak malej Jarda na čokopudink, ovšem v době vydání jsem se mu vyhýbal jak malej Jarda tělocviku. Našlo se pár legitimně pozitivních oblázků, které hře pěly ódy zcela zdravým způsobem, ale bohužel se totálně utápěly v tom oceánu moderních internetových kreténů, kteří mi svou iracionální toxicitou a průzračnou debilitou prostě AŽ DO TEĎ naprosto zkazili chuť. A teď nemluvím jen o křehkých pampeliškách, které předesílaly kulervoucí myšlenky jako „hra by se mi možná líbila, ale líbí se i náckům, takže jebat!!!“ nebo „hra samotná možná neobsahuje žádný rasistický podtext, ale inspiruje se ve starých kreslených seriálech, které jej občas obsahovali, takže hard pass kthxbai“ (a schválně si na jůtubu najděte libovolný klip z takového Toma a Jerryho a žasněte nad tím, až kolik lidí to dislajkuje, protože na to v této fantastické době můžou nasoukat nějaký politický hemeroid a cítit se uraženě), nýbrž i o top profi žurnohovnech, kteří jak pod vedením Bačy naprosto neomylně každý svůj myšlenkový průjem prostě museli otitulkovat „Cuphead je Dark Souls mezi plošinovkami!“ Ne, Cuphead je Cuphead mezi plošinovkami, vy nedonošení vředi!

Nicméně, byť nasrán jsem doteď a asi už v tomto stavu přetrvám až do své expirace, podařilo se mi dostatečně uklidnit na to, abych si mohl šálkáče zahrát a hodnotit jej čistě jako hru. A hra je Cuphead prvotřídní. Rozhodně není perfektní – parry mechanika funguje fajně, akorát občas hra souběžně s ním stejně zaregistruje i damage; základní útok je zhruba tak efektivní, jako kočičí dvířka ve sloním domě; a celková obtížnost (naštěstí jen zřídka) sem tam přesahuje snesitelné meze. Ale když je celek takto umělecky rozkošný, zanimován takto plynule, a hratelnostně takto sadisticky návykový, tak vypichovat jeho malé mouchy je asi natolik podmětné, jako na Eiffelovce udiveně poukazovat na každý zaschlý holubí exkrement.

Pro: Umělecká stránka; technické provedení; pekelná hratelnost

Proti: Občas přehnaně těžké; pár mechanik by to chtělo trochu přeleštit, stejně tak běhací non-boss úrovně

+24
  • PC 90
Cuphead je zaujímavý kus softvéru, ktorý vás rozosmeje a poteší, no primárne naserie do nepríčetna. Stoja tie nervy za to? Zaslúži si Cuphead vaše peniaze, čas a všetky tie ceny, ktoré dostal od novinárov a hráčov po celom svete? V krátkosti - áno.

Nezávislí vývojári z MDHR Studio si zaslúžia každé jedno ocenenie, každú jednu vysokú známku, každé jedno pochvalné slovo, ktoré ich PRVOTINA zozbierala. To musím zdôrazniť. Cuphead je historicky prvá hra, ktorú toto štúdio vydalo! MDHR, podobne ako Team Cherry so svojím Hollow Knightom, odštartovalo svoje portfólio vo veľkom.

Ručne kreslené animácie a soundtrack od živého orchestrálneho zboru, ktorý pre Cupheada pripravil kúzelnú zbierku skladieb v štýle klasických hudieb z 30. rokov minulého storočia, krásne podfarbujú celý štýl hry. Štýl kreslených „detských“ programov z už spomínaného obdobia, sadol Cupheadovi ako riť na šerbeľ. Nechcem si radšej ani predstavovať, ako dlho muselo trvať animovanie všetkých objektov a postáv v hre. Tu sa bavíme o mesiacoch ručného kreslenia. Jeden frame po druhom. A ono to celé do seba nádherne zapadlo!

Okrem samotnej animácie dopomáhajú grafike hry aj rôzne efekty a detaily. Príjemný dotyk pre štylizáciu grafiky bol napríklad efekt jemného zrnenia obrazu, ktorý ešte viac upevňuje pocit starých animácii, alebo malé pohyby postáv, keď nehybne stoja. Cupheaďáci sa napäto pohupujú na mieste, keď sa na hernej mape dlhšie nehýbete, akoby sa už nemohli dočkať ďalšej akcie. Hra na vás, vďaka svojej atmosfére a zábavnému gameplayu, pôsobí od úvodného tutoriálu až do záverečných titulkov veľmi prirodzene a živo. Až máte občas problém kliknúť na tlačítko „Exit“ v menu. Ešte jeden boss? Ešte zopár...

Z Cupheada sála originalita, cit pre detail a láska ku animácii. A nemilosrdná obtiažnosť! Nie však nefér obtiažnosť. Hitboxy sú zväčša bez chyby a keď trafíte nepriateľa, tak máte naozaj pocit, že ste ho trafili. Hra vám to dá svojim grafickým feedbackom totiž značne najavo, blikaním jeho textúry. Sľúbil som si, že to prirovnanie nepoužijem, no nedá sa. Cuphead je Dark Souls medzi run and gun skákačkami. Dokáže byť krutý, no nikdy nie nefér voči hráčovi. S náročnosťou nešetrí od samého začiatku a po úvodných dvoch, ako-tak jednoduchších, bossoch, na vás začne sypať slušné „vypečenosti“ (ten hajzel zelený drak...). Pocit víťazstva je ale o to sladší.

Práve pocit perfektne zvládnutého boss fightu, je to, čo vás pri Cupheadovi udrží dlhé hodiny. Ten pocit zadosťučinenia, keď konečne porazíte toho ZELENÉHO DRAKA!!! Neopísateľná radosť, zrovnateľná s tou malého dieťaťa, ktoré po prvý krát nedostalo na Vianoce ponožky.

Náročnosť stranou (už som spomínal draka?), gameplay je bleskovo plynulý a nenechá vás v kľude ani sekundu. Neustále sa na obrazovke niečo deje a vy ste nútení byť permanentne v strehu. Každú chvíľu sa na monitore objavujú noví (často karikatúrne spravení) nepriatelia, kvôli čomu ste nútení za behu meniť stratégiu boja. Run and gun sekcie (ktoré slúžia na zbieranie mincí pre nákup powerupov, na ktoré sa čoskoro dostane rada) sú tak väčšinu času neskutočne hektické a občas mám pocit, že od hráča vyžadujú až príliš veľa. K tým powerupom... Tie si postupne kupujete z obchodu, ktoré vedie tlstá sviňa. Akože, prasa... Ozajstné, tento krát to nie je vtip.

Každé zakúpené vylepšenie má svoje klady aj zápory. Zatiaľ čo jeden variant útoku poskytuje ďaleký dostrel, no slabý damage, iný ponúka opak. Okrem toho sa tu nájdu aj špeciálnejšie útoky, ktoré napríklad dávajú väčší damage v momente, keď strieľate chrbtom otočení ku cieľu.

Popri zmenách štýlu streľby, nájdete v Cupheade aj rôzne ability. Baviť sa však má cenu len o jednej. Tou je Smoke Bomb, ktorá zaručí neviditeľnosť pri dashovaní. Nenahraditeľná vymoženosť, ktorá sa vám bude hodiť v každom boji.

Na niečo stále zabúdam... Príbeh? Ten tu síce je, no nečakajte nič svetoborného. Bratia Cuphead a Mughead prehrali s diablom svoje duše v kockách a snažia sa ich dostať späť. Cuphead naozaj nie je postavený na dramatických príbehových zvratoch, či komplikovaných postavách. Všetko podstatné je v gameplayi.

Skvelé ovládanie, úžasný soundtrack, prekrásná grafická štylizácia a zábavný coop. Recept na dokonalú hru? Takmer. A v tom je ten problém. Absolutórium dám jedine hre, ktorú môžem odporučiť úplne každému a mať pritom istotu, že sa väčšina z nich bude baviť. To sa pri Cupheadovi nedá. Nie je to chyba hry, skôr pravdivosť výroku „100 ľudí 100 chutí“. Cuphead je v podstate len jeden bossfight za druhým, občas okorenený run‘n’gun sekciou. To nie je zrovna najmainstreamovejšia forma hry. Tým samozrejme nechcem povedať, že si "stovku" zaslúžia len mainstreamové blockbustery. Obtiažnosť tu totižto hrá taktiež významnú rolu. Ani Dark Souls by som neodporučil občasnému hráčovi (alebo ako elitisti vravia – casuálovy), ktorý kedysi hral Balloon Fight na NES-e a na tablete má nainštalovaný Candy Crush.

V prípade tvrdenia, že ide v podstate o jeden bossfight za druhým, nemyslím repetetívnosť (i keď aj tá sa môže dostaviť, najmä keď sa zaseknete na nejakom bossovi), skôr prílišnú lineárnosť, kedy sa jednotlivé levely odohrávajú vždy len na jednej obrazovke. Cuphead si tak odnáša zaslúžených 90. Odporúčam aspoň skúsiť, s tvrdením, že nie každému sadne.
+21
  • PC 95
Starší kreslené filmy mají svoji osobitost. To není jako soudobé pí... kravinky. Ale první slovo asi souhlasí víc. Krom toho, že k oživení potřebovaly daleko víc umu, tak mnohdy měly i více náplně a více zabavily a to i do dnešní doby.

A my tu máme Cupheada. Kreslenou plošinovku, která vizuálem jakoby vypadla z dob, o kterých jsem mluvil. A nejen to. Která splňuje i další věci z toho, o čem jsem mluvil.
Cuphead je jedním ze dvou hrnkohlavých reků, kteří, díky své závislosti na hazardu, přijdou prakticky o všechno. Ten druhý je Mugman, aby bylo jasno. Uzavřou s Ďáblem, majitelem kasína, dohodu, že nebudou muset do peklíčka, když mu seženou smlouvy na dušičky od jiných osůbek.

Mno, to by tak bylo na začátek. Každopádně jde o dost hardcore plošinovku, která se právě za nádherným vizuálem skrývá. Z drtivé většiny zaměřená právě na souboje s bossy.
Abych pravdu řekl, tak jsem moc nevěřil, vzhledem ke svojí labilitě, že jde o hru pro mě. A ono ejhle. Cuphead je sice náročný. KU... sakra náročný (zase by první slovo bylo lepší, ale nebudeme přece nikoho pohoršovat). Ale spravedlivý. všechny mechaniky, jakkoli jsou nepříjemné, se dají naučit a když už vidíte, jak fungují, tak... tak to tak bude i posté. Je to vážně hard to master, ale nevěřili byste, jak budete nadšení, když toho bastarda skolíte.... a hurá na dalšího...;)

Všechno, co zde najdete, je neuvěřitelně stylové. A i obtížnost jde v ruku v ruce se zábavností.
Jak už vyšlo najevo z toho, co jsem napsal výše - nejde o žádnou procházku růžovým sadem. Ale pokud se rozhodnete dát Cupheadovi (a Mugmanovi) šanci, rozhodně vás nezklamou. Pokud jste aspoň trochu plošinovkami zasaženi, našli jste zlatý důl.

Pro: obtížnost, styl, bossové, hudba, vizuál

Proti: sem tam periferie vyletí z ruky (náhodou)

+21
  • PC 90
Cuphead je hra, kterou budete nenávidět, milovat a žádat o smilování. Ale to nepřijde a tak jen znovu spustíte souboj a jde se zase na to. Kdyby mi ještě před rokem někdo tvrdil, že v tomto titulu jednou získám všechny achievmenty nejspíš bych se mu vysmál, ale je to tak. Cuphead je obtížný a nic vám nedá zadarmo, ale jak vám jednou přejde do rukou jste zde jak ryba ve vodě. Umně se vyhýbáte každému útoku a obratně posíláte své útoky proti danému bossovi.

Ale než se do této fáze dostanete tak to přece jen chvíli trvá. Nejednou jsem si v průběhu hrábl až úplně na dno a jediný kdo mne udržel při smyslech a u hraní byla přítelkyně, která hrála se mnou. Ale čím náročnější je zrovna daný souboj o to větší je pocit zadostiučinění, když se konečně po všech těch pokusech objeví nápis KNOCKOUT! A vy si můžete konečně oddechnout a jít se ihned pustit zase do dalšího bosse.

Méně zajímavou částí jsou Run 'n Gun úrovně, kde není souboj s žádným bossem, ale musíte proběhnout celým levelem plným slabších nepřátel a spousty nástrah a ještě při tom posbírat pět penízků, aby jste si mohly pořídit nové schopnosti. Těchto úrovní je však jen šest a stále jsou celkem obstojné, i když za těmi soubojovými určitě zaostávají.

Poslední věcí, kterou je třeba zmínit je naprosto úchvatná a kompletně ručně kreslená stylizace. Ta celé hře dodává naprosto unikátní a stále ještě jinak moc nevídaný styl. Pokud tedy nemusíte obtížné hry, ale Cuphead se nějakým způsobem ocitl ve vašich rukách dejte šanci alespoň prvnímu souboji. I pokud vás hratelnost kvůli své obtížnosti nepřesvědčí za ten pohled to určitě stojí.

Pro: Audiovizuál, Vytříbená hratelnost, Nápadití bossové

Proti: Občas až příliš nemilosrdná obtížnost

+16