Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
O Cuphead se ke mně doneslo, že je to plošinovka s obtížností Dark Souls. A obtížná opravdu je, ale v tom nejlepším slova smyslu. I když je skill nezbytný (a i s ním tu budete neustále umírat), dohrát to zas takový extrém nebyl, jelikož mechaniky jsou férové.

Vše je zaměřeno hlavně na souboje s bossy, což tvoří ¾ hry, "obyčejné" levely tvoří sotva čtvrtinu. I když jsou různé typy útoky bossů často náhodné, jejich vzorec se dá naučit a pokud sledujete jejich pohyby, před každým útokem máte čas na něj správně zareagovat.

V průměru se mi každého bosse podařilo porazit na 15tý pokus a průměrný čas k jeho poražení jsou pouhé 2 minuty, což je dobře vybraný čas, protože pokusy takhle nezaberou tolik času a cokoli delšího už by hráče iritovalo mnohem více.

Vlastně jsem z toho hype doufal, že to bude obtížnější! Jako třeba Sans battle v Undertale obtížnější! Ten trvá nějakých 7 minut, což už je fakt hodně, stejně jako počet pokusů, který se u mě počítal v desítkách a pomalu blížil ke stovce. :d Na druhou stranu jsem si ty dva týdny bojů se Sansem užil, takže jsem doufal, že v podobném duchu se potáhne i závěrečný boj s Ďáblem a pak jsem byl zklamán, když jsem ho porazil stejně rychle jako ostatní.

Naopak mnohem zajímavější byl předposlední souboj s Mr. King Dice, kde musíte nejdříve porazit minimálně 3 z 9 mini bossů a až pak jeho. Takhle souboj byl asi nejnáročnější (4 minuty), ale i nejzábavnější.

Jak je známo, graficky je hra inspirována animovanými filmy 30. let, což považuji za netradiční až unikátní, takových her se moc nevidí. Každý frame se kreslil ručně na papír (což je asi důvod proč byla hra několikrát odložena), ale nakonec se to myslím vyplatilo a vše působí autenticky.

Důležité pochopit, že animáky v té době nebyly, jak je známe dnes ale mnohem šílenější a surrealistické. Jeden příklad za všechny – doporučuji kouknout na Swing You Sinners (pokud jste hráli, sami si pak všimnete pár věcí, čím se odsud autoři inspirovali). Ve stejném duchu se nese i celá hra od designu bossů až po jejich mechaniky. Jedno šílenější než druhé, takže vážně nenudí, naopak jsem se vždy těšil s čím zase přijdou u dalšího bosse.

Určitě by se dali najít i nějaké negativa, třeba příběh zas není nic extra, ale o to se hra ani nesnažila, naopak vše, čím se snažila být se jí podařilo s přesahem! Proto hodnotím velmi vysoko a prozatím zařazuji i jako nejlepší hru roku 2017.
+33
  • PC 90
Na šálkovou hlavu jsem se ihned po oznámení těšil jak malej Jarda na čokopudink, ovšem v době vydání jsem se mu vyhýbal jak malej Jarda tělocviku. Našlo se pár legitimně pozitivních oblázků, které hře pěly ódy zcela zdravým způsobem, ale bohužel se totálně utápěly v tom oceánu moderních internetových kreténů, kteří mi svou iracionální toxicitou a průzračnou debilitou prostě AŽ DO TEĎ naprosto zkazili chuť. A teď nemluvím jen o křehkých pampeliškách, které předesílaly kulervoucí myšlenky jako „hra by se mi možná líbila, ale líbí se i náckům, takže jebat!!!“ nebo „hra samotná možná neobsahuje žádný rasistický podtext, ale inspiruje se ve starých kreslených seriálech, které jej občas obsahovali, takže hard pass kthxbai“ (a schválně si na jůtubu najděte libovolný klip z takového Toma a Jerryho a žasněte nad tím, až kolik lidí to dislajkuje, protože na to v této fantastické době můžou nasoukat nějaký politický hemeroid a cítit se uraženě), nýbrž i o top profi žurnohovnech, kteří jak pod vedením Bačy naprosto neomylně každý svůj myšlenkový průjem prostě museli otitulkovat „Cuphead je Dark Souls mezi plošinovkami!“ Ne, Cuphead je Cuphead mezi plošinovkami, vy nedonošení vředi!

Nicméně, byť nasrán jsem doteď a asi už v tomto stavu přetrvám až do své expirace, podařilo se mi dostatečně uklidnit na to, abych si mohl šálkáče zahrát a hodnotit jej čistě jako hru. A hra je Cuphead prvotřídní. Rozhodně není perfektní – parry mechanika funguje fajně, akorát občas hra souběžně s ním stejně zaregistruje i damage; základní útok je zhruba tak efektivní, jako kočičí dvířka ve sloním domě; a celková obtížnost (naštěstí jen zřídka) sem tam přesahuje snesitelné meze. Ale když je celek takto umělecky rozkošný, zanimován takto plynule, a hratelnostně takto sadisticky návykový, tak vypichovat jeho malé mouchy je asi natolik podmětné, jako na Eiffelovce udiveně poukazovat na každý zaschlý holubí exkrement.

Pro: Umělecká stránka; technické provedení; pekelná hratelnost

Proti: Občas přehnaně těžké; pár mechanik by to chtělo trochu přeleštit, stejně tak běhací non-boss úrovně

+24
  • PC 90
Cuphead je zaujímavý kus softvéru, ktorý vás rozosmeje a poteší, no primárne naserie do nepríčetna. Stoja tie nervy za to? Zaslúži si Cuphead vaše peniaze, čas a všetky tie ceny, ktoré dostal od novinárov a hráčov po celom svete? V krátkosti - áno.

Nezávislí vývojári z MDHR Studio si zaslúžia každé jedno ocenenie, každú jednu vysokú známku, každé jedno pochvalné slovo, ktoré ich PRVOTINA zozbierala. To musím zdôrazniť. Cuphead je historicky prvá hra, ktorú toto štúdio vydalo! MDHR, podobne ako Team Cherry so svojím Hollow Knightom, odštartovalo svoje portfólio vo veľkom.

Ručne kreslené animácie a soundtrack od živého orchestrálneho zboru, ktorý pre Cupheada pripravil kúzelnú zbierku skladieb v štýle klasických hudieb z 30. rokov minulého storočia, krásne podfarbujú celý štýl hry. Štýl kreslených „detských“ programov z už spomínaného obdobia, sadol Cupheadovi ako riť na šerbeľ. Nechcem si radšej ani predstavovať, ako dlho muselo trvať animovanie všetkých objektov a postáv v hre. Tu sa bavíme o mesiacoch ručného kreslenia. Jeden frame po druhom. A ono to celé do seba nádherne zapadlo!

Okrem samotnej animácie dopomáhajú grafike hry aj rôzne efekty a detaily. Príjemný dotyk pre štylizáciu grafiky bol napríklad efekt jemného zrnenia obrazu, ktorý ešte viac upevňuje pocit starých animácii, alebo malé pohyby postáv, keď nehybne stoja. Cupheaďáci sa napäto pohupujú na mieste, keď sa na hernej mape dlhšie nehýbete, akoby sa už nemohli dočkať ďalšej akcie. Hra na vás, vďaka svojej atmosfére a zábavnému gameplayu, pôsobí od úvodného tutoriálu až do záverečných titulkov veľmi prirodzene a živo. Až máte občas problém kliknúť na tlačítko „Exit“ v menu. Ešte jeden boss? Ešte zopár...

Z Cupheada sála originalita, cit pre detail a láska ku animácii. A nemilosrdná obtiažnosť! Nie však nefér obtiažnosť. Hitboxy sú zväčša bez chyby a keď trafíte nepriateľa, tak máte naozaj pocit, že ste ho trafili. Hra vám to dá svojim grafickým feedbackom totiž značne najavo, blikaním jeho textúry. Sľúbil som si, že to prirovnanie nepoužijem, no nedá sa. Cuphead je Dark Souls medzi run and gun skákačkami. Dokáže byť krutý, no nikdy nie nefér voči hráčovi. S náročnosťou nešetrí od samého začiatku a po úvodných dvoch, ako-tak jednoduchších, bossoch, na vás začne sypať slušné „vypečenosti“ (ten hajzel zelený drak...). Pocit víťazstva je ale o to sladší.

Práve pocit perfektne zvládnutého boss fightu, je to, čo vás pri Cupheadovi udrží dlhé hodiny. Ten pocit zadosťučinenia, keď konečne porazíte toho ZELENÉHO DRAKA!!! Neopísateľná radosť, zrovnateľná s tou malého dieťaťa, ktoré po prvý krát nedostalo na Vianoce ponožky.

Náročnosť stranou (už som spomínal draka?), gameplay je bleskovo plynulý a nenechá vás v kľude ani sekundu. Neustále sa na obrazovke niečo deje a vy ste nútení byť permanentne v strehu. Každú chvíľu sa na monitore objavujú noví (často karikatúrne spravení) nepriatelia, kvôli čomu ste nútení za behu meniť stratégiu boja. Run and gun sekcie (ktoré slúžia na zbieranie mincí pre nákup powerupov, na ktoré sa čoskoro dostane rada) sú tak väčšinu času neskutočne hektické a občas mám pocit, že od hráča vyžadujú až príliš veľa. K tým powerupom... Tie si postupne kupujete z obchodu, ktoré vedie tlstá sviňa. Akože, prasa... Ozajstné, tento krát to nie je vtip.

Každé zakúpené vylepšenie má svoje klady aj zápory. Zatiaľ čo jeden variant útoku poskytuje ďaleký dostrel, no slabý damage, iný ponúka opak. Okrem toho sa tu nájdu aj špeciálnejšie útoky, ktoré napríklad dávajú väčší damage v momente, keď strieľate chrbtom otočení ku cieľu.

Popri zmenách štýlu streľby, nájdete v Cupheade aj rôzne ability. Baviť sa však má cenu len o jednej. Tou je Smoke Bomb, ktorá zaručí neviditeľnosť pri dashovaní. Nenahraditeľná vymoženosť, ktorá sa vám bude hodiť v každom boji.

Na niečo stále zabúdam... Príbeh? Ten tu síce je, no nečakajte nič svetoborného. Bratia Cuphead a Mughead prehrali s diablom svoje duše v kockách a snažia sa ich dostať späť. Cuphead naozaj nie je postavený na dramatických príbehových zvratoch, či komplikovaných postavách. Všetko podstatné je v gameplayi.

Skvelé ovládanie, úžasný soundtrack, prekrásná grafická štylizácia a zábavný coop. Recept na dokonalú hru? Takmer. A v tom je ten problém. Absolutórium dám jedine hre, ktorú môžem odporučiť úplne každému a mať pritom istotu, že sa väčšina z nich bude baviť. To sa pri Cupheadovi nedá. Nie je to chyba hry, skôr pravdivosť výroku „100 ľudí 100 chutí“. Cuphead je v podstate len jeden bossfight za druhým, občas okorenený run‘n’gun sekciou. To nie je zrovna najmainstreamovejšia forma hry. Tým samozrejme nechcem povedať, že si "stovku" zaslúžia len mainstreamové blockbustery. Obtiažnosť tu totižto hrá taktiež významnú rolu. Ani Dark Souls by som neodporučil občasnému hráčovi (alebo ako elitisti vravia – casuálovy), ktorý kedysi hral Balloon Fight na NES-e a na tablete má nainštalovaný Candy Crush.

V prípade tvrdenia, že ide v podstate o jeden bossfight za druhým, nemyslím repetetívnosť (i keď aj tá sa môže dostaviť, najmä keď sa zaseknete na nejakom bossovi), skôr prílišnú lineárnosť, kedy sa jednotlivé levely odohrávajú vždy len na jednej obrazovke. Cuphead si tak odnáša zaslúžených 90. Odporúčam aspoň skúsiť, s tvrdením, že nie každému sadne.
+21
  • PC 95
Starší kreslené filmy mají svoji osobitost. To není jako soudobé pí... kravinky. Ale první slovo asi souhlasí víc. Krom toho, že k oživení potřebovaly daleko víc umu, tak mnohdy měly i více náplně a více zabavily a to i do dnešní doby.

A my tu máme Cupheada. Kreslenou plošinovku, která vizuálem jakoby vypadla z dob, o kterých jsem mluvil. A nejen to. Která splňuje i další věci z toho, o čem jsem mluvil.
Cuphead je jedním ze dvou hrnkohlavých reků, kteří, díky své závislosti na hazardu, přijdou prakticky o všechno. Ten druhý je Mugman, aby bylo jasno. Uzavřou s Ďáblem, majitelem kasína, dohodu, že nebudou muset do peklíčka, když mu seženou smlouvy na dušičky od jiných osůbek.

Mno, to by tak bylo na začátek. Každopádně jde o dost hardcore plošinovku, která se právě za nádherným vizuálem skrývá. Z drtivé většiny zaměřená právě na souboje s bossy.
Abych pravdu řekl, tak jsem moc nevěřil, vzhledem ke svojí labilitě, že jde o hru pro mě. A ono ejhle. Cuphead je sice náročný. KU... sakra náročný (zase by první slovo bylo lepší, ale nebudeme přece nikoho pohoršovat). Ale spravedlivý. všechny mechaniky, jakkoli jsou nepříjemné, se dají naučit a když už vidíte, jak fungují, tak... tak to tak bude i posté. Je to vážně hard to master, ale nevěřili byste, jak budete nadšení, když toho bastarda skolíte.... a hurá na dalšího...;)

Všechno, co zde najdete, je neuvěřitelně stylové. A i obtížnost jde v ruku v ruce se zábavností.
Jak už vyšlo najevo z toho, co jsem napsal výše - nejde o žádnou procházku růžovým sadem. Ale pokud se rozhodnete dát Cupheadovi (a Mugmanovi) šanci, rozhodně vás nezklamou. Pokud jste aspoň trochu plošinovkami zasaženi, našli jste zlatý důl.

Pro: obtížnost, styl, bossové, hudba, vizuál

Proti: sem tam periferie vyletí z ruky (náhodou)

+21
  • PC 90
Cuphead je hra, kterou budete nenávidět, milovat a žádat o smilování. Ale to nepřijde a tak jen znovu spustíte souboj a jde se zase na to. Kdyby mi ještě před rokem někdo tvrdil, že v tomto titulu jednou získám všechny achievmenty nejspíš bych se mu vysmál, ale je to tak. Cuphead je obtížný a nic vám nedá zadarmo, ale jak vám jednou přejde do rukou jste zde jak ryba ve vodě. Umně se vyhýbáte každému útoku a obratně posíláte své útoky proti danému bossovi.

Ale než se do této fáze dostanete tak to přece jen chvíli trvá. Nejednou jsem si v průběhu hrábl až úplně na dno a jediný kdo mne udržel při smyslech a u hraní byla přítelkyně, která hrála se mnou. Ale čím náročnější je zrovna daný souboj o to větší je pocit zadostiučinění, když se konečně po všech těch pokusech objeví nápis KNOCKOUT! A vy si můžete konečně oddechnout a jít se ihned pustit zase do dalšího bosse.

Méně zajímavou částí jsou Run 'n Gun úrovně, kde není souboj s žádným bossem, ale musíte proběhnout celým levelem plným slabších nepřátel a spousty nástrah a ještě při tom posbírat pět penízků, aby jste si mohly pořídit nové schopnosti. Těchto úrovní je však jen šest a stále jsou celkem obstojné, i když za těmi soubojovými určitě zaostávají.

Poslední věcí, kterou je třeba zmínit je naprosto úchvatná a kompletně ručně kreslená stylizace. Ta celé hře dodává naprosto unikátní a stále ještě jinak moc nevídaný styl. Pokud tedy nemusíte obtížné hry, ale Cuphead se nějakým způsobem ocitl ve vašich rukách dejte šanci alespoň prvnímu souboji. I pokud vás hratelnost kvůli své obtížnosti nepřesvědčí za ten pohled to určitě stojí.

Pro: Audiovizuál, Vytříbená hratelnost, Nápadití bossové

Proti: Občas až příliš nemilosrdná obtížnost

+16
  • PC 100
Tato hra mě opravdu hodně nadchla, to jak svojí grafickou a hudební stylizací k animákům z 30. let minulého století, tak svojí až hardcore obtížností (obzvláště na experta). De facto je to Dark Souls 4 v kresleném prostředí. :-D

+ Grafika
+ Hudba
+ Hratelnost
+ HC obtížnost
- Krátký příběh
- Pro mě dost nevyhovující prvotní mapování kláves ovládání, takže jsem musel chvíli hledat vyhovující rozložení.

Hra mě bavila od začátku až do konce, i když v některých okamžicích jsem uvažoval o tom, že se na to vykašlu. Nicméně to nebylo nic proti tomu, co mě potkalo, když jsem na jednotlivé enemáky šel na expertní obtížnosti. Každopádně jsem se opravdu hodně zapotil. I když se hra tváří roztomile, tak rozhodně není pro slabší povahy.

Pro: Grafika, Hudba, Hratelnost, Obtížnost

Proti: Krátký příběh, Výchozí mapování kláves ovládání

+13
  • PS5 90
Málokterá hra od nezávislých vývojářů si dokázala udělat svojí vizuální jedinečností takové renomé, jako právě Cuphead. Svým vizuálním zpracováním nápaditě odkazuje na animovaná díla z třicátých let ve stylu Walta Disneyho. Svou náročnou obtížností pak odkazuje na tituly, které měly za úkol maximálně prověřit schopnosti hráčů, například jako tomu bylo u hry Tempest či Metroid.

Příběh začíná seznámením mezi titulním Cupheadem a jeho bratrem Mugmanem, kteří jsou pro každou špatnost a díky tomu se dostanou do křížku se samotným ďáblem. Vsadí své duše při hraní kostek a prohrají. Prosí ďábla, aby jim umožnil odčinit tento hřích a propustil jejich duše, a proto jim ďábel dává možnost se vykoupit. Podmínkou je  získat duše ostatních dlužníků obývající ostrov Inkwell, kteří zatím své dluhy nesplatily.

Příběh Cupheada je poměrně přímočarý, ale odvádí dobrou práci, neboť jednotlivé charaktery postav odkazují na lidské hříchy, v tomto ohledu dostanete, co je signifikantní pro hru – strastiplné bitvy s bossy a získávání mincí. 
Ve třech herních světech proto narážíme na souboje proti bossům, oddělené do několika fází, jejichž úkolem je pocuchat nervy a dovést k nepříčetnost .Čeká vás lítý boj, protože zadarmo vám kontrakt žádný z bossů nedá jen tak. V tomto ohledu je Cuphead opravdovou výzvou, jehož primárním úkolem je prověřit, jak vaší svalovou paměť, reakční odezvu, tak do jisté míry i schopnost předvídání útoků. Útoky jsou často kombinované v několika možných sérií, kdy vám jistý čas zabere jejich naučení, někdy i v řádech hodin.

Převážné množství soubojů s bossy je čistě hráč proti protivníkovy, avšak postupem skrze ostrov narážíme na souboje doplněné o podpůrné protivníky s jednoduchým úkolem – co nejvíce vám znepříjemnit poražení bosse. Pro konečné vítězství v mnoha bitvách je podmíněno zapamatováním si všech těchto fázi s výběrem vhodného setu schopností, jak způsobit co největší poškození a přitom se vyhnout zásahu.

Cuphead a Mugman jsou ovšem křehké šálky a proto jsou od začátku vybaveni pouze třemi životy. Ztráta životů znamená smrt, tudíž se připravte,že budete hodně umírat. Investujte do vylepšení, protože Cuphead je koncipován primárně na využití snadno ovladatelných herních mechanismů,pro jejichž dokonalé zvládnutí je stoprocentně nezbytné, aby hráč strávil čas jejich osvojením, posléze zdokonalením.

Jistě se najde množství hráčů, které by odrazovala náročnost, a v tomto ohledu lze místo obtížnosti „Regular“(Normální), vydat se cestou režimu „Simple“(Jednoduchá). Nečekejte však, že v režimu jednoduché půjde o snadné poražení protivníků, neboť jde stále o 2D side-scrolling střílečku v duchu her typu Contra či Metal Slug.  Kromě singleplayeru lze využít i lokální kooperaci, ta ovšem značně zvýší život bosse, zatímco vy se na společné obrazovce často ztrácíte mezi Cupheadem a Mugmanem. Toto je umocněno opravdu malým prostorem pro uhýbání, když celou jednu třetinu obrazovky zabírá postava bosse a vy si dost často pomýlíte zda-li ovládáte postavu Cupheada či Mugmana.

Samotné hraní pak využívá běhání, skákání, střílení a úhybů (tzv. Dash). Pohyb jednotlivých hlavních postav velmi pohotově reaguje na změnu směru, či přikrčení ve snaze vyhnout se. Skákání je jedním z pilířů k přežití v samotné hře a ne jedenkrát vám zachrání život. Během skoku lze opakovaným stlačením skoku dosáhnout odražení (parry). Správné provedení odražení lze provést od jakékoliv růžového nepřítele nebo projektilu. Naučit se správně odrazit vám vždy usnadní život a v některých případech je pro pokrok zcela zásadní.

Na mapě budeme narážet na vedlejší úkoly typu Run and gun. Plnění těchto výzev obsahuje zlaté mince, jejichž sběrem můžeme nakoupit předměty k vylepšení, jenž zahrnuje přizpůsobení vašeho arzenálu jak z hlediska zbraní, tak předmětů, které upravují vaši sadu pohybů. Současně lze postavu vybavit dvěma různými typy zbraní a jedním předmětem. Jejich vhodné využití budete muset vyzkoušet sami v soubojích s bossy. Žádná z těchto zbraní nedodává nadlidskou sílu, či šlehá plameny pekelnými, jde pouze o specifické vlastnosti vhodné do rozličných situací.  Arzenál je tvořen zbraněmi, které při správné aplikaci, zajišťují značnou výhodu.
Příkladem je potřeba přeskakování mezi plošiny, kde je nemožné mířit, a proto lze využít vylepšení zvané „chaser“ (pronásledovatel), nabízející samo naváděných střel.

Narazíte na okruh lidí, kteří se hraní tohoto titulu vyhýbají jako čert kříži. Existuje jen pár her, u kterých je laťka obtížnosti takto vysoko. V tomto případě se obalte značnou trpělivostí, neboť budou situace, emitující silnou frustrací, kdy vás přepadne chuť smazat Cupheada a už se k němu nikdy více nevracet, a to by bylo škoda. Musím však pochválit, jak férová je hra. Každá chyba je zapříčiněním samotného hráče. Cupheadova výzva je koncepčně většinou spravedlivá, nicméně narazíte na několik bossů, o kterých si myslím, že jejich tvorba byla ovlivněna osobou na hraně totálního zešílení. Častokrát mě zachránilo jednoduše štěstí.

Ohromující ručně kreslené prostředí jehož vzorem se stal věk kreslených filmů 30. let. Silná inspirace W. Disneyem se promítá ve zpracování jednotlivých charakterů při souboji, kde zůstává staticky pouze pozadí, vše ostatní srší paletou barev.
Melodie pro jednotlivé souboje jsou doprovázeny spektakulárním vystoupením orchestrálního typu, fungující nejen jako dokreslující, či podprahový doprovod během boje, ale měnící svou intenzitu v závislosti na dané fázi. Samotné ozvučení při boji perfektně dokresluje celkový dojem z jednotlivých soubojů a v některých případech může sloužit jako vaše výhoda při uhýbání mezi sérií útoků, či rozdílem mezi poražením bosse a smrtí.


Cuphead cílí na úzkou a specifickou skupinu lidí, hledající náročné výzvy, při jejíž plnění se orosí nejedno čelo. Výsledné splnění všech úkolů vám nezajistí věčný život, minimálně však mezi získáte uznání z řad hardcore hráčů.

Pro: systém vylepšování, vizuální a hudební stránka, lokální co-op

Proti: vysoká náročnost, systém odrážení občas hůř reaguje

+12
  • PC 75
Wow, tak už jsou to 4 roky, co mi nedohranej Cuphead staší v backlogu. Tak moc se mi ta hra líbila a takovou dobu jsem se nemohl dokopat k tomu zatnout zuby a zkusit ji dohrát. No ale když to DLC dostává ty desítečky, tak jsem to zkusil asi po dvacátý. A konečně se povedlo.

Cuphead mi učaroval hned na první pohled, ale nečekal jsem, že bude hratelnost až tak nekompromisní. A že já mám docela tuhej kořínek. Jsou ale hranice, co dokážu snést. Hra může být brutálně těžká, ale musí být fér. Na Cupheadovi není férového vůbec nic. Nejenže vám hra doslova háže klacky pod nohy, přidá k tomu déšť míčků, lasery a plošinky, hořčici a kečup, padající semena a klíčící řepu nebo či co, všude je něco, co vás může zabít. 75% hry je pak naprosto a totálně o náhodě, a proto si odnese taky přesně takové hodnocení. Je úplně jedno, kolik jste toho nahráli, co jste si vzali za výbavu nebo jakou zbraň používáte, jednou prostě zdechnete hned v první fázi, a při druhém pokusu zandáte hru na Ačko. Všechno záleží, jestli se zrovna bossovi zachce hodit dva snadno zvládnutelné, ale oba najednou naprosto nevyhnutelné útoky. Nebo se vám prostě nenaspawní plošinka a nemáte kam skočit. Invincible roll není vždy tak úplně "invincible". Nebo se pro změnu naspawní boss přímo tam, kde stojíte / kam zrovna doskakujete. Nebo milion dalších věcí. Cuphead je hra plná pochybných hitboxů, méně či ještě více méně užitečné výbavy, nejasných pravidel vyhýbání a odrážení a zaručeným lékem na nízký tlak. Vaše hodinky budou ukazovat pravidelné změny BPM (beats per minute) vašeho srdce přímo úměrné BPM (bullshit per minute) na obrazovce.

Na druhou stranu, Cuphead vypadá naprosto úchvatně, a i když je to většinou nefér píčovina na n-tou, grafický design úrovní a bossů a hlavně perfektní hudba tak nějak vyvažují to donebevolající nasrání.

Dohráno, ale už nikdy víc. Kam se hrabe Šelest.

Pro: Grafika, hudba

Proti: Bullshit, bullshit, bullshit

+10 +11 −1