Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 40
Po omylu s prasaty se Amnesia vrátila zpátky k vývojářům z Frictional Games s očekáváním, že kvalitou naváží na první a zatím nejlepší díl celé série. Nestalo se. Amnesia: Rebirth je ještě větší průser než ten čínskej paskvil. Na první pohled je sice vše při starém, ale deset let je dlouhá doba. Co fungovalo kdysi, nefunguje dnes a s nulovou invencí se hra v záplavě podobných šuntů snadno ztratí.

Hratelnost se nese v tradicích žánru a ničím nepřekvapí. Prozkoumávání neznámého prostředí, chůze většinou v tunelu a pár hádanek k tomu. Jejich řešení však nepředstavuje žádnou výzvu, závity se netočí, obtížnost je nízká.

Po lokacích je opět rozházeno plno zbytečných krámů, které je možné vzít do ruky a dle libosti se s nimi podrbat třeba na řiti, ale ty nejdůležitější - svíčky/ lucerny/pochodně - sebrat nelze. Hlavní náplní hry tak je neustálé hledání sirek a rozsvěcování okolních prostor. Aby byl vopruz dokonalý, tak sirek lze mít v inventáři pouze deset, přestože je jinak poloprázdný. Nad stupiditou této mechaniky v roce 2020 stále nevěřícně kroutím hlavou.

Nejzábavnější částí hry tak pro mě byly honičky s bubáky v tmavých chodbách podzemní laboratoře. Nejde sice o nic převratného, ale vypadali dost nechutně, a když jsem se k nim zezadu připlížil, tak jsem cítil pěkný smrad.

Na příběhu si dali autoři záležet a tlačí ho po celou dobu do popředí. Příliš mnoho příběhových flashbacků, skriptů a zápisků povalujících se všude kolem je však spíše ke škodě. Zvlášť když se jedná o ubrečenou slátaninu s těhotnou pipkou v hlavní roli, která spolehlivě ničí jakoukoli atmosféru. Místo ponoření se do survival hororu jsem tak byl nucen pasivně sledovat nejapný pokus o psycho thriller, který byl vyloženě směšný.

Trendem dnešní doby je působit na city a snaha vyvolat co největší emoce, ale co je moc, to je moč. Když jí hodinu před koncem praskla voda, tak už byly její nekonečné slinty o děťátku a fňukání na každém kroku k nevydržení. Při závěrečném zúčtování jsem ji proto nechal s radostí chcípnout a vychutnal si špatný konec. Beztak jsou špatné všechny.
+10 +12 −2
  • PC 90
SOMA nebyl náhodný výstřel do tmy. Frictional Games se skutečně posunuli. Jejich cílem už není vystrašit člověka na kost a potěšit vřeštící streamery. Ne, oni teď chtějí vyprávět v první řadě kvalitní příběhy. A já nemůžu být šťastnější.

Tihle tvůrci si totiž rozhodně nevybírají jednoduché příběhy. Ústřední motiv nové Amnesie je opět těžký a dospělý. Není to hlavně příběh o tajemném orbu a utíkání před příšerou (ačkoliv to je tu taky). Naopak je to především lidský příběh o rodině a ztrátě, se kterým je možné se ztotožnit.

Příběh je tu hnací motor. Všechny střety s monstry jsou podřízené jemu, ne naopak. Kdo se chce hlavně bát, toho může čekat zklamání (především první hodinou). Já jsem si ale užil každou servírovanou minutu. Od první chvíle hra sype jednu záhadu za druhou, a odkrývá je jen pozvolna pomocí dialogů, cutscén, ale především všudypřítomných písemných záznamů a svědectví. Textu je na někoho možná až příliš, já ale každý nalezený materiál vítal s nadšením a vesele si skládal v hlavě mozaiku událostí. A potěšilo mě, že jsem mnohdy mohl v klidu odhalovat příběh a ve všech zákoutích hledat zajímavé informace bez toho, abych se přitom musel potýkat s monstry.

Příšery tu jsou a střety s nimi bývají velmi intenzivní, přesně jak by člověk čekal. Ale všechny střety jsou dost jasně ohraničené a hra vždy hráči sdělí, když nebezpečí pomine a můžete si přestat hlídat záda. Díky tomu není hráč pořád v tenzi, přikrčený a snažící se co nejdřív opustit oblast, ale má spoustu času vychutnávat herní svět.

Tedy ne že by hra nebyla strašidelná, on jen ten strach a neklid plyne především z atmosféry, prostředí a příběhových odhalení. Což je pro mě osobně mnohem lepší forma strachu, než prvoplánové lekačky. Bez přehánění prohlašuji, že Rebirth je nejlepší herní následovník díla nesmrtelného H. P. Lovecraft, se kterým jsem měl zatím tu čest. Člověk se tu často cítí neuvěřitelné malý a nicotný tváří v tvář nepochopitelným hrůzám, cizím neznámým světům a děsivé nelidské architektuře. Přesně jako v díle pana Howarda. Frictional Games nikdy inspiraci Lovecraftem netajili (vždyť jejich herní engine se podle něj jmenuje), ale nikdy se k němu nepřiblížili tak moc, jako až teď.

Není ale vše ideální. Logické hádanky by mohly být mnohdy lepší, s větším zaměřením na fyziku. Ze začátku hry je několik opravdu skvostných rébusů (hlavně puzzle s výtahem), ke kterým se zbytek hry už bohužel kvalitou nepřiblíží. V jedné nebo dvou částech jsem měl pocit, že tvůrci zbytečně hru natahují. Do cesty k cíli narychlo hodí nějakou okliku přes příšeru/příšery, které ale nikam neposunou příběh. A 3 možné konce hry podle mě až zbytečně ředí zážitek z velkého finále. Jeden silný propracovaný kanonický konec, nad kterým mohu potom u titulků bloumat, by byl lepší, než ty tři, které si samozřejmě zkusím všechny a potom si mám vybrat, co na mě zapůsobilo víc.

Nová Amnesia sice nepřekoná geniální SOMA (to se možná už nepovede nikomu), i tak je to ale jedna z nejlepších hororových her současnosti právě díky tomu, jakým způsobem vzbuzuje strach.

Pro: příběh, atmosféra, grafika, téma, inspirace H. P. Lovecraftem, přístup ke strachu

Proti: občas tempo, tři konce hry

+20
  • PC 85
Bylo nebylo, psal se rok 2006 a já právě do svého kompu instaloval hororovou věc s prostým názvem Penumbra. Toho času jsem ještě nevěděl, že bude hra rozdělena do tří částí, sic konec první epizody byl velmi otevřený. Hra mě na svou dobu uchvátila v první řadě českým překladem a dabingem protože jsem tou dobou zrovna dobře neovládal angličtinu. Další věcí, která mě dostala, byla parádní atmosféra a slušně napsaný příběh. Hustou novinkou bylo ovládání, které Frictional používají vlastně dodnes. Rok se s rokem sešel, já prošel celou trilogii a kalendář ukazoval rok 2010 - tedy čas první Amnézie. Když jsem se poprvé probudil v opuštěném hradě a odehrál prvních pár hodin, rychle jsem pochopil, že Penumbra byla jen předehra. Vylepšilo se tady všechno. Ozvučení, grafika, ovládání ale především zmizela nutnost bojovat a místo toho se člověk musel schovávat. Byl to pro mě titul, který mě chytl tak moc, že ho defakto hraji dodnes. Okusil jsem mnoho modifikací a těšil se na každou novou. Modlil jsem se však, abych dostal další díl - no a částečně se tak stalo. Jednalo se o levoboček Machine for Pigs (2013) který si střihli jiní vývojáři a podle toho to dopadlo. Neměl kvality původního studia ale za hřích stál, každopádně na opakované hraní to moc nebylo. Tajně jsem tedy doufal, že regulérní dvojka teprve přijde. Inu, nepřišla. Místo toho Frictional vypustil do světa Somu jež se stala po první Amnésii mou druhou nejoblíbenější hrou tohoto studia. Příběh byl opět prvotřídní, obrovsky se zlepšila grafika, doladilo ovládání a vylepšil se už tak dobrý zvuk. Na delší dobu jsem měl tedy vystaráno. No a nedávno, když už jsem se téměř vzdal naděje tak najednou internety hlásí, že jako nová Amnésie, že jako od Frictional a že jako fakt ta dvojka jo a taky že za pár dní má vyjít. Nečekal jsem ani minutu a po vydání hru umístil do své Steam knihovny a pustil se do hraní.

V první řadě bych rád všechny fanoušky upozornil, že titul opět doznal zlepšení ve všech směrech a navíc opravdu propojil příběh s první hrou a nejen s ní. Tentokrát se vžijete do role Tasi Trianon která se svou výpravou čítající mnoho lidí spadne v letadle někde uprostřed Alžírska a je jen na vás dostat ji z rozpálené pouště do bezpečí první temné a chladné jeskyně. Místo křesadel zde máte zápalky jež hojně využíváte k zapalování například uhasnutých svíček. Když sirku zapálíte a rozběhnete se, velmi rychle zhasne. Pakliže děláte rychlé pohyby tak zhasne taktéž rychleji. Moje taktika vždy byla obejít momentální perimetr, zjistit kde se co dá zapálit a následně jsem provedl akci. Nedoporučuji při pátrání po zdrojích možného zapálení plýtvat sirky, lepší malou chvilku běhat po tmě a zjistit co a jak. Ke slovu se samozřejmě dostane i stará dobrá lucerna do které lejete olej po litrech ale dlouho svítit nedokáže. Hra je opět plná textu a musím uznat, že klasicky výborného. Jsou zde tuny zápisků jež si díky fanouškovské a velmi dobře udělané češtině užijete a budete hledat každý kousek papíru co se namane.

Přiznám se, že první hodina na mě nepůsobila příliš dobře ale čím dál jsem se v příběhu dostával, tím více mě to bralo. Jestliže budete mít problém začátek překlenout, doporučím vytrvat, bude se to zlepšovat. Atmosféra bude houstnout a dostanete se do velmi horkých chvilek kdy vám ze zad potečou čůrky potu a hra vás nenechá klidně dvě hodiny v kuse vydechnout. Budete se prodírat různorodým prostředím, řešit hádanky a zjišťovat víc a víc o tom co se kolem vás děje. A věřte mi, že budete chtít vědět každý detail.

Technická stránka titulu je na počítači velmi dobrá, jen mi vadil momentální lock na 60fps. Doporučuji hru nahrát pokud možno na SSD disk a udělit loadingům maximální možnou rychlost. Zvuková stránka mi přišla o fous slabší jak v první Amnésii ale místy ji zase hravě překonala, správné slovo bude tedy takové, že je nevyvážená. Za celou dobu hraní jež se šplhá od 7 do 10ti hodin (záleží na vaši šikovnosti s hádankami či vaši chuti prozkoumávat okolí) jsem nenarazil na jediný bug a mohl jsem si tak v klidu užit klidné hraní a všechny konce - ano, není zde jen jeden a ano budete velmi tápat jaký zvolit (nicméně díky checkpointu lze zkoušet na pohodu různé varianty).

Abych to shrnul. První díl prostě pokořit nejde, nepodařilo se to moderské scéně a nepodaří se to nikdy ani vývojářům ale o to vlastně ani tolik nejde. Je to prostě rozšíření světa a vylepšení všeho co šlo, čekat od toho světový fenomén je zbytečné. Důležité je, že mě osobně borci z Frictional ještě žádným titulem nezklamali. Vždycky dostanu něco, na co nezapomenu a co mě pobaví, vystraší a na konci donutí k přemýšlení. Dostal jsem vskutku druhou Amnésii se vším všudy. Alžírská poušť na mě sice působila slabším dojmem jako potemnělý hrad ale jakmile jsem se dostal do jiného prostředí jež hra hojně střídá hned jsem upadl do lepší nálady. Na venkovní eskapády mne ale neužilo. Celou dobu hraní jsem přemýšlel nad tím jak bych vlastně druhý díl udělal a s čím bych se vytasil - nikdy by mě však nenapadlo to, s čím přišel Frictional. Pro mnohé to bude nepochopené, odhozené a odsouzené ale pevně věřím, že tvrdé jádro to přijme s vděkem a užije si každou minutu. Rozepsal bych se víc, ale to už bych mohl něco vyzvonit. Dodám snad jen, že v hlavním menu na mě svítila položka "MODIFIKACE" a nemůžu se dočkat, až po jejím rozkliknutí objevím nové a propracované kusy od milující komunity pro kterou je tato hra stvořena. Bavilo mě to, nedostal jsem sice co jsem čekal, ale dostal jsem opět kvalitně napsaný a plnohodnotný zážitek, který mi místy orosil čelo a dal vzpomenout na sladké chvíle léta páně 2010.

Pro: Atmosféra, detaily, příběh, texty, cena, délka hry

Proti: Sluncem zalitá místa a občas asi i zasazení - představoval jsem si to klasicky temnější, místy slabší textury

+24