SOMA nebyl náhodný výstřel do tmy. Frictional Games se skutečně posunuli. Jejich cílem už není vystrašit člověka na kost a potěšit vřeštící streamery. Ne, oni teď chtějí vyprávět v první řadě kvalitní příběhy. A já nemůžu být šťastnější.

Tihle tvůrci si totiž rozhodně nevybírají jednoduché příběhy. Ústřední motiv nové Amnesie je opět těžký a dospělý. Není to hlavně příběh o tajemném orbu a utíkání před příšerou (ačkoliv to je tu taky). Naopak je to především lidský příběh o rodině a ztrátě, se kterým je možné se ztotožnit.

Příběh je tu hnací motor. Všechny střety s monstry jsou podřízené jemu, ne naopak. Kdo se chce hlavně bát, toho může čekat zklamání (především první hodinou). Já jsem si ale užil každou servírovanou minutu. Od první chvíle hra sype jednu záhadu za druhou, a odkrývá je jen pozvolna pomocí dialogů, cutscén, ale především všudypřítomných písemných záznamů a svědectví. Textu je na někoho možná až příliš, já ale každý nalezený materiál vítal s nadšením a vesele si skládal v hlavě mozaiku událostí. A potěšilo mě, že jsem mnohdy mohl v klidu odhalovat příběh a ve všech zákoutích hledat zajímavé informace bez toho, abych se přitom musel potýkat s monstry.

Příšery tu jsou a střety s nimi bývají velmi intenzivní, přesně jak by člověk čekal. Ale všechny střety jsou dost jasně ohraničené a hra vždy hráči sdělí, když nebezpečí pomine a můžete si přestat hlídat záda. Díky tomu není hráč pořád v tenzi, přikrčený a snažící se co nejdřív opustit oblast, ale má spoustu času vychutnávat herní svět.

Tedy ne že by hra nebyla strašidelná, on jen ten strach a neklid plyne především z atmosféry, prostředí a příběhových odhalení. Což je pro mě osobně mnohem lepší forma strachu, než prvoplánové lekačky. Bez přehánění prohlašuji, že Rebirth je nejlepší herní následovník díla nesmrtelného H. P. Lovecraft, se kterým jsem měl zatím tu čest. Člověk se tu často cítí neuvěřitelné malý a nicotný tváří v tvář nepochopitelným hrůzám, cizím neznámým světům a děsivé nelidské architektuře. Přesně jako v díle pana Howarda. Frictional Games nikdy inspiraci Lovecraftem netajili (vždyť jejich herní engine se podle něj jmenuje), ale nikdy se k němu nepřiblížili tak moc, jako až teď.

Není ale vše ideální. Logické hádanky by mohly být mnohdy lepší, s větším zaměřením na fyziku. Ze začátku hry je několik opravdu skvostných rébusů (hlavně puzzle s výtahem), ke kterým se zbytek hry už bohužel kvalitou nepřiblíží. V jedné nebo dvou částech jsem měl pocit, že tvůrci zbytečně hru natahují. Do cesty k cíli narychlo hodí nějakou okliku přes příšeru/příšery, které ale nikam neposunou příběh. A 3 možné konce hry podle mě až zbytečně ředí zážitek z velkého finále. Jeden silný propracovaný kanonický konec, nad kterým mohu potom u titulků bloumat, by byl lepší, než ty tři, které si samozřejmě zkusím všechny a potom si mám vybrat, co na mě zapůsobilo víc.

Nová Amnesia sice nepřekoná geniální SOMA (to se možná už nepovede nikomu), i tak je to ale jedna z nejlepších hororových her současnosti právě díky tomu, jakým způsobem vzbuzuje strach.