Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 40
Ok, dal jsem tomu přes tři hodiny svého života. Nemusím dohrát všechno.
To je opravdu neuvěřitelný kus videoherního neumětelství spojeného s nejvyššími ambicemi, jež kdy měl francouzský vývojář na mozku.

Tolik herních mechanik - jedná se o filmovou lineární akční adventuru, a přitom je tu možnost detailně prohledávat auta, přesedávat si na libovolné místo, damage model co umožnuje ze sedanu udělat kabriolet, možnost kombinovat všemožné předměty všelijak, melee souboják jak z Die by the Sword, dynamický oheň, dynamické black goo co zabíjí na dotek, dynamicky zničitelné dveře/brány/kdesicosi, mechanika pro...*gasp*...mrkání..

A to všechno ve hře kde sotva fungují základní fundamenty jako ovládání, kolize, načítání objektů..a k tomu nabízí občas vyložené otravné momenty, kdy jen kroutím hlavu a říkám si, "mám já tohle zapotřebí?" 
No, nemám.

O příběhu raději nemluvě, i když James McCaffrey (Max Payne) tomu dodává šťávu a jeho "I don't have your stone, and FUCK YOU ANYWAY" patří do análů legendárních videoherních hlášek.

Ty ambice se mi líbí. To množství mechanik a přítomnost fyziky, která překonává leckterý immersive sim. Bohužel samotné provedení je po všech stránkách hrozné. Ale chtěl bych podobně ambiciózní akční adventuru třeba od Naughty Dog.
+26
  • PC 65
Naštvaný kukuč, rozcuchané vlasy, baterka, bouchačka a vnitřní neklid, že jej chce ta blížící se trhlina v zemi zhltnout. Edward Carnby se nám vrátil sice v jistě značkových jeansech a kožené bundě, ale exotem zůstal.
Pokud jste AitD už hráli, tak ti z vás, kteří si nekoupili konzolovou, či PC EN verzi, anebo hru nesosli, jistě postřehli, že se tu šprechtí česky. Všichni, od Edwarda, přes jeho přátele, přemýšlivého důchodce Theofila, potenciální více-než-kamarádku Sáru, až po záporáky, mluví a klejí hezky česky. Ano, AitD ještě stihlo dobu předkrizové konjunktury v CD Projektu vedeného Vítem Balharem, kdy i hry s nižším prodejním potenciálem byly často opatřeny velkorysým obalem a nezřídka i českým dabingem.
Je ale jasné, že AitD sklízející všude rozpačité recenze a na Amazonu bez milosti održivší skóre 2 hvězd z 5 se nestalo hitem ani v ČR. A pochybuji, zda se dabing vůbec zaplatil.

Čím to všechno ale? Vždyť potenciál tu je. Sebereprezentace se hře povedla takřka na výbornou. Tím myslím živoucí soundtrack, který nazpívaly halekačky až z dalekého Bulharska, mám na mysli i parádní stylizaci herních meníček s příslušnými volbami kapitol, scén, jako kdybyste si nekoupili AitD hru, ale AitD seriál z produkce HBO na DVD...

Špatně na tom není ani grafická stránka hry. Obličeje postav, dynamické i statické stíny vrhané objekty, nasvětlení scén, to všechno naznačuje, že nad grafikou tvůrci strávili nejeden večer. Mě osobně se nejvíc líbilo, jak na Carnbym přirozeně plandala bunda a pohybovaly se mu vlasy, když někam upaloval. A hlavně, v této hře jsem zažil nejlépe zpracovaný oheň, včetně jeho šíření a účinků na dřevěné objekty, na což přirozeně navazuje stejně dobře zpracované hašení.

Hra nepostrádá ani pár nezapomenutelných částí, jako je boj o přežití v bořící se výškové budově, průjezd taxíkem bořícím se New Yorkem a sandboxově pojatý Central Park.

Zatímco závraťovou misi a žlutý taxík, už jsem přece jenom zapomněl, ten Central Park se mi doteďka nepodařilo dostat z hlavy.
Proč? No protože na efekt to místo působí famózně!! A naprosto zastiňuje drtvivou většinu hry, kde pokud zrovna nezápolíte s naprosto nemožným ovládáním, nebo se nechtytáte jiskřících kabelů a nehrajete si na Tarzana, tak jste nuceni často k nesmyslným činnostem pro postup dál.

Uvedu příklad. Potřebujete spálit nedosažitelné hnízdo zla, na které přímo nedohodíte ani molotovem. Zamyslíte se, otevřete svoji eso peso koženou bundu a prohlížíte, co máte v jednotlivých foších narváno. A protože jste Carnby a ten je chytrý jak vydra, napadne vás ta největší překombinovaná blbina ze všech možných.
Do hnízda na svých vratkých nožkách proudí malí paraziti jen o rozměrech toaletního mýdla. Vyndáte plastikovou láhev s olejem oblepíte ji oboustranou lepící páskou, a pak se budete snažit toho titěrného živočicha onou lahví zasáhnout. Až se vám to nevím z kolika metrů podaří, samozřejmě se to na něj okamžitě přilepí(!) Láhev pak na něm stačí rozstřelit u zdroje kam chodí. Že je to celé absolutně přes hlavu snad netřeba říkat a takovýchto podivností je ve hře víc.

Zpátky ale k Central parku, jedině díky tomuhle magickému místu se vám hra pomyslně „zaplatí“, jak po finanční stránce, tak ve smyslu investovaného času. Lampy tajemně svítí skrz keře a koruny stromů... O zbytek se stará měsíc jehož svit dopadá na rozlehlé, ale úzkou lávkou přemostěné umělé jezero. Je tu zámeček s výhledem na letní kino, tajemný dům... no zkrátka prostředí ve kterém je Carnby jako doma. Je ovšem na pořádnou facku pro šéfdesignéra, že nám na tomhle obrovském kusu země nejsou autoři, krom hledání symbolů pomocí baterky nabídnout nic jiného, než likvidaci tzv. kořenů zla roztroušených po rozlehlém parku, který je od vnějšího světa oddělen širokou pekelnou trhlinou.

Kořeny zla jsou hlídány posedlými, kteří nesnáši oheň, takže je sprejujete přes zapalovač, rozstřelujete jim hozené nádoby s hořlavinami u papuly, anebo se je snažíte přejet autem. Park je rozlehlý a auto je vítaným pomocníkem, protože posedlí se v mnoha místech parku respawnují, což je pěkná otrava. Tvůrci aspoň zajistili, abyste měli nějaké opuštěné, nebo zaparkované auto vždycky po ruce, a tak lze podle radaru vždycky najít jedno ze zhruba 5 druhů vlastnostmi stejných aut (osobák, taxi, policejní).

Zmínil jsem taky problematické ovládání. Je až neuvěřitelné, jak může být ve hře, kde je hnidopišsky propracované i otáčení klíčkem v zapalování a přehrabování se v příhrádce spolujezdce tak zprasené ovládání!! Auto se ovládá hrozně. Také při chůzi oddělené ovládání dolní a horní poloviny těla mohlo působit dobře tak v zasedačce, když jej tvůrci hry předváděli kravaťákům v powerpointové prezentaci...
Ano dá se to přetrpět, jízdu skrz NY si zopakujete tak 10x, ale působí to celé jako hodně špatný vtip, když se vám v téže hře šikovně zobrazuje i místo a dráha dopadu vaší zápalné flašky když si napřáhnete.

Hra která vyšla snad na všechny platformy co byly svými výrobci v roce 2008 aktivně podporovány snad krom PSP, byla pro Atari, neschopné po léta vydat nějaký opravdový hit, posledním velkým hřebíkem do rakve, než bylo pohlceno Namcem. Je skutečně jen na vás jestli chcete zkusit sice atmosférickou, stylovou akční adventuru, kde ovšem budete při investigaci „near death“ spíš kvůli nemožnému ovládání, než kvůli nějaké reálné obtížnosti. Nepočítejte taky s nějakým uspokojivým koncem, po slušných pasážích zaměřených na puzzly přichází závěr, který jednoznačně patří k těm nejdementnějším v dějinách videoher.

Pro: Poctivý pokus nakopnout slavnou značku...

Proti: ...se stal spíš kopanecem pro naděje společnosti Atari a zklamáním pro zbylou hrst fanoušků živořící série. Zbylý mainstream hráčů, který měl udělat hru ziskovou si pak nejspíš jen řekl: WTF?

+25
  • PC 70
Jak začít. Na Alone in the Dark jsem se poměrně těšil, i když žánru survival horrorů moc neholduji (toto je prakticky můj první, který jsem dotáhnul do konce).

Zpočátku mě dosti naštvala kamera a zejména ovládání. Hra postrádá jakýkoliv tutoriál. Pravda, zpočátku je pomalejší, tudíž se všechno dá naučit, ale když zezačátku nevím, co udělat, abych spojil dva dráty, a poté, co se to naučím, mi hra milostivě v půlce příběhu zobrazí nápovědu, jak to udělat, je něco špatně. Ovládání je, alespoň na myší a klávesnici, poměrně toporné, a zdálo se mi, že rychlosti horizontální a vertikální osy pohybu myši jsou rozdílné, což znemožňuje rozumné nastavení citlivosti. Musím se však přiznat, že po doslova pár (2-3) hodinách si na ovládání zvyknete a už vám to potom, až na výjimky, nepřijde. Kameru lze měnit mezi prvním a třetím pohledem, což je v pořádku, pokud by se hra nesnažila snad po každé cutscéně přepnout do pohledu, který si myslí, že je nejlepší (třetí osoba) místo mnou preferovaného (první osoba). Dále, a kvůli tomu hodnotím pouze 70% a ne víc, mě zejména v závěrečné kapitole zlobily bugy. Auta na silnicích bourala do neviditelných předmětů, lana se zasekávala a trajektorie hodů předměty nefungovala.

Ale teď k těm pozitivním dojmům. Hra je opravdu VELMI FILMOVÁ. Slušné záběry na scénu, vhodné cutscény, hra je prostě na pohled někoho, kdo vám kouká přes rameno, opravdu poutavá. Přiběh se velmi povedl. Je založen na jedné z legend o Central Parku v New Yorku a mně osobně se velmi líbil, právě proto jsem u hry vydržel až do samotného konce (který mě mimochodem fakt naštval, ale co se dá dělat). Většina hádanek je logická a neopakují se, tudíž na vás vždycky čeká něco nového. Hudba skvěle dokresluje atmosféru a celkově se k pojetí hry hodí.

Pro: filmovost, příběh, hádanky, hudba

Proti: ovládání, kamera, bugy, konec

+20
  • PC 65
Myslel jsem si, že jsem ve hrách už zažil snad vše, ale že budu moci někdy ovládat mrkání hlavní postavy, to jsem opravdu nečekal. Shrnutí předchozího děje při každém spuštění hry jsem asi také jinde neviděl a připadal jsem si, jak v nějakém interaktivním seriálu.

Z počátku mě hodně odrazovalo příšerné ovládání a říkal jsem si, zda ho vůbec překousnu. V kombinaci s kamerou, která si dělá, co chce, pro mě byly první kapitoly velkou zkouškou trpělivosti. Na jednu stranu oceňuji, že ve hře nejsou žádné mantinely a mohu kamkoli spadnout, ale z výše uvedených důvodů je to spíše pro zlost. Často jsem tak přepínal do pohledu z vlastních očí, protože pak se dalo směr chůze daleko lépe určovat. Honičky v autě byly fajn a trochu oživovaly hratelnost. Zvláště ta první byla opravdu efektní. Bohužel se ani auta neovládají příliš dobře a neustále se zasekávají o neviditelné překážky, takže jsem tyto pasáže několikrát opakoval.

Výbavu, kterou jsem si schraňoval pod bundou, jsem používal opravdu často a brzy jsem si našel několik oblíbených věcí, které jsem musel mít neustále u sebe a pořád je doplňoval. Jednalo se především o náboje, baterie, hojivý sprej a alespoň jednu výbušnou láhev. Dobré využití našel i mobil, v němž jsem si mimo prohlížení mapy mohl číst i zprávy s tipy na používání předmětů.

Oheň zde hraje celkem zásadní roli. Všechno, co je dřevěné, může shořet, včetně dveří nebo trámů, které mi stály v cestě. K likvidaci protivníků jsem tak využíval zapálené židle, baseballové pálky nebo jiné dřevěné předměty, ale později jsem si prostě vyráběl ohnivé náboje, protože to ovládání při pohledu ze třetí osoby se prostě nedalo. Za nejhoršího nepřítele považuji jakousi temnou vodu, která mě zabíjela častěji, než jsem byl ochoten akceptovat. Na světlo z baterky totiž reagovala prazvláštně a nejvíce se mi proti ní osvědčily světelné tyčinky, které však byly nedostatkovým zbožím.

Příběh o tom, že Central Park je vytvořen proto, aby lidi chránil před Luciferem, je dost šílený a moc jsem ho nevnímal. Propadající se země na mě ale udělala dojem. I likvidace těch ďábelských kořenů mě celkem bavila, i když jich mohlo být o trochu méně. Bludiště na konci bylo nápadité, ale to se nedá říci o zakončení, které za moc nestálo (ani jedno). Přišlo mi, že si vývojáři moc nevěděli rady, tak to prostě rychle utnuli a šli domů.

Byl to první díl série, co jsem hrál a nejspíše i poslední. V úvahu by přicházelo možná ještě The New Nightmare, ale první tři díly mě ničím neoslovily (to 3D z devadesátek vypadá příšerně) a Illumination také ne. Mimo prvního Assassin's Creed mám už za sebou v podstatě celé Stránského herní portfolium a hlášku "Tohle je zmrd, jak vyšitej." si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Kdo ví, třeba jednou dojde i na Altaira.

Pro: shrnutí předchozího děje, honičky v autě, výbava, mobil, oheň, propadající se země, bludiště

Proti: ovládání, kamera, temná voda, příběh, zakončení

+19
  • PC 80
Už dlouho jsem nehrál žádnou hororovou hru a Alone in the Dark sliboval skvělý zážitek na který i ve výsledku došlo, ač jsem se u hry bál jen hodně výjimečně. Tento díl hodnotím naprosto samostatně, bez ohledu na předchozí díly, které jsem nikdy nehrál.

AitD je především naprosto filmovým zážitkem a dalo by se i říci béčkem se vším všudy. Scénář je všechno, jen ne originální. Začátek do hry však nesmírně vtáhne díky hodně efektní lokaci – rozpadající se budově na okraji Central Parku, v němž se následně bude odehrávat drtivá většina hry. Velmi silnou stránkou hry jsou výborně zmáknuté cutscény, které jsou však dost shazovány špatným českým dabingem (voice-acting je vyloženě strašný, za což ale hra nemůže a strhávat za to body rozhodně nebudu), který tam český distributor díky absenci jakýchkoli titulků byl „nucen“ implementovat.

První, co praští přes prsty, je hodně prazvláštní ovládání. Nutno podotknout, že se Alone in the Dark ovládá jinak, než ostatní akce z třetí osoby. Například samotné ovládání a rozhlížení hl. postavy neprobíhá za pomocí myši, nýbrž jen za pomocí klávesnice. Zpočátku jsem tedy netušil, jak hru ovládat, protože tutoriál či alespoň vysvětlivky neobsahuje. Myš tedy nakonec použitelná je a funguje jako prostředek při kontaktních soubojích a všemožných hádankách založených na výborném fyzikálním enginu. Celé se to ovládá hodně těžkopádně, ale postupem času se na to dá zvyknout a výsledku bych ho považoval spíš jako klad, nežli jako zápor. Sice není doladěné, ale díky jisté odlišnosti od jiných her, mě opravdu bavilo. Bylo to něco jiného a neokoukaného. Každopádně se tím nedá omluvit nepovedená kamera, jejíž snímání lokace je někdy vyloženě debilní a mnohokrát jsem i na to doplatil svým životem. Naštěstí jsou checkpointy prakticky na každém rohu a není nutno opakovat velké vzdálenosti. Mrzelo mě, že se mi nepodařilo rozjet gamepad, který by určitě ovládání velmi usnadnil.

Tvůrcům ale neodpustím jednu věc a tou je poslední kapitola. Tam se naplno projeví otevřenost prostředí. Nutnost sandboxového ježdění po Central Parku, abych nasbíral určité množství spektrální vize, mě opravdu VELICE nebavilo. Jednak se tu projevují různé neduhy, které v lineárním koridoru nejsou vidět a jednak je to velké hluché místo v jinak dynamickém příběhu, který by měl naopak gradovat do grandiózního finiše. Bohužel ani ten se nedostavil a místo toho je závěr odbyt dvěma větami. Dokonce jsem si chvili nebyl zcela jist, zda jsem nezažil ten nejpitomější bug na světě. Prý nezažil a tímto nominuju Alone in the Dark na hru s nejdementním koncem ve videoherní historii.

Pro: filmové pojetí, velké množství zajímavých nápadů, fyzikální hádanky, místy super grafika, povedená simulace ohně, pro mě ovládání, skvělá hudba

Proti: místy blbá kamera, neodladěnost enginu, ovládání je někdy až moc krkolomné, hodně natahovaná a frustrující poslední kapitola, pitomý závěr

+18
  • PC 85
AitD5 je docela rozporuplná hra. Oproti AitD4, které sázelo hlavně na silnou hororovou atmosféru), tu máme nevídanou hororovou akci.

Hlavním plusem AitD je neuvěřitelně výborná audio-vizuální prezentace. Engine hry umožňuje vytvářet opravdu ohromující situace. Padající domy, deformující se terén, explodující a hořící věci, monumentální stavby i obyčejná noční procházka parkem... to vše se jen tak nevidí. I samotné postavy mají něco do sebe, vypadají sice trochu plasticky (jako spousta věcí ve hře, ale z komplexnějšího pohledu vše do se be hezky zapadá a doplňuje se), ale jejich chování a reakce v prostředí jsou uvěřitelné.

O herních mechanismech bylo řečeno již mnoho. Důležité je, že většinou fungují (2x se mi stalo, že vše nešlo podle plánu vývojářů) a celá hra na nich staví...hořlavé materiály, zničitelné objekty (hlavně dveře... jsou zamčené? odpálit, jsou jen ze dřeva a nebaví vás je pořát otvírat? spálit nebo vyrazit apod.), revolučně zpracovaný inventář a promyšlená možnost kombinace předmětů...tohle vše kupodivu funguje. A ač si hra "hraje" na realitu, všecko je třeba brát s nadsázkou (auta nebouchají, kulka neudělá z vodky dynamit).

Příběh je také solidní. Nejsou zde sice žádné extra zvraty a "hlavní padouch" se chová dle příručky béčkových filmových záporáků, ale pointa a základy příběhu spolu s jím navozenou atmosférou nemají chybu.

Zajímavým prvkem je pak mixování žánrů a logické hádanky. Hašení požárů a vyrážení dveří je jasná věc. Povedené jsou i zakomponované hádanky (často spojené s fyzikou) a ač nedosahují komplexnosti hádanek z 4tého dílu, fungujé perfektně. Chce to ale hodně myslet, jelikož hádanky nespočívají jen v mačkání svítících tlačítek a hledání klíčků (přirovnal bych to částečně k obtížnosti starých adventur, kdy si hráč musí postup hrou podstivě odpracovat hledáním a zkoušením) a nápověda zde funguje jen ve formě tipů na ovládání, úkoly zase říkají jen kam se má hráč dostat, ne jak se tam dostat. Jízda v autě také nepostrádá adrenalin a paradoxně je lépe zpracovaná než třeba v GTA.

Velké plus si hra zaslouží za atmosféru. Takhle intenzivní temnou akci se spoustou hororových scén (myšleno lekacích, ne těch ze současných rádoby filmových hororů). Nepřátelé mají jednečný design a oblyčeje infikovaných lidí vzbuzují strach (alespoň trochu). Stejně tak brouci, "netopýři", bossové, hlavní záporák, tma (louže, co zabíjí při prvním polibku a bojí se světla) i "hadi ve stěnách". Strach naháněji jak zvuky vydávané našimi přátely z podsvětí, tak i absolutní ticho při procházce zdánlivě neobydlenou částí parku. Souboje s nepřátely jsou také výborně zpracované (pokud se překousne problém s ovládáním). Hlavním pravidlem je, že oheň je král a podle toho se musí vymýšlet strategie útoku, rozhodně zde nelze aplikovat rambostyl. Velkým pomocníkem je tzv. Spectral Vison, kdy při zavření očí jsou vidět nepřátelé, jejich slabiny a podobné užitečné věči. Do hrnce s atmosférou také přilévá svůj podíl postupné odhalování pozadí příběhu, nejdříve zjištění, že Central Park není tím, za co ho lidstvo považuje, poté odhalení spojitostí událostí s Light Bringerem (v překladu Luci Fer - Lucifer) a jeho návratem. A králem atmosférických (+ hororových) scén je scénka v Room 943, kdy nejdou světla a hra radí hráči zavřít oči...

Teď k záporům. Největší překážkou je jednoznačně ovládání. V 3rd person pohledu je Edward dost pomalý a neohrabaný (špatně vyřešená konverze z XBOXU). Většinou se ovládání vztahuje k postavě, když se ale hra rozhodne jednou začas převážně v kritických momenteh ho vztáhnout ke kameře, nastává zmatek a rozčílení z neúspěchu. V pohledu z vlastních očí zas naštvě špatně nastavené úroveň reakce myši (reaguje jakoby ztěžka) a v inventáři někdy chvíli trvá než vůbec kurzor zareaguje (asi hra očekává ovládání gamepadem), co může také vyústit ve smrt. Nepříjemné je také pro efektnost některých kritických scén automatické přepínání do pohledu třetí osoby... je jasné jak taková překvapení většinou končí (a dezorientaci nemám zrovna namylsi, ta by ještě ušla). Také jsou zde 3 situace, kde je vyžadováno přesné zacházení s postavou v krátkém časovém limitu z pohledu z třetí osoby... na klávesnici je jejich zvládnutí opravdu oříšek. Obecně celé ovládání je dělané na konzole, jelikož vše má jakousi odezvu a rozjezd (zdá se být těžkopádné), zkrátka je uzpůsobené pro gamepad.

Výhrady mám také k nedodělanosti enginu. často se stane, že přestane fungovat nějaký mechanizmus enginu (oheň není vidět nebo vůbec není, přestane fungovat synchronizace rtů s hlasem, není vidět tekoucí benzín, krev apod.). Jednou se mi stalo že vypad oheň úplně...a hrajte hru založenou hlavně na hrátkách s ohněm, když kolem žádný není. Naštve také zasekávání o nenápadné překážky a to zejména při jízdě autem. Ne zrovna zřídka kdy se stává, že auto na rovince (po nezničené silnici) najednou narazí a hodí salto na střechu. Občas se také nespustí nějaký skript, zejména pokud hráč překoná nějakou situaci ne zrovna podle plánu scénáristů (stalo se mi to 4x, poté vždy následovala sebevražda, jelikož tu není restart), například při cestě do muzea měla být unešena Edwardova společnice po vypuštění rampy odtahovky... já ale překážku překonal bez jejího vypuštění a Sarah prostě zmizela neznámo kam a poté se nespustily ani další skripty a cutscény.

Nedomyšleností je také systém checkpointů. Ve standartních situacích je zvládnutý dobře (až na pár checkpointů před dlouhou ukázkou, kterou nelze přeskakovat), ale v několika situacích (jízda autem po NY, útěk autem v garáži a před "netopýry", závěrečná jízda autem a podobně), které jsou bez checkpointů trestá se i sebemenší chybka, projde trpělivost hráče velkou zkouškou. Tyto oblasti tak trochu připomínají honičky v Driverovi. Ale po jejich dokončení se dostaví takřka nepřekonatelné uspokojení z dobře odvedené práce (po 10-30 opakování). Drobnou výtkou je také místy nedomyšlené jednorázové akce (přeskok přes díru, odpálení nějakého předmětu)...pokud se něco nepovede, následuje sebevražda a opakování.

Jako další blbost považuji těsně u konce umělé natahování herní doby v podobě "upgradování" Spectral Vision Ničením Evil Roots. Ač samotné jejich ničení (často ve formě nějaké logické hádanky) či dobývání je zpracováno výborně, po 20té akci a 20tém přesunu se stereotyp prostě musí dostavit. Hráč tím sice dostane šanci poznat celý Centeal PArk, ale za moc vysokou cenu.

A teď k českému dabingu. Jedním slovem je příšerný. Místy mění význam vět (aby seděli délkou), emoce na bodu mrazu (0°K) a příběh i atmosféra "kecacích" částí je ta tam. Originální dabing ale nemá chybu jako celá audio stránka hry. Teda krom nemožnosti nastavit hlasitost jednotlicých složek audia (zvuky, hudba, řeč). Jelikož třeba hudba je slyšet jen zlehla.

Nakonec částečné zklamání představuje i zakončení příběhu. Gradace tu sice je, ale úplný konec je solně otevřený. Za plus ale hodnotím nepřítomnost žádného super souboje s namakaným bossem, jen několik velmi vypjatých scén, časová tíseň, atmosféra bezmocnosti a strachu... a i příchod Lucifera má svoje grády.

Celkově AitD5 hodnotím jako výbornou hru s velmi nepovedeným ovládáním a několika dalšími málo podstatnými vráskami na kráse enginu. Na poli hororových her jednoznačně bez konkurence (v PC segmentu, japonské konzolové hororové "úchylnosti" jsou jiná kategorie).

PS: Sry za obrovské množství znaků v tomto "malinkatém" nevýznamném názoru :D

Pro: audio-vizuální stránka hry, atmosféra, podání příběhu a dabing (orig), herní mechanismy, design prostředí a mosnter

Proti: ovládání, český dabing, bugy v enginu, zakončení příběhu, honba za Evil Roots

+12 +13 −1
  • PC 90
Musim ucinit pokani, pratele. Kdyz jsem pred vice nez rokem psal na novy Alone in the Dark review a ohodnotil jej znamkou 8/10 (mimochodem ve srovnani s kolegy uz tak jedno z nejvyssich hodnoceni), byla to chyba. Cas uzral, vzpominky se ulezely, ja se muzu ohlednout s odstupem zpet a najednou vim... citim, ze tahle hra je klasika. Z Call of Duty 4: Modern Warfare a jemu podobnych sucharin si pamatuji par stripku (bez urazky). Pokud zminite Alone in the Dark, hlava se mi doslova zaplavi vzpominkami na to, co jsem s touto hrou zazil - jakoby to bylo vcera. Vzpominkami na filmovou atmosferou, dokonaly soundtrack, ktery si rad prehravam dodnes, zbesile jizdni sekvence (napr. rozpadajicim se New Yorkem), survival prozkoumavani nocniho Central Parku. Ovladani rozhodne neni tak spatne, jak se vam mnozi snazi licit. Je jine a je treba si na nej zvyknout, to ano. Ale spatne ne. Old-school kmeti s timto nebudou mit po pul hodine nejmensi problem. Nebudu to protahovat. Omlouvam se klukum z Eden Games, udeluji jejich dilu cestny metal in memoriam a hodnotim cislem, ktere si opravdu zaslouzi.

Pro: atmosfera, ORIGINALITA, leveldesign, soundtrack, grafika

Proti: nepovedene zavrseni pribehu

+11
  • PC 80
Nejdřív k ovládání. Celou hru jsem hrál na gamepadu a problém jsem neměl. Nechápu jak v dnešní době může někdo remcat, že není předělalné ovládání na klávesnici. Holt je to fakt se kterým se bohužel musíme smířit a kupodivu lepší řešení než kafrat je koupit si gamepad vlastní. Konzolovejch předělávek rozhodně ubývat nebude a proto kdo chce hrát tak holt nemá jinou možnost. Mimochodem nadával jsem stejně, ale v tomhle je opravdu lepší se přizpůsobit...

Tohle byl první Alone in the Dark co jsem hrál takže s minulými díly nemohu porovnávat. Předem tohle není adventura. Je to akční hra s pár hádankama. Hra je jeden velký filmový thiller, který je radost hrát. Nejvíc mě dostali hlavně ze začátku řešení různých situací (prorážení dveří, hasičák, molotovy, plamenomet ze spreje nebo z propanbutanový láhve...) Vše funguje jako ve skutečnosi a hlavně většina věcí se neopakuje. Trochu otravné byly ty kořeny (hlavně podruhé), ale zase se mi líbila změna která s tím přišla. Z koridorové akce najednou relativní volnost ala GTA.

Hra není moc strašidelná v porovnání například se sérií Silent Hill. Po kterých jsem měl ještě několik dní po dohrání deprese. Je to ale příjemná noční zábava s dobrým příběhem a akcí. Nečekané překvapení.

Pro: filmovost, zombíci, kombinace předmětů, oheň

Proti: ovládání aut a jejich "fyzika"

+9
  • PC --
AitD ztroskotává na jediné věci - ovládání. Nevím, na čem autoři zrovna jeli, když se rozhodli do hry implementovat něco tak strašného. Zkoušel jsem hrát na gamepadu, ale bylo to ještě horší. V jednom kuse jsem bojoval nejen s virtuálními nepřáteli, ale taky s vlastní klávesnicí. Každá akce v inventáři, nebo jen interakce s předměty, každý souboj nebo řešení hádanky - to všechno je jedna velká noční můra.

Hraní jsem zoufale vzdal někdy v deváté epizodě a rozhodně se k ní už nikdy nevrátím. Abych se při souboji s bossem soustředil na to co mám zrovna zmáčknout za tlačítka k otevření inventáře a namíchání molotova koktejlu... na to opravdu nemám nervy.

Přitom samotná hra je opravdu povedená, variabilní hratelnost a level-design, řešení hádanek pomocí fyziky nebo jen hudební doprovod... to vše funguje jak má.

Veliká škoda.
+6 +7 −1
  • PC 85
Zatím jsem u žádné hry nedal víc jak 85 %, víc si šetřím na dobu, kdy se přijde s něčím opravdu revolučním. Nicméně toto v něčem revoluční bylo. Hra má s češtinou opravdu celkem podařený dabing, světe div se. Věc, kterou jsem odsuzoval, se mi dokázala v této hře celkem zalíbit. Takové ty nejvýraznější plus hry jsou jízda autem, opravdu šíleně mnoho možností, strašidelná a velmi zajímavá dech beroucí atmosféra od začátku do konce, nádherný děj a hudba. Hudba? Ještě než mi hra přišla domů, celý soundtrack jsem slyšel do té doby osmkrát a pak ještě mnohokrát dodnes. Hru už nemám, bohužel, nicméně na ní velmi rád vzpomínám a mohu jen doporučit a to že nejsem vůbec fanda adventur a her na myšlení, toto je ale skvostem.
+3 +4 −1
  • PC 70
tvl, čumim na to, jak dírou vezdi ke mně leze malá potvora sosat louži krve a nemužu přijít na to, jak to hnízdo, kam se vrací, zničit. napadlo mě ji polejt absintem a zapálit, ale to daleko nedolezla. pravděpodobně tu flašku na ní budu muset vážně přilepit! představoval jsem si to, že ji chytnu a zkombinuju jako cokoli jinýho, ale hodit to po ní mě nenapadlo! na druhou stranu jsem zastánce toho - přijmi pravidla, nebo to nehraj, a pak je alone in the dark docela zajímavou hrou, určitě ne béčkovou, i když to skákání ala Tomb Raider na rozbořený budově na mě takovej dojem na začátku neudělalo, zato souboje jsou výborný, z FPS pohledu je to docela normální hra, trefit cokoli mi nedělalo problémy, laser se moc nepovedl, ale alespon je vidět. na požívání předmětu oběma rukama si kupodivu rychle zvyknete (pod M2 jsem nakonec nechal házení jako sekundární mod, TAB tradičně inventář, v něm spásně pro výběr a kombinaci Scroll Up/Down, Ctrl pak pro Cancel, baterka mohla bejt zvlášt). nemusím připomínat, že 2/3 jsem si poctivě hrál s nastavováním, vyzkoušel epizody s nejhezčím obrázkem, a když nějaká logická hádanka nešla, protože autoři zapomněli v místnosti udělat dveře, skočil rovnou do dalšíh levelu.

nejvíc mi to připomínalo: Silent Hill, Tomb Raider, Hitmana Blood Money

Proti: uvítal bych víc střeleckých pasáží (hádanek) a mín skákání. někdy to třeba i dohraju.

+2 +3 −1