Musim ucinit pokani, pratele. Kdyz jsem pred vice nez rokem psal na novy Alone in the Dark review a ohodnotil jej znamkou 8/10 (mimochodem ve srovnani s kolegy uz tak jedno z nejvyssich hodnoceni), byla to chyba. Cas uzral, vzpominky se ulezely, ja se muzu ohlednout s odstupem zpet a najednou vim... citim, ze tahle hra je klasika. Z Call of Duty 4: Modern Warfare a jemu podobnych sucharin si pamatuji par stripku (bez urazky). Pokud zminite Alone in the Dark, hlava se mi doslova zaplavi vzpominkami na to, co jsem s touto hrou zazil - jakoby to bylo vcera. Vzpominkami na filmovou atmosferou, dokonaly soundtrack, ktery si rad prehravam dodnes, zbesile jizdni sekvence (napr. rozpadajicim se New Yorkem), survival prozkoumavani nocniho Central Parku. Ovladani rozhodne neni tak spatne, jak se vam mnozi snazi licit. Je jine a je treba si na nej zvyknout, to ano. Ale spatne ne. Old-school kmeti s timto nebudou mit po pul hodine nejmensi problem. Nebudu to protahovat. Omlouvam se klukum z Eden Games, udeluji jejich dilu cestny metal in memoriam a hodnotim cislem, ktere si opravdu zaslouzi.