Jak začít. Na Alone in the Dark jsem se poměrně těšil, i když žánru survival horrorů moc neholduji (toto je prakticky můj první, který jsem dotáhnul do konce).

Zpočátku mě dosti naštvala kamera a zejména ovládání. Hra postrádá jakýkoliv tutoriál. Pravda, zpočátku je pomalejší, tudíž se všechno dá naučit, ale když zezačátku nevím, co udělat, abych spojil dva dráty, a poté, co se to naučím, mi hra milostivě v půlce příběhu zobrazí nápovědu, jak to udělat, je něco špatně. Ovládání je, alespoň na myší a klávesnici, poměrně toporné, a zdálo se mi, že rychlosti horizontální a vertikální osy pohybu myši jsou rozdílné, což znemožňuje rozumné nastavení citlivosti. Musím se však přiznat, že po doslova pár (2-3) hodinách si na ovládání zvyknete a už vám to potom, až na výjimky, nepřijde. Kameru lze měnit mezi prvním a třetím pohledem, což je v pořádku, pokud by se hra nesnažila snad po každé cutscéně přepnout do pohledu, který si myslí, že je nejlepší (třetí osoba) místo mnou preferovaného (první osoba). Dále, a kvůli tomu hodnotím pouze 70% a ne víc, mě zejména v závěrečné kapitole zlobily bugy. Auta na silnicích bourala do neviditelných předmětů, lana se zasekávala a trajektorie hodů předměty nefungovala.

Ale teď k těm pozitivním dojmům. Hra je opravdu VELMI FILMOVÁ. Slušné záběry na scénu, vhodné cutscény, hra je prostě na pohled někoho, kdo vám kouká přes rameno, opravdu poutavá. Přiběh se velmi povedl. Je založen na jedné z legend o Central Parku v New Yorku a mně osobně se velmi líbil, právě proto jsem u hry vydržel až do samotného konce (který mě mimochodem fakt naštval, ale co se dá dělat). Většina hádanek je logická a neopakují se, tudíž na vás vždycky čeká něco nového. Hudba skvěle dokresluje atmosféru a celkově se k pojetí hry hodí.