Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
V akčních hrách nepřekvapivě bývá na prvním místě akce, zatímco příběh představuje jen jakýsi kosmetický doplněk, nebo v lepším případě podpůrný motor, který vás žene kupředu do, ehm, další akce. Alan Wake na to jde od lesa – od temného, strašidelného lesa, neboť v něm příběh hraje prim, zatímco střílení slouží pouze jako prostředek, který vás přepravuje od jedné stránky ke druhé – a to doslova!

Když se řekne „béčkový příběh“ nebo dokonce „brak“ v tom nejlepším slova smyslu, představím si Alana Wake. Prostředí malebné vesničky v přírodě se v mžiku oka přemění v noční můru, v které se dějí podivuhodné věci ohrožující existenci celého světa a překračující naše chápání času i prostoru. Alan Wake však není typický klišovitý protagonista, jeho vztah k jeho povolání i poslání je vlastně ambivalentní – jde kupředu ne proto, že je statečným hrdinou, ale proto, že udělal chybu a utrpěl osobní ztrátu, kterou musí napravit. Je to lidštější a lépe se s tím identifikuje.

Nejasné prolínání se dvou časových os ve spojení s tápáním po tom, co je vlastně realita a co halucinace funguje velmi dobře. Je skvělé, že hra díky tomu dokáže zůstat nepředvídatelná. Netušíte, jakou cestu vaše alter-ego (nebo vy sami?) do kamene osudu vytesalo. Může to být cokoli, a tak dychtivě spěcháte dál… Není to však přehnaně komplikované a Magnesiu Literu si za to tvůrci také neodnesou. Naopak je možná škoda, že hru můžete dohrát, aniž byste jedinou stránku knižní předlohy svého osudu přečetli.

Herní mechaniky se zprvu jeví jako originální, ale příliš se nerozvíjí. Posviť si a zastřel – po prvé zábava, po sté otrava? Akční stránka opravdu není v Alan Wake to nejlepší. Přesto je téměř všudypřítomná. Vlastně jsem si říkal, jestli by atmosféře neprospělo, kdyby se hra odvíjela více po vzoru moderních dílů Resident Evil. Ale chápu a přijímám, že přesně to asi Alan Wake být nechtěl – další kopií početné skupiny survival hororů.

Hra je přes svůj zdánlivě otevřený svět striktně lineární a její primitivní puzzly vaše mozkové obrátky také zrovna dvakrát neroztočí. Důležité ale je, že herní svět působí uvěřitelně. Ocenil jsem zpestření v podobě několika mikroskopických přesunů vozidlem a špetku objevování příjemného okolí. Alan Wake mi přinesl příjemné epizodické hraní. Vzhledem k repetitivnosti jsem si hru raději užil v sérii hodinových seancích, než abych ji zhltnul na jeden zátah. Mimochodem Alan Wake považuju za jeden z důkazů, proč je vlajková loď studia Remedy, tedy Max Payne, perfektní hra. Je totiž podobně brilantně tažená temným příběhem, ale hratelnostně, ovládáním a zejména pocitem ze střelby o několik levelů výše.
+21
  • XboxX/S 80
Herní výzva 2024 – 4. "Tenkrát v Hollywoodu" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které vystupují živí herci. 

Alan sa na tomto portáli teší obrovskej obľube a asi nepoviem nič, čo by už nezaznelo v 50+ komentároch predo mnou, preto skúsim byť stručný. Hral som "Alan Wake Remastered" verziu na Xbox X. Hra vyzerá veľmi pekne, už v časoch vydania originálu sa pýšila vysokou kvalitou grafiky a fyziky. Od Remedy Entertainment som zatiaľ hral len Max Payne a Max Payne 2: The Fall of Max Payne, ale ich autorský rukopis je okamžite rozpoznateľný.
1) Zaujímavá herná mechanika. Check.
2) Noir atmosféra a temný príbeh. Check.
3) Zaujímavé a vtipné rádiové a televízne vysielanie. Check.
4) Bláznivé snové sekvencie. Check.

Alan Wake sa občas prezentuje ako horor, ale u mňa ako horor veľmi nefungoval. Každopádne, v tomto prípade to beriem ako pozitívum, tlak mám dosť vysoký aj bez toho. Infarktových situácií, kde na vás nepriatelia vybafnú v naskriptovaných jump-scare-och je neúrekom všade inde (žmurk žmurk Dead Space). Tu sa pred stretom s nepriateľom pekne spomalí čas, oddiali kamera a vy presne viete koho čakať a koľko ich čakať. Navyše, nepriateľov je pomerne dosť, takže "držíte nohu na plyne" a na strach a paniku proste nie je čas. Napriek tomu je atmosféra príjemne ponurá a pohlcujúca. Thriller ako vyšitý.

Vrátim sa ešte k hernej mechanike, ktorá je v diskusii a okolitých komentároch najkontroverznejším bodom. V úvodnej "tutorial" kapitole, kde si máte kombináciu baterky a streľby vyskúšať, som bol veľmi skeptický. Vyslovene ma to rozčuľovalo. Postupom hry ma to však bavilo čoraz viac a v záverečných dvoch "DLC" kapitolách som si to vyslovene užíval. K dispozícií je niekoľko druhov bateriek, ktoré sa líšia svojou intenzitou. K tomu pár klasických zbraní, ale neskôr tiež svetlice, svetlicová pištoľ a flashbangy. Občas je nutné rýchlo a rozumne kombinovať všetko hore uvedené ale výsledný koktejl je naozaj zábavný. Sem-tam príjemne prekvapí "puzzle so svetlom", kde je výhodné, viac ako svoje zbrane, používať okolité prostredie. Nie je to také vyšperkované ako napr. hrátky s ohňom v A Plague Tale: Requiem, ale rozhodne ide o pekný prídavok. Napadajú mi len dve veci, ktoré ma skutočne otravovali počas celej hry: "posadnuté predmety" a nezmyselné collectibles.

Celkovo ide o nadpriemerný kúsok, ktorý má aj po rokoch čo povedať. Ak vás, tak ako mňa, zaujali pozitívne ohlasy na Alan Wake II, skúste si najprv zahrať toto. Je to za oveľa menší peniaz a budete vedieť, či sa investícia do pokračovania oplatí. U mňa to vyzerá, že rozhodne áno.
+14
  • PS5 70
Alan Wake Remastered je fajn hra, která má jeden obrovský problém a tím je hratelnost. Ta je nenápaditá, nudná, repetitivní a obecně špatná. Ne to není ten správný výraz, je to totiž shit. Totální shit s velkým "S". Pokud bych měl hodnotit čistě gameplayovou stránku, tak je to při nejlepším 4/10 a to bych nadhodnocoval. Standarty se ve hrách změnili, přesto lidé, co hodnotí původní hru a dávají 9 a víc z deseti jsou mi tak trochu záhadou, hra bezpochyby spoustě lidí sedne více než mně a chápu, že se jim líbí, přesto mi přijde, že někteří se nechali malinko strhnout a zapomněli na trochu té objektivity, protože herně je místy hra prostě špatná a nevěřím, že před 10+ lety byla fakt natolik zábavná. Remaster jsem hrál až po Control a u ní jsem měl stejný problém. Představení fajn mechanismu hned na začátku - telekineze/baterky, pak v první půlce hry vyložení všech karet v podobě zbrání a typů nepřátel, takže v druhé půli zbývá jen úmorná nuda. Alan má navíc ještě to mínus, že je zcela očividně násilím natahovaný, zřejmě by v roce 2010 walking simulator s baterkou na 6 hodin neprošel, přestože přesně tohle měl Alan být.

Mimo gameplaye ovšem vše funguje na výbornou. Především příběh samozřejmě, který se příjemně rozplétá a nakonec dá hráči odpovědi, které dychtivě hledá a přesto si ponechá kapku tajemna. Stejně tak super audio, ať už jde o hudbu či písničky, remasterovaná grafika taky vypadá celkem k světu. Rádiová a televizní vysílání jsou velice fajn, jakože nápady tam jsou. Design je super, atmosféru to má hutnou, ale pořád je to hra a po herní stránce to prostě drhne, i když to sem tam překvapí třeba koncertem. Hru můžu s klidem doporučit, jen tak nějak musím zmínit, že není vůbec zábavná, ale vše ostatní je povedené, což vlastně není úplně dobrý vysvědčení.

PS: Jako autoři hororu tvůrci strašně selhali, já přestal jakýkoliv strach cítit kvůli stereotypnosti už po hodině a to jsem echt posera, takže když nevyděsíte mě, tak máte velký problém.

Pro: příběh, atmosféra, dílčí nápady

Proti: otřesný gameplay s nuceným natahováním

+20 +24 −4
  • PC 80
Před lety jsem hrál Alan Wake, teď jsem si pro zopakování zahrál Alan Wake Remastered. V obou verzích stojí Alan za zahrání. A obě verze jsou prakticky stejné, hlavně v PC verzi.

Ne že by Remastered verze nebyla o něco hezčí, hlavně světelné efekty (kterých je v hororu zaměřeném na boj světlem proti Temnotě víc než dost) vypadají úžasně. Ale ona i původní verze na svoji dobu vypadala parádně, pořád vypadá velmi slušně, rozjede ji dnes snad už i kalkulačka a navíc jde koupit za doslova pár korun. Na výběru verze podle mě až tak nezáleží a nechť si každý zahraje tu verzi, která mu přijde pod ruku.

Bez ohledu na verzi se člověk ponoří do nádherně Béčkového hororového příběhu z malého města, kde titulní postava spisovatele píše, a jeho příběhy se stávají skutěčností, bububu! Nechybí senilní metalisté, tajemná dáma v černém nebo zhypnotizovaná servírka - co víc si přát! Celé je to přitažené za vlasy a děsně zábavné :) Navíc jsem velkým příznivcem aktuálního trendu vývojařů v Remedy Entertainment, kteří různé hry ze své tvorby postupně spojují do jednoho velkého vesmíru, kdy Alan Wake souvisí s Control souvisí s Maxem Paynem souvisí s... čímkoliv dalším co by mohlo být zábavné spojit pod jednu střechu :)

Dojem trošku kazí ovládání a střílení, které není tak pohodlné a přesné, jak by se mi líbilo. Přece jen od původního vydání udělaly akční hry velký pokrok, a ani Remasterd verze se nesnaží ovládání kompletně překopat. Párkrát jsem proto některé části opakoval s pocitem, že se s Alanem trochu peru. Od doby vydání ale v Remedy ukázali, že vyrobit perfektně ovladatelnou střílečku taky zvládají, takže jim to ve hře z roku 2010 nemůžu až tolik vyčítat. Holt jiná doba. Ta drobná vada na kráse by neměla nikoho zastavit od zahrání - ideálně kolem Halloweenu!

Herní výzva 2023 - 8. Pero mocnější meče: Dohraj hru, ve které hraješ za spisovatele, novináře nebo knihovníka, případně postavu, která s některým z nich během celé hry úzce spolupracuje.

Pro: zábavný příběh a atmosféra, hezky to vypadá

Proti: mírně slabší ovládání, Remastered verze za víc peněz mnoho nepřidá

+20
  • PC 80
Na hraní Alana Wakea jsem si brousil zuby již řadu let, ale dostal jsem se k němu až letos, především díky Herní výzvě. Hororově laděné hry obvykle moc nehraji, tak jsem byl celkem zvědavý, jak mně hra sedne.

Mé pocity z prvních okamžiků hraní byly celkem rozporuplné. Grafika remasterované verze vypadala hezky, příběh se pomalu a zajímavým způsobem rozjížděl, ale mě trápilo především ovládání. Nejprve jsem hrál na klávesnici a myši, ale dost mě při tom štval lehce šikmý úhel pohledu kamery, ke kterému byly orientovány klávesy. Rovná chůze tak byla nadlidským úkolem. Ta není problém na gamepadu, kde je možné jednoduše směr přizpůsobit pomocí analogové páčky, ale na něm jsem měl zase problémy s mířením baterky a střelby. Nakonec jsem se vrátil zase ke klávesnici a myši, kde jsem si po čase se skřípotem zubů zvykl na běh ve stylu dopředu, úkrok stranou, dopředu.

Příběh a temná atmosféra zde hraje prim. Během hraní jsem byl prakticky stále napnutý, co se bude dít dál. Něco málo se pak dalo odhadovat díky pohozeným rukopisům, které dovysvětlovaly děj a někdy i trošku spoilovaly, co se bude dít dál. Ale popravdě jsem asi úplně všechno nepochopil, hlavně finále. 

Na soubojový systém jsem si musel chvíli zvykat. Přeci jen nutnost si nejprve nepřátele dostatečně "osvítit" není zrovna dvakrát obvyklá. Následný neustálý stres z nedostatku baterií a nábojů byl pro mě frustrující, obzvláště na nightmare obtížnost, kdy je potřeba nepřátele skolit více ranami. Naštěstí jsou mapy dobře navržené s tím, že jsou často dostupné zásoby nebo skryté bedny, takže se mi stálo asi jen dvakrát, že bych skončil úplně na suchu. Pak bylo často těžké rozhodování, jestli si nechat brokovnici nebo ji vyměnit za nalezenou útočnou pušku, protože jsem nikdy nevěděl, jaké náboje budu později nalézat. Nakonec je taky fajn, že se dá řadě nepřátelům vyhnout tím, že jim Alan prostě uteče, to hlavně na zmíněném nightmaru ušetří nejeden náboj.

Líbí se mi i různorodost nepřátel. Do cesty se mi tak postavili posedlí lidé, auta, různé desky, trubky, nábytek apod., ale třeba i takový kombajn, monster truck a ve finále tornádo. To se zase tak často nevidí. Čas od času pak dojde i na obranu daného místa před vlnami nepřátel s tím, že asi nejzábavnější byla obrana koncertního pódia. Celkem mě bavila i jízda autem a přejíždění posedlých.

Jak už jsem zmínil na začátku, grafické zpracování remasteru vypadá fakt hezky. Vše působí dobře temně a společně s hudbou na pozadí utváří skvělou atmosféru.

Nakonec jsem s hraním spokojený. Po čase jsem si na problémy s ovládáním ani nevzpomněl a plně si užíval atmosféru hry.
+26
  • PS4 80
"Alan, wake up!"

Příběh spisovatele Alana Wakea (nebo ve zkratce Awakea) je dobře vyprávěným psychologickým thrillerem na pozadí akční hry. Nebo je to spíše akční hra na pozadí skvělého psychologického thrilleru? Za mě je hra nejlepší právě v oblasti děje a vyprávění. Souboje ve hře často spíše zdržují a jsou tam proto, aby se vůbec jednalo o hru.

Mechaniky jsou zajímavé, to zase ne že ne. Nejprve si musíte na nepřátele pořádně posvítit a pak je teprve pod heslem "Pod lampou je největší tma" kosit. Nejedná se pouze o postavičky překroucené noční můrou, ale také o zemědělské stroje, barely a pneumatiky. Ač sebevíce neobvvyklé, po čase i tak repetativní činnost.

A tak hlavní důvod, proč by člověk hru měl spustit, je již zmiňovaný příběh. Jakožto člověk, co se snaží být taktéž literárně činný, se dokážu poměrně dobře do hlavního hrdiny dostat. Má kreativní blok. A nemůže napsat ani čárku, ani tečku. A tak se začnou dít divné věci. Co je smyslem příběhu se můžeme spíše dohadovat, interpretace je na každém. Já v tom vidím různé metafory toho, čím si občas musí spisovatel projít, když píše knihu, v tomto případě hororovou. Jak si prožívá příběhy jeho postav a děj. A jak je bolestivé, když dospěje k právě zmíněnému bloku. A pokud v tom vidíte něco jiného, tak taky fajn.

Pokud bych měl do něčeho rýpat, tak je to nedotažené ovládání. Jakžto hráč, který zásadně používá na ovladačí převrácenou osu Y, předpokládám, že při nastavení tohoto ovládání se budou stejně ovládat i vozy. Zde však ne. Jakékoliv sekvence, kde musí hlavní postava řídit, se tak staly utrpením. Bylo opravdu noční můrou ve dne tato vozidla ovládat. Za to bohužel palec dolů.

Pokud toužíte po skvělém příběhu a máte blízko ke kreativní tvorbě, určitě doporučuji A. Wakea projít. Myslím, že vás nezklame.

Pro: atmosféra, příběh, metafory, postavy

Proti: ovládání vozidel, boje je až moc

+16
  • PS5 75
Alan Wake mě ve své největší slávě minul. O to s větší chutí jsem si ho tedy zahrál tento rok v remaster edici na PS5 a to před tím než výjde druhý díl. Už od prvních krůčky hra nabízí mysteriozní atmosféru, která se mi pomalu vsakovala pod kůži a držela mě v napětí. Příběh a atmosféra je vlastně to hlavní co drží tuhle hru dostatečně nahoře.

Příběh se mohutně inspiruje seriálem Twin Peaks a popřípadě i dílem Stephena Kinga což vůbec není na škodu. Atmosféra je doopravdy hutná a zápletka dostatečně zajímavá. Postava Alana Wake je výborně vykreslená a člověk postupně objevuje i jeho temné stránky a díky tomu dostává celé vyprávění šťávu. Trochu slabší jsou ale vedlejší postavy, které jsou až moc hozeny na vedlejší kolej.

Herní smyčka jenž se sestává z pobíhání, svícení a střílení není nikterak objevná. Postupem času v pozdějších fázích hry, kdy bojujete nebo se vyhýbáte nejen lidským protivníkům mi dokonce akční složka přišla spíše otravná.

Hře pomáhá její rozdělení na kapitoly a pokud se ji rozhodnete hrát stylem jedna kapitola = jedna herní session, tak jste neustále v napětí a ani toho střílení není tolik. Za mě tedy jasné doporučení.

Pro: příběh, kapitoly

Proti: akční složka

+20
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

O hře Alan Wake jsem již před mnoho lety slyšel, nicméně jsem na ni nezaznamenal žádné vyloženě pozitivní ohlasy. Jak se však ukázalo při mém vlastním průchodu hrou, jde naprostý unikát po stránce gameplaye a způsobu výpravy.

GAME DESIGN

Na první pohled jde o běžnou survival horrorovku, kde je cílem hráče pozabíjet všechny zombíky, kteří v tu chvíli na hráče útočí, a pokud možno vyváznout živý. Hra však nabízí unikátní variaci na tento žánr, kterou je mechanika baterky, kterou musí hráč na nepřátele posvítit, aby je pak byl schopný zabít. Tahle mechanika se může na první pohled otravná, nicméně opak je pravdou. Díky tomu jak je celá hra ovládána (hru jsem hrál na klávesnici s myší) je použití této mechaniky velmi pohodlné. Svícení baterkou však není jediným způsobem jak nepřátele oslabit a hra často pracuje i se světlem, které se nachází v prostředí. Zároveň dostane hráč o něco později možnost používat světlice, které vytváří pasivní zdroj světla v prostředí, což přidává další možnost jak se s nepřáteli vypořádat v obtížných sekcích.
Další věcí, která mě na gameplayi nadchla bylo jak intuitivní je ovládání. Hráči nedělá problém si na všechny mechaniky ve hře zvyknout, protože hra je navržena tak, aby v určitých sekcích hráč musel pracovat s nějakou novou mechanikou. Jediné u čeho jsem to nezaznamenal byla signální pistole, kterou jsem mnohokrát vystřelil spíše omylem a až díky tomu jsem se dozvěděl jak ve skutečnosti funguje. Naopak nejlepší mi v tomto připadala část, kde hráč poprvé dostane flashbangy, aby se bránil, nicméně zároveň nemá v tu chvíli k dispozici žádnou jinou zbraň. 
Co mi občas nepřišlo tak intuitivní byl level design. V průběhu hry se hráči zobrazuje jaký je v danou chvíli jeho úkol a kudy musí pokračovat. To však ne vždy funguje. Ve hře je totiž sice hrubě vidět, jakým směrem je potřeba pokračovat, ale někdy je poměrně těžké po mapě postupovat. V jednom případě jsem dokonce narazil na bug, kde hra stále ukazovala na předchozí destinaci. To se už ale naštěstí potom nikdy nezopakovalo.
Způsob jak hra upozorňovala na útoky nepřátel byl docela zvláštní. Někdy fungoval a někdy ne, takže se mi neustále stávalo, že mě někdo přepadl zezadu. Jde však o horrorovku, takže budu předpokládat, že to byl záměr. S čím jsem měl vyloženě problém byla hejna ptáků. Hra sice většinou hráče na hejno upozorní, nicméně potom už je skoro nemožné předpovědět odkud ptáci přiletí pokud se hráč neustále nerozhlíží jako blázen (budu ale předpokládat, že šlo o skill issue). 
Bossfighty ve hře v pravém slova smyslu nejsou. Objevují se tam občas ale části, kde se na hráče snese velké množství nepřátel s tím, že hra tento souboj nějakým zajímavým způsobem obzvlášní (dobrým příkladem je souboj na farmě Andersonových). Hra obsahuje také něco čemu se dá v rámci možností říkat final boss, nicméně osobně mi tento souboj připadal dost antiklimaktický a jednoduchý. 

PŘÍBĚH A POSTAVY

Nebudu lhát. Příběh této hry jsem úplně nepochopil. Můžu ale říct, že způsob jakým byl příběh v této hře vyprávěný je velmi unikátní a nepodobá se ničemu co jsem doteď v jakékoli videohře viděl. Během hry může hráč najít stránky z knihy, kterou Alan Wake sepsal. Na těchto stránkách se pak popsáno co se během hry stane (případně stalo). Kolem tohohle konceptu se i točí samotný příběh. Znamená to v praxi to, že hra hráči "vyspoiluje" některé události, ke kterým v průběhu dojde, ale zároveň mu poskytne náhled do života ostatních postav i ve chvílich, kde se s nimi sám Alan Wake nesetká (takový jsem aspoň měl pocit).
Alan Wake neobsahuje nijak velké množství postav. Dialogy s těmito postavami mi však přijdou dobře napsané. Osobně jsem si asi nejvíc oblíbil postavu Barryho, která vystupuje jako Alanův nejlepší přítel, a mnoho jeho dialogů/monologů mě vyloženě pobavilo. Ostatní postavy nejsou nijak zvlášť hluboké, nicméně žádná z těch "hlavních" není v příběhu zbytečně.
Co mě možná lehce mrzelo bylo, že příběh byl dost často deformovaný tak, aby byl do hry na sílu vtlačen gameplay. Nejvíc jsem to cítil v části, kde Alan přijede do dolu za únoscem, kde čeká až do noci, načež mu únosce řekne, že sraz je ve skutečnosti jinde. Nejsem si jistý jak dlouho trvá tato hra ostatním lidem, nicméně tento samotný úsek pak trval hodinu a šlo pravděpodobně o nejméně zábavný úsek celé hry.
Konec hry. Než abych tu vymýšlel nějakou vlastní interpretaci toho, co měl ten konec vlastně znamenat, zůstanu u toho, že to byl totální mindfuck, který se mi ale strašně líbil. Samotný ending končí hláškou "It's not a lake. It's an ocean.", čímž autoři hráčům sdělili, že příběh ještě není u konce, což bude nejspíš pravda vzhledem k tomu, že byl již oznámen druhý díl. Navzdory tomu, jak jsem hanobil "final bosse" musím říct, že hra na konci silně gradovala, což dalo závěrečné cutscéně zvláštní nádech. 

VIZUÁL A HUDBA

Hra vyšla v roce 2010 a osobně mi připadá, že moc dobře nezestárla. K zachycení myšlenky to ale stačilo a herní zážitek to nijak nezhoršilo. V některých částech hry se nacházely televize, které obsahovaly buď fiktivní pořad Night Springs (upřímně, nudnější pořad jsem snad nikdy neviděl) nebo monolog Alana Wakea. Zajímavostí je, že všechny tyto pořady byly ve formě live-action.
Soundtrack není možná něco pro co si tuhle hru zapamatuju, ale svoji funkci splnil poměrně dobře. Při samotné hře posloužil dost dobře v situacích, kdy je hráč v nebezpečí, což bylo okamžitě znát při změně hudby. Dabing postav mi pak přišel velmi dobrý a do velké míry dopomáhal vytvořit uvěřitelnější postavy.

VERDIKT

I přes několik výhrad, které jsem k této hře měl, stále uznávám, že jde o naprostý unikát po stránce příběhu i gameplaye. 85%.
+15
  • PS5 70
Po nemastném a neslaném Controlu jsem od A.Wake nic moc nečekal, nic moc jsem ani nedostal. Hra mě dokázala udržet až do konce díky mysterióznímu příběhu, dobrému scénáři, textům obecně a slušné hororové atmosféře, ale celou dobu jsem bojoval s odporem k akční stránce hry.

Jakkoliv originální je mechanika s baterkou, hodně rychle se mi ono svícení černochům do ksichtu omrzelo. Jedná se v podstatě jen o nutné zdržení, než můžete nepřátele začít likvidovat. O lítajících popelnicích, vranách a šrotu, co vám furt někdo bude házet do zad, ani nemluvě. Sralo mě to na Controlu, sralo mě to i tady. V Remedy asi ani po letech není nikdo, kdo by chápal, jak má fungovat AI nepřátel, co nejsou v zorném poli hráče. No, koho já tu budu školit, přece nejsem vývojář...

“We always try to make it that enemies almost never attack you off screen, which is always really unsatisfying because it’s really hard to read.” – Alex Sulman,   God of War

Usually enemies also do not attack the player from off screen. This means that enemies also have to be aware of what the camera can see. This is particularly strong for attacks where there is only a visual tell and no audio warning for the player, and so it becomes frustrating for players because they cannot respond to something they were not aware was coming. In   God of War 3   enemies also try not to move between the player and the camera, which is easier as the game has fixed camera positions in each level. It is useful for enemy AI to take the camera into account to prevent frustrating the players.
 
 

Je to prostě opruz, stejně jako nekonečný zástupy stejných dřevorubců a slav-squaterů, sice bez kladiva, zato se srpem. Nepřátelé na vás budou doslova pršet, vlna za vlnou, stejně jako munice a výbava potřebná k jejich likvidaci. Paradoxem je, že výbavy jsem měl pořád plný kapsy, a i tak jsem z likvidace nepřátel neměl vůbec dobrý pocit. No, možná leda při koncertu, tam jsem se opravdu nenuceně, akčně bavil... Bohužel, útěk jako mechanika je nepoužitelná, a tak vám jinde nic jiného než boj nezbývá. V těch nejhorších případech mají nepřátelé na některých místech dokonce infinite spawn.. to je zdaleka ta nejděsivější část hry. Díky bohu doba pokročila a dnes už podobnou hovadinu ve hrách nepotkáme...

No, upřímně moc nerozumím tomu, kde se popularita Alana Wakea bere. Asi souvisí s popularitou Remedy tak nějak všeobecně. Sam Lake je sympaťák, Maxe máme všichni rádi... Taky je hra docela stará a dnes působí jinak než tehdy. OK, beru. Já ale vidím spoustu mezer v designu, stejně jako u Controlu. Za mě žádná sláva, kdyby byla hra pomalejší a tíhla spíš směrem k survivalu, tak by se mi osobně zamlouvala mnohem víc. Příběh mě zaujal a rád bych se do něj hlouběji ponořil, ale za tu frustraci z hlavní herní náplně mi to nestojí.

Základní hra se dala, bylo to z kopce do kopce, ale šlo to. U Signalu jsem několikrát málem ztratil svoje hovna, Writera zkoušet ani nebudu. Dvojka? Spíš ne.

No... uvidíme.

Pro: Atmosféra, scénář, příběh, epizoda s Torem a Odinem, zvuk zamčených dveří

Proti: Akce

+17 +18 −1
  • PS5 80
"Crime and punishment: the cancer and cure of civilisation. But some crimes are impossible to punish, especially... in Night Springs." 

Konečně jsem pokořil další ze svých větších restů. Přestože na steamu vlastním dlouhá léta původní verzi, nakonec jsem si zahrál až remaster a rozhodně nelituji, graficky je velmi slušný a můžu jej rozhodně doporučit.

Alan Wake je také ukázkou toho, že hra nemusí být úplně dokonalá, abych se do ní doslova zažral. Mám rád tajuplné příběhy, mám rád odkrývání tajemství a nejistotu v tom, co se opravdu děje. Vedení příběhu je jedna z věcí, ve které hra exceluje. Je napínavý, mysteriózní a vždy jsem se těšil na další dílek do skládačky, jenže ten občas samozřejmě položil otázku další. Konec si pak musí hráč interpretovat sám, takže jsem po dohrání ještě chvíli seděl a v hlavě si přehrával celý příběh. 

Výborná je také atmosféra. Hra má hororové prvky, ale místo laciných lekaček sází právě na atmosféru, což je obrovský plus, nerad dostávám u hraní infarkty. Hodně tomu napomáhá dobře zvolené prostředí malého městečka a okolních lesů, vyhlídek, jezera či různých hospodářských stavení. Každá z šesti kapitol je tak pěkně rozeznatelná.

Jádro hratelnosti tvoří také akce. Využívání světla a tmy je skvělý nápad a zezačátku mi daly souboje na normální obtížnost docela zabrat. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, pak už jsem nepřátele kosil jedna báseň. Nicméně, přišlo mi, že soubojů je až moc a naprostý přehršel bylo i nábojů a baterií a vlastně všeho. A samotný soubojový režim bych označil spíše za OK, než za něco úchvatného. 

Na závěr se sluší pochválit tvůrce za detaily, jako je například televizní show Night Springs. Nevynechal jsem jediný díl. 

Alan Wake je pro mne pozitivním překvapením. Není to zdaleka dokonalá hra, dobře mi ale sedla svým příběhem a atmosférou a na druhý díl jsem velmi zvědavý.
+35
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

Hra pro mně byla občas náročná hlavně létající předměty a rychlící, i přesto jsem hru dohrál a dohrál jsem hru na těžkou obtížnost. co se mi líbilo byly oficiální české titulky. Co mně nejvíc překvapilo bylo to že to vypadalo jako seriál, Kapitoly, minule jste viděly / hrály.

Pro: České titulky, grafika a hratelnost, Kapitoly

Proti: létající předměty a rychlící

-8 +8 −16
  • PS5 80
Hra Alan Wake se mi vždy líbila, přesto jsem před lety dokončil pouze Alan Wake's American Nightmare a v základní hře se ke konci prosvítil až teď s remasterem.

I po těch letech hra perfektně funguje ve svých dvou hlavních pilířích – příběhu a atmosféře. Dějová linka je i přes svoji jistou podivnost stále podstatně uchopitelnější, než třeba v dalším z počinů Remedy v podobě Controlu, kde už byly aspekty příběhu občas přeci jen příliš bizarní. I díky tomu je velmi poutavá a zdárně se vyhýbá zajetým cliché (nebo s nimi alespoň dobře pracuje). Hlavní scénárista Sam Lake opět ukázal svůj talent a Alan Wake se pyšní vážně dobrým scénářem i fajn postavami.

Remaster jedenáct let starou hru po grafické stránce rozhodně vylepšuje a zejména díky většímu množství detailů nevypadá hra vůbec špatně... byť se se současnou (novou) produkcí rozhodně rovnat nemůže, má vizuál své nezanedbatelné kouzlo a dekádu byste hře vážně nehádali.

Hratelnost samotná již tak dobře nezestárla a i když je pocit ze střelby velmi slušný, kvůli opakujícím se situacím a nepřátelům hra i přes svoji délku (cca 10-15 hodin) v akčních pasážích upadá do lehkého stereotypu. Zbraní a zdrojů světla také není zrovna závratné množství, i když každá z položek arzenálu má své místo i využití.

Nová verze je vůbec první možností, jak si mohou zarytí fanoušci konzolí od SONY Alana Wakea užít. Hra mi bohužel při hraní na PS5 trochu zhořkla, při využívání funkcí DualSense mi zrovna u Alana jeden z ovladačů vypověděl službu. Za to ale přeci jen hra (snad) nemůže. Kvůli skvělému zasazení a tajemnému příběhu je tenhle videoherní rest vážně radost dohánět. A zvlášť pro majitele konzolí PlayStation mohu vřele doporučit. A to i vzhledem ke střízlivé ceně okolo 650,- Kč.

Hodnocení na DH v době dohrání: 81 %; 461. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Poutavý příběh s dobrým scénářem; temná atmosféra Bright Falls; postavy; dobrý pocit ze střelby

Proti: Horší variabilita soubojů; slabší konec základní hry; malá variabilita nepřátel

+20
  • PC 75
Jakožto velký fanoušek mysteriózních seriálu jsem si tento kousek nemohl nechat ujít.

Alan Wake mě po příběhové stránce nezklamal. Právě naopak. Příběh byl od začátku až do konce napínavý a vždycky jsem se těšil, až se dozvím další část Alanova příběhu.

Hra je někdy lehce hororová, ale Alan Wake si nezakládá na laciných jump scarech, jak to můžeme vidět v jiných hororech, ale zakládá si na skvělé atmosféře, kvůli které se budete bát udělat krok bez světla.

Soundtrack je fajn a písničky na konci epizod jsou vždy skvělé. Combat v této hře je docela netradiční - prvně musíte z nepřátel vyhnat teplotu světlem, aby jste je pak mohli zlikvidovat normálním způsobem.

Combat jsem si hlavně kvůli skvělé atmosféře užíval, ale zásadní problém jsem měl s jeho repetetičností. Celou dobu se bojuje se stejným arzenálem zbraní, kterých je docela málo, a bojuje se proti stejným nepřátelům. Klidně bych uvítal, kdyby combatu bylo méně, protože by tak lehce neomrzel.

Ovládání mně ze začátku připadalo dost nepřirozené, ale nakonec jsem si zvykl. Další problém jsem měl s checkpointy, které jsou rozmístěny opravdu debilně. Prostě jakmile je ve hře nějaká minihra (většinou jsou o kliknutí ve správný čas), tak se hra uloží těsně předtím a když pak za chvíli umřete, tak musíte minihru dělat znova.

Celkově jsem se hrou spokojen a Alan Wake je další důkaz toho, že hry můžou mít lepší příběh, než mají momentální filmy/seriály.

Pro: Příběh, atmosféra, soundtrack, pěkná grafika i deset let po vydání

Proti: Nepřirozené ovládání, špatně rozmístěné checkpointy, repetetivní combat

+25
  • PC 75
"Alane, vzbuď se."
Jako studentu literární tvorby mi nemohl uniknout titul, v němž je hlavním hrdinou právě spisovatel. Příběh je komponován jako televizní seriál, kdy tu máme typické "pokračování příště" i "v minulém díle jste viděli". Alan se jako autor bestsellerů po letech vypořádává s tvůrčím blokem (Kotleta říká, že nic takového neexistuje, ale budiž :D) a na místě, kde se má dát do pořádku, jej přepadne temnota a jeho nové dílo se začne měnit v realitu.

Atmosféra je přesně taková, jakou byste od podobných mysteriózních thrillerů čekali. DLC pak na vše pěkně navazují a připomínají tak trochu závěrečnou epizodu Life is Strange - Episode 5: Polarized, kde Max taktéž putuje zvrácenou podobou lokací, které zná. Třeba se právě tady i inspirovali, přeci jen tu velkou roli hraje i maják, že jo.

Kdyby to byla adventura na způsob právě LiS nebo Posla smrti, vyhovovalo by mi to možná trochu víc. Ono proti akčním hrám nemám vůbec nic, nahrál jsem jich spoustu, ale buď by zde tvůrci museli udělat větší variabilitu nepřátel nebo to zpracovat trochu jinak. Jako ona je práce s baterkou i originální, ale člověk celou dobu jen uhýbá, svítí a pak prásk, prásk. V dalších epizodách máte pak jen víc nepřátel a ti mají akorát větší výdrž a větší sílu. Takoví stínoví psi nebo jiná zvířata, by to určitě oživili.

Příběh jako takový je ale jinak skvělý a postupné vyznění člověka baví. Hru i s DLC mám tedy za sebou a teď se můžu vrhnout na Alan Wake's American Nightmare, než se budu moci přesunout ke Control, který příběh Alana snad nějak uzavře... pokud tedy nebude plnohodnotný druhý díl.

Pro: Příběh, atmosféra, zasazení, Alan Wake

Proti: Soubojový systém, občas prázdné prostředí

+30
  • PC 80
Hru jsem měl v plánu již dlouho, ale k hraní jsem se dostal až nyní. Chystám se totiž na Control a vzhledem k propojení si musím doplnit vzdělání. Námět sice vypadá zajímavě, přesto jsem od hry nečekal žádné zázraky. To je možná jeden z důvodů proč jsem vlastně spokojený. Hlavní předností hry je slušný příběh, který popisuje zajímavé události a to v každé ze šesti kapitol. Není tak přítomen častý nezajímavý střed, kdy už je vše naprosto jasné, ale je nutné se dostat na konec. Líbilo se mi také prostředí malého městečka u jezera v lesích. Každá kapitola má vlastní prostředí akorát se opakují kratší či delší lesní úseky. Délka kapitol je celkem vyrovnaná.

Akční část hry, ve které je nutné využívat světlo je zajímavá. Jde o dobrý nápad, ale během hry se celkem okouká. Vzhledem ke krátké herní době v tom nevidím problém a nenudil jsem se ani na konci. Běžných soubojů zas tolik není a ty větší a příběhovější jsou povedené. Boj u farmy na pódiu jsem si vyloženě užíval. Sbírání ztracených stránek je zajímavé. Hezky rozšiřují příběh a jde o sběratelskou činnost, která má smysl. Termosky s kávou jsou sice fajn (kafe piji po litrech), ale jde pouze o výplň. U dlouhých RPG jsem si zvykl, že hrdina s důležitým úkolem ztrácí čas pavouky ve sklepě, ale u krátkého akčního a příběhového zážitku je to škoda času.

Technické zpracování je slušné a hra vypadá hezky i v dnešní době. Vzhledem k výrazné roli světla by bylo zajímavé vidět v akci ray tracing, třeba se dočkáme remasteru. Chválu zaslouží také soundtrack, obzvláště skladby mezi jednotlivými kapitolami. Obtížnost je na hard úroveň tak akorát, aby nenudila a ani nebyla přehnaná. Noční můru jsem nezkoušel a ani to zatím neplánuji, škoda jen pro tuto obtížnost exkluzivních stránek. Mimo prvních dvou jsem hrál každý den pouze jednu kapitolu. Mohu to doporučit, hra je na to přímo stavěná. Na začátku každé je uvedení do děje a při delším hraní by se možná dostavila repetitivnost. Hra má dobrou atmosféru, obzvláště zpočátku, ale časem trochu slábne. Hra je čistě lineární, ale s tím jsem počítal.

Nakonec musím hru doporučit, ale pokud se bojíte méně zajímavé akce, klidně zvolte nižší obtížnost. Hra nabízí dobrý příběh, atmosféru a těch pár hodin slušnou zábavu. Už jsem celkem zvědavý na DLCčka a American Nightmare. A od Controlu mám větší očekávání, tak snad nezklame.
+39
  • PC 50
Jmenuji se Alan Wake. Jsem spisovatel.

Hru Alan Wake jsem poměrně dlouho ignoroval, i když jsem jí měl roky zakoupenou. A deset let od vydání jsem tak nějak dospěl k názoru, že bych si ji mohl přeci jenom zahrát, což bylo umocněno Herní výzvou 2020 a kategorií “Moje jméno je". Nemám problém se staršími hrami, nevadí mi horší grafická stránka, naopak jí někdy vyhledávám, tak jako neřeším starší model ovládání. Co mi ale vadí, je nelogičnost, prvoplánovost, berličky ze strany tvůrců a neférové jednání vůči hráči. Alan Wake, pokud vezmu dobu jeho vzniku, nicméně nemá špatnou grafiku. Ani to ovládání, původně navržené pro Xbox 360, není zlé. Jenže, tahle hra, i přes vysoké hodnocení zde na DH, ale i v časopisech a webech, prostě dobrá není. Alan Wake je sice spisovatel, ale nehraje fér. To je jeho největší chyba. A já tak musím jít s hodnocením i textem proti proudu,

Utopíme celou hru ve tmě. A když už dáme hráči světlo, tak mu ho zase sebereme.

Alan Wake je v první řadě thriller, řekněme že i horor. Respektive, předpokládám že tvůrci hry takto celý koncept zamýšleli. Příběh je z počátku velmi slibný. Idilický příjezd do menšího městečka jsem bral velmi pozitivně, málo her začíná tak civilně a příjemně. Atmosféra ospalého venkova je vtahující a filmové animace rámující hráčův postup atmosféře velmi pomáhají. Alan Wake se mi začal líbit. Poté co Alan se svojí ženou dorazí na chatu, kde si naplánovali ubytování, se ale vše velmi rychle změní. Začátek hry je přesto opravdu na jedničku.

Temnota Tě pohltí, strach Tě sváže a Tvojí jedinou nadějí zůstane pouze světlo…

Po příběhovém zvratu na začátku hry, kdy Alan ztratí svojí ženu, se hra z klidné atmosféry amerického venkova dostává do vražedného tempa temnoty, strachu a touhy utéct. Abych to rozvedl - tma bude vaším průvodcem celou hru. Když už tvůrci dodají hráči možnost ve hře poznat světlo, velmi rychle mu ho opět seberou. Ať posunem času, nebo dějovým zvratem v animaci, nikdy si světla příliš neužijete. Strachu si ve hře, minimálně z počátku, užijete dostatek a to především z důvodu nedostatku střeliva a přesily nepřátel. A touha utéct? Nic jiného vám kolikrát ani nezbyde. Hra s útěkem počítá jako s herní mechanikou a dost často opravdu jiná možnost nebude. Budete utíkat a modlit se, ať se stihnete schovat ve světle včas.

Ztratil jsem své zbraně. Už zase…

Kde Alan Wake zásadně selhává je přístup tvůrců k samotnému hráči. Hra je rozdělena do několika epizod a na konci každé z nich Alan Wake ztratí své zbraně. Zní to jako klišé, ale není to jediná nefér technika, kterou autoři hry používají. Pracně sesbírané zbraně, náboje, svítilny, granáty, vše najednou ztratíte. Problém je ten, že nevíte kdy přesně, takže se s náboji šetří, najednou ale přijde animace oznamující konec epizody a Alan o vše přijde. Nejednou na začátku nové epizody sám pronese že zbraně ztratil. Atmosféra hry se rozhodně takto lacinými triky nebuduje - naopak.

Ty si vem sekeru. Ty srp. Ty motorovou pilu. Tak, armádu bychom měli...

Zbraní máte celou hru všehovšudy 4 kusy - pistol, brokovnici, pušku a signální pistoli. Světlice a světelné granáty nepočítaje. Nést můžete ale pouze 3. Nepřátelé jsou také 3 + jeden se dokáže někdy objevit v ultra rychlé verzi. Útočící traktory, kombajny a lokomotivy nepočítaje. Nudu na straně nepřátel, které všechny poznáte na začátku hry, bych tvůrcům odpustil, tak jako jenom pár zbraní. Ale nutnost cokoli nejdříve osvítit neustále se vybíjející svítilnou a pak to prachsprostě zastřelit, to začne časem vadit. Atmosféra tajemna se zcela vytratí, když na vás kompletně celou hru, až na čestné výjimky, útočí neustále dokolečka jedni a ti samí nepřátelé. Velmi brzy vás hra již nedokáže překvapit a vše se dostane na úroveň repetitivní vyvražďovačky. Osvítit, zastřelit, osvítit, zastřelit.

Seběhnu touhle cestou. Na mýtince dole vidím traktor. Určitě na mě zaútočí. Cítím to…

Kromě neustálého odebírání zbraní je ve hře ještě horší mechanika, která tvoří bohužel jádro hratelnosti celé hry. Skripty. Celá hra je tak neuvěřitelně předvídatelná, že už ve druhé epizodě přesně budete vědět, na jakém místě začne útok a jaký bude. Jdete lesem, padne mlha, vyskočí nepřátelé. Vždy. Dojdete na jakékoli otevřené místo, uvidíte už z dálky jednu či dvě lékárničky a víte, že budete pod velkým útokem. Vždy. Najdete světla na generátor, víte že po zapnutí za chvíli zhasnou. Vždy. Navíc, útoky jsou velmi často vedeny z různých směrů, kdy hra hráči zřetelně ukáže útok z jednoho směru, ale úmyslně vynechá jiný. Hráč tak velmi často, při boji proti přesile, dostane nepřátele i do zad, byť před pár vteřinami měl za zády čisto. Neustále vynořování nepřátel ze tmy je fajn prvek, když se to stane ale po 325 stále dokola a se stejnými mechanikami, začíná to být ubíjející. Taktéž neustále zavírání cesty zpět je ze strany tvůrců nepříjemným prvkem. Sejdete schody, rozpadnou se za vámi. Dveře se za hráčem zavírají a již nejdou otevřít. Občas seskočíte z malého srázu, který nejde zpět vylézt, apod. Většinou takové místo představuje uzavření cesty před náročným soubojem. Laciné, předvídatelné.

Zastavte se u nás, vychutnejte nádhernou přírodu a užijte si skvělou hudbu.

Alan Wake vypadá i dnes stále k světu. Ano, je to 10 let stará hra, ale s audiovizuální stránkou jsem neměl nejmenší problém. Písničky na konci každé z epizod mi přišli vyloženě chytlavé, vykreslení atmosféry americké divočiny citlivé a s důrazem na detail. Bohužel, živoucí svět z úvodu hry se velmi rychle změní ve statické místo naplněné až po okraj jedním skriptem za druhým nutící hráče jít tu užším, tu širším koridorem stále dopředu a odolávajícímu jednomu vynoření nepřátel z temnoty za druhým. Osvítit, zastřelit, osvítit, zastřelit… Svět je to hezký, ale jeho prázdnost a repetitivnost mnoho důvodu v něm hledat zábavu nedávají.

Jsem spisovatel. A toto je můj příběh.

Alan Wake je ve své podstatě unikátní hrou. Příběh obyčejného spisovatele procházející svůj vlastní temný příběh a snažící se dosáhnout jeho změny, je určitě zajímavý a mohl by být poutavý, kdyby nebyl součástí neustálého procházení temného lesa s dokolečka se opakující repetitivní souboji od začátku do konce. Pokud se do příběhu ponoříte, bude se vám líbit. Otázka je, jak moc se vám bude líbit těch 90 procent zcela průměrné herní vaty, která je okolo zajímavého příběhu vystavěna.

Pro: Výtvarná stránka hry, zajímavý příběh, z počátku atmosféra, příjemné filmové sekvence, formát epizod, příjemná hudba

Proti: Nudné a neustále se opakující souboje, repetitivní hratelnost, skripty od začátku do konce, neuvěřitelná předvídatelnost

+23 +26 −3
  • PC 80
Herně je to poměrně nuda. Pořád to stejné dokola a v podstatě většinu průchodu hry se nic nemění – nepřátelé ani vybavení. Ale má to super atmošku a příběh, i když ten v určitých částech pokulhává a dvě epizody z DLC jsou lepší a hutnější, než některé epizody základní hry. A taky se mi líbil level design, kdy můžete z kopce vidět celý level, kterým jste procházeli.

Pro: Střílení, grafika pořád ujde, příběh, atmosféra

Proti: Repetitivní gameplay

+8
  • PC 85
Jak už jsem dříve psala, nejsem fanouškem hororových her, ale tato mě zaujala. Jedná se asi o nejlepší hororovou hru, kterou jsem kdy hrála. Možná je to tím, že se jedná o psychologický akční thriller s prvky hororu, jak se píše v popisku hry. Pro mě je to ale hororová hra.
Hra sází na napínavou atmosféru a příběh, ne na lekačky. Je pravdou, že když na mě někdy zaútočili nepřátelé, občas jsem se lekla, ale není to to hlavní, co člověka děsí. Hned na začátku navnadí napínavým prologem. A dál se to jen zlepšuje :)
Moc se mi líbil styl vyprávění. Zvláště jak postava radí, když jsem se někde zasekla. Také je super nacházení listů knihy, které dopředu prozrazují část děje. Když pak na událost nastane, tak si člověk říká: „Aha, tak už je to tady.“ Jen se mi je často nepodařilo najít všechny. To jsem se fakt snažila.
Když už jsem u toho nacházení, tak ve hře se dají sbírat určité věci. To mi k hororovým hrám moc nesedí. Když se bojím, tak se mi nechce prozkoumávat každý roh. Několikrát jsem některé tyto věci nevzala, přestože jsem je viděla. Dostat se k nim znamenalo zabít velké množství nepřátel a spotřebovat hodně munice. To za nějakou termosku s kafem fakt nestálo. Ale koukání se na TV a poslouchání rádií mě bavilo a do hry se to hodilo.
Hrozně se mi líbilo seriálové vyprávění příběhu. Jeho atmosféra. Ta je perfektně doplněná skvělou hudbou. Hudba mě opravdu nadchla.
Nápad, že je třeba nepřátele nejdříve osvítit baterkou a pak teprve je možné je zabít, je originální. Občas jich ale bylo až moc.
Jediné, co mě opravdu štvalo, bylo neustálé přicházení o zbraně a výbavu. Člověk si šetří náboje, baterky, světelné granáty atd., a najednou o všechno přijde a začíná zase od začátku. Dobře, řešení bylo to nešetřit, ale nikdy jsem nevěděla, kdy to budu potřebovat více a kdy o to přijdu.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba

Proti: Přicházení o výbavu

+21
  • PC 65
Herní výzva 2020 - 5. "Moje jméno je..." (Hardcore varianta)

Tak s Remedy jsme si nepadli do oka ani napotřetí. V Alanu Wakovi jako by přesně zkombinovali nedodělaný příběh prvních dvou Maxů a hratelnost s grafikou třetího. Výsledkem měl zřejmě být psychologický hororový thriller, který nemá obdoby. Něco se ale muselo zvrtnout, protože psychologické to nebylo, horor se po chvilce mění na frustraci a veškerý thrill tu reprezentuje nekonečná a repetetivní akce.

Příběh je skrz naskrz brakový a neustále jsem z něj měl pocit, že Sam Lake při své údajné izolaci u jezera neměl nápady, tak se podíval na Nekonečný příběh, otevřel pár Kingovek a řekl si "dobrý, to nějak zkombinuju a zbytek vymyslíme při programování". I přes očividnou (a zčásti i přiznanou) inspiraci však jeho výsledná podoba není úplně k zahození, a k mému nemalému překvapení se docela i dařilo jej gradovat. To všechno až do samotného zakončení. Místo mnou vysněného hořkosladkého konce, ve kterém Wake přijme skutečnost, že svou ženu vepsat do příběhu znovu nemůže, a učí se s tím žít společně s Barrym, Sarah a terapií u doktora Hartmana, jenž to s ním od počátku myslel dobře, a na který opravdu nebude navazovat sequel, tu máme neuspokojivý otevřený (polo)konec, po němž nakonec sequel prostě přijít musí. A to jsem opravdu doufal, že budu mít nakonec pozitivní dojem alespoň z povedeného příběhu.

Hlavní postava je oproti Maxi Paynovi mizerně charakterizovaná. Kde Maxovy nabručené monology barvily postavu a překládaly hráči její myšlenky, tam Alan prostě popisuje, co právě dělá a na co se chystá, pochopitelně v minulém čase, jak už je u Remedy zvykem. Jeho hlavní vlastností je, že ztratil ženu, a schopností zbraně, které údajně drží poprvé v životě.

Gameplay je strašný. Držíte světlo, kterým osvítíte všechno ve své cestě, popřípadě následně rozstřílíte, pokud osvícení nestačí. Bojujete proti třem nepřátelům pořád dokola, občas se na vás vrhnou vznášející se věci a možná přijde i pár bossů. Na začátku každé epizody je krátký úvod za světla, následují dvě hodiny bloudění lesem v noci a konec se vás snaží navnadit na epizodu další nějakým šokujícím okamžikem v příběhu. Zkrátit to celé na půlku a vyházet veškeré samostatné putování lesem s nízkým počtem nábojů, ve kterém jsou posedlí ještě tak tisíckrát otravnější než ve skupině, a hře by to ohromně prospělo.

A proč že tedy mířím s hodnocením tak vysoko a nezůstanu někde u padesátky jako pár dalších uživatelů na databázi? Právě kvůli již zmíněné gradaci příběhu ve třetí, čtvrté a především páté epizodě. A nejen tomu. Dostáváte v nich větší množství nábojů, díky čemuž se souboje stávají snesitelnějšími, a dokonce občas i zábavnými. Ocitáte se v zajímavějších situacích (pódium, vrtulník, přístav) a připojují se k vám vysoce užiteční a milí Barry se Sarah. V některých částech jsem se dokonce i opravdu začínal bavit. Něco, co mi po prvních dvou epizodách přišlo zhola nemožné. A kdyby konec stál za to, možná bych střelil hodnocení ještě výš a těšil se na znovudohrání. Takže se vlastně nakonec nejedná o zas až tak velkou prohru.

Pro: námět, potenciál, 3., 4. a 5. epizoda, gradace příběhu

Proti: hlavní postava, zklamání z konce, gameplay

+23
  • PC 80
psychothriler s arogantním spisovatelem v hlavní roli, odehrávající se v atmosférických lesích amerického severozápadu. akční složka trochu pokulhávala, ale svět i příběh na výbornou.

p.s. doporučuji zahrát i dlc the signal a the writer. to první je bohužel víc akční, ale dark place má výborný level design. zato the writer je výborný a zároveň má nejoblíbenější část celého alana waka.

Pro: prostředí, atmosféra, příběh, dlc

Proti: akční pasáže

+12
  • PC 85
Herní výzva 2020 - Kategorie č. 5 - Moje jméno je… (Hardcore)

Jakkoliv příběhově zaměřené hry nejsou v mém herním zaměření prioritní a v odkazu na Carmackovo legendární tvrzení o herním příběhu a pornu dávám přednost těm zběsilejším akčním hrám, kde příběh hraje vedlejší roli, Alan Wake mi učaroval a autorům ze studia Remedy se podařilo, že jsem se naplno naladil na jejich notu.

Alan Wake je akční hrou, nicméně příběh zde hraje hlavní roli a je na něj kladen největší důraz. Jakoby vypadl přímo z pera mistra hororu Stephena Kinga, prezentován atraktivní a v dnešní době tolik módní seriálovou formou. Přináší mysteriózní story spisovatele, jenž uvízne ve zdánlivě malebném horském městečku Bright Falls obklopeném temnými hvozdy, poté, co hodlá spolu s manželkou načerpat inspiraci postiženou tvůrčí krizí. Městečko však pohlcuje temnota, Alanova manželka mizí a sám spisovatel se potýká s nočními můrami a chaosem ve svém nitru.

Během hry se postupně skládají střípky mozaiky příběhu, jenž je podávaný formou videosekvencí, in-game dialogů a útržků Alanova rukopisu, jež nacházíme při plnění herních úkolů a zkoumání prostředí. Nejde o žádný gore horor, ale temný psychologický thriller s dokonalou atmosférou. Žádné lekačky a masakry, ale perfektně ztvárněné pohlcování městečka Bright Falls temnotou, čemuž pomáhá dokonalé audiovizuální zpracování.

Uvěřitelné je nejen prostředí horského amerického zapadákova, ale také postavy, se kterými se ve hře potkáte. I podoba herního seriálu se mi líbila, přičemž v hlavní kampani odehrajete celkem šest epizod. K tomu dvě bonusové, jež byly šířeny jako DLC. Tato forma umožní katarzi a odpočinek po zakončení příslušného dílu, vstřebání získaných částí story linky a nádech před dalšími boji s temnotou. Navíc má každá epizoda zajímavou písničku v závěru, zejména tahle mi utkvěla v paměti,

Na pozadí odhalování záhady zmizení Alanovy ženy bojujete s četnými nepřáteli - temnotou posedlými postavami. Akční složka oplývá originalitou, neboť vaší hlavní zbraní je světlo. Nepřátele je nutno ochromit paprskem vaší svítilny a až poté je můžete zpacifikovat konvenčními střelnými zbraněmi. Paleta protivníků je poměrně omezená a nutno konstatovat, že základní bojové schéma je v pozdějších fázích hry lehce stereotypní. Odmyslíme-li si boss fighty, spočívající v likvidaci posedlé techniky, jako třeba kombajn či bagr, akce i nepřátelé se neustále opakují.

Nicméně i tak mě hra bavila. Některé souboje jsou totiž natolik adrenalinové, že se vyplatí mezi posedlými jen prokličkovat a utéci jim k nejbližšímu světelnému záchytnému bodu. Buď jste prostě obklopeni protivníky a neustřílíte je, nebo vám zkrátka dojde munice. Z předchozích komentářů totiž vyplývá, že ve hře se nachází přehršel střeliva i baterií do svítilny. Já jsem takový pocit neměl, zejména u nábojů, mnohdy se mi stalo, že jsem byl na suchu a musel jsem restartovat checkpoint.

Alan Wake je poměrně lineární a hra vás nenutí nikde šmejdit, směr vaší cesty vám neustále ukazuje směrovka kompasu. Ale střídá se prostředí, různé typy úkolů, v ději prožíváte i pohledy do minulosti, takže hra nenudí. K tomu navíc hra disponuje slušnou herní dobou, která včetně dvou bonusových přídavků může dosáhnout i 20 hodin. Milovníci sbírání předmětů mohou pátrat po termoskách s kávou, vyslechnete si rozhlasové zprávy nebo zhlédnete televizní programy, částečně doplňující příběh. A samozřejmě již zmíněné stránky Alanova příběhu. Překrásné přírodní scenérie jsou vám rovněž odměnou, pokud sejdete z autory připravené trasy.

Alan Wake je tedy takřka dokonalou tříáčkovou hrou, která je pro mne příkladem, že se dá kvalitně skloubit nejen akční, ale i atraktivní příběhová složka. Jsem zvědav na poněkud akčněji zaměřené pokračování.

Pro: Příběh. Forma seriálu. Atraktivní překrásné lokace. Soundtrack. Originální akce.

Proti: Stále stejné schéma soubojů.

+52
  • PC 85
My name is Alan Wake. I´m a writer.

Tahle hra v mojí knihovně ležela opravdu dlouho. Sám vlastně ani nevím, proč jsem její rozehrání tak odkládal a dostal se k němu až nyní. Narovinu musím říct, že času stráveného v městě Bright Falls a jeho okolí rozhodně nelituji. Byla to pecka, fakt žejo.
Žánr hry kombinuje psychologický horor a TPS. Osobně sice preferuji pohled z první osoby, jelikož se mi při něm lépe míří a je pro mne snazší se vžít do hry, avšak tohle je jen drobnost, která můj konečný pocit ze hry neovlivnila.

Hlavním tahákem hry je nejspíš temná až děsivá atmosféra. Onen strach tady není způsoben jen lacinými jumpscary, ty ve hře nenajdete. Ne, onen strach je stavěn na základě jakési neznámé entity či síly, ve hře nazývané The Darkness . Pravděpodobně se tedy nebudete vyloženě bát, ale napětí a určité znepokojení určitě pocítíte. A když ne, zkuste to hrát ve tmě. A pak se běžte v noci projít do lesa, samozřejmě bez baterky :)
Po stránce příběhu není co vytknout. Zpočátku se zdá jako klasické "Je tam divné jezero, a to dělá bordel," avšak po čase zjistíte, že je ve skutečnosti složitější, než se zdálo. Mnohokrát se v něm ztratíte a je šance, že ani na konci hry nebudete schopni říct, co se to vlastně stalo.
Dialogy, NPC i monology hlavního hrdiny jsou rovněž skvěle napsané, postavy jsou zapamatovatelné, a i přes relativně krátkou dobu, kterou s nimi strávíte, si k nim vybudujete citové vazby. Stejně tak soundtrack je udělán velmi dobře a skvěle dotváří atmosféru hry. Kladně hodnotím i grafiku, modely postav a optimalizaci. Za celou dobu jsem nezaznamenal jediný bug nebo propad FPS.
Akčním pasážím nemám moc co vytknout, snad jen jejich velké množství v některých fázích hry. Stejně tak se mi líbily bossfighty. Přestože nebyly téměř žádnou výzvou, bavil jsem se (strážce parku, který vám odříkává pravidla chování v rezervaci, zatímco se vás snaží rozsekat sekerou je prostě top). Nutnost enemáka nejdříve "osvětlit" a až pak zastřelit hodnotím jako fajn mechaniku, která funguje a do konceptu hry dobře zapadá.

Velkým mínusem je pro mne nízká obtížnost a až na pár chvil (vybavují se mi asi dvě) obrovský nadbytek nábojů, světlic i baterií do baterky. A to nejsem člověk, co by jel headshots only (prostě TPS, co po mně chcete :D) nebo nějak extra syslil světlice.
Jako poslední mínus bych asi zmínil enemáky. Všichni jsou stejní. Jasně, máme tu rychlého šmejda, klasického šmejda a velkýho silnýho šmejda. Ale v praxi je to prostě furt šmejd se sekerou/krumpáčem/mačetou/motorovkou.... Jasně, občas vás chce zabít i bagr nebo letící barel, ale...po čase to prostě omrzí.

SHRNUTÍ: Alan Wake je nepochybně velmi kvalitní počin, nabízející skvělou temnou atmosféru, příběh, soundtrack a nové mechaniky, které nejen obohacují gameplay, ale i fungují (a to je co říct). Celkový dojem sráží nízká obtížnost a stále se opakující enemáci.

Vybrané skladby, které mi utkvěly v paměti:
Old Gods Of Asgard - Balance Slays The Demon
Petri Alanko - A Writer's Dream
Petri Alanko - The Clicker
Poets of the Fall - War
Petri Alanko - Tom The Diver (Orchestra)

Dodatek k bonusovým epizodám: 28.3.2020

Celkem dvě bonusové epizody, každá zabere cca 60-90 minut. Veškeré klady a zápory základní hry platí i zde. Pakliže vás tedy Alan Wake bavil, určitě doporučuju projít, už jen kvůli doplnění příběhu. Taky se mi líbil nápad v podobě přidávání předmětů/ objektů a interakce s prostředím pomocí slov z rukopisu (pochopíte, až rozehrajete).


***************
Doba hraní: cca 8 hodin
PC verze z Epic Game Store

Pro: atmosféra, příběh, grafika, optimalizace, NPC, soundtrack, bossové

Proti: nízká obtížnost, nadbytek munice, stále stejní enemáci, místy přehnaně akční

+30
  • PC 70
Nejsem fanoušek horroru, ale sem tam si ho pustím a tentokrát jsem se rozhodl si ho zahrát. O Alanu Wakeovi jsem slyšel jen to nejlepší, takže do Herní výzvy to byla jasná volba.

V první a poslední řadě tu jde o příběh, který je velmi dobrý a až na nějaké okamžiky jsem to hltal celou dobu. První asi 2 epizody jsem se postupně do hry dostával, od 3. do 5. epizody jsem byl maximálně ponořen, ale poslední epizoda byla pro mě utrpením. Příběh graduje až v závěrečných cinematicích, ale dostat se k nim byla velmi dlouhá, a zdůrazňuji dlouhá cesta, což úplně není ideální, když má příběh gradovat, a celou dobu je to jen o tom projít různé lokace bez nějakého většího nápadu, které byly u předchozích epizod. Nejvíc se mi líbila část se šerifkou, kdy to připomínalo příjemný coop. Kdyby to bylo jen o příběhu, tak bych dával mnohem větší hodnocení, ale jen o příběhu to není.

Co se týče technického zpracování, fyziky, ale hlavně kamery a ovládání je to slabé. Bojoval jsem s tím celou hru a dost mi to kazilo zážitek. Přijde mi, že se snažili o realistické zpracování, ale nepřijde mi moc povedené.
+15 +16 −1
  • PC 60
Už kdysi dávno (2005), když byl Alan Wake poprvé oznámen, to v jeho světě vypadalo krásně. Tedy, ne že by to byla milá hra, co zahřeje na duši, ale prostředí a příroda na mě působily opravdu dobře. A i když mám s hraním nějakých 9 let od vydání zpoždění, i tak když jsem se poprvé začal pohybovat po městečku Bright Falls a jeho okolí, říkal jsem si, že hra pořád vypadá skvěle.

Velmi sympatické mi bylo i rozdělení do 6 epizod a opravdu seriálový rámec s titulky na konci každé epizody a krátkým zopakováním, co se vše stalo, na začátku každé nové epizody. Problém ale mám s dějem, respektive možná především s hlavní postavou. Protože i když to, co se Alanovi a kolem něj děje, je docela zajímavé, Alan samotný mě rozčiloval prakticky kdykoliv otevřel pusu. Stejně tak mě moc nebavily ani souboje. Nutnost na každého nepřítele nejdříve chvíli svítit, než je možné ho zastřelit, sice může znít zajímavě, ale v praxi to akorát otravuje, asi hlavně proto, že jsou nepřátelé pořád stejní a jen k Vám tupě běží. Otrávenost alespoň u mě ještě navíc umocňovalo neustálé znovunalézání lepšího vybavení, protože v každé epizodě máte na začátku vždy základní nejslabší baterku a někdy i pistoli, ačkoliv jste minulou epizodu končili s brokovnicí, granáty a silnou svítilnou. Tím se samozřejmě omlouvá recyklovatelnost nepřátel, protože když už máte zase slabé vybavení, vůbec nevadí na Vás poslat haldy základní havěti.

Hra kromě příběhových cutscén sestává z pobíhání po lese, prozkoumávání okolí a neustálého pobíjení nepřátel, kteří se v některých pasážích objevují stále dokola. Občas se sice objeví i nějaká zajímavější mise (ptáci, útěk před policií) a líbilo se mi i to, že v některých pasážích můžete sednout za volant a část lokace projet autem, ale pak se zase objeví "staré dobré 100krát viděné". Jediné, co mě tak pořád drželo u hraní, bylo to opravdu krásné prostředí.

Pro: Prostředí, některé nápaditější mise

Proti: Otravná hlavní postava, prakticky stále stejní nepřátelé, neustálé ztrácení dobrého vybavení

+22 +23 −1
  • PC 100
Ač je to na tak zkušeného hráče jakým jsem zvláštní, nikdy jsem neměl oblíbené herní studio ale po dohrání Alana Wakea musím říct že se jím jednoznačně stalo Remedy, v čele s vynikajícím scénáristou Samem Lakem. Vlastně odjakživa jsem miloval Max Payna pro jeho atmosféru, zvláště pak druhý díl a po podobném zážitku s vyhořelým spisovatelem jsem definitivně přesvědčen že na co tahle severská partička sáhne to se promění v klenot.

Na AW jsem dlouho slyšel jen samá doporučení jak od profesionálních recenzentů tak od známých a tak i přesto že až na výjimky jako jsou Hitchcockovy filmy nemám rád horory a třeba Doom 3 jsem dohrál s téměř sebezapřením :), se i tenhle kousek jednoho dne objevil na mém harddisku. Z úvodní pasáže jsem byl popravdě trochu rozpačitý protože pocit strachu tu byl docela silný a říkal jsem si že jestli to takhle bude celou dobu nevidím to s dohráním dobře. Poté ale přišlo vystřízlivění ve formě intra a druhého už poněkud klidnějšího úvodu a bylo jasné že i když to občas nervy budou, čeká mě s vysokou pravděpodobností další velký herní zážitek. A to pořádný.

Příběh je asi nejsilnější stránkou hry takže nutně musím při hodnocení začít u něj. Oproti jiným hráčům mám možná menší výhodu v tom že jsem kromě vášnivého pařana i vášnivým čtenářem. Až do teď mě ale ani ve snu nenapadlo spojit tyto dvě kratochvíle dohromady. Lakea však naštěstí ano a ještě to se svými finskými kluky udělal naprosto bravurně. Čtení dlouhých dialogů či listin hlavně v různých RPG mě totiž moc nebaví a takový Planescape: Torment jsem vzdal jen co jsem vylezl z márnice ale tady jsem se těšil na každou nalezenou stránku rukopisu. Ty navíc odhalují často věci které se teprve stanou čímž si titul lehce zahrává i s mým dalším oblíbeným tématem a sice cestování časem. Možná že je příběh během prvních kapitol až trochu přespříliš tajemný a dozvěděl jsem se jaké to je být zmatený jak lesní včela :) ale věřil jsem že se to vše v pravý čas vysvětlí a konec bude stát za to. A nemýlil jsem se. Informace získávané hlavním hrdinou jak z knižních stránek tak prostřednictvím mnoha jinak skvěle napsaných postav začnou pomalu dávat smysl a vše je navíc tak akorát dávkováno aby si hráč dost věcí domyslel sám. Zároveň ale nechybí nějaké ty twist ploty jak se dnes na pořádnou hru patří a před finále jsem tak byl napnutý jak struna. Což ovšem platí takřka i pro celou předchozí dobu hraní. Samotný závěr který jsem mimochodem čekal po hratelnostní stránce trošku tužší, byl jedním slovem famózní a zanechal mě šokovaného ale zároveň svým způsobem uspokojeného ještě několik minut po dohrání. Jednoduše řečeno je příběh právě to co odlišuje dobrodružství Alana "Budila" od ostatních her a je to přesně ten příklad který uvedete když budete někomu chtít dokázat že i hra je umělecké dílo. A to v tomhle případě zatraceně dobré.

Samotný děj ať je jakkoliv brilantní by ale nemohl fungovat bez hratelnosti protože i přes výše napsané se jedná pořád hlavně o hru a ta se nečte ale hraje. Podobně jako s příběhem mě i hratelnost a některé herní mechaniky přišly zpočátku přinejmenším divné ale brzy jsem zjistil že právě v tom je jejich kouzlo. Tak třeba baterka je téměř v každé dobré akční hře ale využívat její světlo jako zbraň to je exkluzivní nápad a to ani nemluvím o dalších rozličných a nápaditých způsobech využitelnosti světla jako nástroje k boji s temnotou. Velice dobře je také vybalancovaná obtížnost, která se postupně zvedá aby jste přeci jen trochu cítili mrazení v zádech když se na vás řítí čím dál větší, rychlejší a ozbrojenější promněněnci nebo buldozer ale zároveň jste se nikde moc nezasekli, což se mi stalo opravdu jen párkrát a ne na dlouho. Remedy zkrátka dokázali opět svoje výjimečné schopnosti při výrobě videoher když z minimalistického ovládání a v podstatě jednoduché hratelnosti díky perfektně vybalancované obtížnosti a neotřelých herních postupů dokázali "vytřískat" ohromnou porci zábavnosti a to dokonce bez jediné známky repetetivnosti. Bravo.

Lví podíl na úspěchu tohoto počinu má i další u her stěžejní prvek a to vizuální zpracování. I tady si pochopitelně dali vývojáři záležet a vytvořili temné, nebezpečné a chladné ale přesto svým způsobem krásné prostředí, které se musí na dlouho usadit v paměti každému kdo si jím prošel. Aby taky ne když si tedy alespoň podle toho co jsem četl v zajímavostech jen s jeho přípravou dali Lakeovci možná větší práci než posléze se samotným vývojem. Přineslo to ovšem svoje ovoce a jak velmi přirozeně působící příroda tak silně realisticky vystavěné městečko vás ještě víc podpoří v ponoření se do děje a hutné atmosféry. O detailech které jsou také na vysoké úrovni a jak jinak než mistrovsky zpracovaném světle a jeho efektech se snad ani rozepisovat nemusím. Téměř dokonalost je tu prostě samozřejmostí v každém z míst do kterého hlavní hrdina vkročí.

Stovkové hodnocení které ačkoli už si ho ode mne vysloužila slušná řádka her se ovšem nedává jen tak a hra mi musí opravdu sednou ve všech směrech ne-li víc. A i tady pochopitelně Al boduje na celé čáře. Stejně jako již popsané hlavní partie gamesy i další věci jako zvuky, či opět prvotřídní soundtrack, ze kterého si jistě pár písniček podobně jako moje osobní herní hymna Late Goodbye najdou cestu do mého stálého playlistu, je tu vše nadstandardně dobře vytvořeno a smícháno pro podporu jedinečného zážitku. I další detaily jako možnost řídit auto, která mě opravdu překvapila a to i ovladatelností vozů, kterou bych od tvůrců akčních her nečekal (i když za sebou již jednu závodní hru mají) tak i odkazy na slavné spisovatele a jejich díla, tv seriály (Previously on Alan Wake...) apod. dotvářejí úžasně naplňující pocit z procházení touto peckou. A když se na obrazovkách televize objevil první díl Night Springs nebo rádiový pořad bylo to pro mě téměř neuvěřitelné jaké penzum práce navíc to muselo dát ale přesto nic z toho Remedy nevypustily. Vlastně bych mohl pokračovat v rozplývání se nad hrou takřka donekonečna a tak jen zmíním to co už stejně asi nikoho nepřekvapí a to vybroušené dialogy a vůbec vytříbenou charakternost většiny postav, v čele s Barrym který mi přirostl k srdci jako málokterý z herních kámošů a často i do nejtemnějších chvil přinášel odlehčení až humor. Jako když se objevil ve městě ověšený vánočními světly nebo při rockovém koncertu. A mimochodem po portu z konzole ani stopy :)

Co ještě říct na závěr tohoto vyčerpávajícího komentáře? Alan Wake mě překvapil a to opravdu příjemně, ač to vzhledem k tématu hry zní až nepatřičně. Podobný epos ze kterého si odnáším spoustu zážitků a vzpomínek a který jsem rozhodně i kvůli tomu že jsem ho neprocházel na nejtěžší obtížnost někdy dám s chutí minimálně ještě jednou, mě přikoval k monitoru jako už dlouho žádná jiná hra. Svou oddiskutovatelnou unikátností jak po vypravěčské tak hráčské stránce mě prostě zcela uchvátil. Dávám proto deset hvězdiček z pěti, milion procent ze sta a na obálku hry bych nejradši připsal fixou: Bestseller. Jednoznačně povinnost pro všechny kdo to s hraním myslí vážně. Jo a možná to chtělo trochu víc zapracovat na optimalizaci a dvě bonusové kapitoly byly už přeci jen trochu nadbytečné ale dělejte že jsem nic neřekl ;)
+30 +32 −2
  • PC 85
(Vtip pro zasvěcené)
Dovolím si hru přirovnat k nějakému sexuálnímu simulátoru, protože:
1) Přiměje vás být doslova nadržený na světlo.
2) Zpomalené záběry zabití nepřátel vám poskytují tu největší slast.
3) Naopak zpomalené záběry přibližujících se nepřátel vás polijí potem.
4) Čím blíž si je pustíte k tělu, tím víc vás to vzrušuje a nabíjí adrenalinem.
5) Chcete to mít rychle a zároveň ne.
Ve finále jste udýchaní, zpocení a všechno to děláte pro ženskou. No už je vám ta spojitost jasná?

Každopádně, líbí se mi onen mix, kdy se vám chce prostě jen utíkat a zároveň máte silné nutkání prozkoumávat okolí a hledat loot. Přidává to na dynamičnosti a touze posunout se někam dál. Vůbec by mi nevadilo filmové zpracování! Na svoji dobu se totiž jedná o dost originální příběh a zápletku. Dnes by spadl kamsi do šedého průměru, kde se hrdina snaží zvrátit svůj osud. Nicméně dovedu si představit, jak by takový trefný směs žánrů dobře zacílil třeba na moji rodinu - matce by poskytl romantiku, otce by zazásoboval dostatečnou akcí a sestra by nemohla spát z hororových scén. Asi je přesvědčím si Alana zahrát...

Bohužel, úplně nenadchne k opakovanému hraní, neboť už víte, kde číhají všichni nepřátelé a příběh se vám nechce znova poslouchat/vnímat. Doporučila bych asi jen po delší odmlce se ke hře vrátit, zvolit těžší obtížnost ("Nightmare") a pokračovat ve sbírání. Jedině tak asi zažijete něco relativně nového.

Pro: zpomalené záběry, boj o přežití, nutnost šetřit municí, sbírání předmětů, hodně akční, snaží se nenudit hráče

Proti: neláká k okamžitému opětovnému hraní, vždycky vás okradou o loot

+34 +35 −1
  • PC 50
Jeden z velkých herních restů. Z místního hodnocení jsem byl nadšený, hru vytvořilo Remedy, studio, co stojí snad za nejlepší TPS all time (Max Payne 2: The Fall of Max Payne), záruka dobré zábavy. Tak určitě..

Doteď jsem nehrál hru, kde 99% herní doby tvoří jenom vata, stupidní repetetivní gameplay, který leze na nervy už po hodině hraní. Epizodické rozdělení tu má smysl jenom proto, aby vám hra vždycky na začátku nové epizody sebrala všechno vybavení, přemístila na úplně jiné místo a museli jste všechno hledat pořád dokola. Na začátku epizody je krátké příběhové intro, dále hodina a půl svícení baterkou a střílení a krátké příběhové outro. Jak je hra prázdná vám vždy sdělí následující epizoda 10 sekundovým shrnutím toho, co jste dělali předchozí půl druhou hodinu..

K té vatě - ve hře jsou 3 druhy zombíků - rychlej, co nic nevydrží, střední, co má nekonečnou zásobu seker, které po vás hází a velkej, na kterýho musíte vysvítit 2 baterky a vystřílet celej buben z revolveru. Že se bude něco dít vždycky poznáte, když zazní "pištící" tón. No a potom stačí jenom svítit, střílet, uhýbat, svítit a střílet.. a uhýbat.. a svítit. DEVĚT hodin. Každopádně autoři si řekli, že 3 enemáci a 3 zbraně asi nejsou dost (ne fakt nejsou), tak do hry nainstalovali ještě blbější a otravnější variace - zombík na drogách, alias Speedy Gonzales z Mafie a super pomalej zombík s motorovkou, do kterýho musíte vysvítit 3 baterky. Výčet uzavírají útoky hejna vran, které musíte osvítit, létající předměty, kterým nejde uhnout, takže je musíte osvítit a bizarní "bossové" v podobě traktorů, kombajnů a dalších zemědělských strojů (ano, které musíte osvítit). Really?

Hra má být jakože strašidelná, ale nepříjemné šimrání se dostavilo jenom na začátku při útěku před temnotou a v labyryntu u léčebny. Vše ostatní jsou laciné lekačky, které jsem od půlky hry skoro vždy čekal.

Frustrující, debilní, totálně neintuitivní kamera, koukající na hráče z úhlu si zaslouží vlastní hate odstavec. Jít rovně je v této hře umění. A přeskočit malou škvíru je důvod pro oslavu.

Nebýt příběhu, vyberu si do Herní výzvy něco jiného a dávno tu hru smáznu. Jedině díky němu jsem se do toho nutil, protože je pěkně napsaný, zajímavý a na konci epizody vždy navnadí na pokračování.

Audiovizuálně to ve výsledku funguje hezky. Pěkná původní hudba, pěkné skladby na konci epizody, a když se moc nezaměřujete na detaily, tak i graficky to nevypadá špatně.. Nicméně textury jsou rozplizlé, prostředí hranaté a půlka všech assetů je zkopírovaná z Maxe Payna 2 (jakmile jsem viděl první bílou dodávku a krabici "fragile", bylo to jasné). Velké plus je prostředí, ve kterém se hra odehrává (americký Washington, Montana?).

Alan Wake vznikl moc brzy. Vznikl v době, kdy každá hra musela být dost dlouhá, aby si zasloužila plnou cenu. Mnohem víc by mu seděl formát "walking simulátoru", kde by svůj krátký, ale zajímavý příběh dokázal odvyprávět i bez té blbé a nudné akce.
+32
  • PC 60
Byl jsem zvědavý. Nečekal jsem tolik, ale stejně - hororová akce pomrkávající po Twin Peaks přeci jen vyvolá jistá očekávání.

No, jako akční hra to není moc dobré. To obohacení klasického střílecího modelu, kdy musíte nepřátele (vždy!) nejprve "osvítit" a pak je teprve rozstřílet, se stane záhy neuvěřitelně repetitivní a později až otravné. Je tu sice snaha o několik nápaditejších soubojů, ale ty představují pouhý ostrůvek v tom bezedném jezeře nudy, ve kterém vás Alan utápí. Do dohrání jsem se nutil hodně dlouho. Několik měsíců.

Ovládání je příšerné, alespoň na PC. Ty lidi, co měli na starost kameru a pohyb, by měli doprovodit po kmeni stromu a pak je svrhnout ze srázu, jako se tomu ostatně ve hře často děje a to pouze kvůli nesmyslnému úhlu kamery, kdy postava nejde směrem, kterým se dívá hráč.

Příběh. Že je Wake brakový spisovatel jsem pochopil, nejsem si ale jistý, zda má kvalita příběhu hry odrážet literární schopnosti ústřední postavy anebo je jen nízká. Ta první možnost je až moc meta, pravdivá bude spíše ta druhá. Alan je zpočátku těžce nesympatický, což je jistě záměr - problém ale je, že v průběhu hry se mé antipatie k hlavní postavě proměnily leda v lhostejnost, co se s ní vlastně bude dít dál. Ostatní charaktery se pak v příběhu objevují a mizí jak je potřeba a v případě závěrečného bosse budu raději spíše věřit tomu, že několik kapek deště náhodně napadalo na klávesnici a napsalo tak jméno postavy, kterou je nutno setnout, než že by to byl záměr uvědomělého autora. Až tak je to směšné. Že příběh nemá ani pořádný konec, už nepřekvapí, je ale fascinující, že hra působí mnohem celistvěji po dohrání základní části než s těmi rozšiřujícími DLC, která jsou naprosto zbytečná.

A mrzí to, protože potřebné ingredience jsou přítomny - hudba, zvuk, atmosféra. A vůbec to prostředí. I kdyby hra nebyla hratelnostně nějaký zázrak, v nějaké hutnější formě nezředěné hráče ubíjejícími souboji spolu se skromějším, ale zato více ucelenějším příběhem, by mohlo jít o výbornou záležitost.

Skrze ty temné stromy na mě takhle hra občas svými nápady probleskovala. Většinou to ale byla jen další lampa s checkpointem.
+34
  • PC 90
O Alanovi jsem se poprvé dozvěděl z nějaké video recenze, zaujal mě, ale nezajímal jsem se o něho. Až po delší době jak plynul čas, jsem zahlédl další video, tentokrát let's play. Shlédl jsem 1. part a řekl jsem si, to si musím zahrát.

A tak se jednoho dne stalo, zakoupil jsem tuto hru a očekával od ní zábavu, napětí, akci a hlavně strach. Toto vše jsem dostal, ale vezměme to hezky popořadě.

Alan Wake, slavný spisovatel, několik let už nemůže napsat knihu., vydává se do nádherného městečka, s nádhernou krajinou, aby si odpočinul a načerpal nové síly. Necestuje sám, ale se svojí manželkou. Mají zde objednaný dům s krásným výhledem do krajiny. Ale vše se změní. Alana jako hlavní postavu jsem si zamiloval na první pohled, protože je velice sympatický a nechci, aby ho dostali jeho noční můry.

Příběh začíná jako klasické klišé, něco se zvrtne a už se vezete. Zde, ale přichází strašně zamotaný příběh, ve kterém se dá ztratit raz dva, protože nevíte jestli je to skutečnost nebo sen. Po cestě můžete nacházet stránky z knihy, kterou Alan nikdy nenapsal, ale ty vám prozrazují děj lehce dopředu.

Grafika je naprosto skvělá, dodává hře neskutečnou atmosféru, pocit strachu se zde nachází na každém místě. Ať už se nacházíte v lese, ve městě nebo kdekoliv jinde, v noci nebo ve dne.

Atmosféru hry nádherně doplňují zvuky, které k dané situaci sedí naprosto dokonale. Ať už zde zazní tajemná hudba, rocková nebo kterákoliv jiná je to prostě naprosto přesné k dané situaci.

Většina soubojů se odehrává v noci proti silám temnoty, které si vypůjčili těla obyvatel městečka a některých objektů. Vaší jedinou záchranou je světlo. Toho je v noci nedostatek, takže vaším největším přítelem se stane baterka, do které ale musíte sbírat baterky, jinak vám zhasne a jste ve tmě úplně sami. Ve hře se nacházejí i palné zbraně, díky kterým se zbavujete otravných a nebezpečných posedlých obyvatel.

Bohužel vše v této hře není až tak dokonalé. Hlavně ke konci mi přijde, že soubojů už je nějak moc. Spíše se z toho stává taková střílečka, dokud se to zase nevrátí zpět k příběhu.

Pro: hlavní hrdina, grafika, hudba, atmosféra

Proti: příliš soubojů

+20
  • PC 50
Alan Wake. Kultovni x-boxovka, ktera se dockala vymodleneho PC portu. Udajny masterpiece finskych Remedy. Pocta Stephenu Kingovi. Jeden z nejlepsich pribehu v pocitacovych hrach. Paradni horor. Bla. Blaa. Blaaa.

Nekteri lide ziji dvojim zivotem. Nektere hry take. Jeden zivot je medialni, proklamacni, vseobecne (a casto nekriticky) prijimany. "Musi to byt bomba, kazdy to rika, a hele na ta hodnoceni." Druhy zivot je tvrda realita. Na A.W. jsem se tesil a pristoupil k nemu presne podle hesel v prvnim odstavci. Nadseni mi vydrzelo zhruba do konce druhe kapitoly z celkovych sesti.

A.W. je v jadru obycejna, nudna, repetitivni a nicim zajimava akcni hra. Pribeh o uspesnem spisovateli v tvurci krizi, ktery se dostane na misto, kde nocni mury ozivaji a rozdil mezi snem a realitou se stira, je sice zajimavy a nadprumerny na pomery akcnich her, ale to je asi tak vsechno. Problem je, ze hra samotna je tak nezazivna, ze cloveka vlastne ani nebavi pribeh sledovat.

Abstrahujeme-li od pribehu a prijemneho vizualu a soustredime se na gameplay a herni mechaniky, dostaneme hru, ve ktere ovladate postavu z pohledu treti osoby a veskera hratelnost spociva v tom, ze bezite neustale dopredu linearnim tunelem, ve smeru indikovanem blikajicim bodem na vasem radaru a stale stejnymi zbranemi strilite stale stejne nepratele, kteri se objevuji ve stale stejnem schematu, to jest vzdy, kdy je k tomu misto a cas. Postupne budovani strachu tim, ze ocekavate nepratele, ale oni se neobjevi? Des z toho, co NENI videt? Zapomente. Strojova repetitivnost souboju je to nejvic ubijejici v cele hre. Stala se z toho otravna a ocekavana povinnost. Hele, za 50m je mytina, to se zase objevi 5 nepratel. A taky ze jo. Vzorec, ktery vam hra predstavi v prvni kapitole, zustane stejny az do uplneho konce. Nepratele jsou nejprve zahaleni v Temnote a jsou nezranitelni. Staci je vsak nasvitit baterkou a potom zastrelit. Krome pistole muzete pouzit i kulovnici a brokovnici. Ale je to v podstate jedno. Take muzete hazet svetlice a oslepujici granaty. Ale taky nemusite. Krome sbirani munice, svetlic, granatu a energie do baterky sbirate i stranky z romanu, popisujici udalosti, ktere se prave deji nebo se teprve stanou. Porad to same, porad to stejne, porad dokola, zas a znova. Cetnosti a dulezitosti souboju bohuzel neodpovida kvalita ovladani, ktere je naprosto tragicke, zejmena zamerovani zbrane a uhybani do stran.

Hra nabizi take nektere minihry. Jsou dve. V jedne freneticky mackate leve tlacitko mysi, abyste pohnuli prekazkou. V te druhe musite zmackout leve tlacitko mysi presne v momente, kdy se kurzor obihajici kruh nachazi v uzke vyseci. Napaditost a rozmanitost miniher zcela koresponduje s urovni soubojoveho systemu.

Dalsi tragedii je, ze hra ma zcela plochou krivku obtiznosti a v case vubec nicim neprekvapi. To, co jste delali na zacatku budete delat porad az do konce. Zadne prekvapeni, zadna vyzva, nic. Tupa repetice hloupych mechanik na urovni prumerneho dema.

Obvykle spatne hry nedohravam. Pokud me fakt nebavi, tak ji proste vypnu. A.W. jsem dohral. Kdyz budete dost dlouho (ale nastesti ne prilis dlouho) delat totez, tak ani nejde nedohrat. A.W. vsak je a zrejme hodne dlouho zustane nejhorsi hrou, kterou jsem kdy dohral. A rozhodne tou nejprecenovanejsi hrou, jakou znam.

Btw: Jedna z mala strizlivych recenzi zde.

Pro: vizual, Wakeuv byt

Proti: vsechno ostatni

+14 +16 −2
  • PC 95
Dlouho se mi nestalo, abych občas místo hraní si prostě jenom sedl a poslouchal soundtrack. A to i přesto, že tenhle styl muziky normálně neposlouchám. Úžasný výběr hudby. Skvěle padnoucí melodie nenásilně dotváří atmosféru hry. Tady by se dalo říct, že špatně vybraná hudba by dokázala zkazit celou hru. Já jsem díky tomu téhle hře spoustu věcí odpustil.

No vždyť, co si budeme povídat. Průběh hry je ještě lineárnější, než třeba v Max Payenovi. Příběh je tisíckrát omleté klišé o rozeznávání reality od noční můry. Hra je na můj vkus až příliš akční. Respawn nepřátel Vás kolikrát jenom nutí zběsile pobíhat mezi kontrolními body. I když, vzhledem k charakteru nepřítele je ten respawn docela logický.

Samotné podání hry a příběhu tohle všechno vynahrazuje. Seriálové pojetí. Gradace na konci každé epizody, která je zakončená skvělou písničkou. Je to hodně akční, ale taky hodně zábavné. Tady se Remedy nezapřou. Tohle prostě umí. Skvělý nápad se světlem, s baterkou a svítícími zbraněmi. Ono není jen tak vytáhnout z nepřítele temnotu. Zvlášť při velké přesile to vyžaduje taktizování. A někdy je nejlepší prostě jen utéct. Což taky není zrovna jednoduché vzhledem k charakteru nepřítele.

Často jsem umíral, ale nikdy mě hra neotrávila natolik abych byl znechucený. Celou dobu je to skvělá zábava. Má to i slušnou herní dobu. Jen škoda, že se tvůrcům nepovedlo do příběhu narvat víc citů. Jako to umí třeba Japonci. Tohle není survival. Je to výborná akční hra se skvělou atmosférou, fantasticky padnoucí hudbou a otevřeným koncem. Tak honem, prosil bych ještě.

5.2.2015: Po rozležení mých vzpomínek na tuto hru, musím trochu přitlačit z hodnocením.

Odehráno: 20 hodin
Achievements: 44/67

Pro: fantasticky padnoucí hudba, atmosféra, zábavná akce, světelné zbraně, netradiční seriálové pojetí, celková dynamika

Proti: někdy příliš akční, respawn na příliš mnoho místech

+37 +38 −1
  • PC 90
"And now to see your love set free
You will need the witch's cabin key
Find the lady of the light gone mad with the night
That's how you reshape destiny"
-Brothers Anderson

Alan Wake je neuvěřitelně mystická hra. A nejen to, ona si tento titul udrží celou dobu. Myslím, že jistých stran je tato hra malinko podhodnocena kvůli tomu, že v sobě neměla pár věcí, které hráči čekali. Třeba otevřený svět. Já do toho s tímto vědomím ale nešel a musím říct, že si tu hru ani tak nedokážu představit.

Samozřejmě, že největším kladem a triumfem je tady příběh. Připoutá vás k monitoru, téměř doslova, kdyby nebyli horké letní dny, a můj tehdy ještě slaboučký procesor by se neškvařil, myslím, že bych to v kuse dohrál za dva dny. Takhle jsem dohrál jednu epizodu za den a i tak to bylo neuvěřitelně mučivé. Pokud vás hra chytne už na začátku, někde uprostřed omdlíte se záplavy endorfinů a na úplném konci dostanete infarkt. Celý scénář této hry by měli povinné číst studenti na univerzitách jak vytvořit něco dokonalého. Najde se málo her kdy něco tak perfektně a logicky funguje. Myslím, že hledání stránek, vědět co se stane, a hádat jaký je vlastně zdroj toho všeho a co se celý zapomenutý týden dělo nevytvoří ve hře jediné hluché místo. A to vše doprovázeno opravdu sympatickým hrdinou.

Akční, bojová stránka hry je občas s části horrorová, jindy díky temným kecálkům i docela zábavná, ale někdy jednoduchá. Abych byl ale fér, je fakt, že dle mého jsou některé stránky které lze najít jen na nejvyšší obtížnost schované tam, kde na vás utočí tuny nepřátel a vy raději proběhnete než s nimi bojovat..až to budu hrát po třetí, a budu prohledávat každý kout, asi mi to tak snadné nepřijde

Grafika je odvážím se říct lehce nadprůměrná, a asi nejlépe se pracuje s mimikou lidí a tvářemi. Ovládání je...řekněme, že kontroverzní, já si na něj ale během prologu docela dobře zvyknul.

O této hře bych bych mohl psát hodiny a hodiny, problém je, že komentář o tomhle být nemá, důležité je...Zahrajte si tuhle hru, ona za to naprosto stojí, víc než kterákoliv jiná.

Pro: Příběh, Hudba, Alan je prostě sympaťák

Proti: Bug "prázdného světa" hra nereaguje na podněty. Stalo se asi dvakrát.

+12
  • PC 80
Alan Wake prej představuje novou generaci herních hororů - tak sem si to nemoch nechat ujít!

Graficky pecka i zvukově zdařilé, dabing profesionální (EN), dobrá muzika – audiovizuálně vymazlená záležitost. Prim zde však hraje příběh a nikoho asi nepřekvapí, že je hutnej jako prase. Děj se točí okolo knihy, jejíž netradiční vznik zapříčiní spoustu dalších událostí. Celkem jsem hltal každou nalezenou stránku, dvakrát mě i jemně zamrazilo v zádech. Jak se píše v popisu, atmosféra maloměsta opravdu ze začátku mírně připomíná Twin Peaks, ale s kvalitami tohoto kultovního seriálu se zde vyobrazené plytké maloměsto nemůže rovnat, myslím si. Děj hry se ale nedá jinak než pochválit a dokonce 2 nastavující epizody nebyly taktéž úplně OutOfGame, překvapivě.

Nevím, jestli je to náhoda, ale děj hry mi HROZNĚ připomínal památnej film Šílenství (u mě TOP5) od mýho koně - Johna Carpentera. Rozdíl spočívá ve skutečnosti, že hlavním protagonistou není sám spisovatel Sutter Cane jako zde (údajně je předlohou Canea sám Stephen King), ale agent, jež ho má vypátrat. Jelikož se jedná o film z roku 1995, nemohlo mě nenapadnout, že se tady Sam Lake trochu inspiroval. Kdo jste tenhle film neviděli, silně doporučuju.

Hra samotná tak jednak vypráví příběh - řekněme denní pasáže - a v noci spíš bojujem. Boje nejsou až tak špatný, ale pořád stejný. Už mě potom prostě nebavilo jít lesem v tupém očekávání, že se za mnou respawnou 3 borečci se sekarama. To se totiž dělo furt, bez varování, bez možnosti nějak tomu předejít. Přestože nebylo až tak těžký je dostat, už mě ubíjel vzorec tohodle útoku, kterej se neměnil, jen toho chlapíci víc vydrželi. Nutnost osvítit baterkou nepřítele je originální, ale nedotažená: Baterie ve svítilně je nutno měnit každých 5-10 vteřin provozu – to jsem moc nepochopil, proč to. Oheň – tedy primární zdroj světla zde využívat nijak nemůžem! Občasná projížďka autem je příjemným zpestřením, nicméně jedná se o krátké úseky k tomu určené – nic ve smyslu zajedu se někam podívat, nebo vyberu si, jestli vpravo nebo vlevo. Jak by se dalo využít zaparkovanýho auta se zaplýma dálkovýma světlama nemusím jistě nikomu vysvětlovat.
Celkově mi z gameplaye vychází příliš repetivní hektická akce s odnikud se zjevujícími nepřáteli jeichž těla ihned mizí a to v té nejlineárnější formě jakou si lze představit. Tyhle pasáže mě teda moc nenaplňovaly.

Celkově nelze Alanu Wakovi upřít skvělé audiovizuální zpracování, ani skvěle podanej napínavej příběh. Lze však namítnout, že něco takovýho už tu bylo a já osobně, jak nastiňuju výše, zde nacházím až ostudnou inspiraci. Akční prvek hry mi ovšem nenabídnul nic než plytkou výplň mezi událostmi děje, bohužel.

80%

Pro: Grafika, zvuky, muzika, příběh

Proti: Linearita, akční pasáže, repetivnost

+20
  • PC 90
Mokrý sen každého pařmena/pařmenky a fanouška/fanynky hororů Stephena Kinga. Jako kdyby to psal sám mistr hororu. Tedy skoro. Je to přecijen hra, navíc pojednávající jen o jedné hlavní postavě. Ne, že by King neuměl napsat knihu jen o jedné osobě (viz Geraldova hra), ale daleko více vynikají delší a komplikovanější příběhy, kde rozepisuje osobnosti a pocity více jednotlivých postav (Pod kupolí). Remedy nás vezmou do "západní" Nové Anglie (Oregon), která je trošku víc hornatá a taková... opuštěnější a depresivnější - přesto ve dne nádherná. Přostředí a jednotlivé lokace se podařilo autorům téměř okopírovat. S. King sám popisuje svou tvorbu jako vymazání hranic mezi fantazií a realitou, kdy i prostý nesmysl se může stát skutečností. Zlo tu představuje tma, světlo je dobré - nejstarší otřepané klišé, ale Remedy zkusili po vzoru Kinga, aby se obojí stalo více skutečným, téměř hmatatelným.

Tempo hry se zpočátku trochu nepříjemně houpe. Poměrně intenzivní příběhové pasáže střídají ty akční možná trochu hrubě, ale dynamika akce a způsob vypořádávání se s nepřáteli je originální, jednoduchý a zábavný - světlem vyhnat "tmu" a zaplátovat olovem. Funguje to dobře, až do konce hry mě to neomrzelo. Arzenál zbraní je ideálně obsáhlý (revolver, puška/brokovnice (dvouhlaveň nebo opakovačka), signální pistole a světlice s oslepovacím granátem), včetně arzenálu vašich pochodní na baterky (celkem 4 druhy, rozdělené podle intenzity světla a výdrže baterie). Psát o AI je tu trochu mimo mísu. Jste sám a nepřátel je vždy víc, jdou přímo po vás a jediné co je zdrží nebo zažene je světlo. Tady AI ani není potřeba, přesto jsou přestřelky výzvou. Trochu slabší je vytváření umělých situací na některých místech ve hře - nemáte světlo a na vás se hrnou haldy bručounů. Trocha cviku ale i z takových situací udělá zábavu. Nesnášel jsem souboje s obří stavební technikou, nakonec jsem si je zamiloval. V posledních dvou bonusových epizodách se tohle střídání zlepší, přestřekly jsou kratší ale častější. V poslední epizodě se kloubí vyprávění příběhu s akcí - doslova. Posvícením na plovoucí text (jakoby z knihy) "přivoláte" do světa/snu něco na pomoc, stejně jako můžete stejným způsobem přivolat různé vzpomínky.

Příběh hraje prim, rozdělení do šesti epizod se shrnutím té předchozí na začátku každé nové může někomu připadat zbytečné, vytvářelo ale příjemné pauzy na srovnání si toho, co vše se zatím odehrálo. Zápletka je promyšlená a má hloubku, balancuje mezi snem a realitou, do toho míchaná se zhmotněním některých lidských představ á la S. King (co Alan napíše, je skutečné, atd.). Ke konci příběh tak moc negraduje, jen se pomalu zvyšuje tempo a závěr základní hry dává dostatečné vysvětlení k celému příběhu (i když jsem to napoprvé ne zcela pobral x)). To pravé vyvrcholení přináší bonusové epizody (The Signal a The Writer). Tady už je to opravdu orgasmus a smekám klobouk před Remedy (a Samem Lakem) za jejich mistrovství. A ne, nepřeháním, pokud hru vyloženě nesnášíte anebo ji považujete za propadák, poslední dvě epizody si budete maximálně užívat.

Hra má velice silnou atmosféru, má poutavý a promyšlený příběh, má stylovou grafiku a design, má velmi dobrou akční složku, má originalitu (navzdory inspiraci)... Takhle vypadá dobře odvedená práce.
+19
  • PC 80
První věc, která se mi vybavila při hraní Alana Wakea, byla Městečko Twin Peaks. Je na tom ale stejně z hlediska kvality? Zkráceně: ano, je!

Grafický kabát, který je v plné kráse předveden už od prvních vteřin hry, je prostě fantastický. Sluší to v něm jak impozantním exteriérům, tak i detailně propracovaným interiérům. Celé městečko působí velmi živě a v mnoha případech také vyloženě filmově. Speciální pochvalu si zaslouží periodicky padající temnota, která předznamenává boj. Ta hra stínů je prostě úžasná. V kombinaci s neméně povedenou (velmi atmosferickou) zvukovou kulisou jsou chvíle trávené v městečku a jeho okolí opravdovým zážitkem.

Nejdůležitější ze všeho ale není audiovizuální zpracování. To, čím Alan Wake s přehledem natrhává zadky i o několik let mladším hrám, je propracovaný příběh, postavy, které mají charakter a blíže nespecifikovatelná atmosféra, kterou jsem konkrétně já zažil pouze jednou - u sledování Městečka Twin Peaks.

Mám prostě zatraceně rád ten pocit, když nevím, co se děje, a dopředu mě nežene hon za co nejvyšším skóre nebo nejlepší zbraní, ale posedlost tím, že chci všemu přijít na kloub. A to se povedlo. Nevídaný epizodický styl vyprávění ještě prapodivným způsobem umocňuje veškeré zážitky, a krátké retrospektivní průstřihy stylem "in previous episode of Alan Wake" jsou k nezaplacení, když není čas hru dohrát na jeden (dlouhý) zátah. Stránky rukopisu jsou potom vedle precizně vymyšlených příběhových detailů třešničkou na pomyslném dortu excelentního storytellingu.

Jediné, co hru v mých očich poněkud sráží, jsou zpočátku zábavné, ke konci však celkem frustrující akční pasáže. Jejich styl je zábavný, filmové uhýbání hrozícím ranám také, ale počet nepřátel je někdy až moc velký a neustálé umírání pak silně kazí zážitek z největšího trumfu hry, tedy příběhu.

Alan Wake je dobrodružná mysteriózní detektivka zavánějící hororem, akcí a v některých případech i komedií. Přestože jsem pointu příběhu pravděpodobně nepochopil, mohu s klidem v duší říci, že je to velmi dobře osvětlená místnost v temnotě. Doslova.

Pro: Mysteriózní příběh, o kterém je nutné přemýšlet, audiovizuální zpracování, propracované postavy, filmovost

Proti: Některé akční pasáže

+33
  • PC 90
“My name´s Alan Wake… and I am a writer”… Alan Wake je vynikající akční hororový titul, jehož dynamice a zábavnosti jednoduše nemám co vyčíst. Snad jen (ale to je zcela můj problém), že je hra postavená téměř výhradně na akci. Ta je ovšem tak vyvážená (v tom smyslu, že žádný boss není zase takový tvrďák, jak se tváří), že mi to vlastně ani příliš nevadilo. Princip boje, tedy taktika spočívající nejprve v intenzivní fototerapii výkoným zářičem, následovaná přesně dávkovanými pilulemi olova, je nadmíru účinná a originální, do konce hry jsem si s tímto vystačil a nikdy se nenudil.

Příběh odsýpá bleskurychle, poutavé animačky téměř filmové kvality Vás nekompromisně vtáhnou do děje. Rovněž dialogy jsou povšechně silnou stránkou hry. Postavy rozhodně nepůsobí ploše. Herní svět je překrásně zpracovaný. Vybavuji si např. romantické přelety nad horami a údolími nebo samotné Cauldron lake s okolními horami, které působí opravdu majestátně (téměř jako ve Skyrimu).

Jen škoda, že jednotlivé lokace nejsou navzájem propojené a není tudíž více volnosti. Hra prý původně měla hráči dát více volnosti, ale z nějakého důvodu došlo ke změnám a zredukování. Díky tomu se bohužel volně neprojdeme např. v městečku Brightfalls, což je škoda.

Dalším plusem je seriálové dělení do kapitol, takže na začátku vždy jako první uslyšíte “Previously on Alan Wake” načež následuje rekapitulace dříve prožitého. Elegantní to způsob jak udržet pozornost hráče. A že hra vůbec není krátká… jsem sice nefalšovaný herní lenochod (kam pořád spěchat, no ne?), takže mi prakticky každá hra přijde minimálně dvojnásobného rozsahu, ale v případě Alana Wakea jsem trochu přitvrdil (všudypřítomná temnota ovíjející se Alanovi kolem kotníků a dýchající mu na krk dodá naléhavosti… přece ho v tom, chudáka, nenechám). V souvislosti s tím mě napadá, že bych asi hře měl ubrat pár bodů za to, že se stala hlavní příčinou mé cílevědomé prokrastinace v minulém zkouškovém, ale nemám to srdce. :P (ironická vložka, pozn. autora)

Teď malá poznámka k hudbě. Na konci každé kapitoly se dočkáme závěrečné skladby, kterou jistě (z úcty k autorům, kteří Vám tak krásně příběh naservírovali) nepřeskočíte. Kromě toho jsou skladby výborně vybrané a dokreslují celkovou atmosféru. Píseň The Poet and The Muse by jistě mohla sloužit jako titulní skladba celé hry.

“…so yes, it began with a dream” …a samotný příběh? Zde bych nejprve rád podotknul, že Alana Wakea bych si snadno dokázal představit jako film. Pravda, možná by se jednalo jen o další přeplácané béčko, kdo ví. Ovšem netřeba zmiňovat, že co by ve filmu asi nefungovalo, hře ani v nejmenším neškodí.

Zpět k příběhu… budu upřímný, občas mi chyběla poněkud syrovější, hororovější a autentičtější atmosféra. Asi to bude znít divně, ale hra, dle mého názoru, působí na horor příliš… normálně. Snaží se sice působit temně (a kolikrát se jí to i daří), nicméně je stále patrný záměr autorů, jakási logika a uměřenost. Abych citoval úvod hry: “Stephen King once wrote, that nightmares exist outside of logic… There can be no explanation and there should not be one.” Toto bohužel není zrovna pravidlo, kterým by se autoři řídili, ač se o to snaží. Skutečné umění hororu spočívá, dle mého názoru, ve vytvoření dojmu naprostého a bezuzdného šílenství až jakési bestiality, nad kterou není možné získat kontrolu, a která nedává smysl. V tom spočívá genialita filmů Davida Lynche či, vrátíme-li se do herního světa, Silent Hillu (už to začíná být klišé, vím :D). Divák/hráč je hozen do prostředí hry/filmu a autoři se s ním nemazlí, na nic si nehrají a je jim jakoby jedno, že to nedává smysl. Tohoto pocitu se v AW nedočkáme. Výše zmíněný odstavec ale nepovažujte za kritiku hry, je to spíše polemika na téma: “podstata hororu”.

“Find the lady of the light gone mad with the night…” Vadí ale vůbec výše zmíněné aspekty hře samotné? V podstatě ne, hra totiž stojí na více základech než jen na hororových prvcích. Sice jsem se lehkého béčkového dojmu zcela nezbavil, ale i přesto souboj nadpřirozených sil a hlavního hrdiny “bojovníka světla” ( pojem Champion of light byl použit až AW: American Nigthmare) působí vskutku poeticky, na čemž má výrazný podíl výše zmíněná skladba The Poet and The Muse.

Tímto se oficiálně přestávám rýpat v detailech. Na závěr bych rád hru doporučil nejen hororovým nadšencům, ale i ostatním hráčům stojícím o kvalitně odvyprávěný příběh a prvotřídní herní zážitek.

Rada na závěr: Ocitnete-li se v okamžicích, kdy se na Vás ze všech stran bude sápat temnota a její noshledové, nezapomeňte si na ni pořádně posvítit, protože: “That's how you reshape destiny” :)

P.S. Malé bezvýznamé plus za fascinující moudra TT (temných týpků). O jedno se zde ještě podělím: There are 65 billion cows and pigs in the world. No řekněte, věděli jste to? :D

Pro: grafika, herní svět, závěrečné skladby, dialogy, vyváženost akce

Proti: příliš akce, lineárnost, málo volného pohybu

+28 +29 −1
  • PC 90
Alana Wakea jsem sledoval už od roku 2005, kdy byl studiem Remedy na E3 oficiálně ohlášen. Hra si prošla trnitým vývojem, ale nakonec přeci jen vyšla. K mému neblahému zjištění však můj PC na její HW požadavky ne zcela stačil, což mě pochopitelně dost rozhodilo vzhledem k tomu, že jsem od dob prvního ohlášení obměnil PC již dvakrát. Až po takřka dvou letech od vydání jsem si všiml, že tvůrci přidali s patchem do menu položku „přímé zaměřování“, což není nic jiného, než možnost zapnout či vypnout akceleraci myši. Pro slabší sestavy je tato položka zásadní, protože s nižším framerate se hra stává neovladatelnou.

Co mě asi mrzelo nejvíce, je fakt, že tvůrci vyškrtli veškeré openworld prvky hry a Alan Wake je čistě lineární záležitost. Už od prvních videí jsem se těšil, až se vydám na průzkum malého horského městečka a okolních lesů. Podobná prostředí mě totiž lákají mnohem více, než jakákoli města, která známe z většiny sandboxových her. A k tomu se tvůrci hry bohužel (nebo bohudík?) neodvážili. Na druhou stranu jsem rád, že si Remedy neukousli příliš velké sousto a opět jsem dostal po všech směrech vyladěnou hru.

Na hře hodně oceňuju fakt, že se snaží odbourávat moderní prvky, které zkušenějších hráčům moc nevoní. Prostředí, ač lineární, je poměrně rozlehlé. Netrpěl jsem klaustrofobickými pocity a rozhodně bylo co prozkoumávat a bylo kam zahnout. Hra zbytečně nežene hráče vpřed a nechá ho si užívat si pěkné grafiky a krásného prostředí. Po dlouhé době jsem rovněž zažil možnost zabít se pádem z výšky, neviditelných stěn je ve hře minimum. I souboje jsou hodně věcí, ale rozhodně ne jednoduché. První momenty v Bright Falls jsou přímo božské. Na Remedy se mi líbí, že do svých her rádi umisťují množství interaktivních míst a nezapomínají na všemožné easter eggy a popkulturní odkazy. V případě Alana Wakea jsou to zejména odkazy na známá hororová díla či předchozí Remedy hry.

Mezi největší klady rozhodně řadím příběh. Už od začátku vtáhne svým filmovým dějem a zajímavě napsanou hlavní postavou. Jsem rád, že si můžu zahrát hry i za někoho jiného, než jen za nakorbené vesmírné mariňáky. Upřímně, komu se tyhle postavy už nezajídají? Alan Wake je úplně obyčejný chlápek, žádný nesmrtelný superhrdina. A je to cítit jak na jeho charakteru a jeho úporném boji proti Temnotě, tak na samotném gameplayi. Rozdělení děje na epizody hře jenom prospívá. Při každém „Previously on Alan Wake“ jsem nadšením doslova nadskočil.

Soubojový systém „osviť a zastřel“ mě bavil až do konce, i když s blížícím se závěrem jsem měl pocit, že tvůrci mohli s počty nepřátel trochu ubrat. Ne že by mě souboje v pozdější fázi nebavily, ale mnohem více jsem si užíval „klidné“ příběhové pasáže. Výtku bych směřoval k nevyvážené obtížnosti. Zatímco někdy projíždíte hrou jako nůž máslem, někdy naopak na hráče tvůrci chrlí velké hromady nepřátel a checkpoint je v nedohlednu. Mimochodem, použití světla jako checkpointu mi přijde super. Adrenalinových úniků ke vzdálenému světýlku temným lesem plným přízraků jsem si užil habaděj. A že to není žádná sranda. Alan rozhodně není žádný sportovec. Velmi mě překvapila délka hry. Herní doba nad 20 hodin se u akční hry dnes už jen tak nevidí.

Na závěr musím ještě vyzdvihnout přítomnost Poets of the Fall, výborné kapely, kterou většina hráčů zná díky předchozí hře od Remedy - Max Payne, pro kterou tato skupina složila titulní píseň Late Goodbye. Krom PotF ale hra obsahuje řadu jiných výborných písní a v ničem nezaostává ani vlastní orchestriální soundtrack.

Abych svůj, tentokrát trochu delší, komentář nějak zakončil. Jsem si vědom, že mi moje nadšení ze hry trochu brání hledat chyby. Hra na mě ale působila natolik poctivě, že k tomu jednoduše nemám potřebu. Už se velice těším, co nám Remedy přinesou příště.

It’s not a lake, it’s an ocean.

Pro: ATMOSFÉRA, prostředí Bright Falls, chytlavý příběh a věrohodně napsané postavy, uvěřitelnost, originální souboje, epizodické vyprávění, množství odkazů a easter eggů, hudba

Proti: mizerná optimalizace světelných efektů a mlhy (oboje na mojí obstarožní sestavě rapidně snižuje framerate), místy nevyvážená obtížnost

+39
  • PC 90
Táto hra ma dostala hneď, ako som začal hrať. Atmosféricky sa vyrovná napínavým trhákom od Stephena Kinga, ba dokonca to celé aj vo mne toho Kinga nejak evokuje. Hudba a efekty sú proste na vysokej úrovni a verte mi, že keď Vám začne nejaká hudba liezť poza chrbát, tiene sa nebudú báť plaziť pozĺdž ne. Pokiaľ milujete napínavé a hororové píbehy či už ste vášnivý čitateľ a hier sa dotknete len sporadicky - toto si určite nenechajte usjť!

Pro: - atmosféra, hudba a zvukové efekty, málo nábojov a málo bateriek :)

Proti: - objektívne ani subjektívne asi nič

+11
  • PC 90
Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.

Pro: Stephen King

Proti: drobnosti, které neubírají z celkového dojmu

+47 +48 −1