Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@Phoenix (24.04.2020 23:52): Sčasti už asi rozumiem, ale nemyslím si, že záver za High Chaos je z princípu menej uspokojujúci. Oba konce sú v súlade s tým, koľko mŕtvol za sebou hráč necháva za mňa je úplne logické, že ak Corvo zabíja každého na počkanie, v záverečnej misii musí čeliť početnejšej obrane, pretože jeho nepriatelia sú strachom bez seba. Autori mohli pokojne zvoliť jednoduchšiu cestu bez výraznejších následkov, ale pripadá mi nezmyselné, aby som im vyčítal že hrateľnosť priamo prepojili s príbehom.

Je síce pravdou, že v konečnom dôsledku kanonický Low Chaos, pretože z niečoho museli vychádzať, ale.. kde presne ťa hra tlačí do hrania týmto štýlom? Oni autori niekde vyložene tvrdili, že hrať na High Chaos je nesprávne? Pri tomto tvrdení si navyše predstavím skôr titul, ktorý sa ti snaží vnútiť isté mechaniky, ktoré sú evidentne nedomyslené, či rovno nezábavné. Ako napríklad až komické stealth vložky v novom Call of Cthulhu.

@AlieN (25.04.2020 00:10): +1
@Phoenix (24.04.2020 23:52): "A proto ve hře hraje takovou roli High/Low chaos, a to včetně změn, které se promítají do samotného herního protředí."

Um, koncept role play je pro tebe novinka? Hraješ jak chceš, a prostředí na tebe reaguje - jak by sis to představoval jinak? Deus Ex také vyčítáš že když hraješ stealth, tak Paul umře, protože se s ním neprostřílíš z hotelu?
@M.a.t.t. (24.04.2020 23:36): První Deus Ex jsem hrál napoprvé stealth stylem ... a většinou při každém dalším dohrání také, asi jen jednou jsem jej hrál Rambo stylem. Do stealth stylu počítám likvidaci techniky, nezabíjím lidi (ani MIB). První Deus Ex naopak podle mého funguje stealth stylem výrazně lépe než akčním, střelba a chování AI v přestřelkách v něm není zdaleka na úrovni soudobých FPS (kdyby byla, tak se ji nesnaží kdejaká reedice nebo mod opravit). U nových dílů je podle mého celkem jedno, jak je člověk hraje, u stealth ani střelby jsem si žádných podstatných problémů nevšiml.

"môžeš si zvoliť spôsob, aký chceš a hra ťa do žiadneho z nich nasilu netlačí."

A proto ve hře hraje takovou roli High/Low chaos, a to včetně změn, které se promítají do samotného herního protředí.

Let's agree to disagree.
@Phoenix (24.04.2020 23:26): Práve prvý Deus Ex podľa mňa fungue stealth spôsobom o poznanie horšie ako spôsobom akčným a novšie diely sú naopak citeľne viac dizajnované na stealth, akokoľvek sa z nich autori snažili cez trailery robiť niečo iné (a nie, pocit zo streľby skutočne tam nie je tak dobrý, ako v klasickej FPS)

A inak som asi stále nepochopil, čo ti vlastne prekáža, pretože viď to čo odznelo nižšie - môžeš si zvoliť spôsob, aký chceš a hra ťa do žiadneho z nich nasilu netlačí. Ak máš pocit, že áno, tak sme asi hrali inú hru.
@M.a.t.t. (24.04.2020 23:04): Rozumím. Hra dá člověku vybrat, jestli bude hrát stylem Rambo nebo stylem Thief, zcela jednoznačně dá současně najevo, který způsob hraní je ten správný ... a je to současně naprosto logické a designérský klad.

Jakože opravdu ne, zrovna tohle je třeba v sérii Deus Ex asi tak stokrát lepší, o takovém Prey ani nemluvě.
@AlieN (24.04.2020 22:07): Mně jako příběhovému hráči, co hraje hry většinou jednou vadilo, že to ovlivňuje konec. Jinak bych asi stejně jako v Hitmanovi volil kombinaci.
@AlieN (24.04.2020 22:37): To je inak presne dôvod, prečo mňa osobne Dishonored nebaví hrať čisto Rambo štýlom. Koniec prichádza veľmi skoro a viď čo si uviedol nižšie, týmto spôsobom sa hráč taktiež dobrovoľne zbaví istej porcie obsahu. Obecne sa určite zhodneme na tom, že vyčítať Dishonored, že funguje kvalitne v oboch rovinách (pričom hráč si môže zvoliť, ktorú chce) je nezmysel.

@rikuhahl (24.04.2020 22:30): O to práve ide, že Dishonored má na rozdiel od hoci aj spomínaného Thiefa naozaj prepracovanú a zábavnú súbojovú zložku. No rovnako prepracovaný je aj stealth, hoci sa hra potýka s klasickými problémami tohto žánru, ako že si ťa nepriatelia mýlia v diaľke za krysy a tak :) Lenže niečo podobné mi vlastne ani nenapadlo kritizovať, pretože pri realisticky spracovanom stealthe by protivník musel vyvolať alarm okamžite ako uvidí niečo podozrivé v diaľke, alebo ako by zistil, že na danom mieste chýba jeho kolega. A to by, trúfam si povedať, neprišlo takmer nikomu zábavné.
@M.a.t.t. (24.04.2020 22:22): Já měl průchodů několik, většinou právě tak že začínám misi jako stealth, ale když udělám chybu, nebo jsem u nějakého opravdu nepříjemného místa a stealth cesta by byla na dlouho, tak plynule přejdu do likvidování svědků. A jednou jsem jel čistě rambo styl, to se pak celá hra smrskne asi na 3-4 hodiny.
@AlieN (24.04.2020 22:07): @M.a.t.t. (24.04.2020 22:22): to jsem zvědav, o co jsem jako hráč, který tu nikoho nezabil, ba ani nebyl nikdy spatřen, přišel. Pár masakrů jsem si před loadem zkusil, líbilo se mi různé oddělování hlav a končetin, ale ne zas tolik, abych to tak hrál, ale je pravda, že vlastně vůbec neznám ty různé zabijácké schopnosti. No, někdy ten způsob s chaosem zkusit musim ;)
@Phoenix (24.04.2020 19:25): Dishonored taky ne. Je to jen tvůj hodně vychtěný pocit, podívej se na trailery - ve všech se zvesela masakruje. Že jsou ve hře i achievementy za 0 zabití vůbec nic neznamená.

Co ti vlastně vadí? Že máš možnosti navíc, které ti obyčejné akce nenabízí? Nebo obyčejné stealth hry? Právě ta kombinace obojího je na Dishonored to nejgeniálnější, hrát jen na okamžité zabíjení všeho co se pohne je právě tak hru vyklešťující, jako hrát na čisté stealth.
@Crash (24.04.2020 07:27): jj, jeden z hlavních problémů, který mám s Dishonored. Hra se tváří, že je ohromně stealth, jenomže člověk tak přijde o většinu herních mechanizmů a tím i zábavy. Naopak first person stealth ikona Thief (kterého se Dishonored zdánlivě snaží kopírovat) nikdy nestál z hlediska zábavnosti na bojích proti živým nepřátelům.
Škoda, že jako stealth hra je to tak casual. I na nejtěžší obtížnost, s vypnutými ukazateli a používáním jen základní schopnosti až příliš snadné.
Tak jsem se k tomu zase po roce vrátila a Lady Boyle byla první mise, která mě opravdu bavila. Teď už to do konce asi zase bude jen stereotypní řezačka. Budu si zase někdy muset dát znovu dvojku, abych si zpravila chuť. :D
@John Mirra (30.09.2018 09:42): Atmošku bych tam raději viděl víc do temna, ponura. Na mě to bylo až příliš dětsky a naivně podaný, chyběl nějaký wow moment, ale řekl bych, že se to s DLC zlepší, co jsem zatím měl možnost rozehrát Knife of Dunwall viz. rozpáraná velryba na jatkách a jiné druhy nepřátel.
Dohráno, okomentováno, ohodnoceno. Díky poutavému příběhu a vypnutí toho HUDu se z Dishonored stal opravdu vynikající zážitek a mé úvodní obavy se rozplynuly. Kdybych chtěl, našel bych tam celou řadu nedostatků od chabé AI, dětsky naivní postavy či sem tam nudné pasáže, ale příběh, celkově poutavé prostředí a zábavnost to zdaleka vyváží, respektive převáží. K dokonalosti chyběla pořádná atmosféra, více dospělácký nádech a nějaký opravdu emotivní moment. Jsem zvědav na dvojku a Death of the Outsider.
@Sadako (23.08.2018 01:15): Ona ta navigační šipka sice předem neznamená, že po ní tupě půjdeš, ale je to prostě berlička, která udržuje hráče v takové té umělé jistotě, že jdeš správným směrem. Jako když v autě jedeš podle navigace, namlouváš si, jak to máš jen pro kontrolu a při tom jí čekuješ každé dvě minuty a když dorazíš do cíle, vůbec netušíš, kudy si jel. Neodsuzuju to, jen ten zážitek je dle mého názoru ochuzen o náhody, chyby a z nich pramenící zážitky, které mohou být jak veselé, tak smutné. Dneska chtěj lidi zažívat jen to veselé a jedou na jistotu ve všem, co dělají. Chyba. Každé zjednodušení v dnešní době pramení z lidské pohodlnosti a je to vidět i v těhle tříačkových hrách. Ale což, každý ať si hoví podle svého.

Hraním stylem "zabiju všechno co se hýbe" tak trošku ignoruješ různé možnosti taktičtějšího postupu a hraješ to tak spíš jako klasickou střílečku, ale nedivím se Ti, když to funguje. Já to tak mám taky a řadové stráže prostě mlátím, střílím, řežu hlava nehlava. Občas někoho uspím, ale to spíš jen protože mi dojdou smrtelný nástroje. To, že si zahrála prvního Thiefa na tu nejvyšší obtížnost je úctyhodné a smekám klobouček. To byly hry ještě těžký i na normální obtížnost, kór tahle zlodějská. Ale když jsem viděl bráchu, jak takhle trpělivě toho Thiefa mastí taky, nebo jak si dává Commandos ke svačině, tak jsem jen žasnul, protože jinak je to nejnetrpělivější člověk na světě co chce všechno hned. Holt každý se chová v různé situaci a v různém životním cyklu různě.
@Tarhiel (23.08.2018 15:17): Hrála jsem ho kdysi, teď bych to asi zahodila rovnou. Stealth mě sere, radši jedu jak parniválec. Vlastně mě trochu bavil akorát v Dishonored, bylo zábavné uspávat lidi a přenášet je z místa na místo a předstatovat si Oh shit, co jsem to včera fetoval, kde to sakra jsem? probuzení.
Jinak se mu pečlivě vyhýbám, ostatně např. v takovém Secret World mezi moje nejneoblíbenější mise spadají vesměs ty stealthovací, které nejde ojebat přes bruteforce/corpserunning.
@Sadako (23.08.2018 13:53): Ak nehrávaš stealth, tak dať pôvodných Thiefov na Master je samovražda - menia sa obhliadkové trasy stráží, je ich viac, a sú viac citliví na zvuk + všetky, aj nepovinné úlohy, sú na najťažšej úrovni povinné. To by som odporučil jedine niekomu, kto už hru aspoň raz prešiel a vie, do čoho ide.

Ak to bola Tvoja prvá stealth hra, verím, že to bolo nepríjemné a určite by som sa takto so žánrom nezoznamoval :)
@Tarhiel (23.08.2018 08:38): Nope, hrála jsem prvního Thiefa a pak Metal Age, nejspíš dohráno z čiré zuřivosti. Od té doby moc nedělám stealth. Nového jsem ještě ani neviděla a moc mě neláká, on by to za mě nebyl ani tak Thief jako spíš Murderer.
@Vodny (22.08.2018 23:36): Eh. Já ani se zapnutou navigací nechodím tupě za šipkou, všude vlezu a sleduju prostředí, ovšem potěší mě, když mám jasně napsáno, kde je ten quest. Bloudění a slepé uličky si schovávám do jiných her, které k tomu mají uzpůsobený design a používají jiný styl vyprávění, v Dishonored by mě to neuvěřitelně sralo.

A to, že je hra těžší nevnímám třeba defaultně vůbec jako klad. Obtížnost jako motivátor mě tankuje jak kde a jak v čem, v Dishonored vůbec - hrála jsem to vždycky na nejlehčí, své polínko utrpení jsem si odbyla s Thiefem dohraným na Master a stačilo.
A ještě jednou zdůrazním pro všechny, co Dishonored dohráli s těma zapnutýma pomůckama (navigace, ikonky). Zkuste si to znovu se vším povypínaným. Nejenom, že hra tím pádem bude těžší, ale mnohem víc začnete vnímat celé prostředí, protože už nepůjdete tupě za šipkou, nebudete mít tu stoprocentní jistotu, že to co děláte, je "ideální" způsob poměru čas/efektivita strávený ve hře a tak nějak si to celé užijete mnohem víc. Přirovnal bych to a teď mi dovolte přehánět, ke štípání dřeva sekyrou a štípaním přes to ukrutně efektivní štípací zařízení, bez kterýho se už v dnešní době přeci žádný líný chatař neobejde. Výsledek je sice stejný a dosáhnete ho rychleji, ale mozoly a svaly vám narostou jen z tý sekyry.
@Sadako (22.08.2018 04:19): Spíš jsem to myslel tak, že drtivá většina hráčů o tom ani nebude vědět, prostě se k tomu v menu neprokliká, jako např. já. Do obtížnosti by to šlo implementovat velmi lehce, jsou to jen nadefinované parametry a když bys spustil hardcore/realism režim, prostě by ty ukazatele byly vypnutý, nic víc.

@MCZ (22.08.2018 15:26): To mluvení hlavního hrdiny je věc názoru a chuti. Nejsem snad nějaká anomálie, která to má ráda po svém, je nás tady evidentně víc. Stejně jako když koukám na filmy a mumlám si u nich, že to co ten či onen řekl je kravina nebo naopak nadšeně vyhrknu, zkrátka komentuju si to po svém, tak si dokážu i odpovídat a reagovat na NPC postavy, které se z úst mého hrdiny nedočkají ani hlásky. Já jsem Gordon Freeman, já jsem Corvo, já jsem Blazkowicz atd.

U té svobody pohybu a možnostech rozhodování jsem nesrovnával HL s Dishonored. Když něco kritizuju, tak to hned neznamená, že to srovnávám s jinou hrou, kterou mám rád. To, že sis u mě našel v profilu, že miluju sérii HL a teď "kydám hnůj" na Dishonored se nerovná tomu srovnání hratelnosti a level designu, svobody pohybu a rozhodování u těchto dvou her. Já moc dobře vím jakou hru teď hraju, je jen otázka, jak moc je v tom, v čem se prezentuje, dobrá. HL jako stoprocentně lineární koridorovka je skvělá záležitost bez přidaného balastu, co by rozptyloval od hraní. Je to taky mnohem jednodušší zážitek s minimem NPC postav, pokud se Barneymu a všem těm doktorům s jednou větu v jejich slovníku vůbec tak dá říkat. Naproti tomu Dishonored je mnohem příběhově bohatší zážitek s množstvím zajímavých postav s minulostí a možná i budoucností. Jen mi připadá, že hráč je tady nepřímo nucen dělat některý věci, který ačkoliv se jeví jako jeho svobodné rozhodnutí, tak jsou to fakticky jen předem připravené situace, které postrádají skutečný prvek náhody nebo nějaké improvizace. Všechny ty skripty různých událostí se spouští v jasně daný moment, což mi trochu kazí dojem z pobíhání po živoucím světě. Ale jasně, není to sandbox, tak proč se čílit. Mě spíš vadila ta jasně viditelná svoboda a když říkám vadila, mluvím v minulém čase. Takže na závěr Tě potěším tím, když to celé uzavřu a řeknu, že vypnutím všech těch berliček (hlavně navigace questu) se hratelnost a atmosféra výrazně zlepšila. Což už jsem ostatně zmiňoval v předchozím příspěvku.
Jsem si asi většinu těch ukazatelů nechal zapnutých (default), a i tak mi dohrání zabralo přes nějakých 25 hodin, protože mám potřebu prozkoumávat všechno možné atd. (plus jsem hrál na Low Chaos).

@Vodny (19.08.2018 23:36): Ne, že bych se chtěl k tomuto tématu tolik vracet, ale zkrátka pořád nechápu, co je realistického nebo vtahujícího na tom, když na hlavní postavu ostatní mluví a ona jen tupě čumí. Přeci jen hraješ určitou roli a pokud se ve hře vyskytují přátelské charaktery (ve smyslu, že se nejedná jen o terče), tak je implementace sociální interakce žádoucí. Krom toho zrovna v tomhle případě je třeba přístup Half-Life 2 naprosto pomýlený - ta svoboda, kterou ty vychvaluješ, tam vlastně vůbec není - celý příběh hry je předem nalajnovaný a jediná skutečná rozhodnutí, která v ní provádíš, je určování pořadí, v jakém likviduješ nepřátele. Tím ta "svoboda" začíná i končí. Hlavní charakter se vždy zachová stejně, vždy dojde ke stejnému výsledku. Všichni hráči hru dohrají naprosto stejně, tak jaképak "já"?

Dishonored vychází více z RPG, a byť je to hlavně akční/stealth hra, těch rozhodnutí tam provedeš docela dost - koneckonců v případě (téměř?) každého hlavního terče si můžeš vybrat, zda jej nelítostně podřízneš anebo objevíš lidštější způsob, jak jej odstavit. Vlastně nejen u hlavních terčů, ale u každého, kdo se ti postaví do cesty (banditi, nemocní, strážní) a hra to následně reflektuje a to nejen koncem, ale trochu i v průběhu. A ještě jednou, ty knížky většinou rozšiřují svět a byť jich je občas až trochu moc na jednom místě, jejich přečtením strávíš maximálně pár minut, nic hrozného. Občas v nich ale najdeš nějakou užitečnou informaci, která ti nějak pomůže - a nesnaž se mi tvrdit, že se ti to v realném životě nestává.

Jakože klidně si měj své preference, ale rozehrát hru, která to dělá alespoň trochu správně a následně ji za to peskovat, protože ji zjevně srovnáváš se hrou, která je pouhým tunelem bez jediné skutečné volby, mi zkrátka připadá postavené na hlavu.

Já bych ocenil, kdyby se Corvo mohl projevovat ještě více - vedle Bioshock Infinite, se kterým má Dishonored nemálo společného, v tomhle ohledu (scénář, postavy) hra trochu zaostává, přestože se mi jinak líbila mnohem více.