Just Cause 3 je poměrně jedinečný sandbox, který rozšiřuje možnosti druhého dílu o spoustu vylepšení, ale zachovává si i své neduhy, které dle mě k sérii už tak nějak patří.

Vylepšuje rozhodně grafickou a zvukovou stránku. Chvílemi jsem se jen kochal prostředím okolo sebe, a to i v dnešní době, neboť bylo zpracované moc pěkně, a prosluněný "ráj" je místy doslova okouzlující. S tím se pojí negativum chybějícího života - civilisté zde jsou, ale jen aby tu byli, jezdí, chodí, nic nedělají.

Destrukce prostředí je na mnohem lepší úrovni a nikdy mě nepřestalo bavit likvidovat mosty, po kterých se proháněly vlaky nebo auta. Vždy jsem zkoušel odpalovat jednotlivé části a se zadostiučením sledovat postupný rozpad mostu. Ale je mi jasné, že ta fyzika často výrazně pokulhává, zvláště když most visí na jednom pilíři a pak najednou vyskočí do vzduchu, aby padnul. Ale to je vlastně na té sérii tak super - ta nevyzpytatelnost a nelogičnost. A co teprve ten chaos na základnách.

Hratelnost je stereotypní, ale upřímně, nic víc od té série nežádám. Pro mě je to hodně fajn oddych, nad kterým nemusím přemýšlet. Prostě jdu jen do další lokace, všechno tam zničím a obsadím to a odemknu si nové a lepší možnosti.

Příběh je předvídatelný, cutscény většinou o ničem a celé je to tak prosté, ale zase je to něco spíše do počtu, aby se neřeklo. Na druhou stranu postavy Sheldona, Rica a Maria jsou prostě super. A ono ani ten záporák není zas tak špatný, jen mu chybí větší charisma. Sem tam občas se zasekne úkol při dobývání města, ale nic, co by nespravilo poodjet a vrátit se.

A vychytávky, které má Rico? Tak na ty je radost pohledět - ať už wingsuit, čelisti nebo obyčejné zbraně. Se vším je prostě sranda. A to platí i pro armádní či letecké dopravní prostředky. Příjemným bonusem je i pohodové ovládání vrtulníku. Jen to letadlo je chvílemi za trest.

Shrnuto podtrženo, série Just Cause vždy byla o chaosu a destrukci, o pěkném prostředí a vydařené fyzice, ale nikdy ne o příběhu, pokročilé AI, objevných mechanismech nebo logičnostech a pestrosti na poli úkolů. Pro mě to byla vždy série, ve které jsem mohl vypnout a vyřádit se, nepřemýšlet nad ničím jiným a to ta trojka dokonale splnila. Je pak obrovská škoda, že čtvrtý díl se rozhodl téměř všechno, co zde funguje, zahodit a překopat.

Na The Beast jsem byl hodně zvědavý, a to hlavně ze dvou důvodů - evropské prostředí, které by nám mohlo být blízké, a také větší náhled pod pokličku pokračujícího příběhu Kyla Crana z prvního dílu. Bohužel za sebe musím říct, že ani jedno nedokázalo má očekávání naplnit.

Zpočátku se vyskytuje v laboratoři, kde na vás experimentují. Vy prcháte a objevíte se poblíž zapadlé rakouské vesničky. Zprvu krásná scenérie, která mě naprosto uchvátila. Začíná váš první kontakt s nemrtvými, vaše první setkání s lidmi, útěky či šplhání a čištění lokací. Celé to zatím vypadá hodně zajímavě, protože se posunulo zase o kousek gore celé hry.

Náhle se příběh rozjíždí - máte sehnat dostatek spojenců na boj proti úhlavnímu nepříteli - Baronovi. A také dostatek sil, k čemuž budete potřebovat likvidovat tzv. chiméry - tedy různé bossy. A tímto se dá říct to nejzajímavější na příběhu končí. Zbytek už veskrze budete znát z předchozí tvorby studia - a to ať už příběh, tak i náplň misí. A ono by to fungovalo, vždyť v jedničce něco takového fungovalo skvěle, Following to ještě vylepšil, dvojka se snažila, ale tady mi velice rychle začne dělat problém prostředí, protože jak rychle mě ohromilo, tak rychle se mi okoukalo... Malá městečka, kde lezete po střechách, jsou hrozně fajn, je v tom ten typický Dying Light pocit, ale jakmile jdete mimo města, najednou celá hra začíná padat do nudy. Po venkově je lepší se pohybovat v autech, která ne vždy jsou poblíž - jsou navíc vždy stejná, nic si na nich nevylepšíte, a XP body za přejíždění zombíků se přičítají po jednom bodu. A tady se ukazuje, jak zvláštní bylo rozhodnutí odebrat možnost rychlého cestování, protože spousta úkolů vás bude posílat úplně opačnými směry.
To by se možná dalo ještě překousnout, kdyby alespoň systém úkolů ukazoval, jak daleko úkoly např. jsou, nebo byly výrazněji znázorněny na mapě, protože se dají snadno přehlédnout a u každého musíte klikat na ikonku "najít na mapě". Naštěstí aspoň funguje v autech GPS navigace, tedy většinou.
Pohyb po venkově je tak po chvíli opravdu obrovská nuda, a městečka, ať sebelepší, už jsme v sérii zažili také mnohem lepší a propracovanější.

Ale pojďme dál - Kylovy schopnosti jsou zpočátku značně omezené. Vím, že je to nutné pro nováčky, ale proč Kylovi, který přežil Harran, někdo vysvěltuje, že si musí vyrobit zbraň na mlácení zombíků, nebo otevřít safe housy, když už to všechno zná, to mi úplně hlava nebere a je to zvláštní.

Vždy se v hrách od Techlandu těším na modifikace zbraní, ale tentokrát je to obrovské zklamání. Dlouho trvá, než se k něčemu dostanete, jejich úprava je zbytečně zdlouhavá, efekt prakticky minimální a všechno je to takové na jedno brďo. Suroviny často docházejí mnohem rychleji než byste si přáli kvůli boss fightům. Aspoň ty přestřelky nejsou na poměry Techlandu vůbec špatné.

Zpočátku jsem bossfighty zatracoval, pak už jsem je totálně sabotoval explodujícími noži, které zabíraly na většinu protivníků, protože se mi nechtělo opakovat celé boje jen proto, že obyčejná zbraň někomu ubrala sotva půl centimetru zdraví, a to opakovat asi padesátkrát. A taková taktika byla stejná skoro pro všechny bosse - uskoč, sekni, uskoč, sekni, uskoč, sekni. Zajímavější to bylo po aktivaci zuřivosti, ale ta se rychle vyčerpá.

Dovednosti jsou jako celek ucházející, ale v předchozích dílech byly mnohem zajímavější. Líbí se mi, když se ze mě v předchozích DL hrách stává takový trochu "Superman", jak si zvyšuju dovednosti, ale tady ten pocit tak silný nebyl, snad kromě rychlejšího pohybu a zlepšené zuřivosti. A co mě asi nejvíce zamrzelo, byl perk ohledně maskování se - to se maskujete několik vteřin, abyste za asi 8 vteřin mohli znova... To nestihnete oddělat ani dva zombíky, protože jejich likvidace zezadu je pomalá, brutálně repetetivní a pokud nechcete pořád plýtvat suroviny na nože, tak neskutečně otravná. A to si vemte, že během stealthu vás tohle bude čekat pořád.


Shrnutím hra jako taková ujde, je podle mě nejslabší ze všech dílů. To, co fungovalo skvěle, odebrala (např. rychlé cestování, zajímavější dovednosti, možnosti ovlivnit příběh, lepší modifikace zbraní, zajímavější bossfighty atd.) a přidala něco svého (rakouské prostředí a Beast dovednosti). Ale je ve výsledku vidět, že to celé mělo být jen DLC pro druhý díl. Hra působí po nějaké době nezáživně, příběh je mdlý, dovednosti ošizené, prostředí nevyužité, souboj slabší a celé to je až moc repetetivní.
Nakonec tak nezbývá než doufat, že regulérní třetí díl bude o kus lepší, že si vezme to nejlepší z jedničky a dvojky a přidá k tomu něco svého, co ji zas posune o kus dál.

Při zahrání prvního Revelations jsem se hodně bavil, i díky hře za Jill Valentine, skvělému prostředí a atmosféře starších dílů. Dvojka měla v tomto trendu pokračovat, povedlo se?

Když jsem Revelations 2 zapnul, čekal jsem další tísnivé prostředí, které mi bylo známé z prvního dílu. Toho se skutečně dostalo, a když se přede mnou objevila Claire a Moira, každá s jinými (ne)schopnostmi, jiným způsobem prožívání situace a se zcela jinými osobnostmi, v úzkém tunelu s celami, tak mě to na hru o to více navnadilo.
Potěšil mě zde nápad s náramky, kdy mutace probíhá dle míry strachu, a ta je signalizována barvou náramku. To je v sérii příjemná změna, která by mohla mít nějaké to pokračování i v třetím Revelations.
Jen co uprchnete, dostáváte se do dalších lokací, jak uzavřených, tak otevřenějších, potkáváte další postavy, nepřátele, záporáky. Co mi ale na nich jednoznačně vadilo, bylo jejich grafické zpracování. Když jsem Revelations 2 rozehrál, očekával jsem mnohem lepší grafiku než v prvním díle, ale natož, že hra pochází z roku 2015, má grafiku vyloženě ošklivou, vždyť i o několik let starší Resident Evil 5 měl mnohem hezčí textury, prostředí a vlastně cokoli, co se grafické stránky týče.

Zvuková stránka hry byla ucházející, na poměry série spíše taková nevýrazná, ale pochválit musím dabing, který se povedl snad u všech postav.

Příběh je zde na poměry série průměrný, stále dopředu vás žene touha poznat, kdo za tím vším stojí, ale když to zjistíte, řeknete si, že vás to vlastně ani moc nepřekvapuje. Ve hře se stane několik zajímavých zvratů a zejména nad jedním z nich jsem se hodně podivoval. Jak už jsem zmínil výše, postavy jsou až na Moiru sympatické, zvláště Natalii jsem si oblíbil, zato hlavní záporák stojí za starou belu. Neočekával jsem záporáka na úrovni Alberta Weskera, který nás provázel napříč několika díly, ale větší propracovanost by neuškodila. K smíchu byla i závěrečná mutace, kde jakoby vývojářům došly nápady.

Hratelnost Revelations 2 je tím nejlepším, co na tomto díle shledávám, rozdělení do dvou odlišných kampaní s veskrze sympatickými postavami, ať už s Claire a Moirou, nebo Barrym a malou Natalií, bylo dobrým nápadem, a prolínání jejich příběhů potěšilo. Byť mohlo být ono prolínání přece jen výraznější, rozhodně se to jeví jako dobrý nápad nahrávající příběhu hry. Jeden QTE event dokonce ovlivní celý závěr hry (jeho umístění je naprosto pitomé) a vznikají tak dva zcela odlišné konce. Nejste na to před tím nijak upozorněni a je to spíše o náhodě. Celková hratelnost pak připomíná starší díly, i když už není ani zdaleka tak děsivá a těžká jako býval třeba RE2, 3. Jedná se spíše o takový kompromis jak pro milovníky starších dílů, tak i těch novějších. Mohlo se ale více zapracovat na sekundujích postavách, které většinou jen postávají nebo běhají za Vámi, ale samy o sobě nejsou moc užitečné. Nepomáhají Vám nic najít, nic nesbírají, a jsou tam nejspíše jen proto, aby se odškrtla kolonka "coop". To mě proti mé vůli nutilo častěji hrát za Moiru (ta nemá zbraň!!!) než za Claire. Naopak za Natalii mě to bavilo, byl tam výraznější pocit sklíčenosti než za "neporazitelného" Barryho. Navíc Natalie se opravdu ukázala jako užitečná svými schopnostmi. Moira je vlastně jen Vaše chodící baterka, aby odhalila skryté "poklady" a otevřela bedny...

Zajímavým oživením je Raid mód, který mě hodně bavil, tedy do doby, než jsem musel opakovat některé mapy znova, abych mohl pokročit k mapám dalším a získal lepší vybavení. Tehdy už mě to přestalo bavit a tak jsem jej asi po dvacítce kol vypnul. Pochválit nicméně musím různorodost map, které zde jsou upraveny pro potřeby tohoto dílu a vycházejí z různých dílů série, např. RE6, RE: Revelations atd. A kosit zombíky na těchto mapách, ať už obyčejné, nebo bossy, bylo hodně zábavné.
Co se týče ovládání, to dělalo sérii hodně dlouhou dobu problém, zde se naštěstí dočkalo vyladění a hrálo se docela dobře, jen ta práce s inventářem pořád pokulhává.

Po stránce technické vše fungovalo, jak má, nesetkal jsem se s žádným technickým problémem, UI byla hodně průměrná, ale co by člověk očekával od virem nakažených stvůr, kterým jde jen o to někoho zabít. O společnících radši nemluvě.

SHRNUTÍ:
Revelations 2 navazuje na svého předchůdce po stránce hratelnostní, a částečně i po stránce příběhové, kdy dochází k odkazům na první Revelations. Znamená to, že se opět hraje dobře, někomu se může zdát po chvíli stereotypní, někomu může přijít příliš lehké, někomu zas příliš zastaralé. Revelations 2 se snažil být kompromisem, aby se zavděčil jak dlouhodobým, tak i novějším fanouškům série, a docela se mu to daří. Tajemná atmosféra, veskrze sympatické postavy, pěkné lokace, klasický béčkový příběh, zlepšené ovládání, pěkná délka hry, rozdělení na dvě kampaně, RAID režim a perfektní technická stránka si zaslouží pochvalu.
Na druhé straně je zde nudný záporák, který jenom blábolí, abyste ho v pár minutách porazili, skoro až zbytečná přítomnost Moiry, nefunkčnost parťáka jako samostatné entity, jistá předvídatelnost příběhu, odpudivá grafika a nedostatečně propracované lokace, nepříliš originální nepřátelé a po čase jistá stereotypnost, které hru sráží o několik procent dolů.
Ve výsledku se však jedná o docela vydařenou hru z této série, která má ještě co zlepšovat, ale zároveň neurazí.

Na druhý Homefront jsem se kdysi, před těmi zhruba 6-7 lety, kdy jsem jej hrál poprvé, neskutečně těšil. Jednička byla fajn a zabavila, od dvojky jsem očekával více téhož, ale ve výsledku je vše docela jinak.

Byla to tehdá hra, která mě donutila si upgradovat PC, abych si ji mohl vychutnat v plných detailech a musím říct, že se to vyplatilo. Grafika hry je na svou dobu velice pěkná a propracovaná, ať už se jedná o postavy, modely čehokoliv nebo prostředí. O to víc pak zamrzí nevyužitý potenciál prostředí jako takového. Je příliš statické, sem tam občas můžete otevřít nebo odbouchnout dveře, skřípnout kabel nebo zmáčknou tlačítko a otočit ventil, a tím to prakticky končí. Takže prostředí zůstává za mě docela nevyužité, jediná krása spočívá v postupné proměně ulic z "civilizovaných" KPA hlídaných ulic na totálně zdevastované ulice ovládané odbojáři. Nemělo by to být naopak? :D

Zvukově je hra v průměru, dabing je veskrze povedený, škoda hlavního hrdiny, který vůbec nemluví, a když ses jej někdo na něco zeptá, tak zarytě mlčí. Na druhou stranu takový odbojář se docela hodí - plní, co se mu řekne, nestěžuje si a navíc, když jej zajmou, tak nikomu nic neřekne. Se zvukem se pojí česká lokalizace, která je povětšinou velice vydařená, jen mě v samotném závěru po vítězství revoluce překvapila hláška: "Tohle všechno je tvoje vina, Brady." Aha, myslel jsem, že revoluce je našim cílem, ale příště si asi radši dám pozor, aby mě za to zas nevinili.

Hratelnost je kolísavá, spíše velice průměrná. Spočívá v postupném obsazování území, abyste mohli pokročit v příběhu (ne vždy to tak je). Tedy něco hackni, otoč ventilem, zastřel, objev, vyndej a takhle pořád dokola. Je obrovská škoda, že pevnosti jsou absolutně na jedno brďo. Ať vběhnete do kterékoliv, víte, kam se vydat, abyste ji do 30 vteřin dobyli. A to je u pevnosti sakra škoda. Combat systém je docela v pohodě, jde hrát chvílemi stealth, což je většinou opruz, protože pohyb ve skrčení je pomalý, nebo bojem - střelbou, a to je poměrně uspokojivé. Jen mi pořád nejde do hlavy, proč vývojáři neozvláštnili hru třeba možností projet se v Goliášovi nebo jiném vozidle než jen na motorce.
Zbraní je málo, prakticky skoro ze začátku si je vylepšíte a hra pak ztratí výzvu. Posílá na vás jen víc nepřátel, dronů nebo obrněných aut, které s přehledem obvykle sundáte.
Můžete si najmout také pomocníky, ale to nechcete. Obvykle se ztratí už někde po cestě nebo je hnedka zastřelí (na druhou stranu si z nich můžete vzít kořist...). A jestli se těšíte na spolupráci s Goliášem, tak doufám, že vám vyjde lépe. Mě totiž nejméně třikrát během jedné mise zastřelil a pak se mi na zbytek mise radši někam ztratil s hláškou, že se asi něco na něm porouchalo - no, upřímně jsem si v tu chvíli oddychl a říkal si, že snad začnu spolupracovat s KPA, pokud mě ušetří přítomnosti Goliáše.

Aktivity jsou tedy na jedno brďo, hratelnost průměrná, zvuky také, grafika i na dnes pohledná, jen škoda statického prostředí, ale nejhorší jsou postavy a příběh. Dana nebo Parrish - celou hru jsem si říkal, ať už je konečně někdo sejme. A Walker, který má celé povstání řídit? Ten tam prakticky celou hru vůbec není... Příběh i postavy jsou tak docela snadno zapomenutelné i díky tomu, že byly většinou otravné a příliš logicky uvažovat nedokázayi. Příběh je předvídatelný a plný klišé.

Štvaly mě také všudypřítomné bugy, např. jeden z nich mi znemožnil obsadit všechna území, protože se v hotelu nepřátelé spawnují pod zemí místo v něm. Druhý mě zas donutil 3x hru restartovat v závěrečné misi, protože parťáci místo vyříznutí dveří do nich neustále bourali... atd.


Shrnutí: Graficky stále pěkná hra, zvukově průměrná, postavy a příběh plytké až otravné. Hratelnostně fajn na odreagování, ale nečekejte žádné zpestření, jakých si užíváme např. u konkurenčních sérií. Tady se prostě pořád jen dobývá a střílí nebo někam jezdí. A takto se, vážení, vyhrává revoluce! A nejhorší na tom je, že to je vlastně celé naše vina! (viz výše :)

Recenze obsahuje mírné spoilery z Dishonored 1 a DLC pro první díl! 

Dishonored 2 je pokračováním velice úspěšného prvního dílu, který nastavil laťku hodně vysoko. Podaří se ji překročit?

Příběh začíná v Dunwallu, známého z prvního dílu, Corvo a Emily trénují své schopnosti, když v tu se objevuje někdo, kdo chce převzít trůn a ujmout se tak postupně vlády. Nejde o nikoho menšího než z DLC s Daudem z Dishonored 1 známou Delilah. Zde mám hnedka první výtku. Týká se samotné Delilah, která si někde z prstu vycucala, že je právoplatnou dědičkou trůnu, protože bylo sestra bývalé císařovny Jessamine. A vezme to doslova, s kupou svých pomocníků se rozhodla obsadit trůn. Výtka patří této postavě, protože jsem nepochopil, proč ji tvůrci zvolili, když v DLC dopadla tak, jak dopadla. I když je to ve hře vysvětleno, působí to jako kopírování. A tím to nekončí. Buď Emily, nebo Corvo se vydává opět na cestu pomsty. Zvolil jsem si Corva a tak budu popisovat pouze hru za něj. Císařovna je sesazena a v nebezpečí, a Corvo je označen za vraha. Nebylo to už někde? Je hrozná škoda, že autoři téměř do puntíku vykrádají svůj příběh z jedničky a přidružených DLC, ale dejme tomu, i přesto je v rámci možností zajímavý a má zvraty. A tyto zvraty svým způsobem konáte i Vy, neboť je opět ve Vašich rukách, zda svou oběť zabijete či potrestáte jiným způsobem. A k tomu se krom Emily vrací několik starých známých postav.

Děj se po první misi přesouvá na Karnacu - Corvovo rodiště - kde se skrývají všichni, kterým půjdete po krku. Lokace zde jsou nádherné a žijí svým vlastním životem. Jsou otevřenější a ještě přívětivější různým způsobům hraní než v prvním díle. Tyto lokace se dělí na několik částí, které jsou od sebe oddělené krátkým loadingem.
Lze v nich opět pátrat, což je rozhodně doporučeno, po různých amuletech a runách, které slouží pro rozvíjení Corvových schopností. A že to bude potřeba! Stejně tak po různých odbočkách, které mohou usnadnit postup k cíli.

Hra postupně přituhuje a jednoduché soupeře v podobě pár vojáků s mečem brzy vymění za mechanické roboty a čarodějnice. A ti už umí pěkně zatopit!

Z jednotlivých misí se mi nejvíce líbila ta, v níž musíte hrát ve dvou časových liniích, a kde to, že něco změníte v minulosti, se promítne do současnosti. Sice se většinou nejedná zas až tak o zásadní věci, ale je to rozhodně vítané a to i díky tomu, že si málokteré studio troufne ve svých hrách nějak převratněji hrát s dvěma a více časovými liniemi, kdy jedna ovlivní druhou.

Postava Corva je o něco sympatičtější než posledně, a to i díky tomu, že konečně mluví. Z Emily si nic neužijete, protože... no, nebudu spoilerovat.

Delilah je silná záporačka a dává Vám o tom vědět, ale jak jí postupně připravujete o její pomocníky, dozvídáte se, že i má strach. Z Vás! A to je dobře, protože v mnoha hrách jsou často záporáci představeni jako ničeho se nebojící psychopati, kteří mají děsně silné kecy, ale na konci hry buď škemrají o život, nebo pokračují v urážení.

Ostatní záporné postavy jsou spíše takové figurky na odstranění z cesty, o nichž se dozvídáte maximálně z mluvy obyvatel, různých deníků a zápisků, a občas i z cutscén. Jejich potenciál by tedy šel využít lépe. A vrací se i Jessamine, jen neprozradím, v jaké podobě se vrátila.

SHRNUTÍ: Dishonored 2 měl být vylepšeným prvním dílem a v mnoha ohledech se mu to daří. Krásné lokace, možnost volby hlavní postavy, povedená hudba, výtečná grafika, velice slušná UI, a i ty postavy jsou ucházející až dobré, ale kazí si to tím, že z velké části kopíruje příběh Dishonored 1 a jejích DLC, z kterých si i, podle mě nesmyslně, vypůjčuje záporačku Delilah, která je sice fajn záporačkou, ale i díky ní dochází k objevení pocitu, že tohle už jsme někde viděli. Je to asi jediná větší výtka, protože D2 je ve výsledku podařená a velice zábavná hra, která pěkně rozšířila už tak velice zajímavé univerzum a svět Dishonored.

Když jsem hrál poprvé Dishonored, nevěnoval jsem mu tolik pozornosti a to jsem se rozhodl po těch několika letech napravit.

Už tehdy to bylo obrovské překvapení, rozsáhlé úrovně s možností zvolit si několik cest, hra podobná staršímu Hitmanovi nebo Splinter Cell. To jsem si nemohl nechat ujít. Jenže tehdy mě tichý postup nebavil tolik jako dnes.

První, čeho si všimnete, je právě možnost zvolit několik cest, kterými se vydat. Tiše, hlasitě, vpravo, vlevo, prostředkem, vrchem? Ano, lze to i vrchem, a to díky řadě schopností, které Corvo ovládá a které postupně získává a je možné je vylepšovat. První z nich je tzv. Mžik, který vám umožní přemisťovat se na delší vzdálenosti, šplhat apod. Mezi další schopnosti patří např. ovládání zvířat i lidí, větru, přivolávání krys, vylepšené vidění a několik dalších schopností, které lze vylepšovat za nasbírané runy. Právě tyto schopnosti hru značně povyšují a nedovedu si ji bez nich představit.

Příběh v Dishonored není nikterak oslnivý, císařovna je zabita, vy jste obviněn z její vraždy a zavřen. Dostáváte se z vězení a vydáváte se na cestu pomsty.

Na této cestě opět zmíním možnost volit dvojí postup - buď cíl zabijete přímo, nebo nepřímo. A v některých případech je vlastně ani zabít nemusíte, je to velice příjemné zpestření.

Hra obsahuje několik misí, někteří si stěžují na krátkost kampaně, ale pokud se vydáte cestou tichého postupu s tím, že odklidíte nebo se pokusíte obejít všechny, kdo stojí v cestě, a s tím, že se budete věnovat sběratelské činnosti a čtení textů, které jsou ve hře různě ponechávány a které umožňují blíže nahlédnout do světa Dunwallu, pak Vás čeká spousta hodin.

Postavy jsou docela fajn, jen škoda, že Corvo nic nenamluví a sympatičtěji vypadá spíše v masce než bez ní. Zato malá Emily je roztomilá a i slušně napsaná. Ostatní postavy jsou docela dobře napsané a dočkáte se nejednoho zvratu. Jen Cizinec/Outsider by potřeboval vylepšit. Příběh tak ve výsledku dává smysl a ukazuje, jak moc zvrácený je život ve zkorumpované společnosti, a to ještě prolezlé morem.

Město Dunwall je velice dobře vybrané, průmyslové a obchodní město, napadané morem, rozdělené na nižší
- zcela zničenou - a vyšší - nezničenou, chráněnou - oblast. Grafika docela sedí a její charakteristický styl zapříčíní, že si hru s ničím jiným nejspíš nespletete. Stejně tak samotné město je charakteristicky vytvořené a ač je prolezlé morem, tak žije. Krysy na každém kroku, stráže, gangy, náhodní obyvatelé, to všechno dodává Dunwallu tolik života, kolik je jen možné.

Klasickým úkolem pro danou misi je někoho zachránit nebo zabít. Ale jak toho dosáhnete, je čistě na vás. Vaše volby se promítnou do celého průchodu hrou a když budete plnit vedlejší mise, je to jedině dobře. Nejen kvůli odměnám, ale i kvůli cenným informacím, které průchod misí značně usnadní.

Je určitě škoda, že nebylo vymodelováno více typů postav a že hra nenabízí přece jen ještě aspoň dvě, tři mise navíc, protože je natolik zábavná a chytlavá, že zamrzí, když skončí.

Zbraní je minimum, meč a pistole, kuše s několika druhy šipek, ale to je vynahrazeno právě tím, že můžete protivníky buď obejít, nebo likvidovat za pomocí nadpřirozených sil.

SHRNUTÍ: Dishonored bylo rozhodně překvapením, které by nemělo chybět ve sbírce žádného hráče, který miluje několik možností průchodu hrou, dopad voleb, nadpřirozené schopnosti nebo tematiku morem zamořeného města. Hra kombinuje několik různých vlastností a kombinuje je naprosto špičkově. Jediné, co by zasloužilo vylepšit, je grafika, která ač je charakteristická a nezaměnitelná, je slabší, více modelů postav a i některé samotné postavy, z nichž většina nepůsobí dostatečně zajímavě.
Naopak patří pochvala ozvučení, zasazení, tematice, nadpřirozeným schopnostem, zvratům, možnosti několika průchodů hrou, dopadu voleb na další průchod hrou a samozřejmě možnosti volby, jak splnit úkol. A když budete opravdu pečliví, vydá Vám hra na spoustu hodin výborné zábavy.

Po zhlédnutí poslední Deadpoola mi to nedalo a musel jsem konečně vyzkoušet i samotnou hru. Sotva naskočilo logo Activisionu, lehce jsem se zděsil, co to zase bude za paskvil, jak už to u her od Activisionu nebo EA doprovázejících film bývá. O to příjemněji jsem byl překvapen, když to tak úplně nebylo.

Hra vás vhodí do děje hodně rychle, dáte si seznámení s pravidly hry v Deadpoolově bytě, kde rozhodně doporučuji vyzkoušet všechny interakce, protože krásně utvářejí první dojem ze hry, a zároveň Deadpoolovu osobnost. Deadpool (dále jen DP) provází celou hru svými specifickými hláškami do všech světových stran, u kterých se každý fanoušek jeho komiksů/filmů musí prostě zasmát. A začíná to právě v jeho bytě.

Následuje řada misí, které jsou bohužel prakticky pořád o tom samém, dojdi, vybij, přines, znič. Každá lokace, pořád to samé dokola, jen se mění kulisy. Stereotyp nabourává možnost vylepšovat postavu i zbraně, ale právě stereotyp je ten hlavní důvod, proč mi hru trvající asi 8 hodin trvalo dohrát skoro tři měsíce. Potřeboval jsem ji dávkovat kvůli velmi repetetivnímu obsahu a někdy snad až frustrující nespravedlnosti v některých soubojích, kde na vás nabíhaly vlny nepřátel, a pokud jste zemřeli, prostě jste jeli od začátku (checkpointu). Naštěstí jsou checkpointy docela chytře rozmístěné. Přes to všechno se to vyplatí dohrát, pocit zadostiučinění hra má. Zvláště poté, co Deadpool způsobí několik failů a zabijí klony místo opravdového záporáka :D.

Mise dokáží být i nápadité, například když se rozpůlíte po pádu a vaše horní část těla přistane na těle vojáka, díky čemuž získáte možnost všechny a všechno kolem sebe rozstřílet efektivněji atd. Nebo přepnete do 2D, protože došel rozpočet :D

Smrt je zde řešena zajímavým způsobem, často dost morbidním, ale na druhou stranu prezentovaná jako něco, co pro DP neexistuje. Tomu nahrává i to, že někdy se během "smrti" prostě jen spawnete nedaleko.

Délka hry je tak akorát, možná kvůli repetetivnosti až dlouhá. Misí je moc, někdy je to zbytečně natahované, a opět jediné, co to zachraňuje, jsou DP narážky na všechny a všechno (zejména jeho rozhorory s Wolverinem stojí prostě za to.)

Shrnutím se jedná o průměrnou mlátičku/střílečku, která je okořeněná o perfektního a sympatického hlavního hrdinu, který všechno věčně okecává a hláškuje bez ustání, čímž vytáčí všechny okolo. Hratelnost je průměrná, repetetivní, s občasným ozvláštněním. Grafika na svou dobu ucházející, zvuky průměrné, dabing podařený. K vyššímu hodnocení pak sahám jen kvůli DP a dalším postavám, ale hlavně kvůli tomu, že mě hra ve výsledku poměrně překvapila, protože všichni víme, jak obvykle hry podle filmů dopadají...

Takový realistický Viscera CleanUp Detail, dalo by se říci o této hře...

Když jsem kdysi zkoušel demo, hodilo mě to do lokace s bazénem, ale žádnými vylepšeními. Říkal jsem si, že to je strašně nudné, ale po vydání plné hry mi to nedalo a vyzkoušel jsem hru znovu. Nelituji.

Hratelnost je naprosto perfektní, s každou další vyčištěnou lokací přichází vylepšení, která usnadňují celý proces uklízení. Díky tomu mizí stereotyp a stává se to naopak velice zábavným úkolem. Zvláště pak, když každá lokace je krásně originální a doprovázená často zajímavým příběhem o tom, co se tam stalo a proč jste vlastně zrovna vy tím uklízečem.

Grafika je oproti Viscera realističtější, a stejně tak zvuky, což nabízí úplně jinou hru než v případě Viscery. Navíc se vám tady tak často nestane, že byste si zašpinili zase polovinu lokace, protože jste někde zakopli s kýblem (a přesně to jsem na Viscera miloval). Tady si zašpiníte o něco méně, později už nic.

Lokace jsou velké tak akorát, při nemožnosti něco najít pomáhá "šestý smysl", který práci umožňuje dokončit. Některé lokace zaberou klidně i dvě hodiny čistého času, pokud chcete být opravdu poctiví, a vyplatí se je dokončovat. Už jen pro ten dobrý pocit.

V závěru tak docházím k tomu, že hra je prostě parádní, i 30 misí by mi asi připadalo jako malý počet, protože je to pořád zábavné, je svým pojetím originální a zajímavá, ale také je šíleným žroutem času v tom nejlepším slova smyslu. Těším se na další podporu vývojářů, kteří přislíbili nové mise a rozvinutí zajímavě nakopnutého příběhu.

Ve své době a vlastně i dnes jsem byl úchvacen parádní a netradiční hratelností prvního Dishonored. Druhý díl, ač propracovanější, mě tolik nezaujal, byť nevím úplně proč, když vlastně skoro všechno vylepšil. Možná proto jsem odkládal dohrání tohoto dodatku tak dlouho...

Zpočátku nutno říct, že hra navazuje na předcházející díly s tím, abyste osvobodili Dauda. Ten je uvězněný a zesláblý, a proto se vydáváte na svou první, spíše lehce tutoriálovou, misi. Otevře se před vámi prostor poměrně uzavřenější, ale to naštěstí napraví další mise. Prostředí je lehce nadprůměrné v porovnání s předchozím dílem, ale velmi dobře promyšlené. Cíle se dá dosáhnout mnoha různými způsoby. Škoda jen, že lokace druhé a třetí mise je úplně stejná, byť s několika odlišnými prvky a částmi. Na druhou stranu jsem si užíval, jak se něco sem a tam proměnilo a reagovalo to na vaše rozhodnutí v misi předcházející.

Misí je celkem pět, první tutoriál, tři normální mise, poslední je výrazně lineární. Pak přichází konec příběhu. Dle mého názoru snad až příliš brzy a je to celé dost uspěchané. Nejvíce se mi naopak líbila mise druhá a čtvrtá - tedy vykrádání banky, kde si člověk připadal jako typický "Thief". Poslední mise naopak působila snad až příliš ledabyle, unyle, nudně a prázdně, a navíc neposkytovala příliš možností, jak ji vyřešit. Snad krom konce.

Ke konci mám též řadu výhrad, ač jsou volby zásadní, nemělo to na mě stejně silný emocionální dopad, jako kdysi závěr předchozích dvou her, a prakticky mi to pak po skončení bylo jedno, co se stalo. A to jsem se snažil celou hru odehrát bez zabití (přesto mi některé mise hlásily mrtvé, i když nevím, že bych někoho zabil).

Vylepšení v podobě run bylo docela fajn, ale mohlo by toho být více a různorodnější.
Postavy mi vysloveně nebyly jedno, ale zároveň jsem si k nim nedokázal vytvořit ani větší pouto, za což lze vděčit i kratší délce a nepříliš sympatické hlavní postavě. Takže když zemřel Daud někde mimo záběr , nikterak mě to netrápilo a pokračoval jsem dál. Beztak to působilo, jako kdyby to na příběh nemělo takřka žádný vliv.


Stealth funguje ve hře na výbornou, schopnosti jsou omezenější, ale dostačují. Především možnost převtělit se a teleportaci jsem využíval takřka bez ustání. Díky tomu se dařilo většinu NPC uspat a dostat se tak poklidně k cíli. Ono to snad u některých vedlejších misí jinak než uspat celý barák ani nejde. Akci hodnotit nemůžu, při každém vyvolaném konfliktu jsem hru zpětně loadnul, abych si zachovával co nejčistší štít.

Hratelnost je fajn, někdy více než to, ale na předchozí díly také plně nedosahuje. Tady opět namířím výtku k poslední misi, kde bylo až o nervy se nenechat odhalit, když mě viděli přes čtvrt mapy...


Kolem a kolem vzato, je vidět, že se jedná o kratší dodatek, který jen doplňuje události původních dvou her. Příběh je průměrný, závěr zbytečně unáhlený a bez emocí, postavy zapomenutelné, hratelnost lehce nadprůměrná a misí je málo. Naopak některé lokace jsou velmi dobře zpracované, obzvláště krádež v bance je vynikající, úkoly zábavné, možnosti průzkumu a různých řešení parádní.
Je tak lepší od hry zas tak moc neočekávat a pravděpodobně budete spokojení s několika dalšími misemi z tohoto zajímavého univerza, než očekávat více a být zklamáni. Přesto nebo snad právě proto se o to více těším na regulerní třetí pokračování.

Hráno před mnoha měsíci v typické kampani a bylo to už tehdy super, kontroly na hranicích, pronásledování zločinců, přestřelky, převoz zločinců i kontrabandu, ale celé to končilo docela rychle a navíc už pak nebylo moc co dělat. To už vývojáři docela napravili, takže mi trvalo dobrých 70 herních dní, než jsem došel k úplnému konci, a to jsem nejel znovu kampaň, ale "volnou hru" . Cílem jsem si stanovil vylepšit všechno na maximum, což se mi nakonec povedlo. A je to příjemná motivace, která hru posouvá. Je znát, když máte jednoho pomocníka, nebo hned několik, pomalou dodávku, nebo pořádně rychlý fáro, i když slabé na vytlačování, když máte prostor ve vězení jen pro pár osob, nebo daleko více, když musíte všechno odvážet sami, nebo si můžete odvoz zavolat k sobě. Posun pak vede k jistému "obrození" stereotypnosti hry, která by mohla nastat. A ona nastane, ale pořád, když se tak stalo, na pár dní jsem ji vypnul, pak se k ní vrátil a šel si k ní odpočinout, odehrál pár dní a zase mě bavila. Škoda jen docela pravidelného přepadávání stanice, které mě absolutně už po čase nebavilo, což je dáno ne zrovna vychytaným systémem střelby a velice podprůměrnou umělou inteligencí nepřátel i parťáků. V konečném výsledku je tak super oddychem, který se snad bude vyvíjet i do budoucna, aby k němu byl důvod se znovu a znovu vracet a poznávat něco nového.

Pěkně propracovaná simulace správy vlastního vývojářského studia, která konkuruje Game Dev a Mad Games Tyccoon. Je zpracovaná velice dobře, většinou přehledně, postupně vás učí, co a jak, umožňuje např. nejen kupovat studia, ale i akcie u nich, rozšiřovat svá studia a stavět nové budovy, dokonce i pořádat vlastní výstavy. Krom vývoje her je zde už tradiční vydávání her a vývoj konzolí.

Co mě trochu zamrzelo, je snad až příliš rychlý posun hry (nejsem si teď jistý, jestli to tam nelze někde nastavit), kdy jsem prakticky během pár hodin byl na "konci hry", ale naštěstí se v ní dá pokračovat i nadále, a úpravy enginu, kdy jste dost brzy po jeho vydání pokutováni za aktualizace enginu (např. po 1 roce už mi chtěli dávat 3-5% navýšení částky za aktualizaci). Ale nejvíc je pak jistý zmatek ve vlastněných hrách, když koupíte jiná studia (to už jsem pak skoro každý 3 minuty odklikával další výstavu s dalšími hrami a ve finančních výsledcích docela obtížně dohledával své vlastní hry).

Na druhé straně hra je poměrně přívětivá, většinu věcí lze automatizovat, jde hráči v mnohém na ruku, pomáhá, snaží se simulovat skutečný vývoj (ne vždy úplně dobře), má super nápady, je zábavná, určitě si ji zahraju ještě několikrát, ale zatím u mě stále vede Mad Games Tyccoon 2, ač toto je místy propracovanější, Mad Games mě víc oslovil svou přehledností a celkově jsem při dosažení jeho "konce" měl mnohem větší pocit zadostiučinění než tady.

PS: Možná to byl problém jen u mě, ale po kupování akcií se začaly všechny společnosti propadat ve svých finančních výsledcích a vydávat docela braky, kvůli kterým se ani akcie nezaplatily. Bohužel nebylo možné nastavit (jako v případě Mad Games), zda hru chci či nechci vydat, ani studio nějak upravovat a vylepšovat, prostě jste jej "pohltili", ale jeho hry ovlivnit nešlo.

Vypadá to, že Pool Cleaning Simulator se snaží svést na vlně popularity mnohem známějšího Washing Simulatoru, což by nemusel být takový problém, kdyby si autoři víc vyhráli s tím, co název slibuje, tedy samotným mytím bazénů a přilehlého okolí. Místo toho vás hodí několikrát do stejných a lehce pozměněných lokací (nevím, kolik jich je, na mimozemské lodi už jsem to vzdal...) a zahltí vás naprostou absurdností svých úkolů a nefunkčními mechanikami. Tyto úkoly jsou (nevím proč) zaměřené na gumové kachničky (Cože?) a to je vlastně ve výsledku ta hlavní náplň, bez které se dál nehnete. A ačkoliv se budete zlepšovat, tak se na zábavnosti stejně nic moc nezmění, a to ani s novými nástroji. Nechápu ani omezování "vševidoucího pohledu", jehož dobíjení trvá zbytečně dlouho, ale bez něj je skoro nemožné některé lokace dokončit. A takhle bych mohl pokračovat...

Přitom nápad není špatný, vypustit bazén, umýt, dopustit, zkontrolovat teplotu, chemii atd., ale proč do toho musí vstupovat úkoly typu "Sesbírej 200 gumových kachniček a roztřiď je podle barvy" nebo "Uspokoj 14 gumových kachniček na mimozemské lodi jídlem", to mi hlava nebere. Navíc zadání často ani není jasné a ze zvědavosti jsem často kouknul na YT, co mám vlastně dělat. A ono to ani ti Youtubeři často nevěděli, prostě jen 10 minut klikali všude na všechno kolem sebe, než se tím úkol splnil. Tak už jsem to pak jen okouknul, udělal a šel o kus dál. Ale s nástupem mimozemské lodi už jsem to musel vzdát, protože ta hra je v současné podobě absolutní ztráta času.

Námětem rozhodně zajímavá hra, která může mnohé odradit svým vizuálem (ale vzpomeňme na takový Minecraft a jeho vizuál, a jaký se z toho vyklubal fenomén). Tady je vidět poměrně pilná práce autorů, kteří s každou aktualizací přidávají nové a nové zajímavé možnosti a celkově prohlubují "příběh" hry, který tak zahrnuje více etap, než dojde k naplnění cíle - kompletní teraformaci celé planety. Bohužel faktem zůstává, že hra se stává postupem času poměrně monotónní, věčné přebíhání sem a tam už taky není příliš záživné (byť to osvěžuje postupně se proměňující krajina) a na teleport jen tak nedosáhnete, to až v pozdějších fázích hry. Věřím, že tyto nedostatky jsou zažehnány ve hře pro více hráčů, to nemohu posoudit, každopádně na vývojáře z mého pohledu určitě čeká ještě hodně práce se zaplněním světa větším životem, pestrostí a hlavně zajímavějšími činnostmi než jen "choď, objev, vykutej, seber, odnes, přečti,..." Pochválit pak musím svět, který se zajímavě proměňuje a s průběhem hry se naštěstí i odemykají nové cesty, kterými si zkrátíte jinak vzdálené biomy, ale také samozřejmě vylepšení pro vaši postavu a základnu. V závěru můžu říct, že hra má ještě hodně co zlepšovat, ale nesmírně se těším na to, jak bude za dalších pár měsíců či let vypadat.

DLC navazuje na hlavní příběh hned po jeho skončení. Stáváte se "řadovým" policistou, který pokutuje, chytá zločince atd. (jen v cutscéně) než se všechno zkazí a na scéně vystoupí kultisti se svou hrozbou odpálení města. Je na vás, abyste je pochytali a plán jim překazili.
Úkoly jsou tady oproti předchozímu DLC rozmanitější, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že ke konci hry už tomu docházel dech. Jako bych pak už plnil vedlejší mise z hlavní hry hozené do příběhu. Alespoň, že ta rozmanitost tam jakž takž zůstala. Jen to mohlo být klidně kratší, protože závěr působil oproti roztahanému prostředku snad až moc uspěchaně a vlastně se nedostavil ani žádný pocit zadostiučinění.

Zpočátku bylo poměrně zvláštní vydat se po vážně míněné hlavní hře do "zombie duchy" zamořeného Hong Kongu, ale vysloveně špatné to nebylo. Tomu napomohla délka, protože DLC je jinak výrazně rutinní, to, co děláte v první misi, pak prakticky dokola opakujete i v těch ostatních, ať už hlavních či vedlejších. Naštěstí délka i rozloha DLC je rozumná a než vás vysloveně začne nudit, dá se s přehledem dohrát.

Just Cause 4 se prezentovalo jako díl, který by mohl posunout už tak poměrně vymakané možnosti třetího dílu ještě dál a možná i sérii nakopnout novým směrem. Ale jak moc se mu to vlastně povedlo?

Začněme grafickou stránkou, která je proti očekávání a předkládaným záběrům dost odlišná. Jak? Bohužel směrem zpět někam k počátkům old-gen (PS3/XBOX 360) generace, kdy si AAA hry ještě mohly dovolit spoustu kostiček na modelech postav, zbraní i prostředí.
Grafika je jednoduše něco, co hráče praští do očí. Sympaticky vypadající Rico se tak rázem navrací o generaci zpět. Dobře, dejme tomu, jedná se o obrovský svět, jenomže!
Svět je obrovský, to ano, ale je tak šíleně pustý, že snad ani nemůžete být někde na planetě Zemi. Sem tam potkáte městečko, pevnůstku, vesničku, přístav atd., sem tam potkáte lidičky jak civilní, tak zejména vojáky. A nakonec i zvěř. Ale má to celé jedno další velké ALE! K tomu níže.
Nejen, že je svět ponořen "do kostek", ono dochází i k dokreslování objektů jen kousek před Vámi. Tráva se dá ještě pochopit, ale když se najednou před Vámi zjeví nebo naopak zmizí auto, či se zjeví raketa vystřelená odnikud a to si létáte ve výšce ne zas tak vysoké, aby svět zahalila mlha (v jasném počasí), tak je něco špatně. Spolu s grafikou souvisí i několik grafických bugů/glitchů, ke kterým níže.
Nejhorší na tom jsou snad cutscény, kde je zub na zubu vidět o to více. O animacích snad radši ani nemluvit, i ty nejsou zrovna bůhvíjak skvělé.

Co se týče ozvučení, hudba není nikterak výrazná, ozvučení je ucházející, dabing docela podařený, ale nic, co by nějak vybočovalo z průměru.

Třetím bodem je hratelnost, na které Just Cause stojí, a zároveň padá. Just Cause nikdy nebylo o bůhvíjaké originalitě misí, jako spíše o tom se co nejvíce vyřádit. A to se s každým dílem rozšiřovalo o další možnosti. V díle čtvrtém to mělo být počasí (tornádo, písečná bouře, bouřky), ale záhy zjistíte, o jak velký fail se vlastně jedná. Také jste se těšili, jak budete bortit základny za doprovodu ničivého tornáda? Jak bude vířit wingsuitem, abyste navedli blesk k nějaké věži? Zamítá se! Vývojáři se rozhodli tento prvek tak silně propagovat a pak ho vlastně zasadit jen do vyznačených oblastí (nestalo se mi náhodně (mimo misi) ani jednou, že by mi některý z těchto živlů pomohl s destrukcí základen nebo něčeho takového). Sranda, že? No, vlastně ani ne...
Nicméně je tady přece pořád ta stará dobrá hratelnost. Přijdu do města, tam to rozstřílím na maděru a dobudu ho. No, vlastně taky ne tak docela. Ano, města tu jsou, ale jedinými úkoly v nich je zničení vzducholodi a případné stunt úkoly. A ve výsledku to dopomůže maximálně tak k vylepšení wingsuitu či háku.
K dobývání území se totiž přistupuje jinak. Mapa je rozčleněna na několik částí, jež můžete získat splněním jednoho úkolu v dané oblasti (jedná se o stále stejné typy úkolů: Znič tohle, znič tamto, hackni tohle a braň to, pak odvez někoho někam a zachraň vězně.) Když splníte tento úkol, kliknete na mapě pro přesun Vašich jednotek směrem na nepřátelské území a hotovo!
K přesunu je potřeba získávat jednotky a ty se získávají působením chaosu. Takže destrukce! Nicméně pozor, vývojáři se báli toho, aby snad nedošlo k nedostatku jednotek a tak se rozhodli, že základnu, kterou jste rozbourali (a tím myslím červeně označené objekty), vždycky zase restartují a tradá, můžete jít bourat znovu. A že se těch pár objektů po chvilce omrzí netřeba říkat.
V JC 3 byla motivace v obsazování měst, což se také stalo časem stereotypním, ale ve výsledku pořád zábavnějším a dynamičtějším (neboť jste to mohli udělat podle sebe a nemuseli jste stát na místě a střílet davy nabíhajících vojáků, či čekat, až se pár zajatců pohne zase o něco blíže k hranici vězení).
Destrukce se také záhadným způsobem smrskla a tak už není ani možné rozbít bilboard, natož pak plošinu nad bránou do základen. Zrovna u Just Cause, které na destrukci stojí, je to minimálně na pováženou.
Co se týče samotné dopravy, plachtění s wingsuitem je pořád docela zábava, při použití háku se lze rychle přemisťovat, nicméně po čase asi většina sáhne k něčemu jinému. Např. auta, která mají opět otřesný jízdní model, ale naštěstí v nich strávíte poměrně málo času na to, aby to vysloveně frustrovalo. Lodě se ovládají o něco lépe než auta a nejlépe se ovládají helikoptéry. A nalétnout s helikoptérou na základnu plnou zmateně pobíhajících vojáků se prostě jen tak neomrzí. Zato s letadly je to o něco horší, protože se ovládají poměrně krkolomně a přistát s nimi je občas výzva za cílem "neutrhnout" (čtěte nezačít hořet) křídla letadla.
Od umělé inteligence asi nikdo nečekal mnoho, a taky jsme nedostali nic přelomového, vlastně bych si troufl říci, že žádný posun od Just Cause 3 se v tomto ohledu nekoná. A to, že odbouchnete své parťáky, protože stojí na špatném místě, nebo se o něco zasekli a nebo si z neznámého důvodu museli vybrat dveře na druhý straně auta, ač jsou jim blíže jiné volné, je už jen takovým nechtěným detailem, se kterým se tak nějak počítá. A u nepřátel je to snad ještě horší.

Předposledním bodem je příběh a samotné postavy. Lhal bych, kdybych řekl, že si vzpomenu na nějaké jiné jméno než je Rico nebo Sheldon. Nejen, že mají jména povětšinou přizpůsobené místu, kde se hra odehrává, ony jsou hlavně všechny silně nezáživné a vlastně ve výsledku totálně zbytečné, za což může i příběh, který přichází sice se zajímavým nápadem, ale kašle na nějaké zvraty nebo snad zajímavější vývoj. Takže ne, ani v tomhle se Just Cause nijak nepolepšil.

A posledním bodem je technická stránka, která je jedním slovem příšerná. Grafická stránka někdy vypadající jak z počátků konzolí PS3/XBOX 360 je jen začátkem toho, co bude následovat. Hromada glitchů, bugů, chyb, až si jeden říká, jak to mohlo být vlastně vypuštěno.
To, že hákem zaháknete vojáka o sloup a on se začne točit dokola se přehlédne a hráč se tomu i zasměje, ale to, že během misí hra spadne, nebo že se zprůhlední textury, takže jimi jen procházíte, abyste spadli do matrixu, je hodně hodně k naštvání. A v takovém případě nezbývá než buď zemřít, nebo hru restartovat, a tudíž opakovat v lepším případě jen část mise. Stejně tak kiksy v již tak špatné UI dokáží občas naštvat a někdy donutí opakovat misi. A poslední věcí, leč detailem, je pro mě nepochopitelné nastavení na opakování/ukončení mise na tlačítka myši. Možná také patříte mezi hráče, kteří čekají, že někam najedou myší a kliknou, nebo chtějí odkliknout dlouho trvající scénu a najednou tradá - mise byla ukončena a můžete s radostí (a nechutí opakovat znovu!) Tohle všechno jsou ale naštěstí chybky, které mohou vývojáři vyladit a snad tak i učiní.


PS: V současnosti už se hra většiny otravných bugů a glitchů naštěstí zbavila.

SHRNUTÍ:
Na Just Cause 4 jsem se hrozně těšil, trojka byla fajnová, čtyřka měla být ještě lepší, ale má to spoustu ALE! Asi nikdo nečekal lepší příběh, propracovanější postavy, větší různorodost misí nebo snad perfektní UI, ale proč je nám servírována horší grafická podoba, když svět je pustější než ve trojce? Proč byly přepracovány mechanismy, které fungovaly, na zpola funkční či nefunkční, či nelogické (třeba dobývání území!), proč je hra plná glitchů, bugů a kiksů UI, když měli vývojáři tolik časů na vyladění a nejedná se o žádné mini studio? A o vlivu počasí na celkovou hratelnost snad raději ani nemluvě.
Jedinou výhodou je, že i přesto dokáže Just Cause 4 zabavit, ale trojku, a to i přes opravu chyb, které hra obsahuje, ani zdaleka nepřekonává.

Přídavek je velice zajímavý, nové případy k vyšetření příjemně obohacují hratelnost, navíc oproti Unity jsou i o dost zajímavější, propracovanější a celkově více vybízejí ke svému vyšetření. Případy nebývají vysloveně složité, ale některé z nich dokážou příjemně zamotat hlavu. Zvláště pak, když stopy dokážou být úmyslně protichůdné. Navíc inspirace Sherlockem a díly Arthura Conana Doyla je zde příjemně nepopíratelná. Co víc si pak od takového dodatku přát? Jediné, co mě zklamalo, byl možná až moc natvrdo tlačený a podivný závěr, který se snaží všechny případy propojit dohromady.

Po letech čekání jsme se konečně dočkali pokračování tehdy parádního Dead Islandu a rozhodně překvapilo v tom nejlepším slova smyslu.

Hra je už od počátku zábavná a rychle vtáhne do děje, který se odvíjí příjemným tempem a nabízí často tragické, komické či tragikomické situace i postavy. Především pak ve vedlejších úkolech. Samotný příběh mnoho nového nenabídne a postavy pravděpodobně po skončení hry vypustíte z hlavy s tím, že jejich je vám veskrze lhostejný (výjimku jsem cítil snad jen u postav v restauraci nedaleko pláže Santa Monica a u jedné navrátivší se postavy z prvního dílu). Kupodivu i odlehčený tón hře neskutečně sednul, protože to s ním vývojáři zas tak moc nepřehání a dávkují jej v tom správném množství.

Prostředí je úžasně zpracované, detailní, plnohodnotné a rozhodně není problém se v něm s přehledem orientovat, procházet sem a tam, vzpomenout si, kde se jaká část nacházela, a celkově porovnávat s reálným Los Angeles. A vidět jej v jeho apokalyptické verzi je prostě neskutečně fajn.

Po zvukové stránce hra nabízí na dnešní poměry takový lehký nadprůměr, nic, co by vysloveně vybočovalo z hlediska soundtracku, dabingu či obyčejných zvuků.

Hratelnostně je to starý dobrý Dead Island, ale v moderním podání. Pryč je krkolomný pomalý pohyb, kde vám trvalo přeběhnout ze zdravotnické stanice do pár bungalovů X minut... Pohyb je zde plynulejší, rychlejší, lépe zpracovaný a není taková otrava čekat, než někam doběhnete. Kor v porovnání s konkurenčním Dying Light, kde jste v podstatě všude hned díky parkouru. Mise jsou zajímavé, povedené, ať už ty hlavní nebo vedlejší. Různé aktivity také. Je radostí hledat nové zbraně a způsoby, jak vyřídit zase tu další proradnou mrtvolu a nebo jejich nadopované či ukřičené verze. Je radost sledovat koncept nepřátel, který už se dědí minimálně od Left 4 Dead, vylepšuje se v Dead Island 1 a Riptide a doznává dalších vylepšení v tomto pokračování. Zbraní a nepřátel je celá řada a je jen na vaši představivosti, jak s tím naložíte. Navíc je super i interaktivnější prostředí zahrnující hrátky s vodou, ohněm, plynem či elektrikou.

Shrnuto podtrženo konečně jsme se vytouženého pokračování dočkali. Bál jsem se paskvilu po těch všech odkladech a změnách studií, ale místo toho jsem dostal báječnou hru, která dokáže zabavit na x dní a ke které se budu s radostí vracet tak, jako to dělám u jejich předchůdců. Hra obsahuje všechno, co jsem od ní čekal a snad ještě víc. Teď už se jen budu těšit na další rozšíření a doufám, že i třetí díl. Jen ať to není zase až za 10 let...

Zpočátku se hra zdá být jako skvělý a nevšední nápad. Postupem času se ale začne rychle okoukávat a ani různá vylepšování prostor tomu nepomáhají. Karmický systém je velice jednoduchý, pomalý pohyb neskutečně otravný (především v pitevně), získávání nových poznatků nežáživné a příběh snadno zapomenutelný. Ani zvuková stránka hře příliš nenapomáhá a časem se stává spíše otravná. Graficky je na tom hra průměrně.

Jako oddychovka fajn hra, stereotyp docela nabourává možnost vylepšování nástrojů. Nic víc v tom ale nehledejte.

Jedničku jsem nehrál, nemohu tedy porovnat rozdíl mezi oběma díly, ale dvojka je velice fajn simulace vývojáře a vydavatele videoher, na něhož postupně rostou nároky, aby vůbec zvládl nasytit trh a udržet firmu nad vodou. Je to zábavné, hra dokáže poskytnout výzvu, ale i odpočinek, je zároveň uspokující uhodit hlavíček na hlavu, nebo vytvořit pokračování již dlouho očekávaných her (Left 4 Dead 3, Half Life 3 apod.), ale po pár hodinách se hra začíná lehce omrzovat. Z poklidného vývoje se stává už jen náhodné klikání sem a tam, protože vývoj se v určitém roce zastaví a už se není kam technologicky posouvat, nakonec si vystačíte s naklikáním všech funkcí u her a cílenou propagací, nakoupíte studia, necháváte je vydávat hry, vy si vydáváte svoje, nebo živíte MMO či F2P a takhle prakticky do nekonečna. Přesto to celé nabízí jakýsi uspokující pocit, kdy se z jednoho človíčka vypracujete v obrovskou firmu čítající desítky lidí a postupně i desítky dalších studií. Drobnou výtku bych směřoval k "nesamostatnosti" hry, kdy při vlastnění několika firem co minutu vyskočí okénko s vydáním toho a onoho, výsledkem tamtoho, účasti na tomhle atd., což hru zpomaluje a narušuje.

Hodnocení platí pouze pro kampaň, která je značně vylepšenou verzí z předchozího dílu. Ať už v oblasti příběhu, postav, umělé inteligence, otevřenosti jednotlivých úrovní, grafiky a zvuků či destrukce.
Avšak stále je zde problém s občasným přesvícením, zvláště ve tmě, kdy Vám do obličeje svítí lasery nebo na Vás střílí, když jste schovaní za překážkou. Tehdy je docela problém se orientovat a zjistit, kde kdo vlastně stojí. Na druhou stranu si Battlefield nadále vytváří svůj osobitý a nezaměnitelný grafický styl. Konečně má člověk také pocit, že prostředí není tak sterilní (často nezničitelné, pevně dané) jako v předchozím díle, a tudíž je engine využit v mnohem větší míře.
Prostředí je tedy větší než v předchozím díle (čti: ani jednou se mi nepovedlo vykročit mimo hranice mapy, protože byly o něco rozlehlejší). Umělá inteligence se také dočkala vylepšení, ale nebojte, o situace, kdy Vás spolubojovník nepustí do krytu nebo z něj naopak vystrčí, zde taky není nouze. Stejně tak náhodné zasekávání a čekání na skript, když jej náhodou předběhnete. Jen už to není v takovém měřítku. A rozhodně musím pochválit autory za to, že konečně dostal hráč větší volnost (ať už v podobě voleb v příběhu, tak celkově interakce s prostředím - už umíme sami otevírat většinu dveří, hurá!).
Grafika je opět povedená, destrukce lepší než v třetích Betách, ale zase horší než v dílech Bad Company. Zvuky jsou fajn, ústřední melodie luxusní, zbraní je dostatek, vyzkoušíte si i vozidla (mnohdy máte volnou ruku, jak chcete část mise projít), atd. A bonusem ke všemu se Vám naskytne možnost velit svému mužstvu, aby střílet na označené protivníky (k tomu dopomáhá i nový strategický dalekohled pro označování nepřátel, podobně jako ve Far Cry). Nicméně to se vyplatí spíše za asistence tanku či vrtulníku. Samotní spolubojovníci jsou schopni střílet minutu do nepřítele stojící o 2 metry dále, nebo naprosto ignorovat nepřátele, kteří už jednají logičtěji, nejednou Vám vpadnou do zad, nebo Vás jinak překvapí.
Rozhodně také oceňuji možnost projít některé části stealthově. Co mi naopak vadilo, je někdy až zvláštní rozmístění checkpointů, kdy se může stát, že v celé oblasti je poslední týpek (nejlépe s raketometem nebo granátometem), který Vás zabije a pak hurá, opakujte docela slušnou část znova (ale tento problém je jen někde). Loadingy jsou rychlé a hra svižná, neobjevil se byť jen jediný problém s poklesem FPS a vše běželo plynule.
Jediný problém jsem zaznamenal v misi s tajfunem, kde jsem se asi pět minut před koncem mise propadl mimo mapu a nezbývalo než sjet celou misi znova.

Příběh se dočkal několika zajímavých zvratů, zapamatovatelných postav a fajnového konce, až na chybějící řádné vypořádání se záporákem. Záporák často působí jako by ani nebyl. Celou hru se mluví o Changovi, ale ve hře ho skoro vůbec neuvidíte. Problémem je také němá postava, za níž někdo musí neustále odpovídat, nebo si odpověď domýšlejí.
Naopak si ze hry odnesete několik zapamatovatelných momentů, kdy se hra nese (jak už se stává u tohoto žánru zvykem) v hollywoodském stylu. Ale není to zde tolik přeháněné, aby to vadilo. Spíše se jedná o příjemný doplněk, který často prolíná relativně "realistické" pojetí. Jen je škoda, že je to celé poměrně krátké.

Recenze obsahuje hodnocení kampaně.

Nové Black Ops je poměrně obstojnou hrou, zvláště ve své první polovině. Druhá polovina začínala docela ztrácet dech, zvláště po zapojení, pro Black Ops až moc typických, halucinačních nebo vzpomínkových částí, které tempo hry najednou zastaví nebo zbytečně zpomalí. Někteří si stěžují na arkádové prvky, ale vysloveně na škodu zde nebyly. Nikdo hráče nenutí je plnit, je to spíše zpestření. Ale je fakt, že ujel vývojářům vlak v jiných oblastech, ať už u některých misí (evropské mise jsou povětšinou luxusní, ty ve Vietnamu jsou spíše nudné), tak u postav nebo dialogů. Postavy si zapamatujete, to sice ano, ale jsou tak ploché, že jejich charakter poznáte během prvních 2 minut, co je uvidíte něco dělat nebo říct.
Líbí se mi nicméně snaha mise dělat rozmanitější, v jednu chvíli střílíte, pak hledáte, pokračujete stealth modem s různými možnostmi řešení misí, jen jich je ve výsledku vlastně docela málo a některým zase chybí větší hloubka. A ono ani ty často se napříč sérií opakující příběhové zvraty už nepůsobí tak silně jako kdysi.
Příběh je ale docela fajn, rozhodně lepší než v předchozích dvou dílech. Každopádně si stojím za tím, že první Black Ops mělo z celé série pořád ten nejlepší a nejzajímavější příběh, protože přišlo s něčím novým. Tady už se hraje tak nějak pořád na jistotu v rámci BO série a takové ty typické WOW efekty typu jedeme za letadlem a auta vybuchují po zásahu řidiče a lítají všude kolem nás, pak se vybouráme, ale jsme všichni v pohodě a jdeme střílet dál. (Asi jsem předtím neměl hrát o něco syrovější a uvěřitelnější Modern Warfare 2019, kde dávaly tyhle efekty větší smysl). Zato rozvrstvení příběhu je super věc.
Grafika je povětšinou pěkná, zase vyniká spíše v těch evropských částech než ve Vietnamu, ale oko dokáže potěšit. O něco horší už je to s různými glitchy, aneb když mi vrátný s chybějící hlavou otevře bránu do podzemí, přemýšlím, co mě tam vlastně vůbec čeká. I ta umělá inteligence je zase o něco lepší. Svého parťáka jsem zastřelil za celou asi jen třikrát, když mi vletěl před zbraň uprostřed bojiště.
Jako takový ale technický stav funguje docela dobře.
Ozvučení nenadchne, neurazí. Není nic, co by mi vysloveně utknulo v paměti.

Hra je to super, můžete různě renovovat hotel, jeho chodby i pokoje, nebo se přizpůsobovat přáním zákazníků. A za to všechno postupně stoupáte vzhůru s novými hvězdičkami a odemykáním nových prostorů i předmětů. Hra je velmi intuitivní, nápomocná, tak akorát komplexní, graficky krásná a propracovaná. Jednu výtku směřuji k technickému stavu, který mi zabránil vstoupit do některých pokojů. protože se někde ve vzduchoprázdnu navždy ztratily předměty důležité pro vstup do nich. Také cestování výtahem je za trest, když trvá dost dlouho, a snad bych raději ocenil místo druhého nefunkčního výtahu schodiště. A poslední je malá variabilita vedlejších úkolů, které už posléze budete nejspíše ignorovat (vyjma později už otravného výpadku proudu, nepořádku v hale a prasklého potrubí, jinak se sníží hodnocení pokojů.)

Shrnuto podtrženo: Hra vše dávkuje v příkladném tempu, a když už se domníváte, že nebude co dělat, najednou se objeví něco nového až do konce hry. A i když skončí, není vlastně nic lepšího než ty teď už zastarávající pokoje hezky česky postaru a znova předělat a pak zas.

Závěrečná část příběhu příjemně vygraduje a skončí. To dobré i to špatné zůstává z hodnocení předchozích DLC i samotné hry. Příběh je vydařený, hlavní mise a postavy také, zvraty taktéž, ale aktivity a vedlejší mise jsou opět jen nutnou a nudnou výplní světa Spidermana.

Příběh se zde rozjíždí již naplno a začíná nabírat na příjemných obrátkách. Hlavní mise jako takové jsou tak zdařilé, ale opět má výtka směřuje k vedlejším misím a aktivitám, kde se autoři drží zajetého modelu a přidávají tak nanejvýš nový typ misí při pronásledování zločinců ve čtvrtích, který se ale také docela rychle zají. Na druhou stranu je DLC tak akorát dlouhé, aby hlavní příběh nenudil, a zároveň do plnění vedlejších aktivit naštěstí nenutí.

The Heist ponechává stejné neduhy i klady jako původní hra, byť ji obohacuje o nové zajímavé hlavní mise a také pár nových vedlejších misí, které opět jsou i nejsou zajímavé. Celkově je ale příběh a jeho vývoj více než zajímavý a je trochu škoda, že byl rozdělen do tří částí namísto jednoho velkého DLC. Každopádně hře Black Cat příjemně prospívá, se Spideym tvoří příjemně fungující dvojku se zajímavou chemií, na druhé straně se zde opět setkáváme s nudným plněním aktivit ve stylu dobyj pevnosti a ještě k tomu v každé čtvrti zlikviduj nové zločince.

Na Spidermana jsem se hodně těšil, už jen z důvodu, že na to "létaly" příznivé recenze ze všech stran, dobře to vypadalo, do jisté míry si to bralo inspiraci ze série s Batmanem a byl to prostě Spiderman. Mé dojmy jsou ale nakonec poměrně rozporuplné.

Začněme grafickou stránkou hry, kterou nelze srovnávat se staršími díly, je zde zřejmé, že rozpočet byl mnohem vyšší, tým na hru připravenější, času bylo více a ambice narostly také někam dál než jen k tomu rychle vydat hru, která doprovodí film, jako tomu bylo v případě posledních Amazing Spider-manů. Po grafické stránce tak nelze hře zas tak moc vytknout, a upřímně nějaké pohoršování nad realistickými odrazy kaluží atd. mi přijde poměrně zcestné. Naopak mě v tomhle hledisku spíše zamrzela celková prázdnota města a jeho nevýraznost. Jako jediná výraznější místa si pamatuji laboratoř, Central Park a Times Square. Ovšem nemohu porovnat, jak moc realisticky se povedlo zachytit celou část New Yorku. Druhá výtka patří k živosti města, kde tam sice nějací ti lidé a nějaká ta auta jsou, ale jaksi bez života, směřujíce odněkud nikam a pořád se motajíce v kruhu jak zbloudilé myši. Alespoň že na Spideyho obvykle reagují, ať už potleskem, focením nebo alespoň uhýbáním.

Zvuková stránka je poměrně dobrá, byť z hudební stránky mi v hlavě nic neuvízlo, tak dabing je velice zdařilý, hlášky Petera jsou vtipné a dialogy obvykle podařené.

Po stránce hratelnosti a příběhu pro mě přichází ta největší rozporuplnost. Otevře se před Vámi zdánlivě velké město (respektive část New Yorku), které se postupně začne zaplňovat aktivitami a úkoly, ať už hlavními či vedlejšími. K tomu zde jsou postupně dávkováni různí zajímaví záporáci, s nimiž se můžete utkávat a posílat je zpět za mříže. Jednou si také uděláte výlet mimo město do nedaleké věznice, ale...
Hratelnost příběhových misí je docela fajn, někam se dostanete, většinou tichým postupem zlikvidujete protivníky nebo je obejdete a při nejhorším se s nimi poperete, abyste něco zjistili, zničili, ukradli nebo něčemu zabránili. V tomto napomáhá i střídání misí Spideyho, Petera, Milese a Mary, které tomu dodávají na různorodosti.
O vedlejších misích už se toho tak moc dobrého říct nedá, a jsou spíše jen, často vtipnou, jindy poměrně uvěřitelnou výplní světa. Tak například chytání holubů napříč New Yorkem je při prvních dvou misích i docela zábavné a člověk se pobaví, ale když už to děláte posedmé, tak se dostavuje otázka: "A proč to dělat tolikrát a pořád stejně dokola?" Některé z misí jsou pak zábavnější než jiné.
Samotné aktivity jdou tak trochu v Ubisoft stylu, aneb zaplníme mapku několika pevnostmi, sklady a nevím, čím vším ještě, kam musíte proniknout a utkat se šesti vlnami nepřátel. Kdyby to alespoň šlo udělat potichu, ale místo toho jste nuceni se nejpozději ve druhé vlně vrhnout do boje. A takhle je to zase minimálně desekrát, stále to samé dokola. A když Vás náhodou porazí, tak hezky od první vlny.
A nejhorší na tom asi je i to, že se jejich dobytím vlastně nic nezmění. Možná získáte kostým, možná budete mít dobrý pocit, ale město, krom občasného komentáře Jamese či Vaši policejní kolegyně, na to nijak nereaguje. Stejně tak na pronásledování kriminálníků v ulicích New Yorku. Ano, pak tam přestanou být zločiny tak četné, ale vážně? V každé čtvrti udělat takových situací 5? Kor když se dokola opakuje model nějakých tří-čtyř možností (porazit protivníky v ulici, zastavit zloděje, pronásledovat auto, zachránit rukojmí).
A takhle vlastně funguje celá hra. Jedinou změnu do toho celého přináší vývoj Spideyho schopností, který činí souboj o něco zábavnější, byť pořád po čase stereotypní. Navíc v porovnání s Batmanem, kde jste bojovali např. s deseti zločinci najednou a pak jste se posunuli dál, se Vám může stát, že jich budete muset porazit třeba troj- až čtyřnásobek. A to na té zábavě nepřidá. A když už porazíte nějakého toho lumpa, ani nemáte možnost se na něj jako na jakousi trofej jít podívat do vězení, jako tomu bylo v posledním Arkham. Jsou to možná detaily, ale dodaly by hře na jisté uvěřitelnosti a motivaci ten kriminalitou prolezlý Spidermanovský New York vyčistit.

Po technické stránce hra funguje skoro na jedničku, loadingy jsou většinou rychlé, hra sice asi dvakrát spadla, ale naštěstí existují checkpointy, které umožnily pokračovat bez nutnosti opakovat delší pasáže. S bugy, glitchy jsem se nesetkal, před pohybem Spidermana napříč městem smekám klobouk a dokonce i ovládání zvládli autoři velice dobře.

Shrnutí:
Nedokážu se ubránit porovnání s Arkham sérií, byť je mi jasné, že je to teprve první díl a bude snad docházet ke zlepšování. Musím pochválit velmi pěknou vizuální stránku, dabing, postavy, záporáky, ba i souboje s nimi a samotný soubojový systém, stejně jako pohyb napříč poměrně velkou mapou. Naopak jsem se nemohl zbavit jisté nechuti nad opakováním neustále stejných aktivit, které byly dávkovány až nadměrným množstvím, a také až přílišným důrazem na bojování s větším množstvím nepřátel než je hratelnostně zdravé. A doufám, že do příště se povede autorům zapracovat také na živosti města a celkové dynamičnosti hratelnosti jako takové.

Dying Light 2 je poměrně těžké hodnotit hlavně z důvodu, že není typickým pokračováním, ale spíše snahou o trošku jiné pojetí této značky, a tak se v něm setkáváme s řadou nových prvků, ale naštěstí zůstávají i některé staré známé prvky z předchozího dílu či DLC.

První, čeho si obvykle všimnete, bude rozhodně grafika a ozvučení. Grafika jako taková je pěkná, především na bližší vzdálenost nebo u postav, naopak už značně začíná kolísat při pohledu do dáli a při shlížení z vysokých mrakodrapů či komínů už je vzdálenější část města vyloženě ošklivá. To naopak nemohu říct o zpracování města jako takového, jeho postav, ale především monster a nemrtvých, které budete potkávat na každém kroku. Ozvučení je poměrně nevýrazné a z hry mi žádná melodie, vyjma té použité z prvního dílu, neutkvěla. Dialogy jsou naopak na zvukově výborné úrovni, jejich kvalita kolísá, ale oproti prvnímu dílu je v jejich uvěřitelnosti značný posun.

Zásadním bodem pro rozhodování je samotná hratelnost. Ta se stále drží konceptu parkour v zombie světě, ale zombie a jiné nestvůry už zde nejsou tím hlavním tahounem hry jako v jedničce, ale spíše takovým pozadím vyplňujícím postapo svět. To je nejvíce zřetelné u Volativů, které už ani zdaleka nepředstavují takové riziko po setmění, pokud jim vysloveně nevlezete do hnízda. Výhodou ovšem zůstává fakt, že by se měly nestvůry měnit, co se týče jejich mutací, podle toho, jak se v příběhu rozhodujete. Středobodem hry se stávají samotní lidé, kteří 20 let po událostech první hry přežívají jen v několika vybraných oblastech a dělí se do dvou frakcí a jedné skupiny. Jedná se o tzv. Strážce míru a Přeživší. Tou skupinou jsou Odpadlíci. Tyto frakce mají mezi sebou údajně soupeřit, ale povšimnete si, že s postupem příběhu není všechno tak, jak se to zdá, a jak to bylo slíbeno. Bylo už to napsáno níže, s postupující hrou ten konflikt mezi prvními frakcemi značně slábne a nemá na dění ve hře zas tak zásadní vliv, jak by se zpočátku zdálo. Příklad: Obsadíte elektrostanici nebo vodárenskou věž a máte na výběr, zda ji dát Přeživším či Strážcům. Vyberete jednu z frakcí a ta přinese určité výhody (buď snazší pohyb po městě nebo pasti), ale tím to víceméně končí. Ve hře se na to upozorní třeba větou: "Škoda, žes to dal jim, ale co už, to nevadí." a jede se dál. Potenciál válek frakcí se tak opravdu omezuje jen na dění podložené příběhem, který se oproti předchozímu dílu může větvit. Zde nemohu posoudit různorodost příběhu, neboť jsem jej dohrál jen jednou a podporoval jsem Přeživší především z důvodu snažšího přesunu ve městě, neboť jsem pasti kvůli snížené hrozbě nepřátel vysloveně nepotřeboval. Ale pohybovat se rychle a bezpečně po městě bylo zapotřebí daleko víc. Tak či onak, zjistíte také, že je to vlastně jedno, jakou frakci podporujete, protože i když budete kopat proti těm či oněm, stejně pro ně dříve či později nějaké ty mise splníte a nikdo vás za vaše dřívější chování trestat nebude. V tom vidím takový nevyužitý potenciál. Povedený je naopak přechod mezi dnem a nocí, kdy je rozhodně bezpečnější se po ulicích pohybovat ve dnech a naopak v budovách uprostřed nocí. Stejně tak je fajn obsazování vybraných budov, především mlýnů, elektrostanic a vodárenských věží, horší je to s neustále se nudně opakujícím obsazováním skrýší a stanovišť, kde se jeden pohlavár zatoulá a vy ho můžete nahánět třeba celou věčnost, abyste základnu mohli obsadit.
Povedené jsou souboje, které vývojáři hodně avizovali, ale vysloveně něco přelomového v tom nehledejte, spíše je to takové příjemné zpestření hry, zvláště když střelné zbraně zde vyjma luku nejsou.
Postavy jsou ve hře napsány i docela dobře, rozhodně mnohem lépe než ve všech zombie počinech Techlandu, které již vydal, a jsou uvěřitelnější. Stejně tak příběh, ač už se nemotá jen kolem té snahy přežít, je velmi dobrý a má povedené tahouny i zvraty. Hlavní postava je sympatická, uvěřitelnější a i se po městě reálněji pohybuje. A podařené jsou nejen hlavní úkoly, ale i ty vedlejší, kterých je celá řada, a ač se jedná o typově se opakující úkoly, autoři to krásně zaobalují minipříběhy nebo zajímavými, někdy tragickými, někdy komickými postavami.
Samotný pohyb a parkour doznal vylepšení, je uvěřitelnější, ale trvalo mi si na něj zvyknout, a to především na mechaniku omezené výdrže, kdy jsem nikam nevylezl, a omezení ve tmě. Později, když si postavu vylepšíte, už je to fajn mechanika a přináší i příjemnou výzvu narozdíl od prvotní frustrace. Tomu napomáhá i postupné získávání vychytávek - "padáku" a háku s lanem. Stejně tak se pak i souboje, pohyb po městě, nebo plnění aktivit typu najít inhibitory (vylepšováky zdraví či výdrže) stávají mnohem zábavnější a docházíte k tomu, že ta hra se možná pomaleji rozjíždí, ale když se rozjede, tak už nezastaví.

Technický stav hry je veskrze dobrý, vývojáři stále něco opravují, sem tam občas se objeví menší i větší chybky, ale naštěstí nic, co by znemožnilo hru dohrát. Navíc hra běží plynule po celou dobu hraní.

SHRNUTÍ:
Dying Light 2 je příjemnou evolucí prvního dílu a jeho dodatku, jen chvíli trvá si na ty změny zvyknout. V mnohém se liší, v mnohém se inspiruje sám sebou, nebo dokonce sérií Dead Island (v tom nejlepším slova smyslu), ale daří se mu to velmi dobře a vývojáři si za to zaslouží pochválit. Graficky bude hra občas lahodit oku, v pohledu do dálky spíš trnem v oku, zvukově je na tom průměrně, ale hratelnostně opět exceluje. Ať už se jedná o mise hlavní i vedlejší, různé aktivity, tak i samotný pohyb po městě, souboje a v rámci Techlandu snad nejlepší příběh doplněný zajímavými postavami s větvením hlavní, ale někdy i té vedlejší, dějové linie. Zpočátku možná pocítíte frustraci a budete kroutit očima nad některými rozhodnutími vývojářů (např. omezení výdrže při šplhu či v noci), ale když budete hrou postupovat a ponoříte se do ní, jen tak vás nepustí. Už teď se těším na další rozšiřování univerza skrze DLC nebo novou hru.

Od třetí Mafie jsem nečekal mnoho, a už vůbec jsem nečekal, že by se jednalo o právoplatného nástupce první české a druhé poločeské Mafie. Proto jsem k ní přistupoval spíše jako k nové značce, která sice vlastní jméno Mafia a odkazuje i k druhému dílu nejen skrze Vita, ale jinak je kompletně odlišná.
Ze všeho nejdřív zmíním, že spíš než Mafii mi tento díl připomněl The Godfather, jenž se dočkal pouhých dvou dílů a tak by sedla i ta číslice.
První, co si vezmu na paškál, je grafika. Ta nestojí za moc a oproti mnohem větší konkurenci v podobě GTA je hodně slabá. Ne, že by byla vysloveně ošklivá, ale působí to, jako by práce na ní skončily někde na půli cesty. Tomu dopomáhá i hodně špatné osvětlení, místy různé vtipné i nevtipné bugy, nevysvětlitelné propady FPS a ve hrách poměrně neobvyklá postava - Lincolnova bunda. Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl oblečení žijící si svým vlastním životem.
Další kolonkou jsou zvuky, ty jsou víceméně podařené a totéž platí i pro hudbu. Jen by jí mohlo být více, stejně tak rádiostanic, které jsou pouze tři a už v půli hry zjistíte, že Vám hraje víceméně to samé stále dokola.
Dabing je podařený, jen mě v soudobých hrách hrozně vadí, když nabouráte při dialogu a postava začne celou větu opakovat dokola. Proč? To samé platí pro stále se opakující hlášky při bourání, ale i třeba při vzdálení se jen na pár metrů.
Když už jsem zmínil tu jízdu, je na výběr několik typů ovládání, které nakonec není tak hrozné, jak to vypadalo z gameplay videí, vozidel je dostatek, ale hádám, že každý si vybere svoje nejoblíbenější, kterým bude jezdit nejčastěji. K tomu se vážou nově přidané služby - vyzvednutí peněz (jinak o část z nich během smrti přijdete) a úplatků, příjezd pojízdného obchodu ve formě dodávky a právě již zmíněná služba dovezení vybraného vozidla. To vše je zdarma a kdykoli k dispozici. A to rozhodně potěší!
Vedle těchto služeb jsou zde ještě vedlejší "protislužby" (nejsou zdarma, ale za službičky) jako zavolání si pomoci nebo krytí ostřelovačkou apod.
Zbraňový arsenál je bohatý a je z čeho vybírat. Pistole, samopaly, brokovnice, speciální zbraně, granáty, molotovy apod. Jen ruční zbraně (např. baseballka) zde chybí a tak si musíte vystačit pouze s pěstmi. Souboje jsou vydařené a to samé platí o přestřelkách, které jsem si hodně užíval.
Přejdu k misím, hlavní mise jsou fajn do doby, než zjistíte, že je to vlastně furt to samé dokola. Máte tři parťáky, mezi které je třeba rozdělovat získané čtvrtě, abyste získali různé výhody. Pro získání čtvrtí je vždy třeba splnit několik úkolů (zabij, znič, vystraš, vyslechni, ukradni), které se opakují, abyste vylakáli majitele vždy dvou podniků v dané čtvrti. Po jejich likvidaci či rekrutování vylákáte "bosse" čtvrti a tedy člena klanu Marcanových, proti kterým bojujete a jímž se chce Lincoln pomstít. Co je na těchto misích dobré, tak je to, že si lze většinou vybrat, zda na ně půjdete stealth či rambo stylem.
Právě možnost výběru, zda jedince zlikvidovat či najmout (lze pouze v případě využití štěnic), je zajímavá, ale vzhledem k tomu, že Vám jejich přežití vždy přidá do kšeftu peníze, které byste jinak museli získávat extrémně nudnými misemi (dovez zásilku něčeho odněkud - a to se ta místa ještě opakují, jen místo dovozu je jiné). Ale ani těm se nevyhnete, pokud stojíte o plné výdělky. Z těch jde samozřejmě něco do kapsy i Vám a pramení z nich množství získaných výhod.
Příběh třetí Mafie je jednoznačně nejslabší, slibný rozjezd (ač je Lincolnovo přežití dost nelogické) je vystřídán příběhem, ve kterém se na poslední chvíli objevují postavy, které zabijete. A to ve Vás nic nezanechá. Sem tam dojde ke zvratu, ať už čekanému či nečekanému, ale nic, co by ve Vás vysloveně zůstalo delší dobu. Snad jen kromě Lincolnových metod "trestání" všech, kdo se podíleli na likvidaci Lincolnovy "rodiny". Naopak musím ocenit způsob vyprávění příběhu, který se moc často neobjevuje, jen je škoda, že je Vám často vyspoilerováno to, co se teprve stane.
Právě nevyužitý potenciál postav sráží příběh o několik stupňů dolů a ještě k tomu je Vám závěr příběhu jasný už od začátku. Ale pozor! Na konci se objevuje možnost výběru z několika možností.
Město je docela dobře navržené, zpracované poměrně slušně, ale taky nic, co by vysloveně oslnilo. Podívejte se na GTA: San Andreas, kde člověk znal pomalu každý kout mapy, protože Vás to "nutilo" prozkoumávat. Tady sice jsou sběratelské předměty, ale tím prozkoumávání města končí.
Nakonec ještě ocením zpracování rasistické tematiky, která by mohla být propracovaná sice ještě více, ale je zpracovaná natolik dostatečně, aby vedla člověka k zamyšlení. Celkově zasazení do této doby se ukázalo být dobrým nápadem.

SHRNUTÍ: Třetí Mafia, kterou bych raději nazval třetím Godfatherem, není špatná hra, jen má s naší českou Mafií pramálo společného. Grafika je průměrná, osvětlení hrozné, objevují se bugy, propadající FPS, ale třeba taková Lincolnova samožijící bunda je hodně vtipná.
Po zvukové stránce je vše v naprostém pořádku, jen by mohlo být více písniček v rádiích.
Příběhová stránka je nadprůměrná, ale sráží ji nedostatečně propracované a zničehonic se objevující postavy, které vmžiku odkráglujete, nebo taky ne.
Hra je zbytečně natahována skrze stále repetentní mise, kde musíte vylákat majitele dvou podniků, o ty se postarat a pak teprve jít po krku někomu z klanu Marcanových, aby se děj posunul. O vedlejších misích raději ani nemluvě, krom těch od samotné trojice parťáků stojí většina z nich za starou bačkoru.
Zbraní je dostatek, jen chybí ty ruční, souboje jsou zábavné a hlavně přestřelky jsou povedené. UI by potřebovala ještě trochu vylepšit, ale není to nic hrozného.
Ve výsledku je třetí Mafia hrou nadprůměrnou, jen k ní nesmíte přistupovat jako k dalšímu dílu Mafie, nesmíte ji porovnávat s mnohem nákladnějším a propracovanějším GTÁčkem a hlavně od ní nesmíte očekávat kdovíjakou hitparádu.

O něco lepší než Betrayal of Jimmy, ale bohužel si to s sebou nese ať už všechny klady, tak také téměř všechny neduhy předchozího DLC.
Jimmy zde má našlápnuto k mnohem zajímavějšímu příběhu díky konci minulého DLC, a tak se ocitá ve vězení, z kterého během prvních pár minut utíká. Je rozzuřený a připravený pomstít se těm, kteří na něj léčku připravilI. A zde začíná příběh druhého DLC k druhé Mafii. 
Mise se nesou v podobném duchu jako v prvním DLC s tím rozdílem, že zde jste zadavateli pouze Vy sami (respektive Jimmy) a muž, pro kterého dovážíte auta. Další zásadní rozdíl je v tom, že autoři se rozhodli trochu více s náplněmi experimentovat a pár se jich tak vymkne z kruhu stále dokola se opakujících misí a hratelnost tak oživí. I obtížnost a otravnost policie se zlepšila, teď už se nemusíte při každé misi obávat toho, že Vás začne policie nahánět, stačí jen postupovat opatrně a když se policie přiblíží, schovat zbraň a nechat si od nich pomoct s pár gangstery (pokud nejdou i po Vás, to jste pak primárním cílem hlavně Vy!).
Ačkoliv příběh je opět minimální, Jimmyho mise nyní dostávají větší smysl, protože jdete po krku někomu, koho už aspoň z dřívějška znáte. V prvém DLC jste zabíjeli "bezejmenné" herní postavy. Zde už je to o něco jinačí. A máte tak i lepší pocit, když jejich rodiny postupně rozkládáte nejprve malými kšefty, např. ničením cisteren, a pak likvidací některých důležitých členů rodin, až nakonec zabitím samotným bossů těchto rodin/gangů. Na konci hry tak ve Vás zůstane daleko víc než v prvním DLC. A nutno podotknout, že DLC je ukončeno dobře.
Ale stále platí, že Jimmy je postava bez nějakého většího charakteru, cutscény jsou pouze na začátku a pak až na konci, a tak Vás s jeho postavou příliš neobeznámí.
Herní doba je dostatečně dlouhá na takové DLC a hratelnost o něco chytlavější než u BoJ. Ale k dokonalosti tomu chybí pořád mnoho, i když náčrt je velice zajímavý (to platí pro obě DLC).
Sběratelství se nevrací, grafická a zvuková stránka zůstává při starém, objevily se nové zbraně (ale to už v předchozím DLC), Jimmy má povedený dabing, jen tedy hodně málo hlášek, úkoly jsou zadávány skrze okna s popisem úkolu mise a nikoho ze známých postav z původní hry zde nepotkáte. Vše je pojato v arkádovém stylu a mise jsou měřeny časovým limitem (většinou je času víc než dost) a neobsahují checkpointy.

SHRNUTÍ: Jimmyho vendeta je o něco podařenější než Zrada Jimmyho, a to zejména díky tomu, že teď jdete po krku někomu, kdo už "má jméno", někomu, kdo Vás v prvním díle zradil a pod jehož jménem si dokážete někoho představit.
Vrací se stejné klady jako v předchozím DLC, některé neduhy byly zmírněny nebo odstraněny, viz méně otravná policie, větší (ač stále nedostatečná) pestrost úkolů, a hlavně pocit, že to, co děláte, má nějaký smysl!
Vše je znovu pojato v arkádovém stylu, který je typický pro všechna 3 DLC, příběh je hodně okrajový a postavy v něm jsou ploché.
Hratelnost je zábavnější, a i rychleji odsýpá. Jen zamrzí fakt, že často musíte pro další úkol jet přes celé město. Oplátkou Vám však bude otevření nových, většinou podařených, lokací, které navštívíte, a vydařený závěr.
JV je tedy o něco lepší než Zrada Jimmyho, ale k dokonalosti, nebo alespoň dosažení kvalit původní hry je pořád ještě daleko.

DLC Betrayal of Jimmy je zradou nejen samotného Jimmyho, ale i hráče.
Po koupi dostanete balíček mnoha misí, které plníte pro 3 odlišné postavy. Nečekejte zde žádné seznámení s nimi, nebo snad hlubší objasnění toho, co budete dělat, protože cutscény se objeví jen na začátku hry, aby Vás mírně uvedly do děje, a pak až na konci, aby ukázaly, jak název napovídá, kdo, jak a proč Jimmyho zradil.
Misí je dostatek, ale už tak v půlce Vás přestanou bavit, protože se jedná stále o to samé.
1) Proveď něco čínské mafii
2) Proveď něco Bomberům
3) Ukradni a dovez auto

Brzy se tak stanou další úkoly předvídatelné a když něco náhodou mírně vybočí ze zavedených typů úkolů, jste překvapeni.
Příběh by zde mohl být zajímavý, bohužel však zůstal někde na papíře, protože cutscény se objeví opravdu jen dvě za celé DLC a seznámení s postavami, ať už těmi, pro které pracujete, nebo ty, které máte zlikvidovat, se nekoná. A je to velká škoda, protože když už po dvacáté jdete zlikvidovat Číňana/Bombera, jenom s jiným jménem, řeknete, že je něco hodně špatně a jaký to má vlastně smysl. Co na tom, že má jiné postavení, když ani nevidíte, jaký dopad jeho smrt měla na rodinu těch a těch.
Jediné opravdu zábavné mise byly poslední tři, a pár prvních.
Obtížnost je zpočátku nastavena hodně nízko, postupně eskaluje a ke konci se stává docela obtížnou. Tomu všemu ještě napomáhá maximálně otravná policie, která Vás je v jednu chvíli schopná honit i za to, že si na druhým konci města někdo prdl a Vy jste prostě byli na ráně. Na druhé straně jim kolikrát nevadí, když ukradnete auto přímo před jejich očima nebo do nich mírně nabouráte.
Policii lze využít i ve svůj prospěch v boji s protivníky, ale s tím, že budete stát stranou a jen koukat, jinak by se okamžitě obrátila proti Vám. A rovnou mohu upozornit, že snažit se po každé misi ztratit jejich pozornost je zbytečné. Protože v 80% misích jejich pozornost získáte (většinou, že Vás chtějí zastřelit), ať už chcete nebo nechcete. A to dokáže hru znepříjemnit. A to ne v tom dobrým slova smyslu.
Návrat do Empire Bay potěšil, protože je to hezké město a nové lokace se docela povedly, grafická stránka a i ta zvuková zůstává při starém, ale neřekl bych, že je třeba něco měnit. Přibyly nové zbraně, opět se objevuje časový limit u každé z misí, nejsou zde žádné checkpointy během misí a aktivit po městě je zoufale málo. Vše je navíc opět pojato v arkádovém stylu získej co nejvíc bodů. Pokud tedy nejste okouzleni krásou Empire Bay natolik, že byste se tam museli za každou cenu vrátit, tak snad hru ani nehrajte. Pokud jste okouzleni, přistupujte k DLC s odstupem, protože to, co nabízí, je hodně odfláklé a je až ostudné chtít za to peníze.
Jediné, co DLC zachraňuje z podprůměru, je jistá zábava, povedený dabing, při troše fantazie i jakýsi náčrt příběhu a nové lokace v Empire Bay. To je ale asi tak všechno!